jak se odmilovat ?

Mirku, on si samozřejmě...Dane, psal jsem z mého úhlu pohledu. Byl jsem v podobné situaci jako Ivka. Ten minulý čas zatím není definitivní, ale je na něm kus pravdy. Někdy je zájem veliký a víš o něm i beze slov. Důkazem je řeč těla. Taky nevím, jak to Ivka přesně má, i když podle toho, co píše, se vidím v jeho pozici. Rovněž jsem nadbíhal, kde se dalo. Ve společném domě se to dá, jak píšeš, lehce realizovat, ale má to bohužel i druhou stranu mince - případné odmilování je o to těžší. To je jako s odvykáním "od zítřka začnu".

Tak asi se teď nastěhuji sem do vaší diskuse a trošku si pobrečím. Potřebuji se odmilovat, zapomenout, vyčistit hlavu od vzpomínek a najít cestu jak dál životem. Ale momentálně opravdu nevím jak?! Kam se kouknu, všude vidím jen jí. Začnu něco dělat, hned se majznu přes prsty, protože myslím na ní. Už několik dní nespím, protože vím, že ona spí s někým jiným. Je to strašně zoufalý stav, přitom po ní tak toužím, chtěl bych jí znovu objímat, milovat, vidět její úsměv. :-(

Mirku, on si samozřejmě všiml, že Ivka najednou "není". Ale vím, že kolikrát tito lidé to už dál neřeší a moc na to nemyslí. Ano, měl by zapůsobit ten "Einstein", čili zvýšení jeho zájmu, ale nevím (nechci se Ivky dotknout), jak velký ten jeho zájem je. Kromě toho všechny tyhle úvahy jsou zlehčeny tím, že je tak blízko; Ivka mu vlastně "neuniká" a on si může bez námahy vytvořit ono setkání a ani nemusí předstírat, že je náhodné.Navíc bych se chtěl ještě zmínit o stavu, kdy se druhá strana chová "nečitelně", jako když sama neví, co vlastně chce (ale ona to ví: nechce se ničím vázat, ale také nechce vztah úplně zničit - často jen z vlastní ješitnosti). Osobně jsem to zažil dvakrát, jednou právě se zmíněnou B. Popíšu příště.

Jsem tu po delší odmlce. U mě je vše v poho, spadli jsme do toho znovu a užíváme si to. Neřeším co bude za týden, měsíc , rok... zkrátka jsme spolu.

Po delší době nahlížím. Mirando, díky za kompliment. I já jsem narážel na paradox, že ji chci potkat a zároveň nechci. Opravdu to k tomu patří. Ivko, touha možná slábne, i tomu přísunu rozumím. Hlavou se mu můžou honit různé věci. Věřil bych, že si všimnul, že někde najednou nejsi. A z mého pohledu to působí jako červený hadr na býka - k něčemu ho to může vyprovokovat, pže mu unikáš.

Ještě bych dodala, že s odstupem času touha potkat ho sice slábne, ale je mi jasné, že jen do doby, kdy se uvidíme a dostanu "přísun". Takhle akorát zbývá koukat z okna a poslouchat, co se šustne na chodbě. On už taky asi určitým způsobem rezignoval. Několikrát jsme se nepotkali jen o patro, musel zákonitě slyšet, že vycházím ven s dětmi. I já jsem věděla, že je to on.

Teda Ivko, ta první věta -...Když sem ráno nakouknu a vidím noční příspěvek, tak je mi hned jasné, že to bude Dan.:-)Ivko a Dane, vaše závislosti naprosto chápu. Dvacet let jsem si nezapálila cigaretu ze strachu, abych znovu nepodlehla, a teď se dva roky vyhýbám možnosti vidět bývalého přítele (abych nepodlehla) a přitom hrozně toužím ho potkat.Tyhle rozporuplné pocity asi patří k věci.Jo, a pište, ať mám večer co číst.:-)

Teda Ivko, ta první věta - to je stručně a přímo geniálně vystižená definice! Přesně takhle jsem to měl a kdo to nezažil, nemůže takovou schizofrenickou situaci pochopit. Doba mezi setkáními byla nekonečná; prodlužoval jsem to a snažil se vydržet (je to už dost nebo ještě málo?) a přitom jsem ji chtěl aspoň na dálku zahlédnout. Je pravda, že rušná činnost a nabitý program pomáhaly zapomenout, ale pobyt jinde moc ne; když jsem byl na chatě a bylo veselo u táboráku, stejně jsem byl mimo a propadal myšlenkám, co teď dělá asi ona, jestli sedí taky u ohně (a s kým) a že teď v době volna nemám šanci ani na to umělé "náhodné setkání".Až budu mít víc času, tak se k tomu vrátím - ostatně to trochu dlužím Mirandě.

Zatím se mu úspěšně vyhýbám a přitom ho potkat chci. Vím, že když povolím, zase v tom budu lítat a ta doba, kdy jsme se naposledy viděli, mi přijde jako věčnost. Prázdniny utekly soustředěním se na různé činnosti a pobytem mimo domov. Zajímalo by mě, co se může honit v hlavě jemu. Určitě si musel všimnout, že jsem zrušila "naše náhodná setkání".

Mirando promiň, ale večer...Nevadí, já mám zase hoňku, ale snad se tu někdy sejdeme.:-)

Mirando promiň, ale večer jsem už byl hodně unavený a brzo jsem usnul.

Mirando, několikrát si tady...Jsem odmilovaná, tak na 99%.A dnes na mě dolehlo to jedno zbývající procento.

Jsem tu.Je tu ještě někdo?Artuši?

Dnes jsem slyšel tuto píseň nevíte někdo co se v ní zpíváhttp://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/black-box/fantasy-325578

je navěky nejlepší ten, co mu vrazil kudlu do břicha a nechal ho vykrvácet. Byl ten nejlepší a nikdo se mu nevyrovná. Sláva nejlepším.

Tak čau,jsem zde, jen se mi to nechce ventilovat zde. Jde to nějak soukroměji

Mirando, několikrát si tady psala, že seš už odmilovaná. Mám ale spíš pocit, že si a budeš do něj zamilovaná do konce života, je to tvůj úděl.

http://www.kartytarotvyklad.cz/

P.S.A ve skutečnosti Miranda nejsem, takže jestli se ti to zdá příliš dlouhé, klidně piš třeba Mirina.:-)

Ne ne, jsem doma, probíhají mi tu všelijaké práce, tak musím být ve střehu, rekonstruuju byt.Artuši, až se vrátíš, ozvi se, ráda si s tebou popovídám, ten můj byl taky čaroděj.:-)