Líbí se mi kastrovaní muži

Tak si to užij , dobrou chuť .

Moc ti děkuji. Užívám si to opravdu plnými doušky :-DDD

Ty zvláštní články psané pod Nickem "Veronika", musím se smát ☺☺☺ I člověk s hodně malým IQ by už podle stylu psaní poznal, že to psal nějaký ubožák se mdlým rozumem ☺☺☺ Ale zasmála jsem se tomu, to musím ocenit ☺☺☺ Asi budete panic, že máte takové představy? Onanujete u toho? Asi ano, s takovým ubožákem by žádná žena nechtěla nic mít, takže Vám asi nic jiného nezbývá ☺☺☺☺☺

Dnes jsem poslusne slouzila svemu panovi. Ruzovy Slon me uzasne zkrotil, kdyz prijde domu, olizu mu hned spocene kulky, radosti udelam louzicku a jdu si zas lehnout. Obcas mu ji pekne nastavim, abych ho uspokojila. Ja mam pak velkou radost. Jsem taky moc rada, ze se ze me stala poslušná cubicka. Sice tady, píšu své bludy, ale život poslušně cubicky, která lize kulky svého pana mi opravdu vyhovuje. Jsem fakt šťastná a jen díky psychofarmakum zvládám svůj psychicky narušený život. Aspoň vidíte, co dokážou vynechane léky. Ach jo, polespim se.

To já mám sice penis 15 cm ale od té návštěvy Chorvatska před dvěma lety jsem se tam opil a nahý na pokoji usnul něco mě štíplo do pytlíku . Celý mi otekl a manželka říkala že to budeme chladit a že to splaskne a bude to dobrý . Ono to za týden splasklo ale od té doby se mi hrozně zmenšily kulky už jsou to jen takové třešničky a už mám nějak řídké semeno . Ani to moc nestojí a nestříká . Když u nás byl manželky kolega ani jsem neodporoval když mi řekla abych šel spát do pokoje pro hosty .

To si musel někdo s tvými kulkami šeredně pohrát . Protože zánět šourku od píchnutí hmyzem by jistě způsobil delší přehřátí varlat a možnou neplodnost . Ne však takovou atrofii varlat , to vypadá na aplikaci nějakého přípravku injekčně .

jsi psychicky nemocna. My to víme a máme s tebou slitování. Nasad opět léky a uleví se ti.

Manželka našla opravdu dobré řešení , kolega také rád . Ale co , pokud ti to nefunguje a chceš aby s tebou zůstala tak prostě budeš cuckoldem . Je nás víc .

opravdu chytré apekne řešení

A ještě sis sám(a) odpověděl(a). :-DDD

A tam by takové magory měly okamžitě ze zdravotních důvodů vykastrovat aby se zamezilo šíření debilních genů .

Hlavním kritériem nedobrovolné hospitalizace je ohrožení života pacienta nebo jeho okolí. „Pacient musí splňovat určitá kritéria, aby mohl být přijat nedobrovolně. Musí být nebezpečný sobě i okolí," udává MUDr. Strunzová.

Tato kritéria bohužel často vedou k bezradnosti příbuzných lidí s duševním onemocněním. „Toto si právní poradci tvůrců zákona nechtějí připustit a nadřazují právo osobní svobody, nad právo na příslušnou léčbu a to je také špatně! A nejhorší je, když nemocný nemá nikoho, kdo by za jeho léčení zodpovídal za něj, když to on nezvládá! Pacient, který má nemocnou nohu se o svá práva na léčení postará sám, ale ten „kterému nefunguje logické myšlení", to není schopen pro sebe udělat. A to je začarovaný kruh! Při nedobrovolné hospitalizaci záleží na aktivním přístupu ošetřujícího lékaře, na ochotě přijmout informace od rodinných příslušníků, i když nemá souhlas s jejich informovaností ze strany nemocného. Tento souhlas nemocným není vydán pouze z obav, které vycházejí z nepochopení svého onemocnění. Až když se podaří pomocí léků změnit chápání nemocného, tak svůj původní nesouhlas s podáváním informací rodině odvolá," popisuje paní Kolínská.

Nedobrovolná hospitalizace, jak už bylo zmíněno, je často nutností vycházející z ne-náhledu nemocných na svou nemoc. Zároveň je její aplikace obrovsky problematická, zvláště pak v demokratické zemi, jejíž hlavní hodnotou je svoboda. Z psychiatrie se díky nedobrovolným hospitalizacích stává v očích pacientů agresor, kterému je potřeba vzdorovat.

„To je důvod, proč když procházíte psychiatrickou léčebnou, tak vidíte ledaskde na oknech mříže," tvrdí Pavel Novák. Pro pacienty a to nejen ty hospitalizované nedobrovolně je psychiatrická léčebna zvrácenější podobou vězení.

„V Bohnicích je to horší než ve vězení, ještě navíc s prášky," stěžuje si Cyril, „ve vězení tě alespoň nechají střízlivého," dodává Nora.

Jeden z aspektů nedobrovolné hospitalizace je prokazatelně násilné chování některých lidí s duševním onemocněním a zároveň stigma duševního onemocnění vedoucí ke strachu veřejnosti z těchto lidí. To samozřejmě umocňuje mediální prezentace těchto lidí zejména v souvislosti s vraždami. Tím se psychiatr dostává do postavení ochránce veřejného pořádku, které by mu jako lékaři nemělo příslušet. Tato pozice je tady dle Pavla Nováka historicky zakořeněna: Některé psychiatrické léčebny vznikaly v místech, která původně sloužila jako izolace pro určité skupiny lidí, například leprosária, která se začala vyprazdňovat, protože lepra přestala být tématem. A v té době vzniká pojem ‚psychiatrie,' někdy kolem roku 1840, a vzniká profese psychiatra v rámci těch psychiatrických léčeben. A tam byla nepsaná dohoda: vy tady dostanete nějaké pravomoci, abyste to tady udělali co nejlépe, ale zároveň nás před těmi lidmi chraňte. A tento mocenský prvek, který jiný lékařský obor nemá, v tom stále je. Navzdory problémům s nedobrovolnou hospitalizací je nutné přiznat, že její potřeba asi nikdy nevymizí. Hlavním důvodem je tedy ne-náhled na nemoc a zároveň potřeba rodičů a všeobecně blízkých lidí s duševním onemocněním nějak zasáhnout, když je jim zjevné jejich utrpení. Z toho vyplývá, že zatímco lidé s duševním onemocněním nechtějí o nedobrovolné hospitalizaci ani slyšet, jejich příbuzní apelují na její posílení. Samozřejmě, že hrozí zneužití v rodinách, kde panují špatné vztahy. Dle primářky příjmového oddělení Věry Strunzové, ale mají tento problém na příjmovém oddělení relativně ošetřený: „Já myslím, že to už rozpoznáme. Kdyby to bylo jinak, asi bych tu nemohla pracovat. To je šílená představa. Já si myslím, že psychiatr to určitě rozpozná, proto například mluví nejprve s tím pacientem: aby si udělal nezávazně svůj názor na jeho zdravotní stav. A potom, je-li tam ten příbuzný přítomen, si pozve toho příbuzného a chce informace. A toho pacienta vidí lékař na příjmu, a následně ho pak vidíme na oddělení. Nevylučuji, že příbuzní samozřejmě mohou mít nejrůznější pohnutky, ale zase to nechceme a priori považovat za podezřelé. Nicméně jsem si naprosto jistá, že to dokážeme odlišit, ale připouštím, že se i taková situace může stát a občas se to stává. Nedobrovolné léčebné prostředky
Problémem nejsou jen mříže, ale i omezovací prostředky. Síťová lůžka sice už dávno vymizela, ale zůstalo kurtování a na neklidovém oddělení břišní pás a izolační místnost. Možná ještě horším problémem je „krocení" pacientů pomocí excesivní medikace. Mezi lidmi, kteří prošli hospitalizací, panuje přesvědčení, že lidem hospitalizovaným nedobrovolně je úmyslně indikována silnější medikace. Taková medikace pacientovi nepomáhá, ale ubližuje mu. Ačkoli pacient uzná nutnost hospitalizace, s tímto způsobem léčby nemůže souhlasit. No, co se týká té instituce, těch nedobrovolných hospitalizací, tak si říkám, že to svým způsobem bylo nutné, protože já jsem neměl ten náhled, jenom ta razance těch léků a ten haloperidol byly prostě šílené, jak jsem pak z toho slintal a byl totálně v křeči neschopný nějak fungovat. To si myslím, že tu dávku asi úmyslně přehnali," popisuje Břéťa.
Dalším problémem je, že pacienti s mánií často nemůžou spát, potřebují chodit po chodbě, prostě se nějak hýbat a být aktivní. To se většinou řeší injekční aplikací silného prášku na spaní, „tak silného, že se pacient nevzbudí ani, když se mu chce na záchod," dodává Nora.
Když je pacient takzvaně neklidný během dne, je injekce také často řešením. „Dodnes nezapomenu na to, jak jsem běhala po chodbě a zpívala, načež mě odchytly asi dvě nebo tři sestry a snažily se mi dát injekci. Jenomže já jsem je odkopla, takže jich přišlo asi šest, chytly mě každá za jednu končetinu a teprve tak se jim povedlo píchnout mi tu injekci, po které jsem upadla do bezvědomí a nevěděla o sobě," popisuje Adéla. Dle názoru MUDr. Strunzové by lépe působila již zrušená síťová lůžka, než neklidové injekce. Dalším způsobem ovládání pacientů, konkrétně tedy v Psychiatrické léčebně Bohnice, je vyhrožování přemístěním na neklidový pavilon. František vzpomíná: „Když jsem byl na jedničce, tak mě tam jeden primář podal ruku na rozloučenou, já jsem mu také stiskl ruku a chtěl jsem tu ruku už stáhnout, ale on mě za ni pořád držel a tak jsem mu řekl: ‚Mohl byste mi tu ruku, pane primáři, už prosím pustit?' A on mě teda pustil, ale za deset minut přijeli saniťáci a odváželi mě na sedmadvacítku, za to, že jsem si dovolil panu primářovi říct, že mě drží za ruku.
Dle MUDr. Strunzové funguje neklidové oddělení jako „takový servis léčebně, že pokud se pacient na oddělení chová tak, že je to neúnosné, bezdůvodně se zhorší, tak je krátkodobě přeložený na pavilon 27 a pak se vrací zpátky na to oddělení." Otázkou je, zda z kontrastu se zkušenostmi pacientů nevyplývá, že je tento „servis léčebně," často zneužíván.