0 příspěvků / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
Taky jsem hrál na dost vysoké úrovni counter strike, ale holky, prostě chce to, ho někam vytáhnout, prostě hlavně nesedět doma, fakt já mám takovou zkušenost s tímto, že je to na rozdávání, a to je mi zachvíli 18 let, hlavně chodte ven, prostě nemyslím třeba do města, i když to taky, ale treba někam jedte, prostě nezůstavejte doma, on si casem odvykne, trvá to většinou kolem 3 týdnů, i když pak to láká, takže po týhle ho nesmíte nechat sednout si za tu dotyčnou hru... je už jedno jestli je to css, cs atd. já to hrál hlavně kvůli lize a kamarádům, sám už to nehraju, nebaví mě to :), jenom když jsou nějaké turnaje, ale ani to jim nedovolte :)
21. Duben 2010 - 10:45
Obrázek uživatele Návštěvník
máma (anonym)
Ahoj....můj přítel je...Nech ho hrát, to sou frajeři !! :)
6. Květen 2010 - 12:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka - lenkasa (anonym)
Platí pravidlo,že jak to...to je ale vydírání a vůči němu nefér. Protože jestli ji miluje a je na hrách závislý tak přeci nemůže jen tak ze dne na den přestat hrát. To vám řeknu ze zkušenosti. Nejlepší bude když se oba dva dohodnou a on ty hodiny na PC bude omezovat, ale bude to pro něj těžké.
8. Květen 2010 - 13:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Perry (anonym)
Dobry den, potreboval bych poradit. Mam kamarada (29) a myslim si, ze je zavisly na hrani na PS3. Hraje několik hodin denně, vzhledem k tomu, že pracuje, tak převážně v noci, vydělalné peníze utrácí za hry a veškerý svůj život přizpůsobuje hraní. V poslední době zanedbává i osobní hygienu a několik dni se třeba nemyje, protože jen hraje. Kdekoliv jsme, tak neustále řeší jen hry a jak dokončit nějaký level. Mám o něj opravdu strach. Taky je gey, ale to s tím asi nesouvisí. díky Perry
24. Květen 2010 - 13:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Anonym (anonym)
Nevím jestli jsem závislí ale myslím že jo trávím u pc asi 2,5 hodin denně a to není dobře ctělo by to něco chytrýho vymyslet nevíte jak na to? Dík všem za odpověď.
28. Červen 2010 - 13:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Pokud vezmeme v potaz, že průměrný člověk stráví u TV přes 3 hodiny denně, tak to vede k zamyšlení. Většina hráčů totiž na televizi nekouká a jediná změna, která tu je, je ta, že vymění TV za PC. To, že je to pro někoho koníček, pro jiného relax, pro dalšího prostě jen zábava už nikoho nenapadne. Především slečny, které vědí houby o hraní si nejvíc stěžují. To, že ony tráví hodiny v koupelně líčením, na nákupech, drbáním o blbostech se svýma kamarádkama, u kadeřníka a hromadu dalších věcí, už nikdo v potaz nebere. Zamyslete se nad sebou. To, že někoho baví hrát ještě neznamená, že je závislý. Závislost na počítačových hrách zkrátka neexistuje, pouze se dá mluvit o nadměrném užívání počítače. Nic víc. Netvrdím, že hraní je něco, za co bychom měli hráče plácat po ramenou, ale neni to nic tak hrozného, aby to stálo za to řešit. Pokud přítel dává přednost hře před vámi, hledejte chybu jinde. Jak už jsem zmínil, je pro někoho hold hra (jeho koníček) přitažlivější, než věčně nespokojená přítelkyně. Dám vám radu, projevte o hru zájem, zkuste si jí se svym přítelem (nebo kdo vám dělá starosti) zahrát. Zjistíte, že o nic špatného se nejedná. A pokud přesto nezměníte názor a budete chtít přitvrdit, obraťte jeho "závislost" proti němu. Začněte trávit u počítače také hodně času, třeba jen na oko a přání vašeho přítele ignorujte. Třeba se sám ve vás uvidí. V každém případě si však uvědomte, že se jedná o koníček, nikoli o závislost! Hold, čím méně má někdo zkušeností s hrami (ženy, staří lidé, rodiče), tím větší zlo v nich spatřuje a nakonec dokonce začne pouhou zábavu nazívat závislostí. Je závislost, když někdo trávi celé dny hraním golfu? Ne, není... tak se vzpamatujte. Mám pro vás jeden článek, který vám třeba pomůže nahlédnout do duše hráče: http://asbe.pise.sk/Uvahy-a-polemizovani/Zavislost-na-pocitacovych-hrach-pravda-nebo-fikce
29. Červen 2010 - 22:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Funny (anonym)
můj muž(23), vždycky ho zajímaly počítače, i hrám se dost věnoval. když sme se potkali, tak aby měl čas na mě, nehrál skoro vůbec, max.tak jednou za měsíc sme se dohodli, že půjde spát třeba o 2 hodiny pozdějc a něco si zahraje. pak hovyhodli po půl roce z vš - hrál a neučil se, taky tam chodil málo. v té době se taky změnil. z milého, citlivého, vtipného partnera, o kterýho se dá v životě opřít si připadám, že mám doma pubertálního, těžce pesimistickýho syna. hraje pořád. ráno vstane, zapne počítač a pak teprve se de oblíct. v noci chodí spát běžně ve 2 ráno. máme jednopokojáč, takže mi ten blikající monitor svítí do ksichtu a ťukání do klávesnice a klikání myši mě nenechá spát. celý poslední semestr jsem tak každý druhý den usnula ve škole uprostřed hodiny z nevyspání. i když jsem mu to řekla, i když jsem ho upozornila, že bránění ve spánku je ve světě braný jako mučení, stejně žádná změna. koníčky? navíc společný? nejsou, už dávno ne. tvrdí, že já mám spoustu práce do školy, tak jemu zbývá jen ten počítač. v červnu ho opět vyhodili ze školy, tentokrát z jiné. doma neudělá vůbec nic. ani po sobě nezhasne, pokud si někde rožnul-světlo přece už posloužilo, tak proč by ho mělo zajímat. takhle vypadá závislost miluje mě. tím jsem si jistá. a já jeho, ne proto jaký je, ale jaký byl. proto ho nedokážu opustit. ale je mi jasný, že na 99% už na to sílu mít nebudu...
28. Červenec 2010 - 13:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Hans (anonym)
Pokud vezmeme v potaz, že...Omyl. Závislost na hrách (a počítačích, internetu) existuje, něco bych o tom věděl. Trávím u počítače cca 8-16 hodin denně, to nekecám. Extrém je 20. Chodím spát ve čtyři ráno a vstávám často až po poledni (spánek je jediná věc, která je u mně návykovější než PC) Ne že bych se nedokázal zvednout a jít na čundr, že bych úplně zazdil přítelkyni (jsme spolu už skoro 10 let a opravdu dělám co můžu, abych ji neubližoval) nebo úplně zazdil školu, to ne. Ale je to velký psychologický boj a i když třeba na týden někam vypadnu a počítač nemám, když se pak vrátím, kompenzuju si absťák. Také bojuju s lhaním. Myslím, že bojuju statečně, ale občas si musím normálně nafackovat, protože vymýšlím důvody jak se vyvlíct z nějaké povinnosti a zůstat u kompu. Zvrhává se to v takový kolotoč promyšlených výmluv, maskování... Jsem introvert a ve společnosti se necítím dobře. Jinak ne že bych byl ve společnosti neoblíbený, že bych byl nějaký asociál, spíše se to odehrává v mé hlavě. Závislost byla skutečně důsledkem tohoto, ne naopak (alespoň u mně). Ale po těch letech si nejsem jistý, jestli už to dnes není obráceně. Ale spíše ne, jsem taková povaha. Taky nepopírám, že existuje závislost na nakupování, ono může vzniknout závislost skoro na čemkoliv. Člověk si tím něco kompenzuje. Připadá mi, že kdybych se toho chtěl zbavit, tak to půjde jedině tak, že prodám počítač. Jde to ale v dnešní době? Dost pochybuju. Navíc ono to je vzorec chování, který jak se vám jednou dostane pod kůži, pak si snadno vypěstujete závislost zase na něčem jiném. Nevím jak to máte vy, ale já mám skoro pocit, že moderní člověk a závislost jdou ruku v ruce. Nemusím mít pravdu. Možná to taky souvisí s tím, jak je kdo upřímný sám k sobě a jak moc sám sobě dokáže nalhávat, že jeho se problém netýká. Každý to má jinak. Ale řeknu vám lidi, sledujte se pozorně, hranice mezi zábavou a průserem je taková mlhavá a nejasná. Překročit ji je snadné, zpátky to jde mnohem hůř.
5. Srpen 2010 - 15:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Perry (anonym)
... před časem jsem přidával přízpěvek o závislosti mého kamaráda a tak bych se s Vámi chtěl podělit, jak se má situace nyní. Závislosti se samozřejmě nezbavil a nic si nnepřipouští, takže nechce ani pomoc od svého okolí. Bohužel situace se zhoršila. Stále zanedbává osobní hygienu, do práce zatím ještě chodí, ale každé ráno si vymýšlí výmluvy, aby do práce nemusel a mohl doma hrát. Občas mám pocit, že nerozeznává, co je realita a co je hra. Třeba nedávno jsme byli v kině a on si lehl na zem a předstíral, že je napojený na nějaký přístroj ze hry. Celkem vtipná situace nastala v obchodě s hrama, kde se málem porval asi s 12ti letých klukem kvůli tomu, že si vzal poslední hru z regálu, kterou chtěl on. To že potom ukradl dvě jiné, to snad ani nebudu zmiňovat. Opravdu už nevím co s ním, vím, že jsem jeho kamarád a musím ho podržet, ale už nemám sílu. Perry
12. Srpen 2010 - 17:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Slečna (anonym)
Ahojky, mám podobný problém.. Můj přítel miluje počítačové hry... hraje každý den několik hodin, pokud ráno nevstává do práce hraje až do šesti do rána.. Ráda bych řekla,že není závislý, že ho to jen baví, ALE není prostě možné, že by jeden týden nehrál, už jsme spolu téměř 4 roky a za tu dobu jsem ho několikrát prosila at tolik nehraje, občas to trochu pomůže a omezí to, ale teď už je třetí týden doma, tvrdí,že je nemocný, doktor mu už po druhé prodloužil neschopenku, ale místo aby se léčil sedí u počítače a hraje dlouho do noci, dostal už třetí antibiotika, ale ani jedny pravidelně nejí tak jak má, musím ho kontrolovat jak malý dítě... Jen vstane když už má hlad, koukne co jsem uvařila a jde zase hrát, když přijdu do pokoje apromluvím na něj tak je protivný a křičí "Teď nemůžu" .. To že já musím všechno doma dělat, to ho nezajímá, já prostě můžu vždycky... Jsem z toho neštastná... Stejně jako Funny která psala pár příspěvků výše máme malý byt takže když chci spát usínám tak,že na mě svítí monitor a klikání myši je jako rána kladivem... Vím,že mě miluje, já ho také a snažím se ho pochopit, kolikrát jsme si i sedli a nějakou hru jsme hráli spolu, když mi o hrách vypráví tak naslouchám,ale uvnitř jsem smutná, protože místo abychom si budouvali vztah a sny a budoucnost, tak mám strach,že bude všechno ležet na mně.. Hraje po síti s ostatníma, a vykládal mi,že hraje se staršíma klukama, 30 i 50 let, a kolikrát se hádají při hraní s manželkou (slyší to ve skypu) takže si říkám,že dál doufat,že z toho vyroste asi nemá moc cenu... Takže moc neslouhlasím s tím co psal Adam,že závislost na hrách neexistuje, že je to jen koníček... Navíc hry znám, hrála jsme s ním, a něco mě i celkem bavilo, ale ne tak abych nad tím trávila život... A koníček.. to je něco co Ti dá do života něco pozitivního, a to co dělá on ho jen ničí, hygiena je mu už málem taky ukradená...
22. Srpen 2010 - 15:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Slečna (anonym)
Navíc Adamova rada - "Začněte trávit u počítače také hodně času, třeba jen na oko a přání vašeho přítele ignorujte. Třeba se sám ve vás uvidí." fungovat rozhodně nebude, protože pokud budu na notebooku bude jen rád,že má nerušenej klid na hraní.. :-((
22. Srpen 2010 - 15:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Cienka (anonym)
Příspěvek "Slečny" je jako mou vlastní rukou napsaný... Můj přítel má 22 let, jsme spolu 4 roky. Zatímco já jdu do posledního ročníku střední školy, on je v prvním na vysoké. Studuje ji dálkově, takže tam dochází jednou týdně. Běžně chodí spát kolem 4té ráno a probouzí se ne dříve jak po poledni. První věc co udělá, zapíná PC... čištění zubů? udělat si snídani? uklidit??? ne... nic neexistuje. Pokud mu snídani nenaservíruju pod nos k PC, nejí. Taky podle toho vypadá, je vyhublý, bledý... Pokud někam musí, třeba do školy, pak odchází na poslední chvíli a PC mnohdy ani nevypíná. Když přijde, okamžitě si k němu sedá se slovy. "konečně si můžu zahrát", v džínech a mikině. Nepracuje, i když se snaží nějakou práci si najít (spíš jeho matka se snaží) vždycky se najde něco co mu nevyhovuje - nízký plat, velká kontrola, dojíždění... prostě všechno, veškeré povinnosti mu vadí. Myslí si že po něm (absolvent, bez praxe) všude skočí a dají mu 30.000, kancelář s koženou sedačkou, služební auto a klid. Je naprosto mimo realitu, ale úplně. Zatímco já si sháním brigády a dřu kde se dá za pár kaček, on hraje a nemá naprosto představu o tom co je to mít povinosti, mít nadřízeného, dělat něco co se musí i když to nikoho nebaví. Přestal i cvičit, ven nechodí - je to ztráta času. Pokud na něj mluvím, nevnímá nebo mě okřikuje, že mu mám dát pokoj a být vděčná za to co mi dal. Ano, dal mi toho skutečně spoustu, ale někdy se sama sebe ptám, za jakou cenu!? Jsem si jistá, že mě miluje, já miluji jeho a jediné co mě drží nad vodou je fakt, že závislost na PC je stále lepší než závislot na drogách, alkoholu nebo automatech... ale je to i tak nemoc a pokud už dnes vím, že se na něj nemůžu spolehnout, že v domácnosti s ničím nepomáhá ani neví kde jaké věci jsou (v jeho bytě), že mě neposlouchá, neudělá co po něm potřebuju, zanedbává hygienu, pohyb, jídlo - protože nemá čas / protože hraje... jaký to bude život až budeme mít děti, já budu chodit do práce či nedej bůh onemocním? co bude dělat? jak si poradí? nevím... stejně jako nevím, jestli chci mít partnera, pro kterého znamenají víc jeho online hráči o kterých říká, že jsou na tom mnohem hůř - takže mám být vlastně vděčná za to, že hraje 15 hodin denně a ne 22? JAK TAKOVOU SITUACI ŘEŠIT???
30. Srpen 2010 - 16:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Luna (anonym)
Příspěvek...Jednoduše - odchodem! Jsi mladá, nevím jestli není tvůj první, ale co spolu ještě děláte, co na něm miluješ, k čemu ti je takový vztah? Ty si máš užívat, chodit do společnosti, sportovat... Dělá něco z toho s tebou? Vůbec neuvažuj o společných dětech a nějaké daleké budoucnosti, jsi mladá na to, aby řešila to, jestli se přítel sám aspoň nasnídá. Seber se a odejdi. Pokud se probere a zjistí, že mu chybíš, tak se třeba ještě můžete domluvit na kompromisu, že to omezí a tak. Ale pokud si ani nevšimne, že tam nejsi - tak k čemu ten vztah byl?
30. Srpen 2010 - 19:48
Obrázek uživatele Návštěvník
GlaDOS (anonym)
Přítel také pořád buď...Pokud borec dost hraje na pc, ale povinnosti si plní a plně se věnuje i partnerce (zbytečně ji v noci neruší na pc, atd.), je to ok. Ale pokud tím nějak obtěžuje partnerku, měl by se nad tím zamyslet. Návštěva psychologa, nebo rozchod, taková domluva nemá cenu (vím z vlastní zkušenosti).
4. Září 2010 - 23:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Bonie (anonym)
Dlouho jsem si myslela, že kdo si hraje, nezlobí. Můj přítel se poslední měsíce začal hraní na pc věnovat vlastně každou volnou chvilku, kterou má. Nejdřív mi to nevadilo, protože to bylo jen tak na hodinku, na dvě, ale poslední dobou už je to tak, že přijde z práce, nají se a pouští se do toho. A pak už si jde jen lehnout. Občas se to snaží kamuflovat nějakou nutnou činností na počítači do práce, ale jakmile skončí, jde stejně hrát. Nemůžu říct, že mi s ničím nepomůže, na druhou stranu mě to celé jaksi děsí. Mému příteli už bylo 31.. Jo, možná, že už se se mnou nudí, nevím, jsme spolu 7 let. Já jsem tedy už párkrát reagovala tak, že jsem "šla pryč" a když jsem se vrátila, počítač byl vypnutý a on něco doma kutil... takže se dá říct, že to, že tam nejsem ještě registruje... Ale vydrží mu to jen chvilku. Večer, místo toho, aby jsme se šli třeba projít, zapne si svoji oblíbenou.. Já nějak nemám sílu s tím bojovat..., žadonit o pozornost a o jeho žebříček hodnot, podle mě to nemá cenu. Ale je mi z toho smutno, je to jinak fajn chlapík. Někdo tady psal o kompromisu, já si nejsem jistá, k čemu by byl dobrý, nejsme přece malé děti.. Vidím to spíš tak, že pomalu, ale jistě začnu svůj "vztah žít jinak". Ono to nějak samo dopadne.. asi..
6. Září 2010 - 11:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Skyline (anonym)
Dlouho jsem si myslela, že...Závislost na pc je podle mě horší než závislost na drogách atd., protože s počítačem se setkávame všude - práce, domov, aniž by to v lidech budilo jakési opovržení (alkohol, cigarety...). Člověk není zavislý jen na dotyčné hře, ale i na denním režimu a prostředí, které se přizpůsobilo potřebám hry. Pokud je možnost, je dobré změnit na delší dobu prostředí a zbavit se na delší dobu úplně pc,něco ve smyslu absťáku se dá očekávat, ale nic netrvá věčně^^. (Mluvím z vlastní zkušenosti)
14. Září 2010 - 17:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Uz nehrej HONZO (anonym)
Mám kamaráda sedí na tom furt nevim co sním přestříhávám mu kably on internetu ale pořidil si wifi nepomúže ani když celou krabičku obalim alobalem hraje pořád WOW COD4 a občas mafii je to snim už k nevydržení když není online je na drogách...
22. Září 2010 - 13:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Mám kamaráda sedí na tom...To už nic nepomůže.Určitě vím jak se cítí musí si vybrat mezi kamarády, počítačem a školou což je pro něho jasná volba pc. Jediná věc která mu pomůže je pivo dneska kolem 7...
22. Září 2010 - 13:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Martineelo (anonym)
To už nic...No jo toho znám je to FISta nebo CHeprer zee? jojo furt na tom sedi... a neodepisu ani na skype jak musí pořáad něco mačkat
22. Září 2010 - 13:50
Obrázek uživatele Návštěvník
PC gambleri (anonym)
Dlouho jsem si myslela, že...Znam pary kde zavisly pritel zmlatil pritelkyni za ro ze mu vypla pocitac
11. Říjen 2010 - 22:49
Obrázek uživatele Petr1985
Petr1985
Je mi 25, studuji VŠ a vím, že jsem ten případ hráče, který stojí nad propastí...kdysi jsem začínal na commander keenovi, před wolfa, dooma, duke nukema jsem se dostal k dnešním hrám...když vycházela Mafia2 klepaly se mi ruce jako naprostému zavíslákovi...tehdy jsem si poprvé uvědomil, že něco není v pořádku, je mi jasné, že vy mladí se mi vysmějete, ale hodně přemýšlejte o tom proč hrajete, protože třeba v mém případě se ze zábavy stala totální závislost...končím s tím a vím, že jediná možnost je jako u alkoholiků, kteří už se nesmí dotknout chlastu, tak úplně stejně já, už nesmím spustit hru....když se ohlednu zpět a uvědomím si, že posledních 10! let snad nebylo dne, kdy jsem nehrál, tak k tomu není co dodat.....
12. Říjen 2010 - 0:15
Obrázek uživatele Petr1985
Petr1985
Jak to tady tak pročítám, tak ještě musím napsat asi tolik: naprosto přesné je to, že opravdu zavislé pc hráče vůbec nezajímá TV, je to zbytečný čas, který mohou strávit hraním, taky je fakt, že o hrách neustále přemýšlím, pokud je možnost, tak nikdy nevolím nic jiného než nejvyšší obtížnost, uspokojuje mě být nejlepší...v hrách...je to dost ubohý, ani nemluvím o sumě pěnež, protože v mém případě, kdy miluji 1st a 3rd person akce, tak to taky znamemá neustále upgrady pc, nedávno jsem si jen tak pro přehled sečetl sumy na fakturách z tsbohemie a vyšla mi suma jen za poslední 3 roky přes 100 000 korun...čas ani neřeším, pokud je to volný den, tak jsem u počítače cca 16 hodin, pokud je to den, kdy musím do školy, tak cca jen 12 hodin a to ta čísla nijak nenadsazuji....spánek je pro mě skoro luxus, jít spát před půlnoci pak naprosté sci-fi....před zhruba 7 lety jsem myslel, že jak jsem s hraním začal, tak to prostě jednoho dne skončí, ale pak se začalo prosazovat online hraní, který dává hrám naprosto nový rozměr a byl jsem v tom znova. Díky své sociální situaci jsem nikdy nemusel kvůli hrám krást nebo něco podobného, paradoxně možná i proto, jsem si to, že jsem v prde** uvědomil až teď, že mi život nedal přes hubu dřív...
12. Říjen 2010 - 0:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Jakub (anonym)
Mě taky přítelkyně pucuje, že sedím jenom u PC, že hry pro mě mají větší váhu než ona atd.. ALE rád bych to (alespoň v mém případě objasnil). 1. Tak si hodinku denně zahraji nějakou hru, ano- je to můj relax, odpočinek, odbourávač stresu a starostí. Taky ženský nepucuji za to, že třeba chodí častějí ke kadeřníkovi nebo si nechat dělat nechty! 2. Vydělávám si tam. Došlo to až do extremu, že jsem všechny svoje projekty na internetu poslal jednoduše doprdele a pak koukám a ono EJHLE.. Stejně spolu více času nestrávíme, jelikož támhle s kámoškou, támhle na kafe,... A pak vlastně jen sedím doma a čumim do blba místo abych teda vydělal nějakou tu korunu (a přitom 80% příjmu z internetu jsem dával stejně na její výdaje- oblečení, večeře, kafíčka,...). Je dobré se podívat u sebe, nadávat, že hraji hry je jednoduché, ale, že sami (ženy) mají zase svoje mouchy už neřeší. To pak pomalu nevím, co chcete, když si nesmím ani na hodinku jít relaxovat... A pokud vám chlap řekne "hele nemám dneska čas, budu pařit na PC", tak to není závislosti, ale jednoduše na Vás prostě sere NEBO tam je něco joooo duležitého (např. turnaje, kde je za favorita a hraje se o X částky). Dobré se kouknout u sebe, taky kdyby se slečnám zakázali "dámské jízdy", kafíčka atd... tak by se půlka z Vás posrala a přitom to je to samé!
28. Říjen 2010 - 13:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Miro (anonym)
Zdravím, prečítal som si všetky príspevky týkajúcej sa tejto témy a som na vážkach, či som alebo nie som závislý. Aby som to trocha objasnil. Mám 21 rokov, hrať som začal približne od 12tich, kedy som sa dostal k počítaču. Hry na ktorých som začínal boli viac menej singleplayer, pretože sme nemali internet. no asi 5 rokov dozadu sme si zaviedli internet a prakticky odvtedy hrávam hry skôr ako multiplayer, napr Call of Duty, World of Warcraft a podobne. Hrával som to celkom často, pár hodín denne a tak to pokračovalo až dokým som sa nedostal na VŠ. Tu skrátka nie je čas na hry, tak som to nejak obmedzil, ale nie moc (školu som v pohode vždy zvládal). Som introvertný typ ale na Vš som sa trocha zmenil - viac sa začleňujem do kolektívu, chodím von, podarilo sa mi nájsť úžasnú priateľku. S hraním by sa dalo povedať, že som úplne sekol, zo dňa na deň som prestal hrať (má to na svedomí aj technická stránka počítača) Chvíľu to bolo v pohode, no postupne som mal akoby nutkanie hrať. Sem tam som si niečo zahral, ale po pár dňoch som to zasa dal preč a tak stále dokola. Posledné dva mesiace už nehrám vôbec, dalo by sa povedať, že abstinujem. Lenže mám čoraz väčšie nutkanie hrať, keď vidím aké nové hry sa vydávajú, alebo nové pokračovania hier na ktorých som v podstate vyrastal. Je čoraz ťažšie tomu odolať a mám taký pocit, že už nevládzem. Chcem si tie hry zahrať, len teraz je to skúr preto, lebo je tam jednak úplne iná úroveň jak hratelnosti, tak grafiky (oproti začiatkom) a chcem to ... zažiť. Nechcem za tým stráviť zase veľa hodín každý deň, stačila by hoďka - dve, len sa bojím, že keď to znova raz okúsim, zase sa vrátim k hraniu a bude ťažšie prestať. Neviem čo teraz, ak máte niekto nejaké rady, tak prosím dajte vedieť. Ďakujem.
7. Prosinec 2010 - 18:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Luciano (anonym)
A čo máš z tých hier?
7. Prosinec 2010 - 18:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Miro (anonym)
A čo máš z tých hier?Zozačiatku som mal pocit, že niečo dokážem, v hre som bol "niekto" zatiaľ čo v skutočnom živote som bol.. ako duch ... bol ale aj nebol som prítomný, viditeľný... a pod. Teraz, resp. pred ukončením hrania som to hral už viac menej pre to, lebo som bol v rôznych klanoch a, musím neskromne povedať, že som nebol zlý hráč tak kvôli kolektívu. Teraz mám chuť hrať hry najmä kvôli pokroku v hrateľnosti a grafike a aj dajme tomu, že pre jednu sériu hier, ktorá je moja srdcovka (Call of duty...
7. Prosinec 2010 - 20:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Vice (anonym)
To co čtu na internetu od odborníků,psychologů je mi na nic,já bych radši slyšel radu od někoho,kdo to sám zažil.Bude mi 14,rád bych věděl jestli sem závislej nebo ne a pokud ano tak co proti tomu mám dělat.Hraju WoW,mám tam celkem dobrý kamarády,v minulosti se dalo říct že lepší než v normálním životě.Když jsem ve škole tak o hře nepřemýšlím,o přestávce poslouchám hudbu.Na PC je heslo,které neznám takže musím po přichodu domů (většinou kolem 13:30)čekat,až přijde bratr aby PC zapnul..a to je asi moment,kdy to začne,řeknu to na rovinu,já se do hraní zaberu tak,že přestanu vnímat čas :/ a "proberu" se až když přijde matka z práce,tak kolem 17:30...když slyším že přišla,mám pocit viny protože jsem zase proseděl odpoledne u PC a vím že jí to bude vadit.většinou to dopadne tak že si připravím učení na druhý den,oblečení,osprchuju se a tak kolem 19:00 můžu jít zase na PC.Pokud je v TV od 20:00 nějaký dobrý film,dívám se na TV a u PC potom sedím jen asi do 22:00,potom jdu spát.někdy mám pocit,že mě už PC "má v moci"..pokud má někdo podobnou zkušenost,a má náladu se dělit o radu...
7. Prosinec 2010 - 22:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Cuddles (anonym)
no lol ...tak to sem se takhle dlouho nezasmala .... normalne mi reknete holky, co si tim dokazujete ze to pisete sem? keca vam snad kluk do toho ze lozite do kazdeho blbeho obchodu jak babky za slevou? Rozesel se s vama nekdy kluk bo furt kecate sracky o tom co si musite koupit, co se stalo u vas v rodine, jaky lak se vam nejvic vyplatil etc? ne,... a kdyz si clovek od tohohle ma odpocinout, tak kde jinde nez u her.. s kamosema? Kdyz vy mu 3 hodiny melete o hadrech je to v pohode, nebo jakyho ma kamoska debilniho partnera...ale jakmile on zapne na 3 hodiny cs-ko wowko, etc, tak je ohen na strese ... a navic .... je jim JEN kolem 20 ... to jako po nich chcete kazdodenni romanticke prochazky, lezeni u televize a koukani na nejake vase priteplene oblibene filmy? Bezmeznou oddanost a ze se od vas nehnou ani na krok? Nemate byt radi ze nevymr**va s jinyma? ze nefetuje? ze neni alkoholik? ze vas neokrada treba o cashe? ale ne .. vy budete resit taka kula ... diky vam se muzu jenom stydet ze sem stejneho pohlavi ...
14. Prosinec 2010 - 18:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Hledám na internetu neskutečně dlouho tuhle rubriku abych zjistila jak to u nás doma vlastně je.Mám manžela kterému je 30 let.Máme spolu dítě,druhé mám z předchozího vztahu ale to je celkem jedno.Kdo sem chodí a trošku se orietuje ve hrách,určitě zná,nebo aspoň slyšel o onlinovce Metin 2.Asi by taky někdo čekal že chlap ve 30ti letech má žebříček hodnot uspořádaný ale opak je pravdou.U nás je to tak že můj muž u této hry vydrží sedět celý den.Nevnímá okolní svět,když hlídá děti byt je vzhůru nohama a děti si dělají co chtějí,vůbec nikam nechodíme a když už tak musím čekat na chodbě než dohraje,spát semnou taky nechodí a někdy se stane i to že ho v noci najdu sedět u pc.Pokud bych měla dát na radu promluvit s ním,neuspěla bych protože on to neposlouchá a je mu to jedno.Když se rozběhne diskuze na toto téma,chvilku poslouchá ale stejně si k tomu zase sedne.Nyní mi už došla trpělivost,protože podle mě nemá cenu už vůbec nic.A proč vlastně píšu?Potřebovala bych radu od nějáké nezávislé osoby zda je toto důvod k rozvodu.Díky
3. Leden 2011 - 18:14
Obrázek uživatele Návštěvník
tomáš (anonym)
Ahoj Marie. Důvod k rozvodu to samozřejmě je. Záleží na míře věcí. Mám syna 22, je to stejné. Nepoužitelný, neschopný, bez jiných zájmů, navíc občas agresivní. Byli jsme s jeho matkou u psychologa - rada - tvrdý přístup, neposkytovat kromě levného jídla a střechy nad hlavou nic, pokud něco chce, musí si to zasloužit, najít si brigádu, pomoci s úklidem a pod. Nyní je bez přístupu k PC. Nedělá nic. Tento krok - odpojení, nebo omezení času bys mohla zkusit. Každopádně jakákoli tvoje snaha bude mít minimální účinnost. Nevím jak velký je váš byt ale snažil bych se nějak separovat a trestat neposkytnutím služeb. Finance a děti jsou samozřejmě problém...Podle mých informací z podobných případů v okolí to k rozvodu pomalu spěje. Zkus mu dát jak se říká nůž na krk - ať si vybere. Tady ale musíš být důsledná a tvdá, to potřebuješ nejvíce
5. Leden 2011 - 10:52

Stránky

Přidat komentář