380 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Transsexualita

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Pája (anonym)
Je mi skoro 50, ale od dětství toužím být ženou se vším všudy. dnes , když už jsou děti velké a nemám jiné závazky chtěl bych s tím něco dělat. poradími někdo?
17. Únor 2004 - 10:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Holifiels (anonym)
Dobry den chci se stat zenou ?Chlel bych poradit s nejakym odbornikem ktery je v tomto smeru dobry.uz jsem na tom velmi spatne psychcky.Dekuji predem za odpoved a pomoc.
13. Březen 2005 - 18:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Marketa (anonym)
Dobry den jmenuji se Marketa(muz)je mi 26 let a potrebuji pomoc s problemem jsem nejspis Transexual citim se byt zenou hrozne mi to vadi chtel bych nosit damske obleceni i na verejnosti a byt zena se vsim co k to mu patri.Prosim o pomoc nebo jsi neco udelam.Diky Marketa.
15. Květen 2005 - 22:40
Obrázek uživatele Návštěvník
bič Boží (anonym)
Jak léčit sexuální traumata 1.Poskytování pomociPočátkem každého uzdravování je to, že si člověk svou nemoc uvědomuje a že ji emocionálně prožívá. Podrobit se léčení můžeme jen tehdy, když se cítíme nemocní, zranění. Proto i v sexuální sféře je. Při léčení emocionálně-sexuální oblasti je předpokladem léčení především to, že o svém traumatu víme a že si ho přiznáme důležité najít nejprve příčinu traumatu, eventuálně osobu, se kterou je spojeno. Při tom je obvykle nutná pomoc kompetentní osoby: duchovního rádce, někdy terapeuta nebo jiného důvěryhodného člověka. Pomoc musí být přiměřená vážnosti případu.V čem je význam této pomoci? Člověk, který má pomáhat, plní především roli důvěrníka. Nejprve postiženého bezvýhradně přijme: se všemi jeho obavami, nedůvěrou, pocitem viny, sebeponižováním. Přesvědčí ho o své náklonnosti a ochotě pomoci. Z celého jeho postoje, z jeho slov, reakcí musí postižený vyčíst přátelství, lásku a úctu.Projev "úcty a náklonnosti"(Směrnice) vůči postiženému je příslibem, že i on bude stejně akceptovat sám sebe. Nemusí se bát a stydět se před sebou, tak jako se nebojí a nestydí jeho důvěrník. Neostýchá se ani před ním samým, ani před jeho problémem.Sdělit své potíže důvěryhodnému člověku znamená problém oddramatizovat. A i když léčení některých traumat vyžaduje často delší čas, začíná se člověk učit se svým handicapem žít a své problémy nezveličovat.Při poskytování pomoci postiženému člověku je zvláště důležité snažit se ho přimět, aby přijal vlastní život se vším, co k němu patří. Uzdravit se v tomto případě znamená přijmout vlastní sexualitu takovou, jaká v dané chvíli je, zbavit se strachu, obav a ponižujícího pocitu studu za to, co se v prožívání vlastní pohlavnosti hodnotí jako negativní. Tato akceptace samozřejmě neznamená vzdát se úsilí o uzdravení.Osoba, která lidem pomáhá jejich sexuální problémy řešit, musí mít určitou míru psychologických znalostí, životní zkušenost a zároveň komplexní, integrální pohled na lidskou sexualitu. Měla by si být také vědoma svých kompetencí, aby neslibovala psychologickou pomoc v případech, které přesahují její možnosti.Plné pochopení ze strany člověka, který při léčení pomáhá, je také symbolem přijetí samým Bohem: Jestliže se člověk, který "mi naslouchá", mým problémům, pocitům, traumatům a neuspořádanému sexuálnímu životu nediví a přijímá mě s opravdovým přátelstvím, dobrotou a úctou, oč spíš to dělá můj nebeský Otec (sr. Mt 7,11).Vyznání vlastních sexuálních slabostí a hříchů "před svědkem" je také určitou přípravou pro vyznání těchto traumat, hříchů a slabostí před samým Bohem. Objevíme-li Boha jako milujícího Otce, který nás přijímá se všemi slabostmi, i se slabostmi v sexuální oblasti, pomáhá nám to mluvit o nich upřímně a otevřeně. Naději na vnitřní uzdravení nezískáme ani tak ve vztahu s člověkem, jako spíš ve vztahu s Bohem. Bůh sám dává zraněnému člověku sílu k práci na vlastním uzdravení.Člověk s těžkými sexuálními traumaty, zvláště když je dlouho a pečlivě skrýval, má obraz Boha většinou velice zdeformovaný. Lidé sexuálně narušení často vidí Boha ze zorného úhlu svých pocitů. Své vlastní odmítnutí sebe rádi připisují i Bohu. Často se stává, že mladí lidé spojují nějaké životní neúspěchy nebo neštěstí s Božím trestem za sexuální hříchy.K tomu, abychom se dokázali Bohu bezvýhradně otevřít, nechali se jím přijmout, otevřeli se jeho lásce, která léčí všechny bolesti, i ty sexuální, nám pomáhá především modlitba, rozjímání a koncentrace. Modlitba je přijímáním Boží lásky, která uzdravuje duši.Nesprávné chápání Boha a hříchu se však může projevovat i tak, že člověk své problémy zlehčuje a bagatelizuje. Pokud závažnost svého postižení a jeho následků neuzná, může to být překážkou uzdravení. Všimněme si, že když se Ježíš setkal s veřejnou hříšnicí, která se v sexuální oblasti těžce prohřešila, projevil jí na jedné straně bezvýhradnou lásku, náklonnost a úctu, na druhé straně ji však rozhodně a kategoricky vyzval, aby se svým hříchem skoncovala: Jdi a už nehřeš!(J 8,11).Pochopení, přijetí, láska a úcta nesmějí být chápány jako podceňování poklesků a jejich následků. Ježíš říká: pravda vás osvobodí (J 8,32). Při sexuálním narušení je nutno poznat celou pravdu: za prvé pravdu o svém stavu, o jeho závažnosti a příčinách, a za druhé pravdu o Bohu, který člověka miluje a tím ho uzdravuje a zachraňuje.2. Výchova svědomí Objevování pravdivého Božího obrazu je zároveň objevováním Bohem stanovené hierarchie hodnot. "Je-li na prvním místě Bůh, je všecko na svém místě"(sv. Augustin). Boží přikázání mají své pořadí a to je součástí Zjevení. Nemáme žádné právo Boží přikázání přemisťovat. Stanovenému pořadí přikázání odpovídá pořadí závažnosti našich slabostí a hříchů.V oblasti sexuální se můžeme považovat za uzdravené jen tehdy, poznáme-li sexualitu jako "šestou" rovinu lidského života a narušení v této oblasti jako "šesté". Uzdravení v této sféře dosáhneme mezi jiným tím, že uznáme prvních pět hodnot a prvních pět lidských slabostí a narušení. Neselhávali bychom v "šestém" přikázání, kdyby nebylo prvních pěti, závažnějších než je "šesté". Trauma v sexuální oblasti je většinou jen projevem traumat jiných, závažnějších. Nemůžeme uzdravit svou sexualitu, dokud se neuzdravíme v jiných, základních rovinách svého života.V jedné z knížek pro mládež, která vyšla v Polsku a která se také zabývá sexuálními problémy, čteme: "Je to přikázání až šesté, ale v mladých, ztřeštěných letech, kdy nebe plane, stává se toto přikázání prvním. Na něm v jisté chvíli závisí všechno, ono být nebo nebýt" (Tomasz Pawßowski OP, Sißa przebicia). Ačkoli snadno pochopíme dobré úmysly autora tohoto textu, přesto jeho doslovné chápání může uvést mladého člověka v omyl, protože svádí k tomu, aby se "šestý" problém řešil izolovaně od všech problémů ostatních. Sexuální problémy mají většinou symbolický charakter, protože se za nimi skrývají problémy jiné, podstatnější. Čím větší je selhání a narušení ve sféře emocionální, psychické a duchovní, tím větší bývá selhání a narušení v oblasti sexuální.Samozřejmě musíme zdůraznit, že "šestý problém", "šesté přikázání" naprosto neznamená "málo důležité". Znamená však, že mu obvykle předchází prvních pět. Máme-li si poradit se "šestým" traumatem, musíme si nejprve vyřešit první problém: "Nebudeš mít cizích bohů přede mnou". Pokud není Bůh na prvním místě, není pak už na svém místě nic. Potom se skutečně "šesté stává prvním".Zvládnout svou sexuální nezralost a svá traumata je věc velmi důležitá. Je to známka skutečného duchovního úsilí vynaloženého ve prospěch vývoje celé osobnosti, jejího duchovního i emocionálního rozměru. Podceňování sexuální nezralosti, hedonistické vyhledávání smyslové rozkoše je většinou dokladem toho, že člověk bere na lehkou váhu svůj vnitřní růst, uzavírá se do sebe a není schopen otevřít se druhému člověku. A přitom základním cílem lidské sexuality má být předávání lásky a života.Aby se uvedla narušená sexualita do rovnováhy, k tomu je nutná také výchova svědomí, při které se sexuálně narušený člověk učí správně hodnotit subjektivní odpovědnost za všechna selhání a hříchy v této oblasti. Dokumenty Apoštolského stolce, které jsme tu citovali, nabádají k "zachování nezbytné moudrosti při posuzování subjektivní odpovědnosti jedince" (Směrnice). Čím těžší a závažnější je trauma, tím větší se očekává rozvaha při posuzování subjektivní odpovědnosti. Z hlediska terapie není žádoucí, aby se každé sebemenší selhání považovalo za velký, těžký hřích, aniž se přitom přihlíží k tomu, nakolik je člověk ovlivněn svým traumatem. Ustrašené zveličování své omezené a podmíněné odpovědnosti - "pro každý případ" k uzdravení nepomáhá, protože upevňuje a prohlubuje chorobný pocit viny, ke kterému tato sféra značně inklinuje.Avšak na druhé straně je třeba si být vědom toho, že snižování vlastní subjektivní odpovědnosti, především odpovědnosti za snahu problém vyřešit, může být také závažnou překážkou. Zbavování se jakékoli subjektivní odpovědnosti a odůvodňování své slabosti a sexuálních hříchů pouze svým traumatem může být prostě nepoctivé. Psychologové tvrdí, že "nemocní lidé se často ve skutečnosti nechtějí doopravdy uzdravit. V nemoci je jim dobře. Touží po úlevě, ale nikoli po návratu ke zdraví. Léčení je totiž bolestné a stojí odříkání"(A. de Mello).Tuto neochotu podstoupit léčbu můžeme pozorovat i u lidí sexuálně narušených. Snad právě v sexuální oblasti je léčení obzvlášť bolestné a vyžaduje odříkání, protože v průběhu léčby se uvolňuje skrytý strach a je nutno naučit se ho přemáhat. Jeden terapeut mi vyprávěl, že spousta lidí, kteří se do jeho střediska hlásí s prosbou o pomoc, pozvolna couvá, jakmile se jim v rozhovoru pokouší ukázat závažnost problému, jeho velikost, nutnost jejich účasti na jeho řešení, nutnost úsilí a práce. Tito lidé se pomoci vzdávají a pokoušejí se to odůvodnit: "Ostatně se s tím dá nějak žít, jiní mají také podobné problémy", "Třeba to není tak zlé, jak říkáte" atp. "Mluvil jsem jako terapeut se stovkami lidí" - svěřuje se K. Meissner, "a pozoruji něco, co by se dalo nazvat vzdorem. Proto každou psychoterapii začínám otázkou, zda ten člověk chce začít se sebevýchovou s tím, že se bude opírat o mou pomoc. Přistoupím na pomoc v případě, že pacient "chce být ksakru sebou, sní proklatě třeba i žábu, ale chce být sebou". Musí v něm být odhodlání podstoupit často velice těžkou cestu práce na sobě"(K. Meissner, Przyjmowac ludzi takimi, jakimi sa). Člověk, který hledá pomoc při sexuálních problémech, si musí být vědom toho, že k vnitřnímu uzdravení je třeba času a trpělivosti. Tak jako léčení každé rány vyžaduje čas, vyžaduje ho i
16. Květen 2005 - 13:01
Obrázek uživatele Návštěvník
ellana (anonym)
Ahoj všichni, koho trápí problém TS, vaše cesta by měla začít na sexuologii, to jednoznačně. A vzhledem k tomu, že máte přístup k internetu, doporučuju tyhle stránky:www.translide.unas.cztam najdete potřebné kontakty, příběhy i praktické rady.Držím palce...Ell.
26. Červenec 2005 - 20:12
Obrázek uživatele Návštěvník
ellana (anonym)
vůbec nevíš, o čem mluvíš... nebo jo?U TS cca 50% klientů neunese svůj stav a páchá sebevraždu.
26. Červenec 2005 - 20:20
Obrázek uživatele Návštěvník
anjelska prince (anonym)
chcela by som sa opytat.som transsexual,nepijem,nefajcim,neskacem z balkonov a nejde mi o sex.som panna.kde hladat kamosky a blizkych ludi,ak som stale sama a na doktorov nemam lebo som bez prace a su o nicom drahi.co mi poradite.co si myslite vobec o transexualite.nesplyva vam s gaymi a transvestitmi,mate predsudky ako by ste sa spravali k tymto ludom.piste .moc ma to zaujima a aspon sa mi ulavi....budem rada aj kontaktom a telefonom od vas.
15. Říjen 2006 - 22:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana100 (anonym)
Je stejně zajímavé, že tak monoho mužů se cítí být ženou. Jak je to možné ??? Jábych řekla, že jediné co nám ženám asi lze závidět jsou prsa a podprsenky. No a jsmwe hezčí a můžeme pořád......co, Tak odpoví na to někdo ?
8. Říjen 2007 - 5:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Nikdo (anonym)
Nikdo
8. Říjen 2007 - 7:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Luděk (anonym)
Jana100: Pokud jde o přeměnu pohlaví, tak je to prý zhruba vyrovnané. Ale poměr crossdresserů/transvestitů a crossdresserek/transvestitek je dost vysoký ve prospěch mužů. Problém je ale v tom, že plno žen vlastně nosí pánské oblečení (líbí se jim), vypadají i v něm hezky, to přiznávám, ale nikdo se nad tím nepozastavuje. Muži, kterým se líbí nosit něco dámského, ti takto vyjít ven nemohou. To je diskriminace. Ano, přiznávám, ženám prsa závidím. Velké bych mít nechtěl, stačily by malé, třeba jen jedničky. Podprsenky samozřejmě taky a prožít ženský orgasmus to musí být nádhera. Hlavně si ho lze vychutnat delší dobu a ne být hotov za pár minut.
8. Říjen 2007 - 13:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli transexuálové mohou normálně vést plnohodnotný sexuální život?
31. Březen 2008 - 21:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana100 (anonym)
Trans z muže na ženu mohou, když se vše povede. Nově vytvořená vagina penis pojme, dá se tam zasunout u jako každé jiné ženy. Taková žena ovšem netěhotní, nemá dělohu a MS cyklus Opačně z ŽnaM už je to jinak. Nový penis nedosahne erekce. Takový muž uspokojí ženu pouze orálně či rukou, penisem je to alwe vyloučeno.
17. Duben 2010 - 5:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
jsem trans. žena v mužském těle. Je to hrozné kdo nezažil, neumí si to představit, Ta chuť na krásného chapa. Co bych dala zato zbaqvit se svého pincka, který mi tak překáží a mít místo něho pěknou vagínu. A jak se k ní blíží ztopořený úd a pak se vní udělá. Ach joooo!
27. Květen 2010 - 5:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Hodně (anonym)
kluků a mužů se cítí být ženami....Je to asi tím, že ženy jsopu dokonalejší, lepší a chytřejší. Ale jistě, neplatí to na 100 %. Některé jsou také pěkné potvory.
28. Únor 2011 - 4:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Také (anonym)
jsem žena v mužském těle .....Co bych dal(a) za ko vaginu a prsa, tedy ženské tělo.
6. Březen 2011 - 17:35
Obrázek uživatele Návštěvník
J. (anonym)
Obdivuju lidi kteří mají odvahu s tímhle něco dělat.
8. Březen 2011 - 11:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Pp (anonym)
Já taky obdivuji co se vydají touto cestou.Sám jsem již v důchodovém věku a již se mě to nevyplatí a stejně by asi nikdo se mnou nic nedělal.V mém mládí to nebylo možný a nikdo se tím ani nezabýval.Co se mě rodiče namlátili za jakýkoliv náznak a jenom ně vyhrožovali abych se neopovažil něco dát nějak najevo.Měli příšernou hrůzu z toho,že by se něco takového mohlo dostat na veřejnost.A dnes už je na vše pozdě.Proto neváhejte s tím něco dělat ,pokud jste ještě mladý.Je to strašně dlouhý život a celý zbytek života se jen přetvářet a žít v jiném těle než se cítíte.Je to hrozný pocit!
8. Březen 2011 - 14:25
Obrázek uživatele Návštěvník
raven (anonym)
Je to na nic...od malička vím, že jsem mužem, ale bohužel jsem se musela narodit v ženském těle :(( je mi 30let, ale o operaci ani neuvažuji, myslím si, že pak člověk není pořádně ani muž ani žena...škoda, doufám, že v příštím životě už se narodím ve svém správném těle a snad už to bude brzy...Snad kdybych potkala člověka, který je na tom podobně - žena v těle muže, možná bychom si mohli rozumět...Jestli někdo takový je, napiště na raven-s@centrum.cz. Díky.
8. Březen 2011 - 17:23
Obrázek uživatele Návštěvník
J. (anonym)
Mě je 23 a pořád tak nějak doufám že se to časem srovná nebo nějak vyplyne, prostě že se to naučím ignorovat. Bohužel ale čím jsem starší tím je celá situace horší. Jako malý/á jsem se oblíkal/a do holčičího a hrál/a si s panenkama, fotbal ani nic podobnýho mě nikdy netáhlo, což bylo rodičům divný když jsem kluk. Taky na základce to nebyl žádnej med když jsem byl jinej jak všichni ostatní spolužáci. Časem jsem se ale naučil/a hrát mužskou roli a tak nějak přežívat. Nikdo by na mě nic nepoznal ani rodiče, sestra, kamarádi nic neví ale hroznej pocit to je. Nicméně jak už jsem psal/a chybí odvaha - co na to okolí, co všechno to co jsem do teď zvládl/a. Takže nezbývá nic jinýho než nechat všechno tak jak je a veřit na příští život. Zní to sice blbě si takhle stěžovat ale realita je neúprosná. :o)
8. Březen 2011 - 23:50
Obrázek uživatele Návštěvník
transexualita n (anonym)
jste prostě banda buzíků
9. Březen 2011 - 0:20
Obrázek uživatele Návštěvník
RE: transexuali (anonym)
jste prostě banda buzíkůtransexualita nemá se sexuální orientací nic společného
9. Březen 2011 - 8:18
Obrázek uživatele Návštěvník
P (anonym)
Pravda, že nemá cenu čekat,léta přibejvají a najednou zjistíte,že je pozdě!!A žít v cizím těle které je ti odporné, celý život je opravdu na mašly! Na nic nečekejte a běžte do toho ! Držím palečky!
9. Březen 2011 - 8:46
Obrázek uživatele Návštěvník
raven (anonym)
Mě je 23 a pořád tak...Moje slova,musíme doufat,že v příštím životě už budeme mít štěstí...je to skutečně na mašli...
9. Březen 2011 - 17:03
Obrázek uživatele Návštěvník
J. (anonym)
Moje slova,musíme doufat,že...jestli se ti chce tak mi můžeš napsat na mail andreats@seznam.cz
9. Březen 2011 - 18:16
Obrázek uživatele Návštěvník
jste nechutní b (anonym)
nechápu jak někdo nemůže být spokojenej ve svým vlastním těle, a ještě vymýšlet takový úchlylárny jako uvažovat nebo se nechat přešít na něco co není. Jedním slovem ODPORNÝ!!!
10. Březen 2011 - 9:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Niky (anonym)
nechápu jak někdo nemůže...Toto si nikdo , kohoi se to netýká, neumí představit. A´t si takový chlápek představí, že najednou nemá sílu, hrudník je dost objemný, že pořebuje podprsenku, mezi nohama dírka, krev a že si jde koupit vložky ! A naopka supr kočka má plochý hrudník, mezi nohama něci překáží a že nemůže se předvádět v krásné podprsence a krajkových kalhotkách, ale musí na sbe oblékat trenýrky, to jsou věci co? Nezlehčujte náš osud, postižení TS je vskutku hrozné. . .
19. Září 2011 - 4:53
Obrázek uživatele Návštěvník
!! (anonym)
Těžko se vysvětluje blbci, že opravdu tím blbcem je! On to nikdy nemůže pochopit.Takovým idiotům nemá cenu ani se snažit něco vysvětlit. Rozsah jejich chápání tak velmi omezen, že jediné čím jsou schopni argumentovat " Buzerant, úchylák". Na to jim ten omezenej mozeček stačí. Ale pochopit podstatu problému je pro ně nemožné.
19. Září 2011 - 9:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Niky: přesně tak. Já jsem TS bohužel a je to hrozný. Je mi už skoro 16 let, ale na kluka si ve škole jenom hraju, chovám se jako holka, jednam jako holka a cítím se tak a ta touha stát se holkou je hrozně velká. Denně se ptám sám sebe a nebo si říkam o svých rodičích: proč nejsem holka? Já bych to zvládl, ty dívčí věci mi víc přitahujou než ty chlapecký, mezi klukama jsem dost pozadu, třeba když máme tělák, tak já mam nervy, protože všem klukům jde fotbal a mají ho rádi a já jenom stojim a oni ze mě mají srandu. Pořád jsem jim pro smích, berou mi jako holku, i plno lidí si toho všimlo, že třeba jsem radši s ženskýma a povídam si radši s nima a tak. JE TO DĚS! Ve škole se přetvařuju, ve skutečnosti žiju jako holka, občas si tajně zkusim mámy oblečení a to je prostě něco skvělýho. Kolikrát i v noci brečim, že nejsem holka a jak bych byl jako holka šťastný. Nejsem kluk! a kluk jsem NIKDY nebyl! kluk jsem byl jenom TĚLEM, nic víc! je to trápení, každý den se s tim peru už od té doby, co jsem začal chodit do školky a hrál jsem si s panenkama. Tohle je poprvé, co jsem to ze sebe vypustil a někomu to sdělil, přestože mi neznáte. Tak se mějte a já to snad zvládnu, držte mi palce!
28. Říjen 2011 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Niky (anonym)
Niky: přesně tak. Já jsem...Milá karlo, nezbývá Ti než to řešit. Pokud top v sobě budeš dusit,k ničemu to nepovede. Vzhledem k věku musíš začít s terapiií u dobrého sexulologa a pokud se se změnou začne hned v plnoletosti, máš šanci na dobrý výsledek. I lékařské umění je dnes jinde než 20 lety, tak bych se toho v tvém věku zase až tak nebála. Když vše dobře dopadne, tak si prožiješ i ženský orgasmus, bohužel ale zůstaneš bezdětná. Ale co okolí? Rodina. To je asi nejtěžší. Ale stojí to zato. Mít vaginu, prsa, ženskou postavu a vizáž...... Hodně štěstí.
29. Říjen 2011 - 2:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Karle (anonym)
Souhlasím s tím, že je potřeba to co nejdříve řešit.já jsem to štěstí neměl a za mého mládí se toto přímo tajilo a běda mě, pokud bych na veřejnosti sebe méně dal na jevo, že uvnitř jsem něco jiného.Rodiče mě za každý sebemenší náznak řezali jako koně a nejvíce vynikala moje matka. Opovaž se nám udělat nějakou ostudu, to bych tě raději zaškrtila! A tak jsem vše v sobě dusil. Ale uvnitř jsem jsem jen křehonká dušička, a tak těch proplakaných nocí a polštářů bylo nepočítaně. Dnes jsem již v důchodu a teď již na nějakou změnu je pozdě.Mohu ale s klidem říct, že ten život v jiném těle je opravdu dlouhý a dost často jsem uvažoval o jeho zkrácení. Po rodičích mě zbyla jen hořká vzpomínka a bolest v srdci. Mnozí cizí lidé mě v životě pomohli více jak vlastní rodiče. A stačí aby někdo hezky mluvil o svých rodičích a v tu ránu ve mě vše vře!Vzpomínky jsou příliš živé a léty jsem si myslel, že to poleví ale opak tomu je!
29. Říjen 2011 - 9:30

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama