Falešné Já
To, jak se slovo „já“ běžně používá, dokládá základní omyl, hrubé nepochopení toho, kdo jsme. Dává nám falešný pocit identity, tzn. ego. Albert Einstein, který viděl hluboko nejen do podstaty prostoru a času, ale i do lidské přirozenosti, tuto iluzi nazýval „optická iluze vědomí“. Falešné já se pak stává základem pro interpretaci, nebo spíše nesprávný výklad reality a všech myšlenkových procesů, vazeb a vztahů. Vaše realita se pak stane odrazem základního omylu, od kterého všechno odvozujete.
Dobrá zpráva je, že pokud si tento omyl uvědomíte, zmizí. Prohlédnutí iluze znamená logicky její konec. Její přežití závisí na vašem nepochopení reality. Když si uvědomíte, kým nejste, vědomí, kým jste, přijde automaticky samo. A přesně to se stane, když si pomalu a pozorně přečtete tuto a příští kapitolu. Obě pojednávají o vzniku a fungování falešného já - ega. Takže jaké je to falešné já?
To, na co obvykle myslíte, když říkáte „já“, nejste vy. Nekonečnou a nepopsatelnou hloubku, kterou jste, absurdně zredukujete na jednoduchý zvuk vydaný hlasivkami nebo kratičkou myšlenku spojenou s čímkoliv, s čím se ztotožňujete. Co obvykle myslíte slovy „já“, „mě“, „mně“, „mi“, „moje“ a „sám“?
Když malé dítě pochopí, že určité zvuky, které rodiče vydávají, znamenají jeho jméno, začne si ono slovo, které se v jeho mysli stane myšlenkou, spojovat se svou osobou. Některé děti o sobě v tomto období mluví ve třetí osobě. „Johnny má hlad.“ Brzy se však naučí magické slůvko „já“ a začnou ho stavět na roven svému jménu a automaticky i své identitě. Následující myšlenky se budou automaticky odvíjet od „já“. V dalším kroku o sobě začne přemýšlet v první osobě a věci, jež s ním nějakým způsobem souvisí, označovat přívlastkem „moje“. Tím se ztotožní s věcmi, což znamená, že věci, tedy především myšlenky, kterými je pojmenovává, bude pociťovat jako část svého já, takže od nich bude odvozovat svou identitu. Když rozbije „svou“ hračku nebo mu ji někdo sebere, bude mu to vadit. Ne kvůli vnitřní hodnotě té hračky - většina hraček dítě brzy omrzí a nahradí je jinými - ale kvůli pocitu, že přišel o kousek sebe sama. Hračka se stala součástí jeho rozvíjejícího se smyslu pro „já“.
Jak dítě roste, všechny myšlenky se začínají točit kolem původní myšlenky na „já“: postupně se ztotožní s určitým pohlavím, svým hmotným tělem a majetkem, národností, rasou, náboženstvím a profesí. „Já“ se také začne ztotožňovat s určitými rolemi - matka, otec, manžel, manželka atd., nabytými vědomostmi a názory, tím, co má a nemá rádo, a také s věcmi, které se mu staly v minulosti, a vzpomínkami, což jsou v podstatě myšlenky definující já jako „můj příběh“. A to jsem vyjmenoval pouze některé z věcí, od nichž lidé odvozují svou identitu. V důsledku jsou to všechno jen myšlenky, které křehce spojuje jen to, že jsou vnímány jako součást „já“. Když lidé použijí slovo „já“, většinou se za ním skrývají právě tyto myšlenkové konstrukce.
Abych byl přesnější, většinu času to nejste vy, kdo mluví, když říkáte nahlas nebo v duchu „já“, ale určitý aspekt mentální konstrukce, vaše egoické já. Slovo „já“ budete nadále používat, i když se probudíte, ale pak bude přicházet z hloubky vašeho nitra.
Většina lidí se plně ztotožňuje se svým nepřetržitým proudem nutkavých myšlenek, z nichž se většina bezúčelně opakuje. Za své jediné „já“ považují své myšlenkové procesy a emoce, jež je doprovází. Tito lidé si neuvědomují svou duchovní podstatu. Když jim řeknete, že mají v hlavě hlas, který nedokážou utišit, zeptají se, „Jaký hlas?“, nebo to rozzlobeně popřou, což samozřejmě říká právě onen hlas, jejich nepozorovaná mysl. V některých případech se mysl stane téměř samostatnou entitou.
Mnozí lidé nikdy nezapomenou na okamžik, kdy se poprvé přestali ztotožňovat se svými myšlenkami a pocítili svou pravou identitu - přestali být obsahem své mysli a stali se jejím pozorovatelem. Někdy je posun tak jemný, že ho téměř nezpozorujete, nebo jen, jakoby bez příčiny, pocítíte nával radosti a/nebo hluboký vnitřní klid.
Zdroj: Eckhart Tolle- Nová Země, nakladatelství Pragma
Komentáře
Hari Hari
7.9.2012 00:01
Sex a vztahy
Předčasná ejakulace postihuje asi 40 % mužů. U žen může vyvolat ztrátu sexuálního zájmu a nakonec i výrazně narušit vztah partnerů. Jak tento problém řešit, poradí psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková.
Většina mužů se s touto poruchou někdy v životě setkala, aniž by bylo nutné se jí více zabývat. Předčasná ejakulace se stává problémem až tehdy, když se začne objevovat při většině pohlavních styků a narušuje pohlavní život dvojice.
Ve své ordinaci jsem se nedávno setkala s mladým párem, kdy dívka konstatovala: „S partnerem chodím tři měsíce, chtěli bychom se milovat, ale jakmile se ho dotknu, má mokré slipy. K jeho vyvrcholení dochází většinou ještě dříve, než jsme oba svlečeni. Když se to stalo poprvé, bylo mi to jenom líto, ale nyní se to opakuje a já nevím, co s tím. Začínám být agresivnější a mám tendenci se více hádat.“
Předčasná ejakulace se může vyskytovat v kterémkoli věku, ale častější je u mladých a nezkušených mužů. Obecně lze říct, že je spíše ovlivněna novostí sexuální zkušenosti než věkem. Dlouhodobá předčasná ejakulace může mít velmi negativní následky pro partnerský sexuální život. Mnohdy vede u mužů ke snížení sexuální touhy a poruchám erekce - jak mi to popisoval jeden z mých klientů: „Dřív jsem trpěl předčasnou ejakulací, ale tu jsem se nějak pokusil ovládat. Teď se však setkávám se stavem, kdy po počátečním vzrušení odchází i má erekce. Mám strach jít s partnerkou do postele, abych zase neselhal. Vyhýbám se sexu a předstírám, že jsem unavený nebo že spím, ale to se nedá dělat donekonečna...“
Ke snížení sexuální touhy a poruchám erekce dochází v takových případech obvykle proto, že muž je natolik zaujatý snahou kontrolovat svou ejakulaci, že si samotný styk vůbec neužije. K tomu se často připojuje i strach a úzkost ze selhání a neuspokojení partnerky. Muž se tak dostává do bludného kruhu, kde na začátku je strach z předčasné ejakulace, zvýšená snaha o kontrolu, tlak na výkon a na konci opětovné selhání. K nalezení cesty ven z tohoto kruhu pomáhá obvykle uklidnění muže a sexuální nácvik. Hlavní příčiny neschopnosti kontrolovat ejakulaci jsou totiž psychické - úzkost, obava, že nebudu dobrým milencem, pocity viny a podobně. Pouze velmi vzácně se jedná o organické (fyzické a fyziologické) příčiny. Předčasná ejakulace neovlivňuje pouze muže, ale i jejich partnerky.
Obvykle zažívají pocity zklamání a frustrace a často je tento problém trápí dokonce víc než muže. I tady však existují velké rozdíly. Některé ženy mají v sexu pouze pasivní roli a sex je pro ně spíš nepříjemnou povinností. Ty pak zpravidla partnerova předčasná ejakulace nechává chladnými, protože je tím alespoň zkrácena doba pohlavního styku, tedy něčeho, co je pro ně nepříjemné a zatěžující. U většiny mužů se problém předčasné ejakulace sám upraví, někteří však potřebují pomoc odborníka. Nejdůležitější je, aby muž byl schopný o svém problému otevřeně mluvit s partnerkou. Taková komunikace by měla být přátelská, otevřená a nezraňující ani pro jednoho z partnerů. A rada na závěr pro muže: některým z vás při odstraňování tohoto problému pomáhá častější sexuální aktivita a masturbace.
Autor: PhDr. Laura Janáčková, CSc, publikováno v časopisu Moje Psycholog
Toto je jen zlatý důl různých šarlatánů.
https://youtu.be/ZFahESPWgbU
- Odpovědět
Pošli odkaz