0 příspěvků / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Vyhýbavá porucha osobnosti a jak se jí zbavit

10. Září 2018 - 0:15

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Proximus (anonym)
Dobrý den. Už od dětství trpím chorobným strachem z ostatních lidí. Myslel jsem, že se to s postupujícím věkem odbourá, ale opak byl pravdou. V pubertě se mi to zesílilo do tak abnormálních rozměrů, že mi dělá problém i jít nakoupit. Díky svým strachům jsem nikdy neměl přítelkyni, kamarády, pomalu jsem nezažil nic pěkného. Nyní s velkými problémi studuji VŠ, ale je to čím dál horší, prezentace jsou pro mě opravdový očistec a vlastně nevím, jestli mi ta škola vůbec někdy k něčemu bude. Psychiatr mi řekl, že se spíše než o sociální fobii jedná o vyhýbavou poruchu, která je vrozená a nic moc se sní dělat nedá. Zkoušel jsem i různé druhy prášků, ale nic mi nepomáhá. Má někdo s léčbou této poruchy zkušenosti? Žít se s tím opravdu nedá.
10. Říjen 2009 - 18:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Lu - kuk (anonym)
To se teda s tím nic dělat nedá. Já mám taky vyhýbavou poruchu osobnosti plus těžkou chronickou anxiozitu s obsedantně kompulzivní reaktivitou. Beru troje antidepresiva (Solian, Cipralex a Sulpirol) už několik let a jsem v plném invalidním důchodu, protože jde o neměnný stav, který mě výrazně omezuje skoro ve veškerém dění v životě. Jsem sice vyřazen ze společnosti, ale když jsem doma, aspoň nejsem mezi lidmi a mě to dělá dobře a pomohlo mi to. Zkus si zažádat o důchod, myslím že bys měl nárok. Tohle je vážná porucha. A ulevilo by se ti, když se necítíš mezi lidmi dobře.
11. Říjen 2009 - 20:55
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
Také jsem si žádala o důchod,ale jelikož jsem byla mladá - 25 let,tak mi řekli,že nemám odpracovaná léta a nedostala jsem nic. Užívám léky a je mi lépe,ale lidi pořád nemusím.Straním se jich,nevím,co si s nima povídat.A to prosím i ty známé. Živořím.
11. Říjen 2009 - 21:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Ileen (anonym)
Také jsem si žádala o...A s psychologem by nešlo aspoň něco málo do začátku natrénovat? Protože velmi často je to, čeho se bojíme, jen v naší mysli, jsou to jen naše představy, naše fantazie. Realita je úplně jiná!
12. Říjen 2009 - 10:02
Obrázek uživatele Návštěvník
kec (anonym)
Kecáš Petro, důchod mají i 16 leté děti , ale ty asi nemáš tak závažný stav.
12. Říjen 2009 - 10:35
Obrázek uživatele Návštěvník
proximus (anonym)
Hmm, to nezní moc optimisticky. Stále věřím, že je nějaká možnost zvítězit nad tím a žít normální život. O důchod žádat nebudu i když by mě ho asi dali. Bylo by to pro mě něco jako navždy odepsat sám sebe.
12. Říjen 2009 - 16:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Itas (anonym)
vice najdete na www.tojesila.cz
13. Říjen 2009 - 16:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Lu - kuk (anonym)
Proximus - no ale píšeš, že ti nedělá dobře pobyt mezi lidma a jedině důchod by to vyřešil. Jinak přece musíš chodit do zaměstnání, nebo školy a tam není o šikanu či mobbing ze strany zaměstnanců nikdy nouze, a ve škole taky, to vím ze své zkušenosti. A na takové uzavřené typy a bázlivky mají takoví tyrani čuch. Nevím, jakou máš ty povahu a jestli se umíš vykroutit ze spletitých sporů, ale myslím si že asi ne, když máš takové obtíže... Pokud s tím ale chceš něco dělat, tak jedině pravidelně docházet na psychiatrii, tam se vypovídat, ale tam tě budou jen cpát prášky, víc ti nabídnout nemůžou. A po práškách jsem jen ospalý a přiblblý a potíže to jen spíš utlumí, než odstraní... Jasně, když bys měl důchod, byl bys zcela odříznut od lidí a věčně zavřený doma a může ti to připomínat jakési poloviční odnětí svobody. Já to chápu...Ale je to na tobě, ty musíš vědět, jak se cítíš.
14. Říjen 2009 - 21:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Kaja (anonym)
Dobrý den. Už od dětství...zkus si zajit na kineziologii,myslim ze by se tak najde pricina teto poruchy.
15. Říjen 2009 - 12:17
Obrázek uživatele Návštěvník
proximus (anonym)
lu-kuk: a v kolika jsi ty zažádal o důchod a jak těžké máš příznaky, jestli se můžu optat?
22. Říjen 2009 - 12:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Profesor (anonym)
Lu-kuk: Můžu se Tě zeptat, jak jsi se svou diagnozou zvládal např. maturitu? Docela by mě to zajímalo, muselo to být asi peklo... Nebo s pomocí léků celkem v klidu?
24. Říjen 2009 - 12:39
Obrázek uživatele Návštěvník
johanz (anonym)
Dopisy Titrana a xxNatalie ....zRaje do Pekla.... Plné romantiky a lásky čtete na www.Johanz.sblog.cz
24. Říjen 2009 - 14:10
Obrázek uživatele Návštěvník
b (anonym)
Dobrý den. Už od dětství...jak se ti daří?
24. Říjen 2009 - 17:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Dejv (anonym)
Co nového?
25. Říjen 2009 - 16:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Ahoj (anonym)
Dobrý den. Už od dětství...Ze se s tim neda nic delat, je nesmysl. Je to zcela urcite zpusobene nejakym neprijemnym zazitkem z ranneho detstvi, ktery si uz nepamatujes. Jak psal nekdo predemnou, zkus kineziologii, nebo regresni terapii. Drzim palce.
25. Říjen 2009 - 18:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Také jsem si žádala o...Ahoj Petro,mam stejny problem,nechceš mi napsat?Je to utrpeni ted jsem nastoupil do prace a je mi mezi lidma nic moc radši jsem pořad sam,začal jsem brat Cipralex a bojim se že ho nebudu moct uz vysadit,ty bereš nejake leky?Ahoj Jirka
2. Listopad 2009 - 14:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahoj Petro,mam stejny...Ahoj. Beru jen 1x denně neurol 2,25 a 1 tbl. asentra 50. Ještě vasocardin 1/2 ráno. Já už prodělala i převrat. Potíže mám po celý život.Stalo se mi to po porodu druhého děcka. Úzkosti,mdloby,motání hlavy,málo sil. To mě právě odepsalo ze života.Člověk se s tím pomalu musí smířit.Mám děti a to je můj život.Netoužím opravdu po bohatství,cestování aj.
2. Listopad 2009 - 22:06
Obrázek uživatele Návštěvník
nervy (anonym)
nervy nejsou vidět,ale duše bolí víc,jak zlomená noha. Například.
3. Listopad 2009 - 22:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Ahoj,já beru Cipralex na sociální fobii a Esprital na dobrou noc,abych před spaním nemyslel na milion věcí a v klidu jsem usnul,léčba trvá už 7 let.Potíže mám před neznámými cizími lidmy,takže si třeba nedovedu představit, že bych byl někde na jevišti v divadle nebo dělal třeba číšníka,jsem hrozně stydlivý, nesmělý,nevím co to způsobuje,jsem od dětství hodně introvert,ačkoli společnost max.2 lidí mi dělá dobře,být úplně sám není příjemný,člověk potřebuje společnost a styky,no s těmi léky jsem alespoň schopný nastoupit do autobusu,když poznávám někoho cizího jsem velmi nervozní,takže první dojem není žádný zázrak a z toho důvodu mám potíže najít partnerku.
30. Leden 2010 - 13:49
Obrázek uživatele Návštěvník
methyl8 (anonym)
Také jsem si žádala o...to je blbost ,znam plno mladych co maji duchod v 19letech,pokud na nej maji narok.asi to nemas tak hrozne ,nebo dluzis na socialnim.papa
26. Červenec 2010 - 14:30
Obrázek uživatele Návštěvník
blis (anonym)
před 18 rokem dostaneš důchod snáze jako invalida z mládí, po 18 je to těžší
27. Červenec 2010 - 13:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
já mám vpodstatě ůplně jiné psychické problémy, ale také jsem měla pocit, že pro mě svět přestal existovat. Člověk je najednou jakoby za zdí a je přesvědčený, že se nedostane ven... Jenže já myslím, že v mnoha případech to jde. Chce to hlavně pravidelně docházet na terapii, léky... Nevím, jak to funguje u těchto problémů, ale myslím, že vpodstatě u všech strachu, postupně se vystavovat, lépe za pomocí lékaře apomaličku. Já jsem také nevěřila, že se dostanu ven a ze začátku to ani nejde, ale teď funguji a jsem šťastná:) Proximusi, to že studuješ je super. Je to , že se té nemoci nevzdáš. Ona člověka popřád požírá do sebe a my s ní musíme bojovat!
28. Červenec 2010 - 23:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiří 2 (anonym)
Nevím jestli i já mám tuto poruchu, ale nejspíše ano, vlastně jsem se o této poruše osobnosti dozvěděl velice nedávno, že vůbec existuje taková klasifikace. Něco jsem si o tom přečetl a téměř vše na mě sedí, i když přímo od lékaře to potvrzené nemám. Člověk totiž, když s tím žije takřka od ranného dětství si to ani neuvědomí. Mám nyní lehčí formu, oproti tomu co zde někteří uvedli. Je mi 25 a dětství a hlavně dospívání bylo skutečné peklo, měl jsem v 16 letech sociální fobii z které jsem se za pomoci psychiatrů a psychologů dostal, přesto jsem byl stále v kontaktu s lidmi dost úzkostný, tento stav trvá i když se zlepšil, jak člověk více vyzrál a dospěl, ideální to ale rozhodně není. Největší problémy byly ve škole, na základce jsem zažil dost hnusnou psychyckou šikanu, díky které jsem se uzavřel do sebe ještě více, potom na střední byly již vztahy jiné, ale já se prostě nedokázal uvolnit a dostatečně skamarádit s lidmi o které jsem velmi stál, byl jsem stále uzavřen a určité otevření se mi podařilo prakticky až na závěr studia. Spolužáci až na pár vyjímek byli v tomto ohleduplní, ale nepochopili, co prožívám, dost často si kladli otázku proč jsem takový, mě to velmi mrzelo, že mám tento blok, jak rád bych měl kamarády a přítelkyni, i ze strany děvčat tam byl zájem, já se prostě nedokázal uvolnit. Výstupy před třídou s mluveným projevem byly dost náročné, navíc mám i logopedické problémy, tak se to všechno krásně vynásobylo do šíleného stresu. Jsem též dislektik a měl jsem vždy problémy s učením, na střední jsem prakticky prolezl na reparáty a proto jsem ani nedokázal řešit své osobnostní a vztahové problémy, nebyl na to prostor ani čas. Myslím si že tato porucha je hlavně záležitostí zkušeností z ranného dětství, jistě ovšem některé vrozené dipozice existují, tuto zkutečnost mi potrvdila i kinezioložka, ke které jsem dost dlouho chodil na odblokování, do značné mýry mi to pomohlo, hlavně v těch těžkých obdobích. Otec a spolužáci se na tom podepsali zcela zásadně, otec byl velmi krytický a cholerický člověk s VŠ, jenž kritiku jako činnost dokázal dovést k dokonalosti, s mámou se často hádali, dětsví bylo plné hádek, mlácení dveřma, breku a beznaděje. Oba rodiče se rozvedli v mích 13 letech, otec se odstěhoval. Na tu dobu si vzpomínám jako na totální úlevu, ovšem problémy jak jsem později zjistil v té době pro mě teprve začaly. Maturitu jsem zvládl oproti tomu dobře, samozřejmě s vysokým vypětím, co jsem ale nezvládl a stále nezvládám uplatnit se, protože jsem nekomunkativní introvertní jedinec, vystřídal jsem několik zaměstnání a pofesí, všechny špatně placené a neodpovídající mému vzdělání, v pokusech o středoškolskou pozici jsem neuspěl ani jednou z více důvodů, časem jsem dospěl i k názoru, že na to nejspíš ani stejně nemam, nebyl bych schopen větší komunikace s lidmi a kolektivem, což je v dnešní době naprostý základ pro získání slušnější pozice. V současnoti jsem už po několikáté nezaměstnaný a bojim se příštího zaměstnání, posměšky naschvály a buzeraci jsem zažil v každém dosavadním zaměstnání. Život se mi jeví jako naprosto prosraný, nevim vůbec kudy a jakou cestou se vydat. Je 25 let, nemám kamarády ani přítelkyni ani nevim jak a skym se kde seznámit, ve všech zaměstnáních jsem byl nejmladší, kolektiv byl samý předdůchodce a střední věk kolem 40.
17. Srpen 2010 - 22:59
Obrázek uživatele Návštěvník
doktor Jakl (anonym)
http://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xbcr/zcsk/PSY2005_04_01.pdf
18. Srpen 2010 - 23:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
no tak to opravdu neni co závidět
25. Srpen 2010 - 14:31
Obrázek uživatele Návštěvník
pešek (anonym)
smutné....
30. Srpen 2010 - 16:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Píšeš, že se ti život jeví prosraný a že nevíš kudy se dát. Najdi si diskusi - já chci umřít. Poslední příspěvky od Radka Ti řeknou kudy se dát.
31. Srpen 2010 - 5:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
...UPŘESNĚNÍ Google - chci umřít / já chci umřít .
31. Srpen 2010 - 7:04
Obrázek uživatele Návštěvník
zuzka (anonym)
Také jsem si žádala o...ahojky diagnostikovali mi hranicni poruchu osobnosti, beru risperdal pripadam si takova tvrda na nem a celkove nedokazu vydrzet v praci nejradeji bych byla doma,mam pritele a bojim se ze o nej prijdu..stalo se to tak nahle..po smrti me babicky.nemam ani chut na sex,prosim poradte co s tim mam delat?
15. Říjen 2010 - 20:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Kecáš Petro, důchod mají...Vše záleží na posudkovém lékaři. Můj otec taky žádal o invalidní důchod, ale ne pro psychiku. Nedali mu ho. Pořád se odvolával, hrozně se to táhlo. Nakonec jej sociálka dala k soudu a on vyhrál. Za tři měsíce na to zemřel.
22. Listopad 2010 - 11:11

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama