poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Já vím...ono se to lehce řekne, ale co když se vrátím domů z nákupů, vylezu z vany, sním melouna...

Choď ven,mezi lidi, napusť si vanu, běž courat do obchodů, sedni si na kašnu a čum na vodotrysk,kup si melouna...

Ahoj, připojuji se k vám do diskuze, jestli nevadí. Začnu tím, co jsem dnes viděla. Byla to holka. Ale někoho tak vyzáblého jsem ještě snad neviděla. Boky měla široké asi jak roční dítě, nožky jak pavou, prostě chodící kostra. Nechápala jsem, jak vůbec může její tělíčko držet pohromadě. Navíc se sotva vlekla a měla zimní bundu i přes dnešní vedro. Tak takhle bych skončit nechtěla. To budu raději tlustá, opravdu.

Taky bojuji s B, už delší dobu. Někdy se daří líp, někdy hůř. Můj "rekord" je jedna epizoda denně a to považuji za úspěch. Někdy mám tak hrozné nutkání, že mi to zastínuje mysl a jsem fakt bezmocná. Nevím, jestli by v té chvíli pomohla nějaká záliba, když se na nic jiného než jídlo nedokážu soustředit:(. Co pomáhá vám? Držet se zuby nehty a nejít se přejíst? Nebo máte nějaké lepší vychytávky???Děkuji

Elilenko, nechtěj vše utnout najednou,to nezvládneš a spadneš do toho. Zkus pro začátek "lámat rekordy", tj. piš si, jak dlouho jsi bez B. vydržela. Zhřešíš-li,dobře,stalo se,nevadí, začíná se znova, od jedničky s elánem...že teď to bude lepší! A piš nám!

Holky, jak jste na tom? Mně je pořád ještě dobře. Co mám ale dělat, až to skončí? Mám na mysli, jak zabránit zvracení, nepodlehnout tomu nutkání, jak zvládat krizi?

Už je po tom "poklesku" zase dobře-fyzicky a hlavně psychicky. Když to tak probírám zpátky, bylo to jako abstinenční příznaky-klepaly se mi ruce, cosi mě nutilo. Takže jak ten "absťák" zvládat, když v tu chvíli mám klapky a nevidim, neslyšim a je mi všechno jedno?

Měla jsem na mysli ženu , která žije běžným, normálním životem , u které nepřichází v úvahu změna prostředí a vařit pro rodinu musí. Tak má jídlo na očích pořád.

To Lenka
"Vyléčila ses " ses sama, nebo jsi se šla někam poradit? Jestli jsi na to vyzrála sama, poraď.

Já ji mám sedmým rokem :-( Dlouho jsem si to nepřipouštěla, pak připouštět nechtěla.
Je fakt, že když jsem měla roční dobré období, tak to bylo taky po změně prostředí-nastoupila jsem na VŠ a začala bydlet na koleji. Jenže teď to nejde, jsem vázaná školou a prací. Nemůžu se přestěhovat a odejít. Musí to jít i bez toho.

Měla jsem ji celé tři roky. A z toho jsem s tím chtěla dva roky skončit. Ale sama víš, jak je to těžké. Slibuješ si každý den, že je to naposledy,ale udělala jsem to zase znovu a znovu. Bylo docela hrozné. Ale jestli mužu poradit, tak mi moc pomohla změna prostředí.

A jak dlouho jsi B měla? Ty tři roky? A nebo ses jí ty tři roky snažila zbavit a trpěla jsi dýl?

Držím Ti palce, sama jsem si tím prošla a vím,jak je to těžké. Bojovala jsem s tím tři roky a skoro deset let už je to v pořádku. Chce to práci a koníčky které Tě baví a hlavně žádné výčitky svědomí, když to někdy s jídlem nezvládneš.

Ahojky, řekla jsem si ne. Prostě to neudělám.
Jenže večer ta krize přišla znovu, mnohem horší :-( Selhala jsem. Sice jsem se brzy zarazila a nedotáhla to do konce, ale přece jen-stalo se a nad tím záchodem jsem přece stála. Jsem fakt hrozná. Obdiv si nezasloužim.
Přesto chci pokračovat, znovu bojovat a nevzdávat se.

A co bylo tou "sílou", která tě zachránila, která ti pomohla to odpoledne zvítězit? Samozřejmě, zítra to může být jinak, ale tys to včera zvládla, a to tě posílí a budeš si víc věřit, že se toho jednou snad navždy zbavíš. Máš můj obdiv.Já selhávám pravidelně.

Dneska jsem tady sice už psala, ale nedá mi to-musím znovu.
Teď odpoledne jsem si teda "užila". Opět přišla krizička a opět po svačině. Dneska byla horší než včera, to nutkání bylo šílené. Chodila jsem po pokoji, snažila se na to nemyslet, cloumalo to se mnou-byla to opravdu síla. Hrůza! Ale je to ok. Ovládla jsem se. Snad to tak půjde i dál.

Jasně! Ale kdo vlastně jsi? Jsem zvědavec, co.
Včera jsem měla malinkou krizi, ale zvládla jsem ji :-) Nepřejedla jsem se, normální odpolední svačinka, přesto jsem měla nutkání, ale nakonec ne - vzala jsem si knížku, začetla se a bylo. A takhle jsem odhodlaná pokračovat, nevzdávat se.

OK. Tak podávej zprávy,jak se vede...budu tě sledovat! Jdu do toho s tebou...Ale nepodvádět,nelhat!

Kdysi jsem měla roční bezva období (je to asi tři roky zpátky)-neměla jsem žádné problémy se zvracením, ani jsem na to nepomyslela.
Teď je to tak nějak od sebe, vyřešila jsem si sama v sobě problémy s přítelem, tím jsem se uklidnila, zlepšila se mi nálada i pohled na svět, Verča mi navíc v tu pravou chvíli vlila do žil optimismus a ono se stalo.

Tak to je super. Už se ti takhle někdy dařilo a pak se to zvrtlo nebo je to tvůj první pokus a návrat k normálu? Jak sis řekla dost?

Držím :-)) Už od 27.5. Mám dobrou náladu a ze sebe celkem radost a navíc mi to nedělá ani problémy. Jde to tak nějak samo :-)) Čím to? Snad to jen tak neskončí a bude to pořád lepší nebo aspoň stejný. :-)) Držte mi palečky, prosím.