jak se odmilovat ?

Niko, taková věc se může stát i v relativně klidném, nestrádajícím manželství. Jak už v tom jednom lítáš, těžko se přistává. Co si budeme povídat, skoro každý pád bolí a při tomhle se nepadá tak, aby se člověk nezranil. U mě je to momentálně rozpolcené. Když mi nadbíhá, vědomě se mu vyhýbám, ale ve skutečnosti jsem ráda, že to dělá. Doufám, že tím zase nerozpoutám hlubokomyslnou diskuzi o tom, jak se doma nudím a vymýšlím blbosti. Ale co už, takové komentáře se dají přeskakovat:)

Mirando, působí to na mě...Niko, já vím, že máš naprostou pravdu.Jenomže o tom, co se mi stalo, nemůžu mluvit jinde než tady, proto tu chvílemi otravuji.Já už te´d žiju celkem spokojeně, netrápím se, chybí mi ale takový ten pocit čekání na schůzku, chybí mi vnitřní světlo. A vypadám tím možná jako rozmarná panička, jako když mi nikdo není dost dobrý.Jenomže jiskra nepřeskakuje na přání.Tím zdravím přítomné muže a děkuji za nabídky.Niko - a co ty? Nepíšeš nic o sobě.Trpíš tiše jako fialka??

Mirando, působí to na mě dost smutně, ale nemusíš se a nemáš zapotřebí sebe nebo svou osudovou lásku obhajovat nebo komukoli co vysvětlovat. Když třeba napíši, že mám celkem hezké manželství a že v ničem nestrádám, jenže jsem se po hromadě let zamilovala do jiného muže, tak mě tady ukamenují a rozcupují - že si nevážím toho co mám, že se nudím, atd...

Nebo se mnou? Dokonalost mi není cizí a s manželkou samozřejmě nespím

Myslím, že naprosto mě...Mirando, nic si z nich nedělej. Nechceš to zkusit se mnou? Já jsem taky dokonalej :-) Myslím, že bysme se k sobě hodili :-D

Myslím, že naprosto mě pochopil jen Yarda.A pro ostatní - moje manželství bylo dvacet let bez jakéhokliv dotyku, bez jakéhokoliv zájmu, žili jsme na přání manžela jako bratr a sestra.Jeho manželství - velmi dobré, po celou dobu našeho vztahu se vzorně staral o děti, o nákupy, prostě o všechno tak, jak se dříve se ženou dohodli. Oni byli (a myslím i jsou) velmi dobrá dvojka, ale bez sexu.A to jedno odpoledne jednou za čas, co strávil se mnou, by mi snad nikdo nemusel zazlívat...:-)Ostatně - padlo noje manželství, ne jeho.Ale ne proto, že by se cokoliv prozradilo.A teď hoď kamenem, kdo jsi bez viny.

Mýlíš se.Jeho rodiny se...Nebyla nebo lépe řečeno nepřispívala, ale čtu. Tohle celé nejde objektivně posoudit či odsoudit, každý prožívá lásku po svém a nejde jen o sex. Také se v tom svém životě už skoro tři roky s láskou plácám :-) Co člověk, to příběh. Je pravda, že číst si tu mi někdy hodně uleví, ať už si každý píše, co chce. Jde opravdu jen o to se anonymně vypovídat.

Priorita je zachránit daný...jenže těmto holkám vůbec nejde o jejich manžele nebo životní partnery. Doma to mají jaksi zařízeno. Ty mluvíš o něčem úplně jiném

No jo, jenže co když k...Priorita je zachránit daný vztah, mluvit o problému a hledat společně řešení, občas to i jde. Někdy ne a vznikají tebou zmíněné bokovky a pokud prohloubí rozvrat, pak se tedy ty mosty pálí-u každého druhého manželství v Česku. Je to prostě tak nějak půl na půl.

Já si myslím, že vy holky,...Béďo, až tak docela jednoduché to není.

Já si myslím, že vy holky, co tady píšete, potřebujete jen zažít pořádný SEX!!! Já se k Vám dostat, já už bych Vás dokonale odmiloval! :-D

každý vztah bokem, hluboký...No jo, jenže co když k odcizení dojde dříve než k navázání bokovky? Pak už není moc co ztratit.

Mýlíš se.Jeho rodiny se...každý vztah bokem, hluboký i nezávazný, každý-se nějak dotkne rodiny. Ten čas strávený s milencem nebo milenkou měl patřit rodině, dětem, partnerovi, ale o to až tak nejde. To lze pominout. Nicméně jde o psychické a citové aspekty. Každá bokovka vytěsňuje zákonitě z naší mysli a srdce zákonného partnera. Jinak to nemůže být. Naše mysl je zaujata někým jiným, vazby doma se rozmělňují, blednou, jsou povrchnější. Ten partner doma, pokud má intuici, je senzitivní, bystrý-vycítí to. Jsou ženy, které jsou obdařeny takovou inuticí, že poznají v posteli, že jejich muž se miluje a má ještě kdesi jinou. Milování je jiné. Těžko to slovy popsat a nebudu s tím unavovat. Ale je to tak. Ono to není těžké, muži jsou průhlední. Zákonitě partneři nevěrných strádají. Mnohdy si to ani neuvědomují, nějaký čas, posléze si uvědomují určité nuance v chování partnera. Menší zájem, roztržitost, odtržení se od rodiny, byť s ní občas je. Ten člověk je přítomen u své ženy nebo svýho muže jen fyzicky. Psychicky je jinde a vnímavý partner to ví a časem trpí. Když měl můj muž před lety milenku, poznala jsem to velmi brzy. Nic se nehrotilo a poznala jsem i když to mezi nimi skončilo. Dnes vím i proč. Proč našel cestu domů, byť nikdy fyzicky nedodešel a byl doma o víkendech i v noci-ale byla tam a věděla jsem o ní a ihned jsem věděla, kdy ji odstřihl. Pak jsem i já měla milence a prožívala totéž co asi můj muž. Jisté odpoutání se od partnera, jen povrchnější vnímání jeho osoby po svém boku a moje myšlenka a duch byly jinde. Zda tím manžel trpěl, nevím, zda to věděl, nevím. Ale myslím, že tušil, cítil a čekal. Stejně jako já. Na prozření a návrat... stalo se.

si pamatuješ, co tady...Nevím přesně, co svým příspěvkem sleduješ.Nikdy jsem nepsala, že můj cíl je žít do konce života jako jeptiška, docela ráda bych se s někým seznámila. Po rozchodu jsem téměř dva roky a nedávno jsem potkala zajímavého muže, který o mě projevil velký zájem.Bohužel stále nejsem schopná začít nový vztah a možná už nikdy nebudu.Protože osudovou lásku asi nejde nijak nahradit.

Hezky popsáno. Každý žije...Ještě bych ráda dodala, proč si myslím, že je láska, kterou popisuješ, osudová.Psala jsem, že osudová láska nějakým způsobem poznamená osud. Taková žena, která hlubokou a neplánovanou lásku zažije a přesto neodejde od dětí, od nemocného manžela, si na základě právě této lásky uvědomí, co je v jejím životě podstané, jaké hodnoty jsou pro ni důležité. Zůstat s rodinou a sobě si takříkajíc utrhnout od huby znamená obrovský posun v jejím osudu. Kdyby to byla žena, která jen vyhledává rozptýlení, vyplňuje mezeru ve svém životě, nikdy by tu prožívanou lásku s rodinou nespojovala. Prostě by to plácala na obě strany, taková láska by s osudovou neměla nic společného. A možná by časem od rodiny stejně odešla jen tak proč ne, že?:)

Mýlíš se.Jeho rodiny se...si pamatuješ, co tady píšeš, tak jsi to za pár týdnů nebo měsíců zkusila u dalšího, jenže ten tě nebavil

Ano, bezděky se ti podařilo...Mýlíš se.Jeho rodiny se náš vztah naprosto nedotkl.Nejsem znuděná panička, prostě se mi to (Bůh zaplať) stalo a tak, jak jsem to popsala, možná nedokonale, to cítím.Moc hezky o tom píše Tina.Tino, dlouho jsi tu nebyla.:-)

Hezky popsáno. Každý žije...Ano, bezděky se ti podařilo vy stihnout, co může být považováno za osudovou lásku. Přesně tak to je. To ovšem není případ Mirandy a spol. Ta se nudí a hledá, co by si bez závazků k oboum rodinám, v pohodlí a sentimentálně užila. Promiň Mirando

Vidíte to moc hezky a moc...Hezky popsáno. Každý žije vlastní život a tak v něm svoji osudovou lásku rozpozná, když dostane od života dar, ji vůbec potkat. Ten, kdo to štěstí má, by ji měl žít naplno a se vším, měl by mít srdce otevřené, protože nikdy neví, kdy jeho láska skončí. Osudová láska většinou nekončí šťastně jako ve filmech, protože mnohdy přichází nečekaně a neplánovaně a může se přihodit zadanému člověku, který ale pro tu lásku neopustí své závazky. Rozhodně ho ale taková láska navždy změní. A proč neopustí, když je tak osudová? Třeba proto, že partner je nemocný, mají za sebou spoustu společných let a nedokáže ho opustit jen pro své vlastní štěstí. Lidských příběhů je spousta a jsou i tací, co své štěstí a třeba i lásku obětují.

Vidíte to moc hezky a moc ráda jsem si vás přečetla - Selmo a proč.A jestli vám vrtá hlavou, proč byl ten jeden jediný muž mou osudovou láskou, tak vám to ráda vysvětlím.Není mi patnáct a nějakými láskami jsem už prošla. Jenomže u všech mužů se po čase objevily nejrůznější vady a kazy. Možná byli krásnější než ten poslední, možná mě milovali víc. Jenomže jen ten jeden jediný byl naprosto bez vady, měl tak úžasnou povahu, jednání, bezvadný vztah ke své rodině a byl ke mně hrozně hodný. O intelektu raději ani nepíšu, i v tom byl bez konkurence, a kvality v intimních chvílích jsou nezapomenutelné. Já jsem ho obdivovala od začátku až do konce a obdivuju ho vlastně pořád. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mě opustil. A tohle je pocit, který jsem nikdy předtím nezažila, a který se pravděpodobně už nikdy nebude opakovat.A proč to sem píšu?Protože nemám nikoho, s kým bych o tom mohla mluvit.:-)Proto - a ještě pro další důvody je prostě mou osudovou láskou.