Milenec a manžel

Heli, ona tu trapnost tvého manžela ani tak není. Měl jen smůlu, že narazil na trapnou nánu a ono mu to docvaklo. Asi se i styděl, že v alkoholovém opojení nepoznal, s kým tu čest má. Na večírcích se popije, jak jinak a každý se chová poněkud jinak a uvolněně, bohužel, ovšem jsou to jepičí flirty, tedy flirty jednorázovky, většinou, končí s vystřízlivěním. Ono je těžké to poznat v takové situaci s kým máš tu čest. Žena, která volá milenci po jediné noci domů a bombarduje ho smskami, loudí na mladé dívce kontakt na matku a manželku a posílá fotku je politováníhodná ubožačka, asi osamělá zoufalka bez kouska hrdosti a soudnosti a silně zakomplexovaná. Neumím si její chování vysvětlit, skutečně trapná. jen blbka si neuvědomí, jak se shazuje tím, že volá, smskuje a ještě se snaží vloudit i jinak. To se jen tak nevidí. Buď ráda. Takovou ženskou odsoudí ihned každý chlap, ta má tak leda na jednorázové postelové epizody končící jednou velkou samotou a zapsáním do myslí příležitostných milenců jako chudera. Ženská má mít jistou hrdost, nedostupnost, své tajemství. Co mohla kdy mít tahle krom nebetyčné trapnosti?

Inez, ty fotky mi poslala až když to skončilo, mail vymámila na dceři přes FB s tím, že je má bývalá spolužačka:)a chce se se mnou spojit.Ono to totiž skončilo hned jak přijel zpátky domů, choval se fakt jak blbec, pípla mu sms a on šel s telefonem na WC, telefon který se mu jindy valí, že ani neví kde, měl stále u sebe, no doklaplo mi to vlastně okamžitě.Nebudu lhát zeptala jsem se ho přímo, zapíral samozřejmě, ale jen do té doby než mu normálně večer zavolala...ačkoliv jí muselo být jasné, že je doma. Telefon okamžitě vypnul s tím ať ho nikdo večer neotravuje:) Ráno se bál telefon zapnout, bylo jasné co bude a BYLO... pípala mu jedna sms za druhou. Trapná situace ze které se nedalo vylhat, tak to prostě přiznal. S tím, že to pro něj nic neznamená, že prý v to měl jistou vinu i vypitý alkohol atd. No prostě puberťácká story neadekvátní našemu věku. Abys mi rozuměla já neřeším ji, to pro mě nemělo smysl vlastně nikdy, ale to jeho trapné chování nemůžu strávit vlastně do dneška a to co ta dotyčná byla za případ.

Inez, chovám se v podstatě...Helenko, rozumím, měla jsem to stejně. Odpustila, nezapomněla a nikdy nezapomenu, důvěra je pryč a výčitky svědomí z toho, že tu je můj milenec nejsou ...můj muž je však dobrý otec, děti ho berou, mají rády a to je rozhodující a pálit mosty tedy nechci, jde o děti, jsou na prvním místě, byť jsou velké.
Pokud ti ta milenka poslala foto, jde o velkou blbku-sorry-jejíž chování nechápu. Shodila by se tak v mých očích velice, myslím, že se shodila i v tvých a konečně se podle mně shodila i v očích tvého muže a proto vše skončilo mezi nimi.
Heli, neřeš ji, je ubohá, neřeš ani manželovo aktivity praocvní, on si myslím leccos pochopil a nedopustí, aby se něco podobného opakovalo, ví, co v tobě má a znovu riskovat nebude...a žij...

Inez, chovám se v podstatě stejně, nepátrám, neslídím a vycházíme spolu tak jak píšeš ty-slušně. Můj život to v podstatě rozdělilo na dvě poloviny na tu "předtím" a na tu "potom"...Nikdy jsem ho nepodezírala, neměla jsem k tomu důvod, teď je to bohužel jinak, stačí když jde třeba na nějaké posezení z práce a už se mi vtírají dost nepěkné myšlenky. Neventiluju to, nezakazuju, ale prostě to tak je, nemůžu si pomoct. Nejvíc se mě dotklo, že když jsem paní viděla(poslala mi svoje foto na mail+dost nepěkné psaní)že vypadá aniž bych si fandila o dost hůř než já:( U mě tím můj muž hrozně klesl, ale jak píšeš je to otec mých dětí a tak se snažím chovat jako kdyby se nic nestalo, že to mám srovnané. Odpustila jsem, ale zapomenout nedokážu, bohužel. Nemůžu mu zapomenout ne to uklouznutí, ale to, že dopustil aby to prasklo...

Inez napsala jsi to moc...Helenko, nechci se tvého muže zastávat, protože peklo, kterým jsi prošla, znám důvěrně. Dokonce to byla moje i jeho bývalá kolegyně, která se mi vtírala do přízně a přitom jí šlo o něco jiného, tedy o něj. Můj muž se k tomu tak čestně jako tvůj nepostavil. Lhal a zapomněl na zásadu, že přiznat je nutno to, co je zjevné a vyšlo najevo. Zapíral i to, že s ní jel v autě daný den a přitom jsem to viděla na vlastní oči, náhoda je blbec-i další věci zapíral. Kdyby přiznal to, co jasné bylo, vážila bych si ho jinak, takto mi přišel a postavil se do role křivého lháře v mých očích. Tvůj muž se zachoval lépe v tomto bodě i bodech jiných. U tvého muže šlo zřejmě o jednorázovku, jak jsem pochopila, u mého ne, bylo to delší a ukončil to podle mně a mé ženské intuice až když začala ta druhá tlačit na pilu, vybral si totiž nerozumně nezadanou a to může být problém. Ani ten můj nechtěl odcházet. Tvůj muž to hned ukončil, kdy to ukončil můj, přesně nevím, ale jistě ne hned, musel ještě tam na druhé straně asi leccos řešit. Já už o manželově soukromí snad ani nic vědět nechci. Nebudu se pídit už nikdy, budu žít svým způsobem vlastní život. I mně to bolelo pekelně, ale taky mi to v lecčem otevřelo oči a snažím se i ze zlého dnes vytěžit zpětně dobré, jde to. S mužem celkem vycházím ve slušnosti, bez hádek, na pohodu, mou důvěru však ztratil a s ní i kus něčeho dalšího podstatného, vážím si ho však jako otce svých dětí a náš další společný život nestavím na lásce a důvěře, ale na toleranci a úctě a jsou to také hodnoty, s kterými může vztah žít dál. Jedné věci u tebe nyní rozumím lépe, totiž tomu, proč nechceš být taky ty manželovi nevěrná, vnímám ho totiž skrze tvé řádky jako férového rovného chlapa, který prostě uklouzl a to se chlapům v průběhu let stane a nemusí to často nic znamenat, což byl podle mého názoru váš případ. V tvém případě se podle mně tolerance a velkorysost vůči tvému muži může jen vyplatit. Posílám stisk ruky...

Inez napsala jsi to moc hezky:)Díky.
To nejhorší už přebolelo, život jde prostě dál i když ty první měsíce jsem si prošla peklem...Připadala jsem si ztracená, můj pevný bod na téhle zemi se otřásl v základech. Nechtěl se rozcházet, vlastně to okamžitě ukončil, stalo se to když byl mimo domov a myslím si, že v tom ani pokračovat nechtěl. Přišla jsem na to okamžitě, choval se jinak a musela bych být úplně slepá nebo blbá abych si toho nevšimla. Jenže pocit sounáležitosti, důvěra jsou prostě v tahu, nemluvíme o tom, funguje to vlastně normálně, ale já už to vidím a cítím jinak a lepší to už myslím nebude.

Provalená nevěra mého...Helenko, vztah po provalené nevěře ať už muže nebo ženy, nikdy není jako před nevěrou. Nikdy, ani po letech a vím, co píšu. Já netvrdím,, že zákonitě musí být špatný, to nemusí, může být i velmi dobrý. Ale je už jiný a důvěra se obnovit nedá. lze jen věci přijmout, odpustit nebo taky ne, jistě nejde do smrti zapomenout a v jiném světle už budeš svého muže vidět vždy. Jsi jistě osobnost, která prostě nedokáže být nevěrná jako mstu, pokud ti jednou osud přivede do cesty lásku a ty se nevěry dopustíš, bude ten druhý muž muset za něco stát. I tady mluvím z vlastní zkušenosti. Bude ti muset dávat něco, co doma chybí a každé z nás časem doma něco chybí, to je zákonité. Jistě už víš, že tu bolest ze zrady blízkého hojí čas a zůstane na duši jizva navždy, ale jizvy nebolí. Přijdou jiné děje a jiné kapitoly života, leccos ztratí ne původním významu a tím tě nechci lacině chlácholit. My ženy máme jednu velkou satisfakci, i poté, když se po letech soužití doma muži ukoukáme, už nás zná, nepřekvapíme a jsou si námi jisti. Pokud jsme rozumné, pečujeme o sebe, známe svou cenu a máme rády život a v důsledku toho z nás vyzařuje pozitivno, najdou se vždy jiní muži, kteří nás ocení, chtějí a kterým připadáme nové, zajímavé, neokoukané a tím máme nové možnosti. Časem jich mnohá využijeme.

Provalená nevěra mého drahého mě potkala před dvěma lety, byl neopatrný, milenka rozvedená takže jí o nic nešlo, naopak když jí řekl, že je konec začala dělat problémy. Veškerá důvěra samozřejmě v tahu a nejhorší na celé věci je, že už ho nikdy neuvidím stejnýma očima jako před tím. Vážně jsem uvažovala, že mu to vrátím jen aby věděl jaké to je...ale nakonec si říkám proč bych to dělala, to nejhorší mám za sebou, ale ten stín nedůvěry, pochybnosti ten tu stále je.

nemám co bych dodal. O sobě...Ano, tam rozum fungoval, nebylo co ztratit a jistě to bylo po zralé úvaze s někým, s kým ti bylo opravdu dobře.

Nejsem už poupě, ale...nemám co bych dodal. O sobě raději nepíšu. I když.. řadím se asi k těm "nerozumným" co šli do ženy rozvedené, ovšem na druhou stranu jem do ní šel až v okamžiku, kdy mi bývalka byla už opravdu k ničemu a byl jsem pevně rozhodnut pro změnu. Nechtěl jsem už tehdejší stav. Takže rozum zde fungoval doufám také..

Krásně si popsala ženské...Nejsem už poupě, ale řadím se poslední dobou k těm všestíhajícím, vím, co dělám, proč to dělám, co chci a to s plnou zodpovědností za své konání.
Jistě, milenky často tlak na ženatého vyvíjejí, především jistě ty svobodné. Nám ženám to ze strany milenců nehrozí. Vztah bokem tak může pro nás být i pohodovější. Jednak jsou muži v mnoha věcech charakternější a dohody a mantinely i hranice stanovené v bokovkách umí ctít a dodržovat a pak je tady skutečnost, že ženáči si často slepě začínají se svobodnými ženami, kdežto vdané mají nejčastěji ženaté milence. Rozumný ženatý chlap si vybere vdanou milenku, nehrozí, že by ho chtěla urvat, když už, tak v minimu případů. A vdané podvědomě jsou do ženatých taky spíš. Třeba já vím, že svobodný muž v mém věku by mi byl podezřelý, ženáč skýtá záruku, že za něco stojí, když ho jiná strpí a když se umí a chce postarat o rodinu. Svobodné mamánky nebo ležáky nebrat, jistě, jsou výjimky, ale ty jsou od toho, aby potvrzovaly pravidlo. I rozvedený z mého pohledu může představovat jistý problém. Dva zadaní jsou si tak nějak rovni v podmínkách.

Krásně si popsala ženské výhody ve skrývání a provozování nevěry. Plně souhlasím. Chlapi nejenomže nevěru už ze své nedokonalé podstaty hůře skrývají (také si dobře popsala), ale mnohdy jsou na ně pak vyvíjeny drtivé tlaky ze strany dotyčných milenek. Mnoho nevěrných mužů se tak místo do pohody dostane do šílených tlaků, narozdíl od některých "všechnostíhajících" žen.

Je blbost, že muži...Dovolím si s Tebou plně souhlasit. :-)

Je blbost, že muži zahýbají jen tehdy, když doma už manželka pro ně nic neznamená. Není pravda, že muži zahýbají když se zamilují. Lásku k tomu nepotřebují, většinou zahýbají i ti, co doma mají hezké ženy, sexují s nimi, nechtějí se rozvést a nemají v tom city, jen prostě chtějí zkusit něco jiného, ochutnat jinde, upevnit sebevědomí, pohonit ego, mít zářez na pažbě, tajemství, nějakou tu radůstku bokem. Ale to chceme v jisté fázi partnerského života skoro všichni.

U chlapů to není tak, že podvedou, a když se to neprovalí tak má manželka právo ne revanž ... píšeš Pavle.
Podívej-pokud se nevěra muže neprovalí, tak se žena nebude revanšovat svou nevěrou na oplátku, že? Tady se shodnem. Pokud se provalí, často si žena dříve nebo později užije s jiným mužem bez výčitek svědomí. Ona s tím nezačala. Tady v reálném životě nejde o to, jak ty píšeš, že u chlapů něco tak není, tady jde o to, jak to v reálu chodí. Četl jsi tuto diskuzi postupně? Udělal sis obrázek, kolik vdaných žen zahýbá? To procento je děsivé, projdi seznamky, co vdaných žen hledá vztah bokem. Já sama jsem v šoku, jak masově roste ženská nevěra a ty si skutečně myslíš, že všechny skončí rozvedené? Díky naší opatrnosti ne, protože mužská nevěra se provalí častěji, muži jsou víc průhlední, jejich chování se v době nevěry mění, žena má větší intuici, vycítí, muži nejsou dost opatrní. Ženy podvádět umí, jsou od přírody prohnané, umí lhát, mlžit, stíhat nevěru se spoustou věcí najednou, doma si dají pozor, aby se chovali stejně. Muž s milenkou často se ženou přestane spát nebo sníží frekvenci styků, žena ne, ta spí s oběma většinou. Takže devadesát procent nevěr žen se ani nikdy neprovalí a když se provalí, ne každý chlap se s ní rozvede, to fakt není pravda. muži jsou líní, pohodlní něco řešit. Ty dva případy mnou zmíněné byli muži, kteří zůstali s malými dětmi na krku před třicítkou, když si jejich ženy odskočili oficiálně za jinými muži, šly za voláním srdce a se zdůvodněním, že milují, že ten druhý je tem pravý, trvalo měsíce, než prozřely a vrátily se kajícně domů. Dnes je oběma párům kolem šedesátky. Fakt si myslíš, že by se ti muži s nimi v důsledku té potupy nebyly schopni rozvést za třicet let a nechávali to, až budou nad hrobem? ne, jsou v pohodě oba ty páry a oba ti muži mně svěřili, že to nechali být, ženy vzali zpět a časem měli oba taky tajné bokovky, mosty pálit nechtěli ani jeden nikdy, jen to vzali oko za oko, zub za zub-jak ty ke mně tak já k tobě. Všichni teď mají vnoučata, jezdí po světě, cestují, užívají život, jsou v pohodě a nějak si tak asi kvit.

Inez, muži jsou jednodušší než ženy. Lvi po převzetí smečky zabíjejí cizí potomky. Jde o evoluci co máme v genech. Samec chce svoje potomstvo a ne se starat o cizí. My jsme lidi máme inteligenci ale ty přírodní zákony fungují taky. Já třeba jako chlap nepochopím ženské myšlení, nevím jestli je pro ženu důležitější zázemí, láska nebo kočárek. Když něčemu u baby nerozumím, tak se zeptám nějaké své známé. U chlapů to není tak, že podvedou, a když se to neprovalí tak má manželka právo ne revanž. Já nemůžu mluvit za 100 procent párů nebo mužů. Být ješitnej chlap řízenej testosteronem je pro ženu těžko pochopitelný. I to jak se musíme ovládat abychom se nechovali jak hovada. Garantuju ti, že u všech chlapů co znám, pokud podvádí manželky/přítelkyně jim ona už moc neříká. Chlapi se často zamilují jinde. Starší lidi nevyhledávají náhodné bokovky, protože je to není pohodlné. Takže chtějí stálejšího milence. Tady nemluvím o čisté promiskuitě, což je spíš porucha. Nebudu polemizovat s Tvým tvrzením. Co je ovšem důležitější, a to jsem se snažil říct je, že pro muže je podvádějící partnerka i krátkodobě dlouhodobě neperspektivní. Rodina s malými dětmi, kterou uvádíš je extrémní případ. V podstatě stejný jsem měl v okolí. Chlap se nakonec po několika letech chtěl kvůli tomu rozvést, děti neděti. A rozvedl - přesně o tom tady mluvím. Já nepodvádím nemám momentálně koho :)

No, nevím Pavle, ale moje zkušenost je jiná. Znám dost žen, kterým byla nevěra odpuštěna. Jsem jednou z nich. Muž tušil a pak našel smsku a věděl a držel ústa, musel, zahnul kdysi jako první. Co mohl dělat, jsem si rovni, muži i ženy a to ve všem a ne že ne. Nebo máš představu, že to má fungovat a funguje tak, že když zahne chlap, žena mu má odpustit a nebourat manželství a když zahne žena, že má muž iniciovat ihned rozvod? Myslíš, že je rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou? Kde žiješ? Jsme dávno jinde a v jiném tisíciletí. Pohnutky nevěry žen a mužů jsou stejné, už žen často přesycenost partnerem, nuda, zvědavost, pomsta, potřeba si upevnit sebevědomí, někdy i ta láska k jinému muži, ale jsme stavěné stejně jako vy a rovněž ne na monogamii, to, že žena potřebuje k nevěře lásku je mýtus, ne každá hochu milý. Muže jsem se časem ptala, co jako on, jak to vidí a on mi řekl-jak asi...počkat až tě to přejde...tedy milenec. A mnoho mužů si počká, znám kamarádky, jejichž manželé věděli, mám dva kámoše, kterým žena dokonce odešla na měsíce za jiným, nechala jim malé děti a ti chlapi ty manželky stejně vzali zpět, když to ty ženy s milencem omrzelo a hnulo se v nich asi svědomí. Mně by muž asi v takovém případě zpět nevzal. Já muže kdyby to bylo obráceně, taky ne, je to dost husté. Obou kamarádů jsem se ptala, jak to dokázali být tak tolerantní a odpověď byla stejná u obou-a co bych si pomohl vyhodit ji a rozvést se? Je to matka mých dětí, jinde by to časem bylo stejné, třeba i horší. Prostě jsem to překousl. My chlapi taky nejsme svatí...tak to chodí a ne že muž, když se dozví o nevěře ženy že se rozvede jak tvrdíš-těch je minimum. Píšeš to proto, že bys to nepřekousl třeba ty, ale každý jsme prostě jiný. Důvodem k rozvodu je spíš, když jeden chlastá, bije ženu, nemaká, parazituje, je závislý, úlet není důvod ničit léta budované a brát dětem zázemí, rozvod jedině v případě opakovaných nevěr nebo dlouhodobé, kde jsou city už jinde...

Já asi vím, jak to Hanka...Když si muži a ženy občas užijí s jinými partnery svět se proto nikdy zatím nezbořil.Pokud je to jen vyjímečné,lze to tolerovat.Mnohdy je taková výměna partnerů po dohodě a vztahům to prospěje.

Já asi vím, jak to Hanka myslela. Vztah nelze budovat jenom na sexuální věrnosti, která je sice důležitá, protože jsme ve své podstatě sobečtí a druhého si nárokujeme, ale jsou i důležitější priority, které vytvářejí rodinné zázemí. Že to muži berou jinak, je jasné. Jenže často je to tak, že první selžou oni, když následují pudovost. Co pak můžou manželky dělat? Milenec je někdy víc než terapie, aby dokázaly znovu chodit s hlavou nahoru. Hned se rozvádět je hloupost, pokud ten druhý za společné soužití i přes nevěru stojí. Vždyť by to mohl být nekonečný kolotoč. Pro všechny by se mělo měřit stejným metrem a pokud manžel nedokáže odpustit, je to jeho problém. Proto jsou ženy z tohoto pohledu rozumnější a vědí, že hned nevěrnému manželovi zabalit kufry může být i třeba nenapravitelná chyba. Ovšem to se netýká notorických záletníků, alkoholiků, násilníků a podobných individuí.

Pavle, to není tak...Jedna věc je že ve vztahu člověk může selhat, když jsou dva lidé spolu dlouhé roky. Stát se to může. Ale nelze žít ve vztahu s pocitem, že sexuální věrnost ke vztahu nepatří. Krb nekrb