164 komentáře / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Jíra (anonym)
Blanko, minulé životy vynech. To mě mrzí, že to je silné až tak, že už jsi musela brát antidepresiva. Znám ty nepříjemné výčitky, snadno do nich spadnu. Jestliže si lidé stěžují na pokleslou podzimní náladu, tak to já třeba vůbec neznám. Ale když si připomenu kdykoli něco z minulosti, vidím hned jak jsem měl plno věcí udělat úplně jinak, být důslednější a tak. Urputně se sám před sebou obhajuju, ale hlavně se silou vůle bráním do těchhle úvah vůbec dostat. Obecně se říká, že si lidé nakonec pamatují jen to hezké a na to špatné zapomínají; mně vyvstávají ty horší stránky zcela přesně i po letech a ještě ostřeji a vyčítavěji, protože v reálné době jsem to "tak nebral". Naopak krásné zážitky vydolovávám silou v paměti (i ty zamilované) a kolikrát se stane, že až náhodná připomínka je vyplaví na povrch a člověk si řekne "taková báječná věc a já už na to skoro zapomněl".No nic - dej vědět, zda je to už lepší nebo to probereme podrobněji (třeba e-mailem).Měj se dobře (líp).
1. Září 2011 - 22:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Danny (anonym)
ahoj, mám poslední dobou psychické problémy. pokaždé se najde nějaká věc, která mi připadá nějak známá a něco mě k ní táhne. jméno, místo, nebo klidně účes, která mi nedává spát. domnívám se, že by to mohlo mít něco společného s mým minulým životem. nedá se to moc dobře popsat, ale když se s takovou věcí střetnu v hlavě se mi začne tvořit příběh. jistě, je to dobré, protože ráda ty příběhy sepisuji, ale také mě to znepokojuje. vždycky jsem měla velkolepou fantazii, ale tohle už nemůže být pouze náhoda. dokonce jsou i určitá slova, která ve mě vzbuzují zvláštní pocit. poslední dobou se mi to stává často. projevuje se to svíráním žaludku, či bolestí hlavy. dnes jsme z hodiny češtiny ve škole omylem udělali psychologickou analýzu a mě pokaždé u slov osamělý, nudný, nebo manželství málem přepadl pláč. jako bych měla hodně osamělý život. také nejsem moc společenská a jsem až přesmíru opatrná a také dost paranoidní. také mi nujak nelichotí ani to, že mám peníze a připadá mi to jako předpoklad k tomu, abych nikdy nebyla šťastná. také nemám štěstí v lásce a to mě hodně trápí. cítím se tak ještě osaměleji. ani kamarádky o mě nejeví přílišný zájem. je možné, že to má něco společného s mým minulým životem? a pokud ano, mám po tom začít pátrat?
30. Září 2011 - 16:02
Obrázek uživatele Návštěvník
petr (anonym)
Mám strašné psychické...Ahoj Danny.máš-li možnost nějaké větší knihovny,zkus si půjčit život mezi životy od Dr.Joel L.Whitton PhD a Joe Fisher.zajímavá kniha je také Život po smrti od Bernarda Jakobyho.řadu knih napasal Raymond Moody, to asi nejspíš budeš znát.neber nic jako dogma.z každé knihy si něco "vezmeš", je toho napsáno moc v několika klinikách v zahraničí zejména ve státech, většinou kardio centra se snaží dělat skutečně seriozní studie, zabývajícími se zážitky blízké smrti nebo u srdečních zástav.s tím co zmiňuje v přízpěvku autor jmsv nelze nesouhlasit.jeho náhled mi příjde velmi praděpodobný.držím palce ať je lépe. petr
8. Říjen 2011 - 20:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Boř (anonym)
Minulý život jsem byl...Tos mě rozesmál :D
10. Říjen 2011 - 20:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša (anonym)
Nedá mi to sem nenapsat. Odmalička jsem byla velmi vnímavá a s bujnou fantazií. Mamka by řekla labilní :-) ale něco na tom je... Snadno upadnu do depresivních stavů a pocitů beznaděje, špatně snáším psychickou zátěž. O to lépe ale fyzickou zátěž a (krátkodobou) bolest, na to rozhodně padavka nejsem. Také jsem dost ovivnitelná, což je můj velký problém.No, ale vždycky jsem intenzivně prožívala i bouřlivé veselí, zamilovanost a hezké věci. Už 5 let se těším na miminko, ale docela dlouho jsem studovala (do 25). Příští rok mi bude 27 a nedávno (přes půl roku nazpět) jsem prodělala potrat. Zezačátku jsem se smířila celkem rychle (i když jsem byla 2 dny hystericky plačtivá, ale to bývá asi dost žen), jenže po šestinedělí jsem začla mít depresivní stavy. nechtělo se mi být sama, ke všemu jsem se po premiéře filmu Lidice začala velmi zajímat o židovskou problematiku za 2. světové války, přečetla o tom dost příspěvků, knihu o Osvětimi... No a s tím se mi samozřejmě moje nálady začaly ještě víc zhoršovat. Definitivně jsem vyloučila alkohol. no a když jsem to meziřečí zmínila své kosmetičce (mívala jsem dost problematickou pleť), navedla mě na Reiki, že by to pro mě nemuselo být špatné. Ona je mistryně a přímo zasvěcuje. Nic jsem o tom nevěděla, tak jsem jí věřila a šla tam. Jenže očistné období, které má trvat 21 dní se u mě protáhlo. Tak jsem své nenálady a fobie začala řešit pomocí regresní terapie (též kontakt od oné kosmetičky) a po 3 sezeních (stálo to 7 tisíc) jsem na tom spíš ještě hůř. Dostala jsem se až do porodu a prenatálu, čímž jsem pochopila, že veškeré moje fobie, deprese a strachy pramení z minulých životů. Ale už se mi tam nechce... Nejde o peníze, ale... Kolik traumat jsem si prožila, třeba 10, 50? a co když s každou další návštěvou můj stav bude horší a horší? už teď mám pocit, že se mi začaly odkrývat negativní prožitky z minulých životů, sice nic konkrétního, ale záblesky kdysi dávných snů... mám třeba pocit, že se mi utopilo dítě, ale nejsem si jistá
23. Prosinec 2011 - 15:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša pokračován (anonym)
a vlastně po tom ani nepátrám. někdy to je ale dost nepříjemné. Léky na uklidnění ani antidepresiva se mi brát nechce, řekla bych, že to nic nevyřeší... Začala jsem své stavy řešit pomocí bylinných směsí, které mám od ženy, které důvěřuji. Kdy mi bylo nejhůř a měla jsem pocit, že se ze všeho užuž zblázním, navštívila jsem jí. P rozpravě s ní je mi o něco lépe, přes to mám ale pocit, že jsem se dostala na tenký led. všechny příspvky o Reiki jsou tak "přepozitivnělé", až mi je skoro hamba! vůbec netvrdím, že je Reiki špatné, naopak může určitě pomoci, ale tak nějak... asi není pro každého. já se na něj teď necítím. Je to navíc hra s energií a přestože to hra má pomoci všem zúčastnělým, přemýšlím, jestli máme právo se do něčeho takového pouštět. Navíc s každým dalším předáváním Reiki se mi prohlubuje vhled do podvědomí a mě připadá, že na nějaké odpovědi vážně nejsem připravená. proto jsem i přestala jezdit na regresku. Jasně, oboje mě změnilo, ale na můj vkus dost razantně během 2 měsíců. Jsem neustále vážná, zahloubaná, zhubla jsem asi 5 kilo (už před tím jsem byla dost hubená), někdy mám žaludeční neurózu a hlavně... nemám si o tom s kým pokecat. Máma a přítel mají vzek, že jsem tam lezla, ale tímto se nic nevyřeší. Opravdu se snažím odnést si z toho to pozitivní, uvědomila jsem si na sobě spoustu ZÁSADNÍCH chyb. Ale připadá mi, že moje vytoužené miminko se mi tím na hony vzdálilo. Chtěla bych ho, ale můžu si dovolit otěhotnět? a co bych vykládala psychologovi? prostě se musím poprat sama. Připadá mi, že toho duchovna na mě bylo až příliš a začínám se sama v sobě ztrácet. ano, tato cesta vede svým způsobem k sebepoznání, ale dost rychle a strmě. navíc není cesta zpět... kdyby mi někdo napsal svůj názor, jak z toho ven, budu jen ráda... Přítelova maminka je ze mě na nervy, když vidí, jak se někdy tvářím... i fyzioterapeutka byla v šoku, jak mám rozhozená záda.. Asi jsem si moc naložila. Ale chci se s tím co nejodpovědněji poprat, ale BEZ VHLEDU DO MINULÝCH ŽIVOTŮ, pokud je to tedy možné.
23. Prosinec 2011 - 16:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša (anonym)
Děkuji za radu. Pokusím se...Za zkoušku právě někdy dáte hodně moc! pomhlo by Vám vědět, že jste v minulém životě někoho zabila? mně tedy ne. Pocity výčitek, které teď do jisté míry mohu potlačit (řeknu si, že se snažím vědomě nikomu neubližovat a minulost mě nezajímá)mohou nabýt kosmických rozměrů. Když si to člověk odpykal a zjistil to zároveň při regresce, ok. ale když na odplatu nenarazíte, tak co? Budete na ní čekat teď a tady? to z člověka akorát udělá paranoika! možná na to koukám moc černě, ale čím víc do toho šťourám, tím víc mám pocit, že nemám právo do toho šťourat a že máme žít teď a tady... Možná to vidím moc černě, je opravdu dost lidí, komu regreska pomohla. Ale počítejte, že tam pojedete třeba taky desetkrát, zaplatíte 20, 30 tisíc a bude Vám ještě hůř. Jasně, třeba ne, ale cítím, že je mou povinností Vás na to upozornit..
23. Prosinec 2011 - 16:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Elizabeth (anonym)
Můj názor na regresní terapii je takový, že pokud jdete ke zkušenému člověku, může to opravdu pomoci. Ale asi k tomu musí člověk tak nějak "dospět" a cítit, že by jí měl z konkrétního důvodu podstoupit. Pak si myslím, že je velká šance, že mu může s jeho problémem pomoci. Manžel po prvním sezení viděl příčinu našeho jediného problému v jinak idylickém vztahu. Nevím zda se ta příčina odstraní, na to je ještě brzy, ale alespoň víme z čeho to pramení a to nám žádný doktor/psycholog vysvětlit nedokázal. Já podstupuji regresi příští týden a vím, že jdu k velmi zkušenému člověku, který pomohl hodně lidem a věřím mu. Před měsícem bych ale o této metodě dost pochybovala, ale když si člověk zjistí více informací a reakcí lidí co to s úspěchem podstoupili - tak je to fascinující...
3. Únor 2012 - 22:15
Obrázek uživatele Návštěvník
D.A.B. (anonym)
Musím také napsat, ač nechci. Pamatuji si útržky jednoho z mých minulých životů, konkrétně ze Starého Egypta. Jako dítěti se mi čas od času stávalo, že se mi ve snech ukazovaly výjevy z nějaké cizí země, lidé byli jinak oblečení a vůbec, vše bylo jiné, ale pro mne ne neznámé...naopak, tam jsem byla šťastná. Jak jsem rostla, nacházela jsem v knihách a vídala v televizi různé podobné věci z těch snů a když jsem si přečetla, ze které země to je, vždycky se jednalo o Egypt. Z věku asi 4 let si pamatuji sen a příhodu, kterou nezapomenu nikdy: jednou se mi zdálo, že mi můj otec přivezl z nějaké výpravy malého lvíčka. Pod okny kráčel ohromný dav lidí, který se táhl na kilometry daleko a tam někde byl prý i můj otec. Bylo tam strašně moc lidí - a někteří z nich byli evidentně cizinci a také hrozně moc zvířat - pamatuji si na žirafy...lidé v zástupu nesli i různé stromy a moc moc dalších věcí...Když jsem se probudila, ptala jsem se mé matky, kde mám toho lvíčka a kde je otec, že jsem ho dlouho neviděla a dostala jsem strašně vynadáno, že si vymýšlím hlouposti. Na chvilku byl jeden čas útlum, ale v dospívání se vše začalo opakovat, nedalo mi to a začala jsem více pátrat po příčině a číst knihy o starém Egyptě. Byla jsem čím dále tím více šokovaná, protože mi vše bylo tak moc blízké. Známí mi dokonce několikrát řekli, že když jsem něco malovala, připomínalo jim to styl Egypťanů, nebo když jsem vyprávěla o Egyptě, že kdyby mě neznali, řekli by, že jsem tam musela to všechno vidět a prožít. A spousta takových střípků postupně začala tvořit mozaiku...Navíc se tu od dětství cítím vyloženě jako cizák, vyrvaná z kořenů...Když jsem se rodičům svěřila o všem v domnění - vlastně ani nevím čeho - považovali mne za lhářku a blázna a problémy s rodiči se jenom prohloubili. Nakonec mě úplně zavrhli a nestýkáme se. Jedním z důvodů byla i má láska k Egyptu a přesvědčení, že jsem tam musela někdy v minulosti již žít. Já si nyní žiji svůj život a konečně už i chápu, proč jsem si pamatovala útržky z mého minulého života v Egyptě...pomohlo mi to nastartovat mou cestu životem a v konečném důsledku to vše mi hodně pomohlo v mém profesním, osobním a konec konců i duchovním životě. Bylo by to na strašně dlouho...jenom bych chtěla říci všem - ne vše, o čem vám vaše děti povídají, jsou výmysly, nebo pohádky. Mějte své děti rádi takové, jaké jsou. A poučení pro ty, kteří vědí,nebo tuší, kým byli - hodně pečlivě zvažujte, svěříte-li se s tím někomu a také komu, jelikož zdejší lidé tak běžný zákon, jakým je zákon opakovaného rození a umírání, nechápou, popírají jej. Ale smrtí nekončí nic. Reinkarnace je běžná tak, jako východ a západ slunce.
4. Únor 2012 - 8:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Šimon Štokrdlic (anonym)
Dobrý den... Chtěl bych se zeptat... Je možný ,že když je dítě ještě ve věku batolete... Aby se mu nějaký duch či démon snažil ublížit... Protože s ním má z minulého života nevyřízené všechny věci? mě se něco takového stalo. ve věku asi tří let jsem si záhadně popálil ruku i když v místnosti nebylo nic o co by sem se mohl popálit a po druhé jsem téměr vypadl z pátého patra... Protočila se semnou zavřená vyklápěčka a vysel jsem je za přezky kšand ... Pak už jsem měl klid... Do nedávna dokud jsem necitil divné věci kolem mě... Vlastně něco jako ,že jsem věděl o přítomnosti ducha... Bylo to všechno celý nějaký divný... Tak mi to nedalo a zašel jsem na srt ... očištění svého vyššího já... A dozvěděl jsem se ,že žiji svuj pátý život a mám dvojitou karmu.Protože jsem byl puvodně z dvojčat. Ale to druhé zemřelo ve 3 měsíci těhotenství.Tak jeho karmu jsem převzal.Tak ale V těch mynulích životech jsem nic dobrýho nedělal a ovládal jsem černou magii ... Nu prostě nedělal jsem nic dobrého a právě ,že jsem se musel potýkat z paranolmálnímy jevy zrcadlového světa(démony atd)... Ale jedinou věc nevím jestli mě tyhle věci z minulejch životu mužou pronásledovat dál...
13. Prosinec 2012 - 13:27
Obrázek uživatele Návštěvník
xyz (anonym)
Dobrý den... Chtěl bych se...a to ti jako řekl kdo? Nejprv se srovnej s tím, že jsi za tyhle řeči zřejmě zaplatil. A ten, komu jsi platil, chtěl být zajímavý a jaksi si peníz zasloužit. Co taky má všem těm lidem říkat
13. Prosinec 2012 - 14:03
Obrázek uživatele Návštěvník
alisi (anonym)
ještě než jsem se narodila,moje matka stavěla puzzle byla už těhotná nevím v kterém měsíci, a přišel k ní můj táta a něco jí říkal, a já jsem tuto scénu viděla tátovýma očima, jak jé to možné?
20. Prosinec 2012 - 5:35
Obrázek uživatele Návštěvník
borec velki (anonym)
ja jseem bil muflon cekajicy na valec a ten bil ve vseem urcyte sem byl velmy schopny jak tet.
20. Prosinec 2012 - 11:10

Stránky

Přidat komentář