Je mi smutno

Mě takéééé

Knížku si objednám a přečtu, i když si nejsem jistá, zda si názory vezmu za své a budu se jimi umět řídit.Marku: myslel jsi asi spíš apatii-nechuť k jakékoliv činnosti, ba i té příjemné. Jo, to mám taky.Hodnotím chování lidí kolem sebe (manžel, zákazníci) a zdá se mi, že je něco špatně. Ale nejsem si jistá, zda je to tak opravdu, nebo to jen způsobuje můj nagativní pohled, Prostě nevím co s tím,....

S tim se neda bojovat. Ja mnohdy jen upadam do akove nostalgie,nic se mi nechce, topim se v depresi. Ac chodim k psychologovi, tak i tak. Potrebuji citit lasku, ale cely svet mi prijde prevraceny.

Princezno- přečti si malinkou knížku SENECA: O KLIDU DUŠEVNÍM, tam najdeš odpověď. Já ji tam našla.

rebarboro: díky. Nespěchám, připadá mi to jak cesta do začarovaného kruhu. Na to je určitě času dost.Činnosti mám, sportuju, pracuju, stýkám se se známými,doma povinnosti,... Ale musím se nutit, vůbec mě to neuspokojuje,nebaví,... nejradši bych jen seděla a civěla do blba.Alespo? kdyby šlo se z toho vybrečet, ale nebrečím.

Nenávidím rčení: Hlavně zdraví. Já říkám: Hlavně motivace. Je spusta lidí zdravých, ale nešťastných, otrávených a nikdo do nich nevidí a žádný lék na to neexistuje.Princezno- nespěchej k psychiatrovi, to přejde, udělej si plán drobných činnosí a dodržuj ho.

Jsem zdravá, jenom to psycho asi nebude úplně v pořádku.Saxano, máš samozřejmě pravdu, podvědomě to taky vím, ale prostě se nedokážu přinutit k lepšímu pohledu na svět.Jasně, existují prášky, ale chci to zvládnout bez téhle berličky. Proto se ptám, jak bojujete...

A seš zdravá,princezno? Jestli jo, tak věř že všechno ostatní jsou prkotiny!!

Je mi tak mocmoc smutno! Všechno je špatně, nic není jak má být, cítím strašnou nejistotu, nic mě nebaví a nerozveselí,...Lidi, jak proti tomu bojujete???

Ahojky Mishko,Doufam, ze sem ti nepokazil meno :D. No vis, ja vim, ze je to jen nejaky vymysl, rodice mi Vanoce znechutili, ale i tak, kdyz sem byl 2x sam, tak ten pocit, ze 24. sem sam mezi prazdnyma stenama?Je jedna slecna, ktera si me po pulroce ani ne teda vzala na Vanoce k sobe domu, je to ten nejbajecnejsi clovicek, ale pro me nedosazitelny.Vzdyt co muze byt krasnejsiho nez usnout s nekym v naruci nebo mu dat darky, nemusej to byt Vanoce, to se mi nelibi, ale to pohlazeni a to usnuti v naruci bych bral vice nez vsechny ostatni darecky.

Čauky Máro. Nejsi sám, kdo bude Vánoce trávit sám :-)Chtěla jsem to původně formulovat jinak, ale ještě před napsáním jsem se zasmála, že vlastně když bude víc lidí trávit Vánoce o samotě tak nebudou sami.Teď se usmívám, ale tuším, že o Štědrém dnu se asi usmívat nebudu.Říkám si, že je to jen vžitý styl trávení těchto svátků. Mám to sice spojenou s rodinným kruhem, ale..Záleží jen na mé hlavě. Zkusím být i když sama, tak veselá, nebo aspoň ne smutná. Ne nadarmo se říká, šťastné a veselé, ne?

Ahojky,Vis, najit si slecnu to je problem, zadna me zatim bud nezaujala nebo jsou zadane nebo nechteji.O vikendu sou vsichni s rodinama, jen ja zadnou nemam, tudiz i Vanoce budu travit sam.

pobavilo??

http://www.youtube.com/watch?v=s_cOQNfCw6Y&feature=related

Smutný klaune,je venku krásný den,ale mě je pořád čím dál víc smutno,a nemůžu si pomoct.Alspoň jsi mě trošku rozveselil Smutný klaune.

smutněnko - nesmutni,venku je nádherný den.

Ahoj Marku,proč si někam nezajdeš?nemusíš pít,třeba do kina,nebo na diskotéku bez pití.To bys koukal,co lidí tam nepije.Nebo si najdi nějakou holku,a uvidíš,že nebudeš mít čas se ani pořádně naučit.Píšu z vlastní skušenosti.Odvaž se a ukaž se.

Někdy je potřeba od rodiny utéct,aspoň na 5 dní! Mi to pomáhá.Páč mám kde.Pak jste nenahraditelní.Půl melounu v ruce!

Ahojky,No ale visco, tady i o vikendu sem na kolejich sam a je to desne, nikdo te tu neceka a bojim se, ze bych sklouzl k alkoholu.

Milá Apalooso,chápu tě jak ti musí být,po tolika letech manželství,já jsem vdaná dvacet let a je mi pořád tak nějak čímdál víc smutno,manželství máme normální,občas nějaká hádka ale to je asi všude,ale jsem z toho stereotipu nějak smutná,už mě nebaví to co dříve,nikam se mi nechce chodit,připadám si děsná,přátelé mi říkají jak pořád dobře vypadám,jak jsem upravená,že mám dobrou postavu atd.,ale připadám si nemožná,je pravda že o sebe pořád pečuji a snažím se hezky oblékat,ale jaksi mi to ke štěstí nepřináší,spíše naopak,jsem pořád z něčeho smutná,obrečím každé narozeniny,že už jsem zase o rok starší,prostě to nechápu,tobě se ani nedivím že smutníš když tě opustil manžel,ale co já?Proč pořád musím smutnit?Třeba se vrátí,milenka ho opustí a nebo on zjistí že u tebe to bylo lepší,moc ti přeji aby jsi už nemusela smutnit,snad se to všechno urovná a život půjde zase dál.