185 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Vlastní máma mě nesnáší

10. Září 2018 - 0:12

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
Zdravím všechny, mám problém, se kterým už nemůžu žít! Trošku to zkrátím: moje máma mi neustále vyhrožuje, vyhazuje z domu, křičí, hádá se...nemáme se příliš v lásce. Za to můj bratr je její mazánek. Na něj nedá dopustit, kolikrát mi už řekla, že mě zabije, jestli bratříček nebude mít to nebo ono. Má psychika je schovaná někde na dně šuplíku a já už nevím, jak dál. Můj táta se do ničeho nechce plést, protože ví, že by se s mámou pohádal a to nechce. Taky mi už párkrát máma vyčetla, že mě má tatínek radši než jí! Jak tohle může vlastní dceři říct? Že mi nedá z dědictví ani korunu, že by radši barák dala bezdomovcům, nic po ní nechci! Proč mě nenávidí? Proč mě neustále vyhazuje z domu? Proč mě nenechá žít? Snažím se s ní nedostat do konfliktu, ale ráda je vyvolává sama. A to denně. Jak mi nadává...to tu radši ani nebudu říkat ... :-( Já nemám kam jít, studuji vysokou školu, nemám práci! :-( Poraďte mi prosím...mám si najít práci a odstěhovat se? Co mám dělat? Děkuji
5. Srpen 2008 - 21:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Andrea (anonym)
Veru, co máš zrovna teď dělat, Ti nepovím, protože sama nevím. Možná Ti ale pomůže, že tahle vztahy nejsou zas tak ojedinělý, jak si myslíš a že za to nemůžeš. Kdy to začalo? Chovala se k Tobě takhle vždycky?
6. Srpen 2008 - 19:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
Veroniko, nemá tvoje matka nějaký psychický potíže, nějakou nemoc? a ty si s ní nemůžeš o tom promluvit?
6. Srpen 2008 - 19:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
Já vím, že tento vztah není ojedinělý, že je i více rodin, kde je to horší, ale nejsem za něj ráda. Začala se tak ke mně chovat asi před 4 lety, možná si řekla, že jsem natolik stará, aby po mně mohla ječet a sekýrovat mě. Nikdy mě za nic nepochválila, dům skrz na skrz uklizený a vždy se našlo něco, aby mě mohla seřvat. Buď nebylo dobře vytřené, uklizená špíž, moc botů v předsíni. Někdy si myslím, že můžu i za to, že je nebe modré.Psychické problémy myslím nemá, ale tatínek mi jednou řekl, že se chová úplně stejně jako její matka. Já bych takhle své dítě odsuzovat nemohla, nechci být a vím, že nebudu jako ona. Já se s ní už o tom bavit snažila, ale vždycky mi řekla, ať ji dám pokoj a ať se nezapomenu vybrečet tatínkovi na rameni. To tak žárlí, že mě má táta rád? Byla by radši, aby mě fackoval a řval po mně? Asi ano...
6. Srpen 2008 - 20:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
Taky Veronika a taky stejna mama. Ja se z toho nikdy nevyhrabala a mam psych. problemy cely zivot. Ty jsi na tom jeste "dobre" protoze aspon vis, ze tohle neni normalni. Ja myslela cely zivot ze tohle je normalka, a kdyz mi to doslo, dostala jsem se do takovych depresi, ktere snad nikdy nebudou mit konce... Presne jak uz tu nekdo rekl, napodobude chovani sve mamy. Take ty psychicke problemy ktere se zdalo ze nema, se zacinaji ukazovat. Je ji ted k 60-ti a ma hystericke stavy kdy krici a mlati kolem sebe hlava nehlava, ja s ni uz nastesti neziju leta, ale stezuji si na ni pribuzni. Brachu mam take a take je to mazanek, vlastne je z nej take chudak, protoze je tak rozmazleny ze si nevi se zivotem rady, je desne neprakticky apod. Po nekolika letech premysleni nad tim kde je chyba mi nejvice vychazi, ze mama nenavidi meho otce a ja ji ho svym vzhledem a charakterem vyrazne pripominam, jakoby se na me jen podivala a uz ma vztek... Bohuzel nemam pro tebe radu co udelat alespon ne to co muzes udelat hned ted se svym zivotem, snad bych doporucila jedine: zatnout zuby a dodelat si tu vysokou. Ja jsem radeji utekla a mam jen maturitu, pro par let "svobody" mam zpackany zivot. Take se musis naucit fakt ovladat, mozna v nejakem psycholog. kursu, v terapeuticke skupine a podobne. Anebo si pis denicek, je to takova forma sebeterapie a je to zadarmo. Urcite se ale nevdavej, drzim ti palce...
6. Srpen 2008 - 20:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
oprava: nevzdavej :-))Jeste bych dodala (ale to snad ani nemusim) ze se fakt musis naprosto vyvarovat alkoholu, drogam a podobnych blbosti, bude ti dobre jen chvilku a pak je to jeste 100x horsi (muj zivotni pribeh). Lepsi venovat se nejakemu sportu, chodit na prochazky, meditovat, zit pravidelnym zdravym zivotem atd.
6. Srpen 2008 - 20:42
Obrázek uživatele Návštěvník
tajna (anonym)
tak je nas vic co matky nepoznali jaky je milovat vsechny deti stejne.verco s mamou jsem na tom podobne jako ty je mi28 let a vse zacalo od me puberty.cacala se mnou zapasit kdo vypada mladsi.sproste nadavky byly na denim poradku,mam taky bratra to je jeji milacek.aja ktera se snazila vest slusny zivot nekourila nepila vcas chodila domu. v17 jsem si nasla trvaly vztach a od te doby me vyhazovala z domu at si to chodime delat jinam.a vyresilo se to tak ,ze ja odesla v 18 s jednou igelitkou z domu.a zila vlastni zivot do ktereho se neustale navazela.a ted je to 5 mesicu co jsem sni ukoncila veskere vztahy a je mi dobre.verco muzu ti jedine poradit.jestli mas babicku nebo tetu,sver se ji a popros pro azil.jestli te pochopi tak to pro tebe udelaji.a nebo skombinovat skolu ze zamestnanim ale to je ta horsi volba.dej vedet jak jsi dopadla.moc me mrzi ze se neco takoveho deje .mam dceru kterou miluji nadevse.
6. Srpen 2008 - 20:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika c. 2 (anonym)
Jo to znam, ja jsem byla mrcha a potvora od rana do vecera. Pritom veskere vikendy zabite neustalym mytim oken, klepanim kobercu apod. Ale abych dostala nejakou tu maminkovskou radu kdyz prisly prvni mesicky - to ne. A to uz ani nemluvim o nejake te priprave do zivota. Dodneska se bojim oslovit lidi, zeptat se nekoho na cokoli, na cestu, na to kolik je, na to jak vyplnit formular apod. Mam problemy v kazdem zamestnani. ted jsem nastesti maminkou v domacnosti a nikam uz asi ani nemusim. Manzel me chape a ma me rad, ale nekdy vidim ze by byl radsi za nekoho vic normalniho (a veseleho) - anebo si zase neco namlouvam. Tajna vis ze mas pravdu? Na me byla mama zla uz odmalicka (a to pry od narozeni) ale vse se jeste 100x zhorsilo kdyz se dostavila puberta. Ja si napr. sama sila obleceni a navic zacala sit pro spoluzacky a sousedky, darilo se mi a "vydelavala" jsem si tim. Mama se mohla zblaznit, nakonec vekere obleceni skoncilo v kotli, pry v tom vypadam jako coura. Fakt, hruza...
6. Srpen 2008 - 20:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika c. 2 (anonym)
Take jsem prerusila kontakty, je to par let... Pohadaly jsme se dost osklive, ona se na me vrhla, a ja byla v te dobe tehotna. Manzel mi rekl ze si mam dat pauzu a prestat se s ni vidat, jinak ze se pry zblaznim. Ja ale od te doby jen brecim a brecim... Chybi mi pres to vsechno, anebo lepe receno - chybi mi materska laska, chybi mi bezpeci, zazemi, klid... Snad se to jednou spravi. Take premyslim uz leta o navsteve psychiatra, ale neni to levna zalezitost, a take se snad stale jeste stydim. Mozna ale budu nekoho brzy potrebovat.
6. Srpen 2008 - 20:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Alice (anonym)
Holky, dovedete si představit, že byste takhle soutěživej a ohavnej vztah měly se svým dítětem? Vždyť to je úplně vykloubený, neříkejte mi, že ty maminy jsou psychicky v pohodě...
6. Srpen 2008 - 21:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Nepřemýšlej o psychiatrovi, ale navštiv psychologa. Samo se to nikdy nespraví, proč taky? Ona se nezmění, nezbývá nic jiného než radikální řez. Vím že jsem to napsal tvrdě a zkráceně, ale to je jádro problému. Nápravu musí chtít obě strany.
6. Srpen 2008 - 21:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika c. 2 (anonym)
Tome to jsem nepochopila... Samo se to nespravi, dobry, co myslis tim radikalnim rezem?Me by take zajimalo jestli se to nekdy zlepsi... Ja doufala ze se to zmeni kdyz budu starsi, kdyz budu mit deti. Ale nic moc, spis ted mama obratila a hystericky breci ze nevidi vnoucata, pritom je to ona kdo me vyhnal pred lety z baraku. Me to mrzi take, ale co mam delat? Ted uz je pozde... Na druhou stranu kdyz se mi narodilo prvni dite, ptala se co bych chtela jako darecek, rekla jsem si o krajkovou zavinovacku, kdyz ji privezla malem me kleplo: jakoby ta zavinovacka byla ze sekace ci co. Uplne jsem se za to pred manzelovou rodinu stydela a tu zavinovacku radsi zahodila. Zato kdyz mivala narozeniny nebo vanoce maminka tak to jsem se vzdycky tak praskla pres kapsu az jsem se zadluzila. Take rvani na me pri rozbalovani darku ze "kdo ma nosit?" anebo "co je to za blbou barvu, vis ze tuhle barvu nesnasim" bylo temer pravidelne...
6. Srpen 2008 - 21:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Rika (anonym)
Milé Veroniky, jsem úplně v šoku. To, co jste psaly, jako by bylo o mně. Jen s tím rozdílem, že mě máma nesnášela už od malička a mám sestru (taky mazánek). Stejné žárlivé výstupy ohledně otce (dokonce mě napadala - před ním - že s ním spím, tak nevýslovně trapnou situaci si asi těžko někdo umí představit), mlátila mě do té doby, než jsem se jí ubránila, nadávky nejhoršího kalibru, hysterické scény, ponižování atd. Přitom jsem byla úplně bezproblémové dítě, premiantka třídy, docela i sportovně nadaná, tichá a klidná. Taky mi přijde, že žárlila a že byla s tátou nespokojená a já, jelikož jsem po něm, jsem jí lezla tím na nervy. Samozřejmě jsme si s tátou velice dobře rozumněli. Taky jsem dělala VŠ - a nedodělala ji, ze vzdoru, utekla jsem po 3 letech. Bohužel se to na mě všechno podepsalo; je mi 35 a nepodařilo se mi dosud navázat nějaký pořádný vztah, od puberty trpím depresemi, panickými záchvaty, bulimií - a co je nejhorší, spadla jsem do alkoholu. Snažím se s tím bojovat, ale vím, že mám zničený život. Jediné pozitivní snad je - jak jste se tu ptaly - že se situace s mámou zlepšila. Byl to souběh mnoha okolností, moje odstěhování z domova, její vážné celoživotní onemocnění, můj pád. Taky jak zestárla, už není tak hysterická a vzteklá. Možná si už uvědomuje, že to, jak na tom jsem, je její vina. Je na mě teď hodná - a já se na ní nedokážu zlobit.
7. Srpen 2008 - 6:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Radikální řez je takový, kdy jí vysvětlíš, co Ti vadí na jejím chování, případně navrhneš sezení na neutrální půdě, to jest třeba v poradně pro lidské vztahy (nebo jak se to nazývá) a pokud nebude mít zájem, tak omezit styky na minimum a nenechat se dále vydírat,.
7. Srpen 2008 - 7:32
Obrázek uživatele Návštěvník
meli (anonym)
Veroniky obe, radila bych vam a ne jenom vam dvema, hlavne ti kteri maji velke potize v rodine, udelat konstelaci rodiny, tam se dovite proc se mama tak divne chova a dostanete jiny nahled a dokonce se nektere neprijemne situace uklidni nebo-li uvolni, budete mit navzajem lepsi pristup
7. Srpen 2008 - 12:52
Obrázek uživatele Návštěvník
První Veronika (anonym)
Pane bože, ani ve snu by mě nenapadlo, že je nás tak moc! :-( že by jméno Veronika bylo prokleté? Veru, taky jsem si vzpomněla na mé první měsíčky, kdy jsem jí nadšeně řekla, že už krvácím a ona: no a co?ach jo, z těch příspěvků se mi kutálejí po tváři slzy jako hrachy. Milý Tome, zkoušela jsem si s mámou promluvit, že mi vadí, jak mě odsuzuje, co jsem jí v životě udělala...odpověď: TO, ŽE ŽIJEŠ!plakala jsem celou noc. A to jsem taky vzorná dcera!Maturita s vyznamenáním, státní zkouška, vysoká škola, nekouřím, nepiju...já se snažím být raději mimo dům, ale to je ještě horší, protože si stěžuje, že h....dělám!A to vůbec není pravda! Ona už ani neví, co je to žehlička, už 5 let pravidelně žehlím já!Myju okna všechno, bratříček dělá jenom nepořádek a když ho udělá, seřve máma mě, že je doma bordel!Silně uvažuji, že si najdu psychologa nebo aspoň někoho, kdo mě bude poslouchat, nechci totiž donekonečna otravovat tím samým.Milá tajná :-) ano babičku mám, spíš prababičku, ale ta žije spolu právě s tetou, mají malý byt, ani by to nešlo. Jinak už nikoho nemám :-( Všichni umřeli! :-(Holky tak musíme zatnout zuby, můžeme si říct, že když byly babičky na naše mámy takové, chcou, abychom taky poznaly, jaké to je! Škoda jen, že právě nedělají pravý opak, abychom tohle nikdy nezažily! :-(
7. Srpen 2008 - 17:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
První Veroniko: já si taky nesu obrovský blok z dětství ve vztahu k rodičům, vypisoval jsem to kdysi v jiné diskuzi. Ale pravdou je, že tam to bylo v jiné rovině. Ono se to lehce radí, ale po té větě, kterou jsi slyšela, bych já začal hledat práci, abych se mohl osamostatnit, potom bydlení a šel bych pryč. čím déle to budeš snášet, tím více se to podepíše na Tvém zdravotním stavu. Nejsem sice klinický psycholog, ale on ti neřekne nic jiného. První podmínka pro zlepšení stavu je změna. Nemůžeš chodit na pohovory, brát léky (třeba) a vracet se do stejného prostředí. To je stejné, když by se alkoholik léčil ze závislosti a k tomu si večer skočil do oblíbené hospůdky.
7. Srpen 2008 - 18:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Ahoj holky, to, co tu popisuji Veroniky, na me taky plati. Proste nikdy jsem se v nicem matce nezavdecila, porad jen kritika, popr. sceny. Sourozence, ktereho by protezovala jsem nemela. Darky ode mne - to same, co tu pisete, nasla na nich jen chyby. Tak jsem ji pak uz nic nedavala, nanejvejs flasku alkoholu, ktery jsem vedela, ze ma rada.Ona mi nevytvorila spokojene detstvi, ale peklo.Ja se snazila se ke sve dceri chovat opacne, ale stejne se mi to nepodarilo. Dcera mi dnes obvinuje z psychickeho tyrani v detstvi a ze je rada, ze bydli hodne daleko a vidime se trikrat do roka.Ono je to tezke se te zateze zbavit. Ja si musim vnucovat a porad myslet na to, ze musim deti chvalit, trikrat za neco pochvalit a jen jednou neco opatrne kritizovat. Taky ukazovat, ze vam na detech zalezi, na tom jak se citi, na tom, aby byly spokojene, proste porad ukazovat, ze je mate rady. Na to clovek, ktery sam lasku v detstvi nepoznal, take stale zapomina.A tak holky, drzte se, piste si denik, kde se vypisete ze sveho smutku. Skolu je treba dodelat, ta leta to vydrzet a pak odejit hodne daleko. A kdyz pak matka bude vzdychat, ze nevidi vnoucata, tak ji je ukazat, ale pri prvnim jejim urazlivem projevu okamzite odjet. Moje kamaradka, ktera bydli take daleko od sve matky, a ktera taky mela tenhle osud, tak kdyz naposled po pul roce prijela k matce, tak ona ji kazdych 10 minut vycitala, jak je tlusta. No, samozrejme, ze kamaradce to samotne take vadi, ze je tlusta a nepotrebuje to dokola poslouchat od sve matky, kvuli tomu k ni nejela. Tak svoji matce odvetila, ze tedy prijede zase az se ji podari zhubnout, ale to ze taky nemusi uz byt nikdy.
7. Srpen 2008 - 18:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Adéla (anonym)
Alice, je to možný, sama znám takový případ. Bývalka mého manžela je totéž, ona svoje dcery snad ne že přímo úplně nesnáší, ale soupeří s nimi. Cpala je odmalička sladkým a rohlíkama, holky jsou jak koule, ona sama se pěstuje a udržuje štíhlá. Naší společné známé se ptala, jestli jí nevadí, že má krásnou dceru, to že by ona nesnesla, že prý je ráda, že jsou její holky škaredé a tlusté a nedbají o sebe, přímo je k tomu vedla. Že se pak všichni diví jak je ona krásná a dcery ošklivé a to jí dělá dobře. No chápete to??? Ještě že moje mamka je úžasná láskyplná bytost a měli jsme s bráchou nádherné dětství, taky ji oba hluboce milujeme.
7. Srpen 2008 - 19:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Adéla (anonym)
Samozřejmě to, co tu popisujete, je podstatně horší, ale schválně zadělat svým dětem na zdravotní i jiné potíže, jen z vlastní ješitnosti,to je taky děsný a nepochopitelný.
7. Srpen 2008 - 19:09
Obrázek uživatele Návštěvník
tajna (anonym)
verunko je mi to lito ze se ti neda nijak pomoct.hrozne rada bych ti poradila ale tady je kazda rada marna .ja vzdycky kdyz na me mama spustila jednim uchem tam a druhym ven.oni ty mami jsou totiz nestastny sami ze sebe a proto kopou okolo sebe.teda tak je to u me mami tata pije ale diky ni.protoze se k nemu chova jako ke me ale tata to neprizna.ale nikdy ho nebolelo mi rict mam te rad.a od sve mami jsem to vzivote neslysela.preju ti nejakeho hodneho pritele ktery ti bude oporou a nahradi ti matcinu lasku a vse v tom zivote bude jednodussi.
7. Srpen 2008 - 21:08
Obrázek uživatele Návštěvník
tajna (anonym)
verco 2,tvoje mama si nezaslouzi aby si pro ni brecela.akorat by stoho mela radost.neco podobneho jsem taky zazila,prvni svoji vyplatu jsem utratila za adidasky ktere jsem si hrozne prala a mama malem pukla vzteky.nevim co je vede byt takhle zle.byt tebou uz bych to nechala byt a nevracela se k ni,dala jsem tuto sanci i sve mame,a jelo to na novo a bylo to jeste horsi .verco ona se nezmeni to by do ni musel vstoupit buch svaty jak rika muj manzel.mas svoje deti a to je tvoje zazemi tak se na ni vyprdni tyrala te a delalo ji to dobre.a vem si ze si to muze skusit i na tve deti.proto jsem to ukoncila ja s mamou ,nechtela bych se dockat aby pri hlidani se chovala tak k me dceri.verco jestli mas zajem dam ti svuj meijl, a muzem si spolu o tom pocetovat treba se ti ulevi a nebudes potrebovat.psychiatra.taky jsem se vypovydala kamaradce ktera na tom byla obdobne.pa
7. Srpen 2008 - 21:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Nelly (anonym)
Vaši otcové nestojí taky za nic, jen je neomlouvejte, ty slabochy. Já jsem byla silná osobnost a matka se snažila se mnou manipulovat, stejně nic nepořídila a dělala jsem si, co jsem chtěla a myslela si něco o její ubohosti. Rozhodně jsem dost sebevědomá a dodnes jí říkám, kdybych dala na ni, byla bych stejně ubohá a takto jsem to dotáhla fakt daleko. Ona byla malá a tlustá a nic po ní, já jsem vysoká, štíhlá a vypadám dnes v 55 letech jak ona ve třiceti. Je to jen žárlivost. Opustila jsem ji 2x v životě a naposledy prosila Boha, abych se k ní vrátila. Dnes ji navštěvuji a nedovolí si ani pípnout, stejně bych si myslela to co kdysi. Proč vaše psychika tak trpí? Protože jí věříte každé slovo o vaší neschopnosti? Jste téměř dospělé a tak si to snad přeberete. Ji možná nezměníte, ale můžete změnit vlastní postoj jak k ní tak k sobě. A vy přece víte, jak skvělé a schopné jste narozdíl od ní, ne?
7. Srpen 2008 - 22:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Ty matky, ktere souperi s dcerou, aby byly hezci, pritazlivejsi, no, to tak nejak nechapu. To je trochu zvracene, ne? Pro takove "matky" mi chybi slova.Mne, at se chovala ke mne matka jakkoliv, tak v tom, abych vypadala lip, hezky se oblekala, apod.nikdy nebranila. Je ale pravda, ze jsem mela dobry vkus a ackoliv mi to matka nikdy nerekla, tak ji to delalo dobre, ze ma vzdelanou, dobre vypadajici dceru. A to sama (alespon podle fotek) na svych 20 vypadala lip nez ja v tom veku a bez licidel.Samozrejme mela jiny nazor na liceni, odbarvovani vlasu, vytrhavani chloupku, delku sukni, apod., ale to nebyly nikdy podstatne spory, ktere by se mne nejak dotkly. Spise slo o to, ze se snazila porad dirigovat moje chovani a neustale me chovani kritizovala a ponizovala mne. No a to ve snaze, aby z ditete neco bylo, aby se ucilo, nelitalo po diskotekach, nezamilovalo se do sousedovic syna alkoholika apod., tak jsem delala ja sve dceri v bledemodrem taky.
7. Srpen 2008 - 22:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Vlaďka (anonym)
Souhlasím s Nelly. Moje matka mě začala nesnášet poslední rok. Je jí 75 a mě je taky 50. Myslela jsem si, že je to stářím, jak se ke mě chová, ale přesvědčila jsem se, že mi závidí, že mám to, co ona v mých letech neměla, že vypadám líp než ona vypadla v 50 l. Jsem k ní vstřícná, snažím se jí vyhovět , ale začíná být na mě doslová zlá. Vycházeli jsme spolu dobře. Táta mlčí, když to matka se mnou rozjede, jde pryč. Chci si s ním promluvit, on nechce. Hledám chyby u sebe, ale mám čisté svědomí. Nikdy jsem jí neublížila, nevyužívala. Ani děti mi nikdy nepohlídala. Je toho víc. Jenom jsem zahlídla tuto diskuzi tak reaguju. Na moje telefony nereaguje, na smsky neodpovída (ona s mob. neumí , nebo nechce umět, táta s mob. umí). Nikdy jsem si nepomyslela, že by se mohla ke mě, k mému muži k dětem chovat. Někdy si myslím, že jí pořádně hráblo. Je to vulgární, ale já nemám jiné vysvětlení. Myslíte, že její chování změnilo stáří?
7. Srpen 2008 - 22:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Nelly, takhle si to myslim taky. Lip bych to nenapsala. To by si vsechny holky, co se citi, ze trpi, mely dat za ramecek.Ty jsi mela vyhodu, ze jsi to sebevedomi v te dobe mela. Ale asi ti ho matka tak moc netlacila dolu, jinak si to nedovedu predstavit. Tehdy nebyl internet a clovek byl dost izolovany. Take nikdo z jinych dospelych - z pribuzenstva, znamych, apod. se neodvazoval do vychovy v rodine zasahovat - jako napr., ze by ti rekl: "mamu neposlouchej, je hloupa, ty sama vis, co mas delat". Ja tedy, na rozdil od tebe tomu, co mi v te dobe, matka vtloukala do hlavy do znacne miry verila. Bohuzel. Druha moznost - tvoje matka byla sama sebevedoma osoba, ne jen ve vztahu k tobe, ale i k cizim lidem a ty jsi tohle zdrave sebevedomi zdedila po ni.Jak casto se s ni ted vidavas?
7. Srpen 2008 - 22:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Vladko, pokud nema nejakou nahlou nemoc, tak bych se od ni oddalila a nekontaktovala ji. Clovek si nema nechat libit od nikoho nic, co si nezaslouzi, vcetne rodicu. Jen bych ji rekla, ze se s ni budes dal bavit, az se uklidni a bude k tobe chovat slusne. No, a kdyz ti ani deti nikdy nepohlidala, tak co jeste resis. To by byl pro mne cizi clovek.
7. Srpen 2008 - 22:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Vlaďka (anonym)
Mám 2 dospělé syny s 10 letym rozdílem. 30 a 20 let. Mají svůj život, každý bydlí s přítelkyní. Mají práci, jsou slušně vychovaní, chovají se ke mě jako ke kamarádce. To jsem u své matky nezažila. Naopak si uvědomuju, že se mi pořád snažila srážet sebevědomí. Kdybych jí taky poslechla, tak bych byla zlá a zavistivá, nepřející jako ona.Když se narodil mladší syn, tak se na něj přišla podívat až mu byl rok a půl. Neměla čas, měla zajímavou práci, měli s tátou zahradu a ta jim byla přednější než vnuci a o mě ani nemluvím. A je to tak dodnes.Víš Bohdano já ji mám i přesto všechno pořád rada jako matku. Kdyby ted zavolala, že něco potřebuje, tak k ni okamžitě jedu.Můj manžel by to neudělal už k vůli mě ne. K němu si nic nedovolí, o to víc si vybíjí vzek a závist na mě. POslední kapkou bylo, že jsme jim cely 2 pokojovy byt po vyměně oken vygruntovali, uklízeli jsme 2 dny.Kdo zažil, tak ví. Když bylo hotovo ani mě nepoděkovala, naopak řekla že by si byt uklidila líp, kdyby mohla. To už manžel nevydržel, sbalili jsme se a mlčky odjeli.Je to všchno na dlouhé povídání, nechci aby to vyznělo jako obyčejné stěžování si, ale pořád se držím téma této diskuze.K matčině nemoci. Má vysoký tlak, oběhový systém špatný, cévy špatné, nechutenství, bolesti hlavy, žádnou vážnou chorobu nemá, nebo o ní nevím. Taky to přisuzuju kouření. Kouří od svých 15-17 let. Cigarety jsou na prvním místě. 2 krabičky denně. Tak bych mohla pokračovat..... já jsem nekuřák, protože jsem to viděla a cítila doma, když oba rodiče kouří, každý 40 denně. Hnus. A když jí řeknu, že jí všechno smrdí kouřem, tak za to můžu já. A nemám se starat a mám jí ty cigarety kupovat. :-( atd....
7. Srpen 2008 - 23:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Vladko, ja nemam pravo ti do toho mluvit. Ja bych si to od sve matky libit ted nenechala. Cim min ji budes videt a min pro ni budes delat, tim lip pro tebe.Bud rada, ze mas hezky vztah se syny. Mozna se dockas nejakeho vnoucete od svych synu a tomu pak muzes venovat svou lasku, ktere mas v sobe dost. Podle toho, co pises, tak tva matka si ji nezaslouzi.Ono se rika, ze lide si k nam dovoli tolik, kolik jim sami dovolime. A ve vztahu k rodicum to plati stejne.
7. Srpen 2008 - 23:30
Obrázek uživatele Návštěvník
První Veronika (anonym)
Milá paní tajná, děkuji moc za rady, pomohly mi, slova léčí duši! :-) a když vím, že nejsem sama, snažím se být o to silnější!Nelly, nemyslím si, že můj táta je slaboch, tohle je hodně dlouhý příběh, ale jinak musím uznat, že ve svém příspěvku máš na 99% pravdu. Poslední věty si musím zapsat za uši a říkat si je pokaždé, co po mně bude máma bez důvodu ječet. I když je pravda, že bych si raději zapsala do srdce matčinu lásku, ale holt život máme jenom jeden a nesmíme si ho nechat ničím kazit. Nelly, díky...myslím že za všechny!
9. Srpen 2008 - 22:53
Obrázek uživatele Návštěvník
MEDA (anonym)
Veroniko. je mi 33 a tak se ke mě chovala mamka. dostávám se z toho, jde to pomalu a jde to. stojí to moc za to
10. Srpen 2008 - 21:40
Obrázek uživatele Návštěvník
EvinaH. (anonym)
Ahoj, jako bys opisovala můj příběh před pár lety.Mamka to, co Ti dělá, dělá podvědomě, pak ji to snad i mrzí, ale nepomůže si.Ani ty, dokud nebudeš úplně dospělá s vlastním zázemím. Jdi hledat své sebevědomí někam ven, doma TI nepomůže, když budeš hodná.Zkus si ale ajít na na "rodinné konstelace", stojí 500,-.Já tam byla a moc se mi ulevilo.Aspoň na chvíli.Držím palce, pa...
10. Srpen 2008 - 22:09
Obrázek uživatele Návštěvník
První Veronika (anonym)
Ahojky lidi, zase zdravím! :-) tak s mámou se začínám zase zdravit, teda já ji zdravím pokaždé, ale ona mi nikdy neřekla ahoj, ale asi se hecla a začala mě zase zdravit. Asi něco potřebuje ha ha ha. No po 3 měsících je to docela úleva....pak bude týden klid a pak zase 3-6 měsíců peklo. EvinaH.: ahojky, tak mám pocit, jestli náhodou nemáme jednu mámu? :-) Rodinné konstelace? Můžeš mi prosím tě trošku podrobněji vysvětlit, co to obnáší? Je to něco jako terapie? Předem díky
11. Srpen 2008 - 17:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Radka (anonym)
Holky, v Praze v čajovně U Džoudyho jsem za rodinné konstelace platila 70,- Kč...
11. Srpen 2008 - 17:16
Obrázek uživatele Návštěvník
První Veronika (anonym)
Ahojte všichni, všechny vás zdravím! :-) uběhly 2 měsíce a já teda píšu, jak se mi zatím daří...bohužel je to čím dal horší! Začala jsem studovat,naši mi na studium,na dopravu ani na stravné nedávají ani korunu, takže se celý týden nezastavím. Tatínek se naklonil na matčinu stranu a cokoliv mu řeknu, že mě něco trápí, do hodiny to ví matka a patřičně toho využívá slovy typu: óóó naše malá chudinka, ty jedna ...píp... vypadni a dej nám už pokoj. Táta za mnou třeba chodí do pokoje a ptá se, ale já mu už nemůžu nic říct, bojím se. Když jsem mu napsala sms,matka si ji hned přečetla, letěla za mnou do pokoje a zase spustila to svoje oblíbené: ty...píp...píp...píp...když mám na 7 školu a taťka na 7 práci (podotýkám, že mám školu hned naproti vedle jeho práce), tak mě ani nemůže vzít autem, přece ta...píp...má nohy!Tak jezdim o hodinu dříve...jsem unavená, psychicky vydeptaná a ani si neumím představit, že tohle bude pokračovat celé 3 roky, dokud nebudu mít aspoň Bc. Po večerech pláču, jak se dole moje matka s bratrem smějí, jak jsem ubohá, trapná, tlustá a že jsem...píp...a táta tam sedí s nimi a neřekne ani půl slova...nemůžu už dál, někdy si přeji,jak stojím na přechodě a čekám na zeleného panáčka, tak najít odvahu a skočit pod první auto...jsem blázen, já vím, život máme jenom jeden, ale co z něj mám, když prozatím celý můj život chci zapomenout? :-( podělte se se mnou o své zážitky, ať už jsou to s dětmi ty dobré nebo špatné...
3. Říjen 2008 - 22:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanuli (anonym)
ahoj Veru,pod žádný auto neskákej,soustřeď se na tu školu,v duchu si mysli o pudeli,matka je chudák a ty si musíš zařídit svuj život.Přemýšlej,doděláš si školu a ta je důležitá a budeš žit svuj život.Moje matka je taky děsná,já jsem dávno dospěla,momentálně se na mě rozzuřila,že jsem napsala bráchovi,že jsme se opět pohádaly,nejradší by mi diktovala,co mám dělat a já se musím naučit žít bez toho,aby mi bylo líto,že jsme opět pohádany.Tvůj táta chce mít asi klid,muj se nechtěl rozčilovat po infarktech,matka me taky napadla,když měla vypito,že spím s tátou,prostě hruza,já na nich naštěstí nejsem odkázaná,i když psychicky to člověku nedodá,držím ti palečky a zas napiš
4. Říjen 2008 - 20:17
Obrázek uživatele Návštěvník
První Veronika (anonym)
Já vím Hani, že máš pravdu, vesměs všichni máte pravdu, snažím se to přehlížet a jak se říká: jedním uchem tam a druhým ven, ale třeba dnes jsem šla za kamarádkou a když jsem přišla, tak si matka neodpustila, že zrovna ...píp... přišla z práce, že si vydělávám jako ku...a byla tam i má teta a všichni ha ha ha...oni se fakt mé matky všichni bojí než aby ji řekli: nech ji být...teta se se mnou baví jako kamarádka a táta taky, jen ale když u toho není matka...teďkom bude mít narozeniny, na svátek jsem ji koupila bonboniéru a řekla mi, ať si ji strčím do ..., že se mnou nemá nic společného...co ji mám koupit na 40. narozeniny? poraďte prosím...hlavně nic skleněného, nerada bych, aby mi to otřískala o hlavu :-D
4. Říjen 2008 - 22:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanuli (anonym)
má nějaký koníček?Stejně budeš p,jak říkáš,tak to moc neřeš,mysli hlavně na sebe,víš co,kup ko knížku,např. Kazisvěti našeho života,či Miluj svuj život,mám je doma a chystám se je číst,je to síla,že ti tak nadává,vydrž a dodělej školu,za bydlení bys zase neco platila a není to sranda utáhnout školu i bydlení,tak využij toho,že máš střechu zadara,asi na tebe žárlí,z těch keců si nic nedelej,to je pekně na palicu matka,když tohle říká,mysli na sebe,po škole vypadneš od nich a třeba čas obrousí to její chování,tohle trápení se ti může za pár let projevit,já beru AD a říkám matce/říkám jí maminko/,že se nechci rozčilovat,ale furt si vede svou,takže hlavu vzhuru a piš,já chodím na doktorku.cz pořád,pa pa
5. Říjen 2008 - 12:53
Obrázek uživatele Návštěvník
První Veronika (anonym)
Koníček? Nj to má, chlast! ;-) jinak nic...ta knížka je dobrý nápad, ale ona vůbec nečte, takže asi tak...jsem uvažovala, že ji koupím prostě kytku (ona takové dárky nesnáší, ona by tak zlaté náušnice a kostýmek, to mi říkala, jak měla 39. narozeniny, že na 40. nechce žádné kytky, ale nějaký materiální dárek, ale né do kuchyně, prostě jenom pro ni)...jinak fakt nevím, co jiného...stejně to nebude chtít tak co...jooo ale kdybych ji koupila náušnice, tak to si je vezme!
5. Říjen 2008 - 14:22
Obrázek uživatele Návštěvník
První Veronika (anonym)
Jo a Hani, jsem se chtěla zeptat: ty AD kolik asi tak stojí?A jsou na předpis? Už jsem uvažovala, že bych je taky začla brát...a jaké přesně bereš? Díky
5. Říjen 2008 - 14:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Je to jen všechno závist, že jsi mladá a že ji jaksi ujíždí vlak. Nedokáže se stím vyrovnat,že jsi mladší a že je již stará baba.
5. Říjen 2008 - 15:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanuli (anonym)
AD ti napíše lékař,ale to nemusí být tvuj případ,ty si kup medunkový,mátový nebo šípkový čaj na uklidnění pokud máš pocit,že to potřebuješ.Vidíš,moje máma se taky ráda napije,tam bude taky trošku zakopaný pes.Myslím si,že tyhle neustálé hádky mají taky podíl na tom,že ty prášky beru.Na drahý dárek nemáš,protože si platíš školu,tak snad ji může stačit symbolický dárek,nehrotila bych to tou Kazisvěti,ale něco podobnýho té Miluj svuj život.Jo a ještě,když jsem byla ted v květnu dva měsíce nemocná,tak to mě podržela,přijela a uvařila,byla se mnou,vozili mě na nákup,jak je mi líp,je to ve starých kolejích,takže já musím být v totálních sračkách, s prominutím,pak by byla fajn.Jsem se nějak rozepsala,ale já to řeším pořád a pořád.
5. Říjen 2008 - 20:15
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
má matka neustale vyvolává hádky, řve a lže o mě příbuzným i tatovi. Bohužel ji všichni věří. Dřív jsem to hodně řešila a brečela, ale proste je to tak. Nikdo s tím nic neudělá. S mámou se absolutně nedá mluvit, kdo to nezažil tak to nepochopí. Zrovna před chvílkou mi zrovna řekla že jsem kráva a satan. A hned zvedla telefon a volala tete ze s ni spatne jednam. Naucila jsem se ze se proti tomu branit nelze. Naucila jsem se zit tak ze mamu nepotrebuju. Jedine co je mi lito je kdyz vidim, tu starostlivost a lasku kterou kolem sebe maji mi pratele od jejich rodicu. Ale urcite se kvuli tomu nehroutim, musis byt silna.
6. Červenec 2009 - 12:28
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
moje matka je taky mirne receno dost divna, nechova se ke mne hezky a nekdy vylozene hnusne (neznam ve svem okoli nikoho, kdo by byl ne me tak hnusny jak ona). Ale pochopila jsem, ze jedna z nejlepsich veci, ktera me kdy potkala, bylo to, ze jsem se odstehovala z domu. Podle me je to zaklad, pokud muzete, odstehujte se a zijte si po svem!!! Taky je mi lito, ze moji kamaradi maji normalni hodne maminky a ja nemam, ale proste vim, ze se s tim neda nic delat. Moje matka je takova jaka je a ja ji nezmenim. Jde o to zachranit sebe a nenechat se deptat.
9. Červenec 2009 - 16:24
Obrázek uživatele Návštěvník
hanuli (anonym)
já jsem momentálně ve stádiu nebavení,prý jsem zlá,sobecká a nikdy jsem pro ni nic neudělala,a napsala mi na skype,at ji nepíšu,tak jsem ji napsala,že potřebuju klid a at mi taky nepíše a je klid.Nejhorší by pro mě bylo,kdyby mi někdo říkal,že jsu jak moje matka,mám tři dcery a když někdy něco pokazím,nejsem dokonalá,tak se umím omluvit a nedokázala bych se s dcerami nebavit,snažím se soustředit na svou vlastní rodinu
9. Červenec 2009 - 21:19
Obrázek uživatele Návštěvník
hanuli (anonym)
a jak se máš první Veroniko?
9. Červenec 2009 - 21:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Amazing (anonym)
I me moje mama nenavidi.Zacalo to v mich 10ti letech,kdyz jsi na me zacal sexualne dovolovat jeji otec-dedecek.Me schvalne posilala k nemu domu odnes obed...nebo aby jsem ho sla odprevadit od nas .kdyz zemrel zacala byt na me desne zla.Ona se z jeho smrti psychicky sesipala a me zacala terorizovat.Bit,urazet,ponizovat a trestat.Bitky a urazky byli na dennim poradku.Otec mlcel ,byl ticho nikdy se me nezastal,chtel mit svuj klid,protoze ona by jesti i jemu vynadala.Chodil do hospody a to bylo jeho reseni.jeste ho nahuskala proti me .I pak moje mladsi sestra me zacala terorizovat a vymyslet si na me zle veci aby me matka zbila.Nevim zda me nenavidi protoze jeji otec se na me sexualne ujakel.Ja to ale nechtela.Mela jsem 10let,byla jsem dite!Rikal mi ze me miluje a ze to dela z lasky ke me...bylo to odporny a citim se jako spina,jako coura.I moje matka si mysli ze jsem coura....Nenavidi me a vsechno co jse udeje v rodine spatny mi dava zavinu.ted uz ziju sama s muzem,ale ani to neni buhvi co.Muza mam hodnyho,ale ja jsem proste k nicemu!Spatny sny me prenasleduji porad ,deprese ale pokazdy jsem to nejak zazdila a na par let jsem skusenost s "dedou" uplne zmazala,ale ted kdyz v 30ti chci vyresit proc mi to moje mama vsechno delala,se mi vraci spominky,bolest,smutek a bezmoc.V 15ti jsem se pokusila o samovrazdu.Nikdy jsem se neoblekala jako holka,chtela jsem byt kluk..Otec mi jen vycital ze nejsem jak zenska,ze se za me stydi a matka jen utvrzovala vtom ze jsem k nicemu.A to jde porad semnou.Nenavidi me kvuli jejimu otcovy ,ona ho milovala a ja nenavidela.A nenavidim je oba porad.Co pak nechape ze ja byla dite? Ja myslela ze to tak ma byt.Nelibilo se mi to! Chtela bych ji rict co mi delal ale nevim jak.co kdyz o tom vi a nenavidi prave proto,nebo nevi o nicem a neuveri mi a obvini me stoho ze si vymyslim? to bych proste neunesla....Moje mama me nenavi!!!a to boli.....
11. Červenec 2009 - 21:43
Obrázek uživatele Návštěvník
bara (anonym)
ahoj Amazing,abych rekla pravdu,tak jsem docela z tveho pribehu v soku!no je to moc smutne co se ti prihodilo v detstvi,ono se to stava docela casto i v jinych rodinach.Tvou mamu neznam,tak nevim jak by reagovala na to kdyby jsi ji rekla do oci co te trapi,co se vlastne tenkrat stalo!Ja osobne jsem mela take tezky vztah se svou mamou,nini mi je 29let a jsem moc rada,ze jsme si to vse priblizne pred 6lety vyjasnily.Take to bylo ale dyky tomu,ze jsem skoncila u psychiatra,a pozdeji psychologa,ktery si s nami obema nekolikrat sedl a rozebral to!je to asi jedina moznost,jak to vyresit!Ovsem pokut je snaha na obou stranach! Tobe bych poradila aby jsi ze sebe dostala vse co te trapi,jasne muzes si popovidat s pritelem,kamaradkou ale to urcite nestaci!Ty to musis ze sebe dostat primo,osvobodit se-rict vse mame!!!a pokut se nebudes citit stale v poradku tak urcite navstiv psycholog.poradnu!!!jinak te to bude pronasledovat cely zivot,bohuzel takove traumata z detstvi jdou se clovekem!Vyzkousej matodu ONEBRAIN;jednotny mozek,byle jsem na ni pred rokem,jde o odboureni barier z detstvi,pomohlo mi to,ja jsem platila za dve hodiny 250kc!Coz je prijatelne,opravdu se ti MOC ULEVI!!!!!!DEJ VEDET ZATIM PA A DRZIM PALCE.NINI SE UZ NEMAS CEHO BYT;JSI DOSPELA ZENSKA;TED ZACNI RESIT;AT MAS JEDNOU A CO NEJDRIVE CISTOU HLAVU,a muzes myt jednou sve deti a spokojenou rodinu!!!:-):-)
11. Červenec 2009 - 22:18
Obrázek uživatele Návštěvník
bara (anonym)
AMAZING omlouvam se za ty preklepy
11. Červenec 2009 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Amazing (anonym)
bara-dekuji ti :o)) uz moc krat jsem si v hlave prebirala co bych ji rekla,co bych udelala...nespocetne moc krat.Ale nakonec stoho nic nebilo.I kdyz jsem ji rekla a nebo zeptala se ji proc mi to delala,rekla ze ona nic nedelala spatny a ja jen prehanim,ze to tak nebilo....kdyz jsem se zeptala ze proc me porad byla a nadavala mi,tak mi odpovedela ze to neni pravda od kud to mam!A kdyz si bych ji mela rict co mi delal jeji otec,tak by me obvinila ze si vymyslim,nebo by mi rekla ze jsem coura a muzu si zato sama,nemela bych u ni pochopeni.Neverim tomu! A nemam dost odvahy jit za ni a hezky z bricha ji to rict.Mam strach i kdyz uz na me nemuze...Porad se vracim do tech dob kdyz mi bilo 10.A hrozne se bojim ze kdyz bych mela ja deti ze se zmenim na takovou zrudu jako je ona.....jsem srab ze nemam odvahu!Tak moc se boji.Noci nespim a budim se ze zlych snu,je mi do breku....
11. Červenec 2009 - 22:46

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama