jak se odmilovat ?

Mirando,ještě mě zajímá,jak to teda bylo u Vás,proč on se s tebou vlastně rozešel?,já jsem dělala chyby,ale i přesto,on byl zase velkorysý,on mi to jako lehce odpustil,ale můžu ti říct,sice jsem byla hodně štastná,ale zároven i neštastná.On třeba mi volal,že dnes to nepůjde,že bude mimo město,já už jsem zatím viděla něco jiného,ale měla jsem svou hrdost,tak další den jsem ho odmítla já,že se mi to nehodí,že něco mám,ale zatímco já jsem šílela,když on nemohl,tak jemu to bylo jako jedno,tak at se mu ozvu.Když tu byli....slavnosti seděl kousek ode mě s manželkou,to víš,že jsem ho očkem pozorovala,jak hezky se choval k manželce,já jsem tam byla taky se svým mužem,schválně jsem se k němu tulila,jeho to nechalo úplně chladným,to jenom já jsem žárlila a myslím si,že mu to dělalo i trošku dobře.Já bych ti toho mohla napsát,necelý rok,ale on by mě asi utrápil.Víš a tak si říkám,kdyby on byl můj manžel,tak byla bych s ním vlastně štastná?,nebyla,tak jako své manželce byl nevěrný,tak by byl nevěrný i mě.Jestli můžeš,napiš mi o svém vztahu víc

No teda - a já si myslela,...ˇšmarjá, holky

Mirando,já toho taky nebudu...Kdepak, tak jako ten tvůj to bral jen ten můj, já ho milovala k zbláznění, jen jsem byla ukázněnější než ty a proto jsem si bláhově myslela, že nám to vydrží napořád.Nakonec jsem ale taky udělala chyby, jenže to byl už stejně on rozhodnutý, že to skončí, takže mých chyb jen šikovně využil. Víš, ty máš ale fungující manželství a svého muže máš ráda, takže ten konec pro tebe smysl měl.Jednou třeba dojdeš k podobnému názoru jako mám já, ale zatím buď ráda, žes zachránila dvě manželství a žes překonala bolest z rozchodu.

Mirando,já toho taky nebudu nikdy litovat.On po mě nikdy nechtěl,abych se rozvedla,ba naopak mi říkal,že se nesmím nikdy zamilovat,že to neuznává.On byl rozumný až moc,ale já jsem byla ta naivní,prostě jsem si myslela,že když semnou chce spát,tak musí být do mě zamilovaný,nikdy nebyl,on by se nikdy nerozvedl!Já také ne,ale pak po delší době,asi jsem byla sobec mi začalo vadit,že jsem až na druhém místě a prostě jsem začala žárlit na jeho ženu a začala jsem dělat hlouposti.Když jsem mu napsala,že je konec,tak ten večer přijel a byli jsme spolu naposledy,mrzelo ho,že jsem to vzala tak vážně,že jsem mohla být jeho milenkou na pořád a kdykoli bych chtěla,tak můžu zavolat.Probrečených nocí spoustu,v myšlenkách u něho stále,milionkrát jsem chtěla zavolat,ale dnes jsem ráda,že jsem to ustála,asi by to jinak dopadlo špatně.Přesto to byl ten nejúžasnější chlap na světě.Přitahoval mě vlastně úplně vším,mluvou,názorama,vzhledem.Kouknu odpoledne,co sem píšete,já už to mám za sebou,zůstali pouze vzpomínky.Mirando,tys to brala přesně jako můj x a tak to má být,ale to já nedokázala ho brát pouze jako milence,víš?,víc se k tomu ani nechci vracet,je to pryč,mějte se

Anonymko, promiň, že se ptám...ON se Tě nesnažil po rozchodu už kontaktovat?

Mirando,nechtěla jsem,aby...Anonymko, teď už ti rozumím líp, ale možná jsem starší, možná jsem jiná, já jsem nikdy netlačila na to, aby se rozvedl, i když jsem ho celou dobu milovala, kdežto on mě možná tak první půlrok.Jenomže potom jsem si zase byla jistá, že to, co s ním prožívám, je samo o sobě jedinečné, a chtít po něm ještě lásku, to by bylo moc. Spokojila jsem se se schůzkami a se sexem a vůbec nelituju.Legrační je podobnost s tvým případem, on mě naučil používat jeho vlastní vůni jen proto, abych ho doma neprozradila odlišným odérem. Mně ale tyhle věci ale nevadily, jeho kvality byly nesporné a výjimečné, prostě mi to stálo za to.A kdyby šel vrátit čas, určitě bych to udělala.

To nebylo na tebe, ale na...No teda - a já si myslela, že je to na mě, ta hysterka.

Niky,vztah trval necelý rok,viděli jsme se teda 2 krát do týdne a jak dlouho jsem se z toho dostávala?,hodně dlouho a vlastně do dneška na něho často myslím.Všechno to bylo,že je manžel pracovně pryč,vím,že kdyby v té době pracoval tady,nikdy by se nic takového nestalo,tím jsem si jistá.Ukončit jsem to víceméně musela,manžel přijel,já na sex neměla vůbec chut,znáš to,jednou bolesti hlavy,druhý den něco jiného a to mu bylo samozdřejmě divné,tak jsem rychle otočila,aby na to nepřišel a spala jsem i s ním.Bylo to to nejrozumější,co jsem mohla udělat,prostě vztah ukončit.Mám štěstí,že ho vlastně vůbec nepotkávám.

Jsem tady celou dobu s vámi,...jj - to známe všechny.Jediné, co ti můžu slíbit je, že se to pozvolna zlepšuje, ovšem vnitřní prázdnota trvá mnohem déle.Ty máš naštěstí děti, já si to vynahrazuju prací a rekonstrukcí bytu, ale je to slabá náhražka.Život bez něj prostě není ono, i když to už nebolí. Ale vzpomínky mi už nikdo nevezme.

Anonymko, nás zadaných a zamilovaných jinde je zde převaha, takže odsuzování zde není na místě toho se neobávej. Takže jsi to ukončila a jak Ti trvalo dlouho než ses z toho dostala a jak dlouho váš vztah trval?

Mirando,nechtěla jsem,aby mě někdo soudil,proto jsem nenapsala všechno,jsem vdaná,manžel často pracovně pryč,NIKDY bych ho neopustila,jsem s ním štastná,ale i přesto jsem se tehdy strašně zamilovala do někoho jiného,mnohem staršího,atraktivního,nebylo to na jednu noc,on mi ani neublížil hned mi řekl,že se do něho nesmím nikdy zamilovat,že to neuznává,já ale byla hodně zamilovaná a to od samého začátku.Dodneška to vlastně nechápu,2 krát do týdne jsme byli spolu,po telefonu,kam jsem mu mohla volat,ale jenom na jeho firmu atd.po delší době mi ale začali vadit maličkosti,které jsem právě viděla až později,parkování auta,aby ho tu nikdo neviděl,jen přišel a už košili vyslíkal,aby nebyla cítit mým parfémem,nebo rtěnkou,nebo vlasy mé aby na nich neměl a já začala zjištovat,že jsem pro něho až vlastně na druhém místě a to jsem nemohla překosnout a začala jsem dělat hlouposti.Nemá cenu to rozepisovat,prostě jsem byla naivní,že mě musí milovat,když semnou chce spát,ale chlapi to mají jinak,bohužel.Proto já říkám,nejlepší by bylo udělat ze dvou chlapů jednoho,ale to nejde,každý má své klady,i zápory.Tak asi tak,ale nelituji,byla to velká zkušenost a já ani až budu stará babka,smích,nikdy nezapomenu.

Spíš to byly přehnanější reakce, ve stavu takové té slepé zamilovanosti člověk udělá věci, kterých by se za ,,střízlivého'' stavu nedopustil. A hranice mezi obtěžováním a stalkingem je, myslím, docela zřetelná, tím vymezujícím faktorem jsou výhrůžky a různé naschvály, které už zavánějí paragrafy. Mojí známou bývalý partner pronásledoval několik let, v té době ještě stalking nebyl trestným činem. Za dva měsíce jí byl schopen poslat třeba 1800 sms, telefonáty ve tři ráno, vyhrožování znásilněním, ukopnutá zrcátka u vozidla nového partnera, volání i jejím rodičům apod. Pokud to po nějakou dobu zůstane v rovině nějakého telefonování a škemrání o schůzky, byť to objekt zájmu považuje za silně obtěžující, je to podle mě ještě pořád v normě. Číhání na někoho, i když bezkontaktní, už ale trochu patologický nádech má, tady už by měl normální člověk prudce zabrzdit, protože je ve hře jeho vlastní důstojnost a vážení si sebe samotného. Za to ten druhý určitě nestojí. Vaše pocity znám, bojoval jsem s nimi dlouhou dobu. Nešťastná zamilovanost. V práci jsem míval přístup do různých databází a mohl si o tom druhém zjistit prakticky vše. Měl jsem šílený nutkání to udělat, i když bych se tím vystavil riziku postihu. Takový fízlování se mi ovšem z duše hnusí, ovládl jsem to a jsem za to dnes strašně rád. Kdybych to tehdy býval udělal, dodnes bych se na sebe nemohl podívat, i když výčitky a stud za to, že jsem poníženě psal, naivně skládal přiblblý verše, no prostě otravoval (a to ještě v dost nevhodnou dobu), mám trochu dodnes. Hrdost by měla v takových situacích vítězit, bohužel reál bývá takový jaký je.... Zamilovanost odvál čas, objevili se noví lidé, sám jsem se divil, jak člověk potom dokáže rychle zapomenout na někoho, o kom si myslel, že je ten jediný pravý, osudový......

Jsem tady celou dobu s vámi, jen se nazapojuji, ale hltám každé vaše slovo a teď hlavně Danův příběh. A já? Po prázdninách jsem se viděli, myslím, že se v něm (čerstvě ženatém) něco hnulo - nebylo to jako dřív. Po pár týdnech jsme se opět viděli - bylo to nádherné, jedinečné a také upřímné. Zřejmě se v něm bije rozum s citama a rozum vítězí....... netlačím na něj. Včera mi psal a já prvně nereagovala. Vlastně nevím co dělat, nechávám tomu volný průběh. Je mi smutno, prázdno.... Snažím se zaměstnat, ale znáte to - prostě se vám ty myšlenky a vzpomínky derou nekontrolovatelně do hlavy.

To nebylo na tebe, ale na...Aha - myslela jsem, že odpovídáš mně, promiň.Ale i tak si myslím, že ten kolega tehdy dávno mi volal hlavně proto, že mě bezmezně miloval, dával mi to v práci dost najevo, takže hormony v tom byly taky.A to, co píše anonymka, to platí pro ženy, které hledají takový vztah, který končí manželstvím. To ale nebyl můj případ. Kdybych se zachovala jako ona, připravila bych se o hodně.Já nelituji ničeho, nelituju, že jsem se zachovala tak, jak jsem se zachovala.Jsem fatalista a jsem si jistá, že všechno bylo tak, jak to mělo být.

Hysterka myslím nejsem.Ale...To nebylo na tebe, ale na Dana. Z toho, co píše, vyplývá, že se jednalo o stalking a podstatou stalkingu nejsou hormony, ale zjednodušeně řečeno, hysterie. Viz např, jak si přiřazuje diagnozy

pokud má někdo vztah,o kterém ví,že nemá budoucnost,tak doporučuji ukončit.Můj příběh je úplně jiný,sama jsem tento vztah ukončila,kolik jsem probrečela nocí,to ani nepíšu,milionkrát jsem chtěla zavolat,že to tak vlastně nechci,ale vydržela jsem a dnes mám jen krásné vzpomínky.Ublížila jsem především sama sobě,ale i když jsem se hodně trápila,nikdy nebudu litovat,že jsem ho poznala.Jsem vlastně spokojená,i když trošku sama,ale nemůžu milovat toho,kdo mě nemiluje,kdo mě měl po celou dobu na něco jiného.

No ano děvčata, znám to....Niko, kde jsi byla tak dlouho?Je to tak, ten osudový má vždycky něco navíc oproti ostatním smrtelníkům a tak je prakticky nenahraditelný. A aby osudová přitažlivost pominula, je třeba na plné pecky zapojit rozum. Jak jsi na tom ty sama?

Já si taky pořád s někým...No ano děvčata, znám to. Můžete si s někým psát a ačkoliv to může být někdo vzdělanější, pěknější a já nevím co ještě než byl ON, tak vám ho nikdo nikdy nenahradí.

Taky jsem to zažila. Ale...Hysterka myslím nejsem.Ale hormony ve mně pracovaly na plný úvazek.

Ale Ty přece také můžeš...Já si taky pořád s někým píšu, ale prakticky hned od začátku vím, že zbytečně. Dokonce jsem měla i schůzku, vypadalo to docela slibně a tak jsem si myslela, že už to překonám - chacha!!Ani náhodou.Jediný můj orgasmus je práce.