Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

Tak zitra bude v USA ve state...je běžné, že se někdo popraví. Soudy nemoho poslouchat "hlas ulice". Pokud se nenajde právník, který mu pomůže, tak většinou nemá v soukolí justice šanci. Ovšem neníto žádný svatoušek, ve svých 19 letech měl za sebou bohatou kriminální minulost. Kdyby to byl "slušný chlapec", policajti by se na něj nezaměřili.

http://www.pantharei.estranky.cz/

Tak zitra bude v USA ve state Georgia popraven pravdepodobne nevinny clovek, ktery v roce 1989 zabil policajta. Zajimave na tom vsem je, ze 7 svedku za dobu vysetrovani zmenilo vypovedi a mnoho dukazu neni stoprocentne prokazatelnych.Vice jak milion lidi podepsalo petici zadajici o omilostneni, bylo zorganizovano pres 300 demonstraci na podporu toho cloveka a dokonce Amnesty Intl. se vlozila do celeho procesu s zadosti o milost.Nicmene nic nepomohlo a zadost o milost byla pred nekolika hodinami zavrzena.Takze toto je priklad novodobe pravni spravedlnosti.

Tento příspěvek týrané ženy, která si prožila patrně velmi neradostné dětství, mě i přes svou anonymitu dojal. Bohužel, takových doma týraných a ve škole vysmívaných nebo i šikanovaných dětí, které prostě mají takový smolný osud, je v naší zemi i v jiných zemích asi dost. Za svůj úděl nemohou a nějak jej musí nést. Už jen když se pokouším vžívat či vmýšlet do jejich každodenního prožívání, tak je mi smutno a až úzko. Pokud si k tomu všemu ještě přidám poruchu osobnosti, např. takovou, kterou byla "obdařena" resp. spíš postižena Olga Hepnarová, dokážu snad tu směsici pocitů plnících úlohu jejích hnacích vražedných motivů pochopit. Ale pochopit neznamená schvalovat, pochopit neznamená ani odpustit. Olze odpuštěno nebylo, tehdejší justice se s ní vypořádala po svém. Na konci jejího životního příběhu byla oprátka státního vykonavatele v podzemní popravčí cele pankrácké věznice. Ta již nic nespraví, nic nenapraví. Jenom udělá smutnou tečku za morbidním příběhem. Exekuce pachatele státním vykonavatelem obětem život nevrátí a na smutku a bolu pozůstalých obětí nic moc nezmění. Jde jenom o jakési vypořádání se společnosti s jednotlivcem, který se dotkl svobody druhých. Dotkl se jejich práva na život. Neměl právo jim jej brát. V takovém případě však tehdy stát měl a i v současných vyspělých demokraciích dodnes stát má právo sáhnout na život pravomocně odsouzenému. A pravomocně odsouzen může být jenom ten, kdo je trestně právně odpovědný. Duševně nemocný člověk odpovědným podle trestního práva být nemůže. Člověk s poruchou osobnosti ano. O čem je celá tato několik let se táhnoucí diskuse? Vraťme se na začátek k položeným otázkám. Já musím trvat na svém opakovaně zde vyjádřeném názoru, že Olga Hepnarová byla v době spáchání svého činu trestněprávně odpovědná, jelikož podle zjištění tehdejších znalců netrpěla duševní chorobou a v době, kdy vraždila, moc dobře věděla co činí a co jí čeká. Byla to směs morbidity a terorismu. Poprava tedy byla plně zasloužená, v souladu s právem.

Taky jsem měla hrozný dětství a nenáviděla lidi. Byla jsem šikanovaná a týraná doma otcem a nikdo mi nepomohl z okolí a ve škole mi to nikdo nevěřil, že takový tyran existuje. A za to jsem je, spolužačky neměla ráda. A lidi v okolí dodneška za to, že mě nechali spoustu let trpět a museli to na mě vidět, nemám ráda. Ale nenapadlo by mě nevinné lidi vraždit, protože oni za to nemůžou, že otec je tyran. Naštěstí jsem potkala dobrýho psychiatra, který mě z toho dostal a i ve škole mi tehdy "někdo" ze spolužaček uvěřil. Ale to peklo a utrpení si dodnes pamatuju. To se nesmaže. Přestože jsem nyní po třicítce celkem v pohodě, mrzí mě, že mýho otce za to, jak terorizoval mámu a mě a zničil mi život, nikdo nepotrestal. Vím, že je nás týraných víc, ale to neznamená, že budeme vraždit. Ale život bez lásky je hrozný a na celém světě neexistuje nic horšího.

A ještě dodatek. Bylo tu řečeno výstižně mnohé o možném podílu viny ať už dnes konzumní nebo v naší neblahé totalitní minulosti "normalizované" společnosti na deformaci mezilidských vztahů a tedy zprostředkovaně i na trestné činnosti některých (asi vyšinutých) jedinců. S tím lze jistě souhlasit. Ale spolupůsobící faktor nemůže být usazen na lavici obžalovaných. To bychom na ní spolu s pachatelem museli usednout i my všichni, jelikož na stavu společnosti současném, ale i tehdejším, neseme či nesli jsme svůj podíl. To však dost dobře nejde. A nejen proto, že ta lavice obžalovaných není tak široká. Zločin a trest má jistě mnoho aspektů a justice je a vlastně musí být nedokonalá. Pozemská, tedy ta lidská spravedlnost ani dokonalá být nemůže. Trestně zodpovědným za svůj čin musí být učiněn vždy konkrétní jednotlivec. Chtít spolu s ním obžalovávat i jeho rodinu a případně celou společnost jako spoluviníky je nejen nemožné, ale i věcně nesprávné, alibistické apod. Navzdory tomu, že ta společnost a její podmnožina rodina těmi v jistém smyslu slova spoluviníky mnohdy opravdu jsou. V právním smyslu však nikoliv. Nemohou jimi být. Spravedlnost a právo jsou dvě rozdílné věci, byť jde o kategorie příbuzné. Souzeni a odsouzeni však zločinci musejí být podle práva. Byť sebevíc nedokonalého. Podle tohoto práva a soudobých aktuálních poznatků vědy musí být zkoumán duševní stav pachatelů a z něj vyvozena buď trestní odpovědnost, nebo být přikročeno k léčení po upuštění od potrestání podle práva. Podobně jako v Conclusions by z hlediska vnitřního prožívání norského extremisty, který pravděpodobně není duševně zcela v pořádku, mohla být posuzována jeho motivace k povraždění desítek mladých lidí... Pokud se však prokáže, že "šílený" střelec netrpí duševní chorobou, že si s sebou od narození nese "pouze" poruchu osobnosti a kamarádi ve škole se mu posmívali, šikanovali jej, atd.apod., pak nebude možné a ani by nebylo správné vinit z odpovědnosti za hrůzný masakr rodinu pachatele a norskou (asi také konzumní) společnost apod. Norský psychopat, který udělal mnoho matek nešťastnými a mnoha lidem vstoupil kvůli svým extremistickým politickým ideám do života, bude v demokratické zemi odsouzen podle (také) nedokonalého práva v případě, že bude odbornými posudky znalců konstatováno, že vzhledem ke svému duševnímu stavu je trestně odpovědný. V tom bych viděl paralelu s Olgou Hepnarovou. Anders Breivik také chtěl svým činem norskou konzumní společnost na cosi upozornit a cosi změnit. A položme si otázku: Měl na to právo? A jinou otázku: Měla Olga Hepnarová právo československou totalitní normalizovanou společnost takovým způsobem na něco upozorňovat, takto o sobě a svém trápení dávat vědět? A chtít tak něco měnit? Co změnila? Jenom život příbuzných jejích obětí se jí podařilo změnit... A za to si provaz v podzemí pankrácké věznice zasloužila. A měla v poslední chvíli svého života i možnost si tváří v tvář hrůzné smrti uvědomit, že není správné komukoliv život brát.

Po pečlivém přečtení a rozmyšlení dvou předchozích příspěvků nezbývá než uznat, že příspěcek Conclusion i po něm následující od autorky nazvané "Já" mně osobně nezbývá než uznat, že mají jakousi svojí vnitřní logiku, že jsou konsistentní z hlediska jakési něčí osobní filosofie. Asi se do té filosofie dokážu vcítit, což je možné jenom tehdy dokážu-li jí pochopit. Jeví se mi, že jsem ten způsob uvažování pochopil. Ale... nemohu se vnitřně identifikovat s tím, že by měl být přijat jako jakési snad obecné "rozhřešení" a opravdu v pravém slova smyslu Conclusion. A ani já si nechci svými příspěvky činit jakési pomyslné relativní právo činit závěry, čili Conclusion. Já spíš vím, že nic nevím, cítím takovou pokoru. Je asi správné pídit se po příčinách jednání, které je odsouzeníhodné, a za které stihnul Olgu Hepnarovou spravedlivý trest, který jako právní institut existuje a je uplatňován ve vyspělých demokratických zemích. Je asi správné analyzovat podrobně příčiny jednání pachatelů obecně. Nedobré dětství, nefunkční rodinu, zneužívání a jiné sociálně patologické jevy je možné jaksi zobecnit jako faktory, které vedly ke spáchání trestného činu pachatelem, který se cítí být vyvržen ze společnosti a nadto jej ještě příroda zradila již v okamžiku zrození tím, že mu do vínku dala poruchu osobnosti. Říkám zobecnit, tedy nemám na mysli pouze Olgu. Ale... jednání tohoto typu pachatelů je tedy možné pochopit, je i možné empaticky se vcítit do jejich prožívání, avšak v žádném případě není možné jednání vrahů omluvit. I při uznání všeho, co zde bylo tak výstižně popsáno a vyjádřeno, společnost má přímo povinnost se s pachatelem hrůzného činu vypořádat těmi svými nedokonalými prostředky. A k těm patří justice. Ta je taková, jaká je na tom daném stupni vývoji ta která společnost. Sociálně psychologickou atmosféru, jisté společenské klima, která jako sociálně psychologický proces způsobený jednotlivci zpětně působí na každého jednotlivce lze považovat za spoluviníka. A to obecně i dnes.

Celá tahle diskuse...No,já si čin OH pamatuju,pamatuju i proces,rozsudek a reakce tenkrát.Odsouzení veliké (člověk se nedivil a nediví zkrz ty oběti-často jsem na stejné refýži sávala,i mí blízcí).Pamatuju na velké rozhořčení veřejnosti,když se matka OH (která mimochodem na jejím jednání také měla svůj podíl) "opovážila" žádat o milost.Pamatuju jak se na mou námitku,že to by udělala každá matka,tedy i ty co tu žádost odsuzovaly,kdyby se jednalo o jejich dítě,všichni oponovali,že jejich dítě by nic takového neudělalo.Jenže to si určitě až do osudové chvíle říkají myslí rodiče všech vrahů.A myslím si,že po tolika letech nemá ani moc smysl to rozebírat.OH čin spáchala,masakr to byl hrozný a za svoje jednání zaplatila nejvyšším trestem.Přestože smrt původně vyhledávala,v posledních okamžicích se jí očividně děsila.A že její dětství a mládí nebylo ideální se ví také.Vzala jsem si z toho poučení (v té době jsem byla v jiném stavu)věnovat svým dětem co nejvíc lásky a času-snad se podařilo.Takže souhlasím s názorem Conclusion a přidávám se i k tomu sem kromě tohoto příspěvku už nepsat.

Na začátku knihy Oprátka...http://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/403235100081031-holesovice-1973/

Celá tahle diskuse dokládá, jak je těžké jednání Olgy Hepnarové pochopit. V logické rovině to vůbec nejde. Je potřeba velkádávka empatie, aby člověk pochopil motivaci Olgy k jejímu činu. Vidím, že několik lidí to dokáže, většina ne, tak aspoň diskutuje o úplně jiných tématech. Ztotožnit se nejen s pochopením důvodů, ale i se způsobem řešení by znamenalo sdílet s Olgou Hepnarovou celou šířku negativních emocí a zkušeností, doufám, že tady další takový nešťastný člověk není.Je mi líto, posuzování činu Olgy jako mnozí nesdílím (nemluvím o řešení, protože tenhle čin řešení jak vidno nemá). Rodina jako nejzákladnější buňka lidské existence nemůže mít pevnou strukturu bez absolutní opory dětí v rodičích, a to i v chybách, včetně těch fatálních.Podle dokumentů A. Hepnar nezvládl vyrovnat se s rolí, kterou mu okolnosti v rodině vymezily. Od toho momentu začala Olga bojovat (12 letá) s důsledky téhle situace, a to jako nejslabší prvek v problému. Tohle je moment, kde si bez empatie s pouhou racionalitou zoufale nevystačíte. Hledala řešení a manévrovala deset let, půlku života. Dva protipóly výpovědí, Olgy a A. Hepnara dost jasně vypovídají, jaký v té rodině musel být masakr vztahů a absence rodičovské lásky. Zkuste si představit, jak dospívající přemýšlivý rozum hledá cesty v chybných azimutech a nohy Vám podrážejí negativní emoce čím dál víc nemocné duše, což Vám současně odrazuje potenciální přátele a odhání pomoc. Ten únik do chajdy s petrolejkou je hezký vlétě, je teplo, svítí slunce dlouho do večera, existujou kamarádi. A v zimě? Člověk vydrží mráz a nepohodlí, když má smysl existence a oporu v někom blízkém, ale ne vymrzlou cimru a vnitřní mráz v sobě. Perspektivní společnost žere v teple vánočního kapra a kouká na seriály, člověk s nemocnou duší odmítá pomoc a současně ji chce až by brečel. Ta absencemateriálních jistot konformní společnosti, to není závist po nich, ale potvrzení cejchu vyvržence. Většina lidí nemá nutnost ani schopnost tohle vnímat. Zato má schopnost rozlišit černou ovci a útočit na ni.Část repliky z jiné diskuse o téhle nešťastné historii: "...nicméně Hepnarku mám nastudovanou z jiných materiálů,v globálu si myslím,že to byla celkem vizionářská osobnost cítící vytrácení se lidskosti z bližních svých a počínající nesmyslnost bytí z rašícího konzumentského způsobu života,což v ní zcela oprávněně vyvolalo pocit hnusu a pohrdání,ještěže se nedožila dnešních dnů,sundala by minimálně vysílač." Docela výstižný postřeh, byť za odcizením světa kolem Olgy nebyl začátek konzumní éry, ono tehdy nebylo moc ke konzumování, ale kulminovala hnusná doba ohnutí národa, postoje se preferovaly před přátelstvím a rodinou. Ta hnusná doba vytrácení lidskosti prosakovala i k lidem, kteří si s režimem nechtěli zadat. Olga Hepnarová vymyslela přes svůj handicap nemocné duše docela logický (v abstraktní rovině) popis problému a rozpoznala symptomy. Odhalilanesmírně specifický rys problému vztahu společnosti k jednotlivci, na který jak je vidět, se ani po desítkách let nepodařilonajít odpovídající kód řešení. Systém, tedy společnost, se honí pozdě a neúčinně za důsledkem a neřeší (z pohodlnosti, sobectví, ztráty schopností?) problémy v latentní fázi. Olga demonstrovala: několik vás zničím a dokončím zničení sebe, abyste vzali na vědomí, že nějaký problém existuje a že může jednou narůst. Diskuse je dlouhá, odborné rozbory duševních abnormalit velmi kvalifikované, řešení nikde. Jedinci se pořád obracejí proti společnosti za cenu sebezničení, je evidentní že TS tenhle druh násilí nepostihuje. Nemá smysl útočit na odpalovací základnu střely, která už doletěla na cíl.Přestože Olga v protokolu mluví o nenávisti k lidem, její odplata spočívající ve srážení lidí jako kuželek není vražda v obvyklém významu. Olga současně do posledka uznává intelektové/umělecké autority z lidské společnosti, o které tvrdí, že ji nenávidí, říká že nechce zničit celé město, celý národ. Říká, že nenávidí společnost, ale nechce do vyšetřování zatáhnout svého posledního zaměstnavatele. Ve své nemocné logice definovala sama sebe jako první oběť předpokládaného rozsudku za připravovaný čin a další oběti měly sloužit jako důraz na to, co chtěla sdělit, přestaňte útočit na albíny a černé ovce a buďte vnímaví k jejich bolesti. To je poselství i po 36 letech a vzít ho na vědomí znamená odpustit jí a taky znamená anulovat nesmyslnost smrti těch přejetých lidí. Teď se píše rok 2011 a pořád je vidět, že společnost plodí nemocné excentriky a současně proti nim NEMÁ OBRANU. Když se podíváte ke kořenům, pokaždé tam najdete chybu v počátcích, v dětství pachatele, absenci lásky v rodině.Závěr procesu s Olgou Hepnarovou je strašidelná přehlídka zupáckého režimu, státní administrativa včetně svých pochopů brutálně vykonala pomstu, na pachatelce, která už byla nejspíš mimo, formulace rozsudku mi připomněly základní vojenskou službu s jejími proklamacemi, nahoře vznešeně definovanou a dole zvířeckou. Společnost se pomstila, ale morálně nevyhrála nic.Pokoj duši nešťastné Olgy a jejím obětem, buďme vnímaví k nešťastným lidem v okolí, než to dospěje k tragédii. Odborníci na poruchy lidských duší, někdy je potřeba sundat ¨bílý plášť, zapomenout na ordinační hodiny a vzít nemocného člověka za ruku.Tenhle první příspěvek bych rád nechal i jako poslední, takže se omlouvám, že nebudu dál diskutovat.

Aha, tak opět jedna z diskusí, kterou se Markétě Yossarian podařilo rozbít, udolat a prostě zničit. Z toho má patrně pocit vítězství.

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/14512/pomocnik-kata-vzpomina-tady-jsem-popravoval.html

http://www.financninoviny.cz/zpravy/index_img.php?id=87561

Antiyossarinista> Marketa je Yossarian, taky pouziva mnoho jinych prezdivek. Mysli si ze se skryje, ale jeji prispevky, ktere dsti ohen a siru jsou temer vzdy k rozpoznani toho, ze je to ona. :o)

Tyhle stránky by měly být monitorovány spíš z Bohnic psychiatrií. A pro ty které tady píšou o honění a masturbování by si rovnou měli jezdit se svěrací kazajkou. Kdo by to tak asi byl? To je taky pomluva? Nebo je to tak? To je potřeba rozlišit. Yossarian tady sprostě řádí ale naproti tomu třeba Markéta je chytrá ženská. Ta ty sprosťáky nemilosrdně ničí.

Barte tys Yossarian vyšetřoval, že tady popisuješ zdravotní stav její a její dcery? Uvědommuješ si že se dopouštíš pomluvy ?Tyhle stránky jsou monitorovány policií, proto jsou všichni zalezlí , ale tobě zjevně nedali echo.......jako psycholog by sis neměl dovolit šířit pomluvy, když nevíš přesně v jakém stavu ten pacient je.......abys neměl na krku problémy....

Markéta se jeví jako vcelku chytrá ženská, která dokáže psát rozumně, pokud je o čem. Z pisatelů, kteří píší "o ničem" a navíc to balí do spousty rádobychytrých frází si dělá legraci, někdy i vcelku vulgárním způsobem a bez milosti je "ničí". Bart tady vytáhl pár starších příspěvků no, já jsem našel na jiném fóru několik jeho - používá tam výrazy "zrůda Hepnarová", "Hepnarovci", zkrátka dští oheň a síru. Vtenkrát jsem ho typoval na člověka, majícího určité znalosti lékařských termínů, pramenících však hlavně z vlastního chorobopisu.

A tak o to by mělo jít? Aby Markéta alias Yossarian měla dojem, že "zvítězila", že všechny zahnala, že jako tedy vyhrála? Ne, nebí pravdou to, co se jako mýtus šíří, tj., že bláznům se nemá odporovat. Tak to není. Lidé duševně nemocní, což Markéta nepopiratelně je, musejí být uvádění do reality a jejich nemoc jim má být připomínána, aby si jí byli vědomi. Markéta alias Yossarian je duševně nemocná a to tak, že pobírá kvůli své diagnose invalidní důchod. To není urážka. To je konstatování reality.

Ale ale miláčkové co to je? ....Najednou žádné urážky Yosarian a výlevy Bartalmisiona o tom jak má Yossarian bláznivou dceru a jak jsou obě nebezpečné?Bojíš se Barte, že vyjde najevo , kdo jsi ? Nebo se bojíš svých vlastních urážek, kterých je tu požehnaně ??To sou věci , celá doktorka je polepšená......ha ha:)))))

Markéta se jeví jako vcelku chytrá ženská, která dokáže psát rozumně, pokud je o čem. Z pisatelů, kteří píší "o ničem" a navíc to balí do spousty rádobychytrých frází si dělá legraci, někdy i vcelku vulgárním způsobem a bez milosti je "ničí". Bart tady vytáhl pár starších příspěvků no, já jsem našel na jiném fóru několik jeho - používá tam výrazy "zrůda Hepnarová", "Hepnarovci", zkrátka dští oheň a síru. Vtenkrát jsem ho typoval na člověka, majícího určité znalosti lékařských termínů, pramenících však hlavně z vlastního chorobopisu.