ROMOVÉ - žijí tu s námi

Miu a co když už sem si to odžila to krásný co sem měla zažít? Mě bylo nejkrásněji s Aličkou,to co sem s ní třeba zažila na pláži tomu se nic nevyrovná.Tak už asi jdete spát.No asi bere hodně prášků viď,možná na tlak a nějaký takový viď? My teď s Jirkou balíme věci a ve 4h ráno vyjíždíme za Anetkou.Ale ten pocit že celou dobu co sem Aličku měla tak Anetka byla v ní a prožívala to snáma.Celou dobu! A teď jí po prvý uvidim.No ty jo já nevim co to semnou udělá.A ty anonyme co si mi napsal tak ty si nikdy neměl rozchod? Chápu že jsou strašnější věci ale když někoho tak miluješ tak to prostě bolí a bolí hnusně!

No je to šílený.Moje...bábi kouká na televizi na nějakej Mexickej film nebo co to je. Já mám největší strach abych ji nezapoměla dát prášky, nebo abych je nespletla a taky aby sebou někde nebacila.
Milu na světě je přece hodně mužů i žen, co víš, koho v budoucnu potkáš. Máš dobrý, že tě Jirka ohlídá abys neudělala nějakou volovinu. Víš, život někdy stojí za houby, ale občas je i přece krásný, překrásný. Všechno se časem vyřeší, já jsem se skoro 8 roků hrabala ze sraček, myslela jsem že to nikdy neskončí a dočkala jsem se. Každý trápení jednou skončí.

No je to šílený.Moje...ty blbko,zalez někam,nevíš co je bolest

Milu, kdo to nezažil tak je...No je to šílený.Moje jediná ženská:-( mě bylo dobře jen s ní tak já nevim jak to zvládnu.Mam strašnou chuť na heroin ale Jirka mi mačkal ruce abych neutekla a zamkl tak já myslim na tebe hrozně a říkam si co ty jak musíš být silná jak abys to zvládla a já vim nesmim to udělat bylo by to rychle zasebou ale bolí to moc jak sem jí zase viděla a chytla jí a ponořila tvář do jejích vlásků a měla její vůni a ten pocit že to ztratim že už nechce být moje:"(( já nevim Miuško já se bojim,já takovou už nenajdu.Co teď děláš a mámu tam máš i sebe nebo v jinym pokoji?

Aha já myslela že si se...Milu, kdo to nezažil tak je pro něj těžké pochopit jaké to je, když to na nás padne.
Smiř se s tím, že Alice chce žít jiný život, má na to právo. Je to asi pro tebe hodně těžké, ale musíš jít dál.

Tak to koukam.A nevíš z...některé o tom mluvily některé ne. Přepracovanost, vztahy v rodině, některé to dlouho tajily, myslím potíže a ty pak vygradovaly. Bylo nás tam víc, co to chtěly ukončit, některé jen přestaly reagovat na všechny podněty. Jo je to taková moje jistota, že když by bylo nejhůř tak vím, že se nemusím bát toho, kam půjdu.

beru silnější léky, ale...Tak to koukam.A nevíš z čeho se zhroutily ty ostatní ženy? Ten život nám všem někdy dává tak zabrat,že někdo už to nezvládne.Ale,tak je dobře,že ti to tak pomohlo a víš kam jít,když by bylo nejhůř.

Milu, ale já se na tebe...Aha já myslela že si se zlobila.Jak si to teď všechno popsala tak já se prostě stydim nějak.A pořád sem doufala že si to Alice rozmyslí a nerozmyslela takže já nevim jak se uklidnit,nemít tady Jirku tak bych to asi nezvládla.

vůbec nevíš, co jsou...Přesně.Když máš pravý deprese tak i tu přírodu vnímáš jinak,úplně skresleně,hnusně.Máš jiný vnímání světa a kdo to nezažil nepochopí.

Mio já se stydim za sebe že...Milu, ale já se na tebe nezlobím. Prostě jsem jen zareagovala a hned na to zapoměla.

No to je teda hrozný.To...beru silnější léky, ale ty ještě silnější jsem odmítla, protože jsou návykové. Nyla jsem v šaškecu v Brně Černovicích a bylo to tam úžasný. Mě tam dovezla rychlá, už jsem zde prostě nechtěla být. Měla jsem hodně problémú a já neumím říct dětem že už nemůžu dál. Byla jsem v novém pavilonu, všechno supermoderna. Bylo nás tam 30, podnikatelky, dvě doktorky, veterinářka, učitelky a velká část osazenstva mnohem mladší než já. Péče vynikající, říkali nám děvčátka a byla tam i kuřárna. Za několik dní jsem už mohla chodit i do parky na vycházky, jinak jsme byly pod zámkem. Najednou jsem se ocitla v prostředí, kde jsem nemusel nic řešit, na nic myslet.

Mio já se stydim za sebe že sem ti nabízela sex.Chce se mi brečet i z tebe když čtu jak musíš být silná a jak to pokračuje u tebe tak se cítim trapně.Ali už mi opustila definitivně.Sedim na Jirkovi a brečim.To tak bolí že ani to nejde popsat.

nevím o čem tu...vůbec nevíš, co jsou deprese.Ty opravdové, kdy je člověk úplně v háji. Už s tím bojuju kolem 20 roků. Venku trávím podstatnou část života, zahrada, les, louky. Okolní svět mě až tak moc nezajímá a nedělám si s ním starosti.

nevím o čem tu povídáte,ale to nevadí,na deprese je jednoduchý recept,začít žít svůj vnitřní život,nebrat na sebe tíhu světa,ale naprosto v klidu vše řešit,kdo co plácá se toho nevšímat a naučit se relaxovat,žádné rolety....jít ven čerpat energii ze sluníčka a všeho rozkvetlého,musíte si za každou cenu udělat čas jen pro sebe najít si místo a pravidelně k němu chodit-les,studánka,park....a nevynechat ani jednou ať se děje,co se děje,prostě svět se neskládá jen z toho co musím,ale také co si jako člověk zasloužím a to si říkat každé ráno!Ať se vám daří......

úplný vyčerpání, psych....No to je teda hrozný.To máš spánku tak 5h a pak ten kolotoč to jse nedivim,že tě to chytlo.Léky bereš asi pořád ty silný? Jinak by to asi bez nich nešlo že.A myslim,že ty už máš zkušenost s psych.léčebnou? Mohu se zeptat jak to tam chodí? Jak teda dlouho to může ještě trvat než se uvolní v DD místo.Už jse to opravdu vleče.

No tak to je hrozný ten...úplný vyčerpání, psych. i fyzicky. Do obchodu jsem došla normálně, honem uvařila a pak jsem do večera ležela, zatažený závěsy, hlavu zakrytou a moc jsem chtěla do psych. léčebny, mít konenčně klid. Ale neměla jsem ani sílu zvednout telefon. Večer to pak už bylo dobrý, no a za týden zase. Já vstávám o sedmi a zAčne kolotoč. Babč u nedostanu do postele dřív jako o půlnoci, do té doby huláká televize. Mě pak trvá tak do dvou, než se sklidním a usnu. Ještě že můžu jít přes den na zahradu, tam si občas v lehátku schrupnu. Je to náročný, tím spíš, že nejsem úplně zdravá a trvá to už dost dlouho.

ahoj Maruško, no zvládám,...No tak to je hrozný ten brácha.A s koupánim pomáhá nakonec soused.Jo všechny děti se nepovedou.To je mi líto Mio.A jaký kolapsy? Kdy jse ti to stalo?

Ahoj Mio tak jak to...ahoj Maruško, no zvládám, snažím se přežít. Mám za sebou dva kolapsy, ale už je to lepší. Bábi mě už nenadává ani mě nijak neponižuje. Je mě jí líto. Ona celý život měla jen mýho bráchy, všechno dělala jen pro něj a on se ted na ni úplně vykašlal. Nezavolá, nezajímá ho jak to zde zvládáme. Přijede jednou za 14 dní, stráví zde půl hodiny a rychle uhání pryč. A tak když potřebuju bábi pro léky tak mě ji pro jistotu hlídají cizí lidé, při koupání mě pomáhá soused, protože já ji sama z vany nedostanu. A tak si najednou uvědomila, že je plně závislá jen na mě a tak se ke mě už chová normálně. Snaží se mě i pomáhat, umyje nádobí, ustele si postel. Jen to hulákání, to mě pořád vadí.

Ahoj Mio tak jak to zvládáš?

Doufam,ze Alice neprijede...Prijemny bydleni preji..komu neni rady tomu neni pomoci.