Pomočování v dospělosti

Na plienky si treba len zvyknut a potom si to uz clovek tak nebere.Ako som uz pisal ja ich pouzivam a zivot ide dalej,aj dnes rano som vstal poriadne pocurany a pokadeny,ale postel bola cista.Ja sa poumyvam dam cistu plienku a spokojne pracujem a nikdo ani netusi co sa mi stava.Keby som stoho mal robit velku vedu tak sa asi zblaznim.Dobre je to napisane ze niekdo ma barle,niekdo brejle a ja len plienky.ALE ZIJEM.

Hanko, je to takové trochu obhroublé životní moto, ale u mě funguje, určitě víš, jak se to říká, že dokud nejde o život, jde o .... A když se ti ve vteřině přerovnají hodnoty, o život ti pak třeba i jde, tak co s tím můžeš dělat... Jasně že mi chybí kolo a lyže... ale říkám si, že jsem dostala dar, že žiju, že mám dobrý lidi okolo sebe. Když jsem četla tvůj příběh, tak jsem musela ti napsat, taky žiješ a vlastně toho máš plno před sebou. No a každej má něco - někdo brejle, někdo berle, já vozejk a plínky, ty "jenom" plínky.... Tak si dodávejme sílu a žijme. Povede se ti to, uvidíš!'

Majko, u tvého příspěvku jsem si pobrečela, je mi samozřejmě moc líto, co se ti přihodilo, ale už se to nedá odestát. Dojalo mě ale, jaká jsi silná ženská, jak jsi se s tím vyrovnala a vyrovnáváš a ještě dokážeš utěšovat ty mě. Jsi úžasná a určitě pro tyhle hodnoty si tě chce přítel vzít. Vyjde vám to určitě krásně, o tom teda nepochybuju.'

Milá Haničko,Tvůj příběh mě moc zaujal, určitou momentální podobností s mnou. Netroufnu si vůbec srovnávat, jsem jen o dva roky starší, Ty nosíš plínky od malička pořád, já od loňského července. Byli jsme s přítelem šíleně zapálení sportovci, v zimě lyže, v létě kola, a to se mi stalo osudné. Vloni jsem měla ošklivou bouračku na kole, sletěla jsem hodně nešikovně, ještě že jsme jezdili v helmách. Ale bohužel dopadla jsem na záda tak nešťastně, že mě sice v nemocnici dali dohromady, ale jsem od pasu dolů ochrnutá a neovládám vůbec ani jeden svěrač. Už dva roky bydlíme s přítelem spolu, když mě propustili z nemocnice, byla jsem měsíc u mamky (táta už nežije), protože přítel má dost náročnou práci a měl zrovna v tu dobu hodně služebního ježdění. Svoji mamku obdivuju, taky ještě chodí do práce a obdivuju ji za to, jak se s takovouto zásadní změnou vyrovnává. Před osmadvaceti lety mě začala vypiplávat z plenek, no a má mě v nich zas. I přítel '

Pokud jsi v tomto stavu úspěšný podnikatel, tak máš můj obdiv.'

Rozhodol som sa napisat svoj zivot v plienkach,ja som plienky nepouzival od mala a ani som si nemyslel ze sa stanu sucastov mojho zivota.Do 24rokov som mal pokoj a potom som sa zacal v noci pocuravat,najprv sem tam a potom skoro kazdu noc.Este neboli jednorazovky tak som nakupil latkove a usil gumene nohavicky a tie som si na noc obliekal takze postel bola rano sucha.Asi po piatich rokoch som sa zacal pocuravat aj cez den a to uz bolo horsie,navstivil som doktora a vsetko porozpraval.Absolvoval som kopu vysetreni nic nepohlo.nastastie uz predavali jednorazove plienky a dostavam poukaz na 60ks mesacne.Asi pol roka zacal problem s pokakavanim,zacalo to tak ze som sa rano zobudil a mal som v plienke aj stolicu.Toto sa zacalo tiez shorsovat a ked nemam v blizkosti toaletu tak sa pokadim.Vysetrenie tiez nic neukazalo takze pouzivam plienky cez den aj vnoci.jednorazove plienky na noc mi pretekali tak pouzivam latkove s gum nohavickami.Uz som sa zmieril stim ze pouzivam plienky ako male decko ale je to asi moj osud.Najhorsie je to ze hodne cestujem a neni to nic prijemne sa v cudzom meste pokadit.Som dost uspesny podnikatel a neviem si najst zensku ktora bi mi to trpela,a aj sa hambim niektorej zdôverit.Ale zivot ide dalej.'

No jo, Kamile jsi správnej optimista, že na všem se dá najít něco pozitivního. Asi ano, mám teda jednu výhodu při obecném hygienickém stavu veřejných záchodků u nás, na které co vím se většina holek i paní bojí chodit, tak pak opravdu v tomto směru tu určitou výhodu mám. Ale slovo výhoda je hodně za vlasy přitažené, radši bych o ni klidně přišla výměnou za to, že můžu jezdit kam chci, bezstarostně spát kde chci a netahat hlavně pořád sebou nějaké pomůcky. I když dneska už jsou na takové úrovni, že ani místo moc nezaberou a manipulace s nimi je poměrně nenápadná a jednoduchá, stejně jako nenápadné je jejich nošení (většinou. No ale ať to bereš jak chceš, plenky pořád zůstávají plenkama a v podvědomí je rozšířený, že je to jen pro děti.'

Ahojky,někdo se trápí s počůráváním od narození celý život. Já, po nedávném úrazu, po němž mi problémy nastaly. Jezdím denně dvě hodiny autobusem (bez WC) do práce. Když jsem po úrazu jel opět prvně a trochu víc to hrklo, tak to ze mě vyhrklo. Sice po troškách, ale v cíli cesty toho bylo nepříjemně moc. Tak jsem u Vietnamců koupil jedny boxerky, které mají vpředu vynikající dvojitou vrstvu, v drogerii koupil balíček nočních dámských vložek , na záchodě se '

Hanko,tak to sis musela užít "pěkné" dětství. Prakticky nikam nejezdit a neustále se bát, aby se to neprovalilo. Ikdyž pokud to ve škole spolužáci věděli, tak školy v přírodě ses možná bát nemusela. To v prváku na střední v novém kolektivu pro tebe asi školní akce, např. lyžařský kurs asi v úvahu nepřipadal. O tom, jak spolužáci mohou být krutí, ví asi každý, kdo se něčím lišil.Rozhodně máš štěstí aspoň v tom, že máš kamarádku, na kterou se můžeš spolehnout a promluvit si s ní o svých problémech. To je velká výhra, nezáleží přece na počtu kamarádů, ale na těch opravdových, kteří v případě průšvihu stojí za tebou.A jednu výhodu tvá potíž přeci jen má, nemusíš hledat na poslední chvíli nějaké místo, kde si ulevit. Prostě k tomu dojde a nikdo si ničeho nevšimne. Mně už se několikrát stalo, že jsem to místo včas nenašel a pustil to do kalhot.Akorát si asi musíš hlídat, jestli už plenka není příliš mokrá a včas si ji vyměnit. Vystačí ti jedna nějaká extra savá na celý den? Jakou značku používáš?Jak to řešíš třeba v létě? To se musíš v plence pařit nebo se pletu?Jinak toho, že by si zůstala sama, bych se, být tebou, nebál. Jestli tě bude mít opravdu rád, tak by to měl překousnout. A že se počůráváš? No a co! Každý se někdy počůral a určitě ještě počůrá. Na světě jsou horší věci.Navíc, když se podíváš na stránky (staré: http://abchat.kvalitne.cz/forum/index.php a nové http://homepage.abdlcz.com/), uvidíš, kolik existuje i u nás plenkařů (plenkařky jsou v drtivé menšině) a hledají přítelkyně, kterým jejich záliba nebude vadit. Většinou jsou to zdraví lidé, které prostě jen baví to občas pustit do plenek. Těm by tvé počůrané plenky nevadily, spíše naopak a rádi by tě přebalovali.Kdybys to chtěla ještě probrat, napiš na kamil.v"email.cz. Z vlastní třicetileté zkušenosti vím, jaké to je, prožít dětství s člověkem s těmito problémy.'

No jo, člověk asi všechno mít nemůže. Nevadí, že ti budu dál tykat? A jestli ti to není blbý o tom psát, jaký máš problém? Podobný jako já? A taky pořád od dětství? Nezlob se, že se tak ptám, ale určitě si dovedeš domyslet, co takový člověk vnímá a jak se pořád cítí, ikdyž si to rozumem zdůvod?uje jako každý jiný zdravotní problém a plenky se snaží brát tak, jako někdo jiný třeba francouzské hole. Tak to dál dobře zvládej a jestli buideš chtí, tak napiš. Ahoj Hanka'

Starší o 16 let :-('

No já nevím. Mám starosti sama se sebou, dva lidi s tímto problémem si vůbec neumím představit, teda to není nic proti tobě. Myslím to obecně, samozřejmě jsem si občas v představách malovala, že potkám buď někoho podobného nebo někoho, kdy se bude chtít takto o mě starat, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc docházím k přesvědčení, že bych se pořádně styděla.A ty jsi starší nebo mladší, když jsme od sebe daleko? A jak je to s tebou, máš něco podobného? Můžeme být na to dva aspoň tady.'

Škoda že jsme od sebe tak věkově daleko. Byli bysme na to dva. :-('

Simono, třeba Ti v přemýšlení pomůže můj příběh. V prvním příspěvku jsi psala, že přeci na tom nejsi tak špatně, abys si musela občas dávat na noc plíny. Ale už to tu bylo řečeno-plíny nebo mokré ručníky, mokré prostěradlo a mokré pyžamo, to vyjde nastejno a u těch plín aspoň budeš ležet v suché posteli.Možná Ti je hloupé jít si je koupit, nevíš jak to říct a co si vlastně pořídit. Tak zkus jít předtím na průzkum trhu do lékáren a zdravotních potřeb, tam mívají zdarma různé informační letáky o těchto pomůckách, tak si to prostuduj, ať pak víš co jdeš kupovat.Já jsem na tom hůř než ty. Od mala trpím urgentní močovou inkontinencí, to znamená, že mozek dostává pozdě signál z přeplněného měchýře a když už ten signál dojde, tak je vetšinou pozdě. V praxi to u mě vypadá tak, že než si uvědomím, že se mi chce čůrat a nestojím zrovna rovnou u záchodu, tak už jsem počůraná. Celý život jsem nepřestala nosit plíny, na základce to byly ještě ty bavlněné, které jsem měla v igelitových plenkových kalhotkách, takže vedle normální školní brašny jsem ještě nosila tašku s nahradníma kalhotkama a k tomu dvě nebo tři '

Tak se Simono nestyď a svěř se. Igelit nepomohl a prala jsi ručníky? Fakt se netrap, plenku ráno smotáš a vyhodíš a ostatní je suchý. Tak si to vydumej ke spokojenosti, možná ale taky, že když si dáš na spaní tu plenku, tak se podvědomě uklidníš, mozek se zbaví strachu z toho, aby ses nepočůrala a plenka bude ráno suchá. Přeju ti, aby ti to vyšlo a jestli se takto rozhodneš, napiš, jak to pak dopadlo.'

Po právě proběhlém víkendu začínám o těch plenkách vážně uvažovat...'

ahoj holky, taky přidám jeden zážitek s alkoholem,celá naše rodina se tím od té doby baví,pro mě to bylo spíš tragikomický.Přihodilo se mi to před léty na Silvestra,pár dnů před mými devatenáctými narozeninami.Řešila jsem tehdy bolestný rozchod se svoju láskou,chodili jsme spolu docela dlouho a rozešli se dva dny před koncem roku.Logický,že se mi nechtělo vůbec nic slavit a tak jsem nabídla své o pět let starší sestře,jestli nechtějí přijet se švagrem k našim slavit místo mě,já že jim pohlídám jejich tehdy tříletou dcerku,protože neteř do dneška obrovsky miluju.Oba byli nadšený,tak jsem k nim dorazila kolem šesté,dostala instrukce co a jak a že mám v lednici chlebíčky a ve džbánku litránek dobrého moravského červeného,aby mi prý nebylo tak moc smutno.A ještě při odchodu mi sestra kladla na srdce,ať spím v ložnici,protože malou odnaučuje od plínek a že malá se probouzí kolem šesté a je třeba ji hned vyndat z postýlky a posadit na nočník.Jevilo se mi to jako snadný úkol.Večeře,koupání i pohádka na dobrou noc dopadly skvěle,když malá usnula,tak jsem si nachystala do obýváku chlebíčky,skleničku a to víno a pustila si televizi.Jenže mi bylo pořád tak všelijak,nevnímala jsem pořádně ani telku,ani ty chlebíčky a bohužel ani víno,zkráka já ten litr postupně celý vypila.Přemohlo mě to,tak jsem přes sebe jak jsem byla oblečená přehodila deku,že se trochu z toho prospím a pak se přesunu do ložnice.Jenže jsem se probudila až ráno, na jedné straně šílený sucho v puse,děsná žízeň,a na druhý straně mě něco mokrýho studilo v rozkroku.Opatrně jsem zajela rukou pod deku a hrůzou jsem strnula,rozkrok mokrej,kalhoty na stehnech mokrý,zadek mokrej i pohovka pode mnou a dokonce i moje halenka,já se jim tam ve spánku ale pořádně počůrala.V tu chvíi jsem byla probraná,rychle se posadila a přemejšlela,co s tím.Ale v ten samý moment zarachotily klíče v zámku.Sestra se šla samozřejmě hned podívat na malou a já s děsem v očích poslouchala, jak s ní mluví "Broučku, jak to že jsi mokrá, to tě teta nedala na nočníček? A kde teta je?" Sestra šla hned do obýváku,tam já seděla s hrůzou a slzama v očích a sestra když viděla tu spoušť pronesla hlášku,kterou se celá naše rodina od té doby na Silvestra baví: "No to jo ohromný! Tak já abych vykoupala dcerunku i tetinku! No co se dá dělat,jak na Nový rok,tak po celý rok!"Naštěstí se tahle pro mě tehdy příšerná pranostika nikdy nevyplnila a teď už se tomu směju i já, jak jsme tam s neteří ležely obě počůraný až za ušima.'

Evčo, vůbec se tím netrap, i když je to blbý, jak říkáš. A mrkni tady na Doktorce ještě do rubriky Zdravé cestování na téma Ženám známé trable. Před chvílí jsem tam přidala povídání o naší dceři, je jí tolik co tobě a jsou situace, kdy jí dávám doteď plínky, takže mě tyhle rubriky zajímají i kvůli ní, taky jsem měla dlouho pocit, že jsme s tím problémem sami.Běžně plínky nenosí, jenom do auta na dlouhé cesty, to se tam dočteš. Simoně tady psala Jana, ať si nekomplikuje život a když cítí, že by mohl být nějaký malér, ať si klidně plínky vezme. Ze zkušeností s dcerou to můžu jen doporučit. Evčo, buď ráda, že máš takovou maminku, dovedu si představit, že by některá nervózní matka na jejím místě zuřila, nadávala, trestala (u Táni je to jiný případ, sama jsem to s dcerou nezažila a tak nevím, jak bych se v takovém případě zachovala, pro rodiče musí být dcera v takovém stavu určitě pořádný šok). Evčo, abys viděla, že nejsi sama, tak věz, že já něco podobného zažila nedávno s naší holkou ve frontě u pokladny v supermarketu (a jak jsem litovala, že plínky mívá jenom na cestách!). Nějak špatně před nákupem odhadla situaci se záchodem, byly jsme v návalu uprostřed fronty, chudinka nemohla dopředu ani zpátky, nakonec to tedy dopadlo tak, jak muselo - pustila to všechno do kalhot. Domů jsme dojely s brekem a ještě než jsme se dostaly s vozíkem na parkoviště, tak musela přežít, že se jí pár pitomečků vysmívalo. Tak na to Evčo pořád nemysli, stalo se, vidělas, že s tím nic nenaděláš, když to přijde, ale nedělej si z toho mindrák, ať si to nepřivoláš. Držím ti palce.'

Adélo,to ses taky pokadila?Mě bylo blbý to tak rovonou napsat,ale je to tak.Když se to stím pitím přežene,musí to být jako když tě uspí před operací.Když člověk necítí bolest, jak do tebe řežou,tak jak potom může opilej vnímat,že měchýř i střeva potřebujou uvolnit. Tys měla štěstí,že jsi byla sama doma,pro mě to pak bylo další dopoledne opravdu drsný, protože jednak mi samozřejmě bylo blbě,a pak taky když jsem se osprchovala,namočila povlečení a vydrhla matraci,tak na mě přišla mamča s řemenem...Fakt hustá lekce!'

hmm Táňo to muselo bej hodně drsný to co tady popisujej, navíc jestli to dobře chápu tak ses i pokadila, no já zažila totéž v opilosti, ale naštěstí doma v bytě kde bylím se svím přítelem, kterej byl zrovna na služebce, ale i tak mě to dost šokovalo a byla jso z toho hodně dlouho špatná, ale pak na něco podobnýho došla někde nad skleničkou řeč a jedna známa vyprávěla jak ji jednou přivezli z nějaký oslavy a do rána se jí stalo totéž, takže možná je to tím jak člověk nejí zviknutej na alkohol a prostě je tím uplně ochromenej a telo dělá co potřebuje bez našeho vědomí, ale od té doby si raději na pití dávám majzla'