Milenec a manžel

Ivo, a kdy a kde se s nima scházíš? To máš tolik času, myslím to vážně, já mám druhé dítě ještě malé a neumím si představit, že bych se někde zašila až 3x v týdnu, jsem ráda, že jdu 1x do jazykovky a pak ještě někam jdu, tak to by mohla jediná moje zašívárna, fakt nechápu, že s tím lidi nemají problém.

Ahoj Věro, to co píšeš je zajímavý. Já si už dlouho myslím, že žena opravdu potřebuje více než jednoho muže pro uspokojení všech potřeb. Zdá se mi to docela ideální, více stálých partnerů. Každý z nich se snaží ukázat se lepší, nedělá si nároky na soukromí ženy. Akorát je potřeba, aby žena znala svou cenu a nenechala se nějak utiskovat, nebo nutit do něčeho co se jí nechce.

Lidi by si do soukromí neměli lézt. Stejně to nikdy k ničemu dobrému nevede. Já manželovi nekontroluju mobil, on mě také ne, ale stejně si dávám pro jistotu pozor a všechny zprávy hned mažu. Co kdyby náhodou. Tak tvůj manžel po tobě vyžaduje sex často. Můj ne, fakt mu stačí tak jednou týdně. To teda máš situaci horší než já. Já to dělám s milencem tak dvakrát, třikrát týdně a s manželem jednou týdně. Přesně tak mi to vyhovuje. Kdyby to po mě manžel doma vyžadoval každý den, tak by to bylo docela náročný. Nevím jak bych se vymlouvala, že se mi nechce. Bylo by mu to asi podezřelý. Jak si s tím poradíš?

Tedy asi to neni primo tohle tema, ale zajimal by mne nazor ostatnich. Moje kamaradka (rozvedena s odrustajicimi detmi) ma dva milence, oba jsou zenati (do jake miry funguji jejich manzelstvi - nevim). Navazali s ni vztah z jejich iniciativy. Ona rika, ze ji to tak vyhovuje, ze ti, s kterymi se seznamovala a byli rozvedeni nebo dokonce svobodni, tak ze byli bud velci sobci nebo nejak naruseni a nedalo se s nimi rozumne mluvit. Tihle dva, jsou podle jejich slov normalni, sice o sobe nevedi, ale snad jsou i oni s tim "odskakovanim si od manzelky" jednou za tyden spokojeni. Ona sama by zadneho z nich jako trvaleho partnera, aby se k ni snad i nastehoval, ani nechtela, ale takhle ji to zatim vyhovuje. Pry jeden ma ty prednosti, druhy zase jine ale dohromady davaji docela docela dobreho chlapa.

No když jsem mu tu zprávu psala, tak jsem ležela ve vaně a musím říct, že byla nabytá plně sexem, touhou, potřebami, i těmi společně prožitými okamžiky. Když jsem si ji pak četla poté co si ji přečetla jeho manželka a vcítila jsem se do její role, tak mě opravdu běhal mráz po zádech. Byla to chyba má, že jsem nepočkala až bude někde na cestě, jeho chyba, že ji hned nevymazal a její chyba, že mu vlezla do jeho soukromí a přečetla si ji.

To je nepříjemný s tou sms-kou. To by mě zajímalo cos mu psala. Stejně jsou ty vztahy děsně komplikovaný. Společenské konvence mě nutí, abych byla vzorná a věrná manželka a na druhé straně se mnou mlátí sexuální touhy. Ale asi to tak má být. Kdybychom uvažovali vždycky střízlivě, tak jsme asi už dávno vyhynuli.

Já ty zprávy taky hned mažu. Teda většinou. Jenže ten můj jezdí ven s kamionem a tak jsem mu napsala jednu takovou peprnou na cestu a ta jeho si ji zkrátka přečetla.

Na děti jsem se zmohla. To není nic tak složitého. Mám spíš opačný problém. Mám co dělat abych se ubránila nemít další děti. Ale za to můžou chlapi. Jsou jak smyslů zbavení. Mám zkušenosti, že jak ženskou dostanou do postele a ona jim řekne že je vdaná, většinou to do ní nastříkají. Prostě většina chlapů zastává názor, že nejlepší antikoncepce je manžel. Tak to nakonec zbývá na nás, ženách. My se prostě bez antikoncepce neobejdeme. Takže pořidit si děti není nijak zvlášť složitý úkol. Hlavně je potřeba mít někoho kdo se o ně se mnou stará.

Copak sms-ky, nečteme si je navzájem, nelezeme si do soukromí. Stejně je hned po přečtení mažu. Jsou ale horší věci. Když jsem jednou šla s milencem a dělali jsme to v autě, vydřela jsem si takový flíček na zádech od něčeho o co jsem byla opřená. Auto je děsně nepohodlný. Určitě to některé ženy budou znát třeba od koberce. To byl průšvih. Kromě toho, že mě to bolelo, tak jsem ještě si musela dost dlouho dávat pozor, aby si toho manžel nevšiml. Vůbec nevím jak bych to vysvětlovala, když od manžela se tak vášnivých projevů po kterých bych byla takhle odřená nedočkám.

Tak o těch SMS-kách bych mohla vyprávět. Jednu takovou pěkně peprnou si přítelova manželka přečetla a začalo peklo. Takže na to fakt bacha.

Mstíš se sama sobě. Potažmo dětem, jestli jsi se na nějaké zmohla. Až to praskne namlátí ti manžel hubu a pomažeš k milencovi, že nepostačíš schody počítat a děti budou plakat. Hlavně nezapomeň mazat SMSky, ať nemusíte zvětšovat dveře (kvůli parohům).

Tak to u nás byl manžel nějak znuděný. Fakt mu to stačilo jednou týdně. Nuda, co. Docela dost mi to chybělo. Teď jsem spokojená a kromě toho, že mám sexu dostatek, tak mě ještě baví, když manžel někdy chce a já mu řeknu, že nemám náladu. Tak trochu se mu mstím za to, když jsem chtěla já a on ležel jak žok a neměl zájem.

Tak toho bych se u mě nebála, protože manžel by mohl třikrát denně a to já teda fakt nemusím. Krom toho, když se to prokládá ještě mileneckým sexem, tak toho mám opravdu dost. A pokud by to mělo fungovat tak, že když budu odmítat, on bude chtít ještě víc, tak by jsme nedělali nic jiného. Problém je právě v tom, že když to mám doma tak často, tak mě to prostě už nebaví.

Adélko, uvědom si, jak dlouho zamilovanost trvá. Rok, dva, nejvýše tři roky. Pak se všechno obrátí do obvyklého stereotypu. Muž přestane být pozorný, začnete se občas nudit, něco tě na něm bude štvát a tak dále. Jediné co ti zbude je balík problémů navíc. Víc zúčastněných lidí, víc problémů, minulý manžel, nová rodina bývalého manžela, tvoje nová rodina, problémy vyplývající pro děti z rozpadlé rodiny. Prostě strašné. Tak bych ti radila, abys to vydržela se současným manželem a s milencem si užívala. Za rok, dva to budeš posuzovat úplně jinak. Já si s milencem užívám příjemné chvíle a pak se ráda vracím domů k manželovi. Snaž se najít si na každém tom vztahu něco příjemného. Myslím si, že když manžel bude tušit, že tě nemá jistou, tak bude k tobě o hodně pozornější a v spoustě věcí se bude chovat jinak. Mě docela překvapilo, jak se manželovo chování ke mě změnilo, když jsem ho přestala nutit k sexu. Jemu stačilo milovat se se mnou jednou týdně. Občas mě to štvalo, chtěla jsem se milovat častěji. Ale on ze mě asi vnímal tu chuť na sex a představ si, že to u něj vyvolávalo jakoby odpor. Prostě se chtěl milovat stále méně. Teď se vyřádím s milencem a doma už tak silnou potřebu nemám. Dokonce mě to s manželem ani moc nebaví. U manžela to ale vyvolalo překvapivý zájem o sex se mnou. Prostě takový to divný pravido - když máš zájem, nemá zájem on a když zájem nemáš tak o to víc to chce on. Já manžela teď občas odmítám a jeho to děsně provokuje. On snad po mě zase začíná toužit. Jo s tím odmítáním to zase nesmíš přehánět. Hlídám si, abych šla s manželem dvakrát, třikrát měsíčně. Přece jen, ani Evra není stoprocentní. Když otěhotníš, tak by neměl mít pochybnosti.

Jasný, že to není nic nesnesitelného. To si uvědomuju a proto jsme spolu také 14 let, ale takhle jsem to brala než jsem poznala přítele. Pak jsem si uvědomila a on mi svým způsobem otevřel oči, že ani tohle málo problémů co máme si nemusím nechat líbit. A tak teď už v podstatě záleží jen na manželovi, jak se k tomu postaví. Dala jsem mu jasně najevo, že už mě některé jeho výstřelky nebaví, co mi vadí a tak uvidíme. Je pravda, že se teď snaží, ale jak dlouho mu to vydrží, to vážně nevím.

Ono to není nikde ideální. Podstatné je, jestli není něco, co je nesnesitelné. I vztah v manželství se časem mění. Možná, že si tě manžel bude více všímat, když občas nejsi doma. Třeba se o tebe začne trochu bát a něco se změní. Když tě doma něco štve, vzpomeň si na milence a ono je to hned lehčí. To ovšem funguje jen pokud ti manžel nedělá něco, co se nedá snášet, nebo pokud manžel nedělá něco co ti moc vadí, nebo se ti hnusí. Třeba kdyby tě mlátil, nebo chodil domů pravidelně ožralý, tak se asi vyplatí to ukončit. Ale pokud je všechno v nějakých mezích, tak se to dá vydržet a myslím si, že se vyplatí to vydržet. Když mě štve manžel, myslím na zážitky s milencem. Když mě naštve milenec, jsem ráda, že se mám kam vrátit domů. Docela mi vyhovuje žít mezi dvěma světy, je to zajímavější.

Víš Ivo, kdybych měla s manželem tak ideální vztah jako máš ty se svým, tak by mě něco takového ani nenapadlo. Jenže u nás ty problémy jsou a tak je asi přirozené, že se občas nechám unést a představuju si, že by jsme mohli být s přítelem někdy spolu. Dokud jsem ho neměla, tak jsem sice věděla, že problémy máme, ale nepřipuštěla jsem si je tak moc. Vždycky jsem si říkala, že to není až tak hrozné a že bych také na tom, mohla být daleko hůř. Ale když pak poznáš někoho s kým ti je fajn a kdo by tě chtěl, tak ten červíček začne hlodat.V jednom mám ale jasno. Určitě to neudělám teď, když máme doma jednu 4-letou princeznu a k tomu jednoho "nesnesitelného" puberťáka. Ty by to odnesli nejvíc. A ať jsem zamilovaná jak chci, tak oni byli, jsou a budou vždycky na prvním místě.

Adélko, řekla bych ti - žít a nechat žít. Pokud se tím člověk dokáže řídit, tak si ušetří spoustu problémů. Hlavně se nerozváděj, láska časem přejde a možná bys té změny litovala. Uvažovala jsem také o tom, že to co je na mileneckém vztahu také krásné, je to hledání chvilek kdy můžeme být spolu. Kdybychom mohli být spolu pořád, jak dlouho by to vzdrželo hezké? Láska je zčásti trápení a když miluješ, tak se taky trápíš. Když zmizí překážky, často zmizí i zamilovanost. Člověk už je od přírody takové blbé stvoření. Hezky se to radí, na papíře, nebo z klávesnice. Ale každá věc kterou děláš ti může být k prospěchu, nebo tě může ničit. Někde jsem četla takový zajímavý citát,nevím kdo to řekl, ale to je jedno - každý má klíč od brány do nebe, stejným klíčem se otevírá i brána do pekla. Takže dělej cokoli tak, aby tě to nezničilo.

Ivo, jak já ti rozumím. Je dobře, že to dovedeš tak oddělovat:-)))

Já zastávám názor, že žena i muž mají stejná práva a o práci se dělí. Nějakým záhadným řízením osudu jsme se jako češi přidali k západní kultuře, i když nám to asi je trochu cizí, a tak bychom měli uznávat právo každého jednotlivce na svobodu, bez ohledu na pohlaví. Kdyby se tady někdy uplatňovala místo bčanského zákoníku šaríja, tak já půjdu jako jedna z prvních na popravu, akorát že půjdu dobrovolně a ke svým hříchům se ráda přiznám, protože v takovém světě by se stejně nedalo žít.Divný je, že když má žena milence, tak většinou jí každý podezírá z toho, že se chce rozvést, nebo druhý extrém, že je obyčejná kurva. Já mám milence a užívám si s ním ve svém soukromí takovou malou lásku, kterou neberu vážně. Je mi s ním příjemě a není to jen o sexu. Když má žena někoho s kým si příjmě popovídá, je sympatický a je jí s ním dobře, tak občas spolu skončí v posteli, kde si oba mnohem více užijí milé dotyky a mazlení a mají k sobě blízko. Já tyto prožitky jen neberu tak vážně, abych se rozvedla a vzala si milence za manžela. Tím by se to celé pokazilo a za chvíli bych měla jiného milence a hromadu problémů s bývalým a současným manželem. Prostě si uvědomuji své povinnosti v manželství, mám ráda svou rodinu včetně manžela, ale potřebuji něco, co v manželství není ani nemůže být. Manželství je jiný vztah a nemá cenu ho vracet do stavu mileneckého, protože to nejde. Já ale potřebuju vnímat vnímat ten pocit, že jsem někým získávaná, že má o mě někdo vášnívý zájem. S manželem jsme spíše přátelé, pomáháme si, dělíme se o problémy, práci a starosti, ale nejsem jeho otrokyně. Ani on není můj majetek.