Nepříjemné zážitky z Psychiatrické léčebny

D,

ale patřím do léčebny, jenže se tomu bráním, jak to jde, vím, že bych odešla v mnohem horším stavu. Léčím se ambulantně, už jsem si toho zažila od dětství mnoho :-(

Petro, moc hezky píšeš, ve...Hodne stesti - treba tam nepatrite, a treba zrovna Vy naopak patrite do kategorie tech, ktere by bylo zahodno nechat samostatne rozhodovat, co je pro ne dobre a co nikoli.

Obecne vsak, vsechno ma svuj rub a lic. Existuji i jedinci, kteri jsou pro ruzne politovanihodne zvlastnosti sveho mozku opravdovym nebezpecim ci vaznou obtizi pro sve okoli, a uziti ruznych institucionalnich donucovacich prostredku, vcetne nuceneho umisteni do PL a nucene administrace leciv, je v jejich pripade vice nez logicke. A to i navzdory tomu, ze ani to institucionalni donucovani, ani ty lecebny, a ani ta leciva nejsou dokonala, a zpusobuji proto i radu dodatecnych problemu a rizik, ktere musi lidstvo nest na svych bedrech jeste vedle puvodnich problemu, jez by spravne tyto nedokonale, moderni korekcni nastroje mely resit.

Alternativou by zrejme byl idealni svet...

Petro, moc hezky píšeš, ve všem souhlasím. Já nezapomenu na PL před 4 lety, šla jsem tam dobrovolně a byl problém odejít. V jiných léčebnách jsem viděla jen "zfetované" bloudící pacienty. Já zažila neuroleptikum nebo antipsychotikum myslím doma, stačila jedna tabletka a byla jsem vyřízená na celý druhý den, to se prostě brát nedá. Tak už se mi nic takového nepředepisuje a kdyby ano, tak si to nevyzvednu.
A viděla jsem na vlastní oči, jak se sestra pere s takovou hubenou holčinou a mnoho více věcí. Hyenismus, jak tu někdo psal, nic se nezměnilo. Mě teď do léčebny stále nutí a já se bráním jak můžu.

Je to bohužel o tom, že...Jo jo. Když jsem tam kdysi byla já, byl tam jeden člověk po obtížném rozvodu - taky si myslel, že se tam dá odpočinout, normálně pohovořit o problémech, rozmyslet si co dál. Realita - 5 neděl se mu snažili za každou cenu vnutit prášky a zejména mu přidělit diagnosu. Když takový přístup odmítal, dostal se okamžitě do nemilosti personálu. Krom toho byl rovněž šokován tím, co tam viděl a slyšel okolo sebe.

Ne tak docela - je tam...Je to bohužel o tom, že většina lidí si nepřipouští, že by mohla skončit v PL. Ani já jsem si to nepřipouštěl. A pak stačí nějaká těžká životní situace jako u mne sebevražda přítelkyně a jste tam ani nevíte jak. Jistě mohl jsem se to snažit překonat, ale domníval jsem se, že psychoterapií se z toho dostanu snáze.
Ale vůbec to tak nebylo. Zažil jsem jen vstupní pohovor s lékařem, který mi naordinoval medikamenty a tím to skončilo. Ano, denně byla komunita pod vedením některého lékaře nebo vrchní sestry, ale to mé problémy nijak neřešilo. Spíš se tam probíralo, co kdo nesplnil od minule apod.
Režim byl kasárenský včetně povinné pracovní terapie. Stále povinnost dělat toto a toto v určitý čas. Jelikož jsem to nerespektoval, tak jsem byl neustále ze strany personálu persekuován. Chtěl jsem odejít domů na revers, ale nebylo mi to umožněno. Moje vyšetřování nebylo prý ukončeno. Jsem ve stavu, kdy bych se rovněž mohl pokusit o sebevraždu a tomu ze zákona musí psychiatrické zařízení zabránit. Nakonec jsem byl rád, že mne po necelém půl roce propustili. Ale závěr je jednoznačný. Hospitalizovat se už vícekrát v PL nenechám.

Mně často vrtá hlavou - jestli by pro začátek nebylo dobré sesbírat co nejvíc takových příběhů - ty neblahé osobní zkušenosti popsat - a teprve pak s tím zkusit něco dělat... někoho oslovit. Co myslíte? Případně mi (kdo byste s tím taky chtěl něco dělat) napište na mail: [email protected] Díky.P.

Ne tak docela - je tam právě dost podstatný rozdíl v naději na obranu svých lidských a pacientských práv alespoň následně - u člověka bez psych. diagnosy je ta naděje nesrovnatelně vyšší. Ale myslím, že v zásadě tady byla řeč o něčem trochu jiném a postavená na osobních zkušenostech. A myslím, že ti kteří to zažili nemají příliš potřebu o některých věcech dlouze s někým polemizovati na netové diskuzi, nýbrž zažili co zažili a mnozí z nich ví, že je tu cosi hodně shnilého v jednom oboru, do čehož by měl někdo pořádně rýpnout. Jen by to otevírání očí veřejnosti nebylo vůbec snadné, což dokládají i Vaše příspěvky.

To by bylo na delší...Jakakoli droga ma vedlejsi ucinky, a kazdou uz pozil nekdo, komu nepatrila. Jestli je nasilne vnucena nejakemu cloveku bez zpusobilosti k pravnim ukonum, nebo ji administruji nekomu teoreticky svepravnemu, ale zrovna se nachazejicimu treba v predoperacni narkoze, to uz je takrka prast jak uhod.

O stavu ceske (nebo jakekoli...No, ještě mne napadlo, nalezněte si někde na netu Zprávu kanceláře ombudsmana o stavu českých a moravských PL ... už tam je naznačeno dost "senzačních" odhalení... a stačilo k tomu pár kontrolních návštěv. Už tam je popsáno dost. Ale skutečný zážitek zevnitř to samozřejmě nenahradí.

Myslím, že novináři by si...To je možné udělat .. ale jak jsem ten obor poznala před časem já - spíš to nebude stačit. Psychiatrie je mocná, farmaceutický průmysl ještě víc a strach lidí z psychiatrických pacientů je veliký. A to i díky tomu,že pointa četných přihlouplých filmů stojí na tom, že to blázni většinou páchají strašlivé zločiny (navzdory statistikám, jež prý nic takového nepotvrzují). No a kombinace všeho tohoto působí současný stav věcí. Kdo nevěří ať tam běží ... nebo ať si alespoň přečte ten román Hora hoře.

Rozhodně neporadil... jsou...Souhlasím. Bohužel.

O stavu ceske (nebo jakekoli...To by bylo na delší vyprávění. A vím jak silně je to kontraverzní téma. Jinak - nemluvila jsem o představách. Mluvila jsem o tom, co dokážou neuroleptika. Občas už je někdo komu nepatřili jedl. Bohužel zatím to asi nezkoušeli studenti psychiatrie.

Nápad s novinářem je asi...O stavu ceske (nebo jakekoli jine) institucionalizovane psychiatrie si sice nedelam iluze, ale ty predstavy o chemicke tyranii povazuji za prehnane, stejne jako nadeji na nejaka senzacni odhaleni. Krom toho, bezohlednost, hyenismus, manipulaci, sobectvi, indolenci, nekompetenci, alibismus, stupiditu a tucty podobnych osklivych lidskych vlastnosti lze prece kazdodenne pozorovat i kdekoli mimo psychiatricke lecebny.

A pokud se snad nekdo hodnoverne dozvi o zavaznem porusovani zakona ze strany personalu nejake psychiatricke lecebny, lze to resit i daleko konvencneji nez skrytym zucastnenym pozorovanim. Pokud zjistime ublizovani detem v nejakem kojeneckem ustavu, taky nebudeme predstirat infantilitu, abychom se tam za kazdou cenu dostali a podali originalni reportaz psanou v kojenecke postylce...

Myslím, že novináři by si...Rozhodně neporadil... jsou tam nepsaná pravidla jako u Policie, Armády nebo námořnictva. "Přelet nad kukaččím hnízdem" je stále aktuální. Nezměnilo se nic, snad jen frontální lobotomie už se nedělá.
Já jsem tam skončil před 8 lety po sebevraždě přítelkyně, kdy mi můj psychiatr doporučil hospitalizaci. Nemusel jsem, ale poslechl jsem. Nepomohli mi vůbec, věčně jsem porušoval řád, řekli mi, že jsem vážný případ a zkysnul jsem tam skoro půl roku. Cpali do mne oblbující prášky, dodnes nevím co. A když jsem řekl, že po odchodu se s nimi budu soudit, tak mi řekli, že mi to v žádném případě nedoporučují, protože věční sudiči mohou být zbaveni svéprávnosti.
A to může být i novinář-provokatér. V rukách psychiatrů je ohromná moc, protože jakožto člověk bez svéprávnosti nemůžete vůbec nic.

:-) špatně jsem to napsala,...Myslím, že novináři by si s tím poradili. Co někam poslat odkaz na tyhle stránky?

:-) špatně jsem to napsala, mělo to být: "falešnou březostí" - ta laktace je bohužel skutečná -po těch prášcích. Rovněž tak slintání, cukání úst, neschopnost mluvit, křeče v těle atd... Zázraky moderní chemie ...

Nápad s novinářem je asi dobrý a na západě to prý sem tam někdo dělá. Tady asi zatím ne. Nechat se tam v Česku zavřít je přitom snadné - stačí i jen velmi mizerně předstírat šílenství - na příjmu se s Vaším špatným herectvím nikdo zaobírat nebude - zavřou rádi kohokoliv. Otázka je - jestli nějaký novinář bude riskovat několik dní pod neuroleptiky (antipsychotiky) - dokážou totiž ze zdravého jedince udělat třeba slintající trosku v křečích neschopnou souvislého projevu, postiženou třeba vlčím hladem a nebo falešnou laktací - či vším dohromady. A ty reakce organismu jsou dost individuální - takže rozhodně to nikdo nemůže podniknout bez velmi dobré podpory zvenčí (nemusel by se totiž pak i dost dlouho dostat ven ... revers na psychiatrii moc nefunguje). Musel by to být dobrodruh, prvních několik dní přežít a posléze se naučit plivat prášky. Navíc na tom uzavřeném patrně nic nenafotí a nenahraje, protože mu mohou sebrat všechny věci a taky nesmí být podezřelý. Tak nevím jestli tudy cesta vede.

Ahoj, já reagovala na ten Míši první příspěvek, ty další jsem četla až teď. Určitě by se něco zkusit mělo. Já jsem celou dobu rozhodnutá, že budu-li se cítit silnější v kolenou, chci v tom zkusit pomoci. Vymýšlejme co a jak.

Aho Míšo a všechny další milé ... zhroucené, posedlé či jen nešťastné či jinak bláznivé ... co se při hledání klidu, útěchy, pomoci ..setkaly s násilím a bezmocí takového rozměru, že to všechny potíže jen umocnilo a říct se to nikde nedalo... neb už jste přece cvok ... tak jakpak by Vám to někdo věřil.. JO - mám za sebou taky osobní zkušenost a přesto že je to už před několika lety - nedá se na to prostředí a zacházení do smrti zapomenout a to fakt nejsem cimprlich. Míšo podepisuji Tvá slova .. přesně. Dá se tam z toho utržit i trauma na roky, pocit naprosté vyloučenosti ze společnosti... a pokud jde o to co máte z nich, tak s tím Vám nikdo nepomůže .. protože "to přece není možné že by se tam tohle dělo".Lenko II - výše píše Tvá jmenovkyně drsné zážitky, na něž se ptáš. Já tuhle zkušenost naštěstí nemám, ale už dříve v téhle diskuzi někdo to sex. násilí také popisoval. Skoro se mi tomu nechtělo věřit, ale pak mi moje kamarádka vyprávěla osobní příběh o sex. napadení za podobných okolností, a tak jsem si protřela oči a věřím, že se tam kolikrát děje i toto. Je třeba aby se to změnilo .. Ale jak na to? Stačí jedinej, na stránkách novin dost rozmáznutej, příběh schizofrenika, co někoho zabil ... a veřejnost opět pevně zavře oči zajímá ji jen jsou-li tam dost silné mříže a dost silné dryáky ... Takhle to většina vidí přesně do té doby, než tam padne někdo z jejich blízkých .. pak ty oči mírně pootevřou .. ale obvykle ne dost na to, aby se něco změnilo. A někdy tomu svému blízkému radši rovnou nevěří.
Znáte knížku Hora hoře? Americké poměry, trochu nadsázky, ale jinak přesné. Doporučuji. Přesto jak je to drsné, mně to kdysi ulevilo ... nad některými pasážemi jsem si říkala: Pane Bože, tak on to někdo ví .. alespoň některé ty věci se ví ... Autor je lékař a napsal to po vlastní stáži na psychiatrii. V Česku by ho vyloučili z lék. komory a soudili pro pomluvy nebo tak něco .. naštěstí jinde je trochu svobodněji -ten pán normálně vyučuje na universitě.

pati, tak já bych to ani...nemám , Míšo, já jsem jen takový bojovník a štve mě bezmoc a tahle doba