Jak se NEchovat k psychicky nemocnému člověku

Milá Hanko, jestli chceš, rád si s Tebou pokecám o zkušenostech s depresí, mám jich už hodně. Můžeš o sobě napsat víc, třeba jak dlouho se léčíš, jak to bylo vážné a tak? Rád se podělím...

Každý ví, co je to...no teda,líp bych to neřekla.100 procent souhlasím.Většina lidí neví co je opravdová deprese zaměnují za špatnou náladu.Znám to z vlastní zkušenosti.Rádoby ,,dobré rady,, typu-vzchop se,dělej něco,najdi si práci a nebudeš mít čas na depresi,nelež pořád ,pojd ven... depresivnímu člověku ještě víc ubližují.Kdo to někdy zažil tak ví že člověk není schopný vůbec ničeho.To není lenost,prostě to nejde.Bohužel to okolí nevysvětlíte že nejsem lenoch ale nemocná.Naštěstí mám dobrého doktora a Mirzaten oro tabs. 15 mg ten mi pomohl.CHce si tady někdo pokecat o zkušenostech?

Chapu,ale bohuzel,ono to neplati v kazdem pripade.Nekdy jsou rady,prosby,ci veskere sliby naprosto naprosto zbytecne,nositele/-ky Poruch osobnosti jsou o sve pravde nevyvratne presvedceni,takze tady nic nezmuzou napr'.ani jasne dukazy,logicke argumenty,nic.To je energeticky dost vysilujici a malokdo to vydrzi.Navic,opravdu,Porucha osobnosti je prenosna z cloveka na cloveka,to se klidne muze stat...Takze opravdu na nic necekat a ten problem resit..

Je moc těžké nerozumět člověku kterého milujete ale víte že sám to nezvládá a ani vy jeho...přesto ten člověk vás moc miluje... I vy jeho....

Steve,to je tezke,pokud si nekdo neuvedomuje svoji nemoc,nevi,ze by se mel lecit,tak je vsechno marne.Dualni diagnoza,tedy soubeh Poruchy osobnosti a zavislosti na drogach se da lecit lepe z fyzicke stranky nez' z psychicke,ale dotycny vzdy musi mit svuj stav pod kontrolou.Pokud nema,tak asi p.Zuzana bude muset vse nechat zaprotokolovat a navrhnout ustavni lecbu,kterou pak naridi soud.
Nekdy se proste musis branit do krajnosti-tedy jestli syn uziva nitrozilne,nebo nezvlada piti,bude bez lecby jenom hur.Lituji,ale chce to jednat.(Nebo jej od sebe naprosto oddelit,zavrit mu dvere.Pak by snad pochopil..)

Zuzana: Ty drogy u toho nejsou dobrá věc, nezanedbala jste něco ve výchově? Z obojího se bude asi těžko léčit, nezávidím. Jinak se porad'te s lékařem co navrhuje.

Zuzano,
to je tezké,nekoho izolovat od spolecnosti jen proto,ze je uzivatel drog a pro okolí je nebezpecný jenom potenciálne.
Tvuj syn má právo,ale nikoliv povinnost pozádat o umístení v PL.Pokud tuto moznost odmítá a ty se cítís být ohrozena,nezbývá,nez se pro radu obrátit na Policii.Jeste nez to udelás,poloz' tuto svoji otázku na server:
www.drogovaporadna.cz
Ale obávám se,ze ti asi poradí to samé,co já - jen Policie muze tvého syna napr'.vykázat na urcitou dobu z domova.
Vím,ze je to smutné,ale nepocítej s tím,ze se vse vrátí do "starých kolejí",nevrátí.Alespo? ne,dokud tvuj syn neprehodnotí svuj zivot a nezacne se lécit.(typicky nástupem na detox v nejaké PL;následne lécebné terapie,nebo nejlépe lécba v Terapeutické komunite).

Ahoj te mám jeden případ je to můj syn a už deset let čekám ze se stoho dostane je duševně nemocný každý půl roků je v léčebně ne a ne se stoho dostat ještě tomu je závislí na drogách léky nechce užívat nevěří ze je tak nemocný sama nevím co dělat jsem zoufalá určitě mě nenávidí protože ho opakovaně nechám odvézt do léčebny bývá agresivní před třema dny se to opět stalo je v kroměříži kolikrát si říkám že si vůbec neváží zdraví nevíte někdo radu co co dělat kam se obrátit aby ho už z léčebny nepustili neumí žít venku děkují

Tvůj příspěvek je již...díky za tvůj příspěvek. Já měla podobného otce a vím, že se vyzkoušela spousta přístupů k němu. Nejvíc nás sužovaly pocity viny, že se nechováme správně (jednoho sourozence to přivedlo až k alkoholu), pořád bylo něco špatně, nejraději byl sám, o společnost neměl zájem, ale v práci spolehlivý, diskutér, s dobrou pověstí. Nikdo by nevěřil, že doma je to jiný člověk. Někdy jsem ho podezřívala, že se v tom svém stavu vyžíval a choval se vůči ostatním bezohledně. No, rada, jak se chovat k lidem v psychické nepohodě nebo s psychickou anomálií, nejspíš neexistuje .. je potřeba si nejdřív vážit sebe (jak jsi to udělala ty), abychom mohli tyto lidi milovat. Jinak se stavíme do pozice oběti a to nikomu neprospívá

Ahoj Ejpo,
krásný...dobrý večer,Váš článek mě oslovil a chtěla bych poděkovat za toto objasnění,které by si mělo přečíst více lidí,protože co není může být.díky

Moje rada zní jasně....já se třeba léčila z deprese 5 let, než jsem ji dostala pod kontrolu. Opustil bys mě hned na začátku nebo až v průběhu těch 5 let?

Dobry den, zajimave a poucne...Moje rada zní jasně. Vzhledem k letité osobní zkušenosti je jednoznačně nejlepší omezit kontakty s takovým jedincem na minimum. Nikdo nestojí za to, abych kvůli jeho naprosto zrůdné neochotě cokoliv se sebou dělat trpěl. Jsi duševně nemocný? Můžeš se léčit. Nechceš se léčit? Nebudu s tebou žít. Tvůj problém, tvůj život.

Ani o tu pomoc vyloženě nejde. Jde hlavně o problém NEPOCHOPENÍ a naopak protichůdných nesprávných reakcí který ten zdravý dělá z neznalosti problému.

"Člověk, jakkoliv...to je fakt, ale pokud budeš psychicky nemocný a budeš potřebovat, a to si piš, že takový nemocný člověk to potřebuje možná víc než léky, opřít se o někoho blízkého vedle sebe, a on od tebe bude upalovat co nejdál, aby se nedejbože od tebe nenakazil, tak možná to své v uvozovkách trochu pozměníš. Není to samozřejmě o právu někoho na něco, ale o empatii a chuti a ochotě tomu nemocnému člověku v pomoci. V dnešní době může každý z nás být dnes doma, ráno jít do práce a odtud rovnou na psychiatrii. Irča

Kama, tohle je zajímavý a..."Člověk, jakkoliv trpí, nemá právo nutit trpět kvůli sobě i ostatní. To určitě."

Tohle tesat do kamene. Jenže se s tím velice špatně bojuje, takový člověk je schopný neskutečných lží, úskoků a manipulace.

Pampeliška: Já vůbec nevím jak to bude u mne dál, mám z toho obavy co a jak. O to horší že jsem opravdu na vše pouze sám. Bez potíží jsem to tak nějak zvládal, otázka jak to bude dál. Asi lépe na to ani nemyslet a nechat to plynout jak se to vyvine.

Lépe bych to nenapsala....Sofie, a můžeš zajít za svou dětskou (dorostovou) praktickou lékařkou a vysvětlit jí, jak se cítíš, aby tě poslala k psychiatrovi? Ta by snad mohla vědět, co je deprese a jak se projevuje...

Lépe bych to nenapsala.
Deprese je zlo. Je mi teprve 17 a už dva roky se snažím s depresí nějak vypořádat, ale neúspěšně. Když jsem začala mít problémy, často jsem nechodila do školy, protože to prostě nešlo. Výsledek byl ten, že mě rodiče i škola prohlásili za člověka, co nic nedělá a nic z něj nebude. Nechodila jsem do školy, přestala jsem hrát na hudební nástroje, číst, ve škole mi na konci roku chyběly známky ze čtyř předmětů, které jsem dodělávala v srpnu. Nikoho nezajímalo proč jsem do školy nechodila. Letos jsem se snažila všechno překonat, chodit do školy, ale přineslo to jen zhoršení.
Po jedné noci, kterou jsem strávila snahou zvládnout všechno co se mi dělo v hlavě, jsem druhý den nešla do školy. Nikdo nebyl doma, ale zničehonic se objevila máma (se kterou nebydlím), křičela na mě, že jsem líná, nic nedělám, nic ze mě nebude a skončím na ulici. Odvezla mě do školy, kde jsem zbytek dne seděla ve třídách a na záchodě, brečela, celá jsem se klepala a chtěla jsem umřít. Učitelé se na mě jen divně dívali, nikoho to nezajímalo.
Moc bych si vážila toho, kdyby se lidé dívali na depresi a ostatní psychické poruchy jinak. Zatím mám pocit, že povědomí o psychických onemocněních je žalostně malé, lidé jsou plní falešných představ a nedovedou si poruchy, o kterých třeba něco málo ví, představit ve svém reálném světě.

kdo si vymýšlí,toho...Honzo, věřím, i tací jsou. Taky mám podobného souseda. Ale ani trochu mu jeho život nezávidím. Fakt ne. Raději budu pracovat. A žít život jaký chci a mohu já. Dokud to půjde. Třeba do smrti.

Dobry den, zajimave a poucne...Kama, tohle je zajímavý a důležitý postřeh. Co s nemocným, který se léčit nechce a obtěžuje všechny v rodině?

V prvé řadě je potřeba odlišit nemoc od povahové vlastnosti. V tom by mohl pomoci psychiatr dotyčného.Pokud jde o obyčejné citové vydírání a zneužívání dobroty blízkých, k tomu samozřejmě povinni nejste. S tí je potřeba zacházet jako s kýmkoliv jiným.

Člověk, jakkoliv trpí, nemá právo nutit trpět kvůli sobě i ostatní. To určitě.

Kdybys napsala konkrétněji,, třeba by se konkrétněji dalo postupovat.

Víš, já měla hodně nemocnou maminku (fyzicky nemocnou). Ale když začala citově vydírat mě nebo sestru, musely jsme to být my, které jsme to zarazily, a nenechaly to přerůst, jakkoliv jsme jinak maminku milovaly. Hodně pomáhá, když příbuzní stojí při sobě a vidí to podobně, pak mohou regulovat nějaké vydírání tak, aby to neubližovalo jim, ani trpícímu.

Když to nejde, a pacient je třeba dementní, a už nerozlišuje, terorizuje a vymýšlí si, sám tomu věří.... tak nezbývá, než se smířit s tím, že nás třeba prokleje, ale v prvé řadě je potřeba zachovat si své duševní zdraví. Bez něj byste byli i tomu nemocnému nanic.

Přeji hodně sil. Je to břemeno, ale sami nevíme, jací budeme...já vždy říkám, že doufám, že zemřu včas.