2720 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
ANDULA (anonym)
Už teď se děsím?O prázdninách pojedu linkovým autobusem do Švédska a když si představím tu dlouhou cestu a všechno, co k tomu patří, tak by se mi mělo přestat chtít někam jet.Všechny vaše rady pilně sleduji a už se vidím, jak den před odjezdem nic nepiju, pro jistotu jedu v sukni a po cestě olizuji sůl a mám v zásobě láhev s velkým hrdlem a pro jistotu na každé zastávce vyprazdňuju ze sebe i to, co nemám.Ale to je asi to nejhorší,co může každý udělat.Už v mládí jsem měla problémy a počůrala jsem se někdy i v noci.V osmé třídě mě mamka vzala k psycholožce(to jsem za sebou měla celotřídní ostudu na exkurzi) a snažily jsme se nalézt příčinu, z poloviny byly psych. rázu a z poloviny fyzického. Při jednotlivých terapiích mě naučila tento problém vnímat jinak. Jednou mě vzala do tramvaje a před lidma se tam počůrala.Nikdo si toho ani moc nevšímal a když jsme vyšly ven,tak se občas někdo podíval,ale nikdo se ani moc nesmál.Od té doby už to nevnímám jako nějakou ostudu,ale jenom přiznám před všemi,že mám takové a takové potíže a občas se mi taková příhoda stane.Samozřejmě, když jsem předloni při cestě z Prahy,kdy jsme jako studenti maturitního ročníku pobíhali, potřebovala čůrat, volala jsem dopředu na všechny , na řidiče učitelky'
19. Červen 2004 - 11:42
Obrázek uživatele Návštěvník
rp (anonym)
Částečně by v případě delší cesty autobusem možná pomohla inkontinenční vložka. Ta pojme větší množství moči.'
21. Červen 2004 - 13:39
Obrázek uživatele Návštěvník
JANA M (anonym)
Ahoj holky taky se musím přiznat, že se mi to nedávno přihodilo a jak tak čtu, tak se mi zdá, že je to vcelku normální, protože se to občas stane každýmu, mě se to ale na rozdíl od vás nedávno stalo ve vlaku, dovedete si to představit, plný vlak lidí v pátek odpoledne, jela jsem domů ze školy, seděla jsem v kupé a pociťoval, že se mi chce čůrat, zprvu jsem si myslela, že to vydržím, ale bylo to čím dál tím naléhavější, tak jsem se nakonec, to už se mi chtělo hodně, vydala nacpanou chodbičkou na wc bylo to hrozný, jak ten vlak cukal a jak jsem narážela do lidí, dělalo se mi úplně zle, jak se mi chtělo a držela jsem to, no a když jsem přišla k záchodu byl obsazený, tak jsem tam chvilku přešlapovala a klepala na wc, s tím že nutně potřebuji, ale wc se prostě neotevíralo, měla jsem slzy na krajíčku, protože jsem cítila, že už to nemůžu vydržet, v zoufalství jsem se tedy pustila na druhou stranu vagonu ale v pulce jsem to prostě neudržela a počurala se bylo to strašný, počůrat se v chodbičce přeplněné lidmi, navíc jsem počurala nějaký holce batoh, nejhorší na tom bylo, že jsem měla pře sebou asi ještě dvě hodiny cesty s dvěma přestupama, fakt hrůza strašně jsem se styděla, ale na druhou stranu, mí kamošce se nedávno stalo v autobuse ještě něco horšího, měla průjem a než jí autobus zatavil, měla to v kalhotách, a to si myslím, že je teda daleko horší, navíc se jí to stalo v zahraničí.'
22. Červen 2004 - 0:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Zuzka (anonym)
To se teda divím. Myslela jsem, že počůrat se ve dvaceti letech je něco zcela ojedinělého, ale jak tak vidím je to zcela normální. Bylo to nedávno, vracely jsme se s kámoškou z jednodenního lyžařského zájezdu. Když jsme jely autobusem do hor všimly jsme si, že je autobus vybaven WC. Protože se odpoledne udělalo špatné počasí, zašly jsme před odjezdem do hospody. Vypily jsme 3 piva a vůbec jsme neuvažovaly nad tím, že se nám bude chtět čůrat, vždyť je v autobuse záchod. Vrátily jsme se do autobusu a už při odjezdu se mi trošku chtělo. Autobus jel po rozbitých silnicích a jak to tak drncalo, brzy se má potřeba zvětšila. Vstala jsem tedy a šla na WC. K mé hrůze jsem si ale na dveřích WC přečetla nápis-pro poruchu mimo provoz. S hrůzou jsem zalomcovala klikou, ale bylo fakt zavřeno. Vrátila jsem se na místo a řekla to kamarádce. Ta se taky zděsila, protože už taky potřebovala si dojít. Domů zbývala asi hodina jízdy, jenže asi za deset minut jsem už potřebovala fakt strašně. Kamarádka na tom byla asi podobně křížila nohy, ruce v rozkroku, celá rudá v obličeji. Dohodly jsme se, že se půjdu zeptat řidiče, jestli by nezastavil. Zašla jsem tam, musel na mě poznat, že mám už problémy to udržet, ale ten parchant řekl, že zastavit nemůže, že nejsem malá, že to vydržím. Vrátila jsem se na místo a my přemýšlely co teď. Napadlo nás pustit to do něčeho ale nic nás nenapadlo, ani žádnou láhev jsme neměly a kolem spousta cizích lidí. Chvilku jsem se tedy ještě soustředila na to udržet to ale najednou jsem ucítila tam dole slabý pramínek. Ještě více jsem přitlačila ruce na rozkrok a zkusila to ze všech sil zastavit. Podařilo se ale asi na 5 vteřin. Pak jsem to pustila úplně. Kamáradka se na mě s hrůzou dívala jak se to snažím bezmocně zastavit. Nešlo to a já čůrala silně dál a dál a za chvilku to začalo téci z nasáklé sedačky. Teď si toho ale všimli lidi kolem nás. Kamarádka to vydržela ještě asi pět minut a pak už to taky nedokázala. Dívala jsem se jak se snaží nedopadnout jako já, když najednou se jí zničeho nic stáhlo břicho a učůrla tak silně, že proud moči prošel i přes ty oteplováky. Trvalo to jen asi vteřinu a řekla mi, že se jí zničeho nic úplně samo stáhly břišní svaly a otevřely svěrače. Prý to byl pocit jakoby ještě zatlačila. Byla mokrá jen kolem rozkroku a dalších 5 minut to držela. Pak se to zopakovalo a ona upět silně a krátce učůrla a zase se to samo zastavilo. To se ještě dvakrát zopakovalo během zbylých 20 minut cesty. Když vstala nebyla pod ní sedačka ani moc mokrá a prý se jí chtělo čůrat pořád stejně. Nedokážu si to vysvětlit, jak je možné, že já se počůrala do úplného vyprázdnění a přitom jsem to nemohla za žádnou cestu zastavit a ona jenom párkrát učůrla. Raději jsem zašla k lékařce jestli nemám slabé svěrače. Řekla jsem jí co se mně přihodilo a co se přihodilo kamarádce a ona mi řekla, že mám opravdu slabé svěrče a poradila mi cvičení, podobné tomu, co zde už někdo uváděl. Zdrávé tělo se prý chová tak jako to kamarádky. Řekla, že když se tlak v měchýři zvýší nad únosnou mez, receptory na vnitřní stěně měchýře to zjistí a pošlou signál do mozku. Ten to vyhodnotí tak, že povolí úplně nezávisle na vůli svěrače a ještě k tomu dá pokyn svalům, které měchýř stáhnou a podpoří vyprázdnění. Jakmile se tlak sníží na onu maximální mez přestanou svaly tlačit na měchýř a svěrače se opět zatnou a močení ustane. Proto si tehdy kamarádka párkrát tak hrozně krátce a silně učůrla. Skutečně to byl tak silný proud, že jsem to slyšela. Každá zdravá ženy by se tedy měla počůrat způsobem jako kamarádky tedy pouze učůráváním snižovat objem moči v měchýři na jeho maximální objem a ne se celá počůrat jako já. Jinak je opravdu asi dobré začít cvičit jako já. Přeji vše ženám šťastný a suchý návrat domů.'
22. Červen 2004 - 1:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
Já nevím, mám docela vycvičené pánevní svaly a nehoda v autobuse či vlaku se mi nestala nikdy, ačkoli hodně piju a to i před cestou, protože jinak mě hodně bolí hlava. Ale stalo se mi několikrát, že jsem se večer vracela třeba z hospody, kde jsem vypila pár piv a bylo to už hodně, hodně na hraně a asi dvakrát kousek od domu už jsem to viceméně nevydržela, pak se to prostě spustilo a za žádnou cenu to nešlo zastavit, byť to třeba teklo pomalinku :o('
22. Červen 2004 - 20:26
Obrázek uživatele Návštěvník
laďka nova (anonym)
Ahoj holky, náhodou jsem narazila na tuhle stránku a na tohle téma, no nevím, jestli je normální se v dospělosti počůrávat, ale jak tak čtu, tak vidím, že se to v hojném počtu stává mnoha lidem, tak že to asi není až taková vyjímka, když se to někomu stane. musím se přiznat, že se mi to nedávno stalo taky, byla jsem s přítelem z práce na kávě, něco jsme vypili a pak mě měl odvézt domů, jenže se mu porouchalo auto, tak mě nezbylo než jet městskou dopravou, už se mi vcelku po kávě a dvou minerálkách chtělo čurat, ale nebylo to tak strašné dalo se to vydržet, až do té doby, než tramvaj uvízla v zácpě, bylo to strašný, křížila jsem nohy a různě se předkláněla, ale po asi minutě jsem cítila, že mi uniká malí pramínek a nabírá na intenzitě, stala jsem tam a prostě si čurala do kalhotek, naprosto mě ale šokovalo to, že jsem to nedokázala zastavit, ztratila jsem nad tím úplně kontrolu a zastavilo se to až jsem všechno vyčurala, naštěstí jsem měla dlouhou sukni a nešlo na ní nic poznat, ale louže pode mnou byla obrovská, většina lidí dělalo, že nic nevidí, ale i tak jsem se příšerně styděla.Tak teď nevím, jestli nemám navštívit nějakého odborného lékaře, jestli nemám nějaký ochablý měchýř, co myslíte, je to normální? '
23. Červen 2004 - 14:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
Já právě myslím, že v podobné situaci je to normální, viz můj příspěvek výše o občasném připočůrání po několika pivech. Špatné je, pokud moč uniká i bez nutkavého pocitu třeba při skocích, kašli, smíchu a tak dále. To se mi nestalo nikdy.'
23. Červen 2004 - 20:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Tina (anonym)
Já mám takový zvláštní zážitek :o(. Vlastně spíše se za něj stydím. Už několikrát se mi v noci zdálo, že se mi chce strašně čůrat a nakonec mě nutkání probudilo spolu s orgasmem, ale jelikož se často a ráda miluju a někdy mívám orgasmy ve spaní, nepřikládala jsem tomu pozornost. Až donedávna... jela jsem z práce autem a už jsem se nechtěla zdržovat na záchodě, mám to domů celkem kousek. Jenže na jižní spojce byla nějaká nehoda a šílená zácpa, takže smůla. Neměla jsem šanci ani to vydržet, ani si odskočit do křoví, a po ruce ani nějakaou láhev či tak něco, co mě napadlo použít. Prostě jsem to v autě snad poprvé od školky pustila do kalhot :((((((((( A nejhorší bylo, že mě to vzrušilo a měla jsem při to orgasmus. Jsem z toho docela vylekaná. Stalo se vám to taky někdy? Objektivně vztao, nebyl k tomu žádný důvod, čekal amě cesta z garáže do bytu s mokrým oblečení, čištění auta a vysvětlování nehody manželovi, který se mi sice nesmál, ale trapas to přece jen byl. Je to asi půl roku, od té doby jdu na wc radši třikrát.'
27. Červen 2004 - 18:56
Obrázek uživatele Návštěvník
evelína (anonym)
Musím se přiznat, že se mi stalo to samé co Tobě, ale nejela jsem sama, byla jsem s přítelem, byl to fakt divný pocit, ale strašně jsem z toho byla vzrušená, tak jsem ráda, že nejsem sama divná, ale jinak to byl strašný trapas, jak říkáš, teď když někam jedu, tak běhám na záchod jako poděs, abych se náhodou nepočurala, já s tím nemám jinak problém, tenkrát jsem si za to mohla sama, že jsem si neodskočila, když byla možnost, pak když stojíš v zácpě, už nic nenaděláš'
4. Červenec 2004 - 15:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Evelínko, já myslím, že ta fixace na prožité vznikla v mladším věku a teď probíhá jako vzrušení z prožitého. Z něčeho za co se člověk před tím styděl, ale zároveň ho to později mohlo vést k tomu, co prožíváš.Jí jsem se počůrala v páté třídě na školním výletě v autobuse.Autobus je jak tak sleduji příspěvky před tím nejčastější příčinou. Musím ti říct, že až do devítky se mi všichni za to posmívali. od té doby jsem byla strašně úzkostlivá, když jsem někam jela, čůrala jsem na každém záchodě, kde jsme zastavovali, i když se mi vůbec nechtělo. Nepila jsem...Teď když jsem starší, tak už jsem si na to tak nedávala pozor a jela jsem s přítelem lyžovat. Když jsme se vraceli autem domů cítila jsem, že se mi chce. Pak už jsem ho poprosila, aby mi zastavil. On se tomu smál, pak když viděl, že je to fakt nutný mi zastavil, ale já už nestihla sundat ty vrstvy oblečení a všechno do teklo do něj. Taky jsem nevěděla jestli mám brečet nebo co mám dělat. Když jsme jeli domů a já tam vedle něj seděla, musím se přiznat, že jsem měla dva orgasmy. Nejlepší na tom bylo, že přítele to asi taky vzrušovalo a hned po příjezdu domů ze mě všechno oblečení sundával a tak krásný sex jsem ještě nezažila.'
20. Červenec 2004 - 12:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Káta (anonym)
Já mám taky strašný problém s čůráním...ale ani ne ve vlaku nebo v autobuse ale v kine!!!Dokazu jit treba behem jedineho filmu nekolikrat, a protoze rada sedavam nekde uprostred tak se vzdycky prodiram pres plno lidi!Zkousela jsem treba pred tim nez tam jdu nepit ale zase se mi chtelo....asi uz jen z toho stresu!Nechapu jak to ostatni lidi muzou vydrzet!'
20. Červenec 2004 - 13:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Erika (anonym)
V kině? To by mě nenapadlo, vidíš. Já myslím, že tam mi to ani na mysl nepřijde, protože vím, že kdyby něco, je tam wc. Problémy mám právě v buse, protože jsem nervózní a myslím na to, takže druhou půlku cesty vždycky sedím s nohama křížem. Nehoda ale zatím žádná :o)))'
22. Červenec 2004 - 19:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Denisa (anonym)
Jo, jo
24. Červenec 2004 - 19:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Micka (anonym)
I kdyz vim, jake to musi byt v tu chvili silene, tak jsem se obcas fakt musela smat:) Taky jsem jednou zvesela vypila nekde tri piva a pak jela autobusem domu a zacalo se mki chtit tak minutu po odjezdu a prede mnou bylo jeste pul hodiny. Nemohla jsem vystoupit, jelikoz to byl posledni autobus domu tu noc a pak uz bych se tam nedostala. Nejdrive jsem si rikala, ze to zvladnu, snazila se myslet na neco jineho, ale pak to byla hruza, kazda dasli minuta byla urpenim, nohy krizem pres sebe, ruce v rozkroku, kroutila jsem se jak zizala a nepomahalo to. Jsem celkem dost stydliva, takze predstava, ze bych sla pres celej bus oznamit ridicovi, at mi zastavi, me porazela jeste vic. Kdyz uz jsem myslela, ze prasknu, tak mi ale nezbylo nic jineho, sla jsem tam a jeste delala takovy ty posunky, prosim vas, ja ehm, nemohl byste, ehm a on nakonec pochopil a na dalsi zastavce, ze na me pocka. Nastesti tam byla budka, tak jsem za ni zasla, ale pripadalo mi, ze curam tak strasne dlouho:) Ani nevim, proc jsem to tenkrat tak strasne resila, nyni uz tak placha nejsem:)V prvni tride jsem se ale tak bala o hodine prihlasit se, ze se mi chce, ze jsem to nakonec pustila, ale sedela jsem nastesti v posledni lavici a byla posledni hodina, nikdo si toho nevsiml, ale pak jsme jeli na plavani, tak jsem vsem rikala, ze mam takhle blbe obarveny kalhoty, jestli mi na to nekdo skocil nevim, ale mne to pripadalo jako dokonala salba:)Myslim, ze se to muze stat kazdemu, tak kdyz uz k tomu dojde, nemel by se z toho clovek zbytecne stresovat - nic lidske nam neni prece cizi.Jo a mimochodem, tu historku s prasklym mocovym mechyrem a naslednou smrti jsem slysela taky a to ve skole od ucitelky. Tak jak to teda je?S pozdravem Micka:)
27. Červenec 2004 - 14:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanulka (anonym)
S tím prasknutým měchýřem je to pěkná blbost. Mě tím doma taky strašivali. Tak jsem si to zjistila. Nikdy ti prý nemůže prasknout, protože to tělo vždycky raději pustí. Automaticky, bez tvojeho zapříčinění. Třeba i uprostřed sálu plného lidí....'
27. Červenec 2004 - 18:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Denisa K. (anonym)
Tak jsem se ještě jednou jukla na tohle fórum a překvapilo mě, že stejnou historkou o prasknutí močového měchýře bylo v dětství strašeno více lidí. :-)nicméně, přimnělo mě to se kouknout na netu,zda bych nenašla nějaký životopis Tycha de Brahe(-ho?), a možná se mi podařilo vystopovat původ této - doufejme - fámy:"Tycho died eleven days after dining at the palace of Peter Vok Ursinus Rozmberk as a result of adhering to the etiquette of the day and refusing to leave the dinner table before his host. Kepler describes his death (see for example [5]):- Holding his urine longer than was his habit, Brahe remained seated. Although he drank a little overgenerously and experienced pressure on his bladder, he felt less concerned for his state of health than for etiquette. By the time he returned home he could not urinate any more. Finally, with the most excruciating pain, he barely passed some urine, but yet it was blocked. Uninterrupted insomnia followed; intestinal fever; and little by little delirium. ... During his last night, through the delirium in which everything was very pleasant, like a composer creating a song, Brahe these words over and over again: "Let me not seem to have lived in vain." http://www-groups.dcs.st-and.ac.uk/~history/Mathematicians/Brahe.htmlČili původem této zpráva je jeho kolega Johannes Kepler! Vzpomínám si, že jsem se kdysi zeptala svýho lékaře, zda je možný, aby člověku praskl močový měchýř kvůli tomu, že to v sobě příliš dlouho držel. Tenkrát mi odpověděl, že u zdravého člověka je to prakticky vyloučeno, ale pokud již trpí nějakou poruchou vylučování aj., tak se to může stát.Aspoň tedy doufám,že jsem si zapamatovala správně, co mi řekl. :-)Dlužno dodat, že dotyčný ctihodný pán ihned vyzvídal, proč mě to tak zajímá, a když se dozvěděl, oč jde, dostal takřka záchvat smíchu. Jeho přesná odpověď tedy zněla asi takto: "Taková mladá, zdravá a dobře stavěná žena jako vy se tohoto druhu smrti opravdu, aleopravdu obávat nemusí!" :-)) To se člověk hned cítí lépe, že ano?Na úplný závěr bych přidala ještě jednu hrůzotrašnou příhodu, která se stala v dětství mé matce. Když jí bylo asi deset, počůrala se cestou ze školy. Potíž byla ovšem v tom,že zrovna panoval prý brutální mráz. Matka se ovšem styděla počůraná vlézt do autobusu, a tak šl holt domů pěšky, přičemž jí záhy mokré kalhoty začly "přimrzat" k tělu. Když se pak dobelhala domů, byla prý "polomrtvá vysílením" aotec jí ještě vyhuboval, že měla z budky zavolat domů, co se stalo, že by pro ní přijel autem. Bylo to prý docela o zdraví, protože matka poměrně solidně nachladla.Takže, milé dívky a ženy, raději sem tam zkousnout nějakou tu ostudu, než si zlikvidovat zdraví, není- liž pravda? :-)))OPstatně, jak s oblibou říkávala má babička, pověstná svou skromností a životím optimismem, nikdy nění tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře! :-)'
29. Červenec 2004 - 0:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Miška (anonym)
Taky jsem to měla párkrát na hraně a když už jsem viděla, že to jinak nejde, odskočila jsem si radši za keř (ve městě - radši být viděna, než být počůrána :)), řekla v buse (zdůvodnění totéž) či třeba s přítelem v kině, na výletě a podobně. Na druhou stranu, neádvno jsem šla večer domů a bylo to taky tak na keř, bez šance to vydržet, neb pár piv udělalo své. Jenže všude tma, a já se za keře bála, takže v ten moment mi přišly ve výtahu připočůrané džíny jako lepší řešení. Naštěstí jsem nikoho nepotkala. :)))Podobnou nehodu jsem měla asi před třemi lety v letadle, chodím tam na wc strašně nerada, ale už se mi moc chtělo, jenže zrovna když jsem se odhodlala, přišel pokyn k připoutání se kvůli turbulencím. :o((((((( Naštěstí jsem to nepustila zdaleka všechno, spíš jen tak, že jsem se bála, tak mi něco uniklo. Strach vůbec myslím svěrače trochu uvolňuje, kamarádka se onehdy počůrala, ani nevěděla jak, když dostala auto a dostala smyk v dešti. Naštěstí jízdu vybrala a nic se jí ani dcerce nestalo, takže v ten moment ji tahle malá "nehoda" přišla jako prkotina. '
31. Červenec 2004 - 15:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Miška (anonym)
omlouvám se, mělo samozřejmě být "řídila auto a dostala smyk"'
31. Červenec 2004 - 15:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Sváťa (anonym)
Já jsem strašně překvapená, jak jste všichni s tímto problémem vyrovnaní. Pro mě je to nejhorší trauma-počůrat se a vůbec si nedovedu představit, že bych o tom mohla tak psát jako vy. Už pouhé zjištění, že si tohle může přečíst někdo, kdo mě v tom pozná, je pro mě strašná ostuda. Přesto, musím to napsat, potřebuji v tom poradit.Já se počůrám, kdykoliv mám z něčeho strach, tebe Miško chápu v té tmě. U mě ten zážitek je vázán na školní docházku, kdy jsem v šesté třídě utíkala po chodbě a za rohem jsem vrazila do učitelky. Ta mě chytla a začala mě vytahovat za ucho. A já jen cítila, jak to nejde zastavit a pod těma kalhotama běží pramen, který ještě prosakuje na ovrch. Nejhorší, že to viděla půlka školy a já za jejich posměchu utírala vzniklé mokro.Naštěstí se mě zastala třídní, která mi půjčila své oblečenído tělocviku, ale tohle zastání už se mi nikdy nepoštěstilo. Od té doby, kdykoliv jsem měla být zkoušená nebo se vyskytl jiný stres, měla jsem strašné nutkání, ale nepočůrala jsem se. Stejně tak, když jsem měla cestovat, tak jsem měla tak obrovský stres, že jsem chodila pořád na záchod. Ale pak se mi připomněla příhoda ze školy. Na brusláku jsme se kočkovaly s klukama. A já jsem po nich házela sněhové koule. Jenomže jsem trefila jednoho muže, který projížděl a on jel za mnou, protože mě viděl a začal na mě strašně křičet a já jsem znovu cítila ten strašný pocit, kdy to nejde zastavit. Nejhorší pocit, brečela jsem na té lavečce úplně počůraná a nikdo z party mě nepřišel utišit, nestaraly se o mě. Pro šestnáctiletou holku, hrozný zážitek. Od té doby jsem se toho bála stále víc. Letos jsem dělala řidičák, před jízdou jsem se vždycky vyprazdňovala několikát. Ale když už jsem řidičák měla, tatínek mi od zimy půjčoval auto a já jsem vždycky chtěla řídit jenom s ním. A zážitek tu byl znovu, obměněn. Na silnici nás stavěl policajt, taťka na mě zařval: "Policajti, zastav." A už to znovu bylo, naštěstí jsem nemusela vystupovat všechno to vyřizoval taťka, nejhorší bylo, že to všechno viděl ještě on a nemohl to za mě dořídit, protože to mokré úplně počůrané sedadlo nebylo k sezení. Čistila jsem ho pak znovu s brekem.Teď se bojím ještě víc, všeho , blesku , zkoušení, mám jít po prázdninách na vysokou školu a bojím se, že dostanu otázku a počůrám se ...poraďte. Psycholog?'
2. Srpen 2004 - 9:27
Obrázek uživatele Návštěvník
bb (anonym)
Sváťo, já mám ještě horší problém- chce se mi na velkou, ale ještě jsem se ne..., když mám jít třeba do společnosti , tak nic nejím, měly bych hrozné křeče a beru si půlku Oxazepamu nebo Diazepamu. Všichni mě mají docela za suverénku. Loni mě kamarád hodil z jakési opilecké rozjívenosti do bazénu, měla jsem na sobě tašku s věcmi, včetně mobilu. Strašně jsme se pohádali s ním a s jeho ženou, je to taková ta maloměstská "elitka". Měla jsem takový strach, že jsem soustavně měla průjem a křeče v břiše. Nebyla jsem schopná třeba jet tramvají a to pracuju v jiném městě a nemohla jsem tam nikoho od nás potkat. Trvalo to asi třičtvrtě roku, brala jsem antidepresiva- Zoloft, teď už je to nesrovnatelně lepší. Pořád si říkám,co vy mě můžete, naštěstí pracuju ve velkém městě , kde mě nikdo nezná, u nás je to dost hrůza, ta drbárna a ty vztahy. Mimochodem jsem četla , že jedna psycholožka šla s ženami , které se bály, že se před lidmi počůrají, do obchoďáku a tam to prostě pustila, nikdo si ničeho nevšiml, ale co by stalo, kdyby se někdo po.., tak to teda nevím.'
2. Srpen 2004 - 11:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Denisa (anonym)
Sváťo, v tomto případě bych ti fakt doporučila návštěvu psychologa (či psycholožky), protože bych se na tvém místě docela bála, že se tento stav bude dále zhoršovat (tj. bude přibývat aktivit, které u tebe vyvolají tento strach a ty se jim budeš mít tendenci vyhýbat, až se nakonec budeš v podstatě bát vycházet z domu).I když se tedy paradoxně musím přiznat, že zatímco bych asi neměla problém svěřit se třeba urologovi s problémem s udržením moči, asi by se mi těžko s podobným problémem svěřovalo psychologovi, ale to je asi jen takový ten vžitý stereotyp u nás v Čechách, že kdo chodí k psychologovi, je duševně vyšinutý, což je evidentně blbost.Jinak nabízím zajímavý úryvek z rozhovoru s MUdr. Pavlem Zemkem, Reflex 26. 8. 2003 (článek lze najít i na adrese http://www.reflex.cz (kolonka "tištěný reflex" a poté si najděte Reflex 34/2003):--------------------------------------Otázka:"Můžete přiblížit sociální či jiné fobie? Zemek:Několik mých pacientů chodí po Praze až dvacetikilometrové túry pěšky, nemohou nastoupit do vlaku či tramvaje. Další se obávají jízdy ve výtahu či v metru. Jiní mají strach z toho, že se pomočí. Otázka: Jak se jim dá pomoci? Psychofarmaky, nebo speciální léčbou? Zemek:Psychofarmaka pomohou v tom, že člověk vůbec vyjde z domu. Pak nastupuje psychoterapie. Čili jdeme spolu do metra. Bavíme se o všem možném, i o té úzkosti. Nastoupíme do vagónu a hned, ještě než se vlak rozjede, vystoupíme. Nejdříve na nejkratším úseku mezi stanicemi I. P. Pavlova a Muzeum, pak přes Nuselský most, posléze pod Vltavou. Zpočátku sedíme vedle sebe, potom se oddělíme a konečně jedeme každý v jiném vagónu. Tohle trvá rok dva. Totéž platí o strachu jezdit výtahem. Takže jsem poznal v Praze všechny typy výtahů. Otázka:Strachem z pomočení trpí spíš starší pánové? Zemek:Naopak - mladé dívky. A to navzdory tomu, že po trasách, na nichž se pohybují, vědí, kde všude jsou záchody. Mají pocit, že musí močit, byť nemají co. Kolegyně, výborná psychoterapeutka, měla výtečný nápad. S několika dívkami trpícími touto fobií zašla do velkého obchodu a tam se sama schválně počurala. Aby jim dokázala, že se nic neděje. Otázka:Měla promočené džínsy, no a co? Zemek:Nikdo si toho ani nevšiml. Nechtěla, aby se počurávaly, ale aby věděly, že kdyby se jim něco takového přihodilo, tak se svět nezboří. Otázka:Hradí pojišťovna takovou terapii? Zemek:Platí jen deset takových setkání či sezení. S pojišťovnami se stále hádáme, aby zaplatily víc. Jedna ze stran co chvíli ustoupí, ale je to nekonečný boj. Podobný stav panuje v celé Evropě. Úhrady zdravotní péče nejsou uspokojivě vyřešeny prakticky nikde. --------------------------------S přáním všeho dobrého,Denisa :-)'
2. Srpen 2004 - 18:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Milča Milča (anonym)
Ahoj holky, tak jak tak čtu, není to nic neobvyklého, když se někdo počůrá,sice by se to asi dospělému stávat nemělo, ale když je to opravdu nutné, tak to musí jit z těla ven, že jo, kalhoty nekalhoty. Tak jak tady už několikrát bylo napsáno, jsem téhož názoru, že je lepší si raději odskočit za keřík ať to někdo vidí či ne, než se počůrat, mě se to stalo v prvním ročníku na střední škole na zájezdě do Vídně, autobus jel po dálnici a mě se strašně chtělo čůrat,i přes to, že jsem prosila řidiče ať mi zastaví, jsem se počůrala, než jsme přijeli na první benzínku, k pobavení všech spolužáků, náramně je to pobavilo, a já musela zájezd absolvovat v počuraných džínech a ještě ke všemu jsem se nachladila, strašně jsem se styděla a od té doby jsem úplně vynervovaná z toho jet někam na delší cestu autobusem, pořád chodím před odjezdem na WC a snažím se nic nepít a přesto se mi pak v autobuse stejně chce, ale naštěstí se to zatím neopakovalo, taky v mém případě v tom hraje roli nervozita, jak jsem z něčeho nervózní, chce se mi na malou, i přes to, že když pak jdu na WC tak vyčurám tak dvě, tři kapky.No a teď bych chtěla reagovat na příspěvek od: bb jak píše, že se ji chce na velkou, když je ve stresu, to je asi dost nepříjemné, já s tím teda problém nemám, ale jednou se mi stala věc na kterou na do smrti nezapomenu, jela jsem z podnikového večírku a na nádrží se na mě přilepil nějaký odporný opilý houmlesák a nedal mi pokoj, bylo to v noci a já čekala na poslední vlak, nikde nikdo a tak jsem se modlila ať už přijede ten vlak, začínala jsem mít strach a nevěděla co dělat, nikde nikdo a tak přijel vlak a já jsem do něj rychle s úlevou nastoupila, byli tam lidi, tak jsem se cítila bezpečně, ale i tak jsem se celá klepala, chtělo se mi čůrat, tak jsem si došla na záchod, fuj znáte to ve vlaku, ale byla jsem rozrušená chtělo se mi čurat, než jsem přijela domů, tak jsem se vcelku uklidnila, vystoupila jsem u nás na nádraží jako jediná z vlaku. A mazala rychle z vlaku, ale najednou jsem slyšela kroky za mnou, rozbušilo se mi srdce a otočila jsem se, byl to ten hnusák z nádraží, sledoval mě, zmocnila se mě panika a v hrůze jsem vzala nohy na ramena, a ten hnusák za mnou, na náměstí jsem se schovala do jednoho výklenku v průchodu a čekal co se bude dít, celá jsem se klepala a políval mě studený pot najednou jsem slyšela nějaké kroky a to už byl úplný konec ztratila jsem kontrolu nad svěračem a pokakala se, úplně totálně, vůbec jsem tomu nemohla zabránit jen jsem s hrůzou cítila jak se mi plní kalhoty, a trošku jsem se i počurala, k mému štěstí kroky patřili městským policajtům a toho hnusáka odvedli s sebou, asi čtvrt hodiny jsem tam nehnutě ještě stála vzpamatovávala se z šoku, nebyla jsem schopná ničeho, brečela jsem, původně jsem chtěla vyrazit za policajty, ale v mé situaci s podělanýma kalhotami jsem se styděla, pak jsem se došourala domů a tam se dala do hromady, strašně jsem se styděla před manželem se ukázat v takovém stavu, ale nedalo se nic dělat, nebyla jsem pak schopná čtrnáct dnů vyjít z domu, manžel mi navrhoval psychologa, ale odmítla jsem, obvodní lékař mi napsal něco na uklidnění, sice jsem na spoustu léku alergická, ale pak se to zlepšilo, ale i tak jsem teď odkázaná na to že mě někdo musí odvést a přivézt domu z práce a do práce a kamkoliv se sama bojím, dodnes nemůžu uvěřit tomu, že jsem se pokakala, a mám strach, aby se to už neopakovalo, tak občas zvažuji návštěvu psychiatra, ale moc se mi do toho popravdě nechce, má někdo podobnou zkušenost? Jak se to dá přečkat?'
2. Srpen 2004 - 19:48
Obrázek uživatele Návštěvník
xana (anonym)
Ahoj Milčo. Můj příspěvek s počůráním si můžeš přečíst někde v začátcích těchto stránek. Tvůj zážitek je samozřejmě nesrovnatelně horší. Chtěla bych Ti jen napsat svůj pohled na Tvůj problém. Všechno je hlavně v psychice člověka. Ano, jistě můžeš navštívit psychologa či psychiatra, ale nabídnou Ti jediné řešení a tím jsou další uklidňující léky. Taky by se mi k nim nechtělo být na Tvém místě a neměla bych chuť ani dlouhodobě se otupovat léky. Víš, zkus si to sama v sobě rozebrat. To, že jsi se pokakala není nic za co by ses měla stydět nebo se trápit nebo se bát, že se to bude opakovat. Kdyby se to stalo mě, že by se za mnou hnala taková hnusná obluda, určitě by to dopadlo stejně - šílený strach je prostě někdy nepřekonatelný. Ale v normálním denním životě Ti nic podobného nehrozí. Byla to jen krajní situace, která se stala v noci bez možné pomoci kohokoli. Až si to rozebereš sama v sobě možná dojdeš k tomu závěru, k tomu ujištění, že Ti za dne nic takového nehrozí a možná se Ti uleví. Držím Ti moc palce, věř ve svou vlastní sílu. Zdraví Tě xana.'
2. Srpen 2004 - 22:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Majka A. (anonym)
Ahoj všichni, tak jak tady čtu o těch problémech na cestách, pevně se všemi soucítím, zrovna jsem se vrátila s přítelem z dovolené v Portugalsku a musím říct, že jsem na výletech na které jsme jezdili od moře autobusem nedělala nic jiného než sháněla WC, je to vcelku stresující, když už se vám moc chce a nevíte třeba ve městě kam a navíc se s přítomnýma nedomluvíte, tak se mi v jednom městečku stalo, že jsem to nestihla a počůrala se, naštěstí jsem měla krátkou sukni, takže nikdo nic nepoznal, sice jsem měla zjištěno, že v jedné hospůdce je WC dobře přístupné a tak jsem na to spoléhala, jenže, když jsem nutně potřebovala a vydala se k oné hospůdce byla zavřena no a dál to nemusím popisovat, než jsem našla další bylo pozdě, na náměstí nikde žádný keřík nic kam by se dalo v případě nouze schovat, tak jsem měla zkažený výlet a pak už jsem byla při každém dalším značně nervózní, naštěstí na cestě zpět domů byl v autobuse záchod, jak to řešíte v zahraničí vy?'
20. Srpen 2004 - 16:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Vanda (anonym)
Já nevím, v ten moment bych se schovala za autem ci tak neco, proste cokoli mi prijde lepsi nez sto pustit do kalhotek. Mam bohuzel po trech porodech problem to s hodne preplnenym mechyrem vydrzet, takze musim chodit casteji a proto obcas i na ne uplne idealnich mistech. Na dlouhe cesty letadlem si radsi beru vlozku, protoze jsem se asi pred tremi lety pripocurala, kdyz se mi chtelo tesne pred pristanim, letos v bulharsku se mi to stalo podobne, ale diky vlozce ok :o) na nic jineho ji ale nepouzivam, vzdycky stiham a v nouzi za to auto treba.'
20. Srpen 2004 - 17:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Vanda (anonym)
Ještě jsem si vzpomněla na zážitek z hor, kde jsme byli s našimi kamarády. Jedna kamarádka měla na sjezdovce nehodu, počůrala se do šponovek, protože se styděla jít do křoví a myslela, že to stihne na chatu. Jak mi pak řekla, jejího přítele to velmi vzrušilo a zažili pak skvělý sex. Od té doby... prostě to pro něj občas jakoby nevydrží, ale jen doma. Říkala, že jí to nevadí a že jemu se to moc líbí.'
20. Srpen 2004 - 18:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabča (anonym)
Jo tak tohle se mi taky stalo na horách, chtělo se mi střešně čůrat, ale ejhle wc nikde, navíc když má člověk kombinézu a všude venku je plno sněhu a mrzne, no snažila jsem se to vydržet ho horské chaty, kdy jsme byli ubytováni, ale nevydržela jsem to, asi v půlce cesty jsem se počůrala, byla to záplava a měla jsem totálně promočený celý spodek kombinézy od pasu až dolů, měla jsem to i v botách, ale bylo to hodně zvláštní, ten pocit, když jsem čůrala byl strašně uvolňující, ale po chvilce v té zimě se příjemné teplo změnilo v nepříjemné studění, přítel nedokázal skrývat obdiv k tomu co se mi stalo a pak se mi přiznal, že jej to vzrušilo, což mě teda ani ne, bylo mi spíš trapně, jo a čůrání při cestování, tak to je věčný problém, teda aspoň u mě, kde se vyčůrat a odhadnout situaci jak dlouho to člověk udrží, no a když neudrží, nedá se nic dělat, jsme přece jenom lidi a čůrat musí každý, žejo a když není kde, tak není na výběr, mějte se všichni moc fajn a když se vám to stane, no bože svět se nezboří:-)'
8. Září 2004 - 15:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Emílie Nástupov (anonym)
Ahoj, teda musím říct, že po přečteni příspěvku od Milči Milči, mě běhá mráz po zádech, nevím co bych dělala já kdyby se mi tohle stalo, ale nejspíš bys se asi taky po... do kalhot, strach je opravdu paralyzující, vzpomínám si jak jsem byla jako malá na pionýrském táboře a podstupovali jsme tam něco jako stezka odvahy, pamatuji se, že se tam jedna kamarádka strachy počůrala, nedávno jsem s ní o tom mluvila, vzpomínali jsme na to jaká to byla ostuda, dnes už s úsměvem, pak se mi kamarádka, ale svěřila, že když je v nějaké stresující situaci, nebo se něčeho opravdu bojí, má pocit, že se každou chvíli počůrá, zatmí se jí to ještě nestalo, ale je to prý nepříjemný pocit, tak si myslím, že je to možná nějaká vazba na zážitek z útlého věku.A k tématu, což je hledání WC na cestách, letos jsem byla na zájezdu autobusem bez WC a musím říct děs, děs, příště jedu raději vlakem, sice jsem se nepočůrala, ale nebyla jsem od toho daleko, naštěstí jsme měli skvělého řidiče, který mě ochotně zastavil, abych si mohla odskočit do lesa u silnice, na další odpočívadlo bych to totiž nevydržela, pak už jsem byla ale nervózní a hlídala kolik toho vypiji, pila jsem málo a pak jsem zase měla sucho v ústech a bolela mě hlava, tak si vyberte, buď být dehydrovaná a nebo počůraná, jinak si myslím, že by měl být každý dálkový autobus vybaven toaletou, mějte se všichni krásně a držte se na cestách. '
11. Září 2004 - 13:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Ponocny (anonym)
Mili zeny chtel bych se jen zeptat proc tyhle problemy kdyz to vo sobe vite pri cestach neresite takovejme tema nakejma vysoce absorbcnima vlozkama(plenama) co sou pro nemocny? Nemyslim chodit v tom porad a u cile kdyz jste pak venku se toho hned nekde na zachode zbavit ale jen na tu cestu. Pripada mi ze podle toho co pisete prozivate hrozny nervaky a pritom tohle "pojisteni" by vas podle myho zbavilo toho desnyho psychickyho strachu a napeti z pocurani(protoze prinejhorsim vo co by slo, ste na to pripraveny)a nemusely byste takhle trpet ja kdyz to ctu tak je mi vas holky drahy uplne lito :-))Ale pisete skvele a mnohdy vopravdu srandovne a je to dobry cteni.
11. Září 2004 - 23:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Martinka www. (anonym)
Ahojky všichni, úplně náhodou jsem narazila na tuhle stránečku a diskusní téma,tak jak tady čtu tu hromadu příspěvků, tak vidím, že je to normální věc, když se někomu chce moc na malou a eventuelně to neudrží, no mě osobně se to ještě nestalo, ale několikrát jsem byla v té situaci, že to bylo fakt na poslední chvilku, právě cestou autobusem, jinak mě nějak nedělá problém kdekoliv, když je to fakt nezbytně nutné stáhnout kalhoty a vyčurat se, je to přece lepší než mokrý kalhotky, ale už jsem byla svědkem toho, když se počůrala má kamarádka,bylo to na velkém koncertě, byla v předu, a všude kolem lidi, já byla vzadu, po koncertě jsme měli sraz u brány, přišla a její džíny byli mokrý od pasu dolů, prostě se nedalo dostat včas na wc, no žádná tragedie, myslím, že nebyla ten večer sama komu se to stalo, určitě se to už taky stalo i vám, nebo ne? tak krásný večer všem:-)'
15. Září 2004 - 21:18

Stránky

Přidat komentář