jak se odmilovat ?

Dane, když Suchý, tak myslím tohle je taky od něj:Brikety a kokstancovaly foxv kamnech značky KLUB,které jdi a kup!Opravdu jsem nějakou dobu neměla ani čas nakouknout, ale už to mám všechno hotové a pokračování příště, tj. příští rok.A prosím tě o nějaké hezké noční psaní.:-)

Pro w.: Píšeš (25.9.) že ti připadá, jako by si Muž dělal z Ašanah srandu. Proč? On přece napsal neutrální a hezký příspěvek.Pro Ženu z jiné planety: A je to vůbec pravda? Kolikrát věci vypadají jinak, obzvlášť pokud ses o nějakém úletu dověděla z kolikáté ruky.Mirando, už jsi uklidila po těch řemeslnících nebo co to bylo? Scházíš tady. Komu mám po nocích psát?"Do kalamáře shůrypadají mi tam můry" (Jiří Suchý)

Ale jak? Spíš bych se s...Ujasni si, co je pro tebe nejdůležitější. Děti, pohodlí..chceš to vůbec řešit, sebeúcta..

Muži, můžeš se prosím trochu víc rozepsat se svým příběhem? Pokud Ti to nebude vadit...

odpovídáš si sama. Nejprve...Ale jak? Spíš bych se s tím chtěla smířit, nemyslet na to, nezajímat se o to. Ale to prostě nejde.

Ale existuje Natalie. Ale...odpovídáš si sama. Nejprve se pokusit srovnat rovnováhu doma. Na blbiny je času dost

Asi je manželství tak...Ale existuje Natalie. Ale hrozně málo. To čemu ostatní říkají nuda a stereotyp je třeba pro mě jistota a klid a to je mi daleko vzácnější než nějaké "vzrůšo" s novým samečkem. Hodnoty lidí jsou prostě různé. Ženy si potřebují dokazovat, že jsou stále žádoucí, muži si potřebují dokazovat, že jsou stále muži. Bohužel, já jsem z těch, co má oči jen pro toho svého a nedávno jsem se dozvěděla, že ten můj má oči i pro jiné. Co teď? Být jako ostatní? Oplatit mu to? Nebo se rozejít a najít si někoho kdo bude na 90% stejný? Občas je mi ze života smutno, ale být sama taky nedokážu.

To je vtip tohoto vlákna....Asi je manželství tak přežitá a nicotná instituce. Momentálně to moje prochází taky jistou krizí, resp. prošlo...jsem názoru, že řešením je snažit se nejprve řešit problémy doma a zlepšit vztah v manželství, než si říci-doma je to o ničem-a jít hledat jinam...proč to máme doma o ničem? Snažíme se dost? Snad každá po letech neodstáváme to, co si představujeme? To bychom musely všechny zahýbat jinde...a my dáváme mužům všechno, co by rádi dostávali? Nebo jen hledáme alibi a skutečně cestu z nudy a stereotypu ? Všechny píší zde, že by od manžela neodešly. Proč ? Je moda mít dva samečky, jednoho na povinnosti a druhého na pobavení ? Je mi z toho mizerně, ale sorry, to sem nepatří a nebudu už rušit vaše příběhy-téma je skutečně jinde...a jen já jsem blbka, která věří v něco, co asi neexistuje.

Je to zvláštní. Pokud jsi...To je vtip tohoto vlákna. Dámy jsou zde všechny vdané, mají děti, jsou finančně zajištěné a vzdychají po nenaplněných "láskách" s ženatými nebo zadanými muži. Rozvádět se nechtějí, jen se nudí.

Je to zvláštní. Pokud jsi...To je vtip tohoto vlákna. Dámy jsou zde všechny vdané, mají děti, jsou finančně zajištěné a vzdychají po nenaplněných "láskách" s ženatými nebo zadanými muži. Rozvádět se nechtějí, jen se nudí.

Ano, ale k ničemu to nevede...Je to zvláštní. Pokud jsi Ašanah vdaná a konstatuješ, že tě ten milenec blokuje v možnosti si někoho najít na lásku, milování a těšení se, majlíky a smsky, pak je to k zamyšlení. Opravdu musí manželství končit tak brzy tím, že přemýšlíme, jak si najít někoho na sex a milování vedle partnera? Pokud vdaná nejsi, je to něco docela jiného. Ale stejně si uvědomuji, že tak jako ty přemýšlí mnoho lidí v manželství a je mi zo toho upřímně smutno...proč se ženit a vdávat?

Klídek, nechám si o něm zdát - o tom "svém" samozřejmě. I když - snům se poručit nedá. Zítra ho uvidím - i když blíže se k němu asi nedostanu.

Tomu říkám paradox, proč...Mám takový dojem, že si děláš z Ašanah srandu milý nicku muž. A vůbec se mi to nelíbí. Neboj, vrátí se ti to

Tomu říkám paradox, proč se nemohou na světě sejít a zamilovat se do sebe lidi, jako například já a ty. Možná by pak byla láska věčná. Jenže to by byl život moc snadný a tak to bohužel na světě zařízené není. Říkám si proč? Proč má být bolest a utrpení? Asi to nikdy nepochopím a tak zůstanu nadále naivním člověkem.

Tomu říkám paradox, proč se nemohou na světě sejít a zamilovat se do sebe lidi, jako například já a ty. Možná by pak byla láska věčná. Jenže to by byl život moc snadný a tak to bohužel na světě zařízené není. Říkám si proč? Proč má být bolest a utrpení? Asi to nikdy nepochopím a tak zůstanu nadále naivním člověkem.

Ano, ale k ničemu to nevede a blokuje mě to v možnosti mít normální vztah, s někým se scházet, milovat se, posílat si smsky, maily, těšit se na sebe. Přitom radikální řez udělat prostě nedokážu. Vždy když myslím, že už je to vyřešené a že jsem volná, nakonec zjistím že ne a že chci jen jeho.

Ašanah, buď ráda za ten oběd, alespoň jsi ho mohla opět vidět, na chvíli být s ním. To já už jsem ztratil i tuto možnost. Já už jí nemohu pozvat na oběd, ani nikam jinám. Prostě je totální konec, definitivní tečka za vším, co bylo, co mě těšilo, co mi dávalo sílu do života. Zůstala mi jen spousta vzpomínek, které mě ničí, ale přitom jsou pro mě tím nejcennějším co mám. Jak se jen odmilovat? Kdy už nějaký profesor v bílém plášti vynalezne nějaký léktvar na zapomenutí?! :-(

Dnes mě pozval na oběd do restaurace. Po 3 letech. Stejně ale vím, že to nic neznamená, že to byl náhlý popud, prostě měl chuť na jídlo jít a tak mě pozval. Zase na něho myslím, stále dokola, ale to není žádná novinka.

Ten blábol bývá ale...No to je pravda.

Nechci se nikoho dotknout,...Ten blábol bývá ale úmyslný, s tím, že si má dotyčná domyslet, že ho to nebaví...chlap málokdy řekne jasné ne, pokud k tomu není donucen. Ženská konečně často taky