Reklama

Dyslexie a Dysgrafie

Ala (Út, 30. 1. 2007 - 10:01)

Magdaléno, ještě jsem se zapomněla zmínit, podívej se po knihkupectvích, existují sešitové knížky od 2O do 5O od Nové školy Brno, jsou vždy zaměřeny na jednotlivé témm, např vyjmenovaná slova, podstatná jména, vždy jedna knížka, která je jednoduchá a doplňuje se, s tím se dá také dobře trénovat.

Míra (Út, 30. 1. 2007 - 09:01)

Měl jsem velké problémy s dyslexií. Učitelky mi stanovily rychlou diagnózu. Je hodnej ale blbej. Během studií jsem se s tím nějak popasoval, ale čtení nahlas mi opravdu dělalo velké problémy. Když jsem začal číst začaly mi přeskakovat písmenka a nevěděl jsem co čtu. Začalo mi to dělat problémy i v zaměstnání. Tak jsem se dopídil, že na to pomáhá kineziologie metoda one brain. Po 2 hodinovém sezení a 3 týdením cvičení se to opravdu hodně zlepšilo a to mi je 30 let. Takže si myslím, že dyslexie sama nepřejde po škole, ale že se dá s tím něco dělat.

Magdaléna (Pá, 12. 1. 2007 - 21:01)

Ala,tak takovou metodu se snažím také používat,máme v poručnické péči chlapce,který je teď ve 3.třídě,minulý rok mu zjistili dysgrafii,dysortografii,krátkodobou,pozornost,paměť i soustředění,katastrofa.Někdy jsem u učení v koncích.Ale snažím se ho hodně naučit stylem,jako ty,představ si atd.

Ala (Pá, 12. 1. 2007 - 21:01)

Jsem dysortografik a také jsem zažila dobu, kdy se tím nikdo nezabýval. I když jsem se učila dobře a šla mi matematika, fyzika a chemie, tak jsem měla problém s diktátem, buď jsem stihla psát a byly tam chyby, když jsem nechtěla chyby nestihla jsem psát.
Potíže se čtením, přehlížení některých písmen i slov.
Mockrát jsem se opakovaně učila např. vyjmenovaná slova a pokud jsem je nepoužívala opakovaně, tak jsem je brzy zapomněla a musela se učit znova.
Zjistila jsem, že jde o tuto vadu až když jsem měla dítě ve škole a v tém době se už o tom i mluvilo a psalo.
Abych si některé y/i zapamatovala, tak mi hodně pomáhala fotografická paměť a různé pomůcky. Jako obraz visí - představ si jak visí na zdi a na čem visí??? např. na hřebíčku a co ten má ??? - přece hlavičku a to je vlastně tečka a tedy měkké i.
A tímto způpsobem jsem pomáhala synovi a jeho paní uč. byla nadšená jak to zvládá. Zabere to hodně času a přemyšlení, ale dá se s tím pracovat. I mne se podařilo vystudovat střední školu, ale pravidla českého pravopisu mám neustále u ruky.

Petra (Pá, 12. 1. 2007 - 10:01)

Mám dotaz-jak se rozpozná určitá dys... u člověka ve věku 35-40 a více?V té době co oni chodili do školy, se o poruchách učení nevědělo a nebo velmi málo.Zřejmě u nich byl problém a na konci špatné vysvědčení.Přu se o tom s kamarádkou-ona tvrdí,že v dopělosti již žádná dys... není-což já si nemyslím,člověk psaný projev většinou používá většinu života-přitom je označován za tupce,co ani nepozná kde se píše jaké y/i.
Znám takové a přitom to jsou velmi inteligentní lidi s logickým myšlením. Nevědí jestli trpí nějakou dys..ale vzhledem k tomu,že se o tom v období jejich školní docházky nevědělo,je to pravděpodobné?Nebo si jenom nechtějí přiznat,že jejich inteligence není taková........

Ala (Pá, 12. 1. 2007 - 09:01)

U mé kamarádky dcera psala také zdrcadlově a byl to příznak vysoké inteleigence i na gymplu má vyznamenání. Ale někdy to může být i příznak nějaké dyslexie, dysgrafie a pod. určitě bych to nechala prověřit v pedagogické poradně.

Iva (Čt, 11. 1. 2007 - 23:01)

Nemusíš mít vůbec strach,moje dcera takto psala taky-mohly jsme jí to vysvětlovat,ale ona si to zas napsala po svém.Taky psala zrcadlově,3 nebo 1 a vůbec to neviděla.Pak nastoupila do první třídy,sem tam se ze začátku ještě spletla,ale už je to v pohodě,dítě si zafixuje při učení ve škole jak má správně písmenko vypadat a jak ho má napsat.Věř mi,každé písmenko píšou do zblbnutí....
Teď chodí do druhé třídy a už si ani nevzpomene,že takto psala.
U tvojí dcerky jde opravdu jen o hraní,ty jsi tou školou prošla,takže ti to svítí do očí,že je to špatně-ale ona zatím ne.Nedělej si s tím těžkou hlavu.

Dana (Čt, 11. 1. 2007 - 21:01)

Nemáte někdo zkušenosti s tím, že dítě píše zrcadlově. Jedná se o nějaký typ poruchy nebo se mám přiklonik k názoru, že dítě "jen" blbne? Jedná se o 6 ti letou dceru, v září jde do školy. Díky Dana

máma (Po, 13. 11. 2006 - 21:11)

mám syna s dysgrafií je to dědičné a u nás po obou rodičích někdy je to dost náročné ale když se nám něco podaří o to větší máme radost.S šikanou máme také skušenosti ale naštěstí máme kliku na učitele, dost nám pomáhají.Docházíme na grafomotoriku což v šesté třídě je dost náročné kort když máme ještě prvn?áčka ale zvládnem to, protože nám to viditelně pomáhá a přeju všem, aby měli pevné nervy a vydrželi.Jsme lidé s různými potřebami a jinak náladový, ale proto jsme tak úžasní

Rachel (Ne, 8. 10. 2006 - 21:10)

Ahojte...
Ja mam dyslexii,dysortografii,ale ted mi prijde,jako bych tyhle poruchy uceni uz nemela!-uz jen zbyly sem tam nejake ty chyby pri psani,nekdy letaji pismenka,ale jinak v pohode!
Nejhorsi to bylo na ZS,nemozne diktaty klidne s dvaceti hrubkama,pomalejsi cteni,zamena pismenek,mekke tvrde Y...proste gramatika byl problem,dodnes presne nevycitim kam patri jake Y!Ale reknu vam,pracuji v nemocnici a zivot o gramatice NENI!
Zacalo se to lepsit na druhem stupni!Stale jsem byla lepsi a lepsi(ve treti tride byly trojky v podobe slovniho hodnoceni-doporucuji!Tohle se da u techto deti zaridit a je to pro ne lepsi,nestresujici!!!viz pedago.psych.poradna)az pak zustaly jen dvojky-par dvojek.Dostala jsem se na stredni,kde uz jsem hrala jen na jednicky a semo tamo nejaka ta dvojka.A odmaturovala jsem se samyma jednickama!Tyhle deti jsou inteligentni,nejsou to hloupe deti,idioti!
Pokud vim,tak byvaji i hyperaktivni,jdou jim sporty a v tomhle jsou lepsi nez i ti "dokonali" spoluzaci...!!!

No,jen jsem vas chtela povzbudit!
Jinak mne je dvacet...

P.S.dobre je davat pozor na sikanu techto deti-dost caste!My jsme byly dva ve tride s touto poruchou sikanovani...

Sorry za chyby:)To jsem proste ja:))

Mája (Ne, 8. 10. 2006 - 20:10)

Mám syna dislektika-20 let,studenta VŠ.Není to nemožné a souhlasím s tím že je potřeba šílená spousta času.Jinak se také řadím k těm kdo mají špatné zkušnosti se školou.Co jsme se nenaučili spolu doma,to syn prostě neuměl.Čas který budete dítěti věnovat se vám v budoucnu mnohonásobně vrátí :-)

pro xxx (So, 7. 10. 2006 - 15:10)

Je to složité, ale je potřeba najít způsob jak s dotyčným pracovat, každému vyhovuje něco jiného, ale pokud učitel nemá pochopení je lépe školu vymněnit.
Já osobně mám stejné potíže a tak pro mne bylo jednodušší svému dítěti pomoci, ale potřeba tomu věnovat mnoho času a pak má dítě šanci uplatnit i svojí inteleigenci.
Pro první stupeň jsou i dobré sešitové knihy z Nové školy Brno, stojí kolem 2O - 4O Kč, ale v každém knihkupectví nejsou k dostání.

xxxx (Pá, 6. 10. 2006 - 14:10)

ještě bych dodala, že syn je nejen podle psycholožky nadprůmerně inteligentní a doporučila mu i vysokoškolská studia, navíc je hodně zručný a bystrý. Někdo totiž má pocit, že dyslektici jsou idioti, protože se jim plete d a b, a protože napsat diktát bez chyby je nad jejich možnosti.

xxxx (Pá, 6. 10. 2006 - 14:10)

užili jsme si se synem, kterému v první třídě tyto poruchy PPPoradně diagnostikovali strašně:(( učitelé ačkoli mají, na toto posižení neberou ohled. Okolo sedmé třídy se to hodně zlepšilo, obnálšelo to hromadu slz a trápení a každodenní společné učení. Každé ráno diktát a po škole zase a zas, nejhorší jsou cizí jazyky. Kluk si užil a já ještě víc. Občas to byla hotová beznaděj nekteří učitelé, by se takových žáčků nejraději zbavili a nastrkali je mezi cikány na zvláštní školy, ale zvládli jsme to, kluk je dneska na střední škole v prváku a bojujeme dál, už jen tři a půl roku a to trápení skončí. Nikomu to nepřeju. Se mnou rodiče ani neveděli, že se mám neco učit, vylezla sem se zdrávky se samýma jedničkama a ted mi to asi pán Bůh oplatil na dětech , jak se říká. Všem co mají takovéhle trápení držím palce. Je to běh na dlouhou trať,který končí až s koncem studia a to jak je to pedagogům / 95% z nich / fuk je skutečně ubíjející. Nejhorší je, že to všechno nemuselo být, kdyby syna nepřidusil mldý nezkušený doktor při porodu, ale to je na jiné povídání v jiné rubrice.

Tereza (Pá, 6. 10. 2006 - 12:10)

Odborných publikací o poruchach učení - souhrnný název pro dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii, dyspraxii, dyspinxii a dysmuzii - je u nás dostatek. Např. od paní Olgy Zelinkové, od pana Matějčka... Pakliže máte dítě s těmito problémy - měli byste to zjistit ve spolupráci se školou, obraťte se na pedagogicko-psychologiskou poradnu v nejbližším městě, kde budou provedana vyšetření, na jejichž základě může být pro vaše dítě vypracován individuálně vzdělávací plán učivaa tím se mu hodně pomůže a odstraní se tak i stres, který plyne z návštěvy školy. Hlavně hodně odvahy, trpělivosti, porucha jako taková se nedá vyléčit, jen zmírnit její příznaky. Spousta lidí na celém světě trpěla poruchami učení, např. Albert Einstein, Charles Darwin atd. A kam až to dotáhli :-)

iva (St, 23. 8. 2006 - 14:08)

děti s dys potřebuji pedagogy s pochopením a spravným vzděláním.Jestli tomu tak není dítě ve škole trpí a začné svůj nedostatek kompenzovat nevhodným chováním,prostě za každou cenu chce dohnat své spolužáky,takže v pubertě kouří pijou a vy nevíte kde jste udělali chybu ve výchově.A třeba chyba je u paní učitelky ,ktera vaše ditě ztrapnovala jelikož přes svou vadu neumělo všechno tak rychle jak ostatní jeho vrstevníci.TO JE MOJE ZKUŠENOST -MÁM 3 DCERY.

jana (Pá, 14. 4. 2006 - 18:04)

Ahoj :o) Hledám rodiče, kteří mají doma školáka s problémy chování (záškoláctví, šikana, alkohol, drogy apod.),na anonymní dopisování (e-mail). Pracuji na diplomové práci, která se týká vlivu průběhu těhotenství a porodu na pozdější problémy dětí ve škole. Pokud Vás zajímají souvislosti, napište. Moc vám předem děkuji :o) S pozdravem Jana
e-mail: jany.b"seznam.cz
ICQ: 339257681

Ag.nes (Čt, 13. 4. 2006 - 13:04)

Ráda bych se zeptala jestli by mi někdo mohl napsat něco více o dyslexii (označení všech drobných specifických poruch učení, porucha schopnosti čtení) a dysgrafii (porucha motorické-pohybové složky psaní), zejména zda jsou pro to další kategorie, zda jsou to poruchy tvalé, příp. zda se zhoršují či stagnují, co je pro tyto poruchy specifické a vhodné, tj. jak a čím takové osobě vhodně pomoci, jak rozlišit zda se na tuto poruchu jenom nevymlouvá (a nesnaží se udělat víc než by mohla, nemusí nebo se jí nechce) a zda jsou tyto poruchy dědičné. Máte někdo osobní zkušenost nebo zkušenost s někým ve vašem okolí? Nebo kde se o tomto problému dá zjistit něco více? Děkuji.

Reklama

Přidat komentář