102 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Dá se žít s nepříjemným mrzoutem a skeptikem?

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Radka (anonym)
Ahoj, prosím všechny rozumné, zkušené a soudné lidi o pomoc. S přítelem jsem 3 roky. Jeho bych charakterizovala jako velmi inteligentního a svým způsobem dost zajímavého, je však velký škarohlíd a cholerik. Upřímně: jeho známí a kolegové z práce (pracujeme spolu) jej považují za téměř nesnesitelnou osobu. Nadává lidem, když něco zapomenou, vytýká jim jejich chyby, je hyperkritický. Protože můj otec patří mezi tento typ lidí a mamka to snáší, asi jsem zapadla do stejného vzorce a myslela jsem si, že to není překážka vztahu. Zvlášť máme-li stejný zájem a dokážeme si někdy pěkně povídat. Často je však na mě velmi nepříjemný, ironický, zřejmě jej nepředělám (moc jsem se nesnažila, nejsem příznivec předělávání lidí). Váhám, protože jinak to bude spolehlivý partner a otec. Jen mě to dost vysává. Dík všem, zvlášť zkušeným či kompetentním:-))) Radka
19. Leden 2004 - 13:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarcina (anonym)
Ja jsem takovyho partnera taky zazila. Byl skepticekj a pesimistickej uplne ke vsemu. Vubec nehledal na zivote nic pozitivniho a me to strasne ubijelo. Vsechno bylo jen spatny, voda byla spinava, polticka situace uplne ztracena, vyhlidky zadny, nase deti budou chudaci, vsechno bude jen horsi. Me tenhle jeho zivotni pristup hrozne vadil, ale nejakou dobu jsem to snasela, protoze jsem ho mela rada. Ovsem moje okoli to snaselo mnohem hur. Kdyz jsme byli nekde posedet s mymi prateli a on tam vytahl tyhle svoje pesimisticky prognozy, tak to nikdo nebyl schopen vstrebat. Kdyz jsem k tomu pripocitala jeho cholerickou povahu, trvalo to presne pul roku, nez jsem vztah ukoncila. Malem jsem z nej skoncila v blazinci, citila jsem se jako nula, protoze spatne nebylo jen vsechno ostatni, ale predevsim ja a postupem casu jsem byla horsi a horsi a on si na me vyleval veskerou svou zlost. NO des. Taky je dodneska chlapec sam. Na rozdil ode me. Ale zaplat panbuh, ze uz s nim nemam co do cineni. je to ubijejici
19. Leden 2004 - 14:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Papick (anonym)
Já bych v takovém vztahu nevydržel a určitě bych ho ukončil (tím ale nechci radit). Já se snažím vidět na světě to lepší i když je pravda, že dnes toho dobrého moc není, ale člověk musí být optimistou, jinak by si mohl hodit mašli a měl by pokoj, ale to není ono. Já bych radil napsat nějaký fiktivní příběh ve kterým by figuroval jako hlavní osoba jak spolupracuje a jedná s jinými lidmi a aby se v něm shlédl. A aby to nepoznal, tak mu říct, že je to z internetu nebo časopisu a že jsi to dostala k přečtení. Možná, že když se v tom uvidí, tak pochopí, že by se měl změnit. Ale to záleží pouze a pouze na něm, zda chce. Kdysi se mi dostala do ruky kniha Dost bylo kokotů od Xaviera Cremente a popisovala v podstatě tento typ lidí a jejich chování. V knize jim říkal kokoti a vysvětluje proč. Zábavnou formou líčí chování těchto lidí. Celkem vyšli 3 díly a doporučuji ji k přečtení.
19. Leden 2004 - 15:04
Obrázek uživatele Návštěvník
kokrouč (anonym)
Radko, zarazila mě jedna tvá věta, okteré si myslím, že to je právě to, co nemůžeš vědět. Píšeš, že bude spolehlivý partner a otec. Tato věta, sama o sobě, svědčí o tvém velmi zodpovědném přístupu, přemýšlíš dál a kladeš si ty správné otázky. Což není úplně obvyklé a máš za to můj skutečný obdiv.Nicméně, právě proto, že se takto ptáš, si zkus i sama odpovědět. Nebude se právě takto chovat k dětem ? Nenapíšu nic objevného - děti po sobě neuklidí, dělají většinou to, co rodič nechce, nenosí ze školy vždy nejlepší známky a to pomíjím dobu, kdy jsou ještě v peřince a řvou v tu nejnevhodnější dobu a lezou jim zuby. Zkus si představit svého partnera v těch nejvypjatějších situacích, po deseti probdělých nocích, ty jsi vyčerpaná a nemáš vůbec na nic chuť. Obstál by v tvé představě ?
19. Leden 2004 - 15:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Radka (anonym)
Moc vám všem díky! Moje pochybnosti vycházejí z toho, když konfrontuji pohled svůj a okolí. Sama jsem hodně tolerantní, nevím, jestli dokonce ne splachovací. Snažím se pochopit, proč je rozladěný. Moc mě zraňuje jeho nespokojenost, často se snažím mu ji vymluvit, ať to bere, jaké to je. Dát mu sílu, aby to překonal. Proto jsem napsala, že mě to vysává. Ke mně (+ několika lidem, kterých si váží) se nechová nikdy tak hrozně jako k ostatním. Stejně mi vadí, že k jiným ano.
19. Leden 2004 - 15:34
Obrázek uživatele Návštěvník
kokrouč (anonym)
Radko, ale to je jen otázka času, za pár let manželství se hodně změní a třeba to, co dneska v sobě nějak potlačuje, abys mu neutekla, tak pak pustí a už bude pozdě, budeš za něj vdaná, budeš s ním mít dítě, nebo dvě, potom se špatně odchází.Možná je problém, že spolu děláte, ty ho vlastně vidíš, jak se chová, téměř celý den. A že tě to vysává ? Kde je hranice, za kterou se za něj třeba budeš stydět ? Nestalo se ti to už ?
19. Leden 2004 - 22:43
Obrázek uživatele Návštěvník
webmaster (anonym)
Předmět: Dá se žít s nepříjemným člověkem? Autor: Mirka Datum: 19.1. 2004 18:44:43 Žít se dá s kýmkoliv. Plno žen žije s alkoholiky, surovci...Záleží jestli to tobě vyhovuje a stojí ti ten vztah za to, aby si snášela určité ne příliš příjemné okamžiky. Předmět: Dá se žít s nepříjemným člověkem? Autor: Monika Datum: 19.1. 2004 18:53:43 No, holka a to jste na začátku. Co až ta zamilovanost vyprchá? Top on začne kritizovat tebe a co Ty? On sám určitě věří, že má vždycky pravdu. Zdrhni. Předmět: Dá se žít s nepříjemným člověkem? Autor: Monika Datum: 19.1. 2004 18:56:11 A ještě něco, s takovým partnerem zůstaneš bez přátel. Snad nejsi taková chudinka, abys musela vzít zavděk každým? Předmět: Dá se žít s nepříjemným člověkem? Autor: JanaX Datum: 20.1. 2004 11:21:13 Dá, moje maminka je toho důkazem. Táta je asi ze stejné sorty chlapů, o kterých píšeš. Ale já tátu tak od svých 16 let nesnesu, teď už jsem dospělá a žiju v jiném městě. Na návštěvu za rodiči jezdím párkrát do roka a vždycky tak nejvýše na 4 dny (právě kvůli tátovi tam déle nevydržím). Na mě osobnost mého tatínka zapůsobila při výběru partnera úplně obráceně. Mám intuici a "nos" na arogantní, cholerické a nesnášenlivé muže a mý partneři byli vždy opakem otce - vlídní, přátelští ... Takže já bych od takto nepříjemného muže utíkala už po prvním setkání:-)
24. Leden 2004 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
slunečnice (anonym)
Radko,myslím,že život je příliš krátký na to,aby jsi si ho ničila s někým takovým. Stokrát nic i osla umořilo.Nenapodobuj maminku a najdi si vlastni Tobě přijemnou cestu dokud nemáš děti a jiného životního druha, i dobrodruh se jednou usadí a je fantastiským otcem a manželem,nikdy nikdo si nemůže a není jistý tím druhým na 100%.Soužití s tímto typem muže je vyčerpávajíci a kousek po kousku ti bude ubývat vnitřní radost a láska budeš se trápit a hledat východisko,nebo se s tím smíříš a jak napsal někdo výše, bude to na blázinec.Věř mi mám to za sebou. Hodně štěstí
13. Březen 2004 - 20:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Hana (anonym)
Takovému partnerovi se dává "nálepka" schizoid. Je to člověk, který má hodně "slupek" kolem zářivého jádra. Jenže, než se k němu prodereš, tak jsi úplně vysílená. Metoda je jediná- snažit se odejít z negativního pole, když je naštván ve chvíli, že cítíš, že to neuneseš - třeba omluvit se "promiň, musím si odskočit" a dále se na něho dívat jako pozorovatel. Neočekávat nic moc a radovat se s dobrého dne partnera. A jak už to řekl sám Šalamoun, co dělat, aby Tě ten druhý miloval: "Miluj, miluj, miluj"
13. Březen 2004 - 23:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Ales (anonym)
Mila Radko, hlavne nevim, proc by clovek s takovym divnym partnerem mel zit. V partnerovi by mel clovek hledat oporu a krasu (dusevni i fyzickou) a takove veci.Bud musi ten tvuj mit nejake jine vynikajici vlastnosti, nebo vazne nevim proc si s nim :-)
14. Březen 2004 - 0:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Radko, mám podobnou zkušenost se svými známými. Ona je skvělá, živá, optimistická ženská, on je skoro nesnesitelnej bručoun, kritik, cholerik- alespoň tak to bylo, když jsem je poznala. Jednou jsem si o tom s ní povídala- ptala jsem se jí, proč s ním vlastně je, proč to svoje slunce nechává překrývat takovým černým mrakem. A ona mi řekla- já ho miluju. Vybrala jsem si ho a chci s ním být. Jsou spolu deset let. Za tu dobu se vůbec nenechala ovlivnit, zlomit, pořád je podnikavá, veselá, plná optimismu. Když jí ten muž nějak nevybíravě odmítne, na něco nadává, kazí zábavu, ona dělá, jakože nic. Na jeho negativní reakce prostě nereaguje, nebo jen řekne- ty se zas mračíš, co se dá dělat. Za tu dobu se ale podstatně změnil on- prostě ho tou svou trpělivostí obrousila do docela přijatelné podoby. Když jsem s nima byla naposledy na chatě, zase mu něco navrhla- že půjdou chytat rybičky rukama:).., a zase jí řekl něco jako ty ses zbláznila, prosimtě, taková pitomost, a ona zase klasicky odběhla sama s dětmi do tý vody a chytali ty rybičky a já jsem zůstala sedět s ním na terase a zeptala jsem se - proč s ní nejdeš a on řekl: vždy´t bych jí to kazil, ale díval se na ně tak neskutečně láskyplně, s takovým pobaveným úsměvem- byla to hrozně milá situace. Tak nevím. Za sebe prohlašuju, že bych takového chlapa nechtěla, ale Ty, Radko, musíš v tomhle myslet sama za sebe, my tady Tvého přítele neznáme. Já bych chytala rybičky určitě se svým přítelem a nasmáli by jsme se spolu a soutěžili, ale zase se na mě nikdy tak obdivně nepodívá z terasy..nevím, je to otázka volby.
14. Březen 2004 - 18:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Romario (anonym)
Nechal jsem si na sebe zhotovit takový základní typ osobnostního psychologického testu grafologickou metodou, který mimo jiné prokázal sklony k schizoidnímu chování. U mne se to projevuje hlavně stahovačností, mnohdy neadekvátními reakcemi na narážky k mé osobě. Já osobně velice nerad rozpoutávám hádky, ale bohužel mé občasné návaly vzteku toto způsobuje, zásadně se vždy vyvarovávám vulgárním výrazům. Příčinu vidím mimo jiné v tom, že se stále nemohu zbavit některých komplexů(hlavně tzv.
15. Březen 2004 - 15:13
Obrázek uživatele Návštěvník
slunecnice.. (anonym)
Katko,to jsem zažila u kamarádky a proto jsem doufala,že i já to optimismem,láskou a trpělivostí změním - ani náhodou.Hano,člověk Tebou popisovaný myslím není Radčin přítel,nechci se přít a neberu Ti právo na názor,ale i milování má svůj strop,nemělo by vést k sebezničení.V jiném případě s Tebou souhlasím.
15. Březen 2004 - 18:30
Obrázek uživatele Návštěvník
dezko (anonym)
na jednej strane chapem, ze si asi nevies rady a chces poradit, ale na druhej strane mi to pripada tak trochu podle, ze sa za jeho chrbtom bavis s cudzimi ludmi o tom, ci sa s nim mas rozist alebo nie. podla mna by si mu to mala otvorene povedat, co ta trapi a podla toho, aky by on zaujal postoj, by si sa mohla rozhodovat. mozno by bol ochotny sa kvoli tebe zmenit. samozrejme treba najst kompromis a nie silou mocou trvat na svojom.
26. Březen 2004 - 14:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Olda (anonym)
Padly tu same moudre nazory, ani mi nenapada co noveho pridat. Ale podtrhnul bych ten, ktery rozebiral chovani takoveho cloveka v roli otce. Osobne bych chtel, aby na moje deti vychovaval clovek s povahovymi rysy, ktere povazuju za spravne. Nejhorsi se mi jevi, ze se Tvuj pritel chova osklive ke vsem krome svych blizkych - to je fakt k zamysleni.
26. Březen 2004 - 18:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
..slunečnice, ale ona ho ta kamarádka právě vůbec nechtěla změnit- dělá věci, za které bych se za něj propadla studem, každý se jí vpodstatě diví, že s takovým volem může být, ale ona prostě je. Nemluví o něm, všechno dělá sama (dovolené, akce s dětmi), a když jedou náhodou spolu, on se chová debilně. No vidíš, a ona je nezlomná. Asi jí stačí ty lehký projevy hluboký lásky, on jí jako na potvoru neumí vyjádřit nic jiného, než že mu do jeho mrzoutskýho života vnáší slunce- a jí to od chlapa stačí, ostatní si obstará sama. Já bych do toho nešla. Ty?
28. Březen 2004 - 14:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
to all: nevěřte,že se někdo změní sňatkem či vztahem!!Naopak..ty špatné vlastnosti se s věkem zesilují:-)) je to smutné,ale je to tak.Takže pokud si vybíráte partnera,vyberte si takového,na kterém nebudete chtít nic měnit.
29. Březen 2004 - 7:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Joan (anonym)
Jsem s mužem, mrzoutem 25 let, takže částečně vím, co mluvím,... Mrzout opravdu je vlastně jen velmi citlivá dušička omotaná fůrou nánosů a depresí, s problémy z dětství. Být se s takovým člověkem dá, ale chce to osvícenou ženskou, která chápe jeho mrzoutství jako projev lásky(on to jinak ani neumí). Dost odvážnou a vyrovnanou a musí jim to mimořádně oboustranně dobře klapat v posteli, jinak skončí u Chocholouška minimálně ona.Bohužel z prima chlapa se lety může mrzout a protiva vyvinout, pokud je takový rovnou, směr opačný k příjemnému je mnohem nepravděpodobnější, chce to si prohlédnout budoucího tchána, tchýni a i vlastního otce, jestli to půjde vydržet i po mnoha letech soužití.
29. Březen 2004 - 9:14
Obrázek uživatele Návštěvník
vn (anonym)
Nedá, sebere ti chuť do života, optimismus a radost.
29. Březen 2004 - 10:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Johan (anonym)
Jsem s ženou, mrzoutkou 25 let, takže částečně vím, co mluvím,... Mrzoutka opravdu je vlastně jen velmi citlivá dušička omotaná fůrou nánosů a depresí, s problémy z dětství. Být se s takovým člověkem dá, ale chce to osvíceného chlapa, který chápe její mrzoutství jako projev lásky (ona to jinak ani neumí). Dost odvážného a vyrovnaného a musí jim to mimořádně oboustranně dobře klapat v posteli, jinak skončí u Chocholouška minimálně on. Bohužel z prima ženské se lety může mrzoutka a protiva vyvinout, pokud je taková rovnou, směr opačný k příjemnému je mnohem nepravděpodobnější, chce to si prohlédnout budoucího tchána, tchýni a i vlastní matku, jestli to půjde vydržet i po mnoha letech soužití.
29. Březen 2004 - 11:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Miloš (anonym)
Já mám podobnou zkušenost s mojí matkou, a můžu říct, že s takovýn člověkem se strašně těžce žije. Asi před 10 lety mi zemřel otec. Rok na to se máti seznamila s velmi solidním chlapem. Ten když poznal jaká je, tak urychleně se snažil sehnat byt, i když mu to trvalo několik let. Dneska je sama, nikdo k ní nechodí.Je neuvěřitelně chamtivá, nepamatuji si kdy se naposled usmála. Do dneška má zažitou větu, kterou řikala její vlastní matka "Hele čert jde". Musím souhlasit s tím, že život je příliš krátký na to nechat si ho ničit nějakým mrzoutem.
30. Březen 2004 - 14:36
Obrázek uživatele Návštěvník
dana (anonym)
Radko,jdi od toho , vím co říkám
30. Březen 2004 - 22:35
Obrázek uživatele Návštěvník
lvice (anonym)
ahoj lidičky,většinou mi mluvíte z duše, hlavně ten příspěvek:...mrzout je v podstatě citlivá dušička, omotaná spoustou nánosů.. takže je někdy obtížné se dostat k zářivému jádru...jsem vdaná skoro 15 let,. mám 3 děti... takže vůbec neuvažuju o rozchodu, ale moje otázka je" jak přežít?" Mnohokrát jsme slyšela od společných známých větu... on je na tebe tak hrozně zlej... pak si přepadám jako totální blbec. Nebo když mi kamarádka řekla, že jeho řev (z domova) je slyšet až na konec naší ulice....Dokonce když jsem byla v porodnici s 3. dítětem, tak mi volal a nadával mi, že jsem něco zapomněla zařídit (rodinná firma, já jsem holka pro všechno).. zapomněla jsem zařídit určitou věc proto,. že ten den byl hroznej zmatek, polovina rodiny jela na pohřeb jedné naší známé a já jsme tady měla na hlídání 2 děti mých sester...a další den jsem jela rodit..Starat se o 3 děti (nejmladšímu je 1 rok..) je docela záhul, a tak mě zamrzí, že poté, co celý den někde jezdím autem a zařizuju věci pro firmu, samozřejmě mr?ouse vláčím sebou.. mi pak ráno vyčte, že není vyžehlená určitá košile (mimochodem, ne že by neměl co na sebe, byly zam i jiné, a já jsem navíc řekla, že ji vytáhnu ze sušičky a vyžehlím)...ale to nebylo dost dobrý, mělo to být hotovo... Mám sice pomocnici která mi chodí jednou týdne, ale někdy je to složité vše zorganizovat,.Abych to shrnula, vy, které ještě nemáte děti a pozorujete určité varovné příznaky, jděte od toho !!! Doporučuji. Škoda že jsem to neudělala. Ale pokud jsou tady děti, pak je situace jiná, Pak musíte bojovat jako lvice. Bojovat o svou sebeúctu, o svůj zdravý rozum, o úctu svých dětí. nenechat ze sebe dělat úplnýho vola. Mimochodem, minulou sobotu jsem mu oznámila, že s ním budu komunikovat pouze písemně. Což teď striktně dodržuju A mám teďka za sebou týden klidu, bez hádek. Možná i to je řešení??? On se docela i snaží, je slušnej, zdraví a děkuje. Uvidíme co bude dál.
17. Září 2004 - 23:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Iva (anonym)
ahoj Ivice,dnes mi velmi pomohlo, že jsem si přečetla tvuj příspěvek, mám taky za manžela stále a všechny kritizujícího cholerika, jsem s ním už 21 let. Sama nevím, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet, asi když byly děti malé, tak jsem to tolik nevnímala, měla jsem jiné starosti. Nemužu říct, že by se k dětem choval špatně, má je rád a ony jeho taky, určitě je tolik nekritizuje jako mě. Děti naštěstí jeho povahu nezdědily. Už jsou velké, mají 19 a 17 let, mě tak nepotřebují a já začínám všechnu tu kritiku a nadávky strašně vnímat, možná jsem na to už přecitlivělá a dělám si to horší než to opravdu je. Nemám žádné přátele, kteří by za mnou chodili, pro něj jsou ženy slepice, které se baví jenom o blbostech, tak k nám nikoho nezvu, abych potom ty jeho řeči nemusela poslouchat. Kamarádce nebo sestře zavolám jenom sporadicky, nejraději když on není doma, což je málokdy, protože nikam nechodí. Vadí mu totiž i když dlouho = 10 minut telefonuju. To, že nemá žádné kamarády vysvětluje ne svou povahou, ale tím, že se před 20 lety kvuli mě přestěhoval. Reagovat na jeho kritiku a nadávky jsem zkoušela rúzně, nevšímala jsem si to, zkusila jsem mu i vynadat, nebavit se s ním, dokonce si to s ním i vysvětlit - ale vinu za hádku mám vždycky jenom já, protože on na ty moje blbé řeči nebo nechápavost musel reagovat rozčílením. Tak jsem si aspoň řekla, že se nebudu v domácnosti trhat, budu dělat jenom to co se mi chce, on v domácnosti skoro nic nedělá, a já si mám nechat ještě vynadat. Abych tu na něho tady nebyla jenom taková zlá, má i svoje lepší stránky a někdy mě zapomene kritizovat i 14 dní, je příjemný a milý.Radko, nevím co Ti poradit, já jsem si měla najít jiného, ale kdyby mě někdo radil, asi bych nevěřila. K rozchodu se nemužu odhodlat už několik let, stále si opakuju, až budou děti větší, až se odstěhují z domu, bojím se, že zustanu sama.
18. Září 2004 - 20:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Lvice (anonym)
ahoj Ivo,ve všech tady popsaných charakterech vidím podobnost s tím mým. Například s těmi přáteli, on je cizinec a přátel má tady v Čechách opravdu málo. Ne každý zkousne jeho povahu. Asi má víc opravdových nepřátel. Faktem je, že docela často a rád lidi šokuje a provokuje, a slabší povahy to nerozdýchají.Ale přesně jak říkáš, má i kladné stránky, například je fajn táta, dokáže si s dětmi hrát a věnovat se jim. (Co nedokáže je učit se s nimi, na to nemá trpělivost a pak to končí nějakou nepříjemnou scénou).Taky dokáže být fajn třeba týden - 14 dní a pak ho něco rozhodí a už to jede. Scéna za scénou. Někdy mi připadá jak nepříčetnej, jako když má nějakej záchvat - mozek mu vypne a on ječí nadávky. Ještě ohledně dětí - já se snažím, aby děti viděly, že on nemá poslední slovo a pokud mi něco vadí, tak to řeknu i když je to proti němu /říká se že ve výchově má být muž a žena zajedno...ale když nejsou??/ U nás doma když jsem byla malá byla maminka dost pod pantoflem - asi si hledáme podobné vzorce jako vidíme doma - a když nám dovolila např. jít do kina a táta přísel a zakázal to, tak jsme měly smůlu. Tohle já nepraktikuju. A taky bazíruju na tom aby používal slova děkuji a prosím, a klidně ho před dětmi napomenu. Ale Ivo, vrátím se k tobě - ty už máš děti velké a v podstatě nepotřebují NEZBYTNĚ aby taťka s mamkou žili spolu. Napiš si například pro a proti zůstat spolu, pokud jednoznačně převládá proti,co ti brání jít svou cestou? Nakonec život ještě nekončí. Jsi v nejlepších letech. Špatné vlastnosti se k stáru zesilují - umíš si představit toho tvýho jako nemocnýho nabručenýho dědulu? Asi dost opruz, ne? Já jsem se jednou přistihla, že uvažuju o tom, co budu dělat v důchodu, a jaksi mi tam (podvědomě) nezbylo místo pro manžela. Možná je to smutné. Ale "c est la vie". Já se zatím snažím situaci řešit, ne od ní utíkat. Zatím vykazuje moje "léčebná kůra" jisté úspěchy. Koneckonců, penicilín je hořkej a kolik zachránil životů. Ivo a ostatní , držte se, přemýšlejte jednejte a buď statečné.
18. Září 2004 - 22:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
Dá, já s takovým žiju už 15 let. Teď chodím na psychiatrii a léčím se z deprese. Takže pro slabší povahy skeptika a mrzouta nedoporučuju.
19. Září 2004 - 7:47
Obrázek uživatele Návštěvník
protiva (anonym)
Ano, da. Ja uz sam se sebou ziju skoro 40 let.Od 9 let mam obcas trochu nutkani k sebevrazde, ale stale ziju.
19. Září 2004 - 21:59
Obrázek uživatele Návštěvník
z (anonym)
Holky, proc si to nechate libit? Ja ted nemyslim rozejit se, to rozhodne ne....ale to co pise Lvice......tak na sebe nenech proboha kricet, telefon se da vypnout...kdyz nema tu spravnou kosili, tak at si vezme jinou a ty se nauc imunite proti temto vypadum. Kdyz nebudes reagovat (ale skutecne zadna reakce, ne rev, zpetne nadavky nebo plac a vycitani)- prejdes to mlcenim, postupne pochopi, ze si nemuze dovolit vse. Mam to za sebou, trochu to i bolelo, protoze mlceni bylo dost dlouhe, ale sve postaveni jsem si vybojovala zpet. Nejsem holka pro vsechno, jsem rovnopravna bytost. A neni moji povinnosti delat nekomu poskoka, delam jen co chci.Lidi se k nam chovaji tak jak jim to dovolime.
20. Září 2004 - 8:55
Obrázek uživatele Návštěvník
karla (anonym)
Běžte se kouknout do rubriky : Duševní upíři, je to trochu podobné téma:-)) Jinak souhlasím naprosto s příspěvkem od z.
20. Září 2004 - 9:00
Obrázek uživatele Návštěvník
z (anonym)
A jinak, jak prezit? Naucit se v urcitych situacich vypinat mozek. Na nervozniho reaguju taky nervozne. Na kriciciho jecim taky...ale postupne se ucim ovladani, je to na moji obranu - t.j. kdyz zase vyhrocuje zbytecne situace, vypinam mozek a NEVNIMAM. A hlavne nezaobiram se tim. Nevsimam si toho a zacnu reagovat, az kdyz uz je to zase normalni.Ma to pozitivni ucinky...je klid a ja nemucim svuj mozek rozebiran im te situace.Vytvorila jsem si pomucku, dvakrat lusknu prsty, kdyz se zase neco blizi a tim si mozek vypnu.Jinak by me zajimalo, taky mate kozorohy? Vypozorovala jsem, ze ty vlastnosti nebo zpusoby co nahore popisujete (a ma je i ten muj) jsou nejak spolecnym znamenim kozoroha:-)
20. Září 2004 - 9:04

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama