poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

AHOJ HOLKY,už delší dobu čtu tyto příspěvky a i když se mě problém bulimie ani anorexie netýká, ráda bych vám napsala. Píšete, že "normální" lidi nemůžou vaše problémy pochopit, že se často smějete i když vám do smíchu není a uvnitř jste vlastně smutné. Ale taková je přece většina lidí! Každý má nějaké problémy, větší nebo menší. Já osobně bych potřebovala zhubnout jak sůl /166 cm - 69 kg/ jenže nemám žádnou vůli, znáte to, chvilku držím dietu a když něco málo zhubnu, zase se nacpu a tak pořád dokola. Naštěstí nenávidím zvracení, takže bulimie mi nehrozí. A zhnusit si jídlo tak, že bych nejedla nic, taky nedokážu. Holky, já vím, že máte děsný problémy, musí to být hrozné denně zvracet, ale podle mě i toto vyžaduje pevnou vůli a tím pádem vy ji máte. Já ne. Já nedokážu ani nejíst, ani jíst nějak střídmě, cvičit už vůbec ne. Takže v podstatě vás obdivuju / ne to že se dokážete vyzvracet / ale určitou vůli mít musíte, protože jinak byste to nemohly dělat. Mně se asi trvale zhubnout nepodaří, protože nemám vůli žádnou a motivaci taky moc ne. Přeju Vám všem, abyste se z toho dostaly, držím palce. ahoj bobulinka

Ahoj! Alčo, také beru své problémy prostě tak, že je přináší život. Jinak to ani nejde, žít většinou neznamená procházet se jen růžovým sadem. A myslím, že na každého člověka během života číhá nějaká ta nepříjemná situace na kterou je třeba správně zareagovat a najít to nejlepší řešení. Hlavně nesmí člověk nikdy rezignovat. Navíc nikdo z nás nemá zrovna ten nejhorší osud na světě, takže má smysl proti němu bojovat. Jinak včera jsem si stáhla nové dopisy a jako poslední tam byl asi zrovna ten nejsmutnější. Katko, nevim jestli Ti nikdo z nás může dobře poradit. Všichni se tu svým způsobem topíme v nějakých problémech. Přínos těchto stránek je podle mě hlavně ve vzájemném předávání životních zkušeností, které žádný odborník nenasbírá. A my ty zkušenosti asi hodně potřebujeme, je to jistá forma anonymní skupinové terapie a vzájemné podpory v tom abychom si dokázaly pomoci samy. Nikdo jiný to za nás neudělá. Teorii všichni známe naspaměť, ale vypořádat se s každodenní realitou už je těžší. Píšeš o tom, že máš cukrovku, což je v kombinaci s bulimií, dost ošklivé. U mě v příbuzenstvu se vyskytuje cukrovka u několika osob. Nejblíže je u otce, je z jednovaječných dvojčat a mají ji obě dvě. Což mě donutilo několikrát přemýšlet o tom, co bych dělala, v jejich situaci. A zjistila jsem že nejsem schopná říci, zda bych své jídelní návyky dokázala plně udržet na uzdě. Takže jsem se obrnila tradiční vírou v to, že se mi tohle prostě nestane. Píšeš o tom, že jíst správně vyžaduje pevnou vůli. Máš pravdu, ale nevim proč nám zde chybí. /Možná odpověď je v tom, že se nemáme dost rádi./ Určitě přeci jako spousta holek zde zvládáš věci, které vyžadují každodenní nasazení a tím pádem i nějakou tu vůli. Například studuješ /asi denní studium/, vyděláváš při tom peníze a směřuješ k cíli, který jsi si vytýčila. To není snadné, na tohle musíš být dost tvrdohlavá. Asi víc než já. Z domova jsem odešla až když jsem si našla manžela. Ty i bez manžela a žiješ sama, máš to všechno těžší a dokážeš to. Pokud jde o studium volila jsem také lehčí variantu, abych při tom mohla v pohodě pracovat a případně se starat i o dítě, které jsem moc chtěla. A raději dříve abych ho vůbec mohla mít, počítala jsem s tím, že na rok studium přerušim. Studuji momentálně dálkově druhý obor kvůli získání kvalifikace a uspokojení svých zájmů. Nevim proč, ale mam pocit, že se s tim dokážeš časem vypořádat. Kam se máš obrátit, nedokážu přesně říci. Ale mam dojem, že by byla nejlepší stejně jako u nás všech nějaká psychosomatická klinika v tvé blízkosti, kde by se léčila zároveň tělesná i duševní poškození. Pokud jde o to, že Tě psycholožka vyhodila, myslím si, že to byla nezodpovědnost. Každá závislost patří do kompetence psychologa, psychiatra a psychoterapeuta. Koho jiného? Třeba alkoholika také léčí tito odborníci + somatičtí lékaři, kteří se zabývají jeho zničenými játry. A jesti se mohu zeptat? Co tvoji rodiče vídáš se s nimi vůbec?Nebo máš alespon nějaké přátele, kteří by tě mohli v tvé nesnadné situaci podržet? Nemůžou být přeci všichni okolo Tebe slepý a nějaká spřízněná duše se musí najít. Víš docela by mě zajímalo co jsi tak strašného provedla svému nevlastnímu otci, že si tě za to mohl dovolit vyhodit a uvrhnout Tě do takovéhle situace. Myslíš, že má na tohle vůbec právo? Mam sama dítě a tenhle čin podle mě nesvědčí o silné otcovské lásce. Už musim končit, Katko a vy všechny holky držte se, zatím ahoj Macka

Mila Katko, Jsem moc rada, ze jsi se alespon nam sverila. Nejsme tu sice zadni odbornici, ale prinejmensim doufam, ze se Ti trosicku ulevilo. Kato,ale Tvuj problem je mnohem slozitejsi a vaznejsi, nez jen bulimie. Nevim presne, jak jis, ale jestli jis jen vlocky a jablka, to treba ani nemusi byt bulimie. To jen Tvoje telo nema dostatek energie a potrebnych latek, coz je pri Tve cukrovce to nejnebezpecnejsi, co muzes delat. roto je Ti vecne na omdleni a jsi tak unavena. Navic jsi behem velmi kratke doby pribrala dost an vaze a tve telo si se s tim jeste nestihlo vyporadat, takze se to pravdepodobne asi nestihlo promenovat ve svalovou hmotu, kterou take potrebujes, aby melo Tve telo jak spalovat ucinne. Myslim, ze bys ale mela stale zkouset hledat lekare, a pak taky asi zacit cicit. Ne tak kvuli hubnuti ale hlavne, aby tve telo spalovalo cukry. Pak spravne stravovani je u Tebe taky vice nez zivotne dulezite. Nikdo nerika, ze mas prestat jist. to rozhodne nezkousej. Jez vickrat denne, ale malinke porce. Minimalne 4-6krat Katko. Muj pantata je lehky diabetik a vidim to ted u nej, kdyz neji spravne, je mu zle, mota se mu hlava. Ale nastesti to se nestava casto, on si dava pozor.Pokud to dal nebudes zvladat sama, pak bych asi v Tve situaci doporucila docasne bud hospitalizaci, kde zaprve Ti daji doatatek jidla a spravneho jidla. Tam byz mela moznost se to naucit, jak mas ve svem pripade jist urcite. Nebo si vyhledej knihu ci kucharku pro diabetiky a o svem problemu se nekomu duveryhodnemu sver, komu se da otevrit a popros ho jestli by se mohl stravovat s Tebou a alespon ze zacatku Te tak nejak hlidat. erim, ze dotycny to rad udela. Zarad do sveho jidelnicku vic zeleniny, nez ovoce, sladky...spis diabetickeho druhu s umelymi sladidly, a hodne tekutin. V kazdem pripade bys nemela telo dojet az do uplneho hladu, kdy hrozi omdlevani z nedostatku cukru v krvi. Jez po malech, ale jez proboha aspon neco. Lekari maji u Tebe pravdu v jednom urcite a tim je, ze u Tebe to neni zadna legrace, ze by ses mohla zabit. Davej na sebe pozor Kato...Ja se poohlednu po vice informacich, jestli neco vyhledam, ale Ty se zatim musis zacit snazit. Kato, musis. Verim, ze na to mas, vzdyt jsi se dokazala postavit na vl. nohy, kdyz jsi na vse zustala sama. To by sam kazdy jen tak nedokazal. Pak jestli budes chtit, napis vic o sobe. Kde je Tvoje maminka? Copak ji nevadilo, ze Te Nevl. otec vyhodil? Co se stalo? Nemas jine pribuzne? Kamarady? Urcite se ozvi. spolu tu s holkama snad neco rad dame do kupy, kdyz uz nenajdes pomoc jinde, ale s tim taky neprestavej. Musi nekdo byt, kdo Ti odborne pomuze a poradi.Zatim pa pa. Davej na sebe pozor Kati a napis. Ala

Ahoj!Lidi, prosim o pomoc. Tenhle server jsem nasla nahodou. Uz nevim, jak dal. V 16 jsem dostala borreliozu, kterou mi pul roku obvodak lecil jako plisen na kuzi, takze pak, kdyz me konecne poslal na kozni, nasledovaly konske davky antibiotik v injekcich i tabletkach. Vysledek byl, ze jsem pri svych 168cm zhubla z 60kg na 35kg, protoze mi to uplne znicilo zaludek. Jenze to moje mamka nevydrzela, odtahla me ke sve zname doktorce a ta do mne zacala pichat hormony. Vysledek byl, ze jsem za dalsi 3 mesice vazila 70kg a vaha sla porad nahoru. Gympl uz jsem koncila jako 80kg metracek. Pred maturitou me muj nevlastni otec vyhodil z domu a od te doby ziju sama na koleji "na vlastni pest", jen z toho, co si vydelam. Nejdriv to byl dost problem, a tak jsem se zacala zivit jen syrovymi ovesnymi vlockami a tim, co ostatni vyhodili do kose, nekdy jsem 3 dny nejedla, pak jsem sporadala za den nekolik kilo jablek a ovesnych vlocek, nekdy jsem jedla i syrovou mouku. Vysledek se dostavil po 3 letech: zacala jsem otikat a obcas jsem omdlivala, vaha kolem 70kg. Kdyz jsem se konecne dostala k doktorce, diagnoza byla jasna: cukrovka prviho typu, inzulin 3x denne. Jenze ja se nedokazu donutit na pravidelny rezim a pravidlelny rovnomerny prijem jidla podle diabeticke diety, a tak mi hladina cukru lita nahoru dolu, vetsinou je nad "hornim povolenym limitem", k doktorce jsem prestala chodit, protoze jsem od ni slysela jen, ze takhle za chvili umru a ze musim zhubnout. Takze se tocim porad ve stejnem kruhu: par dni hladovka, pak nezrizene prejidani a vaha porad stoupa, jsem porad hrozne slaba a unavena, skolu jsem prestala zvladat, protoze spim vic jak 12 (nekdy i 18)hodin denne, nedokazu se soustredit, otekaji mi nohy, boli me hlava. Nemam, za kym s tim jit. Zkousela jsem u nas ve meste (Ceske Budejovice) jit za psycholozkami, ale: nikde mi nepomohly - bud me vyhodily, ze uz jsem dospela a mela bych mit nejakou vuli, nebo ze to neni jejich obor, kdyz mam diabetes. Sice nezvracim, ale jsem si celkem jista, ze tu bulimii mam. Vim, ze takhle se driv nebo pozdeji vzhledem ke sve cukrovce zabiju, ale sama to nedokazu zvladnout.Budu moc vdecna za kazdou radu, co mam delat nebo kam bych se mohla obratit.Katka

Ahoj Maciku, Leni, Moni, Kati a vubec Ahojky VSEM.Maci, jo jsou to trable s tema zenskyma potizema, Ja doufam, ze se to jednou upravi. Rad jsou miliony, ale konec tomu je v nedohlednu. Tak to beru jako, ze to je proste zivot. Jeste, ze nejsem nemocna vazneji, nez s timhle.{ zatim...} I ja jsem v techto obdobich, kdy mam zanety, kazdopadne vdecna manzelovi za trpelivost a pochopeni. Posloucham rad lekaru a pak si chvili vychutnavam, kdyz to da pokoj. Jen jsem Ti chtela rict, ze je dulezity taky, jestli dost pijes. A to pro nas vsechny holky. Kdyz telo nema dostatek tekutin, vsechna necistota zustava v tele a v ledvinach vznikaji zanety. Proste se to tam dostatecne neproplachuje. Je dobre pit 2-4 litry tekutin denne. Ja si ted sama uvedomila, ze co jim, tak mnohem min piju, a to o dost. Jestli vypiji litr, tak to je moc, aniz bych si to uvedomila. A ted jsem si to uvedomila, co mam zase zanet mocovych cest. Musim se na to vic soustredit pit vic. Verunko a Dano, jak uz tu bylo receno, je tezko pomoct nekomu, kdo si bud ani problem neprizna, nebo kdo se stydi, nebo kdo jeste pomoc nechce prijmout. Ja treba jsem uz o problemu vedela, myslela jsem si, jak chci prestat a normalne zit, ale jakmile nekdo zacal, ze musim sama, ze musim neco delat, tak jsem razem byla jako hlucha. Hned jsem si myslela, ze me dotycny nechape. Tak jim jen dejte najevo, ze maji vazny problem{ ikdyz to jeste ani slyset nechteji}, a pokud budou mitpotrebu, ze se na Vas kdykoliv! mohou obratit. Jinak se kotatka mejte. U me se nic nemeni. Drzim se zuby nehty sveho rozhodnuti a podle toho se chovam a jim. Je to celkem dobry pocit byt normalnejsi, nez celych deset let predtim. Pa pa. Drzim pesticky nam vsem a preji hodne, hodne stesticka v boji a chledani sveho CHCI a MUZU. Ala

Ahoj holky, doufam, že se cítíte dobře nebo alespon lépe. Verčo, nevim jak máš přítelkyni pomoci. Mám-li soudit její stav podle svých zkušeností. Tak napřed musí ona sama poznat, že lítá v průšvihu a že, potřebuje pomoci. A také musí umět přijmout nabízenou pomocnou ruku, což znamená přiznat Ti své problémy. A jak se ten průšvih pozná? Já jsem ho poznala ve svých šestnácti letech, tak že jsem se dotkla dna a zjistila jsem že nejsem dohromady s anorexií a tehdy i s bulimií schopná žít. A poznala jsem že se neumim normálně najíst. Tato nemoc mě omezovala na každém kroku. Tehdy jsem třeba nemohla jít s kamarádkami na jakékoliv místo, kde se vyskytovalo jídlo. Musela bych pokrm sníst a pak ho někde tajně vyzvracet, což není snadné. Nebyla jsem schopná ani s klidem v duši usnout, pokud jsem přes den snědla nějaké jídlo a nevyzvrátila ho. V té době jsem se i hodně uzavřela před světem, dokonce i před blízkými přítelkyněmi. Některé z nich ani dnes netuší jaké potíže mě potkaly. A ani jedna přítelkyně, která o mé nemoci něco tuší nebo ví nezná plnou pravdu. Je těžké vyprávět něco o A nebo B člověku, který zná jen teorii z knih. Tvá kamarádka zná tvoje trápení s jídlem a s užíváním laxativ? Pokud ano, mělo by pro ní být snad snadnější otevřít svou duši. Jinak je také těžké přiznat A nebo B, když se bojíš, že tě lidé odsoudí. Pokud trpíš PPP víš sama, že tvé chování není normální. A mnoho lidí chápe logicky vyléčení se z PPP, tak že stačí prostě začít jíst nebo přestat zvracet. Jenomže u nemocného uskutečnění této logiky není jentak možné. Takže často uslyší věty typu: Co blbneš? Ta je ale pitomá? atd. To i přesto, že se o tomto onemocnění často píše a mluví. Nebo babička jedné mojí známé, která trpí anorexií, to řeší tak, že jí stále nabízí nějaké jídlo. Tohle dělali někteří lidé díky rozumu i mě a nepomohlo to, spíš naopak. V tomto případě je třeba řešit /pokud už nejde o život/ zejména duši a na jídlo se musí úplně zapomenout, protože starostí o postavu vyústily jen trable, které nešly normálním způsobem dát najevo. Třeba v mé předchozí rodině bylo mnoho problémů. Ale všichni se tvářili, že žádné neexistují /navenek šťastná rodinka/ a tím pádem se potíže neřešili. Chovala jsem se také tímto způsobem a stala se ze mě jen zamindrákovaná vážná osoba. A má duše si prostě jednoduše našla možnost, jak dát najevo, že vše unitř není v souladu s tím, co se děje venku. Nemá tvá kamarádka třeba také nějaké nahlas nevyřčené problémy, které se snaží dostat na povrch a kvůli kterým se snaží potrestat sebe samotnou? Alčo máš pravdu, kdybychom byly silné osobnosti, nezvolili bychom k řešení problémových situací ventil A+B, ale vybraly bychom rozumný a okolnostem odpovídající způsob nápravy. Zatím ahoj Macka

Ahojky, Moni, pisu ti, protoze taky za sebou mam rocni zkusenost z ciziny a trpela jsem a stale trpim presne tim samym. Jak pocity, tak problemy s jidlem. Z ciste teoretickeho hlediska vim presne, kde je problem, dokazala bych ti ho pojmenovat i latinsky a treba podle teorie Freuda, Adlera nebo treba Sullivana. Studuji totiz psychologii. A myslis, ze je mi to neco platne? Kdepak, mozna jen to,ze mam diky tomu stale jeste silnou vuli a navic, moje telo neumi zvracet. Zkousela jsem to xkrat a nastesti se mi to nikdy nepovedlo. Asi rozhodnu pro zavislost na sportu. Sice to me problemy, ani problemy s jidlem, nevyresi, ale alespon nebudu vypadat jako koule. Proto by me zajimalo, jak to nakonec dopadlo, jestli jsi to slovo dodrzela a jestli se ti to povedlo. Ono je mozna i dobre to psani deniku. Uz jsem to taky parkrat zkousela, protoze tam mas moznost napsat opravdu vse a jeste k tomu i ten svuj problem pak vidis jasne na papire...jenze, zabere to strasne moc casu a ja vubec nevim, jestli by to melo nejaky ucinek. Proto doufam, ze mi poradis, jestli ti neco opravdu pomohlo, protoze ta cizina dava cloveku opravdu zabrat. Ja jsem si jeste k tomu vybrala zemi, z ktery jsem ani neznala tu rec, kdyz jsem tam prisla. Takze jsem se vse ucila pres anglictinu a nemcinu. No, ale to je ted ostatne jedno. Mej se moc hezky a ozvi se. Katinka

Ahoj holky, mám kamarádku, která trpí tím, čím vy, ale neuvědomuje si to nebo o tom spíš nechce mluvit, trápí mě to, ale nic s tím udělat nemůžu, jen ona sama si může pomoci, ráda bych vám všem doporučila Gynex, který se dá koupit u poradců nebo v centrech firmy Energy, pomáhá harmonizovat metabolismus, protože příznivě působí na štítnou žlázu, ovlivňuje trávení a neposlední řadě vyrovnává psychyckou nerovnováhu (při jeho užívání jsem měla nepřetržitě skvělou náladu), přeju vám všem, aby se vám ulevilo a váš život se přestal točit kolem jídla

Ahoj holky, zo smutkom som citala kazdy novy pripevok k tejto teme. Akurat dnes som rozpravala telefonicky so svojou velmi dobrou kamaratkou, ktora zije v Londyne, vazi 46kil, mozno aj menej, len to neprizna, kazde rano dve hodiny cvici, a nenecha si poradit. Poznam ju od malicka a nechcem aby sa stalo to, coho sa obavam. Nemozem ju sudit, pretoze ja sice jem (malo ale jem), nezvraciam, ale dost casto pouzivam laxativa. Ale o mna teraz nejde. POradte mi prosim, ako jej mam pomoct? Je to vobec na takuto dialku mozne?

Maciku, mas pravdu v tom, ze se casto smejeme, ikdyz uvnitr nam nic k smichu nepripada, asi je to proto, ze jednak nechceme, aby lidi kolem neco vedeli, ci zacali tusit, a taky - je to dobra schovka. Me taky maji lidi ya pohodare a pry nesmirne silnou, veselou osobnost. Ja si to ale nemyslim. Kdybych byla tak silna, bud bych s bulimii vubec nikdy nezacala, nebo se ji dokazala zbavit uz mnohem drive,ne?Promin, ja ted musim odejit, ja se vratim pozdeji. Pa. Nevycitej si nic a drz se Maci. Ala

Ahoj holky Tak co Lenko ještě chceš porad zvracet?? Doufam, že ne. Dopadla by jsi opravdu špatně. To co jsem nestačila napsat já, dopsala Alena. Zuby se mi po tomto hazardování zkazily také, čtyři už nemam a blomby raději nepočítam. Obličej Ti také opravdu oteče a jídlo Ti skočí skutečně do krku někdy i samo. A ještě se vrátím k tomu chrupu, nemá nejlepší barvu. Po zvracení je Ti cítit pach z úst i rukou. Pokud s tímhle peklem někdy začneš, budeš se modlit, aby si všech těch příznaků nikdo nevšiml. A nejspíš nebudeš chtít otevřít pusu ani u lékaře, protože by viděl ten rozdrápaný krk. A to ještě není všechno, nejspíš začneš trpět i zácpou a různými záněty ženských útrob a močových cet, to i díky nedostatku tekutin. POKUD JDE O TEN NAVOD - nelze ho poskytnout. Dát Ti ho by byla nezodpovědnost srovnatelná s člověkem, který je nakažen virem HIV a spí se svým partnerem bez kondomu. Šíří nemoc dál a tohle očividně na těchto stránkách nikdo nechce. Takže Leni přeji Ti hodně zdraví a velice pevnou vůli, která Ti zabrání začít zvracet.Alčo, díky za odpověď. Co se týče pravidelnosti menstruace mám v tom podobný chaos jako Ty, ale důležité je že mi menstruace nezmizela. To se mi stalo jen jednou na dobu třičtvrtě roku od 16 do 17 let. V té době mi tahle skutečnost byla dokonce i příjemná. Pěkná hloupost co? Jinak vyjímkou mých silných menstruací je poslední menzes, ten byl slabý asi proto, že mi po potratu vyčistili dělohu. Také jaká vrstva sliznice by se v ní mohla za 3 týdny vytvořit. pokud jde o záněty močového traktu mívám je také, většinou ve spojení s těmy ženskými. Objevuje se u mě vždy pálení při močení a bolest v podbříšku. Zápach někdy cítím také. Ale víc mi vadí ženské záněty, někdy se mi při nich objeví silné svědění, takže nikde nevydržim sedět. A jsou z toho docela trapné situace. Ptala jsi se na názor lékaře. Když k němu přijdu vždy konstatuje diagnozu - vulvitis /snad je to dobře napsané/ citlivá děloha, adnexa atd.. Vždy nasadí nějaké léky a mluví stejně jako Ty o porušené imunitě. Minule mi doporučoval i častou konzumaci jogurtů.Zkrátka tyto problémy beru jako důsledky svých činů. A někdy si říkám, že můžu být ještě ráda. Mohly nastat mnohem horší věci. Co se týče fyzické bolesti, ta mi moc nevadí - už jsem se s ní naučila žít. Horší je, že tyhle záněty ovlivňují náš sexuální život. Často se mi moc nechce, protože při tom mam nepříjemné pocity. Jinak docela obdivuji manžela, že to je schopný přežít. A když k tomu připočítám i to, že jsme spolu ani v jednom těhotenství a v šestinedělí nesměli nic mít, tak smekam klobouk. No, raději s tou chválou končim, aby se manžel nezkazil, on si tyhle moje řádky občas čte. Je vlastně jediný, kdo ví k jaké osobě tyto řádky patří. Je to zvláštní, ale na těhlech stránkách se dá říci to, co bych nikde jinde vypustit nemohla. Například debata o zvracení. Umím si představit pohledy nezasvěcených lidí, při hovoru někde na veřejnosti nebo s kamarádkou. Jak by asi všichni byli mnou a ostatními znechucení při takovémhle detailním popisu. Je zkrátka dobře, že si máme, kde vylít srdíčko. Holky, když mluvím o té veřejnosti a o těch přátelích. Máte pocit, že někdo, kdo A nebo B neprožil, chápe naše problémy? Já sama bych řekla, že mému problému v podstatě rozumí asi nejvíc manžel. A na veřejnosti se nejspíš často přetvařuji. Někdy se přistihnu, že se směju, i když mi do smíchu vlastně vůbec není. A cítim že má duše je smutná a nejraději by brečela. Ale proč se vlastně směju? Bojim se snad dát najevo své emoce? Vždyť já jsem v nemocnici a před kamarádkama nedokázala ani dát najevo smutek po dítěti. Dokonce jsem se dokázala usmívat i na plese jako naprostý bezcita. I když mě to uvnitř silně rozedírá. A na ten ples jsem šla nejspíš proto, že jsem chtěla před svými pocity utéci a ne je přijmout. Jediné, co si hodně uvědomuji, je snad to, že nechci obtěžovat okolí svými problémy. Přitom ostatní lidé mi svá srdíčka vylévají. A já jim málokdy něco řeknu, natož o poruše příjmu potravy. Dost lidí mě proto považuje za pohodáře. A já, když tohle vidim, tak si občas představim karikaturu smějící se lidské tváře se smutnýma očima. Tak pa holky držte se, já se také snažim. Ahoj Macka

Maciku,ja mam taky uz dost dlouho opakujici se zanety.a to jak spodku, tak ledvin a mocoveho traktu. Vzdy se toho na chvili zbavim, ale vraci se to zatim. Taky uz nevim, co dal, jen doufam, ze se to po case normalniho jezeni bud upravi uplne, nebo, ze se aspon prodlouzi obdobi bez porblemu. Vis, svymi navyky jsme si jiste narusili imunitu a tak se nase telo se vsim hur vyporadava. Nejvic mi vadi asi ty zanety v moci, protoze to je citit. A to se zhorsuje tak, ze az se stydim, ze kdyby po me nekdo prisel na Wc, tak ze by to citil. Ted zrovna jeden mam, ale doktor mi nic nedal, ze pry je to jen mala infekce. Ja si myslim, ze to neni jen mala, zhorsuje se to a tak tam budu muset znovu. Co se tyce menstruace, tak tu jsem mivala bolestivou a silnou a dlouhou, ale to jeste nez jsem zacala... Pak se ztratila. Dneska beru antikoncepci, takze ji dostavam pravidelne, neboli ani nic, je proste normalni. No, vlastne je t to ted cojim takovy nejaky divoky. Nepravidelny. Dvakrat jsem ji dostala mnohem driv, z toho jednou po tydnu od skonceni predesle. Moje telo asi ma ted sok, ale snad se to brzo vrati doporadku. Co s problemy, ktere popisuje, uprimne nevim. Vis, je hodne zen, ktere maji stejne problemy, leci je ruzne, ale vetsina se bez prasku na bolesti dlouho neobejde az se to pak srovna snad s vekem. Nevim kocko. Kazdopadne hledej reseni dal. Co na to rika doktor?Drz se. Aja

Ahoj holciny,vsechny Vas tu srdecne zdravim. A ted: Lenko! Ty jsi normalne prastena, ne?!!! Co ze se chces naucit?!!! Zvracet ?!!! No, Ty se mi snad jenom zdas!!! Nejradeji bych Te ted normalne proleskla! A je mi fuk, co si ted o me myslis. Mozna to jednou sama pochopis, proc. Tak zvracet, jo?! Tak to jdi ted pekne k zrdcadlu, a mila Lenicko, rozluc se s tim, co tam ted vidis, kdyz se lehce usmejes. Dlouho to uz asi se zvracenim neuvidis. Ne, ne asi, ale stoprocentne. Tak bych Ti prala videt moji pusu. Tak si tak predstav na moment. Me je 25 let, tedy jeste zadnej vek, ze jo. A v puse nemam jedinej zdravej zub, ba slusna tretina zubu uz tam neni vubec. Mela jsem krasny zdravy, bily zuby se kteryma byla radost se smat. Dneska nemam jedinej z tech prednich hornich, co jsou videt, kdyz se nekde i lehce umejes, ci promluvis. Na misto toho mam veverci hnusnej mustek, zabarveni zubu...ani neumim popsat, vetsina ze zbytku zubu je v tak hroznym zbedovanym stavu, ze nakonec asi stejne bude muset zubar navrhnout cely falesny. Tak to chces ?!!! Neh sa paci! Ja bych dala cokoliv, kdybych den, kdy jsem to zkusila poprvy, mohla vymazat, ze sveta. O problemech s menstruaci a mozne neplodnosti asi uz dnes vis, stejne tak o zabarveni zubu, kde zadna super pasta nepomuze, ale jestli pak taky vis, jak Ti pak bude smrdet z pusy a ruce, o Wc ani nemluvim... Opuchlej oblicej a kruhy pod ocima z toho daveni se... Jicen rozedrenej do krve a vredy jicnu a problem udrzet jidlo, ikdyz se jen predklonis, prestoze treba ani pak uz zvracet nechces. Kdekoliv!!! Jidlo Ti leze do krku i pri krknuti. A nakonec, at se snazis, jak chces a at si myslis cokoliv, zvraceni se DA poznat na prvni pohled a to ne na hubenosti. Jak to Ti rikat nebudu, ikdyz se to poznavaci znameni zakryt neda. A tohle je cena za to, ze jsem byla schopna po kratky dobe zvracet az 30 krat denne, vyzvracet se behem tak pul minutky na dno a to tak tise, ze bys slysela spadnout spendlik. Jak a kde vsude jsem zvracela tu psat nehodlam, je z toho i me na zvraceni i dnes. Tak po tomhle touzis? Jestli, jo Lenko, tak Ti preju, hodne stesti. Mas pred sebou dlouhou trnitou cestu. A at jsem ted nestvana na Tebe jakkoliv, tak Ti preju, aby sis to rozmyslela. Abys vyhledala odbornou pomoc uz ted, jeste nez bude pozde. Moc Ti to lenko preju, ale tech par facek....bych Ti asi neodpustila, kdybych Te ted mohla videt. Promin, ale doufam, ze jednou nebudes muset pochopit, proc jsem se tak rozhorcila. Preju Ti vyhru zdraveho rozumu. Leni, a Vam ostatnim tsesticko a silu. Ja se stale snazim, ale uz na to tak moc nemusim myslet. Dva mesice a den! Pa kotatka. Alena

Ahoj holky, ráda bych Vás požádala o radu a zároveň by mě i zajímalo, jak jste na tom s menstruací nebo s gynekologickými problémy. Já se už 4 roky neustále potýkam s chronickými záněty a nevím jak se jich zbavit. Už jsem vyzkoušela mnoho způsobů - různé antibiotika, acidum borikum, globule, jogurty, bylinky, olej z čajovníku a matičky, ...no zkrátka téměř vše o čem jsem se doslechla. Ale zatím nic na delší dobu nepomohlo. Jinak menstruaci mam téměř pokaždé silnou a bolestivou. Dříve jsem při ní i zvracela a omdlévala, ale tyto potíže se po porodu vylepšily. Bolest při menstruaci se snažim zmírnit bylinkovými čaji a léky - algifen, spasmaveralgin nebo ibuprofen. Silné a okolo 10 dnů trvající krvácení se mi upravit nedaří. Lékař mi nasadil asi před rokem a půl hormonální léčbu. Po té se situace spíš zhoršila a tak jsem s ní přestala. Menstruace se totiž objevovala už po 14 až 20 dnech přičemž se její délka nekrátila, což vyvolávalo další problémy. Holky předem děkuji za Vaše případné příspěvky nebo rady a přeji hodně štěstí a zdraví. Ahoj Macka

Ahoj holky, tak jsem zase tady. A není mi zrovna nejlíp. Stačí si přečíst nové příspěvky. Lenko nechtěj se naučit zvracet, dopadneš špatně!!!! Myslím, že v trampotách s jídlem nejsi ještě tak moc hluboko.A než se to stane přečti si raději pár knih o poruchách příjmu potravy a navštiv psychologa dokud máš ještě čas. Nestyd se a ničeho se neboj. Anorexie a bulimie nejsou ani tak problémem touhy po štíhlé postavě jako spíš duše a jak psala Iva i nějaké té vnitřní prázdnoty a snahy potrestat sebe sama. DUVOD PROČ SE CHCES TRESTAT MUSIS NAJIT, jinak v tom budeš plavat hodně dlouho. A pokud se ze zvracení stane automatický návyk, nemusí Ti pomoci ani ten nalezený důvod. Budeš jen vědět proč jsi se zvracením začala, ale přestat s nim nebude snadné. Ja jsem začala zvracet v 16 letech. Občas jsem přestala, ale úlety mam celý život a pak je musim s velkým sebezapřením těch sijamských dvojčat Anorexie+Já napravovat. Momentálně mi je skoro 24 let. Proč chceš vlastně začít s ničím s čím tady chtějí všichni přestat??? A proč chceš začít žít s nemocí se kterou se plnohodnotně žít nedá????? // Tuto poslední větu zformuloval můj manžel// Nejsem asi sama, kdo vidí že tahle nemoc je prokletím. Tyhle stránky mého manžela doslova děsí. Množství napsaných knih o A a B + velké množství příspěvků zde tuhle skutečnost jen stále a stále dokazují. Holky, které jste zdravé věřte tomu. Na začátku tohoto onemocnění uvidíte hlavně výhody, stejně jako Ty Lenko. Tvůj sen, že budeš moci jíst co chceš zůstane v kombinaci se zvracením jen snem. Realita bude tvrdá celkově rozvrácená rovnováha organismu - Viz Alči špatné výsledky moči nebo třeba má hormonální nerovnováha - rizik. těhotenství + potrat. Podobný problém přeci mít nechceš????? A ted se vrátím na chvíli k mému momentálnímu stavu. Po potratu jsem začala opět zvracet, zvracela jsem dokonce i krev. Raději se pomalu zase vracím k normálu. Neříkej mi Lenko, že bys něco takového chtěla. Zvracet neumíš. Budeš zvracet hleny, jídlo a můžeš si samou snahou rozdrápat i krk nebo mohou přijít i horší věci. O těch by tě asi měl spíš informovat lékař. Přijdeš za ním a řekneš mu že se rozhoduješ, zda máš dobrovolně začít s anorexií a bulímií a budeš chtít znát rizika svého rozhodnutí. Jak na tebe bude asi koukat? Doporučí Ti možná rovnou rakev, protože 10% těchto případů končí smrtí. Takže Lenko jestli to děláš kvůli postavě, tak /krásná/ postava + tahle nemoc nenosí klid v duši ani štěstí. Je lepší s věkem dospět k /horší/ postavě a být tělesně i duševně zdravá tj. štastná. Lenko pokud se Ti má slova zdají moc tvrdá, nezlob se na mě a já se za ně omlouvám. Ale vždycky mi je líto někoho nového kdo se vydal mou špatně vyšlapanou cestou jako třeba Moniky a jedné mé kamarádky.A u Tebe mě doslova rozzuřilo, že se chceš na tuto cestu vydat dobrovolně i když znáš důsledky z našich příspěvků. Navíc mam dceru a v žádném případě nechci aby takhle dopadla. Kdyby za mnou přišla s otázkou jak se naučit snadno zvracet, tak si nedokážu představit svou reakci na její dotaz. Ani nevim jak by zareagovala ona po mé odpovědi. Naštěstí jí zatím je jen dva a půl roku. Takže jí postava nezajímá a pracují jen přirozené síli přírody. Holky zatím ahoj. Zdraví, lásku a štěstí přeje Macka

Ahoj,holky,tady Monika. Tohle jsem psala v srpnu, kdy jsem byla opravdu na dně. Je to psáno anglicky,protože to je moje tajná řeč. Píšu si anglicky deníky, protože nikdo doma touto řečí nemluví, takže mám jistotu, že to nikdo nečte. Taky v Anglii vznikly moje problémy s jídlem (byla jsem tam jako au-pair), takže za to všechno může i angličtina. Omlouvám se těm, kteří anglicky nemluví a rádi by si to přečetli. Když tak mi dejte vědět, já to přepíšu do češtiny.Jo?22. srpna 2000, 22.00

Ahoj holky,zdravi vas Monika!Pročítala jsem si pár vašich "dopisů" a musím uznat,že je to tu strašně fajn.Jsem z toho úplně nadšená,že něco takového existuje.Všechny máme téměř stejné problémy,ale v podstatě jsme na tom každá jinak.Ale snažíme se jedna druhé pomoci,poradit,podělit se s vlastními zkušenostmi. Ale je to těžké. Třeba já si říkám, že je to beznadějné, že mi nikdo nemůže poradit tak, jak bych si to já představovala.Vy, holky, kdybyste mi (a nejen mě, ale i ostatním tady) dokázaly poradit, tak byste ze všeho nejdřív poradily samy sobě. Připadá mi, že každý má plnou hlavu nápadů a rad,ale všichni víme, jak těžké je to realizovat. (Nemáme silnou vůli.)A ani "zdraví lidé nám nepomůžou,protože oni nás nechápou, pro ně jsme jen nemocné a úplně blbé slepice, které jsou zaujaté samy sebou. A přitom to není pravda!Vždyť to, co samy sobě děláme, děláme pro ostatní lidi kolem nás!Kdybych byla na světě jen já sama,tak bych celý den proseděla u lednice a jedla a jedla a jedla. Nemusela bych se starat o to, jak to dostat ze sebe ven. Neděsila bych se příštích pár dnů, že budu muset hladovět a trpět ty šílené nálady, abych se opět dostala alespoň na stejnou váhu, jako před tou žranicí.Ale zase na druhou stranu je fakt, že by mě to přestalo po pár dnech bavit -a hlavně chutnat- a měla bych se báječně!!!No teď jsem se do toho zamotala,ale každopádně jsem chtěla říct,že celá tahle diskuze je moc fajn a už teď jste všechny moje kamarádky!Myslím si o vás,že jste moc chytré holky a na cestě k uzdravení,protože když dokážete o Vašich problémech a pocitech mluvit a když je dokážete popsat, tak jim rozumíte a to je první krok k vyléčení!!!Tak jen do toho!Pište, pište a pište!Já jsem byla dnes doma a strašně jsem se celý den přejídala. Ale to proto, protože chci začít zítra nový život. Chci začít jíst 3krát denně, zdravou stravu a netrápit se svou postavou,svými 60 kily.Nebaví mě to!Končím!Holky,budu teď končit, ale zase se ozvu! Držím Vám palce a silné nervy a žaludky, naše božátka!!!Ahoj Monika

Ahoj Lenko, škoda, že jsem Ti neporadila. Myslela jsem si, že by Ti mohlo pomoct aspoň to, kdybys věděla, že klidně můžeš takovým způsobem i přibrat. Že jsi blbá, to si nemyslím, já vím, že je v tom něco jiného. Mě by jenom zajímalo, co to je, že se chováme tak, jak se chováme, i když víme, že si tím jenom ubližujeme a jaká nebezpečí nám hrozí. Že známe všechna rizika, a stejně to dál děláme. Asi to hubnutí k něčemu potřebujeme. Možná se jenom snažíme vyplnit vnitřní prázdnotu nějakou činností. Anebo si chceme z nějakého důvodu ublížit, potrestat se. Právě asi jde o to, ten důvod najít. To, že si připadáme tlusté, si myslím, že ten pravý důvod není. Někdo je tlustý, a je šťastný a spokojený. Třeba by chtěl být hubenější, ale není ochoten podstupovat ta rizika, co podstupujeme my.Iva

Ahoj Ivo.I kdyz si mne neporadila presto dik.Musi ti pripadat,ze jsem uplne blba i ja si tak vlastne pripadam,ale neco me jako by ovlada.Cely den se toci kolem jidla:vstanu a myslim jen na to,ze se nesmim najist,kolem 4 to na me prjide a ja neco snim a pak zacnou vycitky,takze jdu na zachod,ale vi,ze tam nevyzvracim vsechno,coz pro me znamena,ze po zbytek dne uz nejim.A dalsi dny je to samy.Ja sem do svych 16 zavodne sportovala,takze jsem byla vzdycky hubena,ale pred rokem jsem toho nechala.Nezvladam ty narazky,ze jsem pribrala

Ahoj Moniko, myslím si, že právě Tobě by pomohlo přečíst si nějakou tu svépomocnou příručku (viz. předchozí příspěvky), kde se třeba dozvíš nějaké praktické rady, třeba jak jíst, aby ses potom nepřejídala atd. Dozvíš se tam taky, že projímadla jsou neúčinná. Máš velké štěstí, že "ještě" nezvracíš. Je mi smutno, když čtu předchozí příspěvek, kdy tady si tady Lenka vlastně píše o radu, jak se co nejrychleji vyzvracet. Lenko, přečti si vsechny příspěvky tady a pořádně se zamysli, jestli opravdu takhle chceš žít. Asi Ti připadá, že dáš všechno za to, být hubená (i vlastní zdraví). Podle mně jsi hubená dost, poměr Tvé výšky k váze splňuje jedno kriterium diagnózy anorexie!! Važ si toho, že jsi přirozeně hubená. Možná to nevíš, ale pokud začneš takhle "blbnout", můžeš klidně i přibrat (to je teď pro Tebe asi nejdůležitější). Tím, že si řekneš, že jídlo vyzvracíš, začneš jíst víc a víc. A všech kalorií se nezbavíš. (Měla jsem kamarádku anorektičku, která během roku přibrala z 35 kg na 70 kg!) Můžeš si narušit mechanismy v tvém těle, které regulují příjem potravy a potom jednak můžeš ztloustnout a jednak budeš prožívat to, co všechny holky tady. Takže se rozhodni, co chceš. Neber to jako mentorování, já Ti to píšu, protože mám skoro stejný problém, a asi sobě to nemůžu říct. Nemyslím problém, že bych chtěla zvracet, to ne, nevěřím, že je to účinné. Všechny holky, co jsem znala a tohle provozovaly, tak byly silnější nebo normální postavy. Myslím to, že chci zhubnout, ale nepotřebuji to. Mám 165 cm a 50 kg. Vím, že nejsem nijak zvlášť tlustá, ale pořád držím diety, potom se přejídám, někdy si beru projímadlo, potom si vzpomenu na některé rady právě z těch příruček, chvilku jím normálně a pak si řeknu, že bych zase mohla trochu zhubnout a tak pořád dokola. Takhle to trvá už 8 let a je to celé takové nesmyslné. Vlastně se mi podařilo skutečně zhubnout jenom jednou - tak, aby mi to vydrželo a abych ztratila menstruaci. Když jsem začínala, bylo mi 17 a vážila jsem 49 kilo. Nejhorší na tom je, že právě když tohle všechno víme, a když čteme všechny příspěvky tady od těch holek, jaké mají zdravotní problémy, tak nás to neodstraší. (Ale můžu říct, že mě hodně "brzdí" to, že bych nemohla mít děti a taky to, že bych mohla ještě ztloustnout. Místo toho, abych si vážila toho že pokud jím normálně, tak na výšku 165 cm mám 52 kg a lidé mi ještě hádají tak o 5 kg míň.) Tak nevím, co chci. Nebo proč to dělám. Někdo mi možná napíše, že jsem blbá, ale asi to bude nějaký hlubší problém. Možná třeba to, aby mě někdo litoval. Nevím.P. S. Jsem zvědavá, jestli Ti tady někdo nějaký návod napíše.Iva