náhradní matka

Tak si počkejte na adoptované dítě. A neunavujte se, když jste od narození nemocná, tak máte myslím pravděpodobnost, že i vaše dítě bude takové, třeba i nemocné.

Awo, chápu tvoje uvažováni, asi jsi zdravá, že? Můžu se Tě zeptat na stejnou otázku jako Ty mě? Kdybys náhodou čekala postížené dítě ty, a zjistilo se to poměrně pozdě na to ,aby byla provedená interupce, a tvůj manžel toto dítě nechtěl, co by jsi dělala?...Já můžu říct, že jsem od narození nemocná, není to nemoc genetická ani viditelná, ale mám jí a prožila jsem si s touto nemocí dost krušné chvíle..., já a můj manžel pohlížíme na svět poněkud jinýma očima...O adopci máme s manželem zažádáno od roku 2004 a věříme, že dítko dostaneme, ale díky naším zákonodárcům, které tu někdo tak opěvuje je tohle jěště asi v nedohlednu a čas nám s manželem, tak jako každému člověku neuprosně běží...

Mono, takhle se na to díváš ty, nemoc a postižení dítěte snáší jinak matka a jinak se na to může dívat otec. Zvlášť, když rodiče do dítěte promítají nějaké naděje, které se jim buď nesplnily nebo naopak jsou vyjímečně v něčem dobří a chtějí, aby jejich dítě bylo také takové. Matka bude dítě chtít, otec odmítne. Co dál? Otec chce dítě, na které může být pyšný, jak je zdravé a silné. A ono takové nebude.
Znám paní, které má mentálně postižené dítě, rodina je dobře zabezpečená finančně, takže není problém jet několikrát za rok k moři nebo na různé pobyty se stejně postiženými dětmi. Matka dítě samozřejmě doprovází a otec je rád, když je má jinde než doma.
I kdyby se všechno propočítalo, vždycky se může objevit nějaká neznámá navíc, protože jde o živé lidi.
Myslela jsem, že se vkládá vždy víc zárodků,"pro jistotu", jako bylo v případě našich známých, ti už jedno dítě měli, ale protože manžel byl po chemoterapii, druhé dítě řešili asistovanou reprodukcí. Dcerka se radovala, když jí řekli, že zárodky byly vloženy tři, tak radostně čekala tři sourozence a byla zklamaná, když se narodil jen jeden. Je to chlapec, ale zatím má nějaké problémy, epileptické záchvaty, ale zdá se, že se školním věkem se to upravuje.
To jsem odbočila.

jěstli se mohu vložit do Vaší diskuze, tak to udělám...byla tu otázka na postížené dítě, já tedy odpovím: Samozřejmě, bych chtěla, aby žena naše dítě porodila a to s jakýmkoliv postížením..., kdo z nás umí nahlednout do osudu a kdo z nás ví, že zítra nebude na druhé straně, třeba na vozíčku- nikdo!!!, a to myslím zcela upřímně,..kdo z nás může vědět, že jednou do jeho života nepříjde den kdy se vše obráti vzhůru nohama a třeba už nikdy vlastníma očima neuvidíme tento krásný svět, kdo znás to ví? Nikdo... a kdyby to přece jen věděl a mohl nahlédnout na krátky okamžik do osudu, kdo zvás by ho chtěl změnit, kdyby byl špatný?, asi všichni, a proto se snažte žít, tak jako kdyby jste nahlédli do osudu a nebylo tam vše podle vaších představ,jen to zkuste a uvidíte, že věci nejdou řešit jen po stránce vašeho určitého názoru či daného postupu, ale spousta věcí jde řešit jinak s nadhledem srdce, citu, duše -jen si na chvíli představte, že vaše činy mají nějaký jiný vyšší cíl a vy jste pro někoho posláním...potom přestanete uvažovat o tom je li člověk postižený nebo není a budete ho brát jako naprosto sobě rovným...tedy odpověd na otázku jestli postížené dítě budu chtít: zní tak, že vůbec nad tím nepřemýšlím, protože každý každičký tvor má právo na plnohodnotný život a na svou jedinečnost v tomhle světě...... Má odpověd na otázku dvojčat, je ta, že dvojčata či vícerčata jsou dvojnásobný dar od boha...a za obrovský dar bych dvojčata rozhodně považovala i já...,samozřejmě, ale nemohu vidět do mysli potencionální náhradní matce,.. pokud by s tím nesouhlasila dá se do dělohy při ivf vložit pouze jeden plod, a v naší ani v manželově početné rodině se ani jednou jednovaječná dvojčata nevyskytla, takže pravděpodobnost jednovaječných dvojčat je u nás také velmi mizivá...

Jo a mimochodem, opěvovat tady USA jak to tam jde s těmi adopcemi, tak to si taky každý myslel o těch jejich nedotknutelných bankách na WollStreetu.

No Jano to je právě ono, když někdo dá rozumné argumenty a nepěje chválu /mimochodem na velice spornou a pro někoho i neetickou záležitost náhradního mateřství/, tak se to hned bere jako urážka a dohady. Ale argumentovat, že když někdo porodil 2 a více dětí, tak další těhotenství bude zřejmě také bez problémů, tak to je čirá naivita a neznalost. A vykládat bez znalostí poměrů, jak to opravdu na té Ukrajině, Rusku /probůh/, USA vypadá, když je to zlegalizované to může opravdu jen naivní člověk. Ono nic není tak růžové, a kdyby to dámy byla lehká a lehce řešitelná otázka, tak to tady máte určitě ošetřené i právně - třeba jako sňatky homosexuálů /ČR není zemí, která by byla nějak puritánská/.

Jsem ráda, že Emma tady "nakousla" další, právě jsem se k něčemu podobnému chtěla vrátit.
V USA tedy dítě ať zdravé či nemocné převzít rodiče nakonec musí.
A jak by to tedy bylo u nás kdyby:
v začátku těhotenství se zjistí, že dítě nebude zdravé, případně se potvrdí určitá vada, kdy dítě bude např. retardované a podobně. Lékař doporučí přerušení těhotenství.
a. náhradní matka souhlasí, potencionální rodiče také
b. matka souhlasí, rodiče ne
c. matka nesouhlasí, rodiče ano
Sice v každém případě zatím bude mít rozhodující slovo matka, ale pokud by nesouhlasila, co s postiženým dítětem, když ho odmítnou rodiče? A když nakonec bude dítě zdravé /což se také stát může/, rodiče obrátí a matka ho nebude chtít dát.
Ono je to velice individuální, jak bude např. postižení velké a jakého druhu a i postoj rodičů může být různý.
S dvojčaty by snad takový problém být nemusel, pokud jsou zdravá, to není zase tak mimořádný případ. S nemocným či postiženým dítětem to vidím složitě. Když ho rodiče odmítnou, odmítli vlastně vlastní dítě, svoje geny. Co potom? budou to zkoušet znovu? neobjeví se - třeba po letech - něco jako výčitky svědomí?

No Emmo máme štěstí, že se tu objevila Mona...rozumná žesnká, která ochotně odpovídá na naše dotazy a tak by to tu mělo být pořád a ne se urážet a dohadovat. Mě se teda její názory moc líbí, je vidět, že si hodně prožila a kouká na život jinýma očima. Je si vědoma, že za tuto službu zaplatí, náhradní matce vyjde maximálně vstříc....nevnucuje své názory, ale všechno hezky rozebere.

zapojím se do vaší diskuse když dovolíte-koukám,že konečně probíhá na úrovni bez invektiv a sprostých nadávek.
nějakou dobu se o téma zajímám.resp od doby,kdy v rodině jsme to chvíli řešili,protože příbuzná díky rakovině nemůže odnosit dítě(resp.kvůli následkům) a také blízká kamarádka přišla o miminko díky preeklampsii v 7.měs.
Ta příbuzná žije v USA a nemyslete,že tam to jde jak po másle.Spousta párů se k tomu nerozhodne,protože problémy jsou i tam.
Sice je výhoda,že je to tam právně oěetřeno,ale pokud vím,možné zdravotní následky snad ne.Už vůbec ne ty sociální.
Ono je to tam skoro za babku,protože rodička inkasuje ve finále cca jen 10% té částky-ostatní padne na zdrav.náklady.
Dost často se tam dějě to,že rodina odmítne převzít dítě nemocné,předčasně narozené,či dokonce s nějakým defektem.Dále pak i pokud vzniknou dvojčata místo očekávaného mono dítěte.Jsem matka dvojčat a na toto jsem se právě už ptala,jak by rodiče reagovali,ale nikdo mi neodpověděl,zda by s tím neměli problém.
.Dvojčecí těhot.je mnohonásobně nebezpečnější než normální a navíc je matka automaticky na nemocenské od 12tt.
Je tu také častý problém toho,že žena nosí dítě ,které s ní nemá imunologicky nic společného a dopředu nikdo neví jaké následky to může zanechat na obou stranách.
To,že rodiče odmítnou převzít dítě sice v USA dopadá vždy tak,že nakonec si ho vzít musí,ale jak se k němu pak budou asi chovat???
casto tam dochází také k tomu,že ty hormony se splaší a nositelka si chce dítě nechat-samozřejmě prohraje.To trauma musí být šílené.
Co vy na to,co jsem napsala?nechali byste si dvojčata?nemocné dítě??

Jestli do toho moc rýpu, tak jen proto, že mnoho zpočátku bezproblémových věcí, či věcí "z lidskosti", má potom někdy velmi dlouhé dohry u soudu a vytahuje se tam kde co, takže je raději lépe připravit se i na ty horší eventuality. V rodině bych spíše volila vlastní matku, pokud by byla a navíc ve vhodném věku, což už většinou nebývá, případně sestru, ale nikdy ne švagrovou.
Držím palce.

Jani, já jen píšu, jak je to v jiných státech...Samozřejmě počítám i s vyšší částkou, to záleží na domluvě a na ochotě spolupracovat...a co se týče oblečení, jsem docela zdatná krejčová a těhotenské oblečení na přáni šiju poměrně často...i podle Vašeho vlastního návrhu a ženě, která by nosila moje mimi bych ušila cokoliv....a to samozřejmě zadarmo, vždyt by to bylo moje dítě a brala bych to s takovou samozřejmostí jako kdybych ho nosila já...ahoj...

Ukrajina ani Rusko opravdu nejsme, to mohu potvrdit...Ve státech severní Ameriky, kde je to také legální se však tato částka pohybuje taky v této urovni a žena rodička musí navíc odečíst přibližně 1 čtvrtinu s částky, možná i víc nevím to přesně, jako dan státu....,.. kdybych byla já v opačné roli a tuto službu nabídla jíné ženě z rodiny, tak by to bylo bez jakékoliv finanční odměny..., naštěstí existujou lidé /a tuto nabídku ze strany rodiny taky dost vážně zvažuju/, kteří chtějí druhým pomoci a znají jejích trápeni a je to z opravdového soucitu,.. a lidi co za vším vidí jen zisk pro mě opravdu nemají tu správnou hodnotu a většinou se jim to vráti formou takovou, že jsou na opačné straně: prostě to myslím tak, že nejsme nikdo dokonalý a jednou se můžeme ocitnout v roli oněch prosebníku o pomoc ,a nemyslím tím jen náhradní mateřství..o tom už píše život sám..,každý by se měl zamyslet nad tím, kterých věci si v životě nejvíce cení a co je ochotný pro druhé udělat..já dnes díky lidem, kteří byli nevypočítaví a za svoje nejcenější služby nic nechtěli žiju...a proto jsem se už před hodně lety rozhodla, že v případě svojí smrti a to z jakýchkoliv důvodů přenechám svoje použitelné orgány a to všechny, lidem co by díky nim mohli žít...o smrti sice nepřemyšlím a doufám, že jěště dlouho nepříjde a já si prožiju svůj život celičký a ze vším všudy, ale nikdo nejsme nesmrtelní a umřít taky můžeme ze dne na den...a věřte mi, že vím o čem píšu....a jěstli umřu přirozenou smrtí jednou za nějaký čas ,tak své tělo přenechávám na vědecké účely, protože věda a výzkum mi taky a o tom nepochybujte umožnili žít........byla tu otázka na to, když u ženy rodičky nastane nějaký zdravotní problém např. cukrovka atd. myslím si, že pokud žena, která se pro toto rozhodne a bude mít již za sebou bezproblémové 2 nebo 3 těhotenství, tak bude u ní toto riziko minimální..., když ten problém i tak nastane jsem určitě ochotná se s ní finančně vyrovnat..samozřejmě to musí být nějakým způsobem právně sepsáno smlouvou..a jěště jednu odpověd na otázku, že legislativa u nás považuje za matku tu ženu, která dítě porodí..., ale pokud dá dítě k adopci a adopce úspěšně proběhne, tak se stává matkou ta co dítě adoptuje, toto adopční právo,znamená, že veškerá práva a povinosti vůči adoptovanému dítěti má výhradně jeho adoptivní matka a pokud žena rodička dá jednou dítě k adopci, zříká se tím jednou pro vždy svého dítěte a toto je už napořád neměnné...., tak v totom je zase naše legislativa o krok napřed....

No Mono, je fakt, že 150 tisíc je pro české ženy asi fakt malá částka..když si vezmete změnu jídelníčku, oblečení, třeba ztrátu zaměstnání...dnes je vše moc drahé a stále se zdražuje......tak pro většinu žen je to opravdu malá částka...co si budem nalhávat, je to tak, samozřejmě neměla by to ta žena dělat jenom pro peníze, ale i tak.

Myslela jsem tím hlavně vztahy v rodině- dítě by mělo třeba dva roky, možná pět či šest a příbuzná by ho chtěla pak pro sebe. Z jinak poklidných příbuzných by se stali Montekové a Capuleti a navíc, jak by to zvládalo dítě. Ať by ho potom dostal kdokoliv, mohli by si vyřizovat účty přes ně.
A ještě jedna věc by mě zajímala. Samozřejmě, že se bude jako náhradní matka volit žena zcela zdravá, která předchozí těšhotenství a porody snášela dobře a nebyly problémy.
Ovšem i s tím je nutno počítat:
Příklad: v těhotenství se objeví cukrovka, v některých případech po porodu se stav upraví, jindy cukrovka už zůstane jako trvalá nemoc. Pravděpodobně by vznikla, ať by těhotná žena byla jako náhradní matka nebošlo o její dítě. Mohly by nastat nějaké problémy , kdyby např. žádala odškodnění? A po kom?
Z dalších komplikací krvácení a nutnost odnětí dělohy. Teoreticky by sice žena byla /měla být/ poučena, do čeho jde a s jakým rizikem, ale sotva jak se to řeší? s právníkem? nějakou smlouvou? to tady zatím nikdo asi nepsal. A na čestné slovo do toho asi ani jedna strana nepůjde.

Nevím proč awa píše, že kdyby se žena, která dítě porodila rozhodla jinak po čase, tak jí to po právní stránce nebude nic platné - to je dost odvážné tvrzení v zemi, kde je matkou ta, která dítě porodí a jinou legislativu náš stát prostě nemá - kde berete tu jistotu. A ČR není Ukrajina nebo Rusko - tady za tak směšnou částku těžko bude někdo rodit pro Vás.

ahojte...napíšu Vám jeden příklad z mého blízkého okolí, kousek od mého bydliště ordinuje jedna paní doktorka a ta nemohla mít vlastní děti přirozenou cestou, kvůli nějakému defektu na děloze myslím, že zakrslá děloha, ale vajíčka se jí tvořily normálně...Jí a jejímu manželovi se nabídla sestra, že jím dítě vynosí, ta sestra už svoje dítě má. Odnosila jím tedy miminko a do rodného listu uvedla jako otce manžela od sestry tedy biootce, paní doktorka si jen po porodu od sestry dítě adoptovala,..vše proběhlo v pořádku a bez jakýchkoliv soudníh tahanic a myslím si, že se mezi těmi dvěmi sestrami jěště prohloubilo sesterské pouto, narodila se jím nyní už 3 letá krásná zdravá holčička, která jen kvete...Další otázka byla ta, kdyby to byla cizí žena a kde by po dobu těhotenství žila: já osobně bych si zcela určitě vybrala ženu, která nebydlí daleko do 70km, myslím si, že by určitě bydlela doma se svými dětmi.., ale blízko, proto abychom jí mohli co nejčastěji vidět, bylo by to podle toho jak by to vyhovovalo jí bud u nás nebo u ní,..samozřejmě bychom s ní chodili na všechny její prohlídky, pokud by nám to dovolila..spíše si myslím, že by asi chodila na prohlídky i rodila v centru asist. reprodukce a gynekologie, kde by nám vše zařídili a celý postup vlastně umožnili...Finanční ohodnocení v zemích kde je náhr. mateřství naprosto legální se cena pohybuje kolem 150 tisíc korun v přepočtu na koruny, země kde je toto legální jsou Ukrajina, Madarsko, Rusko atd. to jen s těch nejbližších.../a u těch dvou sester to podle mě muselo být z lásky, nevím jestli křestanské, ale ze sesterské určitě a to je podle mě ta pravá obětavá láska.../

Myslíte, že by to opravdu v širší rodině nedělalo časem problémy? Rodina se přece jen občas sejde a když bude žena vidět dítě, které donosila, může změnit názor /i když jí to po právní stránce nebude nic platné/ a mohou být konflikty. A co když např. přijde o vlastní děti /teoretická možnost, ale je/, jak se bude na to dívat? V tom případě je asi lépe, když náhradní matka bude žít potom co nejdál.
A jak si představujete, kde bude matka po dobu těhotenství žít a bydlet? U vás? Blízko vás? Zajímal by mě i názor potenciálních náhradních matek, zda finanční ohodnocení hraje hlavní roli. Nezdá se mně, že by byla žena ochotná postoupit těhotenství jen z křesťanské lásky, nebo v první řadě z ní.

Neděkuj, je fajn diskutovat s někým kdo se hned nehádá a nevnucuje jen své názory. No já o tom uvažuji, že bych náhradní matku dělala, ale rozhodnutá nejsem, ale při jednání s babou jako ty, se to rozhoduje rozhodně líp :-). A jaký je Tvůj názor na finanční ohodnocení? Samozřejmě tím nemyslím, co vy jste ochotni dát to ne, ale tak celkově, také si myslíš, že ženy, které si cení své tělo na víc než se cena pohybuje (pokud vím, tak jak chce nějaká žena víc jak 200 tisíc), tak je hned zlatokopka? Samozřejmě každá dá to, co může, to chápu.

ahoj..., čekám,že se mi někdo ozve a vidím, že někdo se jménem xxx, se tu ozval. Pokud o tom vážně uvažuješ, tak mi můžeš napsat na meil: monna1"seznam.cz , předem děkuji. A děkuji i Tobě Jano, vážím si toho co píšeš a taky toho, že by jsi, /kdybys o tom uvažovala/, byla ochotna mě nebo ženě s podobným osudem pomoci...

Děkuju Mono za tvé vysvětlení k mým dotazům, teda pokud já vím, tak jsi první, kdo to tady tak skvěle vysvětlili se super přístupem. Teeeda kdybych byla rozhodnutá do toho jít, tak se ti nabídnu, protože na mě působíš, jako rozumná ženská.