14 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Úvahy ze šuplíku

10. Září 2018 - 0:05

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Ája (anonym)
Všechno na Zemi se dá změřit a zvážit, na to je dobrá VĚDA. Ovšem až na ty ultimativní pojmy, jako je začátek a konec prostoru a času, počátek a konec světa. To jsou pro nás nezměřitelný a nepředstavitelný pojmy. Bezrozměrnost bodu, nekonečnost vesmíru. Stejný je to s časem. To, že ho odměřujeme na hodinkách, je jenom relativní, pro lidskou potřebu. Co je to ale například časovej okamžik? Kdy začíná a kdy končí? Dá se nějak přesně definovat? A i kdyby, všechny lidský definice jsou jenom relativní - věci a veličiny se poměřujou vzhledem k jiným /stejně tak relativním/ věcem._________Člověk v civilizaci o všem moc ví, až následkem toho ztratí kontakt s přirozeností._________Průser začíná tehdy, když se věci začínají pojmenovávat. Tak nakonec člověk žije podle rozumu, ne podle přírodních instinktů. A protože podle nich nežije, narušuje tím přírodní rovnováhu._________P. Brunton: Nacházím v něm čistou, ultimativní pravdu. Obešla jsem už spoustu lidí. U nikoho z nich jsem ale takovouhle pravdu nenašla. Věci, který říkali, se zdály být zabarveny jejich osobnostma. Byly to všechno víceméně pouze jejich NÁZORY, ne čistá pravda.Člověk je odmalička ovlivňovanej a programovanej tolika věcma - výchova, prostředí, kultura, společnost atd. /což jsou vlastně všechno relativní věci/, že není schopnej myslet nezávisle a nezaujatě na nich. Věci a názory, se kterýma odmalička vyrůstal, AUTOMATICKY považuje za normální - tzn. jednou provždy pevně daný a platný. Ale to je jenom sugesce. __________Ve vesmíru se všechno pohybuje, tudíž neexistuje žádnej pevnej záchytnej bod pro naše měření, a tudíž všechno, co můžeme o vesmíru zjistit, bude pouze relativní a navíc neoddělitelný od našeho smyslovýho vnímání. Naše smyslový vnímání je nezbytně spjato s prostorem a časem, nemůžeme od nich oddělit ani jedinou věc. Přesto my nikdy nevidíme ani nezakoušíme prostor ani čas přímo a v čistý podobě, tak jak existujou SAMY O SOBĚ /= oddělený od našich smyslů/. Moje otázka: Existujou vůbec prostor a čas SAMY O SOBĚ, nebo existujou jenom ve spojení s lidskýma smyslama? Kdyby jo-jako že asi jo, jak dokázal Einstein, znamenalo by to, že celej vesmír je vlastně jenom v lidský mysli, že je to jenom naše imaginace. Dokazuje to PRVOTNOST myšlenky. To, že základem světa je mysl. Nekonečnost vesmíru a bezrozměrnost bodu taky nezbytně ukazujou na to, že vesmír je jenom subjektivní představou. Musí být, protože NEEXISTUJOU žádný objektivní záchytný body v prostoru, žádná objektivní realita. Stejně tak neexistujou objektivní záchytný body v čase. Pojmy jako minulost, přítomnost a budoucnost jsou pouze relativní a závislý na lidským vnímání, tudíž VE SKUTEČNOSTI neexistujou. Pouze v lidský představě.__________"Čas, stejně jako prostor, je abstrakcí. Jakmile je však abstrakce považována za něco skutečného, pak si odporuje." /P. Brunton/__________Objektivní realita neexistuje, protože všechno je relativní.__________Prostor a čas začínají a končí VE MĚ.__________Ptát se, jestli je něco skutečný nebo neskutečný je nesprávně /nebo nedostatečně/ položená otázka, protože "skutečno" je relativní pojem. Je to "skutečný" v poměru k čemu? K NÁM? A co jsme my? Co jsou věci? Jakýho druhu je celá naše bdělá zkušenost? Když se to pořád takhle rozebírá, dojde se k závěru, že svět, vesmír a všechno, co existuje /nebo co vnímáme/, není ani skutečný, ani neskutečný V TOM SMYSLU, jak si to představuje běžnej člověk, kterej se tím nikdy nezabejval a neanalyoval to do hloubky /a kterej spojuje "skutečno" s hmotnem/. Ono JE to totiž skutečný, ALE není to hmotný, což vypadá jako zdánlivej paradox. VŠECHNO na světě, všechna hmota, je totiž utvořena z mysli. Hmota neexistuje /tak jak to chápeme my/, je to představa - světový mysli a na podřadnější druhotný úrovni i naše, koho světová mysl vyprodukovala. Stejný to je, jako kdybysme chtěli říct, že život je sen. Ale co to je sen? Člověk si ho totiž obyčejně vysvětluje blbě, má běžně zafixováno, že stav bdění je realita a sen je něco jako iluze. Že bdělej život je hmotnej a že jenom svět ve snu je mentální. Rozdíl mezi těmahle dvěma stavama ale není v druhu, ale ve stupni stavu. Oba jsou teda v podstatě to samý, rozdíl je jenom v intenzitě. Sen je produktem lidský mysli, bdělej lidskej život /včetně nás/ je produktem univerzální /boží/ mysli. A stejně tak jako se probouzíme ze snu, se můžeme /nebo musíme/ probudit i z tohohle života k vyšší skutečnosti - do božího vědomí, sjednotit svoje odštěpený lidský vědomí se základní čistou myslí, která všechno stvořila. Jedině tak najdeme trvalej klid mysli, vysvobození z pomíjejícího koloběhu života, životů a ze svojí karmy. K vysvobození a k útěku ze světa nám teda nepomůže smrt těla, ale jedině tohle. Teď mě napadá: Ze snu se probouzíme do bdění proto, že je NÁŠ, že je to náš výtvor. Ale jak se máme probudit do božský skutečnosti, když ta - včetně nás - naším výtvorem není? /I když uznávám, že ani lidskej sen není úplně náš, ale v podstatě je to nepřímo výtvor univerzální mysli, když ta je stvořitelem, původcem všeho, co existuje/. __________Já jsem svoje vědomí. A CO je moje vědomí? Odkud se to bere? Prej ze základní univerzální Mysli.__________Člověk je jenom myšlenka. Všechno je myšlenka. Když se hmota rozebere na nejmenší částice, zjistí se, že je to jenom zhuštění energie. A za tou stojí MYŠLENKA.__________Minulost je myšlenka, budoucnost je myšlenka, tím pádem i přítomnost je myšlenka.__________Caminante, son tus huellas el camino y nada mas,Caminante, no hay camino,se hace camino al andar.Al andar se hace el camino,y al volver la vista atrasse ve la sende que nuncase ha de volver a pisar.Caminante no hay caminosino estelas en la mar.__________Bůh je všudypřítomná nesmrtelná mysl, která EXISTUJE. Je to něco nad čas a prostor - čas a prostor je jenom jedním z jejích výtvorů, včetně světa, lidí a všeho, co v něm existuje. To, jak Mysl vytváří věci, se dá přirovnat ke snění, až na to, že na rozdíl od snícího člověka ona je zároveň na nejvyšší úrovni bdělosti. Tahle mysl existuje navždy, nemá počátek ani konec - a to jak v čase, tak v prostoru, protože je to něco, co je mimo ně a nad ně. Permanentně tvoří milióny světů a vesmírů, s tím, že tyto se rodí a zanikají zase zpátky do ní. Mezi těmito údobími existujou údobí její skryté nečinnosti, která se dá přirovnat ke spánku.__________My ve skutečnosti neexistujeme, stejně tak jako svět, kterej vnímáme svýma smyslama. Svět, včetně nás, je jen výplodem nejvyšší mysli, boží fantazie. I MY jsme vlastně jenom boží myšlenky._________"O něčem se mu zdá", řekl Tydlitek. "Co myslíš, o čem se mu asi zdá?"Alenka řekla: "To nikdo neuhodne.""No o tobě!" zvolal Tydlitek a samou radostí zatleskal. "Kdyby se mu tak přestalo o tobě zdát, kde myslíš, že bys byla?""Toť se ví, že tady", řekla Alenka."Kdepak!" odsekl pohrdlivě Tydlitek. "Nebyla bys nikde. Vždyť jsi jenom něčím v jeho snu!""Kdyby se ten Král probudil", podotkl Tydliták, "pff! - zhasla bys jako svíčka!""A nezhasla!" vybuchla Alenka. "Ostatně jestli jsem jenom něčím v jeho snu, co jste potom vy, to bych ráda věděla.""Totéž", řekl Tydliták."Totéž, totéž!" křikl Tydlitek.Tak hlasitě se rozkřikl, že ho Alenka bezděky napomenula: "Pst! Ještě ho tím řevem vzbudíš.""Co ty máš co mluvit o tom, že ho vzbudím" řekl Tydlitek, "když jsi jenom něčím v jeho snu. Sama víš, že nejsi skutečná.""A jsem!" rozplakala se Alenka."Pláčem se o nic skutečnější nestaneš", prohodil Tydlitek, "nač tedy plakat.""Kdybych nebyla skutečná", Alenka se přes slzy pousmála, tak jí to připadalo směšné, "nemohla bych plakat.""Snad si nemyslíš, že jsou to skutečné slzy", skočíl jí opovržlivě do řeči Tydliták. /L.Carrol, Alenka v říši divů/_________Kdo definuje HMOTU? Co to je hmota? Ani její nejposlednější zlomek atomu neni hmotnej._________Životem je třeba protancovat jako lehkonohá a bezstarostná /ale vychytralá/ víla. Na všechno se dívat, ale ničeho se nedotýkat a už vůbec ne se něčeho chytat. Protože život a všechno v něm je jako mokrý mejdlo, který vyklouzne, když ho chceme uchopit příliš pevně. Život je éterická měňavka._________Když jdeme dopředu v prostoru, dojdeme tam, odkud jsme vyšli /Země je kulatá a i prostor je zakřivenej, jak vyzkoumal Einstein/. Když jdeme dopředu v čase /a ve vývoji/, nakonec taky dojdeme tam, odkud jsme vyšli a začne od začátku novej okruh. /Vysoce rozvinutá civilizace zničí sama sebe a pak se bude začínat v jeskyních/. Začátek těsně sousedí s koncem, každý dva opačný extrémy, ačkoli jsou každej na jiným konci, spolu těsně sousedí. PROTOŽE VŠECHNO JE V KRUHU. Extrémní jing přechází do extrémního jang._________Člověk má furt stejně. Za všechno co ztratí něco získá a naopak. Čím větší požitek, tím je vyváženej větším utrpením. V životě je třeba dodržovat disciplínu a dobrovolně se vzdávat věcí a odpírat si je. Kdo to nedělá, stejně tomu nakonec neunikne, protože k tomu bude donucenej utrpením a bude to ještě horší._________Údaje a definice, popisy, názory, názvy, přehršel informací, změť názorů, pro a proti, slova, slova, slova. K čemu to všechno? Není TOHLE ireálnej umělej svět, kterej je odtrženej od skutečnosti? Připadá mi to jako second-hand realita. Skoro každej je ovlivněnej tím, co si o čem kde PŘEČET, takže už ani není schopnej vidět nezaujatě. "Řeči se vedou a voda teče."_________Zbytečný věci, zbytečný řečí, zbytečněj život ve zbytečný zemi._________Přírodní věc, životu odebraná a prodaná zpátky v luxusním balení za velký peníze -
26. Červenec 2005 - 21:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Ája (anonym)
Dobrý, pokračuju zejtra. Teď jdu spát já filozof.
26. Červenec 2005 - 21:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Nějak brzo. Asi je to únavné.
26. Červenec 2005 - 21:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Tak dobrou noc. Asi ještě na chvíli zapomenu na předsevzetí na tenhle server už více nechodit.
26. Červenec 2005 - 22:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Ája (anonym)
Zdravý rozum, to jsou všechny předsudky, které se u člověka vytvořily do 18. roku jeho věku./A. Einstein/_________Každej člověk, obzvlášť civilizovanej, má mysl zanesenou tolika myšlenkama a ustálenýma názorama, který se na první pohled zdají úplně normální, ale když se začnou rozebírat a jde se do jejich hloubky, ukážou se jako nereálný, zbytečný a iluzorní. Takhle do "nuly" se v podstatě dá rozebrat všechno. Když pozoruju svůj život, někdy mě napadne, do kolika takových zbytečných myšlenek a věcí se zaplétám a čas od času mi bleskne, že je to všechno úplně jinak, nějak jednodušejc, že tohle není pravej život, že já a lidi v týhle společnosti vlastně žijeme v iluzi, v neskutečnu a myslíme si, že je to "pravá realita". Že jsme ve skutečnosti jenom jako slepý loutky, pevně v zajetí svých myšlenek, věcí, událostí, který hodnotíme jako reálný, ale ony ve skutečnosti reálný nejsou. Ani my /naše postavy/ nejsme reálný. Jsme jenom součástí tý hry, která se odehrává v rámci duality. To, že jsme v podstatě otroci, se dá vyčíst už jenom z toho, že naše těla jsou nedílnou součástí přírody, jsme chtě nechtě tažený v jejím rytmu. Podléháme přírodním vlivům a rytmům, přírodnímu vývoji a smrti. Pánem svýho osudu není nikdo. Můžeme mít pozemský štěstí a radosti, ale to je jenom na chvíli. I všechny naše city jsou v podstatě pomíjivý a nereálný -nebo ne nereálný, ony jsou skutečný, jako všechno, co se na týhle zemi odehrává. Jenomže celá tahle skutečnost je vlastně, ve svý pravý podstatě, neskutečná. Je to jenom projekce, hra stínů. Nám, který jsme sami její součástí a tudíž to nevidíme zvenku, se to jeví jako reálný, ale reálný to není.__________Podle mě lidi snad musí bejt na celým světě stejný. Jak to teda, že se říká, že jsou země, kde jsou lidi lepší a horší? Mě připadá, že všechno - to, jak se lidi chovají, závisí na výchově. Třeba v jedný zemi se lidi chovají chladně a bezohledně, prostě proto, že je to u nich společenskou normou. A na společenský normy dají lidi hrozně moc - jsou pro ně vším. Vlastně ani skoro nic jinýho neznají. Když se lidi chovají slušně, je to taky tím, že takový chování je společenskou normou. Příklad: v jedný zemi např. 90% lidí nechá u sebe přespat tuláka, ve druhý zemi jenom 10%. Je to tím, že v tý první zemi jsou lidi "lepší"? Mám podezření, že ne. Připadá mi, že lidský masy jsou jako voda. Když se do ní na jednom místě vyleje ropa, rozptýlí se po širokým okolí. Ani kapka v tom okolí nezůstane čistá. Když je v jednom místě jeden špatnej člověk, jsou tam takový všichni. Jako by lidi sami neměli vlastní vůli, byli prostě jenom jako prázdný nádoby, který jsou naplněný a ovlivněný buď dobrem nebo zlem, podle okolností. Jsou to jenom nosiče, antény, skrze který se projevuje dobro či zlo, který právě v okolí a ve vzduchu je. Zřejmě tohle všechno má hodně co do činění s hypnózou a sugescí, vtiskováním._________Všechno je věc zvyku. Chce to VÝCVIK._________V životě neexistuje nic trvalýho. Ani přátelství, známosti, ani majetek. Všechno přichází a odchází /nakonec i my sami/. Nic není NAŠE, všechno je jenom půjčený. Proto je třeba na ničem nelpět. To je jedno z umění žít. __________Všechny zdi, o které si hlavu rozbíjím, jsou jen v mojí hlavě.__________Netoužím po osvícení, ale hledám dobro, pravdu a krásu v životě.__________Proč se lidi hrabou ve špíně, když existuje tolik jiných, hezkých věcí?__________Tajemství kreativity rozluštěno? Můj mozek /a tělo/ je chytřejší než já. Je třeba s ním furt pracovat a ono to nějak dopadne /on už zařídí to ostatní/.__________Kreativita se v podstatě čerpá z ohromných /nebo snad až neomezených?/ možností a hloubek duše, která je navíc plastická, schopná neuvěřitelných proměn."Ubung macht den Meister." "Co se v mládí naučíš...""Kam na to chodíš?? Nevim!"Zvyk je železná košile.Nic se neztratí. Ani nejmenší gesto. Žádná snaha není zbytečná.Zákon o zachování energie.__________Plastičnost. Život je plastickej. Neboj se že něco ztratíš. Budeš mít FURT STEJNĚ. Ať děláš, co děláš. Proto se uklidni. /Až to v hlavě ovládneš, klidně si vsaď do loterie/.__________Tvůj život není tvůj, ty sem nepatříš.__________Není třeba mít podrobnej návod na to JAK a snažit se podle něj postupovat - především je třeba vědět PROČ, mít motiv. Ten je jako semeno, ze kterýho všechno ostatní přirozeně /a tím i správně/ vyrůstá.___________Já jsem jenom jako list na stromě, kterej uschne a opadne. Moje tělesná schránka se rozpadne na tomhle světě, ale něco ze mě zůstane. Jenom taková ta podstata, to moje jádro, takový NIC. Lidi jsou jako perlorodky a v někom už je ta perla velká, v někom menší, podle toho jak je kdo zralej, teda jak je v něm zralá ta perla. Od toho tady teda asi jsme, když se to píše v knížkách. Je to zkrátka takovej proces podobnej rýžování zlata, odstřeďování nebo rafinace, kdy uprostřed vždycky spadne nebo zůstane trochu toho nejjemnějšího materiálu a když je tam toho dostatek, přijde čas, kdy ten člověk už nepotřebuje bejt na světě, protože v tomhle směru duchovně plně dozrál. Takovej člověk už má to nitro plný a svět nepotřebuje, je na něm nezávislej. Je to jako když uzraje ovoce, tak samo od sebe se oddělí od stromu a spadne. No a protože už ten člověk je na světě naprosto nezávislej, nejsou žádný pouta, který by ho tam držely, tak už se tam zkrátka nikdy nenarodí, nebude tam. Nemá smysl, aby tam byl. Takhle to funguje, to je přírodní /nebo spíš duchovní - kterej je to samý jako přírodní, akorát v metafyzickým - vyšším smyslu/ zákon. Člověk musí vnitřně odumřít.__________Co jsem já? Není to pevně ohraničený - do šířky ani do hloubky. Nejdou o tom dělat žádný kategorický ani definitivní soudy - ani závěry, protože tahle entita /já/ není omezena ani časově. Pořád trvá a pořád se mění. Já jsem vrcholek ledovce. Ve mě /nebo "pode" mnou/ jsou ohromný rozsáhlý světy a prostranství, vesmíry, je to takový skladiště všeho možnýho, všech divů a neuvěřitelností. Všechny tyhle věci jsou tam tak pohozený, jakoby v polotovarním stavu, trochu zašlý, taky proto, že na ně nemůže světlo. Na to světlo je můžu vytáhnout já prostřednictvím svojí fyzický osoby a transformovat je. Co jsem já? Takový nic - který vlastně obsahuje všechno. __________Život je plastickej. Už si myslíš, že znáš jeho strukturu, zákony a že víš jak žít, když tu ale zjistíš, že jeho hranice se roztahujou zároveň s tvými snahami o jejich dosažení. Musíš pořád rozšiřovat svoje hranice, prometat cestičku. Když nic neděláš, zaplní tvůj život a hlavu bordel a postupem času totálně zlenivíš a zchromneš. Na druhý straně máš obrovský kapacity, že tomu ani sama nevěříš. Záleží na tom, na co se člověk naprogramuje, na co naprogramuje svoji mysl. Člověk je schpnej dokázat nemožný, ale nesmí o tom pochybovat. Musí všechno odsunout stranou a jít za svým cílem. Nenechat se odradit pochybama ostatních nebo svýma nemocema. Všechno utrpení, ve kterým se pleteme, pochází z toho, že to máme v hlavě blbě naprogramovaný. Je to v podstatě jenom program, iluze. Tu musíme přemoc a začít na zelený louce. Např. když tady přede mnou leží čokoládová tyčinka, je třeba jí vymazat z mysli, protože je to blbej program. Vezmeš si jednu a zavalí tě celá lavina. A naopak. Každej dobrej čin, i když je malej, posiluje, rozevírá hranice, zatímco ústupky je zavírají, což vede až k depresi. Víra hory přenáší. Mysl dokáže všechno. Mysl je naším základem, naším jádrem. Jsme v podstatě mysl, tělo je až druhotný. A všechno to vzniklo na stejný bázi, sugesce, sugesce. To já všechno tak mlhavě, tuším, nicméně tuhletu zasranou Máju stejně asi nikdy neprokouknu. Radši se pudu nažrat.__________Boj nemá žádný smysl, ale nezbývá, než bojovat dál.__________Dlouhá stezka: "Je to hrozně složitý a daleko."Krátká stezka: "Je to hrozně jednoduchý a rovnou tady."Obě mají pravdu.___________4 elementy /voda, oheň, země, vzduch/ mají čistící funkci. Z toho, že dneska jsou často povodně, požáry, zemětřesení a tornáda je vidět, že lidstvo potřebuje pročistit.___________Žít v NYNÍ neznamená nestarat se o budoucnost, ale znamená to nejvyšší uvědomělost, bdělost, duchapřítomnost, jakousi centrovanost v JÁ. V JÁ a TEĎ. Nenechat se ničím vláčet, ale mít všechno pod kontrolou a ovládat to.___________Úvahy na ulici v našem městě: Víš, co je divný, že jsou tady jenom lidi, který tady jsou. Že tady chybí ti, který tady nejsou.___________Zvyk je železná košile. Kdo přemůže a dostane pod kontrolu zvyk a ovládne umění jeho tvoření, najde cestu ke svobodě.___________Množství peněz vydaných na různý věci většinou neodpovídá míře štěstí, spokojenosti a užitku, který to přináší.___________Člověk si pořád myslí, že něco potřebuje, ale zajetí ve vlastních touhách a dychtivostech je zajetí v iluzi. A proto jsme taky tady na tomhle zasraným světě, kde furt něco potřebujeme, protože jsme duševně choří a žijeme v iluzi - tudíž i v tomhle podělaným iluzorním světě. Až se od těch touh a potřeb osvobodíme, osvobodíme se i od tohohle světa a už tady nebudeme muset bejt.___________Láska je sebedostačující, to je to co je na ní jedinečný. Pravá láska je osvobozená od koloběhu příčiny a následku, je nad nima. Protože pravá láska nepožaduje nic zpátky. Ona prostě JE, existuje i když nic nedostává. NEPOTŘEBUJE žádnou potravu. Z toho vyplývá i to, že vždycky byla a vždycky bude, nemá počátek ani konec, nikdy nezanikne. ___________Závist a žárlivost jsou nelogický a zbytečný pocity, protože jsou iluzorní. Vyplývají z nevědomosti, kdy člověk nevidí za kulisy, nevidí že všec
27. Červenec 2005 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Milka (anonym)
Proboha, co jsou to za nesmysly. Takové zvásty se nedají císt. 'Ajo vrat to do suplíku!!!!
27. Červenec 2005 - 14:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Pepa z Depa (anonym)
Boze, to jsou ale vyplody...
27. Červenec 2005 - 14:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Laura (anonym)
No, nemyslím, že nesmysly. Jde jen o úhel pohledu.Jde jen o naše momentální rozpoložení.Filozofování vlastní i jiných, vše má co do sebe.
27. Červenec 2005 - 21:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Milka (anonym)
Zvásty, zvásty a zase zvásty. Skoda casu
27. Červenec 2005 - 22:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Nikdy mě nepřestane překvapovat, kolik lidí, pokládajících něco za hloupost, ztrátu času, nesmysl... nelení a svou časovou ztrátu ještě zvětší přidáváním odpovědí... Tak to nečtětě, chytrolíni, a dělejte něco, co vás obohacuje víc
27. Červenec 2005 - 23:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Ája (anonym)
Přesně tak, Milko proč sem tedy pořád chodíš, když se ti to nelíbí? Kdybych se já měla rozčilovat nad každou blbostí, co se píše na internetu, tak bych celej život nedělala nic jinýho. To je stejný jako lidi, který nadávají na bulvár, jakej je to brak, ale furt ho kupujou. Já sem na Doktorku chodím hrozně málo, spíš výjimečně, když mám zrovna čas a chuť na kraviny. Jinak je to ale něco, co mi nic nedá, jen tak pro zábavu.
28. Červenec 2005 - 8:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Chormo (anonym)
Zavírám šuplík,již nikdy sem nepůjdu.Chormo
10. Leden 2006 - 23:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel Lukáš (anonym)
Když už si myslíme že už nás nikdo nemiluje, vždycky se najde někdo kdo nás bude milovat.
20. Leden 2014 - 20:45

Přidat komentář

Reklama

Reklama