172 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Žravost

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
KArolína (anonym)
Můj největší problém spočívá v nadprůměrné chuti k jídlu,ale opravdu veliké chuti.Jsem schopná dosebe nacpat cokoliv a kdykoliv mám možnost,slané i sladké dohromady.NEvím,co s tím mám dělat,protože mě to hodně trápí.Mám malou vůli k tomu,abych se ovládala.Pomalu přibírám kila a je mi z toho nanic.Zkouším cvičit,chodit pěšky,přesto je příjem jídlao dost větší neř výdej mé energie.Diety nechci držet,to bych to nezvládla už vůbec.Snažím se najít nějakémotto,které by mi pomohlo v cestě za lepšími stravovacíminávyky,ale už jsou to 2 roky a já jsem pořád stejná.Od začátku studií na vysoké jsem hrozně zlenivěla a zpohodlněla.Už si nechci dál kazit zdraví.Přestood toho všeho,co bych měla,utíkám.A když mám stres,tak je to nejhorší.Vidím v jídle východisko a to je můj problém a nevím si s ním rady.
5. Květen 2001 - 16:36
Obrázek uživatele Návštěvník
denisa (anonym)
Ahojky Kajo, tak koukam ze nejsem sama..Sice jsem jiz dostudovala VS, ale u me problem nastal az kdyz jsem nastoupila do prace..Nejprve jsem si dala za cil prestat kourit, coz se mi podfarilo ba dokonce jsem velice aktivne cvicila a za to malo papala.....Jenze po svatbe se vse zmenilo...V zime to jeste slo, to jsem jeste byla schopna drzet svoji vahu- sice jsem si pekne zpomalila metabolismus..To vis kdyz jsem jedla same salaty:o((( No tedko posledni dobou me prepadaji diovne chute........Tak primo zeru..Rano krome 3 minonek( a to se musim krotit) si dam 5 lzicek zakysane smetany a obidek vetsinou odbydu a vecer ( no snazim jist nejpozdeji do 18h) spagety se syrem..ja mam jeden problem a to jsou mlecne vyrobky.........Drive jsem si davala vecer salaty, ale pak me za 2h. zacal tlacit zalude....tak jsem stejne vlezla do lednice.....A nemluvim o nocnim pochodovani do kuchyne..Nemam hlad, ale psychicky me jidlo uklidni.......Za poslednich 14dni jsem stacila nabrat 5kg!!!!!Nevim ani jak jsem je nabrala, ale proste jsem se sice neprejidala..........ale za to si davala kolece a slůane.... A ted z toho mam trauma......
11. Květen 2001 - 11:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirka (anonym)
Myslím si že je to otázka vůle. Zkusit si prostě říct nedám si a snažit se to dodržet. I já mám ten problém, že strašně ráda si dávám něco dobrého. Můžu kombinovat slané, sladké, kyselé, ostré. Ale teď už měsíc se snažím omezovat chutě a množství jídla, které sním. Ze začátku to bylo trochu těžší, alr celkem jsem si zvykla. Jsou totiž krizové momenty, kdy například jen myslím na to , co bych snědla. Tak se zaměstnám něčím jiným a na jídlo nemyslím. Dřív mi to nikdy nešlo. Začala jsem držet dietu a vydželo mi to dva dny. Ale teď bych řekla, že se cítím líp, dokonce jsem si mohla koupit už o číslo menší kalhoty. Já mám tu výhodu, nebo je to nevýhoda, nevím, že když mám nějaký stresík neřeším ho jídlem, ale naopak mi jíst moc nechutná. Snažím se přes den jíst nejpozději v 16.00 a pak večer si dám třeba je suchou rýži, ale velmi málo, abych trochu ošidila žaludek. No taky jsem viděla svoje fotky, když jsem měla o 15 kilo méně. Tam se sice asi nedostanu, ale snažím se. Ahoj a hodně štěstí při zvládání "žravosti".
11. Květen 2001 - 16:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Danka (anonym)
Ahoj lidi. To jsem ráda, že nejsem sama. Musím se přiznat, že jsem tady takovej "všežravec". Je mi jedno co sním, v jakém pořadí. Hlavně aby po slaném bylo něco sladkého a naopak. Kombinace jsou přímo vražedné, ale mě to nic nedělá ( se zažíváním). Snad jenom to svědomí mi nadává, ale až PO ! Před jídlem si vždycky dokážu zdůvodnit proč to sním. Došla jsem až tak daleko, že jsem si tajně koupila zákusky, a snědla aby děti a manžel neviděli. Hrůza že ? Diety nemá cenu držet. Já se momentálně už měsíc snažím jíst podle výše kalorií. A ono to jde ! Nejlepší je k tomu mít nějakou kamarádku. To je potom ten nejlepší motiv. Co kdyby ona zhubla a já ne ? Tak vám držím všem pěsti a neodkládejte to. Já si vždycky říkala "od pondělka" ( a přes víkend jsem se pěkně naprala do zásoby), jenže v pondělí jsem to opět nevydržela, protože můj víkendem roztažený žaludek se hlásil o své. Takže chce to začít hned od zítřka, nečekat, neplánovat. Kdo nemá pevnou vůli, tak si to vždycky odloží. Ahoj a jestli vám moje rada pomohla, napište.
14. Květen 2001 - 12:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Ahoj Karolino, ja mam bohuzel ten samy problem. Strasne se porad cpu, micham vsechno dohromady, drive jsem mela anorexii, pak bulimii, ted trpim obzerstvim. Stydim se zato, trapi me to nejvice na svete. Neni tyden, abych se neprejedla. Je mi 22 let. Jestli budes chtit, tak mi napis. Jana
16. Květen 2001 - 17:47
Obrázek uživatele Návštěvník
denisa (anonym)
Ahojky holky, tak sem opet pisi, po precteni vasich prispevku, zacinam mit strach.... ja jsem po dobu 4 let skoro vubec nic nejedla a dalo by se rici ze jsem trpela anorexiiii....Jenom jsem kourila jak fabrika... Pred rokem soucasne s dodelanim skoly jsem se rozhodla ze prastim s kourenim.......Ale z?ate to , vsude mozne se povida ze kdyz lidi prestanou kourit tak priberou....Tak to jsem nectela a tak jsem zacala intenzivne cvicit a vubec nic nejedla a kdyz jo tak to byly same salaty............No jo ale to jsem nemohla vydrzet porad a tak zlom nastal letos v dubnu...Prestala jsem es kontrolovat a behem 14 dni 5 kg nahore:o(((((Ne, neprejidala jsem se, ale me telo nebylo zvykle na jidlo( normalni) a tak si pravdepodobne vse uklada do zasob...........Mam strach a vim o sobe ze jsem typ zeny ktere se staci na jidlo podivat a uz pribira:o((((Pritom tak rada jim.............Holky nevim jak se k tomu mam postavit a hlavne, nekdu tu pise o kontrole, ale at si zkusi takto zit 1 rok a pak toho zacne mit plne zuby......Jestli mate zajem si se mnou dopisovat rada to uvitam, hlavne bych chtela ziskat zkusenosti...Dekuji Deni
18. Květen 2001 - 8:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Karolína (anonym)
Ahoj Jani,já jsem těmahle tvýma stavama naštěstí neprošla.Už od dětství jsem se těhle hubených a vychrtlých holek bála a nechtěla jsem zkončit jak ony,proto mě ani nenapadlo vést mou nekontrolu nad jídlem,až tak daleko.Asi před 2 týdny jsem si zavedla sešit,kde si píšu ,co jsem kdy snědla.ZAtím je tam spousta sladkostí,ale doufám,že časem to nějak aspoň trošku omezím.Nejhorší na tom je,že pořád člověk nevidí vsledky a pak to strašně rychle vzdává a to je i můj případ.Už tolikrát jsem se o to pokoušela,nejíst sladké,ale pak jsem přišla k ledničce a celou ji vyjedla.Uf,to mi potom bylo špatně,ale psychicky.Musíme si hold věřit a raději sáhnout po něčem zdravějším.Vím,je to těžké,ale když to dokážou ostatní,tak my určitě taky,co myslíš?Já ti budu držet palce,i sobě.Jsme přece silné ženské.Jo a pohyb by taky neškodil...
22. Květen 2001 - 9:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Nazdar děvčata, jak to čtu, je mi vás líto. Prošla jsem těmi stavy, ale věkem se mi všechno srovnalo v hlavě a držím se hesla:"Člověk má v životě určeno pouze určité množství jídla. Když jej sní, je s ním konec".A ještě jedno: Člověk jí, aby žil a nežije proto aby jedl. Vždyť účelem a smyslem života není jídlo. Najděte si nějakého koníčka¨,nejlépe sport, zaláskujte se, učte se cizí jazyky. Jenom nemyslete pořád na jídlo. Vždyť život je tak krásný, je škoda jej projíst. Pevnou vůli všem přeje Helena.
26. Červenec 2001 - 14:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
Souhlasím s Helenou, chce to pevnou vůli. Nikomu nepřeju to, co potkalo mě,tj. zdravotní problémy napořád, že když bych se najedla toho, očem vím že mi nesvědčí, bylo by mi zle. To si pak člověk setsakramentsky rozmyslí, co do tý pusy strčí. Proto ze srdce doporučuji, jezte střídmě a zdravě, ať si "nezanesete" tělo nestravitelnýma látkama, s kterýma si tělo po určité době nedokáže poradit a provalí se nemoc.... Pevnou vůli!!!!!!!!
28. Červenec 2001 - 21:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
No to jsem ráda, že slyším někoho komunikovat o těchhle problémech. Já se účastním chatu o poruchách příjmu potravy, mezi něž nutkavé přejídání patří. Už od útlého dětství jsem se přejídala, a od puberty jsem začala "hubnout". Neustále jsem myslela na svoje tělo, vypěstovala jsem si komplex, že jsem tlustá. Asi tak pět let jsem se nezřízeně přejídala, často jsem se pak nemohla ani hnout. Nedokázala jsem se nasytit, uspokojit. Začala jsem kvůli tomu chodit na psychoterapii. Chodím už dva roky, problémy přetrvávají (je to běh na dlouhé trati), ale jsou mírnější. NENÍ TO VĚC VŮLE. Alespoň u mě to nebyla věc vůle. Nutkavost se nedá vůlí zastavit, jen dočasně přehlížet. Radím vám, abyste se začaly zabývat tím, s čím jste v životě nespokojené a případně vyhledat psychologa.
13. Srpen 2001 - 16:36
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
ahoj Kaco,ja mam stejny problem a obdivuji te, ze jsi se k psychologovi vubec odvazila jit. to ja takovou odvahu nemam, uz me taky napadlo, ze je za tim vic nez jen "mlsna", ale nedokazu si predstavit, ze bych to sla rict nekomu cizimu.
13. Srpen 2001 - 19:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Ahoj Petro, to záleží na tom, jak moc tě to ovlivňuje ve tvém životě. Pokud se dostaneš do bodu, kdy už to dál nepůjde, odvahu najdeš, ani nebudeš vědět jak. Je ale zbytečné to takhle dlouho odkládat. Zkus třeba nějakou skupinovou terapii, je to celkem zábava - třeba Denní stacionář Horní Palata, nebo Ondřejov (to nevím, jak se přesně jmenuje). A co jinak, co tě v životě trápí, kromě jídla? P.S. Zkus zaskočit na stránky bulimie, anorexie.
14. Srpen 2001 - 15:20
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
ahoj kaco, dekuji za odpoved, abych pravdu rekla, tak (je to asi pul roku) jsem vazne uvazovala o navsteve psychologa, dokonce jsem o tom rekla kamaradce, ale asi me nebrala vazne (u me je totiz tak trochu potiz poznat,kdy neco rikam opravdu vazne a kdy ne... ja nemam rada kdyz nekdo zna moje slaby stranky - ted je to jiny, ty me neznas :-) ...veci co me trapi je dost,tak treba za ctrnact dni mam jit na dve bakalarky a mam dost strach,ze to nezvladnu. skola je vubec pro me dost stresova zalezitost, dokonce i kdyz delam zkousku z nejakeho trivialniho predmetu, tak mam strach a jdu az tak na treti termin ...proc?protoze jsem srab a dokud to jde, tak se snazim pred problemama utikat... a vis co mi pripada nejdivnejsi, ze me ta skola na jednu stranu bavi a na druhou stranu ji nenavidim (protoze kdybych neuspela, tak by to byla hruuuuuuuuza)...tak to je jeden z mych trapeni A co ty?
15. Srpen 2001 - 20:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Vis proc se na to ptam, na ty starosti? Protoze ty starosti jsou prave za tim prejidanim. Ale vetsinou jde o vztah, ktery mame samy k sobe, o to, jak si verime ci neverime, atd. Ja zkousky taky nenavidela. Delala jsem skolu osum let. Na konci to byl fakt porod. Zkousek jsem se bala, ale hlavne jsem nenavidela profesory za to, ze je po mne pozadujou.Ukazovat slabosti, to chce velkou silu. Taky mi to do dneska nejde, i kdyz se snazim. Mozna moc drzis svoje pocity v sobe, neumis je vyjadrit. Tvaris se navenek jinak a jinak se cejtis uvnitr. (Tak jsem to mela ja.) Pokud to tak je, tak je to velkej vnitrni rozpor, kterej abys necejtila, tak ho zajidas. Ono je to samozrejme o moc slozitejsi, ale doporucuju opravdu toho psychologa. Neboli to, k nemu zajit. Vyresis si svoje problemy a budes se moct naplno venovat zivotu...
16. Srpen 2001 - 9:24
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
jenze jestli pujdu na skupinovou terapii, tak ze sebe stejne nic nedostanu. ja se znam (teda alespon trochu), pred cizima lidma, bych to nezvladla.... a normalne k psychologovi?! ja si nedokazu predstavit ani kam bych se obratila...jedine tak,ze bych zazvonila v Bohnicich a rekla
16. Srpen 2001 - 19:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Proboha, Petro, podle ceho soudis, ze mi cpes do hlavy neco, co me vubec nezajima? Ty mas asi tak trochu komplexy, vid?Tak vis co bys mohla zkusit? Zavolej na linku duvery, rekni jim o svem problemu a oni by ti mohli poradit, kam se muzes obratit. Pokud najdes dobreho doktora, tak bude urcite vedet, o co jde, pochopi te. Jsou i takovi, kteri te nepochopi, ale to je zivot. Clovek musi hledat. Prosim opravdu vyhledej pomoc, jestli se v tom nechces placat tak dlouho, jako ja. Zkus zavolat na Horni Palatu, tel. 02/ 57 32 22 66, je to denni stacionar, maj tam skupiny i individual, tam by ti mohli poradit. Za svoje problemy se nemusis stydet, za prve tim trpi dost lidi a za druhe je nomralni, ze clovek si s necim v zivote neumi poradit. Ja jsem na tom uplne stejne. Byla jsi na strankach poruchy prijmu potravy? Je to v teto rubrice.
17. Srpen 2001 - 11:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Paneboze, ted jsem si vsimla, ze pises, ze mas sklony k maniodepresim. A o tom si myslis, ze by to nikdo nepochopil? Prosim nevahej a neco se sebou udelej. Pokud mas deprese, lze nasadit antidepresiva, ktera ti pomuzou normalne fungovat, a pak muzes chodit na terapii, kde budes resit svoje problemy.
17. Srpen 2001 - 11:55
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
ahoj Kaco,to cislo jsem si napsala, ale kdy tam zavolam, to jeste nevim....ale budu o tom premislet. Ja mam strach,aby me ta terapie jeste vic nerozhodila, jako ze, nez se zacnu "uzdravovat", ze se ten muj stav na prechodnou dobu zhorsi. Anebo na druhou stranu, ze se dozvim, ze jsem "neuzdravitelna",ze jsem od prirody precitlivela a naladova k tomu. ....ja jsem se s vahou vzdycky, snad uz od desiti let jsem zacala expedimentovat s dietama , moc si to nepamatuju .... taky jsem jidlo pouzivala doma jako takovou demonstraci(mela jsem docela problemovy vztah s moji matkou), kdyz mi to davali tak jsem nejedla=abych urazila (ve ctrnacti jsem si postavila hlavu,ze budu vegetarianka, coz jsem vydrzela asi dva roky) no a kdyz mi uz jidlo doma nikdo nenabizel, tak jsem jim ho zacla zase protestantive jist....natoz kdyz mi zacali rikat ,ze jsem tlusta at se koukam mirnit..... ....pak, je to asi tak dva roky jsem na sobe zacala pracovat, to jako cvicit (ja miluju aerobic a kick-box ae,atd) a vubec se zajimat o dravou vyzivu a tak a zhubla jsem za pul roku asi o patnact kilo (nevim jestli je to hodne, ale myslim,ze to bylo v poho). na jednu stranu jsem se naucila urcity discipline, kterou ja potrebuju (jako sul) a na druhou stranu jsem vsechno podrizovala jen ty svy telesny schrance, zacala jsem plavat ve skole, takze jsem tretak nakonec prerusila .... ale me to nevadilo, doma jsem to ukecala, ve skole taky (jak jsem ti psala, dokazu zahrat docela dobry predstaveni - a tenkrat se mi jeste zvedlo sebevedomi, takze to slo skoro samo) ... obcas jsem dost parila a dost jsem vyvadela .... no a pak se neco zvrtlo, asi jsem se ty vsi "slavy" prejedla a prestala me bavit .... zacalalo mi to vsechno pripadat hrozne povrchni, hlavne co se silnejsiho pohl. tyce, protoze tem jde vzdycky jen o vizas a jestli je ta holka uplne blba nebo ne (ja jsem sice v ty dobe mohla mit moc pekny chabry, ale me hrozne ponizovala - a jeste porad ponizuje- myslenka, ze se mnou nekdo chodi jen pro svou "reprezentaci") takze se mi v hlave neco bloklo a od ty doby zeru a zeru............
17. Srpen 2001 - 21:01
Obrázek uživatele Návštěvník
zuzana (anonym)
ahoj lidičky, dlouho jsem váhala,jestli napsat, ale mám pocit po přečtení rubriky, že mluvíte jakoby z mé duše. Začalo to po porodu syna-před 3 roky. Seznámila jsem se tu s maminkou, která, taky na mateřský, má 174cm a 54kg, ale od 18let stále stejně a sní na co ´přijde a problémy jí to nedělá. A ta mi začala nenápadně říkat, jak jsem oplácaná(166cm a 60kg při kojení!). Do té doby mi to nějak nepřišlo, jedla jsem třeba 2x za večer, navíc mám skvělého muže, kterému se líbím v čemkoliv, ale bohužel žrouta, co pořád jí a dívejte se na něj. Ale to jsem odbočila - tak jsem hned po kojení začala hubnout - jsem lenoch na cvičení, tak jsem míň jedla. Ze začátku jsem to ani moc nesledovala-kJ, tuky, jen jsem si říkala, budu miň jíst, a ne smažený,atd. a bude to. A bylo. Za půl roku jsem měla z 60kg 48kg. Ale najednou mi to netačilo. Od té doby mám nakoupený knížky o kJ, tucích, stále sleduji co, kolik jím, denně lezu na váhu, a běda jestli mám o půl kg víc, ale nejhorší je, že jsem začala být závislá ne na zvracení, ale na čaji senny - 2x denně ho piju. Už teď chodím do práce, moje váha se pohybuje mezi 48-50kg, mám výčitky z každého jídla co sním, hned ho zapíjím sennou, a připadám si jako nejtlustší na světě. Když jdu po ulici, srovnávám hubený holky se mnou. Jsem už nemocná, co s tím?? Mám ráda hubený lidi, ale nemůžu třeba ani nikam na chatu, aby to nikdo nepoznal, manžel zatím nic netuší, maskuju zelenýma čajema. Občas, tak 1x týdně se hrozně přecpu, ýe je mi z toho zle, a pak 2 dny držím hladovku. Nejhorš´í je, že to nejde nejíst, když máte doma jedlíka-kuchaře, co vaří a klohní. Nevím, co s tím.Díky za rady.Z
18. Srpen 2001 - 18:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Petro, vidím, že máš podobný problémy, jako já. Ne, že by moje cesta byla stejná, to ne. Ale měla jsem taky moc problémový vztahy s rodiči, na důvodech nezáleží, ale člověku se to v hlavě tak zacykluje, že začne všechno řešit jídlem. U mě je to zhruba tak, že obtížně rozeznávám svoje pocity, mám je strašne hluboko zanesený a zamaskovaný. A když jsou ty pocity nepříjemný, jako že jsou většinou, tak ten princip funguje tak, že prostě jím. Když jíš, tak vnímáš jen to, že jíš, a ne to, co cítíš. Psychoterapie mi pomáhá odhalovat ty pocity, a zároveň je můžu ventilovat, mluvit o nich s někým a taky někomu dávat najevo ty pocity, za který jsem se dřív strašně styděla nebo jsem je prostě nedokázala dávat najevo - smutek, vztek, bolest, atd. Myslím, že máš o terapii zkreslené představy. Pokud je dobrá, tak ti tam nikdo nebude nic diktovat, ani se tam o sobě nedozvíš "že je to prostě tvoje vina, protože jsi přecitlivělá". Takhle to vůbec nestojí. Kdo to nezkusil, nepochopí. Jsem teď hrozně utahaná a tak nedokážu napsat o moc víc. Zuzano, četla jsem tvůj příspěvek na stránce PPP. Jsi první člověk, o kterém jsem snad slyšela, u koho se tenhle problém projevil až v dospělosti. Nejsem schopná teď napsat víc, jenom to, že ti je rozhodně pomoci, že se nemusíš bát. Jsem fakt teď úplně hotová, tak jenom rychle - zkus se nějak svěřit manželovi. Riskuješ sice, že tě třeba úplně přesně nepochopí, protože muži tohle obvykle moc nechápou (asi až na mého přítele :-), ale rozhodně bude aspoň vědět, že se v tobě něco děje. Je důležité, aby ses přesvědčila, že na postavě nezáleží. Rozhodila tě poznámka nějaké cizí osoby na tvojí postavu, to znamená, že jsi asi citlivá na to, co si o tobě ostatní myslí. Chtělo by to hledat jistotu uvnitř sebe, já jsem dobrá, protože já jsem já. Tvoje hodnota nezáleží na tom, jestli máš dokonalou postavu nebo ne. Zcela jistě nemáš, protože dokonalost neexistuje. S tím je třeba se smířit. Nikdo na světě nemá dokonalé tělo. Zkus se přestat srovnávat s kýmkoliv druhým. Ty jsi ty, jsi jediná na světě svého druhu, nikdo se ti nevyrovná a nikdo se ti nepodobá. Zkus se hodnotit po jiné stránce, než vzhledové. Máš spoustu dobrých vlastností - dokážeš je vyjmenovat? Zaměřuj se na to, v čem jsi dobrá, a ne na to, v čem si myslíš! že jsi nedokonalá. Věz, že modelky v časopisech jsou podvyživené, často anorektické nebo s jinými problémy ppp, nebo drogy, atd, často ani nemenstruují. Platí daň za to, že při dobrém úhlu pohledu a troše retuše vypadají dobře na fotkách. Fotky se digitálně upravují - když jsem se tohle dozvěděla, byl to pro mě naprostej šok a od tý doby absolutně ignoruju ten ideál, kterej každej blbej časopis tak leje do hlavy. (Napadá mě, že je vlastně zvláštní, že já jsem nikdy neměla žádnou zvláštní zálibu ve sledování ženskejch časopisů, a přesto jsem do těchhle problémů spadla taky :-) No tak já končím, protože už skoro nevidím.
18. Srpen 2001 - 22:16
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
ahoj Kaco, chtela jsem napsat, uz vcera nebo predevcirem, ale byla jsem na netu vzdy jen chvilicku, tak jsem si vzdy jen precetla par prispevku v rubrice-bulimie, anorexie...dneska jsem tam chtela napsat,nebot pricina vsech tehle problemu je vicemene stejna, jenze nasledky jsou jiny. u me i kdyz mozek rika ne, tak mi chutna. mam mozna stesti, ze nemam potrebu snezeny jidlo vyzvracet, na druhou stranu vypadam na prvni pohled o to hur....poslednich par dnu se citim dobre, protoze jsem doma (ucim se na ty zkousky), takze se nemusim citit trapne (i kdyz mozna by se to dalo nazvat oduvodnene schovavani). taky mam ted obdobi velkych planu, jen uz se ted netykaji hubnuti, jako vzdycky predtim, ted vim, ze chci vyresit ten problem,co me k tomu jidlu "nuti"...no ale jestli to zvladnu, tak to fakt nevim, nic jinyho mi asi nezbyde:-)
24. Srpen 2001 - 23:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Drzim Ti palce. Nejdulezitejsi je naucit se za sebe nestydet, mit se rad, co na tom, jak jsem nebo nejsem tlusta. Ani me to vzdycky nejde...A jake jsou Tvoje plany?
29. Srpen 2001 - 15:42
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
S tim nestydenim mi to jeste moc nejde, zatim to resim tak, ze se snazim napr. v mestske doprave zamestnat mozet necim jinym nez premyslenim, jestli si nekdo prohlizi me obliny, takze ted porad neco ctu, je to docala dobry, navic se clovek nenudi a neco se dozvi.....a me plany? zatim mam jen kratkodobe. jak jsem ti psala, tak mi zbyvaji jeste dve zkousky (kazda ma ale pisemnou a ustni cast, takze ctryri:-(, abych mohla vubec jit na promoci....takze je musim slozit. pak bych si rada zaridila pernamentku do Factory Pro, mam moc rada aerobic, tak to bude takova odmena. co se dlouhodobych cilu tyka, tak letos musim udelat krok vpred se spaninou a anglinou. jinak jsem zatim zadnou depku nezaznamenala, ale jeden problem mam. asi to souvisi s tim stydenim, ale ..... treba dneska. potkala jsem kluka ktery mi v dobach kdy jsem byla stihla, hrozne lichotil jak mi to slusi a tak, dneska kdyz ke me prisel tak se zase vyptaval jak se mam, co delam, a ja aniz bych mela spatnou naladu nebo depku, tak jsem ze sebe vychrlila vetu takovym zpusobem, ze mi samotny zatrnulo (vyznelo to jako bych mu rekla rovnou do oci: co je ti do me ty magore). na jednu stranu, jsem opravdu chtela aby mi dal pokoj, jenze obcas se mi stava i u lidi ktery mam rada, mam na jazyku vety, ktery rict nechci (sice nejsou sprosty, ale i zabarveni hlasu rekne dost)....pricina je podle me to, ze mam strach o poznamkach na mou postavu, a tak praktikuji "nejlepsi obrana je utok" . jenze me to mnohdy mrzi.
29. Srpen 2001 - 20:16
Obrázek uživatele Návštěvník
JITKA (anonym)
AHOJ. MAM STEJNE PROBLEMY JAKO VY. UZ ROK "ZERU" o 106. nevydrzim den bez sladkeho a bez prejidani. je to na me i dost poznat. kila jdou na horu, ja do sebe (deprese, vycitky). RADA BYCH SI S NEKYM Z HOLEK O TOM POVIKLADALA, KTERE MAJI STEJNE PROBLEMY JAKO JA. JAK TO RESIT. JSEM Z TISNOVA A POKUD JE TU NEKDO, KDO JE Z TOHOTO OKOLI A RAD BY SE SE MNOU SEZNAMIL (CHCI ZACIT KONECNE ZIT) UZ ZADNE DEPRESE A PREJIDANI. NEMAM SI S KYM O TOM VSEM POVIKLADAT A TO JE TAKY JEDEN Z HL.PRICIN ME ZRAVOSTI. PROSTE SAMOTU RESIM JIDLEM ...AHOJ JITKA
7. Září 2001 - 9:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Timily (anonym)
Četla jsem rozhovory mezi Petrou a Kátou. Docela je mi Petry líto a chtěla bych ji nějak pomoci.Zdá se mi Petro že nejsi vůbec spokojená se svou postavou a vůbec s tím jak vypadáš,možná že právě proto trpíš depresemi. Ale nestačí se jen užírat a hořekovat a vymlouvat se proč nemůžeš to a proč tamto. Zkus si představit jak by ses cítila, kdybys se svým vzhledem něco udělala a vypadala lépe. Veř mi že to opravdu funguje. Jestli si chceš popivídat napiš.
12. Říjen 2001 - 10:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahojky všichni,je mi17 ma problémy s jídlem.Asi dva roky jsem trpěla bulimií a léčila jsem se(ještě teď chodím na sezení)ale zbavila jsem se jí.Teď mám jiný problém,mám záchvaty žravosti a tloustu,snažím se sportovat ale nevydám tolik energie jako přijmu.Docela se mi ulevilo,že nejsem sama ale potřebovala bych poradit jak se zbavit žravosti.Jsou to záchvaty které neovládnu vůlí,a konzumuji hlavně potraviny s vysokým obsahem tuků a cukrů.Děkuji za vyslišení držim palce s bojem proti žravosti.-,,bohužel stále hladová katka"
22. Listopad 2001 - 15:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahojky Zuzko,trpím od 14 bulimií,už jsem se jí snad zbavila ale až po dlouhodobém pobytu v psychyatrické léčebně.Máš úplně stejný příznaky jako já dřív,ale takhle to dál nemůžeš dělat.Ničíš si tím zdraví jak duševní tak i psychycký.Poradila bych ti zajít k nejbližšímu psychologovi a začít dodržovat co on ti poradí.Je to těžké rozhodnutí,ale deprese a stranění se lidí není nic příjemného,vždy´t víš sama.Držim palce...
22. Listopad 2001 - 15:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristyna (anonym)
AHOJKY!Prekvapilo me,ze existuje vice lidi,kteri maji problemy se zravosti,jako ja.Nevim,co mam delat.Dostala jsem se do bodu,kdy premyslim,ze navstivim psychiatra.Zravost me trapi uz pres dva roky.Jsem strasne tlusta a ikdyz se nenavidim a nenavidim svoji postavu,tak se prejidam a prejidam.Nekdky mam vztahy,kdy dokazi jist jenom jednou denne cornflakes,ale pak to nevydrzim a zase se prejim.Nerada chodim ven,protoze mam neustale pocit,ze se na me vsichni lide divaji a vidi,jak jsem pribrala.Jsem ted ve Skotsku,jako au-pair a pred rokem jsem byla v Anglii,kde jsem byla strasne nestastna a strasne jsem tam pribrala,protoze jsem porad tajne jedla.Za nekolik tydnu se vracim domu,a tak premyslim,ze uz s tim neco budu delat,protoze uz toho mam dost.Jest-li by jste mi chteli nejak pomoci,tak budu jenom rada.Kristyna
24. Listopad 2001 - 15:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Ahoj vsem, i ja jsem zazila tyto pocity, zacaly nekdy v ranem detstvi, kdy mi mamka kupovala zakusky a davala, na co jsem si vzpomnela-cokolady, pernicky, piskoty, staroceksa kuchyne...}. Pred 1 a 1/2 rokem jsem si uvedomila, ze to tak nemuze jit dal. Zacal jsem vice sportovat, hlavne rychlochuzi{nenarocne na penize a cas, vyborne na relax a procisteni mozkovych zavitu}, trochu kalanetiku a domaci posilovani. Dodam, ze je mi 29 let,178 cm, a vaha pred 18 mesici ukazovala 107 kilecek!!! V prve rade jsem vyloucila sladkosti, kterymi jsem zila cely dosavadni zivot. Upravila jsem jidelnicek podle osvedcenych metod, tedy mene peciva, testovin a tmaveho masa, naopak vice zeleniny,ovoce, vlaknin, lustenin a bileho masa. Denne nachodim 3.5 km a pridavam bud 30 minut posilovani a nebo kalanetiky. A prave na "Doktorce" jsem se docetla o ocistnem programu "8 tydnu ke krase", a ted zacinam 3. tyden. Bez nasili a nuceni jsem na vaze 94 kg. A treba za dalsich 18 mesicu klesnu o 8 kilo. Memu priteli nadvaha nijak nevadila, ale libi se mu, ze ubyvam. Hodne mi pomaha podivat se semtam na sve nahe oplacane telo, nebo obcas kouknout do casopisu na stihle zeny a reknu si, ze budu dal pokracovat ve zdravejsim zpusobu zivota, nez tomu bylo pred necelymi 2 lety. Jeste dodam, ze bydlim na vesnici, mame vetsi hospodarstvi, takze suseni sena, stipani drivi na zimu, poradek kolem domku...Vice prace, zamestnat ruce a myslet na lepsi zitrky. Preji vsem hodne pohody. hanka
17. Únor 2002 - 23:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Barca (anonym)
Ahojte devcata!Tak proc nezkusite delenou stravu? To muzete bastit v jakemkoli mnozstvi a nepriberete.Pri sve vysce 173cm a diky teto diete 58kg,to se da ne? Jediny zazrak je jist delene jako napr:veskere maso se salatem...Staci si koupit knizku o teto diete! ZLOMTE VAZ...
28. Únor 2002 - 15:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Charis (anonym)
Mile lidicki, je mi 26 let a mam naprosto stejny problem. Pred nekolika lety tomu bylo jinak. Pokud jsem mela nejaky problem, nebo se delo cokoliv v mem zivote, nejedla jsem skoro vubec. az do 20 let jsem vazila kolem 48 kilo. Pak se ale neco zmenilo a zacla jsem jist. I kdyz slovo jist je slabe slovo. Posledni dva roky se preziram. Snim na co prijdu, precpavam se, zacnu hned po ranu, kdy bezim do lednicky a do spajzu a hledam co bych urvala. Vzdycky zacnu normalne, dam si kornflejky s mlikem, jenze pak si pridam chleba s necim dobrym, pak cokoladu, do toho kafe, pak zas neco, pak prijde obed a projim se skoro az do vecere. Strasne jsem zlenivela a citim se naprosto priserne. Kdysi jsem delala hodne sport a byla jsem jak proutek. Vytrvala, stihla, v pohode. Ted jsem leniva, trudomyslna a taky nevim co s tim. Zkratka je to zacarovany kruh. tizi mne zmena postavy, tizi mne, ze mam tu osklivou celulitidu, ze nemam brisni svaly, ze ze ze ..... No a pak se z toho vseho prejim, a reknu si, ze zitra zacnu zit zdrave. Jenze dodneska jsem nezacala. Jenze zacnu. Proste se vyhrabu z ty my sileny lenivosti a zacnu neco delat. Jinak nevim, kam by to doslo. Ze zacatku to bude asi hodne tezky. Ale kdyz ma clovek pevnou vuli musi to dotahnout k cili. Takze bobulky, prestanme pekacovat u netu a misto toho bych navrhovala vyrazit nekam na aerobik, do posilovny, zkratka zacneme neco delat a ne o tom psat do pocitace. Co vy na to? Ja zacnu hned. Az to dopisu pujdu se alespon na dve hodiny ven projit. Zitra si pujdu zabehat. Mam vyhodu, ze 100 metru ode mne je more. Beh na plazi je asi to nejkrasnejsi. Kdysi jsem behala po lesoparku v Praze. Take to melo sve kouzlo. Lesy tady kde jsem ja nejsou. Vy mate lesy a nadhernou prirodu v Cechach, ja mam zas to more. Plavat zacnu za mesic. Do te doby zkusim behat. A vy to zkuste se mnou, nebo neco jineho. At nejsem sama a vydrzim to. Drzim palce sobe a vam vsem. Pokud se bojite jit do posilovny jako ja, protoze vsude kolem vas budou vymakany holky, tak at vas to neodradi. Mozna meli pred nejakou dobou stejne problemy jako mate ted vy. Akorat se rozhodly drive zacit s tim neco delat. Tak kali tichi, hodne stesti.
19. Březen 2002 - 16:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Kata (anonym)
Ja mam podobny problem,ale jde mi se ovladat,pokud si reknu, ze to neni posledni den co ziji a ze jidlo neodleti zitra pryc!Obcas to pomaha tak zkus! :o] Hodne stesti
19. Březen 2002 - 21:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Vše souvisí s duchovní úrovní jedince !To můžete žít spoustu let a souvisí to s vaším duchovním přesvědčením. Také nemusíte jíst vůbec nic !Tělo nepotřebuje to co si vy myslíte. Tělo může být vyživováno pouze myšlenkou a cíleným cvikem nepřijímat žádnou potravu .
20. Březen 2002 - 10:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Charis (anonym)
Takze boubelky vsezralky, tak jsem to dokazala a sla si zabehat. hned po ranu. a je mi skvele. zitra pujdu zas. a na odpoved ze clovek nemusi jist nic a ze to souhlasi s duchovnem jedince mozna souhlasim i nesouhlasim. drive jsem opravdu nemusela jist nic. jenze neco strasne moc zleho mne srazilo na kolena a tu nadhernou zahradku kyticek me duse mi nekdo hodne poslapal. kdyz se clovek stane dospelym je to jinak. ona ta veskera technologie a to co se deje kolem je na cloveka trochu dost. ale to asi spada do jine diskuse. clovek jist musi. ale musi mit zdravou psychologii. musi se vyrovnat se vsemi problemy z minula. odpustit a nevinit nikoho. myslet zdrave a byt optimista. pak se vymani z exktremu i ze zravosti. nepujdu zit do skal a nebudu jist hrstku ryze za rok. nebudu se schovavat v meditacich a v kosmu ktery tady neni. mam kolem sebe lidi, ktere mam rada. chce to trochu slunicka do duse a nebyt sobec. co vy na to?
20. Březen 2002 - 20:01
Obrázek uživatele Návštěvník
anna (anonym)
Akoby som sa videla vo vsetkych vasich prispevkoch. Podobne som skusala vsetko mozne, aby ma nechytala zravost najma vecer. Striedanie sladkeho a slaneho nemalo konca kraja. Akonahle som si sadla do kresla, zacali mi defilovat pred ocami zostavyroznych dobrot v chladnicke a v spajzy. Nepomohli ani ziadne potravinove doplnky, ktore slubovali nechut na sladke, nepomohla ani vlaknina proste nic. Pomoze len pevna vola a zvyknut si na to nejest. Ja osobne som si pomohla nasledovne. Dvakrat tyzdenne som zacala cvicit, od 8,00 do 9,00 Ked pridem domov je pol desiatej, dam si sprchu vypijem bylinkovy caj a idem spat.Dvakrat do tyzdna idem alebo na prechadzku, alebo do kina alebo do divadla, proste niekam mimo domov. Potom rovno do postele. Prosto v case ked som mavala chut do jedla som nebola pri zdroji jedla. Po niekolkych tyzdnoch ma jednoducho tento zlozvyk jest najma vecer presiel.Cvicit chodim stale a ak som nahodou doma a chyti ma vecer hlad idem jednoducho spat. Mile damy schudla som 20 kil za pol roka.
21. Březen 2002 - 14:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Magduš (anonym)
Cauky clovicci,Ja sem tak silenej zrout, ale ted uz to tak hrozny neni, nekdy je to i docela OK. Jenze furt nejsem spokojena se svou postavou a chtela bych zhubnout. Jenze kdyz si dam hladovku tak se vecer stejne hrozne precpu, takze fakt nevim jak zhubnout. Ale hlavni je nedrzet drasticky diety, to pak se telo snazi vyuzit kazdou prilezitost jak si vynahradit to hladoveni a nuti to cloveka cim vic hladovi tim vic se prezirat. No to je zatim asi vse, preju vam hodne uspechu. PS: neni tu nekdo z Plzne???
21. Březen 2002 - 22:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahojky holky,neda mi to a musim se k tomuto tematu taky ozvat.Je mi 21 let a uz od puberty jsem zacala s dietami.ne ze bych byla nejak tlusta,merim 158 kg,vazim 53 kg,ale jsem "hruskovity" typ a to me trapi.Nedavno jsem si koupila rotoped s tim ze zacnu se sebou neco delat.To si treba rano privstanu a zacnu slapat jeste pred tim nez se nasnidam.Jenze..ja si zacvicim a pak se zacnu prezirat,rikam si,pekne jsem si zacvicila,nejake ty tucky spalila a tak zamirim do lednice a vyprazdnim ji.Stridam cviceni s prejidanim.Strasne me to stve jenze ty chute se nedaji ovladat!!!Kdyby tak existovalo neco,a ono neco urcite existuje,co by ty chute potlacilo.Nevite nekdo o necem??Urcite je pravda ze je to vsechno v psychice.Je to neco co vas stve a zere.Muze to byt problem v mezilidskych vztazich,v zamestnani,s partnerem,ci jednoduse nejste spokojena sama se sebou(A to je mozna muj pripad),nevim kazdopadne,chce to mit pevnou vuli a rict si ja to dokazu.Zvitezit nad tou odpornou zravosti,ale zacit to chce tam uvnitr.Uvedomit si co vas tizi,kde je zakopan pes a vyporadat se s tim.Jenze ono se to lehko rekne..Chci se libit sama sobe,chci se libit svemu okoli tak proc tomu nepomoct?Od zitrka zacinam s cvicenim a ZDRAVOU STRAVOU,jsem definitivne rozhodnuta.Mozna jsem si timto prispevkem trochu ulevila a zaroven byl impulsem zamyslet se nad timto problemem a skutecne s nim neco delat a ne jen o nem premyslet.
9. Duben 2002 - 11:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Ahoj dámy, mam 37 rokov a striedavo chudnem a priberám od 15 rokov. Momentálne som zase na vrchole mojej sínusoidy - t.j. pri výške 152 cm mám asi 70 kg., keď som najštíhlejšia, tak mám asi 62 kg. Normálne nepotrebujem sladkosti, takže chrómové tablety sú u mňa k ničomu. Naposledy som schudla 8 kg za 2 a pol mesiaca keď už som takmer nič nejedla, každý deň som intenzívne cvičila so spa?ovačom tukov 70-80 minút. Šlo to strašne pomaly,ako nikdy predtým, ale bola som nesmierne šťastná, keď som zase obliekla oblečenie "spred 8 kg". Nebudete mi veriť, ale telo si povedalo v jeden deň v polovici novembra "dosť" a ja som chytila neovládate?nú žravosť, ako keby som musela dohnať to, čo som telu za 2 a pol mesiaca odoprela. Bolo to hrozné, nijakým spôsobom sa to nedalo ovplyvniť a ja som sa precpávala ešte aj sladkosťami !Teraz sa to trocha znormálnilo - to znamená, že sa neprežieram až tam moc a som psychicky zase pripravená niečo robiť.Kúpila som si Chitoslim a tekutý L-carnitin s HCA. Ak máte nejakú skúsenosť, dajte prosím vedieť.Beriem to asi týždeň, ale na váhu nemám ešte odvahu sa postaviť a na oblečení nič necítim.Som rada, že som objavila túto stránku, h?adala som niečo podobné už ve?mi dlho.Držím všetkým a aj sebe palce v ovládaní sa a chuti cvičiť, hýbať sa. Ak ak má niekto svoje telo už tak zhuntované diétami ako ja a vie, že chudnutie už ide strašne pomaly, a aj tak má chuť sa so mnou pustiť do boja s kilami, ozvite sa. Začínam odteraz.
10. Duben 2002 - 21:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Ahoj Danko. Jak by jsi mi mluvila z duše. Taky trpim všežravostí. Když jdu nakoupit, tak si vžycky koupim aspoň jeden zákusek a ještě něco sladkýho na doma. Sedim u televize a cpu se všim na co se podívám. Už nemám hlad, ale prostě mám potřebu do tý pusy něco dát. Nějakou dobu si myslim, že je to psychikou. Teď jsem bez partnera a než abych si nějakýho "hledala" radši dřepim doma a cpu se. Snažim se mít doma vždycky dost ovoce, abych mohla místo po čokoládě sáhnout po pomeranči.
28. Duben 2002 - 16:20
Obrázek uživatele Návštěvník
laalinka (anonym)
Já mam problém s přežíráním pouze o výkendech- ve všední den se ovládam- ráno musli s rýžovým mlékem,kafe čaj, dopoledne ve škole kafe a snažimse nic nejíst a odpo mi občas stačí třeba i jen 1 tmavej rohlik a 2 jabka...problém nastává o výkendu, kdy jsem doma, mimo navyklý ritual raního stávání a dopoledního bytí z dosahu přitažlivosti L-ledničky...sežeru cokoliv, nejsem naštěstí nijak orientovaná na sladkosti či tuky- je to zřejmě tím, že používám umělá sladidla tak mi nepříde že bych si neco odpírala. Ale stejně pak vypadam jak těhotná a i když se snažim jíst nekalorické věci, tak v tom množství je to stejně docela velkej příjem...pak je mi moc špatně a jsem líná, apatická, přecitlivělá...ve všední den vlastně jim více jen ráno abych měla ve škole sílu se soustředit...problém nastává odpoledne, jsem jak vycucnutá- třeba teď sem vyloženě prosrala možnost seznámit se se super klukem- prostě sem neměla energii se s nim normálně bavit, natož flirtovat. Nevim co si o mě myslí, ale typovala bych to na nafoukanou arogantní krávu, co se umí jen blbě usmát když někdo něco řekne...navíc zákon schválnosti funguje na plný obrátky- potkam ho jedinně po proběhání celý prahy nebo cestě z fitness, kdy bych nejradči spala....2. propadám depresím, nemam sílu se radovat. Všechny diety mluví jen o problému odolat jídlu, který až na výkendy ovládam, avšak žádná o slabosti. Buď dokážu být otevřená, vpohodě, kamarádská, občas i dost ukecaná, nebo štíhlá, hezká...zato na kontakt mezi lidmi nepoužitelná...Holky, nejste někdo z Prahy? Mohli bychom se někdy někde sejít, pokecat si a podpořit se. Nejsem nijak tlustá, ale snu o postavě modelky se asi nikdy nezbavim. A to že muj idol touží po skoro průsvitný babě, mi na sebevědomí taky moc nepomůžu. Další věc je, že když začnu hubnout, uvědomim si, že jíst(nebo spíš nejíst)takhle celej život asi nevydržim a jakmile vysadim, opět přiberu. Větička: "Jím abych žila, nežiju abych jedla." je sice krásná, ale stačí si uvědomit o kolik pochoutek se s ní připravujete a averze je tu.Nemáte někdo zkušenosti s dělenou stravou L.K.? dělim poctivě, ale když mě posedne výkendové žraní, přiberu kytičky nekitičky, zvířátka nezvířátka... pro představu zhubnu za 5 dní 2 kg & to samé naberu za 2 výkendu. Až by člověk toužil po škole i v So a Ne.Naštěstí se ovládam v obchodech(doufam že to nezakřiknu).No nic, končim, kdo to pak má číst...mějte se fajnově a zkuste vážně popřemejšlet o založení nějaký grupy pro Pražandy...čao
28. Duben 2002 - 18:32
Obrázek uživatele Návštěvník
laalinka (anonym)
....pokračování...Včera večír sem byla hodinu běhat- v dešti, ale o to to bylo lepší. Bohužel sem to ale nějak přehnala a te´d kulham jak stará baba-natáhla sem si zádový(!!!) svaly a ještě něco na boku u kyčle...tak zas nemam žádnej pohyb. Alespoň zkusim jít večer na procházku, celej den neni jen sezení na zadku a dřepy při sedání si k ledničce. Mam zajímavej postřeh- dokud nezačnu jíst, ovládam se, jakmile začnim je to v háji. Takže teď odolávam krásnýmu žlutýmu banánku(volá na mě
28. Duben 2002 - 18:54
Obrázek uživatele Návštěvník
laalinka (anonym)
...a je to tady, já věděla že mi v tom množství témat, který sem zmínila, přeci jen něco uniklo a to- KNÍŽKY. Máte někdo nějakou oblíbenou,pozitivně laděnou, která vás donutí se zasmát i kdyby venku pámbůh brečel, vychřice kvílela a vy dostala kopačky? Sem s ní, nejsem určitě sama koho knížky moc moc ovlivňujou a zároveň neni schopnej si sám od sebe nějaký vhodný vyhledávat...+ třeba nějaká co vás motivuje, inspiruje- o hubnutí (všimněte si jak je to věčný téma, přidala bych ho do dvojice k počasí....u ženských, chlapi maj asi fotbálek)...možná je to pěknej risk(budu doufat, že lidé okolo mě o těchto stránkách neví), ale šoupnu sem svý tel. číslo, dyžtak napište: 0777/ 963 722...čus(dnes už po 3. a doufam že naposledy)...P.S.- při minulé dietě(schodila sem 5 kg) jsem užívala Chrom s L carnitinem na potlačení chutě na sladké...zabíralo, za to bych se utloukla po tucích, vášeň a žádostivost, s jakou jsem pozorovala lahev s olejem, by se dala měřit (krájet nikoliv,... ani motorovou pilou,na to byla moc silná)...+ dodatek k mé 1. zprávě- v pátek už se mě jedna holka ze třídy ptala jestli sem v pořádku...asi sem vyzerala hodně chcíple.
28. Duben 2002 - 19:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
ahojky,před chvílí mi tady došlo, že nejsem sama, kdo má problémy se žravostí...ještě nedávno se to dalo nazvat bulimie,ale na zvracení už nemám absolutně sílu...i v tomhle jsem zlenivěla...nejlíp mi je když se přinutim do aktivního pohybu,jenže mi to vydrží chvíli,a pak zase to samé..od malička jsem byla docela tlustá,s dospíváním přišly s tím spojené deprese a já se snažila zhubnout...během roku a půl jsem shodila třicet kilo,líp mi nebylo nikdy v životě,tak sebejistá a krásná jsem se nikdy předtím necítila...dvě kila mi chyběla ke "štěstí",i když jsem cvičila nějak sem si nemohla odpustit sem tam nějaké to sladké,nemohla jsem už dál zhubnout,tak jsem začala zvracet,bylo to naprosto nevinné,zdálo se mi,že teď mám konečně co chci...jenže ne na moc dlouho....postupem času jsem to přestávala kontrolovat a teď jsem nabrala přes deset kilo,mám problémy i s tím vyjít na ulici,natož chodit do ¨školy,kde se na vás každý dívá a pomluvy vládnou světem,jsem nešťastná a nemůžu z toho začarovaného kruhu ven....
29. Duben 2002 - 21:43
Obrázek uživatele Návštěvník
laalinka (anonym)
Jano, odkud si? já bych opravdu nejarději založila nějakej mini klub kde bysme si navzájem vyměňovaly zkušenosti. Já se teď snažim o "dělený Kořínky", ze 64 jsem zhubla zatim na 61, ráda bych šla ještě o 4 kg dolu. Muj hlavní problém je, že se jednou za pár dnů prostě utrhnu a přežeru. Vypozorovala jsem spojitost se dny kdy konzumuju zeleninu(+ maso NEBO rostlinky). Pak je mi (naštěstí)jedno co jim- jestli porkovou úpolívku nebo medový kuličky či pečivo...v nejhoršim případě sýry a jogurty. Klíďo vypiju 2 krabice mléka a jdu se cpát dál, čím víc žaludek tlačí, tím větší mam žravost. Poslední takovej okamžik jsem měla včera. Až do půl sedmé jsem byla naprosto v pohodě. Pak se ve vesmíru něco pohnulo a od toho momentu šlo všechno proti mě- byla sem vzteklá, nervní, neustále se o něco mlátila, boty mě odřely, v krámě měly vege'táky s vaječnou bílkovinou(v dietě L.K.naprosto nepoužitelný)...o půl deváte jsem dorazila z nákupu, šla si upéct pizzu na dnešek. A jak sem byla psychicky na dně, začala jsem konzumovat co mi pod ruku přišlo(ale zase jen děleně-zelenina+rostlinky)...nezastavila sem se až do půl dvanáctý, kdy jsem s břichem najedenym k prasknutí šla spát. Jedinný štěstí je že mi je opravdu jedno co jiím, tak se snažim nešahat po ničem kaloricky. S oblibou řikam že kdyby jste mi osolili polystyrén a řekli že to jsou rýžový chlebíčky, snědla bych ho....Běžně už od páté hodiny dál vůbec nejim, tak si jistě dokážete představit jak mi bylo zle.
3. Květen 2002 - 9:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj všichni, chtěla bych se s Vámi podělit o svůj problém, no spíš bych potřebovala poradit, protože mám pocit, že ho sama nezvládnu. Třeba mi pomůže trocha psychického pozvzbuzení, abych se s tím pořádně poprala.Mám problém s přejídáním, ale s tím rozdílem, že největší záchvaty žravosti mě přepadají v noci. Během dne nemám problém s jídlem, snažím se jíst pravidelně, měnší porce, ale ty noce. Pro to, abych fakt nic nejedla, nesmím doma mít opravdu nic, co se dá rychle sníst. Tolik závazků, co jsem si dávala, že přece nejsem žádný "závislák", ale já se prostě nemůžu udržet. Jdu si lehnout s pocitem, že vůbec nemám hlad ba ani chuť, ale už po hodině spánku se probudím,ma skoro jako náměsíčná prostě musím jít něco sníst, jinak bych prostě nemohla spát. Na chvíli usnu, ale protože jsem podráždila žaludek, vzbudím se za chvilí znova a celá situace se opakuje. JSem schopná se tahhle vzbudit třeba i 4x za noc. Jak mi asi ráno po probuzení je, Vám nemusím říkat. Jsem na sebe naštvaná, mám žaludeční problémy, nadýmání, vím že je to strašné, ale já si fakt nemůžu pomoct. Večer je to nanovo. Máte některá podobný problém, ráda bych se s někým poradila. Díky Lenka
20. Květen 2002 - 11:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj všichni, chtěla bych se s Vámi podělit o svůj problém, no spíš bych potřebovala poradit, protože mám pocit, že ho sama nezvládnu. Třeba mi pomůže trocha psychického pozvzbuzení, abych se s tím pořádně poprala.Mám problém s přejídáním, ale s tím rozdílem, že největší záchvaty žravosti mě přepadají v noci. Během dne nemám problém s jídlem, snažím se jíst pravidelně, měnší porce, ale ty noce. Pro to, abych fakt nic nejedla, nesmím doma mít opravdu nic, co se dá rychle sníst. Tolik závazků, co jsem si dávala, že přece nejsem žádný "závislák", ale já se prostě nemůžu udržet. Jdu si lehnout s pocitem, že vůbec nemám hlad ba ani chuť, ale už po hodině spánku se probudím,ma skoro jako náměsíčná prostě musím jít něco sníst, jinak bych prostě nemohla spát. Na chvíli usnu, ale protože jsem podráždila žaludek, vzbudím se za chvilí znova a celá situace se opakuje. JSem schopná se tahhle vzbudit třeba i 4x za noc. Jak mi asi ráno po probuzení je, Vám nemusím říkat. Jsem na sebe naštvaná, mám žaludeční problémy, nadýmání, vím že je to strašné, ale já si fakt nemůžu pomoct. Večer je to nanovo. Máte některá podobný problém, ráda bych se s někým poradila. Díky Lenka
20. Květen 2002 - 11:46
Obrázek uživatele Návštěvník
laalinka (anonym)
V knížce "Jídlo jako lék" se vyskytuje domněnka, že přejídání je touha někoho ovládat- zkus zapátrat tímto směrem. A v noci, když se vzbudíš, přemýšlej co ti chybí, co tě nutí začít jíst...prostě filozofuj, třeba tě to trošku unaví a usneš. Ještě mě napadá jiná věc- zkus si vzít prášek na spaní- za experiment nic nedáš(skoro nic). Když budeš pár nocí po sobě tvrdě spát, to by bylo aby se to tělu nezalíbilo a nezvyklo si. Zdravější varianta- jdi si večer na hodinku zaběhat, unavíš se a spát budeš taky.P.S.Touha po sladkém = nedostatek lásky.Mě když popadne žravost, tak si začnu v klidu vysvětlovat, že přeci nemam touhu nikoho ovládat(volnost potřebuji i nabízím), tak proč bych se ládovala, že. Tak přeji dobrou noc, krásné sny a vyhládlé probuzení.
22. Květen 2002 - 11:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Karia (anonym)
tak vidím,že nejsem sama!!Alespoň něco...
30. Květen 2002 - 18:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Nicol (anonym)
Ahoj holky,jsem rada, ze jsem objevila tuhle diskuzi a muzu se zapojit. Mam stejyn problem, nejdrive to byla nejaka slabsi forma anorexie, potom to prerostlo v bulimii a ted s prominutim ZERU vsechno, co mi prijde pod ruku a projimadla a zvraceni, to uz ani nezkousim. Za rok jsem ztloustla o 10kg a mam z toho desny depky,pred rokem jsme se citila bajecne,lidi mi rikali, ze jsem zhubla a jak mi to slusi. Taky vim, ze jsem se libila klukum,ale zadnyho nemam,protoze predstava, ze .. no proste jakekoliv intimco mi bylo odporne:-( ted vypadam tak, ze se stydim vylezat ven,stydim se pred svymi kamarady za to jak vypadam a tak moc bych chtela zhubnou o tech 10kg co jsem za rok nabrala.Ale nejde to,rano si naplanuju trebahladovku nebo, ze budu jist jen ovoce a treba to vydrzim cely den, ale vecer.. snim tolik jidla, co normalni clovek za tyden. A nejhorsi je, kdyz zacnu uz rano. Kdyz jim absolutne vubec se nedokazu ovladnout!! Nejhorsi to je kdyz prijdu ze skoly,prvni cesta vede k lednici. Snazim si rict NE,ale nohy me tam stejne od nesou,ikdyz hlava nechce, a pak.. a pak uz je to v jednom kole. No, pak prijdou na radu DEPKY, vycitky. Jsem desne podrazdena, nervozni. V noci nemuzu spat,porad se probouzim. A pres den z niceho nic treba brecim. Holky,ja to sama nezvladnu. Co delate vy,kdyz vas chytne zravost,mate neco,co vas motivuje ovladnout se?Preju vam,at to zmaknete a mate se moc fajn, budu rada, kdyz mi napisete.Ahooj Nici
1. Červen 2002 - 13:23
Obrázek uživatele Návštěvník
laalinka (anonym)
Hlavně si nedávej předsevzetí která nemůžeš dodržet- např. jíst jenom ovoce, když je jasné, že rupneš. Raději choď po malých krůčkách. Mě moc moc pomáhají knížky- vždy mam nějakou svojí "bibli", podle které jedu. Jakmile mě přestane bavit, musím si sehnat novou. Osobně držim SPLenkyKořinkové a jejích knížem jsrm přečetla asi 5. Zhubla jsem 4 kila a nemam výraznější prboblém si váhu udržovat....Zkus si třeba tenhle plán- urči si, že nebudeš jíst rafinovanej cukr-sacharozu(což znamená vynechat všechny výrobky kde je obsažen). Sladit můžeš fruktozou či medem. druhej krok- jez pouze tmavé pečivo. Na večerní záchvaty žravosti si pořiď různé druhy otrub- je to jen samá vláknina. Zalej si je horkou vodou a ochuť, můžeš přimixovat ovoce...raději moc nezkoušej umělá sladidla- já si jimi zkazila pleť- vypadam teď jak poprskaná krupičkou, hlavně na čele...když si dáváš řízek, vymačkej z něj do ubrousku tuk...a pokud mi věříš že splk funguje, vyzkoušej jej...snaž se o co nejrychlejší chod svých střev- kefírový mlíčka.Pokud čokoládu- jen slazenou fruktozou(já jí teď ve zkouškovym láduju pořád, střídavo s oříškama a sušenym ovocem)....největší práce ale bude na tvém vlastním já- bádat co tě k tomu jezení vede. Najdi si nějakou činnost- ať jen nesedíš doma a nepapáš. Venku si na jídlo ani nevzpomeneš...tak to by asi pro dnešek bylo vše, musim se jít učit...paa
11. Červen 2002 - 22:36

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama