poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Vladko a nezucastnena: Nechteli byste nechat Xenii na pokoji? Vite, je tezke rozeznat hranici mezi vyjadrenim sveho nazoru a mezi napadenim(slovnim). Vy tady Xenii napadate. A to se mi nelibi. Uvedomte si, ze se ocitate v diskusnim foru, ktery byl zalozen a sestava se z psychicky narusenych lidi! Tak byste to taky mely brat. Takze pokud divce, ktera ma krasnou vahu 62/168, napisete, ze je to dost, mozna jste se podepsaly na tom, ze se v ni driv nebo pozdeji projevi anorexie ci bulimie. 62 na tuto vysku je vaha moc hezka. Je to akorat a ja bych za takovy pomer byla moc rada. Pro upresneni - merim 162 a mela jsem jeste pred nedavnem 67 (to jsem byla v lehke nadvaze-tedy pro nas:tlusta) a ted muzu mit kolem 62, 63. Jsem kulata, oplacana, ale uz rozhodne nejsem tlusta, i kdyz si tak pripadam. Tlustym se clovek stava, ma-li napr. 162/72. To uz je, dle meho, dost. Jinak ne. Rozmyslete si co rikate, protoze tady jsou divciny, ktere na tom nejsou dobre, mohly byste lecktere ublizit.Pak nema byt svet ovlivnen anorexii a bulimii, kdyz se hlasaji porad nazory, ze takovy pomer je DOST.Neni. A uz dost. Zdravim.

Mne osobne teda prijde 62kg docela dost. Netrpim zadnou poruchou potravy, diety nastesti drzet nemusim (mam figuru po mym hubenym tatovi), ale myslim, ze 62 je docela dost na tu vysku (168). Jo a Xenie, cetla jsem hodne tvych prispevku a opravdu mi pripada, ze v duchu chces zhubnout (samas to i nekde psala) a nechces, aby lide kolem tebe byli stihli a hezci nez jsi ty. Jenze ty uz nedokazes zhubnout bez toho, abyses nebostala do anorexie nebo bulimie. Proste ty to uz neumis normalne se jenom omezit napr. v sladkem a mastnem a zacit cvicit. Dokazes bud nejist vubec nebo se prezirat. A stve te to. Taky by me to stvalo. Delas tady jako kdybys sezrala vsechnu moudrost sveta (kdyz jsi protrpela PPP, tak si myslis, ze vis vsechno). Kdo chce trochu zhubnout, nemusi byt hnedka anorektik nebo bulimik.

Jeste me napadlo k tem kilum:62kg neni dost, je to akorat a podle nejnovejsiho vydani fyziologie pro lekarske fakulty by jeste 65 bylo naprosto v poradku. Koukala jsem se do tabulek.

Ahoj Vladko,teda pani, ty ale prskas! Myslim, ze sama musis byt hodne nestastna, ne? Mebo cim jsem te tak rozurila? zareagovala jsi prehnane nastvane, utocive,jako by v obrane. Mas pocit, ze ti beru "tvoji pravdu v A"???Ja se prece nejchytrejsi netvarim, klidne mi moje prispevky zkritizuj, mam rada kritiku, pokud je uprimna a k veci. Co jsem napsala jsou vlastni zkusenosti a veci, co jsem cetla (v lekarskych knihach a casopisech). Jinak co se tyce moji kulatosti, tak opravdu tlusta nejsem, i kdyz podle tveho meritka bych asi nemela chodit vubec na ulici :-))))). A rozhodne jsem se svou vahou spokojena, zije se mi takhle fajn a citim se stastna. A asi se budes divit, ale muzskym okolim jsem ocenovana dost pozitivne.Co se tyce maniodeprese (MA), tak to mas pravdu,ze tou tripm. A nestydim se za to. Ze nejsem dokonala jsem prijala uz davno a zije se mi tak dobre, nemam potrebu delat ze sebe superzenu. To, proc ale MA mam neni pro to, ze jsem (jak si myslis ty) tlusta, ale pro to, ze mam nevyrovnanou hladinu hormonu, ktera ovlivnuje moji psychiku skoky nalad - depresemi (laicky receno hodne spatnou naladou)a nasledne maniemi. Pri depresi jsem "hodne smutna", cili muj zivot ztrati smysl, nic se mi nelibi, tedy ani ja sama. I kdybych vazila 30 kg, pripadala bych si pri depresi tlusta. V manii naopak olyvam emocemi, dovede me rozplakat pichnuti do prstu ci krasna kytka. Casto jsem taky prehnane vesela a chovam se jako clovek "v nalade" - smeju se bezduvodne, delam blbosti, ma spatnou koordinaci pohybu. Podle meho pozorovani je to tak, ze cim vetsi manie, tim vetsi je pak nasledna deprese.Tato obdobi se protinaji dobou, kdy jsem "normalni", tedy nemam zadne priznaky MA.V cem je problem? No ja nevim, snad asi v nicem, nechapu, na co se ptas?Ale co se deje tobe? Napsala jsi sem jen par vykriku do tmy, oba zni dost zoufale. nechces napsat o sobe neco vic? rada s tebou budu polemizovat na tema "mych blbych kecu a vseznalosti", jen se musis vyjadrit konkretneji.Xenie

62kilona 68cm. je hodne!Xenie ty radsi mlc,tvaris se ze jsi nejchtyrejsi,ale nejradeji by si byla hubenoucka.Proc si tak nestasna nevim,nesvadej to na deprese,mas 22let chodis do skoly,pises,ze uz A aniB nemas tak co se deje?Asi ses ted kulatejsi a to Te stve,tak prosim Te nesnas se me poucit a rict ze 62 kilo je na 168 normalni.Vladka

Slibovala jsem, že příště napíšu víc a dostala se k tomu teprve teď. Tři tejdny jsem se teď totiž učila na zkoušky od rána do večera. No a za ty tři tejdny, co jsem jenom seděla doma a žrala a následně si "ulevovala" jsem přibrala 3 kila. Je mi hrozně... skoro nedopnu svy milovaný džíny:( Takže začínám hubnout. Tohle prostě nemůžu sníst, chci zpátky svejch 48 kilo!!! Jsem tlustá jak vepř:(. Už minule jsem chtěla napsat něco o sobě. Je mi 22, studuju na VŠ, no a s bulimií se "kamarádim" už skoro 2 roky. Nikdy jsem nebyla žádná vychrtlice, právě naopak. Od takovejch 16 jsem doma slýchala poznámky o svym velkym zadku.... No ale v ty době mě to sice vadilo, snažila jsem se zhubnout, ale nikdy nijak drasticky. Schodila jsem kilo, dvě a zase je nabrala. Jenže pak mě to štvala čim dál víc, takže ve 20, při 54 kilech, jsem jednoho dne KONEČNĚ přišla na to, jak zvracet. Nejprve jsem to používala jen v případech, kdy jsem se hodně přejedla... jenže pak se to pochopitelně zvrhlo. Asi tak půl roku se nic nedělo - spíš naopak tim, jak jsem byla oteklá po denním zvracení, jsem působila ještě víc tlustě - a pak najednou, v průběhu května, června minulýho roku jsem zhubla na 47. Bylo to nádherný! Cejtila jsem se fakt skvěle. V tý době se můj denní příjem kolem 3000 KJ. Přes léto jsem prakticky jedla jenom ovoce. Poznámky okolí už mi ale tak příjemný nebyly... samozřejmě si toho každej všimnul a ptal se jak jsem to udělala a že vypadám bezvadně. Jiný holky to zřejmě těší, mě naopak - měla jsem pocit, že předtim jsem teda musela vypadat vážně děsivě a tlustě! Co se týče rodiny, tak matka pochopitelně něco vytušila. Moje bulimický záchvaty zřejmě nezůstaly tak docela utajený. Zvolila sobě vlastní metodu biče bez cukru a začala mi řikat, ať se podivám, jak vypadám, že je to příšerný... a na druhou stranu, když jsem si vzala jídlo, kterýmu jsem se předtim vyhejbala, tak na mě podezřívavě koukala a prohazovala věty stylu "doufám, že to neskončí někde" nebo "ale to ty přece nejíš, ty nechceš bejt tlustá"... prostě moje matka... žádná pomoc, jen trest. 47 kilo mi samozřejmě nezůstalo věčně... Mám pocit, že tělo si všechno to odepírání moc dobře pamatuje, a teď se to snaží dohnat.... ach jo! Dřív jsem o zkouškovym vždycky zhubla - teď jsem přibrala! Prostě už na mě ani stres nepůsobí. Jsem ten typ "stehna, zadek, boky", takže první, kde přibírám jsou stehna! Po nich zadek, boky, a pak se to usazuje kolem pasu... Zůstanou mi jen hubený ruce a plochý břicho... Nenávidim to! Proč zrovna já musim mít tuhle blbou, tak hnusně ženskou postavu??? Moje tělo jako by signalizovalo, že můžu s klidem rodit jednoho haranta za druhym... což je přesně to, co chci nejmíň (v příštích 10 letech rozhodně nic podobnýho neplánuju).Deprese je hned po bulimii moje druhá velká "kámoška". Teď jsem jí zrovna propadla... Jako trest za ne úplně skvěle vykonanou zkoušku (chtěli mě vyhodit, ale nakonec jsem prošla) jsem si naordinovala nežrání a nezvracení. Za ty tři tejdny jsem si myslim uděla dostatečný zásoby :(((. Bože, nechci, nechci, nechci bejt tlustá! Nezvládám to!Tak to bylo jen trochu něco víc ke mně a mýmu problému. Momentálně se fakt díku tomu váhovýmu výkyvu (doufám, že se brzo dostanu aspoň na svůj normální stav 48) mám dost pochmurnou náladu. Co se týče antikoncepce, tak já neberu a nikdy jsem jí nebrala, ze zřejmýho důvodu - bála jsem se, že přiberu. Vždycky jsme to řešili kondomem. Ale musim říct, že všechny moje kamarádky přibraly! Některý to následně shodily, některejm to zůstalo... asi vážně záleží na typu jak antikoncepce, tak člověka :) Mějte se krásně, já doufám, že se budu mít taky tak - a pokud mi bude kručet v břiše, rozhodně se krásně mít budu. Já si totiž zasloužim jedině trest... za svojí neschopnost :(

Taky jsem nic slozitejsiho a depresivnejsiho nezazil nez zivot s holkou, ktera trpi ppp. Zalezi i na tom, jak moc ji to ovlada zivot a zasahuje do jinych veci, jak moc v tom lita. Je desne pozorovat to, jak se vas milacek nici a vy nevite, co s tim delat, protoze i kdyz se snazite jakkoli pomoci, nic nezabira,myslenky mu holt nevymazete. A tohle niceni zacalo nicit i me, tak jsem to vzdal. Asi nejhorsi vec, ale neslo jinak...

Jak se my muži chováme k partnerce s PPP?Zajímavá otázka ... složitější asi bude odpověď. Budu mluvit jen za sebe, ale obecně si mylsím, že nás asi moc nebude, protože to vážně není jednoduché - představte si to asi tak, že byste žily s partnerem, který by se každou chvíli bodal nožem, pořezával si ruce, škrtil se provazem, prostě nějakým způsobem se ničil a poškozoval a na vaše námitky by říkal, já to tak chci, starej se o sebe.Já osobně jsem nic složitější, psychicky náročnějšího a frustrujícího nezažil. Pro chlapa je vůbec těžký, když se musí smířit s tím, že je v podstatě nejlépe na druhém místě v životě partnerky, protože pro vás je vaše postava a jídlo a věi s tím spojené prostě na prvním místě.Určitě se nechovám asi jak bych měl, rozhodně ne po každé, kolikrát vypěním, kolikrát propadnu vzteku, kolikrát skepsi a pesimismu, kolikrát získám přesvědčení, že mě moje partnerka nemiluje a že dělá všechno proto, abych jí opustil. POkud by se takhle chovala "normální" holka, asi bych s ní víc než pár měsíců nevydržel. Je to záhul ...

Ahoj Lidusko,jo, to nepochopeni doma znam:-(. jenze ono je asi fakt tezky si neco z toho predstavit, kdyz v tom nezijes a nic o tom nevis.Nasi nemaji lautr zadne zdravotnicke vzdelani, takze nemaji paru, o cem PPP vlastne je. Pritel je trochu nastvanej a obcas, kdyz je to se mnou hodne zly, tak nadava, ze si to vschno predstavujou jak Hurvinek valku a ze by je nejradsi za to zabil. Je fakt, ze maminy reci typu "kdybys jedla s nama brzy a nevecerela v noci (cca 17 - 18 hod), tak bys nebyla tak tlusta" bych ji nejradsi omlatila o hlavu. Ale zase je fakt, ze ona nevi, jak mi pomoct a v podstate sice hodila vsechno na pritele, ale rekla, ze na cokoli budem potrebovat mame penize a auto. Ona se mi nesnazila nejak pomoct, rekla, ze at ji reknu, co potrebuju, ona mi to zaplati nebo me tam doveze. Ale uz netusila, ze neumim udelat ten prvni krok a ze potrebuju PLNOU pomoc a podporu.Vis, beru to tak, jak to je, ona to nemysli zle, ona pro me chce jen to nejlepsi, jako vzdycky.Ani pritel, ktery o A a B vedel docela dost, nevedel, do ceho poradne jde a jak moc je zivot s PPP tezky. A myslim kazdodenni zivot, ne takove to ze se vidime jednou tydne a jednou za mesic si o PPP povidame. Kazdodenni konfrontace s myma naladama, s mymi jidelnimi navyky. Ja treba obcas chodila zvracet i pred nim - proste jsem se zvedla a on vedel, ze jdu udelat "to". Myslim, ze ho to muselo strasne trapit, protoze videl, ze se mu zabijim pred ocima. Vlastne mi to i jednou rekl: "myslis, ze je lehky nechat te umirat?".jenze jak se mel chovat? jak se vlastne chovate vy, muzi (pokud to tu nekteri ctete) k partnerce s PPP? Moc by me to zajimalo, premyslela jsem, co je nejlepsi udelat. Mel me zadrzet? nebylo jak - vedel, ze bych se strasne fyzicky branila a zamceni v pokoji by melo za nasledek, ze bysme se pak uz nikdy nevideli. Rozmlouvat mi to? To bysme se pak schazeli min a min a ja bych zase spadla do toho mit dve tvare a zit dvoji zivot.Tak me "nechal", kdyz to "muselo ven" tak to muselo, ale jinak se mi snazil pomoct.Byly doby, kdy jsem to chtela probirat neustale, kdy jsme neresili nic jineho a nicim jinym se nezabyvali. Ja nevim, asi to bylo spatne, hodne nas to oba nicilo, ale zaroven mi to tak strasne pomohlo, proste jsem uz najednou nebyla sama, uz jsem mohla vydechnout a o nekoho se oprit.Hmmm, nejak jsem se zapovidala, jsem nejaka melancholicka, nejak to vsechno na me dolehlo. Chtela jsem vlastne jen rict, ze nepochopeni okoli je normalni. A pomoc muzeme cekat jen tehdy, pokud vysvetlime, jakou pomoc presne chceme. Jinak zase rikam, ze myslenky na jidlo jsou ok, to prejde. Bude to trvat, ale stane se to. Je normalni, kdyz se citis provinile ze zmrzliny a je fakt VELKEJ POKROK, kdyz si ji das a jses v pohode. Muj zivot se taky driv tocil kolem jidelnicku - kdy uz budu zase jist a co. Ale jde o to si naplanovat po kazdym jidle nejakou cinnost, co ti odpouta pozornost. Tohle nepodcenuj - stejne jako si planujes jidlo, tak si naplanuj program, ktery nemusis dodrzet presne, ale mel by ti byt voditkem behem dne. Aby se ti nestalo, ze zustanes sama po jidle v kuchyni a nebudes mit co delat. Zkus neco, co te bavi, pro cem se odreagujes a pri cem jsou treba taky lidi (neni podminkou). telefonovat, lakovat si nehty, psat maily, jit a prochazku, jit se psem, kraslit, cist si, jet za pritelem, zehlit, fakt cokoliv (promin, jestli se opakuju).Jeste jestli se muzu zeptat - co delas za sport? Ja taky nejdriv byla rada, ze cim jsem hubenejsi, tim lip mi sport jde (sportovni aerobic), ale pak jsem zacala ztracet vydrz a motala se mi casto hlava. Ted je to v pohode, ale stejn obcas citim, ze mit o pet kilo min, byla bych lehci a lip by se skakalo...Nastesti to nedelam zavodne, takze nejsem pod tlakem a je to ok.Xenie

Vladko,54 kg na 168 je malo a naopak 62 je uplne akorat, precti si lekarske kinhy, tabulky a prohledni si lidi kolem sebe. Pokud mas spatny odhad vahy diky A nebo B, tak sve bludy nerozsiruj dal a nestrhavej do toho zpet ostatni.Xenie

Vlaďko,62 kg na 168 cm je akorát, je to v pohodě a v normě, je to štíchlost, těch 54 by byla spodní hranice, takže se příště radši zdrž komentářů o věcech, kterým nerozumíš, ano?

62kilo na 168cm,je docela hodne!Akorot by bylo tak 54,ale to si myslim ja

Mila Lido,kazdy se nemuze chovat podle nasich predstav. O rodicich to plati taky, i kdyz nas maji radi a chteli by nam pomoct. Nevzdavej to, urcite se najde hodne lidi, kteri Te podporuji. Kamaradky to vi? Vsechno jde, uvidis, ze se pomalu vsechno srovna, jenom to nebude za tyden:)Muzi, neradim se ani mezi tluste, ani mezi hubene, vaha mi kolisa nahoru a dolu, ale jsem "akorat". 168cm, 62 kilo, ale vahu jen tipuju, nemam doma vahu a o aktualnim stavu me spis informuje obleceni. Zkratka nekdy nedopnu kalhoty, coz je pro me docela frustrujici. Zvracim jenom obcas, nekdy mam obdobi klidu, to znamena psychicke pohody a problemy s jidlem prakticky neexistuji. Trochu jsem si uz zmapovala, ktere podnety me vedou k prejidani nebo ztrate kontroly, jenze potrebuju i odbornou pomoc psychologa, protoze s necim si neporadim sama i kdybych chtela, protoze nevim jak. Nechci byt kost a kuze, zenske tvary jsou pekne, i kdyz pneumatiky na brise uz mene. Rada cvicim, mam rada, kdyz jsem ve forme. Popravde taky potrebuju chlapa, ktery by mi rekl, ze se mu libim. A o tom to taky je. Jako zena vlastne vubec nefunguju, nevim jestli se to da pochopit, asi jo.Dobrou

ahoj xenie,dík moc za podporu, já si prostě někdy řikám jestli vůbec někdy nastane den, kdy na to jídlo nebudu myslet.zatim by mi stačilo aspoň pár hodin.já si vlastně den plánuju podle jídla, furt mi zní v hlavě jen jídlo a jídlo a řikám si,že to snad neni možný a připadám si nemocná a závidim ostatnim co nad jídlem nepřemýšlej.řikám si,že jsem taková jediná na světě a ostatní jsou normální.třeba kámoška chce abych s ní šla do města a já už přemýšlim že určitě bude chtít abysme si koupily zmrzku a proto tam radši ani nechci.pak si uvědomim,že nedržim dietu a pořád si to opakuju.ale stejně když si tu zmrzku dám,tak se to pak snažim kaloricky vyrovnávat.i když teď už KJ nepočítám,byly doby kdy jsem přesně všechno počítala na debilní stránce www.flora.cz-proklínám toho,kdo mě na ní naved.a když jsem neměla pod 5000,tak jsem měla skoro depky.zato ale když mám chutě se přejíst,tak se třeba do toho města těšim jen na tu zmrzku.jsem fakt divná!ale myslim,že už se lepšim,co se týče těch diet.byly doby kdy jsem si třeba chtěla koupit mléčnou rýži a v obchodě neměli dietní,měli jen s 400KJ,já jsem neváhala a jela jsem přes půlku města abych si koupila tu s 300KJ!!prostě hrůza!ale už se vážně lepšim,včera jsem si třeba k obědu dala jednu nožičku párku co mi mamka nabídla,protože ve škole jsem nebyla na obědě.předtim bych to hned odmítla a snažila se udělat si něco dietního,ale teď jsem si to v pohodě vzala a navíc jsem si dala i takovej makovej koláček a bez výčitek.no ale nejhorší je,že když třeba takhle jim normálně,tak zas mám pak chutě jíst dál,prostě takovej pocit jako že přece nedržim dietu a proč bych si nedala tohle a tohle...jinak mi je čerstvě 18,měřim 175,vážim 55,před rokem jsem měla 65,hubla jsem kvůli sportu a teď mi řikaj ať přiberu,protože jsem ztratila sílu a vůbec mi to nejde:-((co se týče našich,jednou když jsem se hrozně přejedla a pak se snažila to vyblejt-což jsem udělala asi 2krát v životě, jsem se rozbrečela před mamkou a řekla jí to,ale ona to nepochopila a dál se tim nezabejvala...že prej neví jak mi může pomoct.víš co mi řekla,když jsem ji to vyklopila?jestli prej mi má koupit něco dobrýho v tržnici kam jde???!!!víš,moje mamka je hodná,ale některý věci jdou prostě mimo ní...

Regino,muzum se taky vetsinou libi pekne poprsi, ale to preci neznamena, ze vsechny pujdete na plastickou operaci. A navic, nejvetsi problem je v tom, ze pro nas je stihla neco uplne jineho nez pro vas. Zejmena vy holky, co jste nejakym zpusobem v PPP mate (kdyz to reknu hrubeji) velmi zvracney pohled na svou postavu. Aby moje pritelkyne byla stihla podle meho, bude muset pribrat tak 10 kg. Ona sama si prijde normalni, tedy nai ne stihla, aby podle meho byla normalni, musela by pribrat tak 15-20 kg. Ale stejne ji to nevysvetlim. I kdyz se to moc zobecnovat neda, stejne se da rict, ze holka se 170cm a 60 kg je stihla, ja jich takovych znam spoustu a jsou stihle!Xenie,s pritelkyni se to vyrazneji nezlepsuje. Bud nechce nebo se ji nedari pribrat a pokud se stane, ze ji vaha o par deko vyskoci, hned ma po nalade a ma opet tendence nejist. Hlavne ji porad desne malo, mozna by to bylo malo i pro vas, co sem pisete. No ale bojujeme ...

Holky,moc Vam vsem drzim palecky. Xenii ktera tady tak hezky pise a vsechny se snazi podporit. I ja bych rada neco pridala, ale asi to neumim. A hlavne asi ode me to nebude mit ten efekt. Paac jsem v tom a zatim ta cesta zpatky neni a ja ji asi zatim nehledam, i kdyz nekdy uz bych mela. Vim to. Citim se blbe a nemozne. Jo, a jak Xenie psala o tech klukach a vychrtlinach, tak s tim absolutly souhlasim. Oni snad ty vychrtliny zerou, ci co :-) Proc to vlastne delame? Pro ne, nebo pro sebe. Ja to asi zacla delat vsechno pro mamu, ktera mi vzdy rikala jak jsem tlusta a jak okolo jsou sami hezky a hubeny holky a jak jim vse slusi a ja jsem tlustoprd. Tim to asi zaclo, nikdy na tyhle jeji slova nezapomenu. A tak ted jsem hubena (i kdyz si tak nepripadam) a ona mi zase vycita ze jsem vychrtla a hnusna. Tak nevim cim se ji zavdecit. No, ale to jsem se asi moc pustila do svyho vnitrku. Drzim vam vsem mooc palecky a zvladejte to jak to jen jde. Papa

Danco, tak to je mi moc lito, depky jsem Ti nastartovat nechtela. Kdyz jsem se ucila na maturitu, jedla jsem od rana do vecera prakticky bez vycitek. Uceni chce precejen trochu vic energie a neboj, ze by se nespalovala.Mam zkresleny pohled na porce jidla, opravdu nekdy nevim, co je normalni a co ne. Stejne se mi zda, ze jsem vzdycky tloustla vic, nez ostatni kolem me a taky me na to upozornovali. Kazdy ma jinak rychly metabolismus, nemuzu ho zrychlit o 100 procent, nemuzu jist to same, co moje hubena sestrenice. Je to proste tak, nechtela jsem tady nekomu ublizovat. Zrovna tady, kam chodim pro pomoc. Muzi,myslim, ze jsem nepsala, ze se klukum libi vychrtliny, ale hubene nebo stihle holky.Stihle urcite. A ty mene stihle to svym zpusobem mrzi, i kdyz jsou se svou postavou spokojene.No ale s tim se taky neda nic delat. Taky mam predstavu o dokonale muzske postave:)...ale predevsim se mi libi ten, koho mam rada.No ale fakt se sem bojim neco napsat. Taky mam jednu stranku spatnou a druhou lepsi, spokojenou.Mam ted obrovskou touhu na nekoho si vylevat zlo, nevim na koho, ale je to ten samy nenavistny pocit, asi sama k sobe, ktery me prostupoval a jednal za me, kdyz jsem si nicila vztah s klukem, do ktereho jsem porad zamilovana. Nevim, jestli to mam resit deseti nadechy a vydechy, ...nechci byt takova, uz ne. Nechapu, jak muzu mit v sobe takove dva protiklady a toho zleho "ja" se bojim, jako by to byl uplne jiny clovek.DobrouR.

Ahoj Lidusko,dekuju moc za pochvalu, ale ja si ji moc nezaslouzim. Vubec nejsem perfektni, jsem taky jeste nemocna, obcas pekne potrestena. Ale moc me mrzi, jak PPP trapi chudaky lidi a doufam, ze treba moje rady nebo jen sluvko podpory muze zlepsit naladu a pomoct. takze kdyz muzu, tak se snazim :-)Sama vim, ze uplne nejhorsi je ta nevedomost - kdyz se ti neco deje, a ty nevis proc. Okoli na tebe jeci, ze to je tim, jak blbe jis, ale ty to nevis urcite. A i kdyz vis, tak proste s tim nic neumis udelat. A vsichni na tebe koukaji jako na UFO, kdyz reknes, ze se proste neumis sama najist.Je moc skvely, ze se snazis s PPP bojovat a ze ti to jde. Tim, ze mas stale tendence hubnout a myslet na jidlo se netrap, to je normalni. Ja jsem jednu dobu tim jidlem jenom zila - co bude k snidani, co k obedu, mnam, uz aby byla svacina. Bylo to hlavne tim, ze jsem se toho proste nemohla nabazit - jak jsem dlouho bud nejedla, nebo s prominutim blila jak Alik, tak proste telicko nevedlo, jak dlouho mi to jezeni vydrzi a chtelo si hodne nahamounit. Ale tohle prejde, fakt jo. Nebudu lhat, mam dny, kdy na jidlo myslim hodne a zabyvam se "spatnyma" myslenkama, ale vetsinu casu mi to uz nejak neprijde. Jo, obed byl mnam, tak a ted si budu cist. A uz nepremejslim, kdy budu zase jist a co.Jenze tohle vsechno hrozne trva a ty jses fakt desne MOC DOBRA, ze to zvladas, mne to dalo desnou fusku a malem me to polozilo.Na tohle je jedina rada - byt zamestnana a mit porad co delat. Zajimavy film v televizi, prochazka s kamaradkou, rande, knizka, lakovani nehtu, koupel atd. Mne moc pomohlo, kdyz se mnou byl pritel a neco jsme delali spolu. Taky se mi osvedcilo, kdyz se mnou jedl. Nemohla jsem se prejist, ale ani si porce ubirat. Zkus treba nejist sama doma, ale jist v menze, s kamoskou, pritelem, rodinou. Ja uplne nesnasela jist sama doma a jeste v kuchyni, protoze tak driv vzdycky zacinaly moje bulimicke zachvaty. Dokonce i ted je mi to trochu neprijemny, ale ne moc. Kolik ti vlastne je let a co delas? Co doma - vedi o tom?Pani, ja uz vazne musim drzet zobak, jsem nejaka ukecana :-))))))).Tak se mej krasne,hezky vecer, ja si jdu cist. Mela bych se ucit, ale fakt se mi deeeesne neeeechce. Vsak zitra je taky den.Jo a slibuju, ze uz k tomu PC dneska ani necuchnu :-).Xenie

ahoj xenie,jseš moc hodná jak tu všechny podporuješ.mám v tobě vzor, dodáváš mi sílu.nemám anorexii ani bulimii ,ale do obou jsem málem spadla.teď se učim jíst normálně bez diet,ale občas to nejde a buď se snažim držet dietu nebo se zas chci přejíst.taky mám problémy,že na to jídlo pořád myslim,to je nejhorší, jak mě to ovlivňuje psychicky.

Muzi,predstav si, ze ja jednoho takovyho spoluzaka mam.je strasne skvelej, mam ho moc rada, ale uplne bych ho zabila, kdyz slinta nad tema nejvyhublejsima holkama. A to je to pritom uspesnej skoropsycholog - pracuje s detma a mladistvyma. Dokonce mi to jednou nad jednou fotkou i rekl " miluju anorekticky blondynky". To me vzdycky trochu na nem vadilo, pripadam si pred nim trochu blbe, ze nejsem vychrtla a tak.Jo, slysela jsem, ze je to vodou, ale nevim :-(((. Mne to kazdopadne vzdycky rozhodi naladu, kdyz to kilco nebo kolik naberu.Stejne se mi nechce verit, ze si toho vy, muzi, nevsimnete. A kdyz si nas prohlizite, nejrdasi bych se stala neviditelnou.je na tom Tva pritelkyne uz lip?Preju hezky vecer.uz jsem toho tady napindala dost, musim letet:-)))Xenie