618 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Kristýno, nikdy jsem nic takového nezažila, ale je mi divné, že víš že nemůžeš mít děti kvůli dřívějšímu poranění a nikdo nic neřeší. Přece se tě někdo zeptal jak jsi k tomu přišla a jestli ne co jsou to za doktoři. Běž jinam. Někde se musí najít někdo, koho to zajímá. Já jsem měla v 18 letech mimčo a musela jsem se postarat o dítě, mažela a sebe. Seber se a postarej se sama o sebe, jak vidíš nikdo jiný to za tebe neudělá. Jestli budeš dookola omlouvat svoje rodiče nikam se nedostaneš a časem dopadneš stejně jako tvoje matka. A to si přece nepřeješ. Držím ti palce a napiš.
14. Listopad 2002 - 12:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahoj Kristyno (Renco), Tvoje situace je hodne slozita. Je ale potreba, aby ses rozhodla, co vlastne chces. Chces na vsechno zapomenout a pravdu se radeji nedozvedet nebo udelat krok do neznama a pustit se do boje, ktery Ti muze prinest velke objasneni. Myslim, ze sama jeste nevis. To, ze jsi sem napsala, je urcite znamka, ze se chces pravdu dozvedet, ale kdyz Ti sem nekdo nejakou radu napise, mas na to vzdy vymluvu, proc to nejde. Nedivim se Ti, rozhodovani je v Tvem pripade opravdu velice komplikovane. Jsi jeste mlada divka, ktera by se mela starat o sve kamarady, skolu a uzivat si mladi a ne resit takoveto otazky. Myslim, ze opravdu potrebujes pomoc od druhych, o nekoho se oprit. Od Tvych rodicu to ale nejspis cekat nemuzes. Znovu Ti radim - obrat se na nejakou krizovou linku. Neboj se, ze je otravujes, oni jsou od toho, aby Ti pomohli. Jsou zvykli, ze lide nevi, jak o svem problemu mluvit a ze casto jen mlci nebo se zakoktavaji. Hodne rodice omlouvas a ja to chapu, protoze k nim mas citovy vztah, ale nikdo nema pravo Ti nadavat do parchantu a krav, ani Tvuj otec. Vzchop se a postarej se o to, abys mela zivot jiny, nez maji rodice. Vim, ze ve Tvem veku to je jeste brzy, ale postav se na sve nohy a vezmi zivot do svych rukou. Samozrejme vim, ze jsi na rodicich jeste dost zavisla (finance, bydleni...), ale svuj zivot si uz ted muzes smerovat jinym, pro Tebe lepsim, smerem.Jak jsi uz psala, nikdo se s Tebou u doktoru prilis nebavi, takze ani nemuzes vedet, jak to s Tebou doopravdy je. Zkus zjistit, proc bys nemohla mit deti a nevzdavej se nadeje. Medicina je dnes v otazkach poceti ditete hodne daleko a jen velice malo zen nema nadeji mit deti. A pokud bys je opravdu mit nemohla, existuje adopce a Ty sve dite budes moct mit a starat se o nej s veskerou laskou. Neztracej nadeji. Kdyz budes silna a nesmiris se s beznadejnym osudem, urcite vyhrajes a povede se Ti lip. Drze se. Ahoj Petra
14. Listopad 2002 - 13:01
Obrázek uživatele Návštěvník
gerja (anonym)
Souhlasím s dvěma příspěvky - od Petry a Jany, neboť mi mluví z duše. Kristýno - jestli chceš něco zlepšit, musíš vědět jestli to opravdu chceš. Zdá se mi že stále tápeš... Mně osobně v životě pomohla taková banalita - papír a tužka a psala jsem si myšlenky na papír: co chci, co nechci a potom pod to co to obnáší (plusy a mínusy), pak jsem to podtrhla, sečetla a podala žádost o rozvod - a nikdy jsem toho nelitovala. Zkus si to dát na papír a udělat si takovou statistiku pro sebe - skvěle to srovnává myšlenky.
14. Listopad 2002 - 14:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristyna (anonym)
Ahoj někomu zde příjde divné že mi nikdo z doktoru nic nerekne a tak. Jenže moje mamka je docela známá v oblasti medicíny a farmacie a většinu doktorů má pod palcem. Tedy když někam jdem tak se prostě všichni baví jen s ní.No a že to mám vzít do vlastních rukou tak to jsem taky udělala když jsem šla za tou jinou gyn. ale rozhodla jsem se k činu moc pozdě jen mi předtím prostě nedošlo že je to tak duležité.Já už hodně dlouho se snažím dostat se z domova, ale asi sami víte jak je to těžké.Vím že tu mluvíte spíš o tom postavení se na vlastní nohy v rozhodování a tak ale pokud bydlím s rodiči tak to prostě nejde.Já nemůžu prostě jít něco jim oznámit a je to, tak to už bych byla mrtvá.Musím poslouchat na slovo a když někdo ve škole říká jaký mají vztah s rodiči tak se nestačím divit.Jednou jsem rodičům řekla(nevědomky že to slyší)tak se zblázněte a to si nedovedete představit co se dělo...Když ne mě křičí tak musím stát v pozoru a nesmim se hnout jinak mi jí ubalí ale to jsem se zase dostala jinam než bych chtěla.Takže chci se odstěhovat ale prostě to nejde nemám na to peníze nevím kde je mám vzít, když chodím do školy a domů se dosnu až odpoledne tak moc šancí na práci nemám no a brigáda prostě nestačí...Teď mě tedy ale trápí to že začínám být ve řídě dost neoblíbená a dost mě to mrzí.Dneska mi bylo řečeno že jsem furt smutná a že se mnou není sranda takže se nemůžu divit že se semnou nikdo nebaví, to tedy chápu ale nechápu proč si na mě musí vybíjet svoje komplexy!!A oni musí zase chápat že nemá každý takový problémy jako oni,jako třeba jestli si koupí tan kabát béžovej nebo černej...já jim ale narozdíl od nich vůbec nic nevyčítám ani je nekritizuju.Já tedy o svých problémech (skutečných) vůbec nemluvím ale strašně si vymýšlím ani nevím proč ale já mám pocit že když si vyprávíme zažitky z prázdnin tak musím taky něco přihodit ale pravda to být nemůže tak si vymýšlím a tak jsem si za ty dva roky vymyslela celou svojí rodinu a naše zájmy a co děláme o prázdinách atd., ale začíná se přicházet na to že tedy to nebude pravda kvůli tomu že mám stále výmluvy jim třeba ukázat fotky ,,z toho Řecka´´nebo tak.Nevim jak to přežuju do čtvrťáku.Taky nemám už v zásobě výmluvy na modřiny a jim taky začíná být podezřelí že mám moncla každý týden, ale naštěstí to nijak neřeší i když ze začátku byly takové nápady jako že to řeknou třídní ale to jsem ztropila scénu tak mě nachávaj nepokoji.CHCI SE PROTO ZEPTAT JAK VYCHAZITE V KOLEKTIVU???Vy přeci asi taky nebudete takový ty šťastný lidičky.U nás ve třídě je taky holka která má doma problémy ale toho druhu že si jí vůbec nevšímaj a vynahrazujou jí to penězi.Ta ale zahořkla a nedá se sní bavit je hrozně podrazácká a za každou cenu na sebe chce upoutat pozornost, já vidím že je nešťastná ale na povzch si toho nikdo nevšimne protože působí hrozně suveréně.Ta je na tom ale ještě hůř než já protože ta své pravé já pečlivě schovává pod spoustou přetvářek.Ta mi taky nejvíc ubližuje a štve všechny proti mě ale já nemůžu jí za to nesnášet protože ona ja fakt chudák.Chtěla jsem si s ní o tom promluvit ale jakmile zjistila že někdo třeba jen z polovičky odhalil její problém začla mě veřejně pomlouvat ale když se potkáme o samotě projde kolem mě se sklopenou hlavou.Taky by potřebovala pomoct...Co se toho osamostanění týče může to tady někomu připadat že jsem se zase vymluvila,ale já tohle je jedna z věcí které se opravdu snažím řešit, ale zatím na žádné řešení nepřicházím.Já ze začátku když mě ještě děcka ze třídy braly chtěla jsem chodit s nima ven a tak se dostat pryč no ale somo že mě rodiče nepouštěly.Takže ani na diskoteky nebo do hospody nechodim tak to jsem tedy tuplem divná :0)(ironický usměv).No a zase ty moje vyhlášené dlouhé dopisy můžu třeba udělat zkrácenou verzi pro spěchající :0).Já totiž když píšu švoje pocity tak tedy PISU.
14. Listopad 2002 - 18:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahoj Kristyno, urcite se ted nemuzes osamostatnit uplne. Nejsi jeste ani plnoleta, ale muzes si zacit srovnavat sve myslenky, cile a hlavne zivotni hodnoty. Myslim, ze jsi se ze sve rodiny poucila, ze takhle tedy ne. Takto Ty zit nechces. Jestli dobre chapu, tak jsi ve tretaku a mas pred sebou jeste jeden rok skoly s Tebou popisovanym kolektivem. Je fakt, ze sis to tam trochu ,,povorala" temi vymysly o rodine a volnem case, ale rok s nimi urcite nejak vydrzis a jak uz jsem psala, vyuzij ho k srovnani si myslenek, abys mohla do nove etapy zivota (dalsi studium nebo zamestnani?) vyjit nanovo, bez pretvarek a nejistoty. A ted me napadla jeste jedna vec. Jak uz jsem psala, jsem psycholozka a delam psychoterapii a pokud bys chtela, muzeme se domluvit na konzultaci. Pises, ze se Ti nechce volat na nejakou linku, kde toho dotycneho neznas. Treba by Ti tato pomoc prisla prijemnejsi. Muzeme se sejit v nasi terapeuticke mistnosti a promluvit si o Tvych problemech, pripadne se dohodnout na dalsi spolupraci. Pokud by ses rozhodla, napsala bych Ti samozrejme podrobnejsi informace o Terapeutickem institutu, ve kterem pracuji. Chapu, ze by ses mohla bat jit jen tak nekam a za nekym, koho neznas. Je ale rozhodujici, odkud jsi. Ja pracuji v Praze. Pokud by ses pro terapii rozhodla, napis to sem a ja Ti dam na sebe e-mail a muzeme se domluvit. Hlavu vzhuru. Sanci, jak situaci resit a dostat se z ni je hodne a ochotni lide, kteri by Ti radi pomohli, take jeste existuji. Ahoj PetraPS: Terapie je zadarmo. Plati si ji jen Ti klienti, kteri na to maji. Studenti, deti, duchodci, socialni pripady atd. to maji bezplatne.
14. Listopad 2002 - 20:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristyna (anonym)
Ahoj Petro ja chodim do druháku tak to budu muset vydržet ještě dva roky ale to je jedno...Jde jen o to že se citim hrozne sama nemam nikoho,nemam s kym mluvit ani doma ani ve škole proste nikde.Citim se hrozne osamnela.Mám ale ještě jednoho člověka kterému na mě opravdu zaleží-babičku ale s tou se vídám hrozně málo...K té tvé nabídce já cením si jí ale nevím jestli bych dokázala s někým mluvit a neproseděla tam třeba hodinu a ani necekla.Takhle když to píšu je to jednoduché nikdo mě nevidí, já můžu si rozmyslet co napíšu a když napíšu něco blbího můžu to vymazat ale co se řekne nemůže se vzít zpět. A já citila bych určitý závazek,asi.Taky mam strach jeste z neceho ale o tom fakt nemuzu ani psat.A ted se nasi zase vedle v kuchyni hádaj fakt super ja se radsi klidim dopisu to jindy...nebo to jeste schytam vetsinou to je nakonec vsechno moje vina...Budu o vsem přemýšlet prosím napsala bys mi ten mail?Kristyna
15. Listopad 2002 - 20:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahoj Kristyno, ma nabidka stale plati a bude platit, takze zalezi na Tobe, jak se budes citit a jak se rozhodnes. To, ze bys tam hodinu sedela a nic nerekla, vubec nevadi. Muzeme tam spolu klidne i mlcet nebo hovorit o vecech, ktere Te tolik netrapi. A pokud by Ti to bylo alespon trochu prijemne, muzeme se dohodnout zase na jindy a nejakym zpusobem pokracovat. Zadny zavazek citit nemusis. Toto je proste prace psychologa a v ni se pocita s tim, ze kazdy se nechce hned otevrit. V psychoterapii je hodne smeru a ja zastavam ten, ktery velmi cti klienta a to se projevuje tim, ze se hovori jen o tom, o cem klient hovorit chce! Nikdo se Te nebude vyptavat na udalosti z minula, na Tve zazitky a bolesti. Budeme o nich hovorit, jen pokud to Ty uznas za vhodne. Takze pokud je neco, co si chces nechat pro sebe, nikdo se to nedozvi a dolovat to z Tebe nebude. Tento psychoterapeuticky smer ,,nestoura" do minulosti a nehleda ,,jadro pudla", ale snazi se klientovi pomoct zit jeho soucasny zivot tak, aby se se svou minulosti dokazal vyrovnat. Uvedla jsem v hlavicce svuj mail (klikni na podtrzene jmeno a objevi se Ti), takze pokud bys chtela dalsi informace nebo pomoc, napis mi. Mej se pekne. Petra
16. Listopad 2002 - 12:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristyna (anonym)
Petro moc ti děkuji.Já napíšu ti.Teď jsem se vrátila z nemocnice byla jsem na té operaci,no nic příjemného to tedy není ale dá se to vydržet(s injekci proti bolesti :0))Tak já se jdu zase odšourat do postele moc dlouho nevydržim sedět.Píchali nám injekci do míchy na ochrnutí.Dneska už se to neděla v celkové anestezii ale v ochrnití od žeber dolů.Je to strašný pocit když si pak člověk praští do nohy příjde mu že plácá do kousku hovězího:0)Jo a pokud vám bude někomu někdy někdo tohle dělat braňte se!!Je to fakt ,,příjemný´´ když vám vrazí 5cm dlouhou jehlu do páteře no ale nebudu to zveličovat vydržela jsem to tak co.Mějte se fajn!!!
17. Listopad 2002 - 19:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristyna (anonym)
Ahoj Gerjo dík za radu co se týče toho napsání si seznamu a už jsem se do toho dala...Taky si myslím že by to mohlo pomoct přinejmenším na uspořádání myšlenek a to já v tohle chvíli opravdu potřebuju.
17. Listopad 2002 - 19:21
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
Prosim poradte, jak udelat za minulosti tlustou caru a nevracet se k ni. Jedna se mi o udalosti, ktere se staly cca pred 23 a 18 lety. Stale pri milovani na to musim myslet a nedokazu spoustu veci kvuli tomu delat, protoze mi to vyvola vzpominku, zvedne se mi zaludek a udela se mi uzko. Nikdy jsem o tom s nikym nemluvila otevrene. Partnerovi jsem vzdy jen rekla,ze mam spatne zkusenosti a ze to - treba pusou delat nemohu. On se s tim smiril a nevyzadoval to. Ted jsem poznala pritele, ktery mi rekl, ze se tim sidim o spostu zazitku a veci, ze musim odlozit hlavu pri milovani a nechat vsemu volny prubeh, ale jak se to dela? Jak se mam oddat sexu a nemyslet pri tom? Nikdy jsem takto neuvazovala a o techto strankach jsem nevedela. Prosim poradte. Dekuji
25. Březen 2003 - 8:29
Obrázek uživatele Návštěvník
kapka (anonym)
ahoj ivo,pokud sis precetla celou tuhle diskusi,vis,jak strasne je teyke se s necim podobnym vyrovnat a ze neni jiste,jestli se to zda kdy vubec povede,neylob se na sveho pritele,nejspis vubec nechape,o co jde a ani to chapat dost dobre nemuze,pokud to nezazil,byt tebou bych se do niceho nenutila,jo,jiste,mozna se o neco ochuzujes,ale proc bys mela vic trpet jen aby ses neochudila o neco jineho,kdovi,jestli by to stalo za to,snad pozdeji...ted tve zazitky.. proste chapu,ze nemuzes jednoduse pustit z hlavy jako neumyte nadobi a oddat se milovani. Byt tebou se nepokousim na to nemyslet a zapomenout,to se stejne nepodari,spis se pomalu naucit chapat,ze tohle je nekdo jiny,bude to chtit cas,mozna i psychologa (s kym jinym o tom chces mluvit? Jiste ,internet je fajn na vykecani se,ale psycholog ti da cilene dotazy tak,aby ti pomohl najit odpoved,kterou potrebujes)...pokud by ti vadila jen ta chut,poradila bzch ti sprchu,mozna stoji za to trosku plytvat vodou a zkusit to ve sprse,kde si ho muzes kdykoli umyt.
25. Březen 2003 - 16:51
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
dekuji za radu, ale co kdyz to neustojim a udela se mi spatne?Vim, je to uz davno, ale jen myslenka na to mi sevre zaludek. Co si pak o me pomysli?
25. Březen 2003 - 17:21
Obrázek uživatele Návštěvník
kapka (anonym)
kdyz se ti udela spatne, tak urcite ne najednou,ucitis to,takze toho zavcas nechas,aby to nebylo jeste horsi, mozna zacnes jen jednou pusou a radsi hned pryc,az zjistis,ze ti ta pusa nevadi,das dve,tri a casem se z nich mozna stane polibek,mozna ne. A neboj se,co si bude myslet,tim se jeste vic nervujes,je mozne,ze presne nechape,co se ti odehrava v hlave,ale urcite pochopi,ze nutit te do neceho,z ceho ti neni nadvakrat te nemuze,kdyz te ma rad, jen mu obcas zdurazni,ze on za to nemuze. TO,ze to je davno,neznamena vubec nic,pokud sis to zasunula do podvedomi nezpracovane a doposud tomu nevenovala pozornost,mozna je to hrozny,ale nebran se tomu,kdyz jsi sama,zkus na ten zazitek myslet,pokud te to nuti,ale ne jako mala (myslim,zes byla mala) holka,jako dospela,ktera uz muze rict,co chce a nechce, predstav si sebe jako malou,pohlad se, obejmi se,...zni to drasticky,takhle si to predstavovat a vzpominat na to,ale aspon si to naplanujes,neskoci to na tebe necekane,pak mozna uz budes vedet,co muzes cekat,kdyz se pokusis ve sprse polibit pritele na penis a nebudes se toho tak bat. Ale rozhodne v tom libani nepokracuj moc rzchle a kdyby ti to delalo vazne velke problemy,a pokud se necitis na ozivovani vypominek sama,najdi si psycholozku,nech si poradit treba na mistni lince duvery nebo od znamych,kterym veris, pokud bys chtela a mela velky strach tam jit,popros pritele,jestli by te tam doprovodil,nemusi jit s tebou dovnitr,uz to je velka pomoc,kdyz tam s tebou jde a pocka na tebe venku nebo si te pak vyzvedne. Nechod do poradny,tam ti v tomhle nepomuzou,zkus rovnou klinickeho psychologa,je to sice proces zdlouhabejsi,ale stoji vetsinou za to,ne proto,abys mohla pritele kourit,ale proto,aby ses ty sama zbavila vnitriho napeti a strachu,ktery asi v sobe nevedomky nosis,to,ze se pak mozna budes i mene bat techto praktik,je jen takovy bonus. A co hlavne,neyapomen,ze s kourenim maji problem i zeny,ktere zadne podobne trauma nezazily,takze se vaye nesmis divit,ze ti to nejde. Promysli,co udelas a klido napis,k.
25. Březen 2003 - 18:55
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
Kapko dekuji, budu nad tim uvazovat. Sice mi rikal, ze me chape, ze me nutit do niceho nebude, co by z toho mel, ale stejne mam strach. Asi jsem se nikdy neoddala opravdove lasce, protoze me nikdo nemiloval tak, abyto clovek prekonal. Myslim si, ze kdybych vedela, ze me ten clovek opravdu miluje celou svou dusi, urcite bych to aspon zkusila, ale takhle nevim. Myslim si, ze je to vrchol duvernosti. Ale asi jsem naivni, ze. Slapky to delaji bezne kazdemu a nevadi jim to!
26. Březen 2003 - 7:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Stáňa (anonym)
archanděli gabrieli, ty seš takovej chudák a to určitě úplně všude a toho tvýho camprdlíka si můžeš klidně useknout, nikomu chybět nebude. A mě můžeš věřit, já jsem nikdy znásilněná nebyla, ale na takovéhle primitivní ubožáčky mám nos. stáňa
26. Březen 2003 - 7:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Stáňa (anonym)
ahoj děvčata, zkuste vymazat tyto psychické zážitky pomocí kineziologie, tuto metodu používám a je mimořádně účinná. Pokud chcete bližší informace, můžete mi zavolat na mobil 604899391. ahoj Slávka
26. Březen 2003 - 7:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana" (anonym)
jo, archanděl_gabriel si ho může rovnou naložit do lihu!!!!!!!!!
26. Březen 2003 - 15:12
Obrázek uživatele Návštěvník
kapka (anonym)
ivo,za prve,ty prece nejsi prostitutka,a ikdybys byla,to prece jeste neynamena,ze by ti to nevadilo,navic spouste holkam to nevadi a nejsou prostitutky,neohliyej se,co ostatni muyou a nemuzou,ale co muzes TY,co ti pomuze,myslet si,coi asi jsou schopnty jiny holky...pokud cely svet nebude chtit kourit a ty ano,tak to delej, pokud by cely svet kouril a ty nechtela,tak to nedelej.....nevim,jak na tom doopravdy jste s pritelem,to musis citit sama,jestli te miluje,ale pokud by te nemiloval a zalezelo mu jen na tomhle jedinem,prece by s tebou nebyl si myslim,jo a jeste neco,pokud mas vayne spatonou ykusenost,tvuj pritel te muze milovat sebevic,nepomuze to,ta nechut je pak silnejsi ney laska,neni vse jak v pohadkach,ze laska znici vsecky neprijemnosti,naopak,spoustu jich i prinasi,ale jen proto,zbychom se diky reseni problemu vyvijeli,tak to nevydavej,prvni kroky uz jsi udelala napsanim na doktorku,zatim,pa,k.
26. Březen 2003 - 18:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef (anonym)
Můžeš přispět svými neotřelými názory a pozitivními životními zkušenostmi do Managerské školy života a osobnostního seberozvoje ? Http://www.pandora.cz/part/2002/10/49663 Tě TAM dovede.
19. Duben 2003 - 10:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Druhý májový den jsem byla znásilněna. Snažím se na to nemyslet, což se mi v práci vcelku daří, ale jakmile se zhasne a ulehnu do postele, prožívám to znovu. Jinak si myslím, že to zvládám celkem dobře. Pořád si říkám, že mě taky mohl zabít, čímž vyhrožoval. Vědomí, že můj život skončí tímto způsobem, mi pomohlo zachovat si chladnou hlavu, nevzpírat se a dělat, co mi říká. To vše v naději, že mě pak nechá jít. Nevím, co je to za zrůdu, který si doslova "uloví" ženu a i přes její děsivý strach jí dá pocítit svou převahu. Když pominu vše, co následovalo, byl pro mě nejhorší ten moment překvapení, kdy jsem na sobě najednou cítila cizí ruce, slyšela hlas, který určitě ještě dlouho slyšet budu... Vím, že je to ještě čerstvé, a že s tím asi budu muset nějakou dobu bojovat. Nabízeli mi pomoc tarapeuta, ale myslím si, že více by mi pomohlo, kdybych si o tom mohla popovídat s někým, kdo má třeba stejný nebo podobný osud. Pokud by někdo věděl o nějakém centru v Brně či okolí, budu ráda za každou zprávu. Nehodlám se někde schovávat, brečet do peřin a vinit se za to, že jsem byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Vím, že už se stalo a není cesty zpět, ale já chci žít dál a věřím, že každá z nás. Držím palce všem a když budete chtít, tak napište, budu ráda.:)
6. Květen 2003 - 9:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Druhý májový den jsem byla znásilněna. Snažím se na to nemyslet, což se mi v práci vcelku daří, ale jakmile se zhasne a ulehnu do postele, prožívám to znovu. Jinak si myslím, že to zvládám celkem dobře. Pořád si říkám, že mě taky mohl zabít, čímž vyhrožoval. Vědomí, že můj život skončí tímto způsobem, mi pomohlo zachovat si chladnou hlavu, nevzpírat se a dělat, co mi říká. To vše v naději, že mě pak nechá jít. Nevím, co je to za zrůdu, který si doslova "uloví" ženu a i přes její děsivý strach jí dá pocítit svou převahu. Když pominu vše, co následovalo, byl pro mě nejhorší ten moment překvapení, kdy jsem na sobě najednou cítila cizí ruce, slyšela hlas, který určitě ještě dlouho slyšet budu... Vím, že je to ještě čerstvé, a že s tím asi budu muset nějakou dobu bojovat. Nabízeli mi pomoc tarapeuta, ale myslím si, že více by mi pomohlo, kdybych si o tom mohla popovídat s někým, kdo má třeba stejný nebo podobný osud. Pokud by někdo věděl o nějakém centru v Brně či okolí, budu ráda za každou zprávu. Nehodlám se někde schovávat, brečet do peřin a vinit se za to, že jsem byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Vím, že už se stalo a není cesty zpět, ale já chci žít dál a věřím, že každá z nás. Držím palce všem a když budete chtít, tak napište, budu ráda.:)
6. Květen 2003 - 9:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Klára (anonym)
Prolistovala jsem rubrikou,nečetla jsem úplně všechny články,ale dost jich bylo. Nenašla jsem ale žádný,který by mohl být mým článkem... můj příběh se totiž liší v tom,že ještě není ukončen. Možná teď kroutíte hlavou a říkáte,co to ta holka plácá?Ale ne,mluvím k tématu. Můj trenér na volejbal(zároveň přítel rodiny) mě znásilnil. Nebylo to jen jednou a nejspíš taky ne naposled. Mám z něj strašnej strach.Cejtim se hrozně a stydim se to někomu říct,je to hloupý-když se to týká týhle věci,ale já prostě nemůžu. Snad by ani mamka s tátou nevěřili,že se to doopravdy stalo. Ještě nevim,co udělám,ale takle to rozhodně zůstat nemůže,nežiju jako dřív. Pořád se jen někde schovávám,abych na něj náhodou nenatrefila někde osamotě. Za každý názor velký DÍK Klára,18
13. Květen 2003 - 20:20
Obrázek uživatele Návštěvník
petka (anonym)
klaro,chapu,ze se stydis a moc,a je ti neprijemne o tom mluvit,snad ale chapes,ze to neni tvoje vina,co se stalo, zkus se prosimte rozhodnout,jestli se chces takto dal strachovat a nevedet,co se kdy zase stane a bude to hrozny,nebo neco udelas, to znamena,nekomu to reknes,protoze sama to asi nesvedes,protoze ses vystrasena a nezvladnes jit sama na policii. Je fakt,ze kdyz se rozhodnes to tak nenechat,muze to byt na nejaky cas horsi v tom,ze se o tom dovi vic lidi,budou se te ptat,nekdo mozna nebude verit,takze lehky to nebude tak ani tak,ale takhkle bys s tim aspon neco udelala, no ale je to na tobe,neni prijemny nekomu popisovat,co ti udelal,na druhou stranu...on s tim asi neprestane,pokud mu to proslo,takze....nechat se znovu nasilnit je asi horsitakze co,-muzes okamzite prestat chodit na volejbal-mas pravo byt nastvana a pokud je to rodinny znamy, okamzite odchazet kdyz se u vas doma obevi,odmitat se o nem bavit,pokud se rodice v te chvili budou ptat,rekni jim,ze jiste on jim to rad vysvetli-zajit sama na policii, nikoho nevarovat,ani rodice, nekteri jsou chapavi,jini to odmitaji a chteji to "ututlat" jenze ty proboha nemas co tutlat,tenhle clovek ti udelal jednu z nejhnusnejsich veci na svete-rict to treba babicce, tete, snad ucitelce,pokud mas nejakou blizkou,aby ti pomohly a poradily,co dal,podporily te.-pokud fakt nevis,jestli teda neco delat nebo ne a pokud vlastne jses z toho dost mimo,coz urcite ano,zavolej si na linku duvery a vykecej se, jen pozor,ne vsude jsou zrovna mili,jedina kterou znam dobre a kde ti opravdu i pomuzou je detska linka 800155555,ta je casto obsazena... lepsi je kromerizska linka pro dospele,tam jsou fakt uzasni, a nikdy, nikdy te neodbudou,at se rozhodnes pro cokoliv,zavolej tam kazdopadne a reškni,jak ses rozhodla a zeptej se,co si o tom mysli,je to asi pro tebe mezimesto,linka je ale nonstop,tak snad ses obcas sama doma a muzes si to v klidu vytocit, cislo je573331888,drzim palecky,pa p.
14. Květen 2003 - 13:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Ester (anonym)
Rozhodla jsem se napsat svůj příběh, který bude možná odstrašujícím příkladem pro ostatní, ale na druhou stranu si uvědomíte, že v tom nejste samy. Pracovala jsem jako asistentka ředitele v jedný firmě. Moje práce obnášela jezdit na služební cesty se šéfem. Jezdilo se na 2 a více dní. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že máme se šéfem společný pokoj. Byl to opravdu šok. Horší šok přišel večer, když jsme se ukládali ke spánku. šéf se při večeři docela namazal a večer mě na pokoji začal osahávat. Nenechala jsem se a vynadala mu. Noc jsem přečkala bez zneuctění, ale se šrámem na duši a s hnusným pocitem na zvracení. řekla jsem to jen kamarádce, protože se vlastně nic nestalo,tak jsem nechtěla nikomu nic říkat. Ale obtěžování se opakovalo na dalších služebních cestách, vždy jsem se ubránila. Až jednou, skoro jsem usínala, když v tom mi ho strčil do zadku. Bylo to strašné. Odstrčila jsem ho (nebyl žádný silák). Pak dal pokoj. Ale já se rozhodla se mu pomstít. Nepřipadalo v úvahu odejít z práce, nezaměstnanost velká a když bydlíte sami, musíte mít peníze na jídlo. Nevěřili byste, co se mi urodilo v hlavě a co jsem udělala. Sedla jsem si na něj a vyspala se s ním. V tom ze mě spadl strach a beznaděj. Měla jsem navrch, já byla ta, která ovládla situaci. Tak jsem začala spát se šéfem, který mě původně znásilnil. Neuvěřitelné. Ale stalo se to, že jsem se do něj zamilovala a on do mě taky. Naše láska neměla hranic, jezdili jsme na služební cesty jako na výlety, užívali jsme si, spali po hotelích. Vzpomínám na to jako na jedno z nejlepších období mého života. Ale občas se mi vrací pocity z toho znásilnění. Je to láska a nenávist. Asi vás zajímá, jak něco takovýho mohlo skončit. On začal dělat žárlivé scény a jeho chování vůči mě se zhoršilo. Dělal si nároky na můj volný čas, i přesto, že byl ženatý. Chtěl mě mít jen pro sebe. Byl to začarovaný kruh, ze kterého jsem utekla. Našla si jinou práci a s ním se přestala stýkat. Byla to etapa mého života, na kterou se nezapomíná, ale nechtěla bych to prožít znova. Teď si kladu otázku, jak je možné milovat někoho, kdo vás znásilní? Náš rozchod mě hodně zranil a málem jsem skončila na psychiatrii. A má pomsta? On mě miloval víc, než si dovedete představit, dodnes se nevzpamatoval z toho, že jsem ho nechala. Teď je to nějaký rok, co je to za mnou a jsem šťastná, že to tenkrát skončilo. Jestli můžu radit, holky nezačínejte si nic se šéfama, nemůže to skončit dobře. Je to poprvé, co jsem někomu řekla tento příběh. A doufám, že i naposledy.
14. Květen 2003 - 13:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Dominika (anonym)
To byl zas den...!!! Každý ráno ležim v posteli a toužim po tom,abych se už nikdy nemusela zvednout nebo abych se z ničeho nic ocitla někde daleko od svých problémů a hlavně od lidí, který takový problémy umí nadělat. Nemusim chodit pro příklad daleko-můj strýc. Bydlí s náma pod jednou střechou,nechápu,že si naši nevšimnou,že je to zvíře a ne člověk! Trochu je snad omlouvá jejich povolání-máma pracuje na směny a táta v zahraničí,ale ...Mám už toho dost!! Všeho!!! Svojí slabosti,kvůli který všechno někomu neřeknu,mám dost přetvářky a celýho svýho života.Vždyť já snad už ani nemyslim,jen koukám do blba a nic...prázdno..nebo probírání problémů,znova a znova. Jak z toho všeho vybruslit,aby se to dozvědělo co nejmíň lidí,abych proti sobě nepoštvala naše,abych...byla jako dřív. Doma skoro nejsem. Našim to ani neni divný,jak sem už řekla hodně pracujou a navíc dost sportuju,takže všechen čas strávenej mimo domov se tomu automaticky přičítá. Potíže mi postupně přerůstaj přes hlavu... Sem šíleně nervózní,nemám menses (už tři měsíce)-možná to je ale tim,že sem trochu zhubla, občas taky záchvat klepavosti,klepu se po celym těle jako ty malí pejsánci-ratlíčci,když jdou v zimě na procházku. Pozoruju u sebe i nějaký sklony k sebetejrání,---jizvičky začínaj přibejvat... Svýho strejce nesnášim, šíleně mi buší srdce už jen když ho vidim. Nenechá mě bejt dokud se někam neodstěhuju-a to zatim nehrozí,protože ještě celej příští rok budu tady chodit do školy. Proč? Proč? Proč? Ptám se se sama sebe pokaždý, když to zas udělá.... Sebelítost je taky hrozná věc :o( Našim to říct nemůžu,zní to divně,ale sou to pro mě skoro cizí lidi. Vlastně ani od vás nežádám nějakou pomoc,jen sem si chtěla trochu ulevit a napsat,jak moc sem pitomá, že si nechám ubližovat. Je super,že nějaký takovýhle stránky sou... díky lidi,že ste tohle přečetli :o)))
20. Květen 2003 - 20:55
Obrázek uživatele Návštěvník
petka (anonym)
dominiko,takhle te uplne znici,ctu tohle se slzama v ocich a je mi lito,ze jsem coci kdysi nerekla vubec nikomu,ani se neporadila co s tim,dnes je to tak davno,ze by tomu nikdo neveril,takze prosimte,udelej jeste druhy krok,kdyz uz jsi udelala prvni a zavolej na cislo,ktere jsem napsala nekam vys,doporucuju linku v kromerizi,jsou vayne skveli,nenuti te,abys neco podnikala,ceho se bojis,jen si urovnas myslenky lip v rozovoru se sice cizi,ale chapajici osobou,chat je fajn,ale je to nadlouho,nemas moc rychle odpoved,zivej hovor je lepsi,...nemas babicku? Ze bys spavala u ni.....radsi dodelat skolu jinde ney vubec,se spoluzaky se muzes ppotkat i jinde,dryim palce,....jo a sebelitost je v tehle chvili u tebe na miste,nemuzes si rikat,ze vlastne zivot je sranda a ze se ti nic nedeje, zdravim,p.
21. Květen 2003 - 14:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Dominika (anonym)
Sem moc ráda,žes mi napsala,co si o tom myslíš. Babičku mám,dokonce dvě,ale ani jedna nebydlí v tom městě,kde my. Vůbec tu nemáme příbuzný. Občas zůstávám u nějaký z kamarádek nebo ony u nás,ale tim se řeší situace JEN na jeden večer (noc)... Jít do jinýho města taky zatim nepřipadá v úvahu-hraju za město tenis, vedu tu kroužek aerobicu... o kamarádech a bráchovi,který bych tu nechala beze mě opuštěný ani nemluvim. Když tak přemejšlim o tom,cos mi napsala,přijde mi lepší takle diskutovat než se s někym bavit po telefonu. Tady můžu libovolně dlouho přemejšlet o tom,co napíšu, když se mi něco nelíbí,zas to vymažu.. a to při mluvení nejde. Možná bych se o tom ani bavit nedokázala. Když to píšu do compu, mám pocit,skoro jako kdyby se to stalo někomu jinýmu. Ale i tak dík za všechny rady. Měj se krásně! Ahoj Dominika
21. Květen 2003 - 16:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Dominika (anonym)
:o(( Tenhle večer sem sama doma. U nás je to docela neobvyklý,ale ani nemám tu správnou radost,kterou lidičky při týhle příležitosti mívaj. V televizi nic nedávaj, do hospody,kde bych někoho známýho určitě potkala se mi jít taky nechce.. mám zas depku. Nebejt tady u compu,určitě bych si už zas někde nožíkem rozrejvala jizvičky. Chjó..co děláte v takovejch chvílích vy???
22. Květen 2003 - 21:45
Obrázek uživatele Návštěvník
zuza (anonym)
ahoj, já jsem "ta zuza" co začala tohle téma. Moje řešení depresí není nejlepší - já se totiž tak trochu přejídám. Ne zas tak úplně, že by mi bylo špatně, ale večer se vždycky potřebuju pořádně nadlábnout, abych měla "aktuální výčitky svědomí" z toho že budu tlustá (což zatím nejsem)a nemyslím tak moc na ty jiný věci. I když srovnáním s tvojí situací bych si měla dát facku, protože jsi na tom o moc hůř než já, protože "to mám za sebou" už od malička, a doufám, že se to nebude už nikdy opakovat. Stejně nějak tím svým strachem z opačného pohlaví asi ty úchyly přitahuju...o čemž jsem se nedávno zase přesvědčila... Je mi tě moc líto... Ahoj Zuza
26. Květen 2003 - 11:16
Obrázek uživatele Návštěvník
petka (anonym)
ahoj holcinky, no jak jak kdy, casto telefonuju...ted uz mene, no a zacala jsem delat jogu,ale az ted,kdy je davno po vsem, chodim tam 2 roky a asi po roce to prestalo byt jen civeni tela a prisly meditace,nekdy je to divne,ay se clovek roybreci, ale celkove je to zklidneni,ne neni to pryc,ale dost mi joga pomaha...a taky se obcas preziram nebo sedim u compu...jen jizvicky si nedelam,no vlasten delam, ale jen na prstech....kocenky,na tohle asi nema nikdo co rict,pokud neni odbornik,nepomuze, pokud nezazil, nechape,..ale jak to udelat,kdyz clovek potrebuje oboji,co?Preju hezkej den,snad
26. Květen 2003 - 14:47

Stránky

Přidat komentář