11786 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Pájja (anonym)
Odpověď na no rozhodilo mne to, že zas
Josefe, rozhodně bych od obvoďáka žádná antidepresiva nebrala. Jedině od psychiatra. Obvoďáci mají omezený výběr, takové všeobecně univerzální prášky, bohužel často víc uškodí a jsou i návykové. Vím to díky kamarádce, která byla 2x onkolog a bez nich to nejde dodnes. Když antidepresiva, tak šitá na míru, ne každá hned vyhovují, trvá i několik týdnů, než zabírají. Pokud to záda dovolí, lékaři mají raději jen epudurální anestezii místo celkové narkózy. Není po ní tak špatně a pacient rychleji začíná rehabilitovat. Při první operaci mi nevyšel nadstandard, ale byla jsem sama na třílůžkovém pokoji, byly dva na buňce. Společná koupelna a WC, vše bylo slyšet, přes den chrápaly a v noci kdákaly. O hygieně ani nemluvím, jedna madam ověšená zlatem se celou dobu nemyla, kartáček na zuby měla na umyvadle vedle toalety. A to jsem člověk, který pracuje s lidmi, jsem ukecaná, ale tohle bylo utrpení. Dokonce některá z nich kradla gelové sáčky na ledování, řekla mi to sestra, jen nevěděli která. Během pobytu se ztratily 3 ks. Podruhé už jsem měla nadstandard, pohoda. Žádný luxus, ale klid a pohoda.
11. Únor 2020 - 7:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva1 (anonym)
Pájjo ,zdravím.Je prima zabrousit trochu dál od potíží našich( či vyfasovaných)kloubů..Pobyt v nemocnici na společném pokoji, to je kapitola či spíše je to na romány.Co člověk jiné nároky,návyky a sdílet pár metrů čtverečních s někým cizím.Já přiznám se mám doma svou ložnici i manžel..No a když se dostanete do nemocnice neplánovaně..Zažila jsem paní co celou noc prochrápala, já nezamhouřila "ani oko".Ráno jsem si posvítila lampičkou na hodinky a dostala jsem vynadáno že jsem jí vzbudila ,.Spala i přes den a vadil jí můj pohyb..Jsou lidé kteří nechtějí ani po ránu vyvěrat po noci pokoj. Do lázní si rezervuji jednolůžkový pokoj ..Ráda brzy vstávám,cvičím ,piji kávu a rozhodně bych to nemohla praktikovat s někým druhým ,pouze když je se mnou manžel..Tomu nevadí,spí ...Hezký den všem..
11. Únor 2020 - 13:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Odpověď na Lenko, TEP operují odborníci,
Děkuju za odpověď a podporu. Přidávám se k těm, kteří Vám i vám všem :) děkují na psaní svých zkušeností a reagování na dotazy nováčků. Pomáhá mi to. Dnes jsem se docela i pobavila při čtení o zkušenostech se spolubydlením na nemocničních pokojích - je to k smíchu i pláči zároveň. Těší mě, že nejsem sama, kdo má s tím má potíž.... Chtěla bych se ještě zeptat na období pooperační po propuštění domů - jak moc je těžké po operaci nějak fungovat doma. Když si pořídím všechny ty pomůcky (podsedák, vyvýšené wc a postel, koberečky pryč, dobré berle..), je to zvládnutelné doma? neumím si vůbec představit jak moc budu nemotorná, nepohyblivá a nepoužitelná, na tu operovanou nohu se opravdu nesmí ani stoupnout? Co je ještě výhodné koupit za pomůcky? A ještě taková dost "hloupá" otázka, ale mě to stále běží hlavou - jak dlouho můžu očekávat, že vydržím s 3. stupněm? asi rok mě to pobolívá, někdy pozátěžově v noci, ujdu v klidném tempu cca 8 km, na kole jezdím, plavu bez potíží, ostatní sporty jsem pro jistotu před rokem vysadila.
11. Únor 2020 - 14:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Bronislava (anonym)
Odpověď na Tak to pro mne taky byla
Josefe ani nevíš jak ti rozumím,po 6nocích v nemocnici jsem zralá na psychiatrii. Co se týče přímo operace tak doopravdy musím říct,dá se v pohodě přežít, když se to jen trošku rozbolelo,zavolala jsem si o injekci a za chvíli.bylo po problému. Dnes jsem chodila po schodech a léky od bolesti již nepotřebuji. Problém se spánkem mám již mnoho let a antidepresiva užívám taky. Takže můj závazek pro letošní rok je,že se budu věnovat nejen noze ,ale i duši a opět navštívím psychiatra k úpravě medikace. Tak se nebojte a pojďte do toho se mnou.
11. Únor 2020 - 20:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Věra (anonym)
Odpověď na Ještě se Vas chci zeptat,když
Josefe, já jsem před reoperací měla strach z toho, co tam najdou. Proč se to uvolnilo. To mi nikdo neřekl, to jsem se dozvěděla až vloni na kontrole - dali mi malou velikost a po kolenu se TEP námahou uvolnila - vyviklala. Takže jsem říkala, že mám nervy v kýblu a ten držím v ruce. Ale neřešila jsem to prášky, řešila jsem jen bolest. Jsem feťák, jak říkám, a když to přestane bolet, je mi líp. Kyčel i koleno má každý své úskalí. Kyčel jsem rozhýbala sama bez rehabilitace. Je tam velké omezení co se týká sebeobsluhy. Nesmí se došlapovat na 100% (já jsem směla až po 3 měsících), nesmí se ohnout víc než 90° atd. To znáš. Koleno bylo z tohohle pohledu lepší. Po šesti týdnech jsem směla našlapovat na 100% a chodit s jednou fr. holí. Ale horší je koleno rozcvičit/rozhýbat aby nezatuhlo. Ortopéd mi řekl, že když se koleno nerozcvičí do tří měsíců, ohnou jej násilím v narkóze a to mi tak vyděsilo, že na rehabilitaci jsem šla dobrovolně, protože doma bych to sama těžko zvládla. Moc pomáhá motodlaha, do které nohu upnou a ta cvičí s tebou. Koleno je oteklé a je to jak ohnout šišku gothaje - jsem říkala :-). Důležitá je také péče o jizvu - vlastně se ohybem namáhá a to u kyčle není. Já jsem měla vždy na jizvy vyškvařené sádlo - dělá bílé jizvy a masážemi jsem jizvu krásně uvolnila a vyhladila. Skoro není vidět. Jestli máš zájem, podívej se na diskuzi - TEP kolene-Doktorka. Také jsem tam psala. Ale jak už dávno píšem - každý to má jinak a nemá cenu se nervovat, že sousedka chodila po měsíci jak laň a já po půl roce kulhám. Prášky na nervy - no jak myslíš, čti diskuze ať máš informace a ptej se tady. A prášky na bolest dělají hodně :-) věř mi.
11. Únor 2020 - 20:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Pájja (anonym)
Odpověď na Děkuju za odpověď a podporu.
Lenko, to je velmi těžké odhadnout, jak dlouho vydrží trojka do operace. Mně po změně nemocnice první doktor navrhoval operaci při pokročilé dvojce, že je kloub zralý vyměnit. Za měsíc mi primář píchal injekce, podle něj už jsem byla začínající trojka. Řekl, že kdybych vydržela do padesátky, že bude dobře, že je brzo. Jsem 4 roky vydržela, i když mi po dvou letech operaci sám navrhoval. Pak řekl poslední rok, kdy chcete termín. A bylo. Druhá šla po roce, i když navrhoval po 9 měsících, jsem lehce umíněná. Sportem jsem držela jakýs takýs rozsah, hlavně plavání a rotoped, chodit už moc dlouhé trasy nešlo. A můj známý měl čtyřku, chodil bez problémů, jen v noci měl občas bolesti. Každý to má úplně jinak. To mi říkal i primář. Já měla před operací už napsáno těžký stav artrózy, bolesti při chůzi, v klidu při sezení, ale v noci klid. Už v nemocnici jsem z nudy chodila a chodila, protože poslouchat ty tři Grácie bylo utrpení. Stěny papírové, vše bylo slyšet. Jedna líná a ověšená zlatem, rehabilitační to vzdala, ona nechtěla ani chodit, až doma. Druhá pomatená, tu pak přeložili. No a třetí, ta měla mantru: "Já jsem válečné dítě, já mám vždy pravdu!" Jedinkrát jsem je požádala ráno o vyvětrání, protože v předsíni smrad, no nařkly mě, že jsem je osočila, že ONY smrdí. Pak jsem je ignorovala. Vedle na pokoji byli dva pánové, přes 70, byla s nimi sranda, chodili jsme po cca 20 m chodbě společně. A ony to taky nemohly vydýchat, pořád komentáře, že zase jdu chodit :D Takže jsem šla domů i díky nim hezky rozchozená. Manžel čekal, že mne zastele do postele a klid. Omyl, prvně jsem si hned všimla, že nevytřel podlahu. Hned jsem mu zadala úkoly, poslala pro nástavec na WC, protože poukaz mi dali až při propuštění. Ještě vyzvednout léky a nákup. Měla jsem chuť na kuře a rýži, tak jsem začala vařit, byla jsem doma už v 9 h. Dodnes na to vzpomíná. Jinak jsem se všeho bála, co spadlo, to když jsem si něčím nepodala, zůstalo ležet, až byl někdo doma. Na nohu jsem měla poloviční došlap a francky. Pak už jsem vždy vše smetla s cesty a on sbíral. Tahala jsem si podsedák, dokonce díky stupínku nebyl problém vlézt do vany. Den ode dne to bylo lepší. Vedle WC máme umývadlo a to je tak pevné, že mi instalatér řekl, ať se o něj klidně vší silou opírám, což mi moc pomáhalo při vstávání. Tři měsíce před operací jsme dělali rekonstrukci celého bytu, už jsme mysleli na moje "nohy", takže žádné prahy, WC výš.... Po šesti týdnech mi doktor povolil plný došlap a doma už chodit bez berlí. To bylo super. Po měsíci i venku bez nich. Ale jistotu v chůzi až tak 8 měsíců po operaci. Po druhé operaci byl velký problém vše dodržet, protože už jsem měla vše zažité, musela jsem se hlídat, abych nedělala, co ještě nesmím. Dnes chodím, plavu, ale ne prsa, fitko, kolo. Vše, kde nehrozí pády. Nedřepuji, nedávám nohu přes nohu, ale běžný aktivní život není problém. A ještě mě varovali, ať netahám těžké věci, tak do 5 kg. Jinak k tomu došlapu, co nemocnice, jiný postup, jiné berle. Já hned v nemocnici mohla došlápnout na polovinu váhy, natrénovala schody. To se dá vyčíst i tady v diskusi. Já byla bez berlí zhruba za 3 měsíce, paní v ulici, která byla v naší místní nemocnici je mohla odložit až po 5 měsících .
12. Únor 2020 - 8:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Pájja (anonym)
Odpověď na Josefe, já jsem před
Věrko, můj ortoped říká, hlavně nehrát hrdinu, prášky od bolesti jsou na bolest, tak polykat. Chodit s bolestí je blbost, člověk jí uhýbá a poškodí si zbytečně jinou část. Teď už je nepotřebuji, ale před operací jsem je jedla běžně, proč trpět a sama jsem cítila, že jak mě něco bolí, jsem protivná i sama sobě :D Vyhlášený neurolog Beneš v jednom rozhovoru řekl, že Ibalgin má pořád v kapse pláště a kolegové už si k němu chodí jak do lékárny.
12. Únor 2020 - 11:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef (anonym)
Odpověď na Čo sa stalo že bola nutná
Měl jsem silne a stálé bolesti ve stehně,nejdřiv pořad řikali, že se to časem poddá,ale pak mne znova uděli RTG,když viděli,jak se trápím a byla uvolněná proteza, takže ji museli sundat, vyčistit vše co se tam dalo a pak mne dali jinej typ.
12. Únor 2020 - 12:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva1 (anonym)
Ahoj všichni nakukující...Pájjo -nesouvisí zatěžování kyčle po operaci také z váhou pacienta?A s dobou odložení berlí?Nevím jestli usuzuji správně, ale lehčí pacient nezatěžuje tolik endoprotézu po operaci ?..Já tedy nemám nadváhu,ortoped říká že jsem poměrně štíhlá,že nebudou potíže.No moje váha 75kg při výšce 165 cm také není málo...Ty budeš asi "lehká váha",ne?Já chci něco shodit do operace..Cvičím ruce,(SM Systém,to je cvičení s lany dr.Smíšek)plavu,abych měla sílu nadlehčovat tělo. Bronislavo zdravím. 9.února jsi psala že máš za sebou operaci.Pa
13. Únor 2020 - 15:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Pájja (anonym)
Odpověď na Ahoj všichni nakukující..
Evo1, ne, já mám teda o 10 cm víc, ale váhu +/- stejnou jako ty, když odečtu protézy. Nemyslím si, i obézní paní, co tam byla mohla došlapovat jako já. Doktor mi před operací vysvětlil, že mladším pacientům se dávají většinou necementované náhrady, záleží na stavu kosti. Tato náhrada musí o týden déle "zarůstat" do kostní dřeně, trvá to cca 3 týdny. Starší a asi i s pár kily navíc mají cementované, které jsou trvale usazené o týden dříve, tedy asi po 14 dnech. Potom už prý se dá teoreticky nohu plně zatěžovat, ale je potřeba brát ohled na operační ránu, která potřebuje čas na zhojení. Noha je otevřená až na kost, chce odlehčit. Následná péče je opravdu jen na doktorovi, proto co nemocnice, to rozdíly v doléčení. Psala to tu tuším Věrka, jaké rozdíly byly mezi ní a jejím manželem. Všeobecně nadváhu nemají rádi, ale ne všichni můžou být v normě. Před první operací jsem viděla v koupelně paní, která 4. den po operci chodila bez berlí. Sestra mi řekla, že je lehce pomatená, že si nedá říct. Rok předemnou operovali ve Vídni Sisu Sklovskou a bulvár psal, že po šesti týdnech už tancovala na plese a po dvou měsících hrála v muzikálu dvě hodiny na jevišti. Tak pak se v tom máme vyznat :-)
13. Únor 2020 - 19:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva1 (anonym)
Pájji díky .Už jsem zase chytřejší.No nejlepší je že mám zkušenost že vždy na co se soustředím a považuji za nejdůležitější je mnohdy nepodstatné..Ale kondice je přece podstatná..Že? Pa pa
14. Únor 2020 - 8:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Věra (anonym)
Odpověď na Pájji díky .Už jsem zase
Evo, k té nadváze - kromě mé maminky, které doporučil operatér (a její ortopéd) aby shodila 10 kg - měla na cca 170cm 90 kg - to nikomu jinému z mých známých (a nejsou zrovna štíhlí) ortopéd neřekl. Ani manželovi a ten má přes 115 kg na 185 cm :-) A dostal také necementovanou a ještě mohl chodit i v jiném režimu, než já. Jak píše Pájja, záleží i na stavu kosti a asi i věku a váze, ale asi i na celké pohyblivosti toho člověka. Ještě mi napadlo, když trénuješ chůzi o berlích, nech si je od fyzioterapeuta správně nastavit. Já, jak teď žiju o berlích, se všímám, jak někdo má dlouhé a někdo vražené do podpaží a vlastně na nich visí - má je různě obalené molitanem,... Já ti popíšu svoji zkušenost. Když se postavíš narovnaná ( s botami/přezůvkami), musí berle sahat až do podpaží, ale netlačit. Jsi vlastně podepřená po celé délce těla a pak se vzpíráš při chůzi na dlaních. Je dobře, že jsi začala cvičit. Na tohle asi byla ta dřívější diagnóza - příprava na operaci - zaměřená. Už máš představu, kdy bys šla na operaci? Psala jsi, že máš termím, ale nevíš kam. To mi nějak nejde dohromady. Termín ti dá nemocnice kde ti TEP budou dělat. Tak trénuj, je to jen k dobru věci :-)
14. Únor 2020 - 11:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva1 (anonym)
Milá Věrko,mám termín na květen do Táborské nemocnice,ale jdu na konzultaci ještě do jedné nemocnice ,kam bych raději....Čekám na konzultaci od prosince,po ní budu vědět kam a kdy.Už jsem vyfasovala francouzské berle,ty nejsou do podpaží.Chodí se s nimi v nemocnici????Cvičím ,plavu ale nohu se špatnou kyčlí šetřím aby vydržela do termínu.... bolí při cvičení,plavání ..Hezký den všem.
14. Únor 2020 - 16:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef (anonym)
Tak jsem se odhodlal a navštivil praktickou lékařku,dala mne teda TRITTICCO,beru ho dva dny a už začínám mit nežádoucí účinky,ale prý mám aspo měsíc vydržet a pak se to upravi, i ta bolest a strach by měl vymizet,ale nevím, zdali to tritico je na to,jsem teda zvědavej a nebo si myslím, že bych měl radějic k psychiatrovi? v září bych měl jit na TEP toho kolene, tak se musím dát trochu do pořadku
14. Únor 2020 - 16:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Pájja (anonym)
Odpověď na Tak jsem se odhodlal a
Josefe, já když se bavila s internistkou při předoperačním vyšetření, tak přišla řeč i na léky. Shodly jsme se, že příbalové letáky u léků je dobré číst PO nežádoucí účinky a konec. Jinak je z lidí hypochondr už předem. To tvrdila ona.
14. Únor 2020 - 18:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Pájja (anonym)
Odpověď na Tak jsem se odhodlal a
Josefe, určitě bych raději volila prášky od psychiatra. Jak jsem psala výše, má větší volbu a nejnovější léky, probere s vámi vaše problémy podrobně a potom zvolí vhodnou léčbu na míru. Obvoďáci mohou psát jen některé, víceméně univerzální léky.
14. Únor 2020 - 18:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Odpověď na Tak jsem se odhodlal a
Josefe, omlouvám se, že vstupuji do diskuze, protože to, co vy teď prožíváte, já už mám 10 let za sebou. Ale na ty bolesti (24 hod. denně - skoro 2 roky před operacemi), poničený žaludek a podrážděný žlučník od léků, co mi předepisoval ortopéd, na úzkost a strach nelze zapomenout. Na bolest jsem si nakonec sama naordinovala Ibalgin, brala jsem najednou jednu 4stovku a jednu 2stovku, to mi trochu ulevilo a nebylo mi pak špatně. Po první TEP kyčle jsem měla velmi pomalý "rozjezd", nic mi nešlo, bolest druhé kyčle k tomu a představa druhé operace - 5 měsíců po té první - byla děsivá. A to jsem pak šla ještě cca o 14 dnů dříve, protože jim onemocněl pacient, tak místo něj - čili rychlovka. Při anesteziologické kontrole (či jak se tomu tenkrát říkalo) v nemocnici, kde jsem musela předložit i výsledky předoperačních vyšetření, jim cosi nesouhlasilo na mém EKG se zprávou od interní lékařky, tak mě poslali z Boleslavi zpět do Prahy kvůli upřesnění. Jak jsem byla už mimo, tak mě nenapadlo vzít telefon a vyřídit to mezi ní a anesteziologem jednoduše. Tedy zpět na otočku do Prahy, kde jsem se u ní v ordinaci docela obyčejně složila. Předepsala mi Neurol. Sama jsem zírala, jak úzkost a strach brzy odpluly někam daleko a já byla náhle v klidu. Ještě jsem si párkrát "zobla" do té operace a šlo to. Tohle ale není rada pro vás, Josefe, jen moje zkušenost. Neurol je návykový, nesmí se užívat dlouhodobě a vy máte do operace ještě daleko. Ještě ale k těm antidepresivům, také z vlastní zkušenosti, přestože se to už ale netýká TEP. Před nějakým časem jsem se několik měsíců starala o 2 vážně nemocné členy rodiny. Měla jsem je doma. Bylo to hodně náročné a člověk si nemá myslet, že pokud jde o nejbližší lidi, zvládne všechno na světě. Oba jsou dnes v pořádku, já ne, začala jsem trpět nespavostí. To pak jde i psychika do háje. Takže nakonec za praktickou lékařkou a ta mi napsala TRITTICCO (píše se to tak?). Údajně lehké antidepresivum s uspávacím účinkem (prý tzv. lék první volby). Výsledek? Bohužel žádný. Pak mi dala prášky na spaní, nějaký čas jsem je brala a pozvolna vysadila a dala se tak dohromady. Pokud jde o antidepresiva, naprosto se přikláním k Pájje, řešila bych to spíše s psychiatrem. Ale nevím, třeba vám to pomůže, což by bylo fajn. Každopádně s vámi cítím a držím palce. Všechny vás zde na diskuzi zdravím a přeji co nejméně bolestí a starostí.
14. Únor 2020 - 20:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Odpověď na Josefe, já když se bavila s
Pájjo, jen malá poznámka k příbalovým letákům. Něco podobného mi řekla už před mnoha lety moje lékařka po gynekologické operaci. Nasadila mi hormonální substituci a já četla z letáku, jak mě mimo jiné ochrání před infarktem a mrtvicí. V závěru jsem se ale dočetla, že vedlejším účinkem může být mimo jiné infarkt a mrtvice. Tak mi pak řekla, ať prý příbalové letáky nečtu vůbec. Tak to jen tak mimo... Hezký večer.
14. Únor 2020 - 20:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Věra (anonym)
Odpověď na Věrko, můj ortoped říká,
Pájjo, je to přesně tak. Na rehabilitaci po kolenu se mnou seděl u stolu v jídelně pán, který - jako bývalý aktivní sportovec - si myslel, že to zvládne bez léků na bolest. Pak jednou už byl hodně vynervený, že to nedává, že ta operace mu nepomohla, atd. Řekla jsem mu, že bez prášků na bolest to nejde a on druhý den řekl přesně to, co píšeš. Primářka mu při vizitě řekla ať si léky bere, bez bolesti to jde líp a tak to přiznal i on. A úplně pookřál. A já bez Diclofenacu duo právě teď zase ani krok. Ten mi zabere a můžu slespoň domácí práce :-)
15. Únor 2020 - 10:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Věra (anonym)
Odpověď na Milá Věrko,mám termín na
Evo, jestli budeš potřebovat vysoké berle ti řeknou v nemicnici kam půjdeš na operaci. Já jsem to měla přímo v pokynech, co si mám s sebou do nemocnice vzít. Chodila jsem na nich do kontroly po šesti týdnech a pak jsem mohla na fr. hole. Ale opět - každá nemocnice to má jinak - viz fotky na Rajčeti, když jsme tady na diskuzi řešili noční košili do nemocnice, byla tam vyfocená paní po operaci na fr. holích, na nohou žabky a v krásné noční košilce na špagetová ramínka. Někdo sem dal odkaz a to jsem tedy zírala. Ali, vzpomínáš? :-) Spíš než ta košilka mi zarazily ty fr. hole. Takže Evo, ptej se v nemocnici.
15. Únor 2020 - 11:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Tamara (anonym)
Francouzské hole mi napsali hned při určení terminu operace. A pokyn chodit na nich už před operací, v pravé kyčli stupeň 4. A po operaci hned zase s nimi.
15. Únor 2020 - 14:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Bronislava (anonym)
Všechny vás zdravím z lázní a mám dotaz, jak jsem to zde kolikrát pročítala tak jsem zahlédla,ale teď nemohu najít. Až do dneška jsem byla úplně bez bolestí,ale nyní při přetočení na bok nebo i jak se melu v posteli mě tak zabolí až píchne jakoby vevnitř za jizvou, při chůzi nebo sezení to nebolí. Co si myslíte o co se jedná ? Přehnala jsem to s chůzí ? Děkuji a krásný večer.
15. Únor 2020 - 20:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Broni zdravím Vás .Děláte pokroky,už jste po operaci v lázních.Já zatím jsem čekatelka a sem ((zatím )chodím info čerpat a nemohu dodat zkušenosti.. Josefe žijete delší dobu v úzkostných stavech ,strachu ..logicky s prodělanými operacemi!Tím spíše chce Váš stav specialistu-psychiatra.Ne praktického lékaře!!!Na optimální účinky antidepresiv se čeká i měsíc,ale neznamená to být měsíc s vedlejšími příznaky.!!,zhoršujícími se stavy.Obrate se na psychiatra,je jich dnes v každém městě spoustu,ideální jsou Ti přímo v nemocnici..Dnešní antidepresiva jsou opravdu úžasně funkční, dochází k jakémusi " vychytávání serotoninu".Je to prostě chemie ,které rozumí dnešní psychiatři.Dřívější antidepresivní "léky"co vím spíše pacienty utlumili,zpacifikovali,oblbli.Mám zkušenost i z výše zminovaným Neurolem,když jsem potřebovala okamžitě zklidnit při nečekané události-nejdříve silná ospalost a apatie.Pak neuvěřitelné bolesti hlavy zvracení..Děs.Už nikdy!Objednejte se k dobrému psychiatrovi,uleví se Vám,.I Vašemu okolí,protože to tím též trpí.Vím o tom své....Při déle trvajících stavech je i na místě se nechat hospitalizovat-určitě nezaměnovat s nějakými blázinci á-la Bohnice, kde se léčí těžké psychické poruchy,devianti..Znám psychiatrická oddělení kde je pohoda a klid..ale ty jsou při menších nemocnicích..Maminka měla alzheimera,tak znám psychiatrie...Pa všichni.
16. Únor 2020 - 7:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva1 (anonym)
Odpověď na Broni zdravím Vás .Děláte
Zapomněla jsem se opět podepsat ke komentáři v 7.20..Tak Vás zdraví Eva Z Tábora,pa.
16. Únor 2020 - 7:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Pájja (anonym)
Odpověď na Všechny vás zdravím z lázní a
Bronislavo, klid! To je běžné, taky se mi to stalo a vyděsilo. To prý není od totálky, ale jak je noha rozřezaná a musí uvnitř všechno pěkně zase srůst (prý to trvá několik měsíců), tak občas píchne, občas škubne, tady zabolí, pak zase nic. Je tam plno nervů a když jsem viděla jak dlouhé a docela tlusté hadičky vytáhly po redonech, tak i to se musí zhojit. Jizvu jsem měla v pohodě, ale tyto dvě ranky vedle ní mě bolely ještě jakou dobu.
16. Únor 2020 - 7:41

Stránky

Přidat komentář