Můžou větší děti při cestování nosit plenky?
Katřino, držím vám oběma place! Mám dceru, o něco starší než ta vaše, s trochu větším problémem, protože se bohužel i pokakává. Začátky nebyly jednoduché, ale v tomto případě jsou pleny naprostá nutnost a je dobře, že jste si je konečně u dcery prosadila bez dalšího diskutování. Nyní bych vám ale určitě doporučila citlivý přístup, každopádně nechat ji nosit pleny a řešit s lékaři, ale hlavně jí nic nevyčítat a snažit se ji co nejvíc podpřit, protože pro dospívající slečnu je taková situace veliké trauma. Přeji hodně štěstí a snad se dá brzy do pořádku, u nás to bohužel vypadá na dlouhodobější problém, holce už plínky asi zůstanou.
Milado, jestli jsi to ty, co jsi psala už do jiné diskuse na tomto webu, tak nevím, proč by jí plenky měly zůstat, když je to způsobené psychickými problémy. Chce to trpělivost a hlavně věřit. Tím myslím, aby si věřila hlavně ona sama, i když s variantou, že je může mít napořád je třeba trochu počítat.
Jen úvodem, jinak to nehodlám raději komentovat: pokud trpíte nějakou úchylkou, neobracejte se na mne, ale na odborníky. Jinak Petro děkuju za radu, asi to bylo jasné od začátku. Udělala jsem nákup, holka sice zase prosila, ale já už byla nekompromisní a řekla jsem jí, že prostě dokud se to nevyřeší, tak je bude nosit. Naučila jsem ji, jak si je správně nasadit a vyměnit, jinak se samozřejmě snaží chodit na záchod nebo když jde na velkou, tak si je sundává a každé počurání mi bude hlásit a já si to budu psát, abych zjistila, jakou to má frekvenci a jestli tam není nějaká souvislost. No a každopádně navštívíme doktorku, ty plenky jsou teď nutnost, ale není to řešení - jaká je příčina toho pomočování u vaší dcery?
Je vidět jak bouřlivý rozvod rodičů ublíží dětem na celý život. Jen by mě zajímalo, čím dceři ublížil (bývalý manžel )?Nebo-li její otec.
Zdravím Kamile, ano, jsem to já, občas se na doktorku ještě zaskočím podívat, i kvůli jiným věcem, a chtěla jsem Kateřinu v docela podobné situaci trochu podpořit, protože ty začátky bývají asi nejhorší. S naší holkou je to lepší v tom směru, že se jí podařilo s plenkama sžít, už kvůli nim nemívá deprese a i ty pocity méněcennosti se zmírnily. Taky se postupně podařilo dopátrat k pravděpodobné příčině její inkontinence, opravdu to souvisí s tím rozvodem, jejím sebeobviňováním kvůli tomu (k čemuž výrazně přispěl bývalý muž) a stresem z toho, co pak následovalo i jejím strachem, že mi nebude dostatečnou oporou. Psycholog říkal i to, že se tam částečně promítla touha o návrat dětství, kdy se oba rodiče měli rádi a kdy na ni nebyly kladeny žádné nároky. To neznamená, že by toužila neovládat svěrače a nosit pleny, ale tělo takhle na veškerý mix toho všeho prostě zareagovalo. Stále spolu hodně pracují, i ve spolupráci se mnou - dát jí hodně velký oddech, moc ji nezatěžovat povinostmi a nevydělovat ji od mladších sourozenců. Ještě stále ji doma přebaluji já, aby se s tím problémem necítila sama a nebála se, že ji nemáme rádi. Tento její problém prostě "patří do rodiny" a děláme co můžeme, aby to nevnímala jako tabu. Na druhou stranu, už je to docela dlouho a psychicky se hodně spravila, ale ten problém pořád zůstává, jednou za hodně dlouhý čas se probudí v suchých plenkách, ale to je spíš náhoda. Přes den bohužel pořád nedokáže dojít na záchod. Počkáme ještě do konce roku a pak bychom to chtěli řešit nějakými léky, nicméně já se obávám, že vzhledem k tomu jejímu psychickému pokroku a přitom neměnnou inkontinencí jí tohle bohužel už asi zůstane, i když bych si možná víc než ona přála, aby zase mohla žít jako normální holka.
Podle mamky jsem hodný chlapecek co vždy poslouchá že si vždy na cestu krátkou či dlouhou vezmu plenky jednorázové na lepitka zn. Huggies mám číslo 5 a vždy po celou dobu mám plenky stále ale musím mít vždy i svrchní kalhotky ty jsou od značky Bobanek jsou na suchý zip takže vždy mi je máma přitáhne k tělu co to jde o doma musím bohužel nosit plenky látkové klasické dětské 70x70 vždy mám mezi nohama tak 6 látkových plen s pvc kalhotky ale i punčocháče bavlněné a pak i bodyčko a na spaní overal. Ale vždy si musím vzít i dudlík do úst i když nechci stále jsem ho plival a tak mi ho mamka prilepila lepici páskou papírovou ale už ho neplivu už mne ho dala nejdříve na šňůrku a pak na řetízek který je pripnut k overalu či bodyčku které zapne mezi nohy. Teď marodim jelikož jsem nosil kraťasy a nastydl jsem tak ležím v posteli ale bohužel v plenkách a overalu teď bude svačina formou kojenecké láhve 360 ml a bude sunar
Jak by asi na tom byla stále sere a chcije do plenek. A na venek také nosí plenky a veškeré dětské oblečení jako např a dětské punčocháče a zimní kombinézu a je buď na invalidním vozíku a nebo má být berle a nikdy to už lepší asi nabude ať je řada že sní není ležák a může být aspoň na invalidním vozíku a že má pleny jednorázové či látkové a nebo obojí je pro i asi lepší.......jen všude mrdá
U 11 leteho syna se pleny ještě dávají také všude jak doma tak i venku normálně ale včera vyrazil na kole venku a punčocháče dostal normálně také chvíli je nechtěl ale jak jsem mu řekla že mu dám i plenky na lepitka xs seni kids tak si punčocháče vzal pod kraťasy ale spíš si vzal na punčocháče dětské leginy a do plenek jsem mu přidala ještě dvě látkové pleny jelikož tyto plenky mu jsou ještě větší spíš volné tak vždy do nich dostává ještě plenky látkové a plenky drží jak mají ale používá i pampersky číslo 8 ty mu jsou dobře sice mají obrázky ale to mu nevadí stejně má vždycky punčocháče s leginy ale zkoušela jsem mu dát punčocháče s laclem a byli mu také? Tak je většinou nosí doma s látkovými plenky a to mu dávám pvc kalhotky úplně v klidu a syna radši prebalim než aby měl mokré oblečení a na venkovní přebalování se už taky nestydí používá vždy větší látkovou plínku kterou si dá před sebe a pak stáhnu leginy s punčocháči a vyměním špinavou plenku za čistou ale to má vždy ty pampersky.
Moc se netěš, nikdy nevíš, jestli se jich zbavíš. Já si na ně zvykl od nemocnice.
U syna 12 let se stále používají stále bohužel látkové pleny ale i punčocháče frote dětské ty nosí pouze doma a na venek jednorázové pleny Huggies ale i pampersky číslo 6 a úplně v klidu a pohodě žádný vstek nemá že mu dávám pleny mezi nohy a syn má nohu malou 33 a nosí kenssis dětskou obuv teď syn marodi tak pleny má non-stop 24/ 7 včera jsem dala prát látkové pleny dvě pračky a dala usušit na zahradu a krásné mi plenky uschli takže pohoda.
Tak aspoň, že už to máš za sebou. Dětství by mělo být nejkrásnějším věkem, mít na co vzpomínat a ne, aby to člověk nejraději vymazal z paměti.
Ano. A tyto děti budou určitě velmi obdivované, jak to zjistí spolužáci že nosí plínky a musí do nich čurat a kadit.
Já taky nechápu, že se radši pomočí před spolužáky, než aby si vzala tu plínku. Já jsem s ní o tom mluvila, říkala jsem, že vybereme takovou ochranu, aby to nešlo vidět a že to je stejně jen dočasně, ale pro ni je nemyslitelné, že by něco takového nosila, snažila jsem se jí všechno vysvětlit, ale ona hned hrozně vyšiluje, omlouvá se, brečí, prosí - minule si přede mnou klekla na kolena a prosila, ať nemusí nosit plenky a že žádná doktorka není potřeba, že ona už si to bude hlídat a nepočurá se. Což samozřejmě není v jejích silách, ale ona si to prostě nechce připustit. Já se s ní snažím mluvit rozumně, ale asi budu muset být trochu ráznější, jenže bych byla ráda, kdyby si uměla ten problém přiznat a já ji nemusela do ničeho nutit. Takhle je akorát vystresovaná.
Neměla jsi to lehké, ale zvládla jsi to. Nebála ses třeba, že by ti počurávání do plenek mohlo přerůst v inkontinenci, nebo jsi je měla jen pro jistotu?
Zdravím Kamile, ano, jsem to já, občas se na doktorku ještě zaskočím podívat, i kvůli jiným věcem, a chtěla jsem Kateřinu v docela podobné situaci trochu podpořit, protože ty začátky bývají asi nejhorší. S naší holkou je to lepší v tom směru, že se jí podařilo s plenkama sžít, už kvůli nim nemívá deprese a i ty pocity méněcennosti se zmírnily. Taky se postupně podařilo dopátrat k pravděpodobné příčině její inkontinence, opravdu to souvisí s tím rozvodem, jejím sebeobviňováním kvůli tomu (k čemuž výrazně přispěl bývalý muž) a stresem z toho, co pak následovalo i jejím strachem, že mi nebude dostatečnou oporou. Psycholog říkal i to, že se tam částečně promítla touha o návrat dětství, kdy se oba rodiče měli rádi a kdy na ni nebyly kladeny žádné nároky. To neznamená, že by toužila neovládat svěrače a nosit pleny, ale tělo takhle na veškerý mix toho všeho prostě zareagovalo. Stále spolu hodně pracují, i ve spolupráci se mnou - dát jí hodně velký oddech, moc ji nezatěžovat povinostmi a nevydělovat ji od mladších sourozenců. Ještě stále ji doma přebaluji já, aby se s tím problémem necítila sama a nebála se, že ji nemáme rádi. Tento její problém prostě "patří do rodiny" a děláme co můžeme, aby to nevnímala jako tabu. Na druhou stranu, už je to docela dlouho a psychicky se hodně spravila, ale ten problém pořád zůstává, jednou za hodně dlouhý čas se probudí v suchých plenkách, ale to je spíš náhoda. Přes den bohužel pořád nedokáže dojít na záchod. Počkáme ještě do konce roku a pak bychom to chtěli řešit nějakými léky, nicméně já se obávám, že vzhledem k tomu jejímu psychickému pokroku a přitom neměnnou inkontinencí jí tohle bohužel už asi zůstane, i když bych si možná víc než ona přála, aby zase mohla žít jako normální holka.
Tak aspoň, že už to máš za sebou. Dětství by mělo být nejkrásnějším věkem, mít na co vzpomínat a ne, aby to člověk nejraději vymazal z paměti.
Milado, jestli jsi to ty, co jsi psala už do jiné diskuse na tomto webu, tak nevím, proč by jí plenky měly zůstat, když je to způsobené psychickými problémy. Chce to trpělivost a hlavně věřit. Tím myslím, aby si věřila hlavně ona sama, i když s variantou, že je může mít napořád je třeba trochu počítat.
Je vidět jak bouřlivý rozvod rodičů ublíží dětem na celý život. Jen by mě zajímalo, čím dceři ublížil (bývalý manžel )?Nebo-li její otec.
Reklama
Včera jsem synovi dávala 6 látkových plen se svrchnimi kalhotky a bavlněné punčocháče a na noc na spaní a řekl že se do plenek pocural asi tak 6x za noc ale podle toho jak jsou pleny naducane tak to je více a synovi je 14 let a plenky jednorázové či látkové zatím nevadí řekl si o ně když mu bylo 10 let a budu doufat že ho to jednou přejde samo o řekne mi prosím mamko už mi plenky nedávej prosím ale teď ho nebudu nutit aby je přestal nosit řekne si sám on je stejně hendikepovany.
- Odpovědět
Pošli odkaz