146 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Samozřejměně se do čech vrací starý fenomén papírových věřících,který nežiji mravný život a naopak ateistů činících co je v bible,nakterý poukázal papež František a prohlásil,že takových ateistů si mají křesťané vážit a naopak různí věřící co jsou členy mafie by lépe udělali stát se nevěřícími i oficiálně. Pozoruhodná je třeba snaha řádu křižovníků s červenou hvězdo po 20 miardovém majetku o který vede se státem asi 200 žalob,který založila anežka česká,ale dnes je vyprchalý a má asi 17 členů.
15. Březen 2017 - 11:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Samozřejměně se do čech vrací starý fenomén papírových věřících,který nežiji mravný život a naopak ateistů činících co je v bible,nakterý poukázal papež František a prohlásil,že takových ateistů si mají křesťané vážit a naopak různí věřící co jsou členy mafie by lépe udělali stát se nevěřícími i oficiálně. Pozoruhodná je třeba snaha řádu křižovníků s červenou hvězdo po 20 miardovém majetku o který vede se státem asi 200 žalob,který založila anežka česká,ale dnes je vyprchalý a má asi 17 členů.
15. Březen 2017 - 11:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Též si mi zdá pokrytecká snaha jakýchsi pohrobků komunismu s nacionalistickými rasistickými sklony zaobalit své snažení do ochrany křesťanských tradic v Evropě. Jistě Evropa spojila duchovní meditaci východu do cetralistické vlýdy a k tomu potřebovala i přednastavit vizi Boha a vyžadovala přísný řád a szpůsob uznávání,ale to jen pro politicko vladařské potřeby. Hlavní je ta osobní meditace.
15. Březen 2017 - 11:06
Obrázek uživatele erasonebezpecny
erasonebezpecny
Já bych byl spíš pro...Jsme jako zlobivé děti pobíhající okolo.Ale na tom piedestalu Stvořitel stojí.
15. Březen 2017 - 11:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Nějaká snaha vyhovět staré víře a žít pro společenskou morálku vede ve větších evropských metropolích k progredujícímu duševnímu onemocnění a stále nižšímu socioekonomickému statu a postupnou záměnou v bezdomovce spoluobčany.
15. Březen 2017 - 11:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Paříž a Londýn je město typu ,kterým se má stát Praha,tudíž spíš než katolický rit ,zde dominuje homosexuální šantán v případě paříže a londýn to je kapitalistický individualistický mraveniště,kde jede vědecký materialismus,osobní rozvoj a meditace.
15. Březen 2017 - 11:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Zajímalo by mne co těch 14 členů řádu křižovníků s červenou hvězdou bude dělat s těmi vysouzenými extra 20md po českém stýtu,navíc náhrady církvím už dostalo.Ovšem nějak mi to zas vlasy netrhá.
15. Březen 2017 - 11:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Pokud by měl někdo dostat od státu 20md náhrad za staré majetky nabyté ve středověku,obávám se ,že by se přihlásilo spoustu mladších ukřivděných a také nevým ,jestli současný stát je nástupcem všech předchozích křivd,který má hrát roli odškodnitele Ono Švéďi nám také umělecké sbírky Rudolfa II nevrátili...
15. Březen 2017 - 11:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Dost! (anonym)
Majzněte to slůně někdo přes chobot
15. Březen 2017 - 11:29
Obrázek uživatele erasonebezpecny
erasonebezpecny
Zajímalo by mne co těch 14...Ten červený Kříž řádu nosíš na hrudi i Ty.
15. Březen 2017 - 11:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Já bych přeci opravdu viděl boha jako ...zbytek si píšu do poznámkového bloku,máte smůlu.
15. Březen 2017 - 11:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Ten červený Kříž řádu...Ovšem ten je pěticípej.
15. Březen 2017 - 11:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Pod ním je Che Guevara a nostím dredy a kouřím trávu.To teda sotva,hledej jinde,mne nenachytáš ,všichni víme,že Jahoda vše jen předstírá a pak na služebně to z vás vymlátí co chce.
15. Březen 2017 - 12:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Slůvě (anonym)
Dopr... teď mně nic nenapadá...
15. Březen 2017 - 12:05
Obrázek uživatele Návštěvník
vymatlanej Jaro (anonym)
Bible nám říká, že Boha... jděte do prdele se žvásty vygumovanci, o nějakém kříži, téma je viděl někdo Boha. tedy já ho viděl, šel jsem domů ze zábavy, ožralej jako puma, Bůh stál na pahorku a ukazoval na mne, říkal něco o chlastu, jako že to dopadne se mnou špatně, mlel cosi o pití a ledvinách, slezině, játrech ale asi si dělal prdel protože to je 50 let a já su tu furt, živej a opilej.
15. Březen 2017 - 12:54
Obrázek uživatele Návštěvník
mamut (anonym)
Protože nejsi...Lépe býti vědeckým materialistou než pomateným pámbíčkářem. Já si tu materii můžu osahat a vědecky dokázat. Pámbíčkáři jen věří pohádkám, které si někdo vymyslel před x lety na poušti, když dostal halucinace, protože mu sluníčko vysušilo mozek. A teď argumentujte !
15. Březen 2017 - 23:51
Obrázek uživatele Návštěvník
mamut (anonym)
jděte do prdele se žvásty...Nebylo to zjevení jen Vaše tchýně ? Popř. obvodní lékař ?
15. Březen 2017 - 23:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Sodoma Gomora (anonym)
Lépe býti vědeckým...mamute, je to celé náročné - nic proti tobě. Většina náboženství má svého zakladatele, který to myslí to dobře. Asi jak když se budoval socialismus - kdy výrobní prostředky továrny atd byli v rukou státu a výsledek byl ten, že lidská chamtivost zvítězila, řada členů z řad komunistů se rozhodla tyto prostředky si přivlastnit.... asi tak nějak
16. Březen 2017 - 12:00
Obrázek uživatele Návštěvník
mamut (anonym)
mamute, je to celé...Ano - každé náboženství má svého zakladatele, který to myslí dobře. Ale jak pro koho. Ten kdo nevěří, má prostě smůlu. I v Bibli a jiných knihách se dočtete podrobné návody, jak zatočit s bezvěrci a jak je mordovat do nevímkolikátého kolena. Čili z toho vyplývá, že si veškeré náboženské nauky vymysleli lidé. Možná na základě návštěvy naší planety mimozemšťany, kteří je trošku geneticky upravili a dali jim návody, jak žít, ale pak se toho jako vždy chopili vyčůránkové, kteří z toho mají živnost. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Dojeli na to i Vámi vzpomínaní komunisti.
16. Březen 2017 - 17:53
Obrázek uživatele Steve
Steve
jděte do prdele se žvásty...Kříže a křižování není žádnej výmysl ...
16. Březen 2017 - 21:51
Obrázek uživatele Charon
Charon
http://az247.cz/vedci-dokazali-ze-buh-neexistuje-kazdy-kdo-v-nej-veri-je-idiot/
17. Březen 2017 - 11:46
Obrázek uživatele erasonebezpecny
erasonebezpecny
jděte do prdele se žvásty...Třeba je Stvořitel konečně nějaká šmrncovní ženská na vysokých podpatcích s dlouhými vlasy a snědou pletí.No co,když existuje i Černá Madona.
17. Březen 2017 - 12:45
Obrázek uživatele Steve
Steve
...:-DD Vědci teda vykoumali velký hovno jak je vidět.
17. Březen 2017 - 15:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Já viděl (anonym)
Václava Klause. Ano, bůh existuje.
17. Březen 2017 - 16:52
Obrázek uživatele Charon
Charon
Václava Klause. Ano, bůh...Ještě je tu diskuze Ježíš Kristus, Boží Syn - takže spíš Ježíš Klaus?
17. Březen 2017 - 17:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Pravda a láska (anonym)
Jednoho dávného zimního dne se to mělo k takové kráse, až se jedna královna, co právě seděla s vyšíváním u okna a celá u vytržení sledovala tisíce sněhových vloček, které se jako drobounká pírka snášely k zemi, bodla jehlou do prstu a na zasněženou okenní římsu skanuly tři krůpěje krve. Tu si královna pomyslila, že by ráda měla takové děťátko, které by bylo rudé jako krev, bílé jako sníh a černé jako okenní rám z ebenového dřeva. Bůh její přání vyslyšel, ale musela za ně zaplatit převysokou cenu, a tak když porodila vysněné dítě, zemřela. Král dlouho její smrti neželel; do roka si přivedl novou královnu, mladou a krásnou a velmi pyšnou. Srdce té paní svíral chlad a zášť a k milování měla jen sama sebe a svoji krásnou tvář. Ta královna měla kouzelné zrcadlo, kterého se ptávala: „Řekni mi zrcadlo, kdo je na světě i v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?“ A zrcadlo nemohlo jinak, než jí dát ujištění, že nad ní krásnější v této zemi není. A královna byla spokojená, protože věděla, že její zrcadlo nemůže lhát. a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání. m alá Sněhurka rostla do krásy; bylo jí právě sedm let, když kouzelné zrcadlo na královninu otázku odpovědělo: „Jsi krásná má paní, však na světě i v zemi zdejší Sněhurka je nejkrásnější!“ Tu se měla v srdci mladé královny k panování zloba a nenávist, a tak zle ji užíraly, že si jednoho dne povolala lovce a dala mu strašlivý úkol. Nechť zavede malou Sněhurku do hlubokého lesa, tam ji zabije a jako důkaz své paní přinese její játra a plíce. Lovec byl královninou krásou tak okouzlený, že bez reptání souhlasil a zavedl princeznu do lesa. Když však pozvedl dýku, aby dítěti probodl srdce, začala malá Sněhurka naříkat, padla na kolena, sepjala své běloučké ruce a prosila o život. A v lovci se pohnulo svědomí, nesmáčí svoji dýku v nevinné krvi, ať za něj to strašlivé dílo dokoná divá zvěř. Nechal princeznu jít, zabil divoké sele, vyříznul mu játra i plíce a ty jako důkaz splněného úkolu přinesl královně. Mladá žena se šíleným smíchem poručila vnitřnosti připravit k večeři; a kuchaři je upravili opravdu chutně a hosté je u večeře snědli. z atím klopýtala Sněhurka v hlubokém lese cestou necestou, dál a dál od rodného zámku, z povzdálí ji pozorovala divá zvěř, s trochou nedůvěry a s trochou překvapení, ale nezkřivila jí ani vlásek. Až k večeru došla k chaloupce, která se krčila na úpatí Železné hory. Když vešla dovnitř, samým údivem se zajíkla, tak byla okouzlena vší tou krásou a čistotou, která tu přebývala jako domácí paní. Uprostřed stál stůl prostřený sněhobílým ubrusem, na něm leželo sedm talířků, u každého lžička, vidlička, nožík a pohárek. U stěny stálo sedm čistě povlečených postýlek. A protože byla Sněhurka po celodenním putování unavená a žíznivá, sedla si ke stolu a vzala si z každé porce na talíři sousto, z každého pohárku vypila doušek. Pak si chtěla odpočinout, a tak postupně vyzkoušela všechny postýlky, ale až v té sedmé ji to ukolébalo ke spaní. k dyž se úplně setmělo, přišlo do chaloupky sedmero trpaslíků; takových, co v horách kutají rudu. Rozžali svých sedm světýlek a tu spatřili, že, co tu nebyli, někdo jim v chaloupce hospodařil. Tu se jeden každý začal shánět, kdože mu to seděl na jeho stoličce, kdože to jedl z jeho talířku, kdože to ulomil z jeho chleba, kdože to použil jeho vidličku, kdože to krájel jeho nožíkem, kdože to pil z jeho pohárku, kdože to zválel jeho postýlku. Takto volali jeden přes druhého a bylo z toho velké starání, bylo z toho veliké halekání, až ten sedmý pojednou spatřil ve své postýlce Sněhurku a posvítil na ni. Trpaslíci se shlukli nad spícím dítětem v úžasu; dívenka byla tak spanilá! Pak se potichu, aby tu krásu neprobudili, uložili ke spánku, ten sedmý si lehnul do postýlky ke kamarádovi. Ráno, když se Sněhurka probudila, tuze se polekala, ale trpaslíci se k ní měli hezky, a tak jim o sobě vše vypověděla a oni jí nabídli, aby u nich v chaloupce pod Železnou horou zůstala a vypomáhala s domácností. Také jí nabádali, aby se střehla macechy, zvláště když nebudou doma, aby nikomu cizímu neotevírala a nepouštěla ho dovnitř. k rálovna byla po té ukrutánské hostině, na které si pochutnala na Sněhurčiných vnitřnostech, opět u vytržení z toho, že nejkrásnější na světě. Ale za pár dní to v ní zase zle hlodalo, a tak měla řeč se svým kouzelným zrcadlem: „Řekni mi zrcadlo, kdo je na světě i v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?“ A tu se z jeho zrcadlení vynořila odpověď: „Jsi krásná má paní, však na světě i v zemi zdejší Sněhurka, která přebývá u sedmi trpaslíků, je nejkrásnější!“ Tu se královna velmi rozhněvala, že ji lovec obelhal, a horečně přemýšlela, jak by se Sněhurky pro všechny časy zbavila. Neměla klidu a neměla stání, dokud vše pečlivě nepromyslela a pomocí své čarodějné moci nenastražila zlou lest. Začernila si své líbezné tváře, přestrojila se za starou kramářku a vypravila se k chaloupce sedmi trpaslíků na úpatí Železné hory. Když byla na místě, pustila se, jak to umějí jen opravdové kramářky, do tak hlasitého a výřečného vychvalování svého zboží, až důvěřivá Sněhurka vyšla ven a začala si vystavené věci prohlížet. I zalíbila se jí jedna z pestře vyšívaných šněrovaček, kterých tu měla kramářka tolik, až oči přecházely. Macecha se ochotně nabídla, že dívence pomůže při zkoušení a šněrovačku jí utáhla tak pevně, až dítě ztratilo dech a bez života kleslo k zemi; a lesem se nesl kramářčin divoký smích, který ji provázel až na zámek. Večer se vrátili trpaslíci domů a našli ubohou Sněhurku ležet bezdechou na zemi. Tu ji měli za mrtvou, a když ji zvedali ze země, aby ji uložili na máry, tu si jeden všimnul, že má tuze utaženou šněrovačku, a tak ji povolil a tu se Sněhurka zhluboka nadechla a vrátila k životu. Pak vyprávěla, co se jí přihodilo a trpaslíci ji kárali, že neměla otvírat dveře, protože to jistojistě byla zlá macecha. z a nějaký čas se královně opět zdálo její štěstí vrtkavé, a tak se o něm chtěla ujistit a šla za svým kouzelným zrcadlem, aby mu přednesla svoji otázku: „Řekni mi zrcadlo, kdo je na světě i v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?“ A to muselo s pravdou ven: „Jsi krásná má paní, však na světě i v zemi zdejší Sněhurka, která přebývá u sedmi trpaslíků, je nejkrásnější!“ Zlí běsové nabyli nad královnou moci; zavřela se do své komnaty, kde měla různé čarodějnické náčiní, a tam čarovala a zaříkávala tak dlouho, až vyrobila jedovatý hřeben. Pak se opět přestrojila k nepoznání a vydala se k chaloupce sedmi trpaslíků pod Železnou horou. Sněhurka ale měla na paměti trpasličí nabádání a neotevřela. Kramářka si však stoupnula na špičky a oknem jí ukázala tak čarokrásný hřeben, že dívenka neodolala a vzala si ho. Ale sotva si jím zajela do vlasů, prudký jed začal působit a klesla k zemi. Naštěstí se však už chýlilo k večeru a za pár chvil přišli trpaslíci z hory domů. Když našli ležet Sněhurku bez dechu, hned jim přišla na mysl macecha a začali dítě prohledávat, až našli v jeho vlasech hřeben, ten vytáhli a ono zase otevřelo oči. Pak Sněhurku opět kárali, že to byla zlá macecha a usilovala jí o život. Opět jim musela slíbit, že si vezme ponaučení a nepustí dovnitř ani živáčka. o pět uplynul nějaký čas a marnivou macechu svíraly ukrutné pochybnosti a potřebovala ujištění o své kráse, tak se zeptala kouzelného zrcadla: „Řekni mi zrcadlo, kdo je na světě i v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?“ A ono nezaváhalo: „Jsi krásná má paní, však na světě i v zemi zdejší Sněhurka, která přebývá u sedmi trpaslíků, je nejkrásnější!“ Tu přišlo k potřebě veškeré královské čarodějné umění, zlolajné našeptávání zkaženého srdce a ukrutnost křivdou zasažené mysli. Královna vyrobila jablko, které bylo způli dobré, z druhé půli smrtelně jedovaté. Přestrojila se za prostou selku a spěchala k chaloupce sedmi trpaslíků pod Železnou horou. Sněhurka však nechtěla selce otevřít ani za nic a také nic koupit. Tak se jí macecha lichotivě vemlouvala a nakonec jí darovala jedno jablko na ochutnání, ale Sněhurka dárek odmítla. Tu macecha, ta paní zlořečená, voňavé jablko na důkaz, že není otrávené, rozkrojila a polovinu před dívenkou snědla. Poté Sněhurka už neváhala a druhou, tu krásnější polovinu jablka, si bez obav vzala a s chutí se do ní zakousla. Sotva se dotknul jed jejích rtů, začal působit a ona bez dechu padla k zemi. A macecha? Ta odcházela s divokým smíchem: „Buď si bílá jako sníh, černá jako eben a rudá jako krev! Teď už tě trpaslíci neprobudí, má milá.“ A sotva přiběhla na zámek, hned se měla k zrcadlu: „Řekni mi zrcadlo, kdo je na světě i v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?“ Zrcadlo odpovědělo: „Na světě i v zemi zdejší ty jsi, má paní, nejkrásnější!“ Ukrutné a záštiplné královnino srdce došlo konečně pokoje. Když přišli večer trpaslíci ze Železné hory domů, našli Sněhurku ležet bez dechu na zemi. Ať ji prohlíželi od hlavy k patě, nenašli nic, co by mohlo způsobit její smrt. Položili ji na máry a po tři dny a po tři noci u ní seděli a plakali. Pak ji chtěli pohřbít, ale protože stále vypadala jako živý spící člověk, tváře měla růžové a byla něžně krásná, vyrobili jí skleněnou rakev, aby na ni bylo ze všech stran vidět, zlatým písmem napsali na rakev její jméno a původ a pak rakev vynesli na Železnou horu. Každý den držel některý z trpaslíků u Sněhurky stráž, aby ji chránil před zlem. I divá zvěř se přicházela poklonit mrtvé princezně a litovala její smrti. a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání s něhurka celý ten čas spala ve skleněné rakvi, stále svěží a krásná, s pletí bílou jako sníh, rty rudými jako krev, vlasy černými jako eben. i stalo se jednou, že v tom lese zabloudil jeden princ se svou družinou, až se dostal k chaloupce trpaslíků pod Železnou horou a prosil je o nocleh. A ráno uviděl rakev se Sněhurkou i s tím, co na ní bylo napsáno, a přišlo na něj takové toužení, mělo ho k boles
17. Březen 2017 - 19:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Kdo by to četl (anonym)
Jednoho dávného zimního... no jen magor by četl takovou dlouhou báchorku, která stojí za hovno!
18. Březen 2017 - 0:46
Obrázek uživatele Steve
Steve
Já automaticky přeskakuju takový litanie ... máme tu navíc diskutovat na SVÉ myšlenky, a né tu kopírovat obsahy knih či časopisů.
18. Březen 2017 - 2:09
Obrázek uživatele Návštěvník
nenene (anonym)
Nikdo mě zatím neviděl. Jsem zde na tajnačku.
18. Březen 2017 - 7:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Touha (anonym)
Jednoho dávného zimního...Ten závěr jsi předpokládám dopsal ty a změnil tak pointu pohádky?
18. Březen 2017 - 8:27

Stránky

Přidat komentář