78 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Zamilovanost - taky droga?

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Ocr (anonym)
Poradte je to pravda?
3. Červenec 2004 - 9:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Ocr (anonym)
Zavislost na Lexaurinu, alkoholu, a lasce. Mam tezke deprese uz nekolik let lecene, a az nedavno jsem zjistila jake svinstvo je dlouhodobe uzivany Lexaurin. Podstoupila jsem terapii a snazim se prestat. Ale co s laskou, kterou prozivam mimo manzelstvi. JAK ci jakym zpusobem se odpoutat, kdyz nechci. Je to rozpruplne, ale tak to citim. Prosim poradte.
3. Červenec 2004 - 9:23
Obrázek uživatele Návštěvník
cosma (anonym)
Jsem zamilovaná. Mám intimní vztah s člověkem, kdy nikdy nesmíme porušit vyzrazení našeho tajemství.Štestí se mi hrne do hlavy a cítím se neustále jak opilá touhou, štěstím a láskou.Asi jsem zdrogovaná, cítím se tak.
3. Červenec 2004 - 9:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Ocr (anonym)
Vse je u mne stejne jako u Tebe, jen psycholozka me nuti vztah ukoncit. (Trva cca 3roky a je stale velice zivy. Asi jsme si souzeni...) Ale pak vycitky svedomi vuci rodine (vse funguje skvele) me nici a posilaji na dno. Deprese mi neda spat. Pridam prasky a alkohol....a kolotoc zacina znovu. Proto ta terapie. Chci jen vedet, jestli zamilovanost trvajici 3 roky muze jeste vyprchat a tak se zbavit posledni zavislosi (drogy? - lasky) jak tvrdi psycholozka.
3. Červenec 2004 - 10:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Jsem taky víc než 3 roky zamilovanej, je to droga. Drří mě to nad vodou a postupem času to sílí a sílí. Zamilovanost by mě už dávno přešla, ale tohle je silnější. A silnější něž já.
3. Červenec 2004 - 11:24
Obrázek uživatele Návštěvník
cosma (anonym)
Pořád se ještě vnitřně bráním nechat se unést do absolutní závislosti.Bojím se , že taky skončím u psychologa, i když proti němu nic nemám, ale dostat se ze závislosti je strašně těžké.Ovšem "odmilovat se" nelze a zamilovanost stále roste a já jsem šťastná.Vím, jestli tohle jednou skončí, že se nervově zhroutím a to nejsem hysterka.
3. Červenec 2004 - 12:37
Obrázek uživatele Návštěvník
cosma (anonym)
..odepři závislému drogu, zbortí se mu celý svět....
3. Červenec 2004 - 12:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Ocr (anonym)
Jak se tedy leci zavislosti na drogach LSD, pervitin ..atd. Lide se prece vyleci. Ci snad ne?! Mam mit obavu, ze se Z LASKY NEDOSTANU? A tim padem zustanu s depresi cely zivot?Jak je to tedy? Poradi mi nekdo? Prosim...muje stavy - vycitky vuci rodine jsou neunosne a presto nedokazu LASKU znicit.
3. Červenec 2004 - 12:57
Obrázek uživatele Návštěvník
cosma (anonym)
Vše se léčí silou vůle, ale proč si nechat léčit lásku, když je tak úžasná:-)
3. Červenec 2004 - 15:29
Obrázek uživatele Návštěvník
RR (anonym)
Jak muzes srovnavat LSD a Lasku ?
6. Červenec 2004 - 19:25
Obrázek uživatele Návštěvník
RR (anonym)
Kdo ji pomuze? Asi to moc potrebuje...
10. Červenec 2004 - 3:22
Obrázek uživatele Návštěvník
diana (anonym)
Milá cosmo,takový vztah,jaký prožíváš Ty,prožíval můj manžel.Trvalo to 3 roky a pak to ruplo jak když udeří blesk z čistého nebe.Dneska ví,že se zahazoval s děvkou,lituje,ale já vedle něho už jen žiju,jinak je mi lhostejný.Vykašli se na vztahy,se kterými nemůžeš vyjít na veřejnost,vím,je to velmi vzrušující,ale na druhé straně,neponižuje Tě ta okolnost,že Tvoje láska s Tebou leze jenom do postele?
10. Červenec 2004 - 20:18
Obrázek uživatele Návštěvník
cosma (anonym)
Ano, někdy se cítím nešťastná, právě , když někam jdu do společnosti a jsem sama nebo, když vím, že bych chtěla být s ním a on je se svojí ženou.Ponížená ani ne, protože jsem si to a jeho vybrala dobrovolně a protože jsem to a jeho tak chtěla.Vím , že to není dobře a vím, jak to vše jednou skončí, ale nechci vše ukončit, protože ho miluji, jsem zamilovaná a chci být každou chvilku, kterou on má pro mne , s ním.To je ta určitá závislost.
11. Červenec 2004 - 7:29
Obrázek uživatele Návštěvník
linka (anonym)
Cosmo, proč si myslíš, že jde o Lásku s velkým L? Víš, už pěkných pár let jedu v něčem podobném, ale šla jsem na to z druhé strany, tu závislost jsem si zakázala, a tak se snažím i ve chvílích, kdy nemohu být s ním - a těch je po čertech málo - tak nějak žít, abych měla pocit, že žiju a ne přežívám. Celkem se i daří, mám rodinu, práci, koníčky, přátele a onu asi i víc než lásku.
14. Červenec 2004 - 21:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Jelca (anonym)
lidicky, mozna je to trochu mimo misu, ale mam nasledujici problem: mam styri roky pritele, se kterym si skvele rozumime a muzeme si rict temer vsechno, bere me takovou, jak jsem (i se vsemi mymi psychickymi problemy) a je mi oporou. je to moc dobry clovek a libi se mi predstava, ze bych ho mela po boku i za dvacet let a az budeme stari a jinym lidem nepotrebni. ale muj problem spociva v tom, ze se porad zamilovavam do jinych. potkam skveleho cloveka, ktery mi imponuje, ktery se ke mne chova hezky, a zamiluju se do neho. miva to pro mne tragicky prubeh, hrozne to prozivam, nez zjistim, ze to nema smysl, a (bohuzel?) to rikam i partnerovi. nemuzu si pomoct, proste nemuzu jen tak projit kolem cloveka, ktery oslovi me srdicko. a myslim to naprosto uprimne a vazne. a pritom partner nema zadnou velkou chybu a mam ho rada, myslim si, ze ho miluju, ale jak mohu nekoho milovat, kdyz delam tohle? jen pro tu chybejici jiskru, pro ten pocit naprosteho okouzleni druhym, nemyslim jen vzhled, ale i osobnost. dost me to vycerpava. presto se to opakuje, ted uz poctvrte za posledni dva roky.co se to se mnou deje?
17. Červenec 2004 - 20:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
to JELCA:mam kamaradku, co resi podobne problemi velmi casto, mne se to take stava... pokud vis, ze chces se svym pritelem zestarnout, je to jasne... ale ja to nevim,mam ho hrozne rada, ale uz 3 krat za 2 roky jsemmyslela,ze je nekdo lepsi nez on.... Kolik ti je let?
17. Červenec 2004 - 20:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Mandy (anonym)
Ahoj Jelčo, úplně jsem se vyděsila, protože to co píšeš, je téměř doslova stejné jako to, co prožívám já! Bála jsem se to někam napsat, protože mám pocit, že musím být jediná, komu se něco takového děje. Mám opravdu skvělého hodného přítele přes 3 roky a taky se zamilovávám :-( Ano, pro ten pocit, mám to jako drogu. Nerozumím ale tomu, proč to říká příteli? Pro mě je priorita, aby se to o mě nedozvěděl přítel, strašně by mu to ublížilo...Nikdy jsem mu nezahla, jen mě prostě okouzlují jiní muži...Přítel je pro mě jediný na celý život, chci s ním mít děti, přesto propadám jiným mužům..no, to množné číslo, stalo se to zatím dvakrát, prvně bohužel už po necelých dvou letech vztahu. Ale ti dva, do kterých jsem se zamilovala, to byli naprosto opačný typ muže!Budu ráda, když mi třeba ještě něco napíšeš...(jestli tě to zajímá, mám i příspěvěk v tématu Zamilovala jsem se do kolegy)Hezký večer, Mandy
17. Červenec 2004 - 23:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Jelca (anonym)
Pro Pavlu a Mandy: je mi skoro 24 a muj pritel je mym prvnim partnerem, snad i poslednim :o) po vetsinu casu to vim, a to, ze ho miluju. problem je, ze mivam ty slabe chvilky, kdy me zaujme nekdo jiny. bohuzel posledni dobou je to cim dal, tim castejsi. miva to u mne podivny prubeh: pokud je to clovek, se kterym muzu otevrene mluvit, tak mu to sdelim, i kdyz vim, ze to nema smysl, proste mi to neda. samozrejme ne do oci, ale treba smskou. je to hrozne, ja vim. jsem slaboch. a taky to, ze to rikam priteli, mu jen ublizuje, asi to delam proto, abych tu tizi prenesla na nekoho jineho. i to je moc spatne. uz nekolikrat jsem navrhovala priteli, abychom se rozesli, ze si takovou potvoru, jako jsem ja, nezaslouzi, ale moc me miluje a jedine, kvuli cemu by me nechal, by byla dalsi nevera. dobre ctete, DALSI. ona uz jedna byla. nikoli z meho popudu, ale proste jsem podlehla. jednorazova. nic dlouhodobeho bych nesnesla, neumim totiz byt polovicata, a tak ani neumim byt zamilovana do nekoho jineho a zaroven naplno milovat sveho partnera. A Mandy, ja se nezamilovavam bezhlave do chlapu, kteri by se prilis odchylovali od meho idealu. ty rikas, ze se zamilovavas do opacnych typu muze, nez je tvuj pritel. ja se zamilovavam do muzu, kteri mi imponuji tim, ze jsou slusni, mili, sympaticti, cestni, citlivi, inteligentni, aktivni a SCHOPNI, sebevedomi (ta nevera byla drobnou vyjimkou, ten prilis cestny nebyl). ono je to vlastne tak, ze se u mne na te zamilovanosti podili rozum i srdce. proste se shodnou.
18. Červenec 2004 - 8:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Blanka (anonym)
Ze začátku je to vždycky droga, ne?
30. Červenec 2004 - 20:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Milá Jelco a milá Mandy, prihlasuju se do vaseho klubu :) Je mi 29, mam super manzelstvi, 2 deti - a problem s neustalym se zamilovavanim. Konkretne ted je to aktualni, jde o kolegu, se kterym se nastesti vidam jednou za uhersky rok. Ale reknu vam, pri poslednim setkani jsem malem byla neverna - on to nastesti utnul. A dokonce uz to asi utnul uplne... ale uz ten pocit, ze jsem toho schopna, brrr. A vim, ze se to muze kdykoli opakovat! Myslim, ze vsechny jsme opravdu zavisle na zamilovanosti. A asi je to nelecitelne!
5. Září 2004 - 18:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Mandy (anonym)
Z práce jsem odešla (ne kvůli kolegovi, dlouhodobé neshody se šéfem, vlastně mě nepřímo vyhodili, ale vlastně to byla úleva,že už kolegu aspoň nemusím vidět:-)Ale už jsem zamilovaná zase...Nejsem schopna to překonat.V podstatě trpím, ale ten pocit prostě stojí za to, nemohu se toho vzdát. Zamilovanost způsobuje látka na bázi amfetaminu (tj. např. pervitin), "feťáky" léčí, ale na nevěru ze zamilovanosti spíš každý kouká jako na morální poklesek:-)Nechci to tim OMLOUVAT, naopak je mi ze sebe zle, že jsem vlastně závislák na chemické látce:-)Po třech letech je pro mě můj přítel jak kamarád a já prostě tu zamilovanost potřebuju:-( Je to vážně jako droga. Potřebuju na někoho myslet, obdivovat, vzhlížet k někomu...Je mi 28 a tak nějak mě napadá, že jsem jakoby citově uvízla někde na 15-17 letech...měla by mě naplňovat "skutečná láska" a ne "pomatení smyslů"...Začalo to tím, že jsem se zamilovala po internetu (vědoma si, že to je iluze, ale ona je to samozřejmě iluze i ve skutečnosti ;-),prostě jen chemie), psychicky mě to nesmírně vyčerpalo, byla jsem v šoku, že se mi mohlo stát se zamilovat a mít zároveň přítele! Bývala jsem moralistka...Vydrželo mi to celý ROK (přes 300 mailů každý + smsky), a trpěla jsem pocity viny (svěřila jsem se 2 nejbližším lidem a ti se smáli,že to nemám tak brát, že to přece není skutečná nevěra...)Ještě dodám, že to bylo vše čistě "intelektuální", žádné erotické fantazie, nepadla mezi námi jediná důvernost v tom smyslu muž-žena, jen naprosto minimální náznaky. Byl to rok (když to bylo dva měsíce, myslela jsem si, že už to nevydržím ani den!), kdy jsem prostě nechápala, jaktože takto můžu žít dva životy? Ač fyzicky vedle přítele, na Něj jsem myslela 24 hodin denně..."Obdivuju" každýho, kdo skrývá "pravou nevěru", na to bych neměla sílu a nervy.Pak to pomalu odeznělo, v podstatě úleva, klid, a já si strašně přála obnovit romantické pocity k příteli, ale to se člověk nedonutí...Vydrželo to (v podstatě to bylo jen namlouvání si čehosi..) pár týdnů a zamilovala jsem se do toho kolegy.Teď v tom lítám zase. Opět jen po internetu. A přiznám, že bohužel pocity viny jsou skoro pryč :-( Hnusné, ale prostě jsem "si zvykla".A tenkokrát už je to v poněkud jiné rovině, mírně spolu flirtujeme, ovšem na úrovni a v mezích :-) Ale, naprostá priorita pro mě je nikdy neublížit příteli, záleží mi na něm. Očekávám polemiky, odsouzení, Vaše příběhy, snad i porozumění od někoho...
25. Září 2004 - 1:11
Obrázek uživatele Návštěvník
dada (anonym)
Manžel se zamiloval do kolegyně v práce. Dozvěděla jsem se to náhodou. Nemůžu z toho jíst, spát, je mi špatně. Nevím proč se to stalo. Asi se to nedá ovlivnit. Náš vztah byl ve všem dobrý. Chce zůstat se mnou, říká, že mě miluje, ale pro mě to jsou najednou prázdná slova. I když ho mám moc ráda. Nedávno (ještě než jsem to zjistila) jsem mu řekla, že se do něj neustále zamilovávám. Teď najednou nevim ... co dál .... To jen tak na okraj - z té druhé strany ..
13. Říjen 2004 - 12:12
Obrázek uživatele Návštěvník
slavka (anonym)
Jsem zamilovaná přes 7 let a nyní už vím, že to je víc závislost než láska. Je to mimo manželství, takže tam je asi pochopitelné, že to dokáže trvat tak dlouho.CHtěla bych se odmilovat, ale samozřejmě to vůli nejde.
13. Říjen 2004 - 12:40
Obrázek uživatele Návštěvník
korálek (anonym)
Láska je vždycky droga ( ta jak ji lidi nejčastěji žijí).Protože v lásce hledáme naplnění vlastních přání a potřeb a myslíme si, že ten druhý nám to dá.Takže to vlastně ani tak není láska, jako závislost.Touha,abych se mohla o někoho opřít,touha,aby mě někdo potřeboval atd.Bojíme se sami sebe. A láska je až ve chvíli, kdy jsem schopná žít i bez ní.Kdy jsem schopná někoho milovat bez ohledu na to, jestli mě miluje taky.
13. Říjen 2004 - 14:22
Obrázek uživatele Návštěvník
korálek (anonym)
Jo a chtěla bych všechny povzbudit.Před lety jsem nechápala sama sebe.Měla jsem přítele,kterému jsem říkala.že ho mám ráda,ale budu mu vždycky utíkat a zase se vracet.Bylo to tak. Teď po mnoha letech jsem si udělala jasno,začala jsem pátrat, proč se mi to děje a díky kineziologii jsem pochopila a myslím,že až mě teď potká láska, bude o něčem jiném.
13. Říjen 2004 - 14:29
Obrázek uživatele Návštěvník
JO (anonym)
Holky, není asi láska jako láska a vztah jako vztah a neměl by se asi člověk zbytečně k někomu chovat jako mrcha, ale ... přece jen, nemáte pocit, že je v tom dost příroda? Že si v tom člověk až tak moc neporučí? Že je na to rozum krátký a nějaká psycholožka taky? Žijeme v čem žijeme- věrnost jako krásný ideál(hodně křesťanský),zavedená monogamní rodina jako správný model pro výchovu potomků (a blbě hledat model jiný) .. jenže příroda to možná vidí trochu jinak a tak i láska asi často nejde narvat do těch ušlechtilých představ a předpisů, jak bychom měli žít. Takže možná, není-li ten druhý vztah vyloženě zničující, nebylo by lepší posunout své mravní představy, neničit doma co ničit netřeba ale neničit ani sebe výčitkama pro tu nádhernou opilost láskou?
13. Říjen 2004 - 19:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Mandy (anonym)
:-) A ty jsi holka nebo kluk :-) A prožíváš teď také tu "opilost láskou"? :-) Já jsem šla dost do sebe a rozhodla se překonat ty svoje touhy...Uvidím, jak dlouho mi to vydrží
14. Říjen 2004 - 0:50
Obrázek uživatele Návštěvník
kamilka (anonym)
Věřte- láska je droga a moc silná. Může trvat skutečně mnoho let. V mém případě zatím 39 let.Nikdy dříve se mnou nemluvil až teď.Nezáleží na tom, že já mám muže a rodinu. On? Zatím nevím. Zítra má volat, chtěla bych ho vidět. Zatím jsme se setkali jednou, snad zavolá.
14. Říjen 2004 - 19:44
Obrázek uživatele Návštěvník
kamilka (anonym)
Ještě pokračuju Ta moje láska je dosud platonická. Pořád to bylo dobré,dokázala jsem na něho myslet stále, ale bylo to bez emocí. Kdysi jsem za ním byla a teď jsem si stále přemílala to o čem jsme se bavili. A byla jsem v pohodě.No jo, jenomže letos mi zavolal on. Snad to ani neměl dělat. Nevím co tím sledoval, ale já od té doby nespím, nechutná mi jíst a jsem úplně mimo. Pro mě je on určitě droga. a vlastně je mi jedno že vypadá jako usedlý taťka. Pro mě je to pořád ten krásný chlapec jako tehdy. Jsem ráda že se tady můžu vypovídat, moc jsem se potřebovala někomu svěřit.
15. Říjen 2004 - 9:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Naivka (anonym)
Hlásím se do klubu. Je tady někdo takovej z Brna, kdo se pořád zamilovává, i když mu doma nic nechybí a je spokojený ??? Nikdy jsem nebyla partnerovi nevěrná, je to super chlap, ale tohle mě potkává dnes a denně už od puberty. Mám za pár let 30... Asi bych to měla brát jako součást svýho života a už si na to zvyknout. Jsem snad atraktivní a hodně společenská, seznamování mně nedělá problémy, možná bych se měla držet stranou, ale mám takovou povahu, ráda jsem středem pozornosti. Co s tím ? Na psychologa to nevidím, jsem jinak úplně normální ;o)
5. Listopad 2004 - 14:54

Stránky

Přidat komentář