Pomočování v dospělosti

Milá Milado, zřejmě těžko se takhle velké slečny s těmito zdravotními pomůckami sžijí. Vnučka, když problémy začaly, to všechno hodně obrečela. Dcera ale v té situaci měla obrovskou výhodu v lékařce, která dokáže se svými pacienty navázat krásný vztah a má pochopení. Dcera návštěvu u ní moc neodkládala, protože vnučce vše začalo okolo příprav na přijímačky na střední školu - únava, velká ctižádost uspět, stres, to všechno se podle paní doktorky na tom stavu podepsalo a zhoršoval to fakt, že se vnučka vlastně kvůli mokré posteli pořádně nevyspala. A tak ve spolupráci s paní doktorkou na to šla dcera tak, že motivovala vnučku chápat ochranu jako pomocníka ke klidnému vyspání (systémem Co je lepší - mokrá postel a nevyspání nebo sucho?; zkuste to nějak podobně)a tím k pohodě ve škole, u zkoušek, všude. A od toho že se pak odvine i upravení problému. Zopakuju, že jsem proti plenkám byla od začátku a to hodně kategoricky, nicméně musím uznat, že zafungovaly - asi i díky tomuto přístupu. Dneska už vnučka většinou spí bez ochrany; ne že by se občas ještě nepomočila, ale stává se to tak jednou za měsíc a spíš když je moc utahaná nebo nemocná. Pak tedy plenky na pár dní zase má, aby nemusela chodit spát s hrůzou, jestli se to náhodou zase nestane a po pár dnech je klid. Určitě se Vám to povede, když jste tak šikovně vyřešila večerní aplikaci i před sourozenci, jistě dokážete dceru postupně přesvědčit, že se jedná opravdu jen o dočasnou zdravotní pomůcku. Možná, že by Vám v tom mohla pomoci i dceřina lékařka, nebo ne?'

Tak všechno špatně. Dneska se počurala přes den, to se ještě vůbec nestalo. Vůbec tomu nerozumím. Napíšu ještě později, teď se jí musím věnovat, protože tohle už na ni bylo moc a úplně se z toho chudák sesypala. Jen doufám, že to byla jen nějaká výjimka, protože kdyby měla mít plenky i přes den, tak se obávám, že to nerozdýchá.'

Milado, to se jí nedivím. Bohužel stalo se a nezbývá jí než se s tím smířit a doufat, že to bude zase v pořádku. Jak jsem psal již dříve, dívce trvalo dva roky než se přestala počůrávat z psychických problémů. Máte tedy ještě čas, ale jestli to nějak léčila, nebo to přešlo samo, to nepsala. Hrozné je, že celý den si na to třeba ani nevzpomene, ale jak jde večer spát, tak to na ní dolehne. Když nebude mít oblečení upnuté, pod volnou sukní plenky bez problémů schová. Nikoho nenapadne, že takhle velká dívka bude mít na sobě plenky. Lidé jsou nevšímaví vůči okolí a malinko většího zadku si nikdo nevšimne. Jestli nechce chodit po doktorech, tak je asi lepší ji nenutit, když to předtím k ničemu nevedlo. Ale zase jen čekat, jestli to někdy skončí... ale asi nic jiného nezbude. Podle mě se na plenky musí dívat jako na pomocníka, ne nepřítele. Pomáhají jí, aby neměla mokré oblečení a postel. Udělat z toho všední záležitost, asi jako když si čistí zuby před spaním. Tábor je asi pro menší, ale třeba se někdo starší najde, nebo tam může jet jako praktikantka. Osobně moc nechápu, proč se nedělají nějaké skupinové terapie, kde by se sešly děti a rodiče podobně starých dětí, kde je s tímto problém. Dceři by pak mohlo pomoct, promluvit si se spřízněnou duší, co je na tom jako ona.Také si myslím, že u kluka, zhruba jejího věku, stěží najde pochopení. Pokud by tedy neměl v příbuzenstvu, nebo ještě lépe sám stejné problémy, které odezněly v pubertě. Nakonec dokud u něj Dominika neusne, není se čeho obávat. Ale kdyby to pak rozkecal ostatním... Měla byste jí vysvětlit, že cca 1% dospělých u nás se v noci počůrává, ale že věříte, že ona mezi to 1% nepatří. Jen aby věděla, že prostě ta možnost tu je. Jinak mi to připadá, že ona s tím chce tak moc přestat, že je to horší. Uklidněte jí, že jsou horší věci na světě než počůrávání se v noci, jsou lidé, co třeba po autonehodě je musí nosi do konce života a 24 hodin denně, zatímco ona jen na noc. Je to sice nepříjemné, ale není to konec světa a párů, kdy jeden musí nosit plenky min. na noc, je dost. ?e by tedy zůstala sama, nehrozí.'

Milá Olgo,děkuji za povzbuzení. Jsem ráda, že se vaší vnučce daří čím dál tím lépe. I když asi ten vývoj nutně nemusí být stejný u každé holky. Možná už nebudete chtít odpovídat, nicméně jste této problematice velmi blízko,tak se přesto zeptám a nebudu se zlobit, když ponecháte bez odpovědi. Pořád totiž přemýšlím jak to udělat, aby se dcera s těmi plenkami sžila. Ona není žádný tichý typ či člověk, který by se stresoval, ani problémy se sebevědomím neměla. Paradoxně to jediné, co jí sráží sebevědomí, je to, že musí nosit plenky a neudrží v noci moč. A moc mi to neusnadňuje, nepřijímá mé argumenty. Sice se ji snažím nějak uklidnit, ale ona se za ty plenky a za sebe opravdu příšerně stydí a prostě odmítá akceptovat, že to není nic zas tak hrozného. Ráda bych, aby jejich nošení prostě brala normálně a netvářila se jako umírající pokaždé, když jí je dávám. Proto by mne zajímalo, zda nemáte nějakou radu, jak to s holkou dělala vaše dcera. Možná byla vnučka v tomto rozumější a nedělala s tím takovou vědu, i když jsem si jistá, že to asi nebylo ze začátku bez problému, pro holky v tomto věku není zrovna lehké něco takového přijmout, tak jsem si říkala, že pokud máte něco osvědčeného, zkusila bych to na Dominiku taky. Děkuji.'

Milado, občas na tuhle diskusi nakouknu, ale víc než před půlrokem jsem se zařekla, že už nic nenapíšu, protože pak takoví diskutéři jako "chocholoušek" apod. dokáží debaty rozvrtat (tímto se taky omlouvám Radce, snad i u ní jsou problémy na cestě k řešení).Už jsem to tu kdysi psala, že mnohé příspěvky asi patří do říše fantasie, ale pro mnoho z nás to je opravdu jedna z cest, jak se duševně posílit kontaktem s lidmi, kteří třeba mají podobné problémy. Proto Milado činím výjimku a píšu, dovedu si velmi představit Vaši situaci a prožívání Vaší dcery. Buďte trpělivé obě dvě. Vím, že si teď řeknete, že se mi to radí. Přestože to znám z blízké rodiny, tak přece jen s tím problémem nejsem v tak každodenním kontaktu, i když vnučka u mě bývá často. Milado, vydržte. S těmi doktory si netroufnu radit, byla jsem ve sporu s dcerou i ohledně plínek. Vnučce bude za pár měsíců osmnáct a musím uznat, že jí dost pomohly. Nevěřila jsem tomu zpočátku, myslela jsem, že si na to tělo přivykne, ale ne. Jen se opravdu obrňte, vnučka je má na noc sem tam ještě stále, už je to rok a třičtvrtě zhruba, ale hodně se to zlepšilo. Taky díky dceři, umí to s holkou dobře, takže ji dost uklidnila a smířila se situací. I Vaše dcera bude v pořádku, jen nespěchejte na výsledky, nedá se to uhnat žádným způsobem. Pokud tedy není příčina fyziologická, tam by doktoři pak měli co řešit. Zázrak sám nepřijde, ale můžete mu Vy sama pomoci, dodávejte dceři sebedůvěru v jakéoliv drobnosti. Držím Vám palce.'

Tak to bohužel nesdílím váš optimismus. Myslím, že "normálních" kluků v tomto věku zase tolik není. A že by jeho odmítavá reakce dceři dost ublížila. Bral jaká je. Potíž je v tom, že ani ona se tak nebere. Když se začala počurávat, braly jsme to jako dočasný problém. Když jsem jí začala dávat večer plenky, bylo to jen "na čas, než se to zlepší." Pořád čekáme, že to bude časem dobré a dcera se k tomu dost upíná. Jenže taky to vůbec nemusí nastat. Už je to rok a počurává se ve spánku s železnou pravidelností. Možná bych si s ní měla promluvit a nějak citlivě ji upozornit, že se taky může stát i to, že se to nezlepší a plenky do postele jí už zůstanou. Neříkám, že to tak nutně musí být, ale i tahle možnost tady je a asi by na to holka měla být připravená a začít se s plenkama vyrovnávat jako se součástí svého života a ne jen čekat na zázrak. Pak třeba bude dostatečně připravená i sebevědomá na to najít si kluka a nebát se mu o svém problému říct.'

Ahojky,Normalni kluk by to vzal a mozna by ji to i pomohlo, kdyby ji jeji kluk, kdyz uz by si nejakeho nasla, bral jaka je.

Právě. Do šestnácti byla úplně v pořádku a to že se najednou počurává a musí nosit plínky jí připadá hrozně nefér. Byla zrovna v té fázi, kdy si začínala užívat té své "dospělosti" a samostatnosti. Tak trochu si hrála na dámu, holky to v tomto věku dělají, sice to občas trochu leze na nervy, ale je to součást dospívání a je to svým způsobem roztomilé. A do toho vpadlo to pomočování a ona se cítí zase jako malá. Zamilovat se teď chudák moc nemůže, přece jenom má strach, jak by to pak svému klukovi vysvětlovala. Neříkám, že bych byla ráda, kdyby začala už teď sexuálně žít, ale vadí mi, že nemůže ne na základě svého rozhodnutí, ale kvůli plenkám.To s těmi sourozenci dopadlo dobře, jsem za to ráda, i když ze začátku jsem si nebyla moc jistá, jestli ji tím moc neponižuju, že jí dávám plenu před nimi, ale nakonec si právě díky tomu na to zvykli a přestali si z toho dělat legraci a ona už to taky bere jako normální, že to doma neskrýváme. Horší to je, když někam občas jedeme tím vlakem a musí mít plenky pod oblečením, to stráví před zrcadlem i hodinu, jen aby se ujistila, že to nikde není vidět. Homepatika jsem zkoušeli, brali jsme i doporučovanou staphysagrii, ale bohužel s nulovými výsledky. Hypnóza podle psychologa není v tomto případě řešením. Každopádně včera jsem to asi trochu přehnala s tím nápadem začít běhat zase po doktorech, jen mne trochu rozhodilo, že holka zase brečela. Možná bude nejlepší, abych se s tím, že dcera zatím musí v noci nosit plínky prostě smířila jako s momentálním faktem a co nejvíce se snažila, aby to tak vnímala i ona, než ji zase trápit chozením po doktorech, kterých už jsme opravdu prošli hodně a výsledkem je, že je zdravá a že je to psychického rázu. Co myslíte, Kamile? A napadá vás něco, jak to udělat, aby si na plenky lépe zvykla? Jinak ten tábor, ještě si o tom najdu informace, myslím, že to je spíš pro mladší děti a že tam neřeší podstatu toho problému, ale nastuduji si to.'

Milado, jistě třeba už si to nepřipouští, ale v tom podvědomí to je, ani o tom sama neví. Přeci jen když se oba rodiče, které má předpokládám oba ráda, rozchází, jsou k sobě oškliví, přestože se dřív měli rádi. Tohle je pro dítě těžké a nepochopitelné. Sám jsem to naštěstí nezažil, ale musí to být pro to dítě hrozné. Třeba jí pomůže až se sama zamiluje. Škoda, že nemohla na ten lyžák, ale je to jasné. Provalilo by se to, spolužáci by si z ní dělali legraci a bylo by to ještě horší. Děti umějí být kruté. Ale situaci s jejími sourozenci jste vymyslela parádně, jste skvělá máma. Zkuste jít k nějakému homeopatikovi, když dcera uvěří, že jí to pomůže, může to zabrat. A ta hypnoza by asi taky nebyla od věci, ale raději abyste u toho byla přítomna.Musí to být pro ni hrozné, když s tím nikdy problémy neměla a najednou v pubertě jí to začne. Neví, co se děje, bojí se, že se zase počůrá a pak se to stane. Přesný opak toho než chce. A každá další noc to jen zhoršuje. Chtělo by to asi něco vyzkoušet, protože když se to zhoršuje, těžko se dá očekávat, že se to samo zlepší. Možná by to chtělo vyzkoušet víc odborníků, i když i to asi musí být pro dceru strašně ponižující, vykládat cizím lidem, byť doktorům, o svých problémech. Ještě mě napadlo, že by mohla jet v létě na tábor pro děti, co se v noci počůrávají, to by jí mohlo třeba pomoct.'

Tak děti vypraveny do školy a já bohužel musím konstatovat, že máme dneska pátou mokrou noc v tomto týdnu a přesně patnáctou za sebou. Už to asi přestanu zapisovat, protože ty scuhé noci jsou víc a víc sporadické. Dominika dneska ráno brečela, když jsem jí sundávala mokrou plínku. Začínám z toho být zoufalá, přece nemůžu nechat sedmnáctiletou středočkolačku jen tak čurat do plenek a dívat se, jak se mi z toho hroutí. Přemýšlím, že ty doktory obejdeme ještě jednou, ale to bych se asi dozvěděla to samé... - dát plenky a čekat. Jenže to už dělám rok a nikam to nevede.'

Dobré ráno Kamile, já si nemyslím, že na to dcera na ten rozvod nějak moc myslí, že by se jí ty hrůzy pořád vracely. Psycholog naopak tvrdí, že to její počurávání je způsobeno právě "šokem" z návratu klidného prostředí. Že by se to časem mělo ustálit, ale že to právě může trvat i pár let - a toho bych ji ráda ušetřila. Nese to opravdu těžce, samozřejmě není to konec světa, ale ještě si pamatuju, jaké to bylo, když mi bylo 17 a vůbec se nedivím, že ji to hrozně trápí, že musí mít na noc plínku. Měla by si naopak užívat toho krásného mládí a všech radostí s ním spojených, i těch starostí, které jí pak s odstupem času budou připadat úsměvné. A místo toho se za sebe stydí a připadá si nenormální. Jeden příklad, loni dcera přišla o lyžařský zájezd střední školy - netroufla si tam jet s plenkama na noc a já se jí ani nedivím (tohle opravdu není věc, o které by měli vědět její spolužáci). A kluk od ní ze třídy, který se jí líbil a se kterým se v tu dobu hodně přátelila tam začal chodit s její spolužačkou. Pochopitelně to obrečela, protože má za to, že kdyby se nepočurávala, tak mohla jet taky a pak by to dopadlo úplně jinak. Plenky ona sama zcestně vnímá jako zlo a důkaz své hanby, i když se jí snažím vysvětlit, že je nosí především pro to, aby mohla spát v suchu a v klidu. Máme spolu pěkný vztah, ale tohle si vymluvit nedá. Ono, upřímně řečeno - naprostá většina holek v jejím věku plenky nosit nemusí, tak se jí nedivím, že ji moc neutěšuje, když se jí snažím říct, že je to normální. Jinak se chudák pomočuje už takřka pravidělně každou noc a je jedno, jestli jsme doma, nebo třeba u babičky. Plenky jí pro jistotu dávám i na delší cestování, protože když usne třeba ve vlaku, tak se do nich počurá taky. Před půl rokem jsme se přestěhovali do menšího bytu, protože už jsem na ten původní finančně nestačila, ale nic to nezměnilo. Akorát Dominika přišla o svůj pokoj a má teď společný se sourozenci, ale ti o jejích plenkách samozřejmě věděli už dřív. Tohle se na bytě tajit nedá, takže jsem jim už na začátku všechno vysvětlila. Jak jsem psala, druhé je 11 a klukovi 6, těžko od nich čekat nějaké přehnaně rozumné reakce. Občas se jí zkrátka posmívali. Pochopitelně, že ne přede mnou a že se to nedělo moc často, ale už jsem je občas přistihla, že když se pohádali, tak Domču uzemnili nějakým výsměškem jako "počuránku" nebo "běž si vzít plínku" apod. Holka z toho pak byla vždycky celá rozhozená, protože je z nich nejstarší a jediná nosí na spaní plínky, takže tak trochu ztrácí tu autoritu před sourozenci, kterou dříve měla přirozenou. Snažila jsem se to nějak řešit a nevím, jestli správně, ale říkala jsem si, že pokud se před dětma budu chovat, že ty Dominičiny plenky na noc jsou něco úplně normálního, tak to tak časem začnou brát a přestanou se jí vysmívat a ona si snad taky lépe zvykne. To právě po tom přestěhování, dřív byla v pokojíčku sama - teď s oběma sdílí pokoj a já jsem se rozhodla, že ji právě pro to, aby si na to ti mladší zvykli, nebudu kvůli plínce odvádět bokem, ale prostě jí ji večer nasadím a ráno zkontroluju před nimi v pokojíčku. Musím říct, že poprvé, když jsem viděla ten její zoufalý obličej, tak jsem si nebyla jistá, jestli jí spíš ještě neuškodím, ale faktem je, že si na to špunti zvykli, ze začátku dost koukali, ale teď už se z toho stal takový ranní i večerní ritál a mám pocit, že od té doby už ty její plenky neřeší a Dominika se za ně taky už před nimi přestala tolik stydět. Ale já bych hlavně ráda, aby je nemusela nosit. To že se s plenkama do postele nějak vnitřně smíří ani moc nečekám, spíš bych byla ráda, kdyby ty její problémy přešly. Ještě loni touhle dobou to byla sebevědomá usměvavá slečna a mám pocit, že tohle všechno s tím neustálým počuráváním a plenkama ji hodně zbavilo vnitřní pohody. Každopádně děkuju za přání, kéž by to už brzo přešlo, nikdo by jí to chuděrce nepřál tolik jako já.'

Milado, těžko radit. Psychika vítězí nad tělem. Nejlepší by bylo, aby dcera na vše negativní ohledně rozvodu zapomněla. Nějak jí zaměstnat něčím, co by ji bavilo, nebo zkusit najít nového otce. Jinak asi opravdu nezbývá než čekat. Někde na doktorce psala dívka, co se párkrát počůrala v MHD, reakce okolí ji tak psychicky ublížily, že se nejen bála jezdit sama, ale začala se počůrávat i v noci. Matka jí sice z toho dostala, když jí dala plenku a jezdily spolu MHD až se jí vrátila jistota, ale počůrávání v noci odbourávala dva roky!!! Stávají se jí nehody jen doma, nebo i třeba v cizím prostředí? Mohlo by třeba pomoct se přestěhovat, nebo zkusit hypnózu, ale s tou nemám zkušenosti. Jak na to, že nosí plenky, reagují sourozenci? To, že tají nehody, se jí nesmíte divit. Každý by se za to styděl. Vysvětlete jí, že za to nemůže, plenky jsou pro její dobro, aby nebyla v mokré posteli a hlavně, že není sama, kdo má tyhle problémy. A ona se z toho může dostat narozdíl od jiných, kteří tím trpí od narození, nebo prostě doktoři nevědí, proč se v noci počůrávají, a tak nosí plenky pořád. A tohle není případ vaší dcery. Na slovenském fóru týkající se enurézy jsem četl o ženě (cca 30 let), co byla tak vystresovaná z rozvodu a manžel jí dělal také různé hrůznosti, že se začala počůrávat v noci a nakonec ani jedna noc nebyla suchá. Jak to s ní ale dopadlo, už v té poradně nepsali. Přeji Vám i Vaší dceři, ať již brzy plenky na noc nepotřebuje, protože si dovedu představit, jak vám oběma (hlavně jí) je.'

Omlouvám se za ty překlepy a hrubky, to je z toho, že po dvanácti hodinách v práci nejdu do postele, ale sedím u počítače. Ale nemohla jsem si pomoct, hrozně jsem se do té diskuze začetla. Jistě, některé příspěvky se asi nedají brát vážně, ale některé jsou určitě ze života a ono vždycky pomůže vědět, že s něčím takovým nebojujeme samy.'

Zajímavé, na doktorku občas chodím, ale tuhle diskuzi jsem objevila až teď. Zaujaly mne především příběhy Olgy a Radky, protože doma máme stejný problém se starší dcerou, ale bohužel nemá tak pozitivní výsledky jako vaše vnučky. Celé to začalo, když jí bylo šestnáct (před rokem) po rozvodu a především definitivním odstěhování bývalého manžela ze společné domácnosti. Nebudu to rozebírat, ale těch posledních pár měsíců před jeho odchodem to bylo hodně stresující a náročné pro všechny, manžel se choval dost hrozně a hůř to nesla právě starší dcera (druhé je 11 s synovi 6), která už všemu rozuměla a před kterou si už muž ani moc na nic nehrál. Každopádně holka se pomočila hned první noc po jehom odchodu a pak se to nepravidělně opakovalo - minimálně jednou týdně, ale většinou častěji. Samozřejmě jsem se to snažila nějak řešit, dcera to nesla dost těžce, chodili jsme po doktorech, ale testy nic neukázaly, Kegelovy cviky nepomáhali a psycholog potom opravdu potvrdil, že ty problémy jsou psychického rázu. Dává tomu souvislost s manželovým odchodem, tělo takto reagovalo na uvolnění dloudobě se hromadícího stresu. Potíž je v tom, že žádné řešení nenavrhl. V podstatě tvrdí, že to samo časem (ruku v ruce s dceřiným vývojem) odezní a navrhuje stejné řešení jako obvoďačka - používat plenky a počkat tak do jeích 18, nejpozději 20 let - a pokud nedojde ke zlepšení, tak to teprve začít nějak řešit. Problém je v tom, že se to spíš zhoršilo a zůstalo stejné. Plenky dceři dávám, ale po roce je výsledek takový, že se pomočí skoro pokaždé. Ze začátku byl hrozný problém jí vysvětlit, že ty plenky na noc opravdu musí nosit a že si kvůli tomu nemusí připadat hloupě. Nakonec je tedy nosí, ale vůbec se s tím nesmířila. Na noc jí je musím dávat já, protože jednak by si je sama od sebe nedala (což se několikrát potvrdilo, když jsem měla noční), a taky když si je přece jen nasadila sama, tak stejně protékaly. Ráno jí je zase sundávám, protože mi bohužel nedokázala popravdě hlásit, jestli měla suchou nebo mokrou noc - ve snaze zbavit se plenek těch suchých nocí podezřele přibývalo, až jsem přišla na to, že mi ty nehody prostě tají. Chtěla bych se zeptat, jestli neznáte někdo ještě nějaké řešení - třeba na bázi přírodních léků. Zkoušeli sjme žádné tekutiny po 18 hodině, nepomohlo. Několikeré buzení - to sice pomáhalo - ale dcera pak byla přes den půlně mrtvá z nevyspání a stejně to nebylo 100% To samé alarmy. Mne už nic nenapadá, ale na druhou stranu je mi jí hrozně líto, je v pubertě, v podstatě už skoro dospělá žena a přitom ji máma každý večer dává plínku. I když se jí to snažím co nejvíc ulehčit, stejně se strašně stydí a mám obavy, aby si s sebou netáhla potom nějaké komplexy. Budu za každou radu vděčná. Milada.'

Zdravim je me 28 let. Mam take problem s pomocovanim v noci i ve dne uz od narozeni . Prodelal jsem vselijake vysetreni bral prasky a nic se nezmenilo.takze nosim jednorazove pleny.ted uz je to v pohode ale ale ve skole a na ucnaku jsem si uzil posmesku a ponizeni ze jsem byl na dne skoncil na psychyne.ted v dospelosti je to pohode lidi me berou i tim mojim problemem.teda kdo o nem vi zdravim mikyn.

tak to nesmis chlastat jako hovado Saso...

Jirka, skus ABRAKA DABRA KUKI KUK, AT JE ZE SASY MUZ!

Jirka: Najdi si poradnou praci hochu!

Pro Sašu: Mohl bych mu pomoci např. pomocí bitroniky. Jelikož jste pravděpodobně ze Slovenska, dalo by se to (s největší pravděpodobností) udělat i na dálku. Ale v tom případě je nutné, aby mi někdo zavolal na číslo 608 676 899, abychom si domluvili způsiob napojení na onoho muže. Volejte nejlépe mezi 16. a 17. hodinou.'

Pre Jirka. Ako by sa dalo pomoct 28 rocnemu chlapovi, ktory sa sem-tam v noci pomočí, po alkohole vzdy. Prosim o radu. Dakujem.'