Co s takovým dobytkem, kterej nějaký malý holce tohle udělá. Co když to dělá dál. Ty holky se to bojejí, nebo stydí to někomu říct. Pak se to jako táta nebo manžel takhle zneužitý holky po letech dozvíš. Toho dobytka budeš znát. Co pak, po letech. Nechat to být a věřit na boží mlýny, nebo se o to postarat sám? To co mě napadá za adekvátní potrestání je na dlouhá leta v kriminále. Má potom tahle zneužitá holka pocit, že konečně funguje spravedlnost, je ráda, že po letech byl potrestán? Vy holky, kterých se to týká, pomužte mi najít odpověď. Jde o hodně vážnou věc.

Tie roky hádam tak utiekli, že je to hádam aj premlčané.....Potrestať ho...nemá zmysel aj tak ho už osud potrestal...narodila sa mu dcéra s nevyliečite?nou chorobou..... Každý deň sa pozerá sa na vlastné dieťa, ktorému nemôže pomôcť. Lúto mi je toho dievčatka, veď za nič nemôže a predsa trpí:( Je mi ich ?uto.:(

Ty zmrdy co znasilňují děti a ženy bych okamžitě kastroval a pak bych je nechal znásilnit bandou nadržených vězňů.

Jana si zrejme predstavuje znasilneni od svyho pritele, kteryho miluje, teda jestli nekoho ma. Ano, potom to muze bejt hezky. Ale ty kravo jedna blba, tobe by se libilo, kdyby si te vzal nasilim nekdo, koho by jsi nechtela? Jses UPLNA PICA a mozna, ze bys to potrebovala, i kdyz to nikomu nepreju. Jeste jsi sem tu hovadinu napsala trikrat. Co jsi vlastne zac? Nejsi nejak uchylna? Mela by ses vysetrit.

Já v tom mám velký zmatek, nechci aby táta trpěl za věci které udělal, mám ho ráda i když mi ubližoval. Mám v sobě takovou bolest, smutek. Mám hrozné problémy ve vztazích, nejen s muži, se všemi, nemám přátele, přijdu si pořád osamělá. Mužům dokážu dát jen své tělo, nikdy né srdce. Neumím milovat. Chtěla bych mít v srdci pokoj, už jsem přestala toužit po pomstě, tolikrát jsem v myšlenkách tátu zabila... teď už nechci aby trpěl, chtěla bych aby přišel omluvil se a řekl mi princezno, nebo holčičko, přeju si aby mi řekl, že mě má rád. Miluju ho, odpustila jsem mu a chci se s ním smířit... on pil, proto mi ubližoval, ale už nepije. Chtěla bych aby mamka přišla a řekla že je ji líto, že to nezastavila, ale že mě miluje a chce mít se mnou vztah... Chci lásku, chci přátele... necítím se na to mít muže, čím hlubší je bolest, tím odpornější je mi sex.

Nebudu Ti radit nijak konkrétně, nejsem psycholog. Ale pár postřehů - podle Tvého příspěvku stále nemáš vyřešeno - už jenom tím, žes ho sem poslala, ukazuješ, že svou situaci řešit chceš - sama to nezvládneš (jinak už by se tak stalo), takže bys měla vyhledat odborníka Jestli Ti to pomůže, pocity osamění a smutku dobře znám. Jakmile si své dávné nepříjemné zážitky uzavřeš, hodně se Ti uleví. Připrav se na to, že průběh řešení bude podobně nepříjemný, jako bys to zažila znovu, pořád je to ale lepší, než se trápit do konce života. Rozhodnutí je na Tobě. Přeji Ti, aby Ti to vyšlo.

Janě opravdu přeji, aby ji omrdal nějaký smradlavý a ožralý skunk, když se ji to tak líbí. Nebo je z E55, že by byla zvyklá? Kráva jedna!!! Lituji všechny co museli projít tak hrozným zážitkem jako je znásilnění, měli by se bránit a nechat si pomoct od zkušených psychologů jak dál.

Ráj Jen obloha potemněla. to se čertice v dívku proměnila. A když k Andělu přikročí, to se jí tisíce jiskérek z očí vyrojí! Jen když se dotkne Anděla, tak obloha i peklo, svou bránu na zip uzavírá! Hned jim blesky z očí lítají! To oba dva, přece ve své duši bojují! Je to boj, jako Titánů, co svou duší, bijí o bránu. Nikdo nic nepostřehne, vždyť jde o čistotu lidské duše. Co je dobro, co je zlo? V ten okamžik, se vjedno proměnilo! Hned je tu lidská bytost, co je plná i neřestí! A kdo zato může? No Adam s Evou, co přirozenou lidskostí, přece v ráji zhřešily! Poutníček

Byla jsem zneužívána jako dítě. Nikomu jsem to nedokázala a ani nemohla říct. Nikdo by mi nevěřil. Myslela jsem si, že to přebolelo a budu žít normálně. je mi 40 let a o sex jsem nikdy nejevila zvýšený zájem. Měla jsem ráda mazlení a "obyčejný " sex bez nějakých výmyslů. Nedokázala jsem to nikdy říct ani manželovi , se kterým jsem 19 let .Jenže on si nedávno našel milenku a našel u ní to, co já mu nechtěla dát. Zhroutila jsem se a hledala pomoc u psychoterapeuta. Ta byla první komu jsem to dokázala říct - nezávislá žena . Asi bude se partnerovi svěřit a netrápit se pak tak dlouho jako já. Možná budete muset spolu zajít i sexuologovi, ale za lásku to stojí. Já udělala chybu a chybami se prý člověk učí.

Dobrý den,večer..dlouho sem nad tím přemýšlela a uvědomila sem si že chci nějak pomoct, když mi bylo 15let byla sem znásilněna,teď je mi 18 a vím že to na mě něco zanechalo,nejsem schopná mít vztah a bojím se zůstat s někým sama,nechci to řešit takto ''na očích'' ale kdyby jste mi dala prosím nějaký kontakt..bydlím kousek od Brna,tak jestli je v Brně někdo kdo by mi nějak mohl pomoct,chtěla sem to říct mamce,bylo by to nejlehčí,určitě by mi pomohla,ale prostě to nejde,nemůžu jí to říct i když je to dávno,myslela by si že zklamala a trápila by se tím a to nechci..

Jak se do té role umíš vžít když si jí nezažila? A nevíš jaký to je?? To mi nějak nejde do hlavy...to je jako kdybych řekla kosmonautovi že sem ještě neletěla do kosmu ale umim se vžít do toho jak lítám v nějaký kosmický lodi....blbost

zneuzivani, znasilneni... jste na tom nekdo podobne, mate nekdo podobne zkusenosti? uz to nechci mit jen ve sve hlave...

V 17 mne opila a svlíkla "kamarádka", pak mi to udělal jistý hajzl, kterýho jsem před tím nikdy neviděla a kterýho ta holka dovedla k nám na návštěvu....je mi 50 a poznamenalo to celej můj život..neřekla jsem to žádnému psych.,přesto,že jsme leta trpěla panickou úzkostí..nevěřím mužům.Ani ženám.

to renata: taky husty pribeh... ale i presto - mas rodinu, manzela, deti?

Mam bezvadne dve dospele deti, manzelstvi po 20letech skoncilo, jak jsem si tajne prala, nasel si milenku. jsem 11 let sama/ tedy nevdana, mam ruzne romanky/ a jak rikam, neverim jim, a nudi mne po case..Ale decka se mi vydarila-s detma i pracuju.Tehdejsi pribeh se snazim brat jako nejaky zasvecovaci ritual a po mnoha,mnoha letech jsem to te kamaradce vytmavila a ona se omluvila, hm.- Co se tyka uzkosti, tech zachvatu, prichazely, kdyz me nejaky chlap s..l a ja to v sobe dusila.Tak ted vse rikam HNED na rovinu a uzkosti nemam.A ovsem ani manzela.

Ahojky, je mi 26 a mám zkušenosti se zneužíváním. je to už dlouho, ale furt to ve mě je, mám pocit, že jsem totální cvok, nemůžu navázat vstah s mužem, nenávidím se...A pachatel? samozřejmě jsem to nikomu neřekla, tak je v klidu...myslíte, že se z toho dá někdy vyhrabat???

dobře ti tak

dobře ti tak

dobře ti tak

pro utma-je vidět že všichni nejsme bohužel lidi s velkým L..ale někteří jsou zvířata a těma zůstanou..když se tady někdo svěří se svým problémem,jen nelidské zvíře může napsat tak krutou a absolutně nelidskou odpověd jakou si napsal ty..doufám že to potká někoho v tvém blízkém okolí a pak ti také někdo odpoví :dobře ti tak

Ahoj, nevim co presne mam napsat zacal jsem pred nedavnem chodit s holkou asi po ctrnacti dnesch se mi sverila ze ji znasilnil kamarad, nevim jak ji mam poct od ty dobi je to uplne jinej clovek a mam strach ze si neco udela

Ahoj, nevim co presne mam napsat zacal jsem pred nedavnem chodit s holkou asi po ctrnacti dnesch se mi sverila ze ji znasilnil kamarad, nevim jak ji mam poct od ty dobi je to uplne jinej clovek a mam strach ze si neco udela

ahoj zusko neber si nejak osobne nektere prispevky jako typu dobre ti tak jsou to debilove prosla jsem si necim podobnym a neni jednoduche s tim zit ale z me skusenosti cim drive se sveris tim lepe daleko rychle¨ji se s tim vyrovnas a nestratis tolik casu bez lasky jako ja je to opravdu beh na dlouhou trat skus treba sdruzeni elektra kteri se zaobiraji zneuzivanim zen v detstvi a dospelosti tam alespon pomohli me

Pišu po 4 letech do této diskuse. Když mi bylo 17 napsala jsem sem poprvé (asi 60tý příspěvek v diskusi)a chvíli si psala s Petrou (pracovala jako psycholog v Praze v Terapeutickém institutu). Napsala mi svůj mail a nabídla mi konzultaci. Psali jsme si chvíli maily a pak si jednoho dne mamka nějaké ty maily přečetla a já musela přestat. Zapomenout na chat, maily a kozultaci..... No už je to dávno, teď je mi 21 a už jsem někde úplně jinde. Mám svůj život ve svých rokou a dokážu se postarat sama o sebe. Dnes večer jsem si na tuto stránku vzpoměla a přečetla si moje příspěvky. Chtěla bych Petře poděkovat, protože i když to zní absurdně těch pár mailů mi opravdu pomohlo.I když jsem pak musela přerušit kontakt pomohlo mi to uvědomit si, že se musim postarat sama o sebe, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Měla jsem tehdy ne zrovna snadné období a dopisovaní s Petrou mi pomohlo hlavně utřídit myšlenky a pocity. Takže poděkování by bylo na místě, ale bohužel nemám na ní žádný kontakt, protože její mail mi mamka smazala a já ho neměla nikde jinde. A jediné místo k poděkování, které mě napadlo, je tady znovu v této diskusi. Velmi pochybuji, že sem znovu nakoukne po čtyřech letech, ale kdo ví třeba ano... Pokud ano: Petro, nevím jestli si na mě ještě vůbec vzpomínáš asi ne a vůbec bych se nedivila, ale stejne - chtela bych ti moc poděkovat za zájem, který si projevovala a pomoc, kterou jsi mi nabídla. Nebylo tenkrát moc takových lidí okolo.No přinejměnším jsem se mohla někde vyzpovídat. Dnes už je to všechno za mnou. Po zjištění že si mamka četla moje maily a že mě považuje za ničitelku rodinné "pohody" jsem si řekla a dost! Mám dvě možnosti buď se dál litovat a nedělat nic nebo se vzchopit a začít myslet na budoucnost a ne se utápět v minulosti a přítomnosti.Myslím, že jsem byla na dně svých možností a musela jsem se sebou něco udělat, pokud jsem nechtěla skončit na psychiatrii. Srovnala jsem si věci v hlavě, přežila jsem další 2 roky a hned jak jsem odmaturovala odjela jsem do zahraničí.Našla jsem si práci a teď si vydělávám na byt. Počítám, že za 2 roky na jeden budu mít. S rodiči jsem v kontaktu, když jsem po více než roce přijela na Vánoce domů, zrovna se rozváděli.No žádné překvapení, neco co se mělo stát před více jak 10 lety!!! Mám tu pár dobrých přátel na které se můžu spolehnout. Už nemám ten hrozný pocit v břiše, jako když někdo uvnitř neustále kope a kroutí... Samozřejmě není všechno růžové, ale říkám si nemůže se všechno vyřešit mávnutím kouzelného proutku. Všehno chce čas. A co se týká odborné pomoci..z toho nejhoršího jsem se dostala sama a teď se uvidí.Teď se mi v tom nechce moc šťourat, tak to zatím asi nechám spát. Občas mi chybí někdo jako partner, někdo kdo mě podrží v náručí, když se bojím, někdo kdo mě pohladí když jsem smutná, ale nikdo takový tu nebyl celý můj život a už jsem si zvykla. Stačí mi pes a abych řekla pravdu kolikrát je to lepší než cokoli jiného. Děkuji

Pišu po 4 letech do této diskuse. Když mi bylo 17 napsala jsem sem poprvé (asi 60tý příspěvek v diskusi)a chvíli si psala s Petrou (pracovala jako psycholog v Praze v Terapeutickém institutu). Napsala mi svůj mail a nabídla mi konzultaci. Psali jsme si chvíli maily a pak si jednoho dne mamka nějaké ty maily přečetla a já musela přestat. Zapomenout na chat, maily a kozultaci..... No už je to dávno, teď je mi 21 a už jsem někde úplně jinde. Mám svůj život ve svých rokou a dokážu se postarat sama o sebe. Dnes večer jsem si na tuto stránku vzpoměla a přečetla si moje příspěvky. Chtěla bych Petře poděkovat, protože i když to zní absurdně těch pár mailů mi opravdu pomohlo.I když jsem pak musela přerušit kontakt pomohlo mi to uvědomit si, že se musim postarat sama o sebe, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Měla jsem tehdy ne zrovna snadné období a dopisovaní s Petrou mi pomohlo hlavně utřídit myšlenky a pocity. Takže poděkování by bylo na místě, ale bohužel nemám na ní žádný kontakt, protože její mail mi mamka smazala a já ho neměla nikde jinde. A jediné místo k poděkování, které mě napadlo, je tady znovu v této diskusi. Velmi pochybuji, že sem znovu nakoukne po čtyřech letech, ale kdo ví třeba ano... Pokud ano: Petro, nevím jestli si na mě ještě vůbec vzpomínáš asi ne a vůbec bych se nedivila, ale stejne - chtela bych ti moc poděkovat za zájem, který si projevovala a pomoc, kterou jsi mi nabídla. Nebylo tenkrát moc takových lidí okolo.No přinejměnším jsem se mohla někde vyzpovídat. Dnes už je to všechno za mnou. Po zjištění že si mamka četla moje maily a že mě považuje za ničitelku rodinné "pohody" jsem si řekla a dost! Mám dvě možnosti buď se dál litovat a nedělat nic nebo se vzchopit a začít myslet na budoucnost a ne se utápět v minulosti a přítomnosti.Myslím, že jsem byla na dně svých možností a musela jsem se sebou něco udělat, pokud jsem nechtěla skončit na psychiatrii. Srovnala jsem si věci v hlavě, přežila jsem další 2 roky a hned jak jsem odmaturovala odjela jsem do zahraničí.Našla jsem si práci a teď si vydělávám na byt. Počítám, že za 2 roky na jeden budu mít. S rodiči jsem v kontaktu, když jsem po více než roce přijela na Vánoce domů, zrovna se rozváděli.No žádné překvapení, neco co se mělo stát před více jak 10 lety!!! Mám tu pár dobrých přátel na které se můžu spolehnout. Už nemám ten hrozný pocit v břiše, jako když někdo uvnitř neustále kope a kroutí... Samozřejmě není všechno růžové, ale říkám si nemůže se všechno vyřešit mávnutím kouzelného proutku. Všehno chce čas. A co se týká odborné pomoci..z toho nejhoršího jsem se dostala sama a teď se uvidí.Teď se mi v tom nechce moc šťourat, tak to zatím asi nechám spát. Občas mi chybí někdo jako partner, někdo kdo mě podrží v náručí, když se bojím, někdo kdo mě pohladí když jsem smutná, ale nikdo takový tu nebyl celý můj život a už jsem si zvykla. Stačí mi pes a abych řekla pravdu kolikrát je to lepší než cokoli jiného. Děkuji

Dobrý den ! Jsem reportér pořadu Krimi Live, televize Prima... Připravujeme velký blok reportáží o tématu tohoto fora

byla jsem znásylněná desti mužy moc se mi to libylo chtěla bych ten pocit bezmoci aponížení zažívat deně nádhera zažitek měla jsem přitom 25mokrych orgazmu elektrikou mučená prsa musela je prosyt o další brutální znásílněnjí moc jsemsy to užila

Pisateli pod jménem Martina zamyslete se nad sebou, ne že by se to nemohlo udát, ale v tomto případě jsou to prostě fabulace...

Jsem stará, důchod nic moc, byli opilí a k tomu mám prázdnou hlavu. Kdy se mi to za normálních okolností stane, aby jsem si tak užila?

Ty jsi ale zlobivej Pepíček, viď? A ještě k tomu blbej jako tvé autíčko na baterky. Jdi si ven plácat z písku a hovna bábovičky, běž!