Náušnice u kluků?

kroužky mu nedám a větší...Co když jsi vybere kroužky viděla jsem kluka s kroužkami měl je pekne.

V každém případě jsem proti tomu, co některé nány dělají z rozmaru, a co může kluka poškodit. Pokud je kluk větší a dobrovolně s tím souhlasí, tak nic proti tomu.

Jo tz malého okroužkuješ...kroužky mu nedám a větší už vůbec ne. pecky stříbrny a pak to co si sám vybere

Ahoj lidi.
Do naší školky...Jo tz malého okroužkuješ záleží jaké kruhy mu daš nějaké malé určitě jo stříbrné potom jak bude větší i větší kruhy schvalují.

Nevím, nevím co seš zač,...A byl jsi třeba na zpovědnici ??? Tam je akorát problém něco najít. Ale toto téma tam bylo dvakrát co já vím.

Nevím, nevím co seš zač, asi zase nějakej úchyl. Projel jsem více fór a takové téma vidím jen tu na doktorce, kde se to úchylama jenom hemží.

Otázka jestli je to dítěti...Dirky v ušich nejsou žádné poškození dítěte. Navíc si myslim že spousta kluku je spokojených. Dnes je to opravdu běžné.
A tuto debatu jsem zaznamenal i jinde a tam ti povím že by jsi se šel se svím pohledem na tuto věc zastřelit. Ty mámy se tam za to prali jako lvice a kluku s náušnicema tam bylo víc než holek. Tam kdyby jsi to četl tak se budeš stydět že je taky nemáš.

Otázka jestli je to dítěti vnucené nebo ne. Jméno může dítě v dospělosti změnit a od jména, co mu dali rodiče se zcela distancovat. Některá poškození rodiči už napravit nejdou.

Toto téma je snad naštěstí jenom na ujeté doktorce.

Toto je pokroucená...celý život člověka je ovlivnován rodičema. Začíná to jménem, pak příjde oblékání ,víra, názory, koníčky atd. A pak záleží na tom jak to v té rodině funguje. Když se to v té rodině líbí a to dítě to ví tak je to ok. A narušit to můžou jen takopvi jako jsi ty.Samozřejmě že když s tim začne mít dítě velké problemy tak je nenutit. To je ale stejné jako s chozenim na housle nebo na náboženství. Náušnice jsou mezi mládeží jako značkové oblečeni- Není se za co stydět a pomlouvaji jen ti co ho nemají.

Jsi debil. Ba naopak....Toto je pokroucená tolerance. DÍTĚ NENÍ HRAČKA!!!

To si však některé nány neuvědomují.

Když čtu příspěvky...Jsi debil. Ba naopak. Všechno toto učí společnost tolerance. Není důležité co se líbí ostatním, ale to co se líbí tomu člověku. Svobodně činit to co chci a nebýt za to odsuzován. Právě takovi jako ty se snaží pranýřovat všechny co nejsou k jeho obrazu.A ty kultury co obřezávají malé holky ty jsou ako ty. Něco je zaryté a to se má dodržovat.Čim více se bodou tolerovat odlišnosti tím méně budou lidi trpět.

Ahoj lidi.
Do naší školky...Když čtu příspěvky takovýchto nán, tak se mi otvírá kudla v kapse. Mám s tím životní zkušenost. Má matka jednou provedla obdobnou jednorázovou blbost, i když se nejerdnalo o náušnice, to by v té době nenapadlo nikoho, a to mne poznamenalo na celý život. Vztah z matkou totálně rozbitej a kvůli tomu jsem nikdy nedokázal navázat smysluplnej vztah s ženou. Ta psycholožka, co se topí v liberální pavědě, by potřebovala zkopat do kulata.

Až vyrostou, a ta doba už je tady, z takových kluků srágory, tak to tady ovládnou muselmani, a vaše vnučky budou obřezané, aby neměly sexuální roupy a budou chodit zabubané v burkách a budou opravdu jen stínem lidské bytosti. TO OPRAVDU CHCETE?

Ahoj lidi.
Do naší školky chodí dva klučinové co mají náušnice. Jeden od začátku co nastoupil a má je prý od mala. Druhý má jednu a nemá ji tak dlouho, asi od pěti let. Je to roztomilé. Máme půl ročního kluka a chci mu také dát náušnice. Ptala jsem se tedy na názor své lékařky. Jí se to nelíbí, ale nezavrhuje to a doporučuje píchnout co nejdříve. Nad psychickou ujmou se jen pousmála, to prý mám řešit až v pubertě a to je může sundat. Mluvili jsme o tom i s ředitelkou školy. Je vystudovaná psycholožka a ta říká že když se mu děti budou chtít smát vždy něco najdou. Náušnice by prý dala rozhodně co nejdřív. Děti se bojí něčeho nového a nerozlišují jestli se to ostatním líbí. V pěti, deseti nebo i v patnácti by s tím prý mohl mít větší problémy než jako malý. Jelikož tyto dva názory odporují tomu co zde mnozí píšou. Tak jsem se rozhodla se o ně podělit. Nejsem na sto procent rozhodnutá že mu je dám, ale vím že nebudu poslouchat rádoby odborníky co tady píšou. Je to jenom o tom co se komu líbí a o toleranci.

Neptal a co na tom? Je to...Hraní neboj já byt tebou mu ještě koupím i řetízek a naramek k tomu a ty kruhy mužou byt hlubší.

GINE ty jsi fakt magor.

To je argument: je to jejich...Této paní vyčítali mnoho věcí, mimo jiné i to, když byla ministryní, že na ministryni, žije nezřízeným sexuálním životem. Její čerstvý krátký blog na Neviditelném psu přišel jak na zavolanou.

Kopčím:

PRÁVO: Vychovávat máme k samostatnosti
před 2 hodinami
Nefunkční rodiny a jejich patologické vztahy obvykle plní hlavní stránky novin, čekárny advokátních kanceláří i soudní síně, ačkoliv statisticky jde spíše o situace výjimečné než standardní. Zcela mimo zájem čtenářů i odborníků pak zůstává analýza funkčních rodin a jejich současná podoba. Možná je nejvyšší čas tento fakt změnit, aby veřejnost nepodléhala klamnému dojmu, že nefunkčnost je normální, akceptovaná a běžná.

Proto mě potěšil prosincový nález Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 1587/15) v soudním sporu o náhradu újmy, kterou členům rodiny způsobil řidič nerespektováním dopravních předpisů. Odůvodnění nálezu bylo teprve nyní zpřístupněno veřejnosti. Právní hodnocení věci a osud sporu zajímá jen účastníky, konstrukce odpovědnosti rodičů za děti zase právnickou obec. Pro veřejnost a rodinné odborníky je ovšem zajímavější filozofie dnešní rodiny, kterou začíná Ústavní soud poslední dobou definovat.

Neviditelný pes
Politický cirkus
Zahraničí
Politika
Společnost
Klima
Ekonomika
Věda
Kultura
Best of Hyena
Šamanovo doupě
Architektura
Zábava
Čtenost
Zvířetník
Sci-Fi
Diskuse
Autoři
Lidovky.cz

PRÁVO: Vychovávat máme k samostatnosti
před 2 hodinami
Nefunkční rodiny a jejich patologické vztahy obvykle plní hlavní stránky novin, čekárny advokátních kanceláří i soudní síně, ačkoliv statisticky jde spíše o situace výjimečné než standardní. Zcela mimo zájem čtenářů i odborníků pak zůstává analýza funkčních rodin a jejich současná podoba. Možná je nejvyšší čas tento fakt změnit, aby veřejnost nepodléhala klamnému dojmu, že nefunkčnost je normální, akceptovaná a běžná.

Proto mě potěšil prosincový nález Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 1587/15) v soudním sporu o náhradu újmy, kterou členům rodiny způsobil řidič nerespektováním dopravních předpisů. Odůvodnění nálezu bylo teprve nyní zpřístupněno veřejnosti. Právní hodnocení věci a osud sporu zajímá jen účastníky, konstrukce odpovědnosti rodičů za děti zase právnickou obec. Pro veřejnost a rodinné odborníky je ovšem zajímavější filozofie dnešní rodiny, kterou začíná Ústavní soud poslední dobou definovat.

Nikdy dříve nebyly děti tolik chráněné a tak opečovávané jako dnes. Děti mají jen málo povinností, zato o to více práv, a podle Ústavního soudu bychom měli nalézt správnou rovnováhu mezi intenzitou dohledu a svobodou dětí. Život totiž s sebou přináší různá nebezpečí a rizika nelze zcela eliminovat bez ztráty svobody. Snaha některých rodičů o absolutní nadvládu nad potomky je nejen marná, ale také nesmyslná, neboť, jak říká Ústavní soud, „intenzivní dohled by vedl ke značné ztrátě svobody dětí i jejich radosti ze života“. Úkolem rodiče totiž není děťátko chránit před životem, ale naopak dokázat, že bude „po dosažení svéprávnosti samo schopno rozhodovat o svém životě a nést následky svého jednání. Učit děti samostatnosti a odpovědnosti je nejen povinností, ale i právem rodičů. Tím, že rodiče děti vychovávají k samostatnosti, je tak nejlépe chrání před nebezpečím. Absolutní odpovědností rodičů za činy svých dětí by byl zcela popřen tento důležitý aspekt výchovy.“

Nejvyšší čas, že právě soud k tomu povolaný řekl nahlas: Děti mají právo se pohybovat po městě a chodit po ulici samy, neboť rozvíjení samostatnosti vede ke zvýšení jejich ochrany a ony se pak budou lépe a odpovědněji chovat v nebezpečných situacích.

Rodiče by neměli zapomenout, že navzdory ochranářskému pojetí výchovy není dnešní svět místem jednoduchým ani zcela bezpečným a z opečovávaného děťátka bude jednou dospělý člověk. A na nich záleží, zda se tak stane dříve či později.

Autorka je advokátka, bývalá ministryně spravedlnosti, je šéfredaktorkou Rodinných listů

LN, 20.1.2016

Neptal a co na tom? Je to...To je argument: je to jejich dite,tak si s nim muzou delat co chtej! To ze je dite moje taky neznamena ze mu necham udelat obrizku pac se to libi ME! Hanicka ma modernu v uchu,zato v mozku komunisticky mysleni!

Nikdy jsem neřešila...Tak já už jsem starej kokot, tehdy před plyšákem způsobil poprask tím, že začal nosit náušnici mladej 27 ledmi letej, věčně jak houba nacucanej loďmistr Miguel (přezdívka). Zdůvodňoval to tím, že prý nošení náušnice zostřuje zrak. To kapitána V. D. hodně rozesmálo. Říkal: "a taková pitomina vyleze z prvotřídního adepta na slepeckou hůl".

Ano beru když někdo...A tak dělají z dětí duševní mrzáky tím jejich rozhodováním. Toto je marginalita proti amputaci předkožky u malého dítěte z rozmaru matky, ale principiálně se jedná o stejné zvěrstvo.

Právě pro takové jako je...Když po tom touží, je to jeho věc a rodiče by mu to zakazovat neměli. Jenže takový zákaz udělá marginální škodu proti tomu, jakou to může udělat škodu na psychice kluka, když je mu to vnuceno proti jeho vůli.