poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Julie, zdravím tě a děkuji za příznivou ozvu. Víš, já říkám, že všichni máme stejné možnosti, jen je někdy nedokážeme využít. Už jen to, že si uvědomuješ, co se s tebou děje a snažíš se o změnu, to je přece rozumný a pozitivní krok tím správným směrem.Opravdu jídlo není středobodem světa, ale jíst se musí. Záleží jen na tom, jaké kvality a množství.Všem poruchám PPP se dá předejít vyváženou stravou. Jestli mám tendenci se přejídat, znamená to, že tělo se brání nějakému nedostatku. Může to být nedostatek jídla, ale také nedostatek lásky /a tím myslím i lásku k sobě samé/. Jídlo slouží potom jako náhražka.Abych tomu zabránila, jím vše, co mám ráda, ale v malých dávkách a pravidelně. Ten mozek to brzy pochopí, že to myslíš dobře a začne vysílat ty správné signály, které časem dovedou celý organismus ke stavu rovnováhy a pohody.Léčení poruchy tohoto typu určitě nemůže spočívat jen v aplikaci léků. A taky bych nerada, aby se mi někdo hrabal v mých myšlenkách.Ale věřím, že v těch horších případech už to není jinak zvladatelné. Ale k tomu je nutné přidat další podpůrné prostředky - informace o zdravém jídelníčku, o správných aktivitách, které zaženou smutek a stres.Všechno máš ve svých rukou. Přeji ti hodně úspěchů, abys zvládla tuhle těžkou životní zkoušku a vyšla z ní vítězně.A vůbec nemusíš čekat do 50 let, bylo by to škoda promarnit tolik času. Buď šťastná teď a tady. Krásný den, posílám pohlazení a vlnu energie. Iva

Ivo,Vy jste to tak pekne napsala ja jenom doufam,ze na ten rozum nemusim cekat do padesati to je skoro jednou tolik co me je.Z psani sala pozitivita a energie.Skoro si preju,aby jste byla moje psycholozka,ta moje se zatim snazi prijit jen na to proc jsem takova,ale to je asi jadro problemu,ze jo.Doufam,ze i ostatni kocky si z toho psani neco odnesou me osobne posunulo o kousek dopredu,jist se musi a muzeme byt krasne a stihle i s nim.J.

Víš co Xenie?!Psychiatr bude zřejmě jediný, kdo ti bude moci skutečně pomoct.A nepřeju ti sice nic zlého, ale asi by tě měla potkat nějaká "ruka osudu" v podobě opravdového životního neštěstí, aby sis začala vážit obyčejného štěstí a nezabývala se sebestředně jen a jen svojí váhou, jídlem, vzhledem a výdejem energie.A.

Susan,klidne ti verim, ze jsi se svou vahou spokojena (ono 55 na 163 je taky neco jinyho, a to mam spis asi i vic) a vim, ze je fura tlustych lidi, kteri jsou stastni a vahu resi maximalne jednou za rok pri hledani novych kalhot. Jenze musis pochopit, ze ja jsem nemocna, takze svou "obezitu" resim neustale a taky svou poznamku myslim vazne, s tim, ze by tam klidne mohli zavrit a zabit jen me a nikoho jinyho, kazdopadne by to bylo jednodussi nez neco hledat sama. "urcite vyhledej psychiatra..sama to nezvladnes"...hmm, tot otazka, mozna jo a mozna ne. Problem se mnou je ten, ze jsem se zasekla a dostala do zpetneho chodu: z B a A jsem se vylecila, jelikoz jsem chtela, ale ted uz nechci byt zdrava, chci byt zase nemocna. Tudiz ja ne ze to nezvladnu, ja to ani NECHCI zvladnout. Pri predstave, ze by mi po prascich bylo lip (udajne zmirnuji silu a cetnost depresi, ktere ja mam dost casto)se dost desim. Jelikoz kdybych se zbavila depresi, prestala bych resit vahu a byla stastna. A jak muze byt clovek stastny, kdyz je v pohode a ji a ma se rad? Takhle ja stastna bejt nemuzu a nechci.Kdyz o tom tak premyslim, ja bych vlastne mela vsechny predpoklady se z toho dostat (skoro) sama (nevim, na kolik se medik pocita jako "lekarska pomoc"), ale nechci. Kdyz o tom tak premyslim, musim vazit aspon 57, jelikoz mam docela svaly ( a budu jich mit vic, az budu smet sportovat, ted to poradne kvuli noze nejde), ale stejne vypadam normalne stihle. Ne vyhuble nebo hubene, ale stihle. Nemam mega obri prsa a velikanskej zadek, ale tvary mam. Vaha je totiz jen cislo, nerika nic o tom, jestli tolik vazi tuk a nebo svaly a jakou ma clovek konstrukci. Miry jsem mela pred par mesici primo idelani (jednou je tu po me nekdo chtel, tak jsem je napsala) a nemam duvod se domnivat, ze se nejak vyrazne zmenily, maximalne o cislo ci dve. Ve skole OK, pratele mi nechybi a ctitele taky, v pritelove parte jsem snad temer milacek vsech. Jenze ja to takhle v zivote nechci. Umyslne s kazdym soustem v sobe vyvolavam pocity viny, odmitam si koupit nove obleceni (krome nezbytneho) a pak se hroutim, ze se do XS (nosila jsem driv, byla jsem fakt desne vychrtla) nevejdu. Ja proste nemuzu zit stastne a s jidlem, ja muzu zit jen stastne a bez jidla, nebo nestastne a s jidlem. To jidlo me nesmi pokorit, a jestli me pokori, tak at za to aspon zaplatim. Mozna by stejnou funkci jako A splnil pritel, kdyby me treba bil, nebo daval na jevo svoji prevahu. Ale kdyz on me ma rad a ja tolik lasky proste nemuzu prijmout, musim se znicit. Jinak jako dodatek - ja ho nenutim byt se mnou, on je se mnou dobrovolne a pry i rad. Ja vim, ze on ma jen jedny nervy a chapu, ze to ma tezky, ale az odejde, tak odejde. Bude mi strasne smutno, protoze ho miluju, ale treba pak si uz uvedomim, ze jediny stesti mi v zivote prinese jen kdyz pomalu umru hlady.Xenie

Xenie,tu predposledni vetu:" Ale ja si fakt nedovedu pomoct, proste tlusty lidi by meli povinne zabijet, stejne je pro ne zivot jenom utrpeni."jsi doufam nemyslela vazne. Uplne mi z toho prebehl mraz po zadech. Znam spoustu lidi s nadvahou, kteri se tim naprosto netrapi a prozivaji stastny a plnohodnotny zivot. Maji se totiz radi, jsou se sebou spokojeni a nemaji problem prijmout se i se svymi nedostatky.Problem je opravdu uplne nekde jinde, nez ve vaze. Podotykam, ze sama nadvahu nemam a jsem se svou vahou i postavou naprosto spokojena 165 cm/52kg.Vyhledej prosim urychlene psychiatra!!! Tohle sama nemuzes zvladnout!!!!

Ahoj vsem,odpovim najednou, aby to bylo jednodussi.Strasne moc vam dekuju za odezvu, je fajn si precist, jak to vidite vy. rada bych se k necemu vyjadrila, ale bohuzel si nepamatuji jmena, tak to budu psat dohromady, nevadi?Ja si v sebeublizovani temer libuju a dlouho byl muj prostredek A nebo B a partner (ne ten soucasny). Ted, po tom, co jim normalne, uz jsem na sebe "moc stastna" a chybi mi ten teror A. Pri A jsem byla desne hubena, takze jsem pak logicky tloustla, ale ted jsem uplne "normalni" a "oplacana" (tj, mam prsa a boky, ktery fakt nesnasim). Myslim, ze snad netloustnu, mam porad stjnou vahu, kterou vam bohuzel nemuzu napsat, jelikoz se nevazim. Merim 163 a vahu odhaduju..huh, fakt nevim, tak asi na 55???, Ale klidne i vic, mam celkem svaly. Je mi 21.Strasne moc touzim po tom, byt ta "chodici kostra", co tu psala CC..Vsechno mimo to mi pripada silene tlusty a nechutny. Jinak ovsem verim, ze jsem normalne stihla, klukum se myslim libim, jenze moje postava ma ke kostre strasne daleko,a to je to jedine, po cem touzim...:-((((.Pritel pochopitelne o vsem vi a taky vi, ze ho FAKT MOC MILUJU, ale ne vic nez A. Vi, ze mi nesmi dat na vyber, protoze pak by jednoznacne vyhralo PPP. Co je pro me dulezitejsi - vztah nebo hubenost? Reknu to takhle - kdybych mohla byt strasne moc vychrtla a kostnata a utrapena A, tak bych pro to obetovala vsechno.Psychologa asi podle mne nepotrebuju, pritel me hecuje do psychiatra (on sam je medik), kam ale za zadnou cenu nechci. Kdybych se zbavila te nenavisti k sobe, tak bych to svoje "tlusty" (pro me je primo obezni) telo mohla mit i rada, a to nikdy nedovolim. Navic moje deprese me casto dost ochromi, takze se citim strasne zle a je to pro me dobry trest, jelikoz kdyz clovek ji, tak at za to taky trpi.Ad sex - jo, milujeme se casto a je to fajn, ale casto taky predstiram, jak mam chut a delam vsechno pro to, aby sex trval dlouho a ja spotrebovala co nejvic kalorii. Vim uplne presne jak se ma jist, jaka je spravna vaha, jak moc A nici telo, ale stejne po tom touzim.Rada CC a komukoliv jinemu vyplnim dotaznik nebo reknu neco o A ci B (mam oboje..nebo je to jen jedna nemoc, jak se ted mnozi domnivaji??). Jinak PB sem obcas pise, Julie taky, ale ostani jsem tu dlouho nevidela, hlavne Alena uz tu neni...snad rok.Ted bych se mela mit primo bajecne, ale nemam. Je hezky, takze bych mela jit ven, nebo si cist, nebo nekam s nekym vyrazit. Ale zase jsem dneska jedla, takze nikam nejdu a pujdu spat...ach jo, jak by bylo vsechno jednodussi, kdybych nebyla tak hloupa a trochu se ovladla a nejedla...Posledni dobou nedovedu myslet na nic jineho, nedelam nic pro pobaveni a kazdou akci ven obrecim a zkazim ji. Jediny, co mam pred ocima je moje silene vyhubly telo z drivejska..Hmm, Maruska by ze me asi nemela radost...ma se vratit ted z toho Zelandu, tak snad napise...Ale ja si fakt nedovedu pomoct, proste tlusty lidi by meli povinne zabijet, stejne je pro ne zivot jenom utrpeni.Jak se mate vy, kocicky, lip?Xenie

Ahoj děvčata. Nahlédla jsem k vám z vedlejšího vóra o hubnutí ze dvou důvodů. Prvním byl výrok jedné ze čtenářek, že spíše patřím tady k vám, do oblasti PPP. A druhým výzva a snad možnost, že mé zkušenosti vám trošku pomohou k jinému pohledu na váš problém.Nevím, proč jsem byla nazvána anorektičkou, protože jsem nikdy neměla odpor k jídlu, nikdy jsem se netrápila hlady, nikdy nezvracela. Snad jen, že jsem se přejídala a proto ztloustla.Je mi 50 let a za poslední dva roky jsem zcela změnila svůj stravovací a pohybový režim. Zhubla jsem za 18 měsíců z váhy 72kg na 55kg a už se tak delší dobu držím.Chtěla jsem zhubnout, ale zůstat současně zdravá, aktivní a energická. Proto jsem nevolila žádnou dietu a hladovění. Vytvořila jsem si svůj vlastní stravovací styl, který mi umožňuje dostatečně jíst, být v pohodě a hubnout.Nesnáším slovo DIETA. Dietu nejde držet stále, u diety je hlad a tělo nedostává všechny živiny. A tak jsem začala počítat kalorie, dělala jsem si pro sebe vlastní jídlo, které mi chutná a přešla na dělenou stravu. Jedla jsem 5-6x denně porce velké jako zaťatá pěst /tak velký je žaludek/. Vypočítala jsem svůj klidový metabolismus, pod který jsem nemohla jít, aby se nezpomalil. Tělo má totiž zabudovaný obranný systém. Když potřebujete v naprostém klidu 1300kcal a dáváte tělu jen 1000kcal, po určité době přepne na úsporný režim a stačí mu k životu 1000kcal. Nehubnete a snížíte na 800kcal a celá situace se opakuje. A to je ta chyba, kdy potom jíte jen 500kcal denně a stačí to k přežití. Ne k životu, protože vám chybí vitamíny, vápník, železo a s tím přichází zdravotní problémy.I já měla zpomalený BM opakovanýma dietama a musela jsem ho nastartovat k vyššímu výkonu. A tím právě bylo časté pravidelné malé jídlo v hodnotě BM a k tomu pohyb.Začala jsem vstávat ve 3,30 a do 5,00 jsem posilovala s činkama, cvičila kalanetiku a jógu. Tím jsem nastartovala spalování a udržela si tělo ve vyšší výkonnosti delší část dne. Současně jsem budovala svaly, které spalují více. A ty zase potřebují kvalitní výživu, jinak ochabují. A odpoledne jsem tak 2 hodiny jezdila na kole, chodila fittnes chůzí nebo šla plavat. Na počátku jsem mírně přibrala, ale nepanikařila jsem a odměnou bylo těch 16kg dolů.Pořád jsem ale musela myslet na jídlo. Ráno to bylo dobrý, po cvičení jsem hned vyrážela do práce a v práci jsem měla sebou jen jídlo, které jsem si připravila dopředu. Horší bylo odpoledne. To jsem se hned převlékla a vyrazila sportovat. Sport mě zbavil stresu a vyplavil hormony štěstí, takže po návratu jsem si dala jen sklenici mléka nebo připravený zeleninový salát. Pro případ nouze jsem měla vždy připravený kousek sýru, zeleniny na kousání. Prostě něco nekalorického. Ale hlavní bylo nenudit se, vyrazit s přáteli, dát si sprchu nebo začít uklízet. Jak já měla doma čisto!!!Musela jsem si stanovit zadní hranici, kam chci s váhou dojít. To je myslím nejtěžší zastavit ve správnou chvíli. CHtěla jsem původně jít na 63kg, potom jsem si to snížila na 60kg a poslední přání bylo 57kg. A tam jsem řekla DOST, byla jsem právě na dolní hranici normální váhy /BMI znáte asi všichni/. Zhubla jsem na 55kg a to při výšce 164cm dělá BMI 20,45. Pod 20 už začíná podváha.Znáte to, stále vás něco ponouká, abyste ještě hubli a hubli, i když je vaše váha hodně nízká. Nedělejte to! Ublížite si. Ubližujete si hodně jídlem ale také nejídlem. Váha je jen číslo. Nemůžete se s nikým srovnávat. Každý je jiný, jedinečná osobnost. Kamarádka, která váží 57kg a necvičí, může vedle vás vypadat mírně oplácaná. Vy při pohybu máte více svalů a ty váží více. Budete mít štíhlé nohy a ruce, ploché bříško a i při této váze budete vypadat mnohem štíhlejší a zdravější.Nesnažte se za každou cenu zhubnout na váhu, kterou jste si vysnili. Jednak to nepůjde bez poškození zdraví a nemusí to být vaše optimální váha. Proč chcete více zhubnout. Pro okolí? To přece nemusíte, lidé vás mají rádi pro jiné věci - jste milé, usměvavé, přátelské atd. A jestli se najde někdo, kdo má připomínky k vaší postavě ve smyslu, že máte zhubnout, odkažte ho do správných míst.Kolegyně na diskusi mi odpověděla krásně na to,že vstávám ve 3,30. "Já sice tak brzy nikdy nevstanu, ale zato mám krásné malé uši". A o tom to všechno je. Naučte se mít rády sami sebe i se svými malými nedostatky. Nemůžeme být všichni dokonalí a dokonalost nezaručuje úspěch, lásku ani chytrost. Pár kilo navíc nemůže za vaše neúspěchy ve vztazích a práci. Dívejte se na sebe často do zrcadla a hledejte krásné věci - velké usměvavé oči, krásné vlasy, štíhlé nohy. A usmívejte se na sebe, chvalte se za každou povedenou maličkost.A teď posuďte sami, do které kategorie patřím. Myslíte, že do kategorie starých bláznů? Možná máte pravdu, klidně si to myslete. Mám ráda lidi kolem sebe a ráda pomáhám. Mám ráda sama sebe a vážím si sebe i své práce. A hlavně chci zůstat i ve stáří zdravá, štíhlá a aktivní.Nezlobte se, že jsem napsala tak dlouhý příspěvek. Ráda bych vám pomohla, pokud o to budete,samozřejmě, stát.Přeji vám, abyste se brzy zbavili své závislosti na jídle v obou směrech, protože to je závislost. Hranice mezi životem a smrtí je tak křehká a vy jste všechny tak mladé. Venku začíná jaro, tak žádné deprese. Život je krásný a tak si ho užívejte naplno.Posílám vám hodně pozitivní energie, pohlazení a lásky. Iva.

Ahoj,ja mam bulimii 4 roky a teprve pred par tydny jsem zasla k doktorovi, ktery mi jak jinak predepsal prasky. No nevim v cem mi maji pomoct, pouze nejsem v depresi. Jinak to co zazivas Ty prave ted dobre znam. Doslo to az tak daleko, ze jsem nemohla ani kousat, jak me bolely zuby. Navic jsem si uhnala problemy se stitnou zlazou a celkove mam rozhaseny metabolismus.Tedka zkousim dostat se z toho pres sport a piti. Denne vypiji 4l vody a zazenu tak pocity hladu. Sportem si zpevnuji postavu a snazim se jim i udrzet vahu.Pokus se psat si co vsechno za den snis a postupne vylucovat to co je navic.Je to silene mit dokonale vybudovany davici reflex, ktery Te navic bude vzdy upozornovat na pritomnost tolik nechteneho jidla, snad se ho casem zbavime.Eli

Kacko,jezisi, ted kdyz jsem si to po sobe precetla - ne misto jidla delej neco jineho - to ne. Jez 4x, 5x denne mensi porce a misto prejidani vecer (a zvraceni) se pokus delat neco jineho (cist, spat, courat venku...) Promin.

Kacko,no to ja znam taky. Taky jsem driv cely den jedla dietne, ale vecer, kdyz jsem nakoupila cerstve pecivo, tak jsem byla schopna snist nekolik baget a cele pomazankove maslo. Pak mi bylo zle, mela jsem na sebe vztek. Jeden cas jsem vecer i zvracela. Nakonec kdyz jsem fakt chtela zhubnout (vypracovala jsem se na 64), tak jsem si na sebe musela vymyslet fintu. Snazila jsem se v tech kritickych chvilich (to znamena vecer) jit nekam jinam, nez do kuchyne. Mame pokoje v podkrovi, tak jsem si vetsinou vzala knizku a sla si lehnout. To zahnalo myslenky na jidlo a lednicka byla daleko. Nebo kdyz bylo hezky, tak jsem byla co nejdele venku a kdyz jsem se vratila tak rychle do postele. Zkus to treba takhle. Moc ti preju, abys nasla nejaky zpusob, jak prestat zvracet. Ja mivam ty zachvaty zravosti i dnes, ale uz zdaleka nesnim takove mnozstvi a vim, ze druhy den, kdyz se umravnim a jim normalne a vecer si dam jen treba ten jogurt, tak se vaha vrati klidne i o to kilo zpatky (no, o pul jiste). Takze se ani nesnazim to vyzvracet. Ale vztek na sebe mivam taky (po tom prejezeni). Ta chvilicka te slasti z jidla ale nestoji ani za zvraceni ani za ten vztek, tak si kup nejaky krasny casopis a misto jidla zkus delat neco jineho. Mej se prima.Xenie,z toho, co o tobe ctu si myslim, ze bys mela rychle vyhledat nejakeho psychologa. Ublizovat svemu telu neni uplne v poradku. Chapu, ze jsou psychologove dobri a spatni, zkus hledat a najit toho dobreho, ktery ti pomuze. Je to silene.

Ahoj vsem,jsem opravdu rada, ze jsem zase tady. Pomahaly jste mi dlouhou dobu v Anglii, kde vsechno to trapeni zacalo,( ale bohuzel neskoncilo).Neverila jsem tomu, ze nekdo s bulimii zije nekolik let a uz se nicemu nedivim, mam ji rok a pul a zda se, ze je v rozkvetu. Jenze jsem diky ni nezhubla ani deko a ted me ubiji cim dal vic.Nakonec jsem zhubla kvuli nepovedenemu vztahu.Takze do toho vseho jeste smutek, a cela vlna vycitek,a takovych tech "kdyby jsem nerekla tohle, nestalo by se tamto"..na to jsem schopna myslet treba cely den.Z bulimie mam precitlivele zuby,dopad je zrejmy i na srdce,..na to zvraceni uz mam navyk.Jen co prijdu domu z prace,nasleduje prejidani.Zvysuje se frekvence tepu,mechanismy jsou nastartovane ke zvraceni,i kdybych se neprejedla.Nepsala jsem na doktorku uz pul roku,za tu dobu je ta nemoc zase v jine fazi a ja citim porad min a min nadeje na uzdraveni.Hlavne nevim JAK z toho ven.Zkousim ruzne cesty a zatim nikam nevedou,potrebuju se spravne nasmerovat.Tak pa pa slunicka,zavitam se zase casteji.Xenie,prosimte zamysli se nad tim vztahem.Poloz si otazku "co je dulezitejsi":vztah nebo postava" A myslim, ze sebetrpelivejsi partner ma porad jenom jedny nervy,bud na to opatrna,on bude asi posledni clovek,kdo by Ti chtel ublizovat.Preju hodne stestiR.

Ahoj Xenie,když jsem četla tvůj poslední článek připadalo mi to až neuvěřitelně stejné s tím co jsem prožila já. Taky jsem nikam nechodila,nic mě nebavilo, na přítele jsem se šíleně vztekala, jak mi může říkat že jsem hezká a štíhlá. Když jsem přece tlustá jako kráva! Samozřejmě že měl pravdu on a ne já. Sex byl stejně jako u tebe jen prostředek k hubnutí. Byla jsem tím hubnutím a štíhlostí úplně posedlá. Přítel mě moc miloval, proto mi chtěl pomoct (to si uvědomuju až teď), nicméně já mu neveřila,.....až jsem o něj přišla. Proto, prosím Xénie, věř mu vše co ti o tobě říká. Věř tomu, že má PRAVDU, je to pravda a nic jiného než pravda!!!! Já vím, že je těžké tomu věřit, ale zkus to PROSÍM!

Jo jeste - pritel vypada ze te ma rad, proc chces aby do tebe ryl ze mas hubnout? Kolik vazis, meris? Kolikpak ti je let (smim-li se samozrejme ptat!)? Myslim, ze on je rad ze jis normalne. Proc bys mela zase najizdet do hubnuti nebo naopak prejidani? Mas pocit, ze pribiras? No pokud jsi byla drive pri A hodne hubena, tak neni divu ze neco priberes, holt tak to chodi. A ty chces vypadat jako chodici kostra? Asi tezko...Jen me jeste napada - trpis sebeposkozovanim (napr. rezanim se nozem, ziletkou...)? Jak mluvis o tom, ze si ublizujes... No nevim. Co te na tom dela stastnou?Jinak se omlouvam ze jsem se moc nepredstavila, jsem Katka z Prahy, 18 let. Mam pritele uz 3 roky a jsem celkem stastna ale zaroven perfekcionistka s malym sebevedomim, na sebe velmi narocna. Jiz jsem drive sem psala 1 prispevek, kdy jsem uz nevedela jak dal (tehdy slo o tezkou depresi a myslenky na sebevrazdu).No budu ted toto forum sledovat a pokusim se nebyt "mimo".A jeste - je zde nejaka "stamgastka"? Napr. ty holky ze zacatku - Alena, P.B., J., Ketty, Katinka, Sophie...? Diky za odpoved, pokud ji nekdo znate... :-)Kata

Mila Xenie, dekuju ti za ochotu spolupracovat. Vis ja nechci jen jak datel klofat do klavesnice opisujic z knih nebo z internetu, zajimaj me i skutecny pribehy, ne jen neco "pretlumocenyho". Jinak celkem rozumim jak se ted citis, ja bohuzel padam do neceho podobneho, ale zatim se z toho citim stastna. Asi si vybiram tema PPP protoze je mi blizke... Od 16 let mam problemy s jidlem, nemam hezky vztah ke svemu telu, apod. Ted je mi 18.A co tvuj pritel, milujete se jeste? Nebo jde hlavne o ten sex? Nezdas se mi nejak moc partnersky stastna z toho, co tu rikas... Pokud pritele milujes a zalezi to na nem, davej si prosim pozor at ho neztratis, neupadej prilis do svych problemu...CC(Kata)

Ahoj vsem,tak pisu znova, ta prvne verze se mi vymazala.Je tady plno novejch lidi, co neznam..ja se mam porad stejne (spatne) a zivot bez A mi pripada strasnej. nemyslim na nic jinyho, nez na to, jak to uz vsechno skoncit...Jim uplne normalne a proste nedokazu najet znova na nejedeni, nebo aspon zvraceni. Strasne moc se za to nenavidim a nedovedu ani nic delat - zridka nekam jdu a kdzy uz jo, tak si to nikdy neuziju - stale myslim na to, jak by to bylo lepsi, kdybych byla hubena, jak bych se citila lip..ve vztahu mi to taky neklape, pritel ma tu drzost mi rikat, ze vypadam normalne a ze mi to slusi, coz mi pripada jako vysmech. Navic me klidne necha jist, misto co by mi treba pripomnel, jak musim hubnout. Nesnasim sex, ale nutim se "to" delat, abych aspon trochu zhubla. Uplne nejradsi jen tak lezim a nejak si ublizuju, to se aspon citim trochu stastna.Nechapu, proc nedovedou vymyslet nejakou pililku, kterou by si clovek mohl koupit v lekarne a tim vsechno skoncit. takhle musim vsechno vymyslet sama, coz je dost narocny a bolestivy (i kdyz mi to aspon patri, jelikoz kdyz jim, tak to mam za to). No, pokud by nekdo chtel jakekoliv info o PPP a vyplnit dotaznik, tak klidne rada pomuzu. Mejte se kocicky.Xenie

Zuzo, díky za odpověď. Nejhorší na tom je, že já tohle všechno teoreticky vím. Jenže jak na mě přijde záchvat žravosti, tak je to jakoby mi někdo vypnul mozek

Kacko,stoprocentne se nevyzvracis nikdy. Jakmile jidlo polknes a dostane se do zaludku, tak okamzite si telo z nej zacina brat ziviny, je to rychly proces. Neco sice vyzvracis, ale 100% to nebude nikdy. Jedina rada, ktera existuje na zachvaty zravosti je, jist 5x denne male porce. Banan, jogurt, salat s kouskem chleba, cottage, podmasli. Nakonec paradoxne lip budes hubnout, kdyz budes jist 5x denne, protoze si urychlis metabolismus. Jak tu nekdo taky psal, tak se mu vaha zastavila, kdyz jedl jablko denne. Jasne. Proste metabolismus se desne zpomali a ulozi si do tukovych zasob i to cele jablko nebo jeden jogurt. Navic kdyz budes jist 5x denne, tak nebudes mit vecer ty neprekonatelne zachvaty hladu. Drzim ti palce, vezmi rozum do hrsti:)

Jsem jedna z těch, které se snaží z toho dostat. Myslím, že se mi to docela i daří. Jen by mě zajímala jedna věc a to hlavně od těch co se vyléčily...Jak vypadá život bez A nebo u mě spíše bez B. Přijde na vás někdy nějaký zachvat nebo něco podobného.Zvracely jste potom ještě někdy???Děkuju, jestli někdo odpoví.P.S. je mi teď moc fajn a nechci to už nikdy prožít.

Výčitky, to je právě ono. Řekla bych že A ani B. už nemám. Mám váhu celkem v pohodě, nezvracím, celkem i jím, i když ne normální porce. Ale co to tedy je, když POŘÁD! uvažuju nad tím, kolik toho sním, v jakou dobu a co sním. Je strašně těžké cokoliv dělat naplno, když se mi tohle honí hlavou, pak se najím, já si připadám šíleně plná a pak příjdou výčitky. A můžu si přitom několikrát denně opakovat, ať se vykašlu na váhu, ať se vykašlu na vzhled, na to jeslti si koupím úplé rifle, nbo kalhoty o dvě čísla větší. Je hrozně těžké se brát taková jaká jsem. Ať se mi tohle už konečně vytluče z halvy!Jsem strašně ráda holky, že tady píšete, protože mi připadá, že v každém tom

Zdravim czech chic,Alena sem prestala psat uz hodne davno,Ketty psavala jeste loni,ale jinak mame nove tvaricky.Ja sem pisu uz dlouhou dobu a ppp mam jeste dele,ale minulej tyden jsem se rozhoupala a navstivila psych.je nacase.Klidne se ptej na co chces,ja odpovim a holky urcite taky.julieLido jak se zbavit vycitek z jidla tot otazka?doufam,ze se nam jednou podari najit odpoved