Ahoj, to co jsem napsala, je muj nazor. Stojim si za nim. Doporucuji ti najit si psycholozku (osobne doporucuji nejprve zkusit psycholozku nez psychiatricku). Zacit o sobe mluvit, projit to s ni, vypovidat.... Kontakt by ti meli dat i na nejblizsi Lince duvery, maji vetsi prehled o konkretnich lekarich a terapeutech, skupinach. Doporucuji po case skupinovou terapii. Jsou tam i muzi, samozrejme. Dostanes zpetnou reakci na sebe, jak te kdo vnima, jak te vnimaji ostatni zeny i muzi....coz je opravdu neocenitelna vec, kterou si u kyneziolozky za zadny penize nekoupis......Nemluve o sebevedomi, nadhledu a podpore. Zjistis, ze spousta lidi ma stejne problemy jako ty a uz si s tim i uspesne prosli. Nejsi jedina na svete, komu se neco takoveho stalo! Kyneziologie je vec velmi osemetna, dost "zranenych lidi" na ni naletelo. Nebudu ti vypravet, jak cas vsechno zahoji a takovy blaboly, proste nezahoji. Preju hodne stesti a hlavne vydrz. Ukamenovat mne muzete i na muj email. pa pa Irena

Mě se to týká!Ve 13 mě znásilnil opilý manžel mojí příbuzné, a pak mě další dva roky zneužíval na všechny možné způsoby než se na to přišlo.Takže mě se tenhle chat týká

Andreo,musim uznat, že Ti moc dobře rozumím. Když se mi takovejhle hnusnej zážitek stal,bylo mi 13 a já se na sexuální věci uzavřela do Tý 13letý holčičky. Mám přítele,jsme spolu už dlouho a ví úplně všechno a snaží se mi jakkoliv pomoc. Ale já ačkoliv bych možná i chtěla, jeho penisu sem se nemohla ani dotknout, prostě to nešlo!!! Okamžitě se všechno vybavilo a já si zkazila náladu... On taky řiká, že mu to nevadí, že máme moře času(alespoň 50let:)) a třeba se to časem zpraví a když ne, tak prostě ne! Taky mě celou dobu trápila myšlenka na to, jak dlouho to vydrží. A víš co? Když Tě má někdo opravdu moc rád, tak to vydrží! A když se k Tobě bude chovat moc hezky a Ty i uvnitř sebe zjistíš,že Tvůj přítel(manžel) není ten, kdo Tě znásilnil,všechno bude lepší!!!! A to mi věř! Netvrdím, že už dokážu cokoliv, ale trochu se to se mnou zlepšilo. Uvědomuji si, pomalu, ale jistě, že on neni ani jeden z nich, že je naprosto jinej, že mě miluje a že nikdy neudělá nic co bych nechtěla a to ani tehdy, když má v sobě dost alkoholu! Dej tomu všemu ještě čas. Pozoruj svého manžela,jak se k Tobě chová (tím myslím i normální běžný situace)a objev uvnitř sebe tu jistotu, že on Ti NEUBLÍŽÍ!!! Pomůže to. Sice časem,ale pomůže! Nemůžeš na to všechno spěchat.

Sama jsem zažila znásilnění v 17 letech, kdy jsem byla ještě panna. Bylo to bez velkého násilí, protože jsem se bála, že mi fakt ublíží, ale doteď na to mám blbý vzpomínky. I když ce srovnání s vašimi příběhy to moje bylo fakt jen nechtěný sex. Bohužel to ve mě zanechalo následky toho typu, že mám pocit, že muži mají ženy pouze k ukojení svých sexuálních potřeb. Nemohla jsem se nikdy milovat s někým, o kom jsem si nebyla jistá, že mě miluje. A to mám dodnes. Vadí mi, když se v manželství bere sex, jako rutina a je to bez citů. Bohužel moje první manželství na tom ztroskotalo. Začal mi vadit pravidelný sex v sobotu a nakonec jsem se vymlouvala na bolesti atd., až jsem manžela dohnala k nevěře. Je to těžké. Taky jsem to nikomu neřekla, ani máma to dones neví, jen můj první a druhý manžel. Mám 15-ti letou dceru a mám o ni strach. Nechci ji vyplašit, ale ona je taky tak naivní, jako jsem byla já. Kluci mě nechtěli, protože jsem se nechtěla hned s nima vyspat a takhle jsem dopadla. Nakonec si to jeden z nich vzal sám. Ani jsem ho neznala. A v dnešní době je to hrozný, někomu věřit. Uchráním ji něčím?

Sama jsem zažila znásilnění v 17 letech, kdy jsem byla ještě panna. Bylo to bez velkého násilí, protože jsem se bála, že mi fakt ublíží, ale doteď na to mám blbý vzpomínky. I když ce srovnání s vašimi příběhy to moje bylo fakt jen nechtěný sex. Bohužel to ve mě zanechalo následky toho typu, že mám pocit, že muži mají ženy pouze k ukojení svých sexuálních potřeb. Nemohla jsem se nikdy milovat s někým, o kom jsem si nebyla jistá, že mě miluje. A to mám dodnes. Vadí mi, když se v manželství bere sex, jako rutina a je to bez citů. Bohužel moje první manželství na tom ztroskotalo. Začal mi vadit pravidelný sex v sobotu a nakonec jsem se vymlouvala na bolesti atd., až jsem manžela dohnala k nevěře. Je to těžké. Taky jsem to nikomu neřekla, ani máma to dones neví, jen můj první a druhý manžel. Mám 15-ti letou dceru a mám o ni strach. Nechci ji vyplašit, ale ona je taky tak naivní, jako jsem byla já. Kluci mě nechtěli, protože jsem se nechtěla hned s nima vyspat a takhle jsem dopadla. Nakonec si to jeden z nich vzal sám. Ani jsem ho neznala. A v dnešní době je to hrozný, někomu věřit. Uchráním ji něčím?

carymary, neuchranis, ale mluv s ni o tom. Idiotovi se vyhnout, je spis loterie, na koho to padne. Moje dcera taky padla na blbce pedofilniho, ktery ji sbalil v 15. V 19 uz byla pro nej stara,takze se rozesli. Hrozna zkusenost, ale zase s ni jen tak dnes neco nezatrese. Moje filosofie: co te nezabije, to te posili.Stejny pristup mam k sobe i ostatnim (taky jsem si asi ve 20 prozila znasilneni - blbe stopovani). nasledky nemam - vzala jsem si to jako trest za svou blbost a naivitu.Z.

Díky. Ne, že bych byla klidnější. Sama vidí, jak naivní příběhy slyší v televizi a diví se tomu, jak ty holky jsou hloupé. Jenže to já jsem si myslela taky. Ve škole sice mají přednášky o drogách a sexuálním životě, ukazují jim, jak hnusně probíhá potrat a jak dopadají lidé co fetují. Jenže naopak ve třídě je rivalita mezi holkama a závodí, která bude první odpaněna a která má víc kluků atd. Ve třídě mají jednu těhotnou (8.třída) a jednu dost promiskuitní spolužačku. Bohužel jsou to její kamarádky, i když je sama moc nechápe. Naštěstí bydlíme jinde,, tak že se po škole s nima nemá čas courat a věnovat se jejich zálibám. Ale te´d je na základce a já ji mám pod kontrolou. Má 2 sestry (3roky a mimčo 2 měs.), tak ji to drží doma, ale to přejde a bude chtít vše dohnat, co já vim? Možná jsem moc starostlivá. Nechci ji moc hlídat. Ale nevím, jestli prevence stylu rozhovorů stačí.

Ono nic jineho, nez o vsem mluvit otevrene, bohuzel nemame. Od vseho to neuchrani, ale pripisuji tomu zasluhu, ze se dceri drogy vyhnuly. Dodnes si pamatuji "zazitek": byla jsem presvedcena, ze si s dcerou vse rekneme...ale jak mi sdelila informaci, ze uz sexualne zije, byl sok.Prisla vecer, vzbudila me klimbajici u telky a sdelila mi, ze jim praskla ochrana a jestli se s tim da neco delat, aby nebyla tehotna :-) Vystridala jsem urcite vsechny barvy a pak ji rano poslala ke svemu gynekologovi...Takovej je zivot. Moje mimi si to rozdava s takovou vervou, ze jim praskne guma! sileny.

Omlouvám se, že sem dávám tento příspěvek, ale vzrušuje mě pohled na znásilnění ženy, teda ne na nějaký brutální s bitím. Tak nevím jestli mám jít za sexuologem a zažádat si o kastraci - ještě jsem neměl pohlavní styk.

Buď v pohodě...V každém chlapovi dříme trocha toho brutálního samce - a nemusí to znamenat,že nějakou ženu znásilní. Fantazie je něco jiného než realita.Ostatně: spousta žen ve svých fantaziích touží po znásilnění. Pokud chceš,mrkni se na zajímavé obrázky na tomhle webu: http://www.brutalart.com/free/

Ahojky , - děvče !Nelekej se mého psaníčka Vám !Možná že pomohu ( ? !)Záleží především na tobě, a jen na tobě!!!Jsem poutníček oblohou a časem. Zkusnapsat, a poznáš se především sama, i TO CO HLUBOLO VE SVÉ DUŠIČCE MÁŠ SKRYTO, A ČEHO SE BOJÍŠ !Jsem tvůj vždy přítel, a to především !!!! K/P

Charlie,Ty prasáku: nevemlouvej se sladkými slovíčky!

Nejaka slecna tu psala, ze nemuze za psychologem, protoze potrebuje doporuceni obvodni lekarky a plati se za to. Ja jsem na psychologii zasla sama do detske nemocnice(Brno) a i kdyz se netvarili moc nadsene, ze jdu bez objednani, tak me jedna pani doktorka hned vzala a stala jsem se jejich pacientem. A nestalo me to ani korunu. Ted uz tam nechodim a urcite mi to pomohlo... Takze se nebojte a pokud mate pocit, ze se potrebujete nekomu sverit tak dotoho...

Předmět: POKUS O ZNÁSILNENIE!!! Autor: sestrička Datum: 5.10. 2004 17:39:12 Zdravím Vás,chcela by som poradiť oh?adom znásilnenia.Moju sestru,ktorej je 15 rokov,sa cez prázdiny pokúsil niekto znásilniť.Lenže sa neskoro priznala,tak sa to nevyšetrovalo.Bola akurát na vyšetrení u gynekológa a mala nejaké odreninky,ináč má všetko o.k.Rada by som jej nejak pomohla,ale neviem ako.Rozprávať sa o tom nechce a ani v škole jej to nejak najlepšie nejde.Možte mi niekto poradiť,ako sa jej dá pomocť?Vopred ďakujem.Sestrička!!! Předmět: POKUS O ZNÁSILNENIE!!! Autor: korálek Datum: 5.10. 2004 19:15:20 Možná by bylo dobré, kdyby jste navštívily co nejdřív nějakou terapii.Doporučila bych kineziologii.Pokud nebude chtít, můžeš jí namluvit,že by tam šla proto. že má ve škole problémy.Vím,že by to pomohlo v obou případech.V sestře logicky zůstal strach a ten by mohl způsobit, že na sebe bude přitahovat podobné zkušenosti. Předmět: POKUS O ZNÁSILNENIE!!! Autor: Mravní hlídka Datum: 6.10. 2004 12:33:24 Bílý kruh bezpečí. Mají i internetové stránky. Předmět: POKUS O ZNÁSILNENIE!!! Autor: jmsw Datum: 6.10. 2004 15:41:03 Mám známou, která si prožila přímo znásilnění (poprvé ve 13) a to opakovaně. Snažila se na to usilovně zapomenout až se jí to nakonec podařilo a vymazalo to ze své paměti. Nějakou dobu (pár let) to bylo v pořádku, ale když se vdala a měla dítě, začalo se jí to celé vracet ve spánku, nemohla přijímat svého muže bez toho, aby se jí vybavilo, co se tenkrát stalo.....Chci tím říci, že jí v žádném případě nenechte zapomenout na to, co se stalo. Lépe, ať se z toho vymluví, vypláče... Ono to přebolí, ale při tom "zapomenutí" to zůstané v podvědomí a v budoucnu se to přihlásí s o to větší silou. Doporučuji ten Bílý kruh bezpečí a ačkoli jsem silným zastáncem alternativní medicíny, tak tu kineziologii bych vyloučil. Mám k tomu své důvody, ten strach z takto čerstvé minulosti by to stejně nevyřešilo. Kineziologie řeší otázky hlubokého podvědomí a to není tento případ.jmsw

Ahoj.Kdyz mi bylo 9 let znasilnil me na letnim tabore 35lety vedouci.Nesverila jsem se nikomu, ani rodicum (nevychazim s nimi dodnes). Tento otresny zazitek z detstvi me poznamenal natolik, ze i ted o 9 let pozdeji ho mam jakoby vryty do pameti a nemuzu ho zadnym zpusobem vymazat. Asi rok mam vaznou znamost...je na me velmi hodny a jeho vrela slova jsou balzamem pro moji dusi. Neverila jsem ze bych byla schopna nekdy milovat a byt schopna tak hlubokeho citu. Asi v 17 jsem zacala mit vazne problemy a pokusila se nekolikrat o sebevrazdu...nekdy mi pripadalo ze hnus a spinu a odpor ktery si v sobe nosim a dusim ho je mnohem silnejsi nez chut a vule zit...Posledni pul rok chodim diky svemu priteli na terapie a navstevuji psychiatra...trpim na tezke deprese a chronickou nespavosti...a to jen diky jednomu dni...a jednomu odpoledni na letnim tabore...Ten kdo to nezazil to asi nikdy nepochopi. Chtela bych jen poprat vsem zenam ktere maji podobne zkusenosti, aby se nevzdavali...ten VAS princ tam nekde ceka...

Několikrát znásilněná Jana, 18 ti letá atraktivní blondýnka zůstávala každý den v práci déle protože nastoupila po škole na dobré místo v zahraniční firmě a chtěla se od začátku dobře uvést. Chodila proto obvykle domů až kolem 6 hodiny večer. Dnes se opozdila o něco víc , venku už se šeřilo a čekala ji cesta k autobusu minimálně 10 minut, protože nová industriální zóna s její firmou ležela zatím mimo zájem dopravniho podniku. Brala tuto cestu jako příjemnou večerní procházku , kdy bylo v září ještě teplo ale brzy se určitě bude muset potýkat s podzimními plískanicemi. Pozdravila ochranku ve vstupní hale a vyšla na ulici. Bylo poznat, že jde později než obvykle, protože nikdo další tu nešel, jako jiné dny. Byl příjemný večer a tak její oblečení rifle a tričko s lehkým svetříkem bylo pro procházku akorát. Šla po silnici a proto se obrátila když uviděla světla auta přijíždějícího zezadu. Znervózněla trochu když auto neprojelo kolem ale přibrzdilo za ní. Seděli v něm tři muži kolem třicítky. Jeden vystrčil hlavu z okna a volal

Ten předchozí "příspěvek" by patřl vymazat. Sem nepatří. Doktorka nejsou žádné pornostránky.

Ahoj Verko,vím o několika možných reakcích, vím o případu kdy manžel opustil manželku která byla znásilněna - věl větší pocit "špíny" než měla ona (vrátila se ke své studentské lásce, mají krásné děti a už několik let jsou šťastní), vím o případech kdy to zjištění vyvolalo v příteli velice něžné chování a potřebu mnohem více "dokazovat" že ne všichni chlapi jsou stejní... Jak zareaguje ten Tvůj? Netuším. Možná si získá ještě víc Tvé důvěry, možná Tě sklame. Ale určitě mu věříš, když jsi s ním... Tak to neodkládej a běž do toho!

Já už važně nevím,co mám dělat!!!Jsou to 2riky zpátky,co mě znásilnli dva kluci.Teď je mi 15 a nemám chuť...žít.Ne,že bych chystala nějakou sebevraždu.I když...Je to prostě na nic,tenhle život bez víry v lásku!Nedokážu se stím vyrovnat po dvou letech.Jaký to bude třeba za.za dýl?????????? Prosím,zkustei aspoň pomoct.Napsat na mail.DĚKUJU!!!!

Vsechny chlapi, co nekoho znasilnili, bych vykastrovala a zavrela na dozivoti!!!!!!!!!!!!!!

Sice budu proti svemu pohlavi, ale s Martinou souhlasim!!!

AhojChci zde pozadat o radu protoze uz si nevim rady.Chodim se svou pritelkyni uz asi 2 roky. Vsechno bylo v pohode, ale asi po 2-3 mesicich nas sexualni zivot zacal trosku polevovat. Tak jsme si promluvili a pritelkyne mi rekla ze ji znasilnili. Tak jsem rekl ze si tedy dame se sexem na chvili pokoj a asi za 3 mesice jsme se zase zacli pomalu milovat.No ale asi pred rokem a neco ji znovu znasilnili. Rekla mi to asi az za mesic potom, ale to jsme se jeste porat celkem casto milovali. Ale jak sel cas tak se to porat zhorsovalo a posledni rok jsme se uz milovali jen jednou. A v posledni dobe uz nechce zadny intimni styk (ani pusu). Strasne moc jsme se tim odcizili. Uz to doslo az tak, ze kdyz mi nekdy chce dat pusu tak citim strasnou uzkost a zacinam mit takovy divny tlak na zaludku.Ale nechci tady resit sebe to ne, ikdyz tim odmitanim do toho asi taky nekdy prizpivam. Myslim si totiz ze mi chce dat pusu jen k vuli me.Chtel bych ji nejak pomoct, ale vubec netusim jak. Nikde k doktorovi nechce, a ani o tom se mnou nikdy moc nemluvila.Moc rad bych ji pomohl, vim ze ji miluju a chci uz byt jen s ni, tak mi prosim poradte.Predem Vam moc dekuji...

Nevim proc se zastavate tech zlocincu. Meli by se ohlasit na policiji. Jsem si jsta, ze ta divka nebyla prvni pripad.

Bez toho, ze to bude chciet riesit tvoja priatelka, to nepojde. Ak miluje aj ona teba, urcite rozmysla, ako si s touto vecou poradit. Neviem, ako velmi ti doveruje, ale skus jej navrhnut, aby sa s tebou o tom rozpravala, daj jej precitat tuto diskusiu,aby vedela, ze nie je sama, komu sa to stalo. Navrhni jej, aby zasla za psychologickou, nie formou ze jej sedenie vybavis, ale len navrhni. Musis jej ukazat, ze ona rozhoduje, co sa bude dalej s nou diat, ona rozhoduje, ci to chce alebo nechce riesit. Ak jej chces naozaj pomoct, bude to od teba chciet vela, vela trpezlivosti, ale tiez vedmosti o tejto problematike. Trochu si prejdi net, najdes tam vela uzitocnych rad, ktore mozes potom predostret priatelke. Hlavne jej nechaj slobodu rozhodnut sa, nesmies rozhodovat za nu. prajem vela stastia

můj táta mi dnes řekl že byl v mládí znásilněn ženou. jsem z toho nějaká divná a nevím co si o tom myslet. táta je psychycky nemocný a tak nevím jestli tomu vůbec věřit. teď je v léčebně a na sezení se skupinou to přiznal a pak se k němu přidali ještě dvě ženy. myslíte že by byl schopný něco takového si vymyslet? zatím jsem tu četla jen o jednom znásilnění muže ženami a tak bych byla ráda kdyby napsali i nějací muži abych to pochopila. četla jsem všechny příspěvky-je to dost hrozné co píšete já asi bych se z toho nevzpamatovala. držím palečky ať se vám to podaří

Píši, protože bych Vás chtěla poprosit o radu, protože já už vážně nevím. Jako malá jsem spala se svým otcem, to však už skončilo dávno, ale před třemi roky jsem se vracela večer domů a nechala jsem se přepadnout a znásilnit.Já fakt nevím co počít. Je mi jasné, že jsem si to zavinila všechno sama,ale já už takhle dál nemůžu. Já bych chtěla začít úplně normálně žít, ikdyž je to hrozně sobecký a asi na to nemám právo.Chodím na psychiatrii a terapii, ale nedokáži otom mluvit. Teď jsem navíc pochopila, že se nedokáži ve svých vzpomínkách vrátit do toho dětství či jen ty roky zpět k tomu znásilnění. Prostě mi k tomu chybí síla, odvaha a i právo o tom vůbec mluvit. Tak jsem se uchýlila k pálení si ruky a uvažuji o sebevraždě. Nemáte někdo nějaký nápad. Pokud ano, napište mi, prosím na uvedený mejl.Předem děkuji. Z.

Zuzano a podobné úděly :Vím, že cesta z toho je v dobré hlubinné psychoterapii(regresní psychoterapii). Problém máte v tom, že sice chodíte na "psychoterapii", ale, pokud to nepomáhá, pak chodíte k diletantům. Je to jako v každém oboru - najděte si odborníka. Chcete.li, napište mi , proberem to....

Potýkáte se ze stavy neskutečnosti, odcizenosti od sebe sama či svého okolí? Je pro Vás život jako sen, jako dění za oponou, v mlze, za sklem? Jste na pochybách, zda vskutku existujete či nikoliv a musíte se o tom přesvědčovat? Předměty se Vám zdají nehmotné, jen jako představy či plochý obárzek? Zvuky a barvy vnímáte ploše, vzdáleně, cize, ochuzeně? Cítíte se od sebe odděleni či odtrženi, jakoby jedna vaše část jednala a druhá to pozorovala? Bojíte se, že každou chvíli zcela zmizíte nebo totálně zešílíte? Druzí vám připadají jako herci nebo roboti? Nepoznáváte se v zrcadle? Cítíte se prázdní, bez emocí, unavení - jakoby mrtví? Čas vám běží mnohem rychleji než dříve či naopak pomaleji?To, co jsem tady popsal jsou některé z příznaků depersonalizace a derealizace. Koho zajímá více, nechť se podívá na nové stránky http://depersonalizace.unas.czVe čtvrtek 3.10.05 v 18.00 a pravděpodobně i další čtvrtky diskutujeme o depersonalizaci a derealizaci na fóru:http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.phpNeváhejte a připojte se, Adam

No takové p...ny píše jenom Zkopaný a Borec.

Pokazde kdyz se podivam na diskuzi o znasilneni, jde o ten samy scenar - vzdy byla obeti zena/divka a utocni muz. Mam zkusenosti z pripadu kdy to bylo obracene a daleko nejhorsi na tom byla bezmoc se kterou sem to podsupoval...