Jak mohu víc milovat?
Dokonalost je kruhu dána a totéž platí i o lásce. Nemůžete milovat míň a nemůžete milovat víc - protože tu nejde o kvantitu. Je to kvalita, jež se nedá vyčíslit.
Samotná otázka ukazuje, že jsi dosud nezakusil, co je láska, a snažíš se skrýt svou nelásku za touhu „víc milovat“. Ten, kdo lásku poznal, tuhle otázku nikdy nepoloží.
Lásku je třeba pochopit; není to biologické poblouznění - v tom případě jde o chtíč, jenž je projevem všech zvířat. Není na něm nic zvláštního; je dán dokonce i stromům. Je to přirozený způsob reprodukce. Není na něm nic duchovního a nic výjimečně lidského.
Takže za prvé jasně rozlišujte mezi chtíčem a láskou. Chtíč je slepá vášeň; láska je vůně tichého, poklidného a meditativního srdce. Láska nemá nic společného s biologií nebo chemií či hormony. Láska je vzlet vašeho vědomí do vyšších sfér, mimo hmotu a tělo. Jakmile začnete lásku vnímat jako cosi transcendentního, přestane být láska zásadní otázkou.
Zásadní otázkou je překonání těla a poznání čehosi ve vlastním nitru, co je mimo to všechno - mimo vše změřitelné. Tohle je vyznám slova „materie“ neboli hmota. Pochází z kořene sanskrtské-ho slova „matra“ znamenajícího měření; je to něco, co se dá změřit. Z téhož kořene pochází i francouzské slovo „metre“.
Zásadní otázkou je, jak se dokážete oprostit od toho, co je změ- řitelné, a dostat se k tomu, co se změřit nedá. Jinak řečeno, jak překonat hmotu a víc zaměřit svůj zrak na vědomí. Vědomí nemá žádné hranice a čím jste vědomější, tím víc si uvědomujete, kolik se vám naskýtá nových možností. Jakmile dosáhnete jednoho vrcholu, objeví se před vámi další vrchol. Je to nekonečné putování.
Láska je vedlejším produktem rozvíjejícího se vědomí. Je jako vůně květiny. Tu nemůžete hledat v kořenech; tam ji nenajdete. Vaše hmotné tělo jsou vaše kořeny; vaše vědomí je váš rozkvět.
Až se postupně budete víc a víc stávat rozvitým lotosem vědomí, budete překvapeni a zaraženi, protože budete prožívat onu úžasnou věc, která se jako jediná dá nazvat láskou. Jste plni radosti, plni blaženosti, každá částečka vašeho bytí tančí v extázi. Jste jako dešťový mrak, jenž chce uvolnit kapky a pršet. Jakmile překypujete blažeností, ucítíte uvnitř nesmírnou touhu o tohle vše se podělit. A sdílení je láska.
Láska není něco, co vám může dát ten, kdo dosud nepoznal stav blaženosti. A v tom spočívá neštěstí celého světa: Všichni chtějí být milováni a předstírají, že milují. Nemůžete milovat, protože nevíte, co je vědomí. Nevíte, co je satjam, šivam, sundaram neboli Pravda-Dobro-Krása.
Nepoznali jste pravdu, nezakusili jste stav božskosti a neznáte vůni krásy. Co chcete dávat? Jste tak prázdní, tak marní... Ve vašem bytí nic neroste, nic se tam nezelená. Ve vašem nitru nekvetou žádné květy. Vaše jaro ještě nenastalo.
Láska je vedlejší produkt... když nastane jaro a vy náhle začnete rozkvétat, rozvinou se květy a všude kolem se rozlije vaše potenciální vůně. Podílení se o tu vůni, podílení se o tu nádheru, podílení se o tu krásu, to je láska.
A vůbec nejde o její zdokonalování. Láska je dokonalá; láska je vždy dokonalá. Pokud je, tak je dokonalá. A není-li, tak prostě není. Dokonalost se nedá od lásky oddělit.
Zdroj: Osho - Nic není nemožné, nakladatelství Beta
Komentáře
Chtíč nebo-li slepá vášeň se podle autora pozná tak, že člověk chce "více milovat". Je to podle něj, jen jakýsi znak nelásky, je to rys člověka ještě netknutého pravou láskou.
Na rozdíl od toho pravou lásku přirovnává ke kruhu, tu již není možné více zdokonalovat, stejně jako není možné, aby byl kruh ještě kulatější.
Skutečná láska, je přirovnána ke vzletu vědomí do vyšších sfér, jakmile ji začnete mít, přestanete se po ní ptát, stane se jakousi vaší součástí.
Navrhuje způsob jak k tomu dojít, je třeba překonat to tělesné, pudové a zaměřit se na cosi ve svém nitru, cosi nezměřitelného. Mluví o tom, že ten pravý cit nemá své vrcholy a pády, ale je to nekonečné putování jen po pomyslných vrcholcích.
Láska je podle něj jen jakýsi vedlejší produkt rozvíjejícího vědomí čili květů, stejně jako vůně.
Je to jakoby chtěl říct, že vůni květiny nenajdeš, pokud nebudeš mít její kořen.
Stejně tak skutečnou lásku nezískáš, když budeš používat pouze své hmotné tělo- tedy kořen.
Podle autora, ten kdo tu skutečnou lásku ještě nezakusil, nemůže ji ani nikomu dát. Je prázdný, prostý voňavých květů, jeho jaro ještě nenastalo.
Jakmile to jeho "jaro" přijde, začnete se okamžitě měnit,jeho květy se rozvinou a vůně se bude rozlévat všude kolem, ostatní to z ucítí a budou k němu přitahováni.
Závěrem znovu opakuje, že pokud láska je, tak již na ní není co zdokonalovat. Pokud však není, tak prostě není a není tedy vlastně co zdokonalovat .
Otázkou je jestli existuje nějaké stručné vysvětlení. Nezbývá mi než citovat "Ten, kdo lásku poznal, tuhle otázku nikdy nepoloží." To je prostě fakt. Je to jako vysvětlovat slepému co je to duha. Nikdy to nepochopí. Lásku poznáš a pochopíš až ji prožiješ.
Aby člověk poznal lásku, musí se naučit bezpodmínečně milovat sám sebe takového jaký je. Až člověk přijme celé své tělo od vlasů až po konečky prstů na nohách, až přijme a začne milovat všechny své chyby a špatné vlastnosti, až začne milovat každé ráno kdy vstane, každý pohled na sebe v zrcadle, každý svůj nádech a výdech, každou buňku svého těla...
Teprve pak pozná člověk lásku a může ji začít rozdávat ostatním. Když nemá rád sám sebe takového jaký je, tak je prázdný. Je to jako chtít nakrmit ostatní a mít sám prázdný hrnec.
To co není láska se dá poznat velmi jednoduše podle následující věty. Když to bolí, není to láska. Tam kde je láska nejsou přítomné jakékoliv negativní pocity. Je to jako světlo a tma. Kde je světlo, nemůže být tma.
Sebeláska a sebepřijetí je u mě momentálně na programu dne. I to vědomí jakési jiné lásky, která nebolí, se v mém životě začíná objevovat, začala jsem ji zakoušet poprvé v přírodě a od té doby se proměňují i moje vztahy k lidem, poznávám, jaké to je mít vztah a nevlastnit. Jsem z toho trochu vyplesklá.
Všechno se mění, ale základ je v tom vztahu sobě. Není to ovšem v tom,že se budu snažit, přišlo to s životem, když se naplnila jakási míra bolesti a životních zkušeností.
Možná pro někoho blábol, ale věřím, že kdo prožil, tuší, co chci říci. Docela ráda bych našla člověka, se kterým bych si o tom mohla povídat.
Pěkný den všem.
To si myslím, že ne. Člověk nemůže na sobě milovat, třeba to, že nemá sebeovládání.
Jde zřejmě jen o to, přijmout se, a to i za předpokladu, že se svými špatnými vlastnosti bojuju, nemusím je milovat.
To bych se potom vlastně vnitřně taky mohl nenávidět, pokud bych na sobě snažil miloval něco, co by se mi jinak hnusilo.
Taky jsem to dřív nechápal a asi by mi to připadalo jako blábol. Teď když to žiju vím, že pomocí lásky může člověk změnit vše, splní se mu všechna přání ze srdce...
Na všechno se dá dívat z pohledu lásky, to člověku úplně promění život, je to cesta ke štěstí.
Klidně napiš. albi(zavinac)seznamcz
Přijmout se znamená nic neodmítat a milovat tak jak to je. To co nepřijmeme tzn. čemu se bráníme a s čím bojujeme to trvá. Je úplně jedno co to je, jestli sebeovládání nebo cokoli jiného, můžeme milovat VŠECHNO.
Pokud cokoliv nepřijmeme pak to nemůžeme změnit. Nemůžeme milovat část sebe, o které tvrdíme, že neexistuje. A protože ji odmítáme, pak nemůžeme milovat sami sebe a tedy ani druhé.
Přijetí je bezpodmínečná láska (bez jakýchkoliv výhrad) jak u sebe tak u ostatních. Můžeme změnit COKOLIV, ale nejdřív to musíme přijmout. Pokud to nepřijmeme tak s tím můžeme leda tak bojovat a ten boj nebude mít nikdy konec...
Někdo se toho ale chytne a začne to považovat, za div ne vědeckou hypotézu.
Takových omylů již bylo.
Stále si myslím, že špatné věci by měl člověk nenávidět, ať už je dělá on nebo někdo jiný.
Rozdíl je jen v tom, že nenávidíme sebe nebo toho člověka, ale ty špatné projevy.
Je to stejné jako bychom mezi uskladněnými jablky, ignorovaly to nahnilé. Shnily by za čas všechny.
Stejně tak by se naše osobnost mohla za čas rozpadnout, protože bychom např. milovali to, že se chováme nelidsky.
Stali bychom se asociály a kriminálníky a přitom bychom si chválili jací jsem pašáci.
To jistě autoři tvé myšlenky za cíl neměli, že ne?
Nemám potřebu kohokoliv o čemkoliv přesvědčovat, ale rád ukážu cestu po které sám kráčím. Rozhodnutí kudy se člověk vydá, ale musí udělat každý sám.
To co jsem napsal, jsem prožil, vím to a stále to žiju. Je to moje zkušenost, ale zároveň i mnoha jiných. Není důležité co kdo říká, ale co kdo žije. Slova nejsou důležitá, skutečný smysl se neskrývá v nich, ale za nimi.
Řešení není boj, ale láska.
Člověk se nemůže nenávidět, za to že se miluje. To je nepochopení polarity. Láska má vyšší kvalitu než nenávist stejně jako světlo ji má vyšší než tma. Kde je láska, není nenávist, kde je světlo není tma. Proto láska vždy zvítězí nad nenávistí, neboť nenávist lásku nezmění, kdežto láska nenávist může změnit vždy.
Analogie mezi shnilými jablky a osobností je velmi nepřesná a navíc nefunguje právě kvůli polaritě. Mám podezření, že nepřemýšlíš nad tím co jsem napsal, ale jen nad kousky které si z toho vybereš. Nepsal jsem nic o ignorování špatných vlastností a ponechání je jejich osudu, nýbrž naopak. Psal jsem "Můžeme změnit COKOLIV, ale nejdřív to musíme přijmout."
Vtip je v tom, že pokud něco přijmeme, přestane se to projevovat. Je to jako mořská vlna, má svůj vrchol a svoje údolí. Vlna složená jen z hřebenu nebo jen z údolí neexistuje. Obě složky jsou její nedílnou součástí. Pokud sedíme na pláži, pak vlna přichází a odchází. Když tu právě není, neznamená to že by neexistovala, ale pouze to že je ve svém údolí a vrchol přijde v další fázi.
Stejně jako vlna má i každý pocit svůj protiklad. Když nepřijmeme jednu stránku polarity, nechceme tím přijmout zároveň ani druhou. Pokud nepřijmeme neštěstí, nemůže vzniknout radost... Tím, že přijmeme vše negativní, zároveň umožníme, aby se projevilo to pozitivní.
Celý můj svět byl otřesen a zdá se mi, že jsem ztratil jediného člověka, kterého jsem kdy miloval. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod ... Snažil jsem se, co mohl, aby mu změnil názor a zůstal se mnou a dětmi, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.
Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto nádhernému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně vyzkoušet, protože jsem byl zoufalý a nezbylo mi na výběr ... Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny ... Během dvou dnů mi Oliver zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme jako jedna velká rodina. co úžasný zázrak doktor Zuzu udělal pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám celá léta
Představil jsem mu spoustu párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy ... Pevně věřím, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte lékaře Zuzu nyní prostřednictvím jeho e-mailu: [email protected] nebo WhatsApp ho na 2347013499818 a také kontaktujte lékaře Zuzu na Viber prostřednictvím 2347013499818
- Odpovědět
Pošli odkaz