Sousedka nás šikanuje, nevíme, jak dál ...

Malenko, děkuji za podporu. Dohry těchto konfliktů bývají následně řešeny s manželem, který se vždy upřímně omluví a sám je z existující situace viditelně něšťastný, nicméně předejít či zabránit jí není v jeho silách. Ano, problémy měli i v předešlém bydlišti, což nám ve své "normální" chvilce prozradila sama sousedka, nicméně situaci podala tak, že se stěhovali, neboť s předchozími sousedy ONI strašně zkusili. Já si myslím, že naopak sousedé leccos zakoušeli s ní, je dost možné, že jí následně dělali i naschvály, čemuž bych se popravdě ani nedivila, nebo si prostě jen bránili svá práva a onu sousedku po nějaké době jednoduše "vyštípali". Není to zrovna hezké, ale i mně by se hrozně ulevilo, kdyby se přesunula o dům dál ...
Petře, Tvůj skepticismus naprosto chápu, i my mu už začínáme podléhat. Myslím, že už opravdu není moc iluzí, které bys nám mohl vzít :o)'

je demokracie a musíme být tolerantní:)
No není to až taková sranda, to mě řekl nás starosta (ODS)když jsem se obtěžoval až k němu s tím, že šílená sousedka nám stříhá kabelovou televizi a Intrnet. Moji firmu zabývající se daňovým poradenstvím to pochopitelně značně omezuje.
Jde o to, že ta sousedka je bývalá chartistka nebo co, politický vězeň a navrch ještě paranoik s papírama na hlavu.
Vzala si do hlavy, že firma nacházející se pod jejím bytem na ni útočí mikrovlnným zářením , zelenejma příšerkama a já nevím čím ještě:)
Je to matka dvou dětí a má také ustarného manžela, který s ní bohužel nehne. Mimochodem, ty děti nejsou jeho, ale osvojené! její skutečné děti jsou už dávno dospělé...
Bohužel není ani "politická vůle" s ní hnout. Jednou jsem byl v jejím bytě s exekutorem, ona totiž taky nepravidelně platí nájem. Vypadalo to tam jako někde v chudinském slumu na předměstí Johanesburgu, otřískaný nábytek, hrnce snad ze šrotu, lednička plesnivá, akorát televize byla moderní domácí kino, u ní bylo pravý kožený křeslo v ceně osobního auta a DVD tam bylo snad tisíc...Děti spí na děravých matracích v komoře,mají vojenské spacáky jako jsem před léty tahal na potlach:) ale to zřejmě sociálním pracovnicím nevadí. Hlavně, že na ně bere peníze:)
No co by jste řekli pomohl jí ombudsman proti tomu zlému podnikateli, který ji chtěl omezit v užívání vyýhod demokracie? To se ví, že ano, blázen pomáhá zase jen bláznovi:)
No, není politická vůle, ani v případě zástupců a zákonů naši nejsilnější Strany,té naděje naší demokracie, bohužel.
Přesvědčil jsem se, že i demokratickým politikům nejde o nic víc, než buzeraci slušně se chovajících občanů, snad aby se tou "starostí" o ty méně přizpůsobivé zaplácly daleko důležitější problémy...'

Malenko, a tobě už někdy úřad s rozšířenou působností s něčím pomohl? Nechci malovat čerty na zeď a lidem jako Joanna brát iluze, kterých mají i tak už málo, ale já mám s úřady zkušenosti dost mizerné.'

Moc se omlouvám za tu pravopisnou chybu. Samozřejmě tam mělo být "komisi".'

I já bych zde přispěla svou troškou do mlýna. Co takhle oslovit manžela. Obrátit se na něj a pokusit se mu říci jak se jeho manželka v době jeho nepřítomnosti chová. Asi bych také pátrala po důvodu, proč se vůbec přestěhovali. Možná byste zjistila, že už v původním bydlišti měli problémy. Tak to byl jeden nápad a ten druhý je obrátit se na příslušný úřad s rozšířenou působností. Dle Vašeho popisu ta žena má opravdu nějaý "problém" a v případě, že ho manžel nechce, nebo neumí vyřešit, tak si přece nemůžete nechat ubližovat. Na tom úřadě by měli mít za pravé přestupkovou komisy a také veřejného opatrovníka, který by Vám měl umět poradit jak se v případě člověka, který má psychiatrickou diagnózu zachovat tj. kam se obrátit, případně by to měl umět zařídit on sám. Držím Vám palce.'

Děkuji všem za reakce.
Hrozné na tom je, že zatím co sousedka striktně vyžaduje ohledy na vše možné, sama se vůči svému okolí chová bezohledně. Např. jsme ji viděli zametat balkon, přičemž celé dílo zakončila shozením obsahu lopatky na balkon pod ní. Když se o této události máma zmínila, sousedka jí odvětila, že když se ostatní chovají jako prasata, proč by se tak nechovala ona, že není pi.., aby si mikroby z balkonu nosila do svého odpadkového koše. Podotýkám, že veškeré vulgarismy bez rozpaků užívá před svým malým synem. Ona se neustále cítí někým omezována (shodou okolností si asi o měsíc dříve stěžovala, že na svém balkoně našla několik spadených vlasů) a když jí máma řekla, že i my se cítíme omezováni tím jejím věčným mlácením a výstupy, tak odvětila, že ona si může mlátit a křičet jak chce. Řečeno ve zkratce: ona sama si může dělat co chce a kdy chce, zatímco všichni ostatní jsou povinni se jí podřizovat. Přitom její manžel je opravdu tak hodný člověk, nechápu to. Po tom nedělním výstupu jsem je později večer zase slyšela se hlasitě hádat, načež v pondělí ráno už byla sousedka i s dítětem pryč. Nevím, kde jsou opět "odklizeni", v každém případě však tohle není řešení, určitě ne z dlouhodobého hlediska. Marie, shodou okolností jsem konstatovala to stejné, co Vy - že pokud jí vadí sebemenší projevy existence jejích sousedů, měla by se odstěhovat někam na samotu uprostřed šumavských lesů a kolem domu si natáhnout ostnatý drát. Tohle je samozřejmě nadsázka, ale opravdu nerozumím tomu, co při stěhování do desetipodlažního domu vlastně očekávala. Já osobně jsem však přesvědčená, že ona bohužel není schopna jakéhokoli objektivního posouzení situace a především není schopna posouzení adekvátnosti vlastního chování a sebekontroly. Řekla bych to tak, že ona prostě na normální situace reaguje extrémním způsobem. Pokud ji takhle rozběsní chození po bytě, nechci si představit, jak by zareagovala v případě, že bychom jí (podle její vlastní logiky) smetli špínu z našeho balkonu na její. S osobností jí samotné bohužel my nic nenaděláme, já si přeji jen to, aby nás nechala na pokoji.
Děkuji všem za rady, tipy, odkazy a držení palců - myslím, že je ještě budeme potřebovat.'

Kamarádka je v té samé situaci co vy.Sousedka ji stejnými scénami ztrpčovala život,pak přešla na útoky proti majetku-polila jim dveře barvou,nebo je zavalila vlastními odpadky.Kamarádce nezbylo než zavolat policii-ti to s ní sepsali,bylo ji řečeno,že už maji na danou paní více oznámení,ale oni s tím nic nezmůžou,jelikož se paní léčila na psichiatrii-jediné řešení je prý najít její rodiče a ti by ji museli umístit na kliniku.Manžel se už se sousedkou rozvedl a děti byli svěřeny do jeho péče.Tito lidé trpí stihomamem,že je někdo omezuje,dělá naschvály a pod.Nejhorší je že oni tomu sami věří a nikdo jim to nevymluví-naopak berou to jako další útok na jejich osobu.Kamarádce jako poslední možnost doporučili dojít na město-jelikož to jsou byty města a problematická sousedka nikde nepracuje,nebude zřejmě platit nájem-takže si na ni stěžovat tam a dát to prošetřit.
Joanno,držím vám pěsti,ať to dobře dopadne :-)'

Dobrý den, Joanno,
pomoc pro vás je, zaregistrujte se na Babinet.cz a ve fóru http://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=13 se vám dostane odborné pomoci, kam se obrátit.Ničeho se nebojte, držím vám palce.Ta sousedka by se měla nejsíš vystěhovat na chaloupku u lesa a ne do paneláku.'

Joanno, jak se opovažujete chodit po bytě? Styďte se!!!'

Obrátit se můžete na ombudsmana, ale bude vám to h** platné, zvlášť, jestli ta paní sousedka je z určitého etnika, věřící, v nějaké sektě, nebo takříkajíc na hlavičku. Já s přístupem pana Motejla a jeho úřadu mám velmi zlé zkušenosti.
Bude asi lepší obrátit se na policii nebo sdružení řešící domácí násilí a násilí na dětech, kde vám poradí více. Protože to co Vy zažíváte se opravdu jinak nedá řešit. A už vůbec ne nějakým soucitem, tolerancí a pochopením těžkého života matky,jejíž muž není věřící, jak mě v podobném případě poradil pan farář, jinak hodný člověk...Prostě natočte si některé její vystoupení a sprostě ji udejte. To, že si to odnese její manžel, že se její rodina může rozpadnout, že dítě může přijít do ústavu je sice možné a pravděpodobné, ale jinak může jít opravdu o život.
Před lety jsem chodila s jedním na pohled pěkným mužem, který pocházel z podobné rodiny jako má vaše nepříjemná sousedka.
Matka která byla na mateřské asi 8 let, kluci dva, skoro dospělí, oba spali na jednom skládacím divanu v obýváku, kde byl odporný koberec,zvaný hlídací, kde bylo dlouho vidět každé našlápnutí, matka měla byt plný harabudí, které nazývala vzácné věci, špatně udržované květiny stály kamkoliv se člověk podíval, na topení se sušily pytlíky od čaje a zaprášená strouhaná zelenina, na sporáku špinavé, otlučené hrnce jako má ve filmech z minulýho století chudina v Hamburku:) neměli ani ledničku a zřejmě prali ve vaně,nad kterou se sušily kupy oblečení, neviděla jsem nikde pračku, televize byla "stoletá". A ta krkavčí matka chodila do práce oblečená jako z popelnic, aby si cestou vyžebrala, přestože plat měla přinejmenším dostatečný...Celý ten cirkus živil manžel, který po letech "skoků do zdi" rezignoval. Přestože měl nadprůměrný plat, ta jeho to zvládla rozfofrovat po hospodách, spala mu s kdekým, válela se opilá po ulici, neustále ho pomlouvala, jak je jí nevěrný a nedá jí ani korunu! Dětem, už mladým mužům, nekoupila ani nové kalhoty, nosili stejnou veteš jako ona, s tím že za chvíli budou dospělí a oblečou je na vojně:) Taky je nedůstojně liskala na veřejnosti, když se jí něco nelíbilo, jako malý smrkáče. No, dělá se mně špatně jenom si na to vzpomenu. Ten mladý muž z toho byl poznamenaný na zbytek života, v jednu chvíli byl romantický milovník, který píše básně a v druhé, zvlášť potom co měl trochu upito, nebo ho někdo vyhecoval, urvaný řeznický pes, který se žene za fenou a eliminuje cokoliv potká...pak si se prý oženil a později manželku i s dětmi málem poslal pod fialky...Přičemž stále vyloženě visel na své bláznivé matce. Je to nějaká porucha, syndrom opičího nebo dračího dítěte, já si přesně nevzpomenu.
To přece tomu jejich dítěti nepřejete, ne? V každém ústavu se o něj postarají lépe.'

Jsem si vědoma toho, že následující řádky mohou některým nezúčastněným čitatelům znít možná i komicky či neuvěřitelně, nicméně stalo se to pro nás velmi vážnou věcí. Přes 10 let bydlíme v panelovém domě s cca 40-ti byty, s většinou sousedů se známe a vždy jsme se všemi vycházeli dobře či minimálně bez problémů. Patříme k těm velmi tolerantním lidem, kteří si uvědomují, že při tak vysokém počtu bytových jednotek je samozřejmé, že o existenci svých sousedů budeme více či méně vědět. Sami jsme poměrně tichou domácností s běžným denním provozem, já jsem v plném invalidním důchodu, rodiče na prahu starobního, takže o žádných mejdanech či stavebních úpravách v bytě není řeč. Loni se do bytu pod námi přistěhovala rodina s malým dítětem, žena je poměrně mladá, její muž o něco starší. Nejsem odborník, ale myslím si, že ona sousedka není psychicky zcela v pořádku, což by mi bylo naprosto lhostejné, kdyby nám svými hysterickými záchvaty nedělala z bydlení peklo. Po první týdny se omezovala "pouze" na mlácení do radiátorů či do stropu (naší podlahy), jejichž důvod jsme naprosto nechápali. Pak jednoho dne zazvonil telefon a po zvednutí sluchátka jsem uslyšela, že se s námi nedá domluvit a že na nás uvalí správní řízení, neboť v bytě provozujeme živnost a celý den vrtáme a brousíme a rušíme tím ji i její dítě. Tak tak, že mi překvapením nevypadlo sluchátko z ruky a jak se později ukázalo, oním "vrtáním" a "broušením" se ukázalo být používání běžného domácího vysavče. Dále jsem se dozvěděla, že podá stížnost i na domovní správu, protože během dne chodíme po bytě, což ji ruší a v některých místech nám ještě ke všemu vržou parkety. Vysvětlila mi, že původem těch rušivých zvuků si je jistá, neboť nejdříve hodiny ležela na zemi a poslouchala, jestli to není od sousedů pod nimi a poté zase hodiny stále na stole a poslouchala u stropu sousedícího s námi. Odpoledne pak zazvonila u naších dveří s pokračováním, kdy nám vyložila podrobný rozvrh jejího dne, kdy odpočívá a kdy spí její dítě a kdy vyžaduje naprostý klid. V důsledku toho jsme se následně nepohodli i my doma, neboť máma se mě pro klid v domě snažila přimět k omezení aktivit v daných hodinách, což se mi právě nezamlouvalo, nicméně nakonec jsme se dohodli, že sousedce vyjdeme vstříc v naději, že opravdu bude klid. Po necelých dvou týdnech však došlo k dalšímu nepříčetnému mlácení a následnému zvonění u dveří, kdy se máma dozvěděla, že její dcera (já) je debil a ať už jdeme do prdele (omlouvám se za ty výrazy, ale pouze cituji), že jsme ji zase rušili (mimo stanovenou dobu) a že neví, jestli mámu bolí nohy, ale že příšerně šourá nohama atd. Manžel oné sousedky je velmi příjemný pán, pokud je přítomen, snaží se svoji manželku mírnit a velmi se pak za ni omlouvá, bohužel je většinu dne v zaměstnání a za jeho nepřítomnosti je sousedka v plné síle. Po této roztržce byl nějaký čas klid a sousedka si své afekty uspokojovala jen mlácením do radiátorů či stropů. Musím ale podotknout, že domácnost jí samotné nepatří právě mezi klidné, velmi často, téměř denně, se s manželem hlasitě hádají, tedy spíše ona ječí a on se ji snaží uklidnit, k čemuž se vzápětí připojí zoufalý pláč dítěte. Díky síle jejího hlasu slyším téměř každé slovo, takže už jsem ji slyšela např. nadávat svému malému synovi do hajzlů, taktéž manžela oslovuje všelijak, malou dceru své sousedky bydlící pod ní za nepříčetného vřeštění po celé chodbě nazvala krávou a asi před měsícem na svého muže hystericky ječela, že jestli někam půjde, tak skočí z okna a zabije se, což zopakovala asi třikrát. Po celý následující měsíc byl klid, sousedka ani dítě v bytě evidentně nepobývali a mě napadlo, jestli ji třeba někde nehospitalizovali. Mezitím jsme náhodným rozhovorem s paní ze stejného patra zjistili, že dotyčná sousedka tímto způsobem obíhá i ostatní sousedící byty a sama ji označila za nenormální. Naše sousedské bydlení vyvrcholilo právě dnes, kdy jsme se od navrátivší se hysterické sousedky opět dozvěděli, že půjde na domovní správu (pochopitelně na ní nikdy předtím nebyla), že má kdesi známé a že nám to bydlení tak znepříjemní, že budeme mít na hlavě samé hovna a sračky a že budeme schoulení sedět v křesle a brečet. Při pokusu zavřít před ní dveře do nich vší silou vrazila, že se odrazily od protější stěny a řvala, že mámě přeje další infarkt (jeden už měla) a že chce, aby se z něj už nikdy nedostala. Co říct ... Víte, já se jí vážně bojím. Ona se totiž ve chvíli, kdy ji něco naštve (což je cokoli, kdykoli a denně) vůbec neovládá. Za nějakou dobu se sice uklidní, ale v tu chvíli je naprosto nepříčetná. Mám docela strach i o její dítě, ale především o své rodiče, kteří mají svých starostí a nemocí dost i bez ní. A co potřebuji? V tuto chvíli opravdu ne rady, abychom ji poslali "někam", ale spíše nějakou občansko-právní radu, jak v takové situaci postupovat. Myslím si, že v právu jsme my, protože podle mého názoru chození, uklízení či jiné lidské aktivity provozované v denní dobu patří k běžnému režimu domácnosti, ve kterém by nám nemělo být bráněno a navíc tímto způsobem. Ráda bych věděla, zda je možné dosáhnout nějakých opatření, které by mohly pomoci přimět sousedku přestat s neustálým obtěžováním a zejména agresivními slovními výpady vůči mně a mým rodičům. Pokud máte přímou radu či víte, kam se případně obrátit, budu Vám velmi vděčná, protože situace se stává opravdu neúnosnou. Předem děkuji.'