Je mi smutno

A stojíš o pomoc? Máš sílu zabrat a pracovat ? Základem je ale se z toho dna vyhrabat vzít sílu a začít být pozitivní a myslet na sebe a ne na manžela.Pak bych ti mohla něco navrhnout.sue

Víš Evo nechci tě nějak zahrnovat statistikou, ale mnoho chlapů ze vztahu, kde je postižené dítě, odchází. Zkrátka jsou zbabělci a neunesou to. Ale výjimky přece jsou. I když si myslím, že ten tvůj zrovna tou výjimkou nebude. Mnoho sil a posílám ti trochu mojí energie.

jak dlouho jsi vdaná? Oni ti...Vdaná jsem 11 let, práci nemám, protože mám postiženého syna, který potřebuje péči. Vím, že to nemůžu vzdávat, ale nějak se nepamatuji, kdy jsem byla naposledy šťastná. Dluhy mám právě kvůli tomu, že jsem se nemohla vrátit do práce a zůstala na krku muži a státu. Najednou nemám ani na ty poplatky v nemocnici, nemluvím o tom si sama pro sebe něco koupit. Blbou čokoládu. S manželem jsem začala chodit do manželské poradny před půl rokem a žádná změna. Naopak, je tam přesně vidět jak mu jsem ukradená, že mu vůbec nezáleží na tom jak to dopadne. Všichni rádoby přátelé, které jsem tahy la z bryndy se ke mě otočili zády. Když otevřu schránku, jen samé složenky a upomínky. Volá mi tak akorát exekutor, nebo inkasní společnosti. Manžel žádné problémy neřeší. Jediné co doma dělá je, že sedí na netu a hledá na Aukro co by si tak koupil, kdyby na to měl. Taky jsem mu přišla na to, že ve velmi vážném duchu flirtuje s kolegyní z práce. Je to jen otázka času.

Začínám být na dně....jak dlouho jsi vdaná? Oni ti manželé jaksi svoje manželky nehladí. Myslím si, že to považují za jakýsi projev slabosti ze své strany. Přitom jim nedochází, že takové pohlazení od manžela nejen že pohladí na těle ale hlavně na duši. Takové manželi po x letech máme asi všechny. K těm dluhům. Jak jsi k nim přišla? Bylo to nutné nebo neuvážené? To že tě čeká operace je normální běh života a ty věř že to dopadne dobře. Ale hlavně k čemu se chci vyjádřit je to, že celé dny brečíš a pro ostatní jsi ta nejsilnější ženská. TO znám z vlastní zkušenosti. Okolí jakoby ani nevnímalo že máš nějaké trápení a ty je vlastně svým brečivým projevem obtěžuješ. Asi bys měla vyhledat psychiatrickou pomoc. Nejsi tady zbytečně zase bude lépe. Je to něco jako padat na dno a pořádně se od něj odrazit. Ono to funguje, VĚŘ mi. No a co práce? máš práci. Jestli jo a alespoň trochu tě baví tak máš velké plus. Prosím nejsi tady zbytečně. Je to jen takové šedé období. Bude líp. Ale tady platí něco o tom dně. Držím palce na odražení.

Začínám být na dně. Všechno se mi sype, jsem tady úplně zbytečná. Manžel mě přestal milovat, už mě ani nepohladí. Kolem jen dluhy, nemoci, starosti. Čeká mě operace a já jen doufám, že jim to nevyjde. Ztratila jsem smysl, motivaci. Pro každého představuji jen problém. Celý dny jen brečím, ale pro ostatní jsem ta nejsilnější ženská. Jsem tady úplně zbytečně.

Dámy ještě jednou díky, něco si z toho asi vezmu, něco už dělám, tak uvidíme.Přeju hezké svátky a ať vám dobrá nálada a optimismus vydrží!

Přesně tak...

Asi jste trefila tu...Trošku to možná dar je,ale z velké části je to taková obouchanost životem,který se se mnou moc nemazlil. Ve chvíli,kdy jsi ve velkém životním průseru se nejvíc vyjeví tvoje životaschopnost. Buď zalehneš na matrace a necháš se životem vláčet,nebo se tomu vzepřeš a zabojuješ. No a když začneš bojovat,tak sice zaznamenáš i nějaké prohry,ale z výher se ti zvedá sebevědomí a jak se stáváš stále schopnější,tak to své ego posiluješ a lidí kolem tebe to neomylně poznají. No a časem dokážeš i prohry brát s humorem a to mají ostatní rádi. Nikdo nemá rád člověka,který jenom skuhrá a stěžuje si,daleko raději vyhledáváš optimisty,protože do tebe vlévají naději a můžeš si trošku cucnout z jejich energie. A když jsi pozitivní,nalezneš svůj humor a životní elán,tak budeš muset lidi odhánět klackem,aby jsi měl chvilku plánované samoty a nikdo tě z ní nerušil.

Ahoj ja katu chapu.Neco podobneho jsem zazival a zazivam.Vyrustal jsem bez taty.Momentalne jsem sam a to od ty doby,co jsme se s pritelkyni rozesli.Byla o 8 let 4 mesice a 3 dni starsi.Sice kamaradky mam,ale,ale.Jsem sam a citim se sam.Kamaradky a kamaradi nenahradi to co by clovek chtel.

Asi jste trefila tu...V tom případě doplním: nebát se prohrát A vždycky si z té prohry něco vzít: zkušenost, poučení. To proto, abyste byl pro příště posílenější,protřelejší, úspěšnější a minimálně se nedopustíte té samé chyby. Špatné je jen jedno: setrvávat ve stejných chybách, neustále je opakovat a to pak vede i k tomu co popisujete: nesebejistota a nesmělost. A kde také při takovémto fungování vzít sebejistotu?Nechci kárat, snažím se Vám pomoci. A ne vždy je pomocné chlácholení a utěšování.

R., jak čtu Vaše...Asi jste trefila tu nesmělost, ale bohužel nejsem moc mlád (38 let) a to, co píši je z mojí zkušenosti. A nebát se prohrát? V prohrách se docela vyznám. I přes veškerou snahu.Lauro dokážeš si tedy vysvětlit, tu svoji první větu - "Myslím, že...", nedo je to prostě "dar z nebes"?

Děkuju Lauro! Ono i...Myslím,že spíš patřím k typům lidí,kteří ostatní vyhledávají víc než bych vyhledávala. Ale nebylo to takhle vždycky. V dětství a dospívání jsem měla opačný problém. Byla jsem jedináček,kterého vychovávala velká,hodná rodina,plná dospělých lidí a žádné další děti. Takže jsem dětem nerozuměla a oni nerozuměli mě.Jak šel čas,situace se obrátila. Měj veselou mysl,buď svůj a v tvém případě si myslím,hlavně se zbav sebestředných lidí a ignorantů. Ne vždy je chyba v tobě.

Lauro není to jen tak...R., jak čtu Vaše příspěvky, děláte na mě dojem velmi mladého člověka. Všechny ty Vaše pocity nesmělosti a malé sebejistoty by tomu nasvědčovaly. Jsme na netu, tak z Vás nechci mámit osobní informace, ale jestli je můj odhad správný, pak Vás chci ujistit, že veškeré pocity, které tady popisujete k mládí prostě patří. Každý není oražený suverén. Někdo prostě vyzrává senzitivněji. A mladí lidé jsou trochu jako děti: často se trápí zbytečně. Na veškeré ty problémy, které popisujete bych viděla snadný lék: sbírat zkušenosti z okolí, nebát se prohrát (tj. neuspět v určitých situacích) a sebrat odvahu. Zjednodušeně: "vorazit se".Co vy na to?

Děkuju Lauro! Ono i takovýhle vylití zlosti člověku pomůže. Jsem rád, že tu nepíší jen prudiči!Já vím, že si to musím vybojovat sám. Spíš než blbci jsem obklopen lidmi, kteří mají tzv. svých starostí dost a na jiný otrapy nemají čas.Doufám, že ty si na tom líp (a zároveň ti to i přeju)!

Lauro já ale na sobě...Možná jsi narazil na nesprávné lidi,kteří si nedokázali vážit podpory. Hlavně to nevzdávat,protože je spousta takových,kteří to ocení a byli by šťastní za člověka,který pro ně dělá první,poslední! Nevím už kdo chytrý to řekl,ale než začneš propadat depresi a ztrátě sebevědomí,tak se napřed rozhlédni kolem jestli nejsi obklopen blbci!

Lauro já ale na sobě pracuju, do společnosti taky chodím, snažím se být pozitivní. Ale tohle nikam nevede. Pro druhý uděláte první poslední, snažíte se lidi pobavit, podpořit a prd. Jste až poslední možnost výběru.Proto to píšu tady - v reálu není komu.Ale třeba to přijde...

Měla bys ses naučit radovat z maličkostí, vidět kolem sebe hezkou přírodu, hezké věci....deset malých radostí je jedna velká radost.Nečekat zázraky.Najít si koníčky, partu lidí, kteří se baví, užívají života, smějí se.Jde to, jen nefńukat.

Kdo je sám a nemá žádné...Souhlasím,ale ne každý má ten dar radostného pohledu na svět. Ne každý umí být vstřícný a radostný,to je dar,který pokud máš rozum,tak si hýčkáš. Spousta lidí je ostýchavá,třeba nejsou zlí,jenom málo sebevědomí.

Kdo je sám a nemá žádné přátele, ten neumí mít rád. Protože člověk musí nejdřív projevovat přízeň, milovat a pak bude milován. Kdo se na lidi kolem sebe usmívá, i když mu není kolikrát do skoku, kdo si umí pěkně popovídat a ne si jen stěžovat, kdo umí jinému pomoci, podpořit ho, naslouchat mu, ten není žádná vtěrka, naopak, lidem je ve společnosti takových lidí dobře a vyhledávají je.

Lauro není to jen tak...Špatný pohled na svět. Ten,kdo lidi doopravdy otravuje,takhle nepřemýšlí. Co tak zkusit se překonat a začít pomalu navazovat kontakty. Všechno se dá naučit,ale musíš chtít. Určitě to nejde ze dne na den.Hlavně vůbec nechápu použití slova "drzé". Co je drzého na tom chodit mezi lidi a žít trošku společensky? Začni na sobě pracovat,pomalu,krok za krokem a uvidíš,že kvalita tvého života se zlepší.