Milenec a manžel

Olin:No možná by jsi se divil, ale i ty 4 hodiny jdou celé promilovat. Jasný, že do toho hotelu jdeme proto, aby jsme se pomilovali, ale kdyby nám šlo jen o to, tak si to můžeme rozdat narychlo někde v autě např. A to, že spolu jedeme na výlet, jdeme do kina, ta to je pravda. Nevím co ti na tom připadá tak divné. A nevím proč by manžel nemohl občas pohlídat děti. On si taky zajde do hospody, na fotbal atd. a jsem to zase já, kdo se stará o děti. A nebo zastáváš zastaralý názor, že ženská má sedět doma, vařit, uklízet, starat se o děti a čekat až se manžel vrátí domu a samozřejmě se nepídit po tom kde byl, s kým a co dělal. On může a ona ne?

No jasne, 4 hodiny v hotelu a nejde samozrejme o peleseni - kdo by to taky 4 hodiny vydrzel. Ale tezko se Vam da verit, ze travite dny a tydny na vyletech, vystavach, v divadlech a kinech.... to urcite. Nebo Vam dela manezel debila a stara se o deti, zatimco, vy se nekde sukate s jinym? Tak zijete s pekne hloupyma parohacema.

Ještě vzkaz pro Muže, nemáme volný vztah. Já jen nechci vědět co manžel dělá když je sám mimo domov. Nezajímá mě to. Nechci se tím zabývat. A chci, aby stejný přístup měl i on ke mě. Prostě odděluji co je soukromí a co je náš společný prostor. Když to převedeme na předmanželský vztah. Seznámíte se s mužem a on spal před týdnem s jinou, nebo s nějakou ženou ještě spí v okamžicích kdy už chodíte spolu. Nesmí vám to vadit, není to vaše věc, je to jeho soukromí. Kdyby člověk řešil tyto věci, tak by se za chvíli zbláznil. Prostě to necháte plavat a neřešíte to. Tak jsem si řekla, že to tak budu dělat i v manželství. Užít si společné chvíle a soukromí nechat druhému. Pak ale se nesmím ptát co dělá v soukromí a lézt do věcí, které mi nepatří. Takový přístup se mi totiž vrátil v tom, že jsme pro sebe s manželem zajímavější. Co člověka může přitahovat na někom, kdo nemá ani kousek soukromého, neznámého.

Já s milencem taky chodím do kina, jedeme někdy na výlet, povídáme si, je to super. Ale beru to jako zábavu. Baví mě to s ním, není to jen o sexu. Ale vím, že to je chvilková záležitost a že se zase pak vrátím domů. Vnímám to tak hlavně z toho důvodu, že jsem si uvědomila, že i s milencem by za čas náš vztah přešel do obvyklého manželského vztahu. A ten teď mám, tak proč ho měnit. Sice se říká, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale myslím si, že do hodně podobných řek leze člověk pořád a pořád má pocit, že se to musí lišit víc, má pocit že to teď bude jiné. Ale ne, za svou situaci si může každý sám a nakonec si to okolní prostředí sám utváří a většinou opakovaně vytvoří skoro to samé.

Ivo, já také nejsem nějak zvlášť žárlivá. Teda bývala doma, kdy jsem byla nepříčetná, když šel manžel někam sám nebo když se v noci dlouho nevracel atd. Teda nepříčetná v tom smyslu, že jsem nemohla spát a pořád myslela na to kde je, s kým je, co dělá. Občas jsem to nevydržela a volala mu kde je, kdy přijde. Manželovi se to samozřejmě nelíbilo, takže byli i hádky. Po čase mi však došlo, že si stejně nepomůžu a akorát to ubližuje našemu vztahu. Takže teď jsem se dopracovala k tomu, že se ho třeba jen zeptám kam jde, s kým jde, kdy počítá, že se vrátí, ale tím to končí. Uvědomila jsem si, že když mi bude chtít zahýbat, tak to stejně udělá a to ve chvíli, kdy by mě ani ve snu nenapadlo, že může být někde jinde než kde má být. Ale tento můj postoj samozřejmě neznamemá, že si řeknu ať si užije. To rozhodně ne. A to, že mužský do toho netahají city, tak v tom s tebou taky moc nesouhlasím. Ano ve většině případů to tak asi nejspíš bude, ale je spousta takových co i v mileneckém vztahu hledají cit a zamilují se. Beru to například podle sebe. Já si taky říkala, když budu mít milence, tak se rozhodně nezamiluju. A teď jsem zamilovaná až po uši a moc dobře si uvědomuju, že je to hodně velký průšvih. To samé platí o příteli. V našem současném vztahu už to totiž není jen o sexu. To samozřejmě také, je to super, ale je to prostě pouhá součást našeho vztahu. Víš, když spolu někde trávíme v hotelu pár ukradených hodin, tak z těch dejme tomu 4 hodin promilujeme třeba obrazně pouhou hodinu. Zbytek času si povídáme, koukáme na televizi, blbneme atd. Prostě pohoda, ale určitě ne jen sexuální vybláznění.

Tak Ivo, tomu už rozumím ale ne vždy chápu. Rozhodli jste se pro tzv.volné manželství. Každý ať si urve co může. Jenom pro zbabělost se bojíš dovědět něco konkrétního. Co znamená:... a doufám, že to zvládne udržet v mezích příjemných zážitků a nepřeroste to v něco víc. Toho se ale u chlapa snad můžu bát mnohem méně... Tak tomu nerozumím. Souložit s ní může, ty o tom vědět nesmíš, rád ji mít nesmí ani trochu, jenom vyprázdnit varlata a hotovo? Nesmí ani snít o někom. Nebylo by jistější nechávat mu kapesné na bordel, tedy bordelné? Ty si stejnou částku necháš také a zahrne se to do "rodinných výdajů pro spokojené manželství". Jinak, ne všichni muži ty bordely navštěvují. Já jsem v něm nikdy nebyl a doufám, že ani nikdy nebudu. Cenu má jenom osobně ulovené.

Taky jsem dříve žárlila. Ale pak jsem pochopila, že si tím člověk jen kazí náladu a marní čas a naopak u toho druhého to spíše vyvolá odpor. Tak jsem se nějak dostala do situace, že nežárlím. Když manžel jede někam sám, tak nepřemýšlím o možnosti jeho nevěry. Prostě to nechávám plavat. Asi by mě štvalo, kdybych se dozvěděla něco konkrétního, tak po tom nepátrám a nechci nic vědět. Říkám si, ať si užije něco příjemného, když bude mít příležitost. Je to příjemné. A doufám, že to zvládne udržet v mezích příjemných zážitků a nepřeroste to v něco víc. Toho se ale u chlapa snad můžu bát mnohem méně, než sama u sebe. Jsem ženská a ty to berou víc citově. Zatím to ale zvládám a jen si užívám.

Iva:Tak musím říct, že jseš tedy vážně tolerantní. To mě by tohle vadilo. Už jen ta představa, že má nebo by mohl mít manžel milenku mě docela děsí. Já vím, že zrovna já nemám nejmenší právo někoho kritizovat a nebo žárlit. Ale je to tak.

To je fakt, život je krátký a v důchodu nebudeme vzpomínat na to jak jsme byli vzorný a dělali to co od nás druzí očekávali. Budeme spíš vzpomínat na hezké zážitky. Když tak vzpomínám na moje zážitky s milencem, je to děsně příjemné. Nejsem žárlivá, přála bych takové zážitky i manželovi. Pokud si prožije něco hezkého s kamarádkou a já o tom nebudu vědět a nenechá si jí lézt do života, tak proč ne. Samozřejmě, všechno se může nějak zvrtnout a můžou z toho být problémy. Ale život je takový, kdo není ochoten riskovatz trochu problémů tak si nic neužije.

Myslím, že právo na nevěru mají ve vztahu oba. A je to v pořádku. Pokud nemůžu cosi manželce dát, má právo si to vzít jinde a naopak, pokud od ní cosi nedostávám a ona to dávat nechce/nemůže, zařídím se podle toho. Život je příliš krátký než aby člověk pořád na něco čekal. Carpe diem.

Ahoj Muži, ty bys chtěl, aby bylo možné ženám věřit a aby neměly žádná tajemství? Snad by ses nechtěl zbavit toho co tě na nich vzrušuje. Jeden můj kamarád mi vyprávěl, že nějaký jeho známý chodí do bordelu, aby nemusel být manželce nevěrný. To je zajímavé téma. Manžel je doma vzorný, vychováná děti, napomíná manželku aby nezapoměla na slušné vychování, pak jí strejcovsky poplácá po zadku a dá jí bezpohlavní pusu na čelo a pod záminkou řešení neodkladných povinností v práci se skočí do bordelu. Zaplatí za to spoustu peněz, pak se válí na nějaké děvce a pak zase přijde jako největší slušňák domů. To by mě zajímalo, jestli se s tím pochlubí doma manželce. Nepamatuji si, že bych slyšela o byť jediném případu, kdy by manžel sliboval manželce, že jí bude věrný s výjimkou občasných návštěv bordelu. Take si nepamatuji, že bych slyšela o případu, že se tím manžel doma bez problémů pochlubí. Spíš každý řekne nanejvýš něco v tom smyslu - v bordelu jsem se byl podívat, zatáhl mě tam kamarád, on šel s prostitutkou, ale já ne, mě se to vlastně hnusilo, ale přišlo mi zajímavé podívat se tam. Takže jak je to s tím lhaním u mužů?

Ahoj Adélko, napadla mě kacířská myšlenka! Právo manželek na nevěru by mělo být zaručeno listinou práv a svobod. Myslím si, že by to hodně změnilo vztah manželů k manželkám. Chlapi mají také potřebu být nevěrní. Oni si zase potřebují stále dokazovat, že ještě pořád umějí získat ženu. Tak proč jim to nenabídnout doma. Místo toho, aby získávali milenku se začnou snažit, aby si udrželi manželku. Pak je ta nudná šedá domácí myš začne zase vzrušovat. Zároveň ale nesnesou, aby se přesvědčili, že to z čeho manželku podezřívají je pravda. Takže klidně ať manžílci tuší, že máme milence, ale nesmí se dozvědět pravdu. Mě teda milenec po všech stránkách prospívá. Manžel cosi tuší a tak se víc snaží. Já se s milencem vyřádím a doma se cítím provinile (ale tak nějak hezky provinile) a snažím se víc manželovi vycházet vstříc a víc se o něj starám. Nějak se mu podvědomě snažím vynahradit to, že ho podvádím. Podstatná je ale jiná věc. Podstatné je, pokud si žena pořídí milence, aby to dělala z důvodu, že potřebuje cítit něčí touhu a vášnivou lásku a že si ty pocity bude užívat a bude jí to přinášet radost. Pokud by se měla žena užírat stále výčitkami, nebo pokud by si žena hledala milence proto, aby se za něco pomstila manželovi, tak to je cesta do pekla. Nic dobrého to nepřináši. Tak si myslím, když být nevěrná, tak s radostí a bez výčitek a udělat vše proto aby se nikdo nic nedozvěděl. To si pak ale musí žena vymýšlet, lhát a zastírat fakta. Jenže oni to chlapi dělají také. Žena ale nemůže říct pravdu i kdyby chtěla. Vždyť by to manžílkovi ublížilo, jen by zuřil, cítil se podvedený a nakonec by svou ženušku vyhnal a neměl by se o něj kdo starat.

Muž:Kdyby jsi si přečetl moje předchozí příspěvky, tak tam nepíšu o tom ,že by byl manžel "hodný". Píšu tam, že máme problémy, podotýkám dlouhodobější a to že jsem si našla milence, bylo právě díky těm mým problémům v maželství.Neříkám, že nevěrou se něco vyřeší. To určitě ne. Ani jsem to nepojala jako nějaký naschvál. Je to prostě jen útěk od reality. A díky příteli jsem si začala opět uvědomovat sebe samu a zjistila jsem, že se dá žít i jiným způsobem. Víš, vždycky jsem si říkala, že dokud se o nás manžel postará, není zlý a hrubý, tak mám vlastně poměrně dobré manželství. Vycházím z toho co občas poslouchám od kamarádek. Ale ono to tak u nás funguje jen proto, že jednoduše řečeno, držím hubu a krok. Problém vždy nastane, když se snažím vyjádřit svůj názor, svůj nesouhlas či své přání. Moje názory nejsou jaksi brány v úvahu a tím pádem se pak neustále dohadujeme. A to nemluvím o trávení společného volného času. To v manželství neznám. Veškerý náš volný čas se řídí pouze manželovými potřebami a koníčky. A tak se stalo, že se objevil někdo, kdo mě poslouchá, kdo se mnou jde na kafe, kdo mi občas koupí nějaký dárek, kdo se se mnou půjde projít do lesa či pojede na výlet. A na této úrovni náš vztah vydržel téměř půl roku. A to že se kamarádský vztah přehoupl do mileneckého, bylo jen otázkou času. A právě proto si myslím, že přítele znám tak dobře právě proto, že jako kamarádi jsme se jeden druhému svěřovali více než jak by tomu bylo, kdyby jsme spolu šli hned do postele.A jak je vidět, tak manžel nejspíše něco vycítil a po 12 letech manželství se začína snažit.

Tak řekněte, ženské, mají vám vůbec být manželé věrni? Silně o tom pochybuji. Vaše sliby jsou fakt jenom plané kecy. Všem takovým přeji generální průser u manžela, bohužel, hodného.

Adélko, to je super. Jsem ráda, že se u tebe také potvrzuje to, že manžel, pokud jsi věrná a děláš mu co na očích vidíš je pak znuděný a vztah ho nebaví. Můj manžel o mojí nevěře neví, ale tuší, že bych to mohla udělat. Od té doby co mě podezřívá je také o moc pozornější. Chlapi prostě potřebují k životu obavy o manželčinu věrnost. Potom jsou o mnoho pozornější a více se snaží.

Čau Robe, je to přesně tak jak říkáš. A já to tak chci. Milence budu klidně střídat jak ponožky, milence jen využívám ke svému sexuálnímu uspokojení. Ale manžely střídat nechci, protože jsem ráda, že můj dlouhodobý vztah jakž takž funguje a nechci si přidělávat zbytečné problémy s dělením majetku a nechci dělit rodinu. Milence pošlu k vodě a tím to končí a pak si najdu jiného, když budu chtít. Ale vztah s minulým manželem, současným manželem, budoucím manželem a kdovíjaké další podivnosti, tak o to nestojím.

Adélo a Ivo, je vidět že jste zkušené. Adélo tobě držím pěsti. Je fajn, že si tvůj manžel uvědomil, že má taky chyby. Ivo ty si užívej, ale dej si pozor ať na to tvůj mužíček nepříjde.

Marie:On není rozvedený. A ano má doma tři dcery. Dvě nevlastní a jednu svoji. Iva:To víš, že se mi pořádně ulevilo. Teď se to u nás doma ale začalo trochu hýbat. Stal se zázrak a my si dokázali společně sednout a probrat naši situaci. On se mnou dokonce i komunikoval. Ale bude to asi tím, že už ta dusná atmosféra u nás doma, byla i na něho dost. Byl to takový zvláštní stav oboustranné podrážděnosti. My se ani tak klasicky nehádali, nedělali si nějaké naschvály, jen mi přišlo, že jsme na sebe vzájemně alergický. A ono když to trvá delší dobu, tak je to fakt unavující. Probrali jsme to, že to takhle vážně dál nejde. Ať už kvůli dětem, tak taky kvůli nám samotným. Jenže problém nastal ve chvíli, kdy jsme se chtěli dohodnout co dál. Snažit se o změnu nebo si dát na nějaký čas pauzu a nebo úplný rozchod. Manžel si myslel, že ta chyba je na mé straně a naopak. A tak jsme se dohodli, že si dáme nějaký čas pauzu a pak se uvidí. To bylo večer, ale ráno mi hned volal do práce, že mě má moc rád, že o nás nechce přijít a že se bude snažit změnit se a jestli mu s tím pomůžu. Což musím říct, mě velice potěšilo, protože ho mám také stále ráda, ale také vím, že v hádkách a věčném dohadování bych dál žít nechtěla. Nechtěli by jsme oba, aby to došlo tak daleko, že by jsme se začali nenávidět.Spousta z Vás teď namítne, že se to krásně slibuje, jak se člověk změní a že se takové věci ale nestávají. Svým způsobem máte pravdu, ale u něj byl už pokrok v tom, že se mnou mluvil, že zavolal první a že si uvědomil chybu. Uvidíme co bude dál. Sama jsem mu řekla, že si v tuhle chvíli myslím, že je to stejně jen dočasná záležitost, že se to po nějaké době stejně vrátí do starých kolejí. Ale také to, že raději budu v téhle chvíli pesimista a pak budu velice ráda mile překvapena.A jinak ještě k tomu, že s milencem neřešíme problémy. Řešíme. A řekla bych, že je jich spousta. Ano v nějakém krátkodobém stavu se asi opravdu takové věci neřeší, ale když to přejde do dloudobějšího a ještě tam je nějaká zamilovanost, tak k tomu bohužel patří i problémy. Například obava z mého možného otěhotnění a následné řešení problému. A doba, kdy se přítelova manželka dozvěděla o našem stavu, také nebyla příjemná.

Robe, proč si myslíš, že ženy s milencem neřeší problémy v rodině?

Myslím si Ivo, že máš dost zcestné názory na život. Každý vztah se vyvíjí a mění a holt s milencem se většinou neřeší problémy jako s manželem. proto to má takové kouzlo. Jestli budeš chtít žít takový vzrušivý život až do smrti, tak Tě čeká pravidelné střídání milenců.