poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Mila Elisko,diky za podporu. Ano, rikas to presne. Kazda z nas tady se snazi a pachti za tim byt dokonala, a pokud mozno vic nez to. Vycita si vsechno. Chyby svy, chyby lidi kolem, svoje emoce, emoce lidi kolem, proste vsechno, co negativniho se deje kolem, jen ne to kladny. Presne, i me uz manzel zacal spilat, ze tak moc porad uklizim, ze uz si zacal myslet, ze mam dalsi uchylku, protoze jsme furt kupovali cistici prostredky... Tak jsem si to uvedomila, ze jo, ze to prehanim. Chtela jsem byt proste bezchybna a uhonila bych se k smrti, jen abych toho dosahla a nikdo mi nemohl nic vycitat. Proc? Asi bych se s tim vnitrne neumela srovnat. Takze vlastne z pohodlnosti. A tak se ucim.Ucim se brat se jako cloveka, ne jako idol, ktery neexistuje. Ucim se uklizet normalne, stejne tak s peci o sebe, ucim se zasmat, kdyz nekde ulitnu a neco se mi nepovede na 100 procent, ucim se nemyslet na to, co vsechno jeste me ceka, zatimco jsem si vecne v duchu delala starosti a plany, ktery nikdy nemely konce. Ucim se si sednout a nedelat nic a netrapit se vycitkami svedomi, ale naopak si tu chvili nic-nedelani vychutnat. A je to vazne prima pocit. Clovek nemuze mit vsechno stoprocentne hotovy, to proste nejde. Je to honba za nemoznym cilem, protoze vzdy je neco na praci, kdyz se clovek bude chtit honit a trapit.Proc se, holky, nemuzeme povazovat za normalniho chybujiciho cloveka? Proc se stale snazime byt tema nej a bez chyb?

Verko,ty se trapis hladem.Nevim,ale mam pocit,ze k tomu,aby mel clovek bulimii nemusi zrovna zvracet.Někdo proste drasticky hladovi a pak se cpe az do posledniho drobecku-jak rikas ty.Proc jsi zacala hubnout,kolik jsi chtela shodit na zacatku,kdy se ti to vymklo z ruky,vi o tom někdo(krome anonymnich dusi z internetu) a hlavne-chces vubec jist?Neptam se.jestli chces pomoc,jinak bys asi nenapsala.Ptam se,jestli chces jist,jestli si vubec uvedomujes,ze bez pravidelneho jidla se pomoci nedockas.To by bylo asi tak na zacatek.Pak by me zajimalo,jestli nejis protože ještě chces doopravdy zhubnout,nebo protoze mas strach,ze priberes zpatky ztracena kila.Nepises,kolik meris,ale z tonu tveho dopisu mam pocit a vlastne to sama pises,ze 57 kilo není v tvem pripade zadny extrem,takze soudim,ze mas prumernou vysku.Jsi tedy obycejna stihla divka.Takze by ses mela rozhodnout,chces-li zustat obycejnou stihlou divkou,nebo tresouci se troskou.Asi ted vlastne predbiham,ale:ja chtela byt hubena,muj sen bylo 49 kil,jenze když jsem mela oboji(skoro-mela jsem 50),tak jsem k tomu mela ještě navdavkem plet jak papir,nechut cokoli podnikat,trasla jsem se jako osika-no proste troska.Nemuzu pochopit,jak to delaji holky,které jsou stejne vysoke jako ja,nebo ještě vyssi a mají třeba ještě o pet kilo min.No-každý je jiny.Ale ty-dokud se nerozhodnes pro obycejnou stihlou holku,veskera pomoc bude na houby.Tak se snaz.Když jsem se vzdala sve hubenosti,te hloupe myslenky na

Ahoj všichni!Koukám, že je strašně moc lidí, co má stejné problémy jako já. Minulý rok jsem vážila 75kg. Teď o 5 měsíců později vážím 57kg. Jím asi tak kurku chleba denně a mám hrozný strach. Z toho , že ztloustnu i z toho , jak si ubližuju. Zatím ale převládá ten první strach! Užívám si jak je mi nádherně , že jsem hubená, ale furt ne zase tak moc!!!! Vážím se každý den asi tak 10x a mám strach z každýho deka navíc!!! Pak ale přijedu domů ( bydlím na kolejích) a vyjím naše do poslednho drobečka. To potom užívám projímadla, a utěšuju se , že je to opravdu naposledy. Poradte mi co mám dělat?

Julinkonevím jak to napsat aby to nevyznělo špatně. Jak jsem četla tvoje příspěvky tak jsem ti tiše záviděla jakého jsi měla (máš v srdci) tatínka. Můj otec mě vživotě nepohladil, když jsem chtěla pohlazení tak použil hrubou sílu (dost hrubou) takže příště jsem si to sakra rozmyslela. Nikdy nebyl s ničím spokojený, jménem mi moc neříkal spíše nadávky. Kdysi když jsem viděla tatínka s nějakou holčikou kterou hladil po vláskách a smál se sní (hrozně mi to přišlo líto). Možná to bylo tím že otec chtěl jen kluky (paradoxem je že má samé holky ) naštěstí sestry už to měly o hodně lepší. Hrozně to bolí když si na to vzpomenu. Tvůj tatinek tě určitě vidí a ví že na něho myslíš a to je proněho to nejlepší.AliJak jsem poprvé mému miláčkovi řekla, že už týden nezvracím a co jsem v šechno snědla, taky mi nevěřil (nebo rozpaky ) , ptal se jestli to zase skončilo v záchodě? trvalo to strašně dlouho něž mi začal trochu věřit. Ze začátku jak mi nedůvěřoval (ani jeho rodina), po těch hrozných lžích (normálně se mi lež hnusí) tak jsem to chtěla vzád, že to nemá cenu, že mi nikdo nevěří. Ale uvědomila jsem si, že to nedělám pro ně, ale pro sebe jen pro sebe!!!!!. A pokud to někdo dělá pro někoho jiného tak to je špatné (to je pouze jen můj názor). takže holka vydrž stojí to za to. Heli, spíš než honem schodit kila tak raději pamalu upravuj jídelníček, protože rychlá dieta je krok k A nebo B. já dneska si můžu dát sladké když mám na něj chuť a věř, že z jedné oplatky nebo čokoládky nestloustneš.Holky všem Vám držím pěstičky Iluš

Mila Helenko,presnou radu Ti asi nikdo neda, protoze ta zatim jeste neexistuje. Ale podivej se na predesle prispevky, mozna Ti napovi, ze neco se delat urcite da. Drz se. Zdravi Aja

Ahoj lidičky, potřebuju poradit, jsem už úplně zoufalá. Nikdy bych nevěřila, že se ze mě stane bulimička, no ale stalo se. Nejsem už schopná myslet na nic jiného než na to prokleté jídlo a na to jak vypadám. Ještě před vánoci jsem vážila 50kilo. Byla jsem zvyklá hodně jíst, protože jsem chodila skoro každý den a aerobic. Jenomže pak přišlo zkouškové období a já neměla na žádný sport čas. Během dvou měsíců jsem přibrala 5kilo.Když jsem to zjistila, tak paradoxně místo abych se začala stravovat umírněněji, tak jsem se začala přejídat. Vždycky mi totiž dost záleželo na tom, ja vypadám a když jsem viděla , že mám 5 kilo navrch, tak mě chytil úplný děs. Teď si připadám si tak hnusná! Přestala jsem chodit do školy a stýkat se s přáteli. Nemám odvahu vyjít z domu. Vypadám totiž hrozně.Bohužel jsem ještě přišla na to, že bych si mohla pomoci zvracením . Vím, že je to k ničemu, protože toho spořádám strašné množství a stejně nevyzvracím všechno... takže prostě dál sedím doma a jenom kynu. Strašně se nenávidím, za to jak vypadám a za to co dělám. Klepou se mi ruce jako nějaký feťačce. Prosím, jestli můžete, poraďte mi, jak se z toho mám dostat.Děkuji. Helena

Jasne Helco !!!Presne, jak to rikas. Tak to se mi ulevilo, ze mas rozum, ani nevis, jak. Vis, je hezky, jak si tu s holkama povidame a vylevame srdicka, ale je nemozny trochu nevyletet, kdyz nekdo chce udelat tu samou chybu. O to vic, ze je fuk, co my tu piseme, pokud nekdo chce blbnout, bude to delat i bez nasi podpory.Tak se na nas nezlob, jestli jsme byly trochu tvrdsi, nemyslely jsme to ve zlym, vsak vis.Tak se drz, Heli, dal svyho zdravyho rozumu, a pis, jak to jde, jo? Pa. Louci se Alena

Cauvec holky,jasne, ze vas chapu,ze mi neporadite, jak si znicit zivot.To ja ani nechtela.Staci mi jen poradit, jestli, kdyz omezim sladky, budu jist vice zeleniny, nebudu jist po pate hodine a trikrat tydne zajdu na dve hodky do fitneska, jestli mam sanci zhubnout aspon 7 kilo za dva mesice.Myslite, ze je to mozny?Diky za vase rady a povzbuzeni.Cau Helena

Mila Marketko a Zuzo,Dekuju za podporu. Ja chapu, ze manzel ma o me strach, presto, ze to ten den bolelo, a moc. Ale vim, ze to neznamena, ze mi neveri celkove a zemam tedy zacit zase blaznit. V zadnym pripade. Proste to bude chtit trochu vic casu, nez uvidi a pozna, ze tentokrat mluvim pravdu. A tak je to asi OK, jinak bych asi moc nepremyslela priste nad tim, kdyz bych chtela lhat, jaky nasledky to muze mit.O Vasich naladach - i ja jsem byla nervni jak pes, kdyz jsem chtela to svy. Hrozne a nepripoustela jsem si, jak to davam najevo jemu. Moje nalady si vzdy chudak vytrpel se mnou. O to vic, si vazim jeho trpelivosti a porozumeni, ze ma nekopl do prditka a nerekl, at si trhnu nohou a...Vedel, ze to za me jedna moje zavislost. Dneska, uz jsem zase OK, rikam si, ze i kdyby mi neveril cely svet, tak to neznamena, ze lzu, nebo ze mam dokonce vsechnu tu praci a snahu zahodit. Naopak, vytrvam, hlavne sama pro sebe a okoli... jednou pochopi a uveri. A jsem vlastne rada, ze jsem na to prvni narazila s nekym, na kom mi tolik zalezi...nebudu tak vydesena a vykulena, kdyz se mi to stane u nekoho jineho. Jinak ta Web-stranka je www.svetnamodro rubrika Magazin Namodro a serial nese nazev Bulimie -smrtici predstava a hra s ohnem. Je to momentalne vice mene preklad knihy, kterou jsem si vzala na pomoc,hlavne proto, ze nejsem odbornik. Obcas pridam sve zkusenosti. Ale jinak pro me je to vlastne sance, jak nabidnout lidem u nas informace o necem, co je tak nebezpecne, rozsirene a malo osvetlene u nas. Pro me je to pripravou k napsani vlastni knihy, o ktery uz delsi cas premyslim. Tak se nedivte, ze to vypada, jako by to psala jina, starsi zena, to je autorka knihy, ktera take neni odbornik, ale Bulimii se zacala venovat taky diky svym zkusenostem a z duvodu podat lidem sanci na to, aby porozumeli sami sobe a problemum kolem jidla, ktere je pripadne trapi. Mimo jine, je to dost dobra kniha, kterou by stalo za to prelozit a vydat jako knihu u nas. Pokud se mi podari dostat povoleni, rada to udelam. Pomaha i me si vic porozumet, proc se co delo. Tak, kdyz bude mit nekdo chut, mrknete se.Jinak zatim pa pa. Ja jsem na tom porad stejne a postupne se prestava necim beznym, co me uz tak nezamestnava. :-))) to je usmev. pa Alena

Heleno, vis, mam pocit, ze navod na hubnuti Ti asi nedame zadny jiny, nez ktery uz vis. Jist mnohem vice zeleniny a zacvicit si, neprejidat se.....vsak to znas. Tak se prestan litovat a neco delej. Kdyby my jsme tady znaly presny a ucinny navod na hubnuti, tak si tu asi dnes nepiseme o tehle silenych problemech. Cetla jsi neco? Tak se zamysli. A taky, co by se prosim Te stalo, kdyz prijedes domu s par kily navic, tedy zdravejsi? Tak pro lidi, kdo Te maji radi to bude znamka, ze si se tam mela dobre, jsem presvedcena, ze to uvidi radi, Helenko. Myslis, ze budou mene radi, ze Te uvidi? Urcite ne. Navic, co plasis, Tvoje vaha je prece v pohode. Jestli se necitis ve sve kuzi, tak si odpust sladky a k veceri jez neco lehciho, treba prave zeleninu, po ktery i kdyz se najis dosyta, nestloustnes, a to by Ti melo stacit, abys malinko ubrala. Pochop, ze zadny alkoholik, ci narkoman, ktery si je vedom sve zavislosti, nepoda jehlu, ci flasku nekomu, kdo si chce zacit lecit bolistky pitim, ci drogama. Necekej tedy, ze snad my Ti rekneme, jak se mas zacit nicit. To je nesmysl, ne? Heli, zamysli se nad tim, co je dulezitejsi. Drzim Ti pesti, tak se drz a neblazni. Aja

Julinko, Ty jsi strasne mila zabka, vis to? Je to citit z azdeho slova, ktere pises a ver, ze takovych lidi ndes moc neni. Tvuj tatinek ma stasti, ze ma tak prima dceru. Urcite to vi.Vis, ja jsem zrovna nedavno mela s manzelem diskusi, a moc mile me prekvapil, co mi odpovedel, kdyz jsem se ho zeptala, jestli by mi rekl pravdu, kdyby se od lekaru dozvedel, ze....moje dny tady jsou spocitany. Rekl mi, ze kdyby to bylo v mladem veku, tak by mi rozhodne pravdu rekl, abych mela sanci udelat jeste veci, ktery jsem vzdy udelat chtela. Ale jako starsi, asi ne, protoze starsi lidi uz maji vsechhny podstatny veci "hotovy" a tak by me netrapil. To me moc mile prekvapilo, s jakou ohleduplnosti a citem tenhle chlap premysli.Me by asi verici lidi za verici nepovazovali, protoze to, cemu ja u sebe rikam verici, neni to obvykle, kdy se clovek pravidelne modli a chodi do kostela. Ale ja sama o sobe vim, ze svym zpusobem verici jsem. A je jedno, jak tomu svemu "bohu" rikam. Je to stale ten jeden, co nas tu ma na starosti. Vim, ze je, a ze vsechno, co nas v zivote potka ma svuj duvod. Nekdy to setsakramentsky boli a my se ptame proc, ale jen On vi, proc se tak deje. Vsechno ma svuj duvod, proc nas vede cestami, kterymi nas vede. Ja si take dnes rikam, ze jsem s braskou stravila tak malo casu... Ale urcite dost na to, abych vedela, jaky vzacny clovek to byl a my...jednou si to vynahradime. A cim jsem starsi, tim se muj vztah nemu prohlubuje. Dnes uz mu sice nemuzu rict, jak ho mam rada a jak mi chybi, ale jsem presvedcena, ze me vidi a ze to vi. Mozna si i rika, ze TO delat nemusel, ze mohl prijit za mnou... Kdo vi. Dneska uz neni na nic sam a nic ho neboli a to me utesuje asi nejvic, protoze v nemocnici umiral ctyri mesice.... a my ani netusili, jestli o sobe vi, nebo ne. Snad jo, protoze jsme tam k nemu denne chodili a povidali si s nim... a on se obcas i usmal. obcas brecel.....ale nemohl nic rict, ani dat najevo... Porad ta vzpominka boli, a tak.... jsem rada, ze tam, kde je, je zdravej a vi o vsem co dela a citi a nejen to, vi i o nas a nasich citech... TAdy by z toho vseho asi moc uz nikdy nemel, protoze v tom pozemskym telicku... tim, co udela mel poskozeno 90 % mozku. Julinko, predstava, ze tatinka uz neuvidis boli a moc, ja to vim, ale, co to vlastne znamena, ze ho neuvidis? vzdyt Ty ho vidis denne a citis a promlouvas s nim ve svem srdicku a vzpominkacha ve vsem co delas. Myslim, ze to je duvod k usmevu, ze mas to stesti a muzes s nim stale byt, nemyslis? Tak se usmej Beusko...Pro nej a pro sebe, protoze usmevavou Te videl asi nejradeji... Alena

Mily Jirko, nevim, co Ti poradit, Ale jsem rada, ze to, ze ma Tvoje pritelkyne problem, nebylo pro Tebe povelem k tomu, aby jsi se k ni otocil zady. Ver, ze Te ma moc rada, jen si svuj problem asi jeste neuvedomuje a ma pocit, ze to avlada a ma pod kontrolouu, nebo se proste stydi a neumi o tom jeste mluvit. Vis, to, ze o tom mnoho lidi nechce mluvit, a odmita pomoc, je soucasti nemoci, ale s laskou to nema co delat. Nic to nemeni na tom, jestli a jak mame nekoho rady. Pamatuj si to, protoze vim, ze vychazet s nekym, kdo ma jakoukoliv zavislost je nekdy horsi, nez peklo. Ale to, ze ma aspon Tebe, je pro ni velka vyhra, protoze na to neni sama ani ted, a ani nebude, az si jednou pripusti, ze to nezvlada. V tu dobu Te bude moc potrebovat a bude rada, ze Te ma, nejvic, ver mi. Vis, asi nema cenu ji to nutit, ale mohl bys ji ukazat nenasilne, jak Ti na ni zalezi a ze muze byt otevrena. Treba by pomohlo, ji ukazat, ze o problemu jiz neco vis, a ze se tedy nemusi bat s Tebou o tom mluvit, az bude pripravena, tim, ze ji vytisknes par stranek tady od nas a das ji to jen tak s tim , ze az bude mit chut, at si to precte. Pak zkus byt trpelivy a pockej, snad casem prijde a sama rekne, ze mas pravdu, ze tohle je i jeji problem... Hlavne, bud trpelivy...DRzim TI moc pesticky a myslim na Vas Jirko. S pozdravem Alena

Mila Lenicko,Jednim slovem BOMBA !!! Jsem rada, ze jsi dostala rozum, kocko, protoze to za ty problemy vazne nestoji. Udelala jsem v zivote spousta kopancu, jak kazdy jiny, ale kdybuch mohla neco zmenit, tak ver, ze by to byla prave moje Bulimie a to, jak jsem tim sobe i lidem, kdo me maji moc radi ublizovala. To se moc tezko napravuje, vis?Drz se, Leni, a dej nam sapon obcas vedet, jak se mas, Jo? Pa Aja

Ahoj holky,jsem to ja-ta co od Vas chtela asi tak pred mesicem poradit,jak se co nejrychleji vyzvracet.Chtela bych Vam podekovat,protoze jsem o vsem co jste prozili zacala premyslet a uvedomila jsem si,ze mam jeste sanci.Meli jste pravdu,my problemy byly hlavne psychicky-chtela jsem sve telo potrapit.Zdal se me muj zivot moc nudny,prazdny.-Diky Vam jsem si to uvedomila a ted jsem zdrava,je pravda,ze jeste nekdy"ulitnu",ale uz je to cim dal tim minkrat.Preji Vam vsem hodne stesti a jeste jednou dekuji za zachranu.Lenka

Ahoj. Přečetl jsem si se zámem některé příspěvky a vidím kolik je tu lidí se stejným nebo podobným problémem. Proto jsem se rozhodl napsat pár řádek a poprosit o pomoc. Nemocí, kterou tu popisujete trpí moje přítelkyně Martina. Známe se už téměř šest let. Nevím jestli tím trpí od začátku našeho vztahu, ale já si toho všiml tak 4-5 let zpět. Od počátku se snažím Martině pomoci, ale ona nejen že nestojí o moji pomoc, ale asi se ani nechce uzdravit. Snad si ani neuvědomuje, jak je nemocná. Vážně nemocná. Zkoušel jsem vyhrožovat rozchodem, domlouvat. Všechno marně. Na toto téma se odmítá byť i jen bavit. Návštěvu u psychiatra odmítá, protože "kdyby se to někdo dozvěděl, tak si bude myslet, že je blázen". Vůbec jí hodně záleží, kdo si co myslí. Už nevím, co mám dělat. Proto se na vás obracím s prosbou o pomoc. Jak je možné ji vyléčit a jak v tom mohu pomoci Já? Předem vám děkuji za podněty. Jirka

Milá Heleno, tak předně si myslím, že váha 58 kg není nijak katastrofální. Nechceš snad po nás, abychom Ti dávaly rady, jak se naučit zvracet nebo jak vyzrát na pocity hladu atd. Jestli nejsi spokojená se svou váhou a chceš zhubnout, tak na to jdi, prosím, rozumně. Znamená to jíst spousty zeleniny (která má tu obrovskou výhodu, že se jí můžeš přecpat, ale rozhodně po ní nepřibereš) a ovoce, nízkotučné jogurty a sýry, celozrnné pečivo atd. A samozřejmě k tomu přidat pohyb, který nemusí být nijak drastický, nemusíš se ztrhat a pak kolabovat vyčerpáním, ale delší procházka nebo pravidelné plavání Tě rozhodně nezabije. Já to znám, já mám k sportu trochu nechuť, zvláště k různým běhům atd., protože mám pocit, že vyplivnu plíce, nemůžu dýchat atd., ale rozhodně si ráda zaplavu nebo se projedu na rotopedu nebo kole a když tyhle činnosti děláš víceméně pravidelně, výsledek se dostaví, nehledě na to, že po jakékoliv takovéto aktivitě se budeš cítit fajn. Rozhodně žádné drastické diety a už vůbec ne zvracení!!!!!!!!! Nechceš doufám dopadnout tak, jako spousta holek tady, spadnout do toho začarovanýho kruhu, dobrovolně si ublížit a třeba se poznamenat na celý život. To nejsou fráze, máš tady na těch stránkách spousty odstrašujících příkladů a byla bys velmi hloupá, kdyby snad pro tebe měly tyto příběhy být inspirací.Alenko, Tobě jsem chtěla říct, abys sis vážila toho, že máš manžela, který se o Tebe bojí, třeba Tě i tak trochu kontroluje, ale to všechno svědčí o tom, že Tě má rád a záleží mu na Tobě. Ve vztahu není nic horšího než nezájem, lhostejnost a nevšímavost. To už se pak ani snad nedá mluvit o vztahu. Chápu, že Tě to bolelo, ale musíš pochopit jeho, že po takové době, kdy Ty sama jsi mu lhala a vymýšlela všechno možné, má o Tebe strach a nad takovými věcmi se prostě pozastaví. Neměj mu to za zlé. To všechno proto, že Tě má rád a to je nade vše.Děkuju za Tvoje slova povzbuzení. Víš, já jsem věřící člověk, takže rozhodně věřím tomu, že táta pořád existuje, jen je v jiném, daleko lepším světě, že mně vidí, třeba mi i teď pomáhá, rozhodně věřím a doufám, že se s ním jednou zase sejdu...jen teď tu není. Najednou si člověk uvědomí (je to jak z laciného románu nebo filmu, ale je to tak), co všechno jsi tomu člověku neřekla, co všechno jsi mohla udělat, ale neudělala a nestihla, říkám si, že jsem s ním trávila tak málo času, ale to ti prostě dojde, až když se s tím nedá nic dělat. Proto, holky, jestli máte kolem sebe lidi, které máte rádi (rodiče, manžele, přítele, kamarády...), dobře si rozmýšlete, jak se k nim budete chovat, co jim budete říkat, do dna si vychutnávejte každou chvilku, co s nimi můžete být, buďte vděčné za to, že je vůbec máte a vděčné za to, že smíte žít..a oni taky....protože stát se může cokoliv a pak zjistíte, že je najednou pozdě na všechno. Ale já můžu třeba s čistým svědomím říct, že jsem tátovi nikdy neřekla něco, čeho bych později litovala, nikdy jsme se nijak ošklivě nepohádali a to je věc, za kterou jsem ohromně vděčná.No nic, budu končit, tento víkend mně čeká veselení - žení se mi kamarád, tak se mu jedu podívat na svatbu.Mějte se všechny moc fajn. Julie

Ahoj holky, tak se ješte držím!!!I když..Nezvracím. Ale co se týče normálnich stravovacích zvyků, tak to mám před sebou asi ještě hodně dlouho cestu.Pořád mám tendence vynechávat jídla, což potom samozřejmě vyústí v nesnesitelný hlad.No a pak mám co dělat.Zovna včera, do dvou jsem nic nejedla. Vrhla jsem se na oběd, cestou domu koupila bagetu...ale u dalšiho obchůdku jsem zavřela oči a otočila se. No doma jsem si pak dlouho a dlouho vysvětlovala, že ten obloženej rohlíček v mým žaludku navíc, je jenom malá chybička, a že zase tak hroznou škodu nenapáchá.Vydržela jsem, i když brouček v hlavě mě naváděl, že už je to stejně jedno, at si ještě přiložím papání, když chci stejně zvracet. Alenko, je pravda, že nejdůležitější je, jak nás vidí oči té naší drahé polovičky. Ale pořád se nedokážu zbavit potřeby zalíbit se v očích mého okolí.Moc mě ovlivní jak na mě koukne někdo na ulici, jakoukoliv poznámku vztahuju na sebe v tom nejhoršímslova smyslu.Ale taky vím, že je to chyba, a že budu muset tyhle věci začít vnímat trošku jinak. Chtěla jsem napsat, že je i rozdíl v tom, že jste manželé, kdežto mi spolu ani nebydlíme. Ale jak na tím přemýšlím asi na tom tak nezáleží. Důležitá je podstata vztahu.U nás to v poslední době dost skřípalo. Velká chyba byla na mojí straně. Tak jak psala ?uza, byla jsem nesnesitelná dost často. Bleskově jsem střídala nálady, nečekaně reagovala.Asi jsem fakt byla dost odporná. No a on to nevydržel a řekl, že už nezvládá. Jenže právě v tu chvíli jsem se rozhodla mu ovšem říct. Střetlo se to všechno v nepravou chvíli, a vypadala jsem jak vyděračka. Celou dobu lžu, všechno tajím a v případě nouze vytáhnu problémy na povrch. Jenže ona to byla opravdu náhoda.Oba dva jsme moc a moc přemýšleli a zjstili jsme , že má cenu to všechno napravit. Snažím se nelhat a taky víc ovládat svoje nálady. A taky si pomaličku začínáme o všem povídat. Protože hodný chlap kterej vás má rád, je v dnešní době opravdu poklad, kterého by si měl člověk vážit.

Ahoj holky,tak jsem se dívala na ten server sver.namodro.cz,ale nic jsem tam nenašla,a to je pátek.Alenko,napiš prosím přesněji,kde to tam najdu,možná,že jsem to jen přehlédla.Ali,z toho,co Ti řekl manžel neměj těžkou hlavu,má o Tebe jen obavy a jedná s Tebou na rovinu.Že se zeptal přímo,to neznamená,že Ti nevěří.Jen nechce,abys do toho vlítla zase znova.Podezření to určitě vzbudí,když máš chuť na sladký,to jsem si ověřila u svýho kluka taky.Před ním skoro nic nejím,myslí si,že jsem anorektička,ne spíš bulimička,o zvracení jsem mu nic neřekla,ale když jsem si tuhle dala nanuka jen tak,což je málokdy,taky se mě zeptal,jestli náhodou k tomu všemu nezvracím.To je přirozená reakce,a neměj mu to za zlé,myslím,že všechny Tvoje útrapy nese s Tebou.A tak je to správně...Zaplať pánbu,že jsou s námi tyhle miláčkové,samy bychom to těžko zvládly,ne?Já minule psala,že mám teď docela dobrej pocit,že už bych jakoby měla nad svou nemocí navrch,ale zase mě to dostalo,když jsem se pohádala s klukem.Dost jsme se chytli,já bývám chvílema nesnesitelná,zvlášť když mám chut zvracet a to hrozný nutkání mi mění náladu z minuty na minutu.Tak jsem si problém po hádce opět vyřešila jídlem a zvracením.Ale nevzdávám to...Věřím tomu,že jednou budu jíst jako předtím,mít z jídla radost,chápat ho jako normální věc.zatim pa Zuza

Cau holky,ted momentalne se nachazim v Anglii a drive jsem vazila 51 kilo pri visce 161 cm.Ted mam 58 kg a jsem hrzne nestastna.Za dva mesice jedu domu a potrebuji se vratit na svou puvodni vahu.Pomozte mi a poradte mi, jak to udelat.Moc diky Helena

Uuuuuuu Elisko, TY jsi bombardacka!!!!!!Gratuluju, gratuluju, gratuluju!!!!!!Ja mam takovou radost, ze konecne jedna svym snazenim potvrzuje, ze to, co pisu ja, jak jsem prestala, ze to nejsou zadne lzi a plana slova. Elisko dik, snad ted se najde vic odvahy v dusickach ostatnich holek kolem nas tady, kdyz uz jsme dve, co rikaji, ze se da jist a ze druhy den nikdo nebude mit pet kilo nahore. Ja jim nemene trikrat denne, plus neco sladkeho, od te doby, co vim, ze mi to taky neublizi a vaha se nehyba.No,a k tomu bych chtela dneska neco rict. Vcera mi manzel volal z prace, ze co je treba koupit, ze se stavi v krame.Tak jsem mu rekla, co bylo treba a taky at mi koupi neco sladkeho na chut. No nic, prijel pak domu, uklidili jsme nakup a pak jsme se privitali. A on mi najednou z niceho nic rika, ze co se deje, ze jestli mam zase problemy. V tu chvili jsem myslela, ze se mi zbortil cely svet... Ptam se ho proc si to mysli, ze ne, ze nemam. A on, ze pry zase mam chute na sladky. Ze si dam denne neco, nekdy i dvakrat. To jsem delala, kdyz jsem zvracela, ze jsem jedla sladkosti, bez problemu a to dost a ze pak kdyz jsem zacinala jist sladkymu jsem se naopak vyhybala...To uz jsem se rozbrecela a rekla jsem mu, ze jsem verila, ze mam jeho naprostou duveru a to, jak jim je to, co po me chtel -trikrat denne vydatne jidlo. A to ze jim sladky, je prece normalni, kazdy ho ji, a ja bych ho nejedla, kdybych mela potize s vahou, ale takhle nevidim duvod si nedat neco, co mam tak rada. Navic, ze on sladke taky rad, kdyby ho ted nebolely zuby. A on rika, no prave, proc jsem se to driv bala jist,ze priberu a ted to jim a jim dobre a nepribiram. Nevedela jsem co mu odpovedet, ale rekla jsem, ze jestli chce, abych mu nalhavala, ze teda zvracim, jen aby mel duvod chapat, proc nepribiram, tak na to at zapomene.A utekla jsem cela ubulena do postele. V tu chvili jsem ho nenavidela. Tohle jsem teda necekala. Premyslela jsem, co se mu nelibi, vzdyt ja nemam duvod lhat a nevedela jestli byt nastvana na nej, ze mi neveri,nebo na sebe, ze jsem mu predtim tolikrat lhala o jidle, a ze se ted teda nemam divit, kdyz pochybuje. Holky to teda bolelo a JAK... Mela jsem tisic chuti jit k ty lednici a poradne se nacpat, kdyz uz mi neveri, jak jsem si myslela. Jak mu mam dokazat , ze nelzu? Usnula jsem az nad ranem.Rano jsem vstala s lepsi naladou a o veci premyslela klidnejsi. Tak jsem mu rekla, ze me mrzi sice, ze mi neveri, ale ze bohuzel nemam, jak mu dokazat, ze nelzu. A ze vlastne mi verit nemusi, kdyz jsem mu tolikrat predtim lhala, ale ze jenom ja sama vim, co je pravda. Rekla jsem mu, ze svy jezeni nemam duvod ted menit, jenom proto aby mi veril, ze i to sladky si dam, dokud neuvidim, ze bych mela brzdit podle vahy. Tak koukal a nevedel, co ma rict. Rekla jsem mu at nic nerika, ze ja jsem vpohode, ze jednou snad bude verit, ze to asi bude chtit nejaky cas, aby poznal, ze jim, jak rikam. A ze nezvracim. Tak to byl den, ktery bolel, a to jsem v tom byla zcela nevinne. Pisu to proto, ze se to muze stat i Vam, ale hlavne proto, abyste videly, ze ani pak neni duvod se vzdavat. Tohle je predevsim nas boj. A co si o nas mysli ostatni, to je jen na nich a na case. My to neovlivnime, ze duvera se buduje pomalu, az e to boli holky. A manzel ma jen strach jestli to vazne zvladam i s tim obavanym sladkym. Proste nevi. Ale je dulezite, ze ja vim!!! Jsem rada, ze jsem se nenechala rozhazet a vim, ze o to on ani neusiloval, jen se bal a nevedel, co si myslet, to je cele. Holky s pocatecni neduverou se asi musi pocitat. Samy vime, jak moc jsme lhavaly, tak neni divu, ze si nekdo neni jisty, ani kdyz uz nelzeme. Ale cas to spravi, ja to vim, jina cesta neni. Tak se nedejte odradit necim, co jsme si samy nadrobily, jo? Ja okoli plne chapu, kdyz se nad tim v klidu zamyslim. A vy? Drzim palecky a srdecne zdravim vsechny tady. Zatim pa pa Alena