164 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Vzpomínky dětí na své minulé životy

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Nedávno jsem jela autobusem městské dopravy u nás ve městě přes starou zásavbu - domečky staré tak 100-150 let i více. Naproti mě na sedačce seděla maminka asi s pětiletou holčičkou. Najednou ta holčička vykřikla: "Tady jsem bydlela!" Maminka se začala usmívat a říkala, prosímtě, to sis spletla, tady jsme nikdy nebydleli! "Ale jo, bydleli, pamatuju si na to, to jsme neměli ještě ani dědu ani babi..." pokračovala holčička přesvědčivě. "Jo, a kde byli děda s babi?" "No, museli se přece teprve narodit!" skončila to holčička naprosto přesvědčená o tom, co říká. Zůstala jsem v úžasu na ni hledět a docela bezostyšně a neslušně jsem vyslechla tento rozhovor. Jelikož sama děti zatím nemám, zajímalo by mě, zda vám - už rodičům nebo prostě jen těm, co jsou v kontaktu s dětmi zhruba stejné věku, se někdy nestalo, že někdy začali povídat zdánlivě nesmyslné povídky o tom, kde žili, co dělali, co zažili, ačkoliv to nemohlo být v tomto "životě". Přečetla jsem totiž na tohle téma spoustu knih, kde jsem právě našla informaci o tom, že děti do věku zhruba 6 let si rozpomínají na minulé životy. Mě samotné se rozpomínání začalo až teď - o dvacet let později :-), ale potvrdila jsem si, že bylo pravdivé. Máte podobné zkušenosti?
6. Srpen 2004 - 13:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Káťa (anonym)
Teda toto téma mě celkem zajímá.Má sestra děti má ( malé ), nemá teda takové zkušenosti, ale říká, že kdesi četla, že si děti svůj min. život pomatují do doby nez začnou mluvit.Já jako dítě jsem někdy mívala pocity, že je mi určité místi povědomé, ale nevím, jestli to nebyla jen dětská fantaz.Zajímalo by mě, jestli jsem měla nějaký "min. život" jaký byl. Kde jsem žila, jací lidé byli součástí mého života a jestli se s nima potkávám i v tomto životě.Prý se duše do tělíčka dostávají, když jsou ve 4-tém měsíci v bříšku.Záleží v jakém je maminka rozpoložení a podle toho, trochu, se dostane ta nebo ta dušička.Moc tomu nerozumím. Možná na tom něco je.Byla jsi v hypnóze, nebo jak ses přesvědšila o svém min. životě?A co jsi zjistila? Byl dobrý?A věříš tomu, že za své minulé hříchy člověk piká v tomto životě.Třeba že někoho zabil, tak ho někdo zabije teď?Prý když jde žena na potrat a neumožní té duši se narodit, tak ji p říštím životě potratí zase jiná žena a trvá jí ( té duši ) dýl, než se vrátí zpět na svět. Zase to ale vyvrací to, že se duše dostává do tělíčka ve 4-tém měsícci. Protože potraty se dělají dřív.Tak nevím.Jak říká Chýlková v Dědictví aneb ..."V Boha nevěřím. Nejsou důkazy. Nikdo ho nikdy neviděl." a na to jí řekne Bolek: "Šak já jsem vaši p..u taky nikdy neviděl a věřím, že ju máte.".Ani na toto nejsou důkazy.A možná člověk tady tyto věci nemá vědět. Asi se má snažit žít co nejlíp bez ohledu, jestli ho za to "někdo" pochválí nebo potrestá.
6. Srpen 2004 - 13:46
Obrázek uživatele Návštěvník
kočička (anonym)
Káťo, vzpamatujse proboha!!!Duše se dostává do tělíčka ve čtvrtém měsíci?A jakou má podobu prosím tě?
6. Srpen 2004 - 19:08
Obrázek uživatele Návštěvník
j. (anonym)
A co je na tom divného, že přicházíme do těla přibližně v polovině těhotenství, tedy mezi 4. a 5. měsícem? Ještě jste o tom neslyšela?
6. Srpen 2004 - 22:40
Obrázek uživatele Návštěvník
jmsw (anonym)
Vzpomínky na minulý život opravdu ještě chvilku po narození přetrvávají. Většinou se ztrácejí ve chvíli, kdy dítě začíná mluvit, někdy je to déle, někdy dříve, někdy dokonce to některé vzpomínky zůstávají po celý život. Kdybychom ale měli vědět, jaký náš minulý život byl, tak bychom si to určitě pamatovali. Nepamatujeme si to a je to dobře, protože by nás to brzdilo v rozvoji osobnosti a daleko hůře bychom se učili to, co se máme v tomto životě naučit.Káťo, já vím, že bytost (duše) se do člověka určitě nedostává až někde v těhotenství, ale hned v den početí. Již od té chvíle je to hotová bytost, osobnost, se svými city a pocity, schopná vnímat. Dokonce je tato bytost s Vámi již celý rok dopředu, připravená právě na to početí, takže nemá žádný vliv to, v jakém jste kdy zrovna rozpoložení. A taky už dopředu ví i to, jestli to bude třeba i jen na 3dny, na týden a nebo třeba na 2měsíce s potratem a počítá s tím. Proto je přece tady - aby se ta matka mohla učit...A co ty hříchy? Prosím Tě, co je to vlastně hřích. Jsi schopná mi na to odpovědět? Ale bez "příručky" prosím :-) Zjistíš, že vysvětlení vlastně neznáš, že znáš pouze to jedno, které znají všichni a je propagováno duchovními. Já si o tom myslí asi toto: hřích je vlastně chyba a chybami se člověk učí. Není dobré se chyb bát, je dobré si je uvědomovat a poučit se z nich pro příště. To je pro mně smysl chyb a jejich řešení. Ty se moc bojíš, je to znát z Tvého příspěvku, bojíš se právě toho, abys náhodou tu chybu neudělala. Uvolni se a neboj se svých minulých chyb a těch, které byly v minulém životě.... těch se už vůbec nemusíš bát. Není to tak, že bys pikala za minulé chyby, ale ne vše se můžeš naučit pohledem jen z jedné strany a proto si to musíš prožít z obou stran. Nezáleží na tom, jestlis první zabila nebo byla zabita, podruhé to prostě jen bude obráceně, abys pochopila i druhou stranu mince, jen tak dojdeš k celkovému pochopení.A "trestu" se neboj, s tím se straší v kostele, ale je to hloupost. Nemá Tě kdo trestat, je to malinko jinak, ale to by bylo na román a na to není místo.
7. Srpen 2004 - 22:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Johanz (anonym)
Píšeč se pykat ne pikat to je z hry za pikolou před pikolou.To si pamatuji z minulého života a jestli to hcete probírat zkuste si přečíst knihu Kosmická pamět.Jsme geneticky spojení až k velkemu třesku a jak se praví čemu věříš to jsi.Johanz
8. Srpen 2004 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
jmsw (anonym)
Díky za upozornění v chybě pravopisné - myslel jsem na jiné věci a klávesnice není pro pravopis můj kamarád :-( Ale jak koukám na Tvůj příspěvek, tak Ty jak pozorně čteš, tak nepozorně píšeš :-) A soudě podle odpovědi jsi "internetový teoretik". :-))
8. Srpen 2004 - 22:52
Obrázek uživatele Návštěvník
j. (anonym)
Smajlinko, mám děti už o něco starší, nepamatuji se, že by jako malé povídali něco o svých minulých životech, ani jestli viděli skřítky nevím.Ale určitě jsou takové děti (i dospělí), co si to pamatují. Při nějaké příležitosti se to vybaví, prostě, když to má být, tak se to v pravou chvíli dovíme.
9. Srpen 2004 - 23:24
Obrázek uživatele Návštěvník
j. (anonym)
Reaguji na druhý příspěvek.Většinou se setkáváme i v tomto životě s hodně lidmi z minulého života. Hlavně, pokud si něco dlužíme nebo pokud nás pojí láska.Jak píšete, že se dostává dušička do tělíčka ve čtvrtém měsíci, tak to tak je, kolem té poloviny těhotenství, 4.-5. měsíc. A MOC záleží na stavu maminky a tedy i jejího okolí, protože to ji ovlivňuje. No, můžete si to zjistit třeba v okolí, poptat se, v jakém rozpoložení byla maminka v té době a jaká dušička přišla. Třeba těhotná maminka byla s dědou nebo chodila hodně k sousedům, a vida, děťátko je celý děda, soused, ... - přitáhl tu duši on, jako výrazná osobnost. Takže ochraňovat těhotné maminky od všeho zlého je velmi důležité.Hypnoza může být také dost nebezpečná. O minulém životě se můžete dozvědět různě, někdo to prožije např. při nějakém život ohrožujícím stavu, při návštěvě místa, kde jsme žili, nebo prostě při nějaké příležitosti, prostě, když to tak má být, samo, přirozeně. A o pykání za minulé hříchy? To je tak, co si zasejem, to sklidíme. Něco v tom životě, něco po odchodu na druhou stranu, něco v dalším životě, ... Ale je to o tom poznat, že to byla chyba, poučit se a být lepší. Není to snad pykání, ale spíše pomoc pro naše očištění, možnost napravení třeba velmi špatného činu. Chyby děláme, učíme se.Máte dost otázek a dost tématů jste zmínila. To s tím potratem, také si to tak myslím, že prostě je to špatný čin (zabíjejí vyvíjejícího se života) a musí se nám to nějak vrátit. A nevyvrací to, že pčicházíme do těla až v půlce těhotenství. Jak tu částečně zmínil jmsw (s něčím souhlasím, s něčím určitě ne), může být dušička blízko páru delší dobu, "hlídat" si to - pokud se k nim hodí, něco ji k nim přitahuje. Takových duší je ale více a zvlášť kdyby těhotná maminka podléhala temným vlivům, tak se prostě s nimi naváže spojení a přijde taková duše, i když třeba ta jiná světlejší by měla k nim přijít. A když ta dušička, co si místečko hlídá, zjistí, že už je život počat, jistě má radost, že bude moci brzo přijít na svět, kde je o mnoho jednodušší napravit své dřívější chyby zde na Zemi. Splétají se i spojovací nitky a pak třeba přijde to hrozné rozhodnutí - zabít vlastní dítě!I když ještě není dušička vtělena, je s tím vyvíjejím se tělíčkem dost spojená, těší se, ... a co pak ...Ale, jak to spravedlnost zařizuje, tak to bývá tak, že tato dušička něco takového udělala dříve, a teď to prožívá z druhé strany, aby vydala rozhodnutí - to je špatné, bolí to, to už NIKDY!!!Jistě, snažit se žít co nejlépe (ne z kalkulace, ale protože to chceme, že to tak cítíme, že chceme přinášet dobro ostatním i sobě, že chceme, aby bylo krásně na světě všem tvorům ...
10. Srpen 2004 - 0:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Jandula (anonym)
Mam 10ti leteho syna. O svych minulych zivotech sice nikdy nemluvil, ale zato videl zrejme neco, co nam dospelym, zustava utajeno. Muj otec zemrel kdyz byly synovi 4 roky. Meli se opravdu moc radi. Muj otec se v nem videl a naopak. Kdyz zemrel, tak syn zacal obcas rikat, ze videl dedu. Kdyz jsem se ptala kde, jak, tak odpovidal, ze si k nemu nekdy seda v noci na postel... To trvalo asi pul roku. Od te doby uz nic, ale presto si na to pamatuje. Samozrejme, ze to nemusi nic znamenat , a ze se mu to mohlo zdat....
10. Srpen 2004 - 8:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Monika (anonym)
Když bylo dceři mé kamarádky něco mezi 2-3 rokem, tak se občas při hře dostala do jakoby transu a žačala být na mne zničehonic velmi agresivní. Říkala mi jiným jménem a křičela, že mne upálí.
10. Srpen 2004 - 15:37
Obrázek uživatele Návštěvník
iliška (anonym)
k příspěvku výše..Uff, a jak jste se na ni dívala? To musí být docela stresující zážitek.
11. Srpen 2004 - 8:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Monika - to je přesně to, co jsem měla namysli. Zdánlivě nevysvětlitelné chování dětí. Právě při hře jsou tyto vzpomínky nejčastější. Díky za příspěvek.
11. Srpen 2004 - 8:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Káťa (anonym)
Je tady dost reakcí na mě. Víte, já se tímto moc nezabývám. Je kolem mě máti a sestra, které toto hodně zajímá a občas mi něco řeknou. Já po tom nepátrám. Jen jsem se zmínila o tom, co jsem slyšela. Netvrdím, že tomu 100%-tně věřím. Něco na tom je. Je to zajímavé. "Hloupý, kdo věří všemu a ještě hloupější, kdo nevěří ničemu."Líbí se mi představa, že mě sleduje dušička mého budoucího děťátka. Já ho ještě neplánuji, ale už se na něj moc těším.Je mi jedno jestli kluk nebo holka. Už teď ho/ji miluji.
11. Srpen 2004 - 11:15
Obrázek uživatele Návštěvník
jmsw (anonym)
Káťo, líbí se mi Tvůj přístup :-) Ano, je mnoho názorů a já jsem rád, že nemáme všichni stejný - byla by to nuda. Já a j. máme každý trochu jiný a každý jsme k němu asi taky trochu jinak dospěl. To ale nevadí, protože důležité je to, jaký názor máte Vy. Nechte si ten svůj a nenechte se od nás ovlivňovat :-) Ani jeden z nás nemusí mít totiž pravdu a ta může být úplně někde jinde - tam, kde ji ani netušíme, tam, kde bychom to nečekali.Teď pro j. na vysvětlenou. Párkrát jsem se setkal už s těmi, kdo mi říkali, že jdou na svět třeba jen na tři dny a byla to bohužel pravda. Byla to smutná zkušenost, které jsem nejdříve nechtěl věřit - vždyť proč tak krátce - ale pak to byl fakt stejně neodvolatelný, jako utěšování od té bytosti ještě před tím, než vůbec k něčemu došlo. To jen abys věděl, odkud to beru já.Nedávno jsem se bavil s bytostí, která přijde zhruba za rok jako holčička na tento svět. Tedy nemyslím tím porod. Matku je příbuzná a tak jsem na ní zvědavý :-) Už teď o ní vím dost na to, abych se na ni víc než jen těšil :-)Káťo, Tobě přeji jen to nejkrásnější a pro doplnění, když se narodila mojí sestřičce první dcerka, tak už v porodnici s ní měla malinkatý problém. Neslyšela samozřejmě na svoje jméno, ale když jí řekla: "Babičko nezlob!", tak bylo všechno v nejlepším pořádku :-) Než se naučila slyšet na jméno Kačka, tak slyšela perfektně na "babička" :-) Je co dodat? Asi ne...
11. Srpen 2004 - 15:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Madalena (anonym)
Tak já jsem si zažila svoje zplozeni, průběh mámina těhotenstvá a porod. Nebyla to žádná regrese, ani hypnoza, přišlo mi to tak samovolně, jako když zavřete oči, když se chystáte jít spát. Od té doby prostě "vím", že miminko vnímá všecičko od okamžiku zplození. Žijte tak a vychovájeme svoje děti, aby si byly vědomy svého jednání a nemusely nikdy, opravdu nikdy řešit svoje nerozvážné kroky potratem.Madalena
12. Srpen 2004 - 3:11
Obrázek uživatele Návštěvník
TC (anonym)
Proboha lidi. Dívejte se na své děti jako na samostatné, inteligentní, jedinečné bytosti, jejichž existence je jediná, jedinečná a neopakovatelná a vychovávejte je jak nejlépe umíte. Dnes mi manželka oznámila, že budeme mít druhé dítě. Přesně vím, že to dítě má už teď svoji dušičku (a prosím pěkně jedinečnou, jedinou a neopakovatelnou) a v životě by mne nenapadlo, že by do něj/ní měla vstupovat až někdy v 5. měsíci něčí cizí(???). Upřímně, mi vás je líto, protože dětem nerozumíte, jinak byste nemohli takto blábolit. Budete mi oponovat ať si přečtu tu nebo onu knihu - jděte s tím do háje. Já mám vlastní dítě a zkušenost a vím co je to dětská fantazie, snění, atd atd neb jsem to kdysi sám zažil. Vážíte si vůbec vaší existence?Váš problém je, že nechápete, že věci mají začátek a konec. Bez začátku není konce a naopak. Před začátkem nic není a po konci taky ne. Život je to co je mezi početím a smrtí. Pak je šmytec. Tak si ho užijte, přestaňte blábolit a věnujte se užitečným věcem ať jste na tom světě v tom krátkém čase co nám byl dán trochu prospěšní. Uvědomte si to, jak malá pravděpodobnost byla, že jste se narodili zrovna vy!TC
12. Srpen 2004 - 14:47
Obrázek uživatele Návštěvník
katae (anonym)
pro jmsw: V životě se mi stalo už pár věcí, které jsem před tím rozumově vyloučila, takže považuju za možné snad úplně všechno.Ty se dokážeš spojit s "nenarozenými dětmi"? Zatím těhotenství neplánuju, ale zajímalo by mě, jestli ještě někdy budu mít dítě a jaké bude. Dokázala bych to poznat už teď i sama?
12. Srpen 2004 - 16:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Monika (anonym)
To Iliška: Vzhledem k tomu, ze jsem sama v detství mela intenzivni pocit,ze mne kdysi v minulosti nekdo pichal nejakou jehlou do prstu a kricel, ze jsem carodejnice, protoze mi netece krev, tak mi to prislo i velmi pravdepodobne, ze jsme se s dcerou me kamaradky asi opravdu nekdy setkali. To s tim pichanim do prstu jsem pak videla v dospelosti ve filmu kladivo na carodejnice - zenam podezrelym z carodejnictvi opravdu krev netekla, protoze ta jehla byla duta a hrot zajizdel dovnitr. No nevim, jak to tenkrat dopadlo, asi mne neupalili, protoze z ohne zadne traumaticke zazitky nemam. Ale kdo vi. Myslim, ze az to clovek vsechno bude potrebovat vedet, tak se to dozvi.
12. Srpen 2004 - 18:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Simi (anonym)
Jmsw, prosím Tě, můžeš tady tu debatu trochu rozvést? Strašně mě tohle zajímá a ráda bych se dozvěděla víc a asi nejen já.Také jsem slyšela, že se má brzy narodit nějaká "velmi" půvabná, důležitá bytost. Třeba myslíme tu samou...
13. Srpen 2004 - 11:44
Obrázek uživatele Návštěvník
blu. (anonym)
"Nedávno jsem se bavil s bytostí, která přijde zhruba za rok jako holčička na tento svět. Tedy nemyslím tím porod. Matku je příbuzná a tak jsem na ní zvědavý :-) Už teď o ní vím dost na to, abych se na ni víc než jen těšil :-)"Mohl bych se jenom zeptat,jakým způsobem jsi se s ní bavil?
15. Září 2004 - 21:17
Obrázek uživatele Návštěvník
jitka (anonym)
strasne by me zajimalo, jak se spojujete(nebo oni s vami?), s temi, kteri teprve maji prijit na svet?
24. Září 2004 - 18:11
Obrázek uživatele Návštěvník
JVS (anonym)
Vypadá to, že tady se o těchhle věcech mluví vážně, tak se taky přidám. Nevím, co je považováno za pravidlo, ale já jsem ještě ve dvanácti, třinácti letech mívala velice intenzivní sny, ve kterých mě vojáci zastřelili a pak se šli podívat, jestli jsem mrtvá (všechno zcela autentické, bolest, zástava dýchání...). Ve třiceti jsem si nechala udělat horoskop a v něm mimo jiné stálo "v minulém životě byla patrně mužem, možná vojákem. Nevážila si života svého ani životů druhých, s největší pravděpodobností zemřela násilným způsobem a to možná na střelné poranění v cizině". Od narození mám na zádech světlou skvrnu, mívala velikost dlaně, teď už se zmenšuje (to je jen příklad, různých smrtí jsem takhle prošla několik). Jeden z mých synů měl psychosomatické potíže a jednou z možností jejich odstranění byla metoda one brain. Hned při prvním sezení z něj "vypadla"přesně stejná traumata, kterými jsem byla přecpaná v době jeho početí. (Druhý syn (dvojče) si tyhle věci nevzal, asi je nepotřeboval.)Podotýkám, že do svých tří let se o sobě vyjadřoval v ženském rodě, a do dneška - je mu 12 - je na kluka neobvykle milý a přítulný. Připadám si trochu divně, když to takhle napíšu, ale řekla bych, že má podobou a výrazem hodně společného s mou dávno před jeho narozením zemřelou babičkou, která mě vždycky strašně štvala. Tohle dítě mi od svého narození neustále pomáhá, je to můj "pomocný anděl" a navádí mě na správnou cestu. Dělá to zcela automaticky, je Ryba a obětuje se za rodinu. Ve vztahu k němu má slovo "karma" velmi jasný a zřetelný smysl. On totiž "pluje" za námi všemi a čistí to, co my zasviníme (a doplácí na to). Tak si říkám : je tohle tak, jak to má být ? Proč si má kvůli nám takhle ubližovat? Dá se mu v tom nějak pomoct (kromě možnosti, že VŠICHNI HNED PŘESTANEM DĚLAT BORDEL)? Byla bych ráda, kdybyste se připojili s názorem. Díky JVS
26. Září 2004 - 16:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Ne-mravní hlídk (anonym)
Můj děda umřel skoro na chlup přesně deset let před narozením mého syna. Když bylo synkovi 8 měsíců přivezl jsem ho ukázat mé babičce. Asi za měsíc po té babička umřela. Půl roku na to jsem měl zvláštní sen. Takový v polospánku, těsně před usnutím. Babička seděla před domem na lavičce a volala na mě, že je ráda, že jsem jí Jeníčka přivezl ukázat. Syn se nejmenuje Jan, tak se jmenoval můj děda. Když byly synovi 4 roky, tak mi zničeho nic řekl, že je můj děda. To se nedá přejít jen nějakým prohlášením o dětské fantazii.
26. Září 2004 - 22:38
Obrázek uživatele Návštěvník
jmsw (anonym)
Omlouvám se za zpoždění s odpovědí, ale až teprve dnes jsem se znovu podíval na tuto konferenci. Zkusím se sem ale podívat častěji.TC: Jsi asi hodně realista, ale můžeš se na to podívat i jinýma očima. Nikdo přece netvrdí, že život pokračuje dál. Bytostní existence a život jedince nemají spolu nic společného. Ačkoli jsem zastáncem reinkarcí (a mám k tomu své důvody), přesto tvrdím, že život je jedinečný dar a především každý je jen jeden jediný a nesmí se promrhat!!! A když už píšeš o té cizosti - cítíš se ve svém těle cize?? Já tedy ne :-) Prosím Tě, aby sis ještě jednou pořádně přečetl to, cos vlastně napsal a zjistíš, že píšeš vlastně úplně totéž, o čem se tu bavíme :-))Jak se spojuji s nenarozenými dětmi? Sám nad tím musím přemýšlet :-) Vlastně se jen podívám do brány u dané ženy, jestli tam někdo je.... Pokud ano, pak už není problém se jí zeptat se kdo to je, kdo bude, jak tu bude dlouho, za jak dlouho má přijít.... Záleží především na ní, co je ochotna říci a co já můžu všechno vědět. A jestli to máte vědět jako matka, pak se to určitě dozvíte :-) Někdy ovšem ani nechci se spojovat a oni se spojí sami, chtějí se představit, má to určitý význam.K té komunikaci, asi si nedovedeš představit komunikaci na jiné než verbální úrovni :-) Tak se ale s nimi komunikovat nedá, ani s nikým jiným, kdo nemá tělo :-) Na vysvětlování tady asi moc místa není a nemyslím, že by to k něčemu vedlo.jmsw
3. Říjen 2004 - 14:00
Obrázek uživatele Návštěvník
zuzka (anonym)
Ahojte všichni,když můj tří letý syn začal mluvit,tak,že mu již všichni dobře rozuměli,začal mi povídat co bylo než se mi narodil.Svou slovní zásobou říkal
4. Únor 2005 - 18:58
Obrázek uživatele Návštěvník
uma (anonym)
No čert ví jak to je-ale:synovi mý kamarádi říkají zaklínač.Od malička si něco furt drmolil-nemyslím žvatlaní.On si sedl-nevnímal absolutně nic-zíral na určité místo velmi soustředěně a říkal srozumitelně divná slova a doprovázel to pohyby,která zname tak leda od Gandalfa..když jsme ho vyrušili,byl dost nepříjemný.Ve dvou letech přestal.No ulet pěknej.Já jsem zas prý všude trefila a vodila jsem od malička všechny po městě.Rikala jsem pokaždé,že vím kam jdeme a vždycky jsem dobře zatočila.
4. Únor 2005 - 19:22
Obrázek uživatele Návštěvník
mia (anonym)
Možná to s tímhle moc nesouvisí, ale můj syn zase stále hleděl na oblohu. V každém mráčku něco viděl - jeden byl jako drak, druhý zase sáňky, strom atd. Určitě to dělá víc dětí, ale mne zarazilo, jaké detaily toho mraku nám ukazuje, ty snad viděl jen on. Fakt je, že mohl mít obrovskou představivost, která z něj udělala výborného malíře, ale kdo ví?Jsou věci mezi nebem a zemí...
4. Únor 2005 - 23:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Luciana (anonym)
Moje mamka nikdy na reinkarnaci nevěřila a když jsem jí vyprávěla o svych minulých životech, měla mě za blázna. No a teď? Moje nejmladší sestra se jmenuje Barbara- po maminčině babičce, se kterou si moc rozuměli. Pro to jmeno se rozhodla, když byla těhotná a říkala, že ví, že ségra je babička, která byla němka. Její první slova byla v němčině a když se konečně naučila česky :-) vyprávěla nám, o ovcích, které měly, o kamarádce, která měla prý hodně dlouhé vlasy, ale ta prý nebyla z Německa, ale z Rakouska..? Pak ještě vyprávěla o své smrti, což už bylo asi z jiného života. Ležela prý na břiše v potoce a pusu měla plnou písku, ze kterého se jí chtělo blinkat. To byla ještě prcek. Teď je jí osm a nic si nepamatuje.. jinak mě osobně reinkarnace příjde jako něco zcela přirozeného, vždycky mě zajímalo čím sem byla, to už teď ale neřeším a snažím se žít. Jsem těhotná a jsem moc zvědavá, jaká dušička se rozhodla k nám přijít.
9. Duben 2006 - 18:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Marcela (anonym)
Již 3 týdny přemýšlím o své dceři, které jsou 3 roky a 4 měsíce. Vyprávěla mi totiž o svém prenatálním životě. Říkala, že v bříšku to bylo dobré, že spinkala - byla tam tma, poslouchala maminku a paní doktorku, hrála si s bříškem - takhle a pěstičkou si narážela do svého pupíku.Taky by jí vůbec nevadilo kdyby se vrátila zpět. Asi se jí tam opravdu líbilo. Je to na svůj věk hodně výřečná holčička s dost bujnou fantazií, takže mě v první chvíli nenapadlo nic hloupějšího než se tomu zasmát - urazila se. Byla nazlobená, že jí nevěřím.
18. Duben 2006 - 23:16

Stránky

Přidat komentář