Můžou větší děti při cestování nosit plenky?

Aha tak teď už mi vrtá hlavou jen to přebalování venku.
Takže ty jsi vlastně takhle na tajno nosila pleny od konce osmičky, tedy i v devítce?
Mimochodem, jakmile jsi odešla na intr, tak pak už takové tendence neměla, třeba když si přijela domů nebo tak? To je zvláštní, že ji to tak rychle přešlo.

Neříkám, že jsem se pokakávala pokaždé - jenom někdy. Spíš si to nejvíc pamatuju, protože to bylo to naprosto nejhorší.
Opravdu jsem si nedokázala říct teď půjdu na velkou a pak to v plenkách vydržím, to mi fakt nešlo, takhle na povel. Cítit to samozřejme je a to úplně strašně, člověk to nesmí srovnávat se zápachem pokakaného miminka, u starších už je to hodně hodně poznat. Co se té školy týče, já tam na záchod chodila normálně, ale máma už právě kvůli tomu co píše Pavla plánovala, že je budu nosit i tam. Ona mi ke konci osmé třídy už plenky do školy dávala, ale já si je vždycky sundala a schovala do tašky a zase si je dala až po poslední hodině. Aby to vypadalo, že je fakt přes den nosím, používala jsem je cestou domů - máma byla spokojená. Ale chtěla i psát dopis třídní, že neudržím moč a stolici a ať mi umožní chodit se během hodin přebalovat na záchod. Naštěstí už nastal konec školy a já od ní mohla pryč.

No nevím lidi jsou různě ujetí co kdyby to byla pravda ač šílená ale co.jenom mě není jasné proč se do těch plínek mohla podělat počůrat budíš za celý den jdu třeba čtyři krát.Ale na velkou to mě připadá divný kolikrát jde normální běloch bez potíží na velkou.já měl před měsícem porojímavé problémy a měli jsme jet do Rakouska na zájezd tak jsem si vzal den před tím beton tak abych ten den na velkou nemusel a také ne.vyšlo to.také nerad jdu někde mimo na velkou nemám také moc rád veřejné záchodky.ale ten příběh mě zkrátka připadá trochu ujetý ale neříkám že není možný co víme........

Ariesek
Maminka si to nemyslí, to si vymýšlí Estel. Mrkni se víc dozadu, někde k začátku.

Ahoj Estel, tak to mě moc mrzí, že jsi měla takové dětsvtí, jen mě na tom trošku zaráží pár věcí.
Třeba na tvém místě, pokud by se mi tedy povedlo udělat si velkou potřebu do plínek, tak bych to rozhodně tajila co nejdéle (přecijen venku to zase tak moc cítit není) a pokud by na to teda tvoje mamka přišla, tak snad máš pusu, tak si jí mohla říct, aby tě přebalila někde bokem, alespoň za keřem nebo tak, pokud už by to teda nevydrželo až domů. Zdá se mi trochu divné, když jsi popisovala, jak tě prostě z ničeho nic na chodníku začala přebalovat.
A taky je mi dost divné, jak je možné, že si do školy ty plínky nosit nemusela. Přeci si tvoje mamka nemyslela, že to těch 6, 7 nebo 8 hodin ve škole vydržíš bez toho, aniž by sis došla na wc ne?

Estel: I kdybych tomu uvěřil tak,proč jsi do těch plen dělala velkou potřebu,pokud někam jedu na celý den ráno zajdu na velkou a potom už celý den nemám potřebu myslím,že takhle funguje většina lidí.....

Marku, já ty plínky nenáviděla. Vůbec jsem nechápala, proč mne matka tak trápí. Netrpěla jsem únikem moči nebo stolice a ona mne přesto nutila používat plenky, bylo to strašně ponižující a čím jsem byla starší, tím to bylo horší. Ano, snažila jsem se vydržet co nejdýl, protože mi to bylo neskutečně odporné, pořád jsem se tomu snažila bránit. Takže fyzicky mne to nijak nepoznamenalo, ale než jsem se vyrovnala sama se sebou a získala nějaké sebevědomí, zabralo to několik let. Já mohla být venku jen takovou dobu, aby matka měla jistotu, že nebudu muset jít na záchod jinam než doma. Takže jsem se vždy každou hodinu musela hlásit doma. Ale díky tomu jsem ty plenky nemusela nosit před kamarádkama. Doma taky ne.Jen když jsem šla někam na dělší dobu, tak jsem bez plenek neměla šanci. Upřímně, co jí vadilo na tom si venku dřepnout a proč mi místo toho nutila plínky taky vůbec netuším. Ono to s ní bylo pomalu a jistě pořád horší, ke konci základky už plánovala, že budu plenky nosit i do školy, ale k tomu naštěstí už nedošlo, to by byla moje smrt.

Vůbec nevím o jakém příběhu s mladším bratrem se tady mluví :-(

No Zazi, když tě někdo takhle "drtí" od šesti a ty k němu máš jako dítě prostě určitý přirozený respekt, dlouho to trvá. Jasně, že jsem s mámou často bojovala, ale dopadlo to vždycky stejně. Zachránil mne fakt až intr.

Estel, to ti takové dětství nezávidím. Doma jsi také musela používat plenky, nebo jsi mohla na toaletu? Dávala ti je, když sis šla třeba hrát s kamarádkami ven, nebo k nim na návštěvu, nebo byla pořád s tebou?
Jak jsi to řešila? Bránila ses, že je nechceš a potřebu se snažila udržet až dokud to nešlo udržet? Ono totiž můžeš být ráda, že jsi na její "hru" nepřistoupila, to bys asi ještě teď plenky opravdu potřebovala. Je totiž jednoduché si zvyknout potřebu vykonat hned jak se přihlásí a nezadržovat ji. Tvoje matka by se měla léčit, protože svou přehnanou hygienou lidi ničí. To jí pak nemůžeš dát na hlídání ani své dítě. Jen mi není jasné, proč jí vadí, když bys čůrala venku?

Estel
nápadně se to podobá něčemu, co už tady někde výše bylo. A dokonce na pokračování, jen nešlo o maminku, ale o mladšího bratra. Neopakuj se, vymysli něco originálnějšího.

Tak to ti teda nezávidím, slyším o něčem takovém poprvé, ale nechat si tohle líbit do 14, to je trochu zvláštní.

A omlouvám se, že jsem to sem vložila 3x, není to schválně.

Jasně že ne ve frontě u pokladny. Ale jakmile to bylo možné. Hele, zkus ti to někdy, udělat to do plenky, jako jsem musela já. Do minuty necítíš nic jiného. Nehledě tomu, že jsem byla vždycky rudá jako rajče, takže by to poznala i tak. Ona mi na jednu stranu nutila ty plenky a na druhou jakmile jsem se do nich pokakala, okamžitě chtěla, aby to bylo co nejdřív pryč a já byla zase v čisté. Vždyť říkám že byla tak trochu mešuge

Ale neříkej mi, že okamžitě poznala, že si tu plínku právě použila, že ses to nesnažila nějak skrýt a že tě prostě na místě (jak ty říkáš v parku, nebo snad i na tom nákupu) začala přebalovat. To je trochu moc.

Ale neříkej mi, že okamžitě poznala, že si tu plínku právě použila, že ses to nesnažila nějak skrýt a že tě prostě na místě (jak ty říkáš v parku, nebo snad i na tom nákupu) začala přebalovat. To je trochu moc.

Ale neříkej mi, že okamžitě poznala, že si tu plínku právě použila, že ses to nesnažila nějak skrýt a že tě prostě na místě (jak ty říkáš v parku, nebo snad i na tom nákupu) začala přebalovat. To je trochu moc.

No právě, nedává to smysl. Musíš si představit, že máš matku, která není psychicky úplně v pořádku. Žije s dcerou sama a je upnutá jen na ni a protože je to jediné, co jí ještě zbylo, vytvoří se u ní bludy, že jí ublíží bacily, které jsou všude a ona onemocní a jí odebere dítě sociálka, vláda, FBI. Doma proto dezinfikuje záchod po každém použití. Nabádá dceru, aby ve škole na záchod nechodila a snažila se to vydržet, Když s ní někam jde nebo jede na výlet - veřejné toalety nepřipadají v úvahu a už vůbec ne močení v podřepu někde venku. Hezky dceru navleče do plenek a to děcko nemá na výběr. Chce se ti na záchod a matka tě nikam nepustí, máš na sobě plenky - co můžeš dělat jiného? :-( I když se ti z toho dělá špatně a víš, že tě pak čeká přebalování a matka neřeší, jestli tě nahou a špinavou někdo vidí nebo ne, protože jí to připadá správné. A takhle to se mnou dělala od první třídy. Šestiletá holka se nedokáže vzepřít, Já tu sílu našla fakt až někdy v těch čtrnácti, kdy už jsem opravdu umírala hanbou z toho, co mne furt nutila přetrpět a z toho, v jakém stavu mne neustále vídali úplně cizí lidi. Věř si samozřejmě čemu chceš, já taky do těď nemůžu uvěřit, jak neuvěřitelně zkurvené dětství jsem měla :-(((

No tak nevím ten příběh nedává smysl proč by se 14 holka pokadila do plínky tak aby ji ti jí máma musela přebalovat na veřejnosti to nepochopím.Vypadá to jako pěkně ujetý blábol...nezlob se ale jo...

Brr, úplně mi to připomnělo moje dětství a dospívání. Matka měla panickou hrůzu z mikrobů a já měla zákaz chodit na veřejné záchodky. Zajímavé je, že ona tam chodit mohla, ale já prostě ne. Nedává to moc logiku a dodnes nechápu, co ji k tomu vlastně vedlo. Jakékoli cestování jsem musela používat plenky a taky když jsme šli na dělší nákupy třeba jen do města. Taky neměla problém přebalit mne kdekoli, jakmile poznala, že jsem plenku použila pro velkou potřebu, hned šla dolů a měnila ji za čistou, zatímco já mohla umřít hanbou. Musela jsem si z hlavy vytěsnit spousty ponižujících zážitků. Takhle se to táhlo až do mých čtrnácti, kdy jsem se už opravdu začala hodně bouřit a navíc i okolí nereagovalo na přebalování takhle velké holky zrovna pozitivně a máma musela občas vysvětlovat. V patnácti jsem radši utekla na intr a dodnes jsem s mámou v kontaktu jen sporadicky, ale tyhle vzpomínky... jen si představte, že je vám čtrnáct a máma vám v parku za bílého dne a plném lidí přebaluje pokaděnou plínu a vy jen trnete, aby zrovna nešel kolem někdo ze školy. Fakt tomu nerozumím, že někdo může dítě takhle trápit jen z nějakých svých pochybných důvodů nebo fóbií.