Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová
Příběh Olgy Hepnarové je především dramatem tragického vztahu matky a dcery. A v tomto kontextu není zcela od věci uvažovat i o podobných a jiných tragických formách lidské existence, a to jak skutečných, tak i jen možných.
K těm druhým jistě patří i nešťastná třiadevadesátiletá matka, umírající na milosrdnou mozkovou mrvici po popravě své sedmdesátičtyřleté dcery-opatrovatelky svržením z kupole svatého Stanislava Apostaty!
čtyřiasedmdesátileté seniorky, sražené z kupole chrámu svatého Stanislava za přítomnosti její nešťastné třiadevadesátileté matky, by bylo vynikajícím tématem pro barokně pojaté nástropní kostelní malby. V těchto malbách by muselo dominovat mnoho šedivých a hnědavých odstínů. Také by se to v nich nesmělo přehánět s anděly. Andělé, pokud by tam vůbec nějací měli figurovat, by museli být vyvedeni jen velmi náznakově a velmi v pozadí, a z andělských kůrů by bylo nutno upřednostňovat ty s potenciálně neokřídlenými členy (například panovníky či archanděly). V opačném případě by to mohlo vypadat, jako kdyby ti andělé mohli tu seniorku v jejím volném pádu zachytit, ale z vlastní vůle se rozhodli, že tak neučiní.
ano každá (!!) poprava svržením z kupole chrámu naráží na některé ceremoniální otázky a těžkosti. Jde o to, kde nainstalovat krucifix, kde zrealizovat poslední přijímání Božího těla a poslední pomazání, kam dovést matku odsouzené! Má být hlavní ohnisko podobných formalit, ceremonialit a spektakularit umístěno venku před branou kostela? Dole v kostele? V nějaké kostelní kapli či u hlavního oltáře? U schodiště do kupole? Nebo dokonce na některé podestě tohoto schodiště? - Ano, přímo na kupoli, na nějakém lešení či fošně nahoře!!
Ano. Veřejný a ceremoniální charakter dřívějších strašlivých poprav to dělal pro blízké odsouzených ještě daleko těžší.
Mordhauserova vize popravy seniorky před očima její velmi staré matky by se dala uplatnit i na samotnou Olgu Hepnarovou a její matku Annu. Pokud by byl politický režim v Českých zemích mezi sedmdesátými lety a dneškem stabilní, a uplatňoval by trest smrti, je myslitelné si představit, že Olga mohla být odsouzena i k 51 letům a dvěma měsícům vězení a následnému svržení z kopule chrámu svatého Stanislava (ať již je takovýto chrám kdekoli). Pak by se její poprava konala přibližně v těchto dnech, a její matka, pokud by se byla dožila současnosti, by mohla být trpnou svědkyní tohoto aktu. Bylo-li by tomu tak, je možné si představit i to, že by výkon daného trestu byl pro stařičkou MUDr. Annu Hepnarovou těžkým otřesem i přesto, že by jí bylo bývalo umožněno se na takovouto popravu její dcery přes půl století psychicky připravovat.
To mě na celé věci spíše zaujalo to svržení seniorky z kopule chrámu jako námět nástropní kostelní malby. Věřící návštěvník kostela se podívá nahoru na kostelní klenbu, a místo nějakého Boha Otce, Krista či jiné seniorní nadpřirozené postavy křesťanského náboženství tam uvidí seniorku svrženou z kopule nějakého méně významného chrámu, nacházející se uprostřed smrtelného pádu na dlažbu před chrámem! Tehdy si znovu uvědomí tragickou realitu časné a ztrápené konečnosti, ve které se nachází každá živá bytost na této hrozné planetě!
Z hlediska kunsthistorického je též zajímavé, že pádem ze skaliska byla usmrcena i zlá královna v animované filmové pohádce "Sněhurka a sedm trpaslíků", vyrobené společností Walt Disney Productions roku 1937 na motivy stejnojmenné pohádky bratří Grimmů. K faktorům, které v dané pohádce vedly ke smrti řečené zlé královny, patřili královnu pronásledující trpaslíci a lesní zvířátka; balvan, jenž chtěla královna vrhnout, octnuvši se na skalisku, na zmíněné trpaslíky a zvířátka; a blesk, který vedl k pádu královny ze skaliska a jejímu následnému rozdrcení výše již zmíněným balvanem.
Státní oprobrium při popravě čtyřiasedmdesátileté ženy svržením z kupole chrámu svatého Stanislava by šlo výborně vyjádřit přehráváním nahrávky přírodního hromobití.
Fascinující! Skutečně fascinující!!
Poprava Olgy Hepnarové byla událostí natolik významnou, historickou a tragickou, že to povinuje český (a případně i slovenský) národ k tomu, aby si ji stále připomínal. Proč nezadat předním světovým výtvarníkům zakázku na výpravné sousoší, ztvárňující tento strašlivý a mstivý akt komunistické moci? Socha katova pomocníka by v tom sousoší mohla ovinovat oprátku kolem krku sochy Olgy Hepnarové!! Pokud pak jde o důstojné umístění takovéhoto obrovského a pateticky působícího sousoší, klidně bych nechal kvůli němu vyhodit do povětří Metronom, nebo i památník na vrchu Vítkově!! Na Slovensku by však postačil skromější žulový reliéf s tou samou tematikou v areálu Bratislavského hradu, případně Devína!
Počkat! Za první republiky i za protektorátu by jí pravděpodobně oběsili také. Zase ti hrozní komunisté......
Samozřejmě. Zase ti hrozní komunisté, i když u tohoto tématu tento povzdech není na místě.
Za První republiky by byl provaz pro Olgu Hepnarovou nejistý, poněvadž Masaryk neměl trest smrti rád, a za celou dobu svého prezidentství potvrdil jen několik málo hrdelních ortelů. Možná Beneš by byl k její popravě vstřícnější. A za Protektorátu se jí mohlo stát cokoli - mohla být (podle toho, kdy, kde a do koho by najela) nejen oběšena, ale i sťata gilotinou, zastřelena, zavlečena do koncentráku, popřípadě ignorována, nebo dokonce odměněna.
Je jedno jestli měl Masaryk rád trest smrti. Masaryk neměl pravomoci někoho odsoudit k trestu smrti. Jisté je ,že za něho byla nezaměstnanost docházelo k sociálním střetům při nich bylo řada mrtvých a raněných.
Masaryk, tak jako každý jiný československý prezident až do roku 1990 (kdy Havel prosadil zrušení absolutního trestu), měl pravomoc vyhovět žádostem k smrti odsouzených osob o milost, respektive zmírnění trestu. A většině takovýchto žádostí Masaryk skutečně vyhověl, takže za jeho prezidentství se v Československu uskutečnilo jen několik málo poprav.
Masaryk - kam se hrabe na císaře pána Josefa II. Tento císař pán zrušil trest smrti 1787.
Jde o to, že tys jí tím ztotožněním s krutým komunistickým režimem a požadavky na památníky, postavil na roveň Milady Horákové a dalších nevině popravených z politických důvodů. To si tyto oběti rozhodně nezaslouží. Hepnarová byla vrah. Oni ne.
Kdybyst tuto diskuzi sledoval roky, co je psaná, tak byste věděl, že nemáte pravdu, Modhauser i ostatní se o komunistickém režimu v souvislosti s Olgou zmiňuje málokdy, pouze to konstatuje označení doby a toho co s ní souvisí. Nikdy třeba nikdo netvrdil, že to Hepnarová udělala jako nějaký protest proti režimu. A to i přesto, že to některými lidmi tehdy tak bylo vnímáno. Na druhou stanu, každého ovlivňuje prostředí, ve kterém žije. Tedy i společnost má vliv na jeho rozhodování, i když nepřímo.
Díky, nono.
Reklama
Děti a lidé ne vždy lehce snášejí lynče nebo popravy. Nechtějí přisuzovat smrt nějakých královen či Olg krutým trpaslíkům. Raději jsou, když mají příležitost věřit tomu, že se ty královny a Olgy samy potrestaly, respektive že je logicky neminula nějaká neblahá karma, kterou si tyto předtím samy zasvinily. Takhle však realita nefunguje. Realita je vždycky daleko krutější, než bychom si přáli či chtěli věřit.
- Odpovědět
Pošli odkaz