poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

jak se mám zbavit výčitek z jídla?bojim se vzít něco navíc,rozmejšlim se i kvůli jabku a pak se třeba druhej den paradoxně přejim.chci jíst normálně a nemyslet furt na jídlo.

Ahoj - tak si procitam vsechny vase prispevky od sameho zacatku... Jsou to zajimave pribehy. Smutne, ale zajimave. Jsem nyni na strane 141 a zajimalo by me, jestli sem jeste porad prispivaji ty holky jako Alena (co zacala tohle tema), P.B, J., Ketty a dalsi. Pokud jsem "out" tak se omlouvam ale chci cist prispevky pokud mozno postupne. :-)Jinak by me zajimalo, pokud byste vy holky s PPP se mnou byly ochotny trosku spolupracovat - brzy me ceka maturitni prace ze zakladu spolecenskych ved. A napadlo me, ze bych se v ni zabyvala anorexii a bulimii, protoze to je tema, ktere ma tady a ted, v soucasne dobe, velky vyznam a pritom je porad tak trochu tabu. A to by myslim byt nemelo - MELO by se o tom mluvit a ne delat, ze vse je v nejlepsim poradku, kdyz se tolik holek trapi. Myslite, ze byste mi byly ochotny pomoct? Napr. treba odpovedet na nejaky moje dotazy (chtela bych udelat i takovy nejaky dotaznik a potrebuju reprezentativni vzorek "populace", jestli mi rozumite). Mohla bych treba jit nekam do lecebny, kde se anorekticky a jim podobne leci, ale na to nemam nervy a hlavne myslim ze holky s PPP nejsou jen ty hubenoucke 30kg chudinky ve spitalech... Je vas hodne, holky. Ach jo.

Ahoj Báro,nevím, jestli to mám v hlavě už úplně pomotané, ale to že bydlíš v Kravařích mě hodně potěšilo. Já jsem totiž z Opavy, takový kousíček... Nemám moc času psát, tak mě teď nic nenapadá. Když tak kdybys mi mohla prosím tě poslat (třeba na mail nebo i tady) nějaký ten kontakt na toho doktora, případně na sebe, kdyby ses náhodou chtěla třeba sejít, nebo třeba ne, to já nevím. Já jsem fakt pomatená, to víš, dneska jsem večeřela jenom jeden krajíček chleba, co nejtenčí a skoro suchý, protože mi připadá, že jsem celý den jedla, přitom normální člověk by řekl, že jsem jedla jako vrabec. Ach jo....

Ahoj Jani,a odkud přesně jsi?Já taky bydlím na sev.Moravě.V Kravařích ve Slezsku,blízko Opavy.Tam znám nějaké super doktory,zvlášt teda jednu,ale je bohužel dětská.To ona mě vyléčila!Tobě je 20?Napiš,třeba něco vymyslíme!Třeba i na mail!Znám ještě jednu dobrou pszcholožku a ta bere každého,ale s doporučením od obvodáka!Měj se hezky a když tak napiš!Jsem zvědavá odkud jsi!Papapa Bára.

Spoustu kontaktů a zajímavých článku na téma ppp najdeš na www.anabell.cz. Hodně štěstí všem! Petra

Neznáte někdo nějakého DOBREHO doktora, který se zabývá anorexií a je hlavne ze severní moravy???????? Sama se z toho těžko kdy vyhrabu v dnešním světě modelek a moderních jarních diet......Je to o změně myšlení, teoreticky bych věděla, jak na to, prakticky je to horší, pořád čekám na ¨ten zlomový moment!

Jsem jedna z těch, které se snaží z toho dostat. Myslím, že se mi to docela i daří. Jen by mě zajímala jedna věc a to hlavně od těch co se vyléčily...Jak vypadá život bez A nebo u mě spíše bez B. Přijde na vás někdy nějaký zachvat nebo něco podobného.Zvracely jste potom ještě někdy???Děkuju, jestli někdo odpoví.P.S. je mi teď moc fajn a nechci to už nikdy prožít.

Ano prošla jsem si anorexií,bulímii na vlastní kůži neznám,ale jen na vlastní kůži.....Je mi 21 a anorexií jsem onemocněla v 16,měla jsem to štěstí,že mě mamka odvedla (sice až po půl roce)ke skvělé psychiatričce.Samozdřejmě,že jsem jí neposlouchala a za dalšího půlroku jsem vychrtlá skončila na psychiatrii,nedobrovolně.....Ještě rok jsem se neuvěřitelně trápila,chtěla jsem se den co den zabít.....Musela jsem vážit alespon těch 50 kg,to byla meta,víc jsem nemusela,ale mín jsem nesměla.Paní doktorka mě pokaždé vážila,samozdřejmě,že jsem podváděla,ale už né tolik.Sice jsem skoro ROK denně jedla pouze jedno jablko a nízkotučný jogurt,nehubla jsem!Má váha se ustálila na 47-48 kilech(u ní jsem měla,jako těch 50 kg).Já chtěla vážit alespon 40 kg,ale váha ne a ne dolů,i když jsem držela drastickou dietu.Rok jsem se takto stravovala,všem lhala,ale hlavně strašně jsem se trápila.Jíst takto a nehubnout,to bylo na sebevraždu.....A najednou se cosi ve mě zlomilo.Pamatuji si na den,kdy jsem si najednou po roce řekla,no tak si JEN DNES dám co chci a basta.JEN DNES!A dala jsem si,úplně v pohodě.Bohužel nezůstalo jen u jednoho dne.Prostě jsem se rozjedla.Přibrala jsem na 55 kg,chtěla jsem se zabít.....poprvé jsem u doktorky brečela.Byla jsem zoufalá,jako nikdy.....a pořád dokola,hladovky,přejídaní.....až jsem jednoho DNE POCHOPILA,UVĚDOMILA JSEM SI.....PROČ SE PROBOHA TAK TRÁPÍM???PROČ?VŽDYT OPSTATNÍ MĚ BUDOU MÍT RÁDI,I KDYŽ NEBUDU VÁŽIT 44 KG NEBO MÍN.....Najednou jsem prostě začala normálně jíst a to vše(jen né maso,jsem zapřísáhlá vegetariánka).Najednou nastal ZLOM.Od své podváhy jsem přibrala 20 kg,trošilinku jsem si pobrečela,ale zkousla jsem to!Možná to bylo tou skvělou terapií,možná to bylo jen mnou.....?!Nevím,nevím to dodnes.....Ale zachránilo mi to možná život.....Po té co jsem se uzdravila,štastnější jsem nikdy předtím nebyla!!!Najednou si dát vše po čem žaludek touží!To bylo a je blaho!Ale já jsem OPRAVDU CHTĚLA A NĚCO JSEM PRO TO I DĚLALA.A MUSELA UDĚLAT,třeba přibrat těch 20 kg,někdo přibere jen 3 kg,někdo nic a někdo zase 30 kg.....ALE TO JE ÚPLNĚ JEDNO!Dneska nejsem tlustá a jsem štastná(co se tedy váhy a jídla týče)!!!Jsem úplně normální.Věřte mi,že to přibrání za to štěstí a tu nádheru STOJÍ!!!Zkuste to!Ale je dobré mít i dobrého psychoterapeuta,bez něj to asi opravdu nejde?!Samozdřejmě,že bych lhala,kdybych se ke své podváze někdy nechtěla vrátit,ale holky to už záleží jen a jen na nás,jestli se k tomu VRÁTÍME NEBO NE!Já jsem od té doby zhubla asi dvakrát,jednou 10 kg a jednou 5 kg,ale anorexie už z toho nebyla,možná jsem měla jen štěstí,kdoví???Ale taky jsem nechtěla,nechtěla jsem znovu projít tím peklem!A vím,že hubnout nesmím,že mě to tam může vrátit zpět,ale já už se myslím nedám!No opravdu jsem byla anorektička každým coulem a DNES?....JE VŠE O.K.!Holky dá se to,ale musíte se rozhodnout!Bud ztratíte své chlapecké tvary a vychrtlost,bolest a smutek nebo je vyměníte za NORMÁLNÍ ŽENSKÉ TVARY,štěstí a radost....z jídla.Je to jen a jen vaše volba!Mějte se krásně a holky zkuste zapřemýšlet prosím.....myslím to dobře.....papapa Bára.

Ahojte, ráda bych Vám všem chtěla předem popřát silnou vůli a motivaci k překonání našeho promblému. I já doposud bojuji s bulimí, ale nevzdávam to. Chci Vám jenom říct ať s tím neprestanete bojovat. Najdi te si smysl života, odpoutejte se sama od sebe a hlavně od jídla. Mějte se více ráda a pečujte o sebe. Vychutnávejte si jídlo, když ho jíte a připravujte ho s láskou.Začnite sportovat a rozvíjet koníčky.Hodně to pomáha. Bulimie mi nepřinesla nic příjemného a rozumného.Nevzdávejte to prosím, musíme s tím bojovat. Věřím, že se z toho bludného kruhu dostaneme a znova nalezneme sebe a své sebevedomí a krásu těla a duše. Moje cesta k bulímí začala z prostého důvodu modeling, být štíhla a ušpešná.A co mi to přineslo ..? Problémy s trávením, řídnutí vlasu a spustu zkazených zubů... Nic nestojí za to aby sme se takto zničili. Přeji hodně uspěchu a držím nám všem palečky..mějte se moc krásně..Leni Pokud by si chtěl někdo o tom blíž popovídat napište mi prosím. Ahoj

Milá Kačko a Báro, každá máte svým způsobem pravdu. Lehčí případy se dají úplně vyléčit, těžší ne, protože se to opakuje a vrací. Záleží na mnoha okolnostech, jak moc do toho spadnete, případně v kolika letech a jak moc vám to poznamená psychiku. U

kačko,bara netvrdi, ze staci JEN chtit. pouze zminuje, ze to je jedna z podminek. jestlize chces s tou nemoci skoncit, musis se take smirit s tim, ze s nekterymi vecmi se to neslucuje. napriklad s podminkami typu "musim mit X kilo a ani deka navic, jinak nemuzu byt stastna". musis chtit postavit svuj zivot na jinych vecech nez je vaha. pises, ze bulimie obcas naplnuje tvuj zivot... musis chtit najit neco misto ni. ver, ze se z toho kolotoce da vystoupit. ale pouze pokud OPRAVDU CHCES - jses ochotna pro to neco udelat, od neceho upustit. ne jen rikat, ze chces a pritom nechat vsechno pri starem....

Milá Báro, kdybz opravdu stačilo jen CHTÍT, tak by na tyto stránky určitě tolik holek nepsalo. Ty si myslíš, že já se vyléčit nechci? Co já bych za to dala, kdybych byla jako normální holky, kterým nevadí pár kilo navíc a nehoní se za touhou být hubená! Bohužel ale taková nejsem. Neboj, přítele mám a spoustu jiných věcí, které naplňují můj život taky, jenže bulimie je občas jednou z nich. Já taky znám holky, co byly "štastně vyléčené", měly třeba i děti a po letech do toho spadly znovu. Anorexie nebo bulimie jsou bohužel na celý život.Ty jsi někdy prošla A nebo B? Asi ne, když píšeš, že stačí jen uvědomit si....a je to!

Na to milá Kačko,že je Ti 23 uvažuješ opravdu.....Návod na zvraceni tady asi nedostaneš nebo možná ano,od nějaké stejně.....,jako ty!Vyléčit se opravdu dá,OPRAVDU!Ale musí se CHTÍT,bohužel čím déle to trvá,tím je ta pravděpodobnost menší,ale dá se to,dá se všechno.Musí se pochopit,že to co děláte nemá žádný smysl,žádný.....Že tím přicházíte o spoustu věcí,o nejkrásnější mládí,o přátelé,přítele.....Musíte taky chtít a připustit,že přiberete!!!To k vyléčení patří!Pokud na to nepřistoupíte bude dál v zajetí anorexie nebo bulimie.....Kolik je dneska štastných co se vyléčely,ale "trochu"přibraly!No a co!Jsou štastné a to je nejdůležitější!Ale proč sem vůbec píšu,stejně to nemá smysl.....

Ahoj, se svou postavou už taky bojuju pěkně dlouho. U mě to není anorexie, ale spíš bulimie, prostě nevydržím trápit se hlady a nejíst, to pak pořád jen myslím na jídlo, které si nemůžu dát. Je mi 23, měřím 175 cm a vážím 60 kg. Před půl rokem se mi podařilo shodit na 55 kg, ale přes Vánoce jsem se zase vykrmila a nejde to dolů. Snažím se jíst zdravě, jenže, občas na mě přijde "žravá" a to se pak přecpu a zkouším všechno vyzvracet. Právě jsem snědla celou tabulku čokolády, jenže dneska mi zvracení nešlo, takže teď sedím a mám výčitky. Dokonce jsem zkusila i dávidlo, jenže můj žaludek je asi už otrlý a něco takového mi vůbec nezabere. Do léta chci mít zpět 55 kg, jenže teď spíš přibírám než abych hubla. Poradí mi někdo, když už se přežeru, jak se 100% vyzvracím?Ahoj Kačka

Jo, jo, je to děs a hrůza, znám to už 7 let, začalo to ve 13, teď je mi 20 a pochubuju že se z toho pekla můžu někdy dostat. Jsou dny kdy jím, pak výčitky a zase nejím. Nejvíc mě ale sere že už nedokážu normálně uvažovat, jenom tohle mám pořád v hlavě. A ty nálady, výbuchy vzteku, deprese, nervozita, výčitky, výčitky a zase výčitky. Vzalo mi to všechno, vzpomínky na mládí? Žádné. Všichni chodili ven, jen já se zavírala doma, protože jsem si připadala nemožně a dřela ve snaze zhubnout ještě nějaké to kilo. Strašně se zato stydím, lžu a snad lžu i sobě. Vzalo mi to přítele, kterého už nikdy nedostanu zpátky. Nechci tady psát moje příběhy protože jsou v podstatě stejné jako ty Vaše. Spíš nevěřím tomu, že se z toho dá dostat, myslet taky na něco jiného, než na jídlo a postavu. Sebevražda mě napadá několikrát denně, asi se jen bojím toho že by se to nepovedlo, a mě pak zavřeli do cvokárny s nápisem: pozor, ta se chtěla zabít!Všem vám moc držím palce, mě už docházejí síly i nervy, je to prostě...

Ahoj

AŤ UŽ TO PROBOHA VŠECHNO SKONČÍ A MY AŤ JSME ZDRAVÉ A AŤ SI UŽÍVÁME MLÁDÍ A VŠEHO,CO K TOMU PATŘÍ....ACH JO....

mám hrozný problémy s přejídáním,nemůžu se ovládat,úplně mě to ničí.můžete mi prosím někdo poradit nějaký konkrétní kontakt na odborníka přes PPP v Praze?

Ahoj holky,je to hrozny,vzdycky rano si reknu, ze se vecer prejim min, ale mamka pak donese spoustu jidla a ja to nevydrzim a pak mam strasny vycitky depky, rano se desim pri pohledu na vahu a cely dny mam pak spatnou naladu.Mam 42 kilo(159cm) a chtela bych zhubnout na 40,protoze od ty doby, co se moje vaha pohybuje kolem tech 42 mam depky.Je to hrozny, ale asi uz to nedokazu zhunbnout, urcite se vecer zas neudrzim....Mamka mi slibila, ze to prede mnou bude schovavat, ale ja vzdycky neco najdu.I vcera byla nestastna ze sem snedla skoro vsechno jidlo, co prinesla na dnesek, aler ja se proste neovladnu!!!Chci jist...

Hanko, mam taky temer 3 roky pritele. Cim dal tim vice si uvedomuju, jak moc me drzel a podržel. Možna, že jsem těch 40 kilo chtěla mit i kvuli němu, ale on za to nemohl, to je proste nevysvětlitelne, jak si pripadam hezka a pritažlivá, když na mě doslova chrastí kosti. Hrozně se mi to na sobě libí a teď mi moje nohy připadají jako vylečky a sloupy a ja sama sobě jako bečka. Jak to tvuj pritel prozival, co dělal, jak k tomu přistupoval c tak? Mohla bys mi o tom běco napsat, Děkuju. MA trpim prave asi ty 3 roky, +-.