BERUŠKA-příliš velké snění,že snad možná? MONK-vté oblasti bych radši nebydlel a moc kolem toho nepátral./nemají to rádi. ALEXANDR-příliš naivní. CÉVKAŘ-tak toje 100% parauchyl.! ZDENĚK-nemusíš vymyšlet žádné akta x,to jsou jevy o kterých nic neví 99% lidí.U dětí seto bere jako fantazie,u dospělých jako blázni.Znám spoustu lidí,kteří by mohli povídat a já něco taky.Opuštění těla,hlas s hora,následky z vyvolavání a klasické předtuchy které se vyplní.Tito lidé jsou už staršího věku a neradi otom mluví.Když však poznají že je nemáte za blázny,tak se dozvíte teprve věci!Mladí lidé si hodně vypráví otom,co viděli na lsd a tak.Tohle ale nemá stím nic společného,to je uplně neco jiného.Rád bych poslehl taky pár vašich zážitkú,ale ti co viděli nějaké ufo,by měli psát o stránku vedle. JÁ SE OZVU. Jsou lidé kteří............oni ví!

To je dost ujetý...

Honza a Majka: Jak ty duše poznají, že zrovna Majka je vůči nim vnímavější, když jsou to původně materialističtí exoti a jsou tak zmatení, že ani neví co mají dělat. Jak to, že zrovna o Majce ví?

zkuste si zajit na stranky www.wahlgrenis.cz

to MONK: heej co hulis,ja chcu takyyyyyyyyyyyyyyy

mě se stalo...a to je fakt dlouho....dnes je mi 15 ale tehdy mi bylo 4-5, ale s jistotou to neřeknu. Ráno jsem se probudil a podíval směrem ke skříni, bylo děsivé ticho...takové to veliké až to píská v uších. Bylo to divný.... od skříně letělo cosi co mělo hlavu klauna a tělíčko složené z modrého hadru a bůh ví kolik nožiček... a tahle věc letěla svým směrem ve výšce 2.12m a ani se nepodívala....jen vím, že jsem křičel jak šílený a schoval se pod deku....když jsem to risknul a podíval se, tak na místě nad kterým se ta věc vznášela, stála má mamka a ptala se co se děje....a ještě dneska bych vám odpřísáhl, že jsem nespal a byl ledově svěží...ne unaven, ne ve spánku.....zážitek který mi bude ležet v hlavě snad na dosmrti...

okolo 5ti let se mi taky neco podobneho stalo myslel sem si ze je to živí sen ale bylo to až moc realisticke . Postava byla stejna až na to že rachotila a byli tři

zvláštní....

Můj tříletý syn mi před nějakou dobou vyprávěl příběh o tom, že u nás doba byla paní, celá černá, jen vlasy měla bílé, jakoby skleněná a vysoká až do stropu. Seděla v rohu, nic neříkala a ani nedělala. Po chvíli se zvedla, vzala prý synka celého do pusy, uvnitř byla tma a teplo a prý se vůbec nebál. Pak ho vyplivla, pohladila po vlasech a odešla z bytu pryč a odjela výtahem. Je obvyklé, že syn fantazíruje a vypráví mi smyšlené příběhy, ale tohle mělo úplně jinou formu i způsob podání - říkal mi to jen jakoby mimochodem při oblékání na procházku a pak byl ještě dva-tři měsíce na požádání schopen to zopakovat (což se o jeho fantaziích říct nedá, ty navíc podává zásasdně dramatickým způsobem). Od té doby přemýšlím, zda jsme měli doma ufona či co to mohlo být.

je mi jedna dvacet let a vcera jsem se o tom poprve bavil s prateli.ja tzv stribrnaky vidam u sebe v pokoji uz od malicka.jsou vzdiv jednom roho v mim pokoji ale vzdi dva.nic nedelaji,jen tam tak stoji.ani nevim jestli zady nebo celem.jelikoz jsou to jenom siulety.proste tam jen tak stoji.jednou jsem to rikal mamce ata mi na to rekla ze to vi.nevim jestli se toho-respektive jich-mam bat ale je fakt ze doposud tam jen tak stai,vzycky.

Když mi bylo asi 9 let, jednou v noci jsem se probudila a mamka-soudě podle něčeho bílého, co měla na sobě, v noční košili došla k mému stolu naproti oknu a stála uády. Vypadalo to, jako by něco psala. Já si jasně pamatuji, jak jsem se probudila a ptala jsem se jí, co se dejě a co tam dělá. "Mamka" se otočila a bez jediného slova opustila můj dětský pokoj. Já ještě chvíli přemýšlela, co asi dělala. Druhý den ráno, první co mě napadlo, jsem se podívala na můj stůl, kde jsem vážně čekala něco napsané, nebo tak...Jenže tam nic, tak jsem utíkala za makou, co tam jako "včera večer dělal" a ona na mě vytřeštila oči. Dělala jsem, že je trapné, jak si vymýšlí, ale ona fakt nekecala... Tak mě potom zajímá, kdo se to tenkrát procházel po mém pokoji... Co vy na to? Nechápu...

K záhadám mě přivedl takový zajímavý zážitek z dětství. Jednou o prázdninách mě hlídala babička a chodil jsem v té ulici, kde bydlela, za kamarádem. Jak jsme tak šmejdili, zjistili jsme, že dům, kde ten kamarád bydlí, je jaksi jenom půldům. Prostě i když byla chodba v sousedství stejně dlouhá, v tom domě končila půda vysokou zdí jako by v půlce. A na zadní stranu nevedla žádná okna. Vedlejší domy měly půdu "celou" takže na druhé straně byl zase střecha dolů a taky nějaká okna do dvora. No a tak jsme fantazírovali, co že tam je. Časem jsme našli štěrbinu a bohužel tudy viděli jenom do oblohy. A pak jsme objevili, že v té vysoké zdi jsou skoby a dá se po nich vylézt k malým rezavým plechovým dvířkám. Jenom scházel klíč. Tak ho kamarád někde sehnal, musel jich zkoušet spoustu, než jeden seděl. A naplánovali jsme že tam uděláme výpravu. Ale ten zámek byl zarezlý. A tak mě napadlo, že babička dává na zarezlý zámky olej a tak jsem ho přinesl a naolejovali jsme to. Ale chvilku vždycky trvá, než se ten olej vsákne a zámek začne fungovat. Tak jsme šli zklamaně domů. A kamarád byl v noci netrpělivý a podle zápisu v našem tajným deníčku v jedný skrýši tam šel sám. Skončilo to asi nějak tragicky. Kamaráda už jsem v životě nepotkal, babička mě řekla, že není. Jeho rodiče mě, když jsem zazvonil, poslali přes zavřený dveře pryč. A přestože vysvětlení může být i neradostně racionální, mě to přivedlo už tehdy, v sotva deseti letech, na otázku jiných dimenzí. Dneska se tomu budete asi všichni smát, ale bylo to tak. Nepotřeboval jsem k tomu prostě žádného "Dänikena" ani "Arianu a Ravena" ani "paranormální kapelu Plastic People". Nakonec, tehdy o nich ještě nikdo ani nevěděl. A vrhl jsem se po první spekulativní literatuře, kterou jsem potkal. Byl to Troska, rozhodněte si sami, jestli bohužel či naštěstí. K nějaké té mystice tibetu a paranormalitě jsem se dostal přes Součka. Prostě , názory a chápání se vyvíjí. Jen některým "světovým" celebritám to, zdá se, nic neříká. No nic, hlavně, když peče:)

To Gabriel: Tvé vyprávění je totální fantasmagorie, zvaž návštěvu psychologa a vyprávěj mu taky ten příběh. Myslím to zcela upřímně, s takovými věcmi je potřeba začít léčbu včas.

Luboši, jdi se bavit jinam, tady Chocholouškovy agenty "dement police" :) asi nechtějí slyšet. Já jsem to četl před chvílí a takový "půldomy" znám taky. Ono je asi lepší, věřit na pohádku, než dětem vyčítat,že nechali kamaráda spadnout ze střechy, že. Děti se s tím líp vyrovnají, tím oceňuji přístup Gabrielovy babičky, která asi bude původce té "fantasmagorie". Ale je tak trochu hloupé, že takové pohádky pak přežijí dospívání. I když proč ne,dneska v době demokracie jsou pohádky žádané, četl jsem vyprávění o dětství jedné Rowlingové a tu bys taky poslal na samotku za to, že jí prý kmarádky mizely v krbu a ona dodnes věří, že šlo o magii?

Ten gabrielův příběh nemusí být fantasmagorie. Tak za prvé, "půldomy" existují. Třeba v Praze - Karlíně. A tam se taky asi před padesáti lety stal podivný příběh. Popeláři odváželi někde ze dvora na korbě smetí. Smetí, desetkrát přebraný od kutilů a podobných všeumělů a i od těch popelářů, kteří tehdy jeli po starožitnostech. No a pak někdo zjistil, že se mezi tím smetím nachází mrtvé dítě! Vzpomínám si, jak strejda, který dělal šoféra vyprávěl, že to snad z Nebe sestřelili anděla... Dítě mělo prý rozříštěný obličej a na sobě jenom pyžamko: Stáří prý tak na 5-7let. Identifikace se nezdařila, hlavně proto, že nikdo netušil, odkud a kdy se obevilo na té korbě. Takže se ani nevědělo, po kom pátrat, genetické testy ještě nebyly a otisky prstů, které nejsou v databázi, nic neřeknou. Jenom je škoda, že jsem asi zrušila pohádku o UFO:( Na paranormální věci věřím, ale spíš na lucidní sny a věštění, protože jsem ještě neviděla ani přesouvání kamenů silou vůle, natož třeba levitaci. Ale pokud to někdo zažil, těším se až o tom napíše!

Ten gabrielův příběh nemusí být fantasmagorie. Tak za prvé, "půldomy" existují. Třeba v Praze - Karlíně. A tam se taky asi před padesáti lety stal podivný příběh. Popeláři odváželi někde ze dvora na korbě smetí. Smetí, desetkrát přebraný od kutilů a podobných všeumělů a i od těch popelářů, kteří tehdy jeli po starožitnostech. No a pak někdo zjistil, že se mezi tím smetím nachází mrtvé dítě! Vzpomínám si, jak strejda, který dělal šoféra vyprávěl, že to snad z Nebe sestřelili anděla... Dítě mělo prý rozříštěný obličej a na sobě jenom pyžamko: Stáří prý tak na 5-7let. Identifikace se nezdařila, hlavně proto, že nikdo netušil, odkud a kdy se obevilo na té korbě. Takže se ani nevědělo, po kom pátrat, genetické testy ještě nebyly a otisky prstů, které nejsou v databázi, nic neřeknou. Jenom je škoda, že jsem asi zrušila pohádku o UFO:( Na paranormální věci věřím, ale spíš na lucidní sny a věštění, protože jsem ještě neviděla ani přesouvání kamenů silou vůle, natož třeba levitaci. Ale pokud to někdo zažil, těším se až o tom napíše!

Ten gabrielův příběh nemusí být fantasmagorie. Tak za prvé, "půldomy" existují. Třeba v Praze - Karlíně. A tam se taky asi před padesáti lety stal podivný příběh. Popeláři odváželi někde ze dvora na korbě smetí. Smetí, desetkrát přebraný od kutilů a podobných všeumělů a i od těch popelářů, kteří tehdy jeli po starožitnostech. No a pak někdo zjistil, že se mezi tím smetím nachází mrtvé dítě! Vzpomínám si, jak strejda, který dělal šoféra vyprávěl, že to snad z Nebe sestřelili anděla... Dítě mělo prý rozříštěný obličej a na sobě jenom pyžamko: Stáří prý tak na 5-7let. Identifikace se nezdařila, hlavně proto, že nikdo netušil, odkud a kdy se obevilo na té korbě. Takže se ani nevědělo, po kom pátrat, genetické testy ještě nebyly a otisky prstů, které nejsou v databázi, nic neřeknou. Jenom je škoda, že jsem asi zrušila pohádku o UFO:( Na paranormální věci věřím, ale spíš na lucidní sny a věštění, protože jsem ještě neviděla ani přesouvání kamenů silou vůle, natož třeba levitaci. Ale pokud to někdo zažil, těším se až o tom napíše!

Ten gabrielův příběh nemusí být fantasmagorie. Tak za prvé, "půldomy" existují. Třeba v Praze - Karlíně. A tam se taky asi před padesáti lety stal podivný příběh. Popeláři odváželi někde ze dvora na korbě smetí. Smetí, desetkrát přebraný od kutilů a podobných všeumělů a i od těch popelářů, kteří tehdy jeli po starožitnostech. No a pak někdo zjistil, že se mezi tím smetím nachází mrtvé dítě! Vzpomínám si, jak strejda, který dělal šoféra vyprávěl, že to snad z Nebe sestřelili anděla... Dítě mělo prý rozříštěný obličej a na sobě jenom pyžamko: Stáří prý tak na 5-7let. Identifikace se nezdařila, hlavně proto, že nikdo netušil, odkud a kdy se obevilo na té korbě. Takže se ani nevědělo, po kom pátrat, genetické testy ještě nebyly a otisky prstů, které nejsou v databázi, nic neřeknou. Jenom je škoda, že jsem asi zrušila pohádku o UFO:( Na paranormální věci věřím, ale spíš na lucidní sny a věštění, protože jsem ještě neviděla ani přesouvání kamenů silou vůle, natož třeba levitaci. Ale pokud to někdo zažil, těším se až o tom napíše!

Paranormální už je jenom to, co dělá tenhle web. Tak vložím a... stránku nelze zobrazit, stránka se načítá půl hodiny a tak...Tak vložím ještě jednou a¨za půl hodiny je to tady pětkrát:) No, o co mě jde: Viděla jsem jednou natočený, jak jeden svatý muž materializoval hodinky ze vzduchu. No a tak o tom volám známé, která u toho tenkrát byla, ta mě tvrdí, že si ty hodinky vyfotila a protože do toho dělá, tak pro ni nebyl prolém zjistit, že ty hodinky mají i výrobní číslo. Podle toho zjistila, kdy a kým byly vyrobeny. A jak se tak ptala svých kolegů z branže, tak se dozvěděla, že takhle se dají identifikovat skoro všechny takový zázračný hodinky, prsteny a vůbec věci, na kterých je třeba punc a dají se taky dohledat. Takže, buď svatí muži vyrobí kus reality extra:) prostě věc třeba i s dělníkem, pracovníma hodinama a mzdou...Nebo je to trik a žádní svatí mužové nejsou. Co si o tom myslíte?

Taky to bývá řazený do mystiky...Tady je něčí příspěvek, docela zajímavej...Taky už mě to napadlo, ale že nejsem jedinej cvok:) Zmtrvýchvstání...No já nevím...Historicky je to tak, že výročí narození Ježíše připadá v jednotlivém roce na dobu krátce po výročí jeho ukřižování. První křesťané slavili na dnešní Velikonoce Ježíšovo narození...jeho ukřižování si připomínali o pár dní dříve. Znáte lepší okolnosti pro vznik legendy zvané "Vzkřísení"? Já si lepší ani neumím představit. Ale vyvolalo to potřebu nějaké kamufláže. Takže proto máme Vánoce uprostřed zimy...aby to nevyvolávalo zbytečné otázky. Jistě. Nemám to ze své hlavy, první se tím zabýval samotný Leonardo...a českou vědeckou práci vytvořil doc. Boudný. Bohužel vzhledem k provokativnímu obsahu nebyla nikdy publikována a jesti ji ještě bohoslovové nespálili na hranici, jak mají ve zvyku, leží v archivu UJEP dodnes.

dobrý den.stal se mi divný zážitek který jsem se snažila rozumně vysvětlit ale to se mi nepodařilo ..Když jsem dnes ráno vstala a šla do koupelny uviděla jsem v zrcadle otisk ruky na mém břiše,byla do detailu vytvarovaná,rudou čarou ohraničena ..rozhodně byla menší než moje a jak jsem později zjistila,sama jsem si to způsobit nemohla byla totiž na levé straně břicha a byla to levá ruka tudíš bych si ji musela zlonit abych to dokázala...na zádech jsem měla také otisklou ruku ale to už byly jen prsty..asi po dvou hodinách otisk zmizel.byla bych ráda kdyby někdo poradil..v dětství se mi už něco podobného stalo a jak jsme později zjistily..všechny ty jevy se děly kvůli starožtnému lustru který jsme měly doma..nevím jestli tou příčinou nebude pro změnu starožitný šicí stroj po naší zesnulé sousedce..předem děkuji za vaše odpovědi.

Náš obývák je nově přistavená místnost, ve které se občas hýbou věci samy od sebe. Je zde velký květináč, se kterým lze velmi nesnadné pohnout; přesto se občas posune, jakoby ho někdo nakopnul. Na stěně visely housle a najednou z nich zazněl tón, jako když někdo napíná struny. Máme psa a kočku, kteří v této místnosti také občas divně reagují. Zahledí se na jedno místo a ježí se. Mému příteli jednou něco bránilo vejít do této místnosti, chtěl odhrnout závěs, který je zde místo dveří, ale nemohl. Volal na mě, ať k němu jdu, že závěs je jak ze dřeva. Když jsem přišla, už mohl projít. Nedokážu si tyto jevy vysvětlit. Mám se bát, nebo se to stává i jinde?

To nie je ve?mi dobré. Musíš zistiť, čo bolo v minulosti na tom mieste, keď si napísala, že tvojho priatela nechcelo niečo pustiť do obývačky, keď si tam bola. Tiež možno, že ste zdedili ten dom po starých rodicoch, tie s dačím nesúhlasia. Čo tam je nové? Odpíš mi, či tvoji rodičia postavili ten dom. Lebo ako som povedala, ja som to prežívala 10 rokov a som šťastná, že už to neprežívam. Poradím ti. čauko

Může to být astrální bytost, nebo někdo v tom domě zemřelý, od toho může pomoct černý nebo vločkový obsidian , ale v nejhorším případě se něco děje s tebou = spontánní telekineze (poltergeist)

Posílám Vám příběh, který se mi opravdu stal, ale protože mi doposud nikdo neuvěřil, zvykla jsem si a ani mi na tom nezáleží, zda uvěříte - je to Vaše věc. Když mi bylo 19, zemřela mi sestra-dvojče na leukémii. Byla jsem mimo, nedalo se se mnou normálně mluvit. Každý den jsem chodila ke hrobu mé sestry a tam několik hodin plakala, nebo tupě zírala do země. Tak to šlo asi půl roku, ale najednou se všechno změnilo. V noci se mi zdál sen o tom, jak mi moje sestra do náručí dává koťátko siamky. Ten den jsem samozřejmě zase šla ke hrobu a tam našla schoulené koťátko, na chlup stejné, jako ve snu. Vzala jsem si ho domů a našla znovu smysl života. Byla jsem maximálně šťastná, po dobu čtyř let. Když jsem jedno sobotní ráno volala Andy (tak jsem kočičku pojmenovala) domů, nepřišla. K poledni jsem ji šla hledat a u silnice našla její bezvládné tělíčko. Ten den jsem ji pohřbila a znovu začala myslet na svou sestru, teď byla kvůli kočičce bolest dvojnásobná. Od té chvíle se mi znovu zhroutil svět. O několik let později u mě spala čtyřletá neteř Helenka (dcera staršího bratra Petra). Neměla jsem žádné děti, tudíž ani hračky. Poslala jsem ji na půdu, že tam možná nějaké hračky budou. Po chvíli spokojeně přinesla malý černý hedvábný polštářek. Zhrozila jsem se. Na tomhle polštářku vždycky spávala moje milovaná Andy, z jejíž smrti jsem se pořád nevzpamatovala. Polštářek jsem vyprala a Helence darovala. Vzala si ho k sobě na noc do postele a ráno mi ho vrátila s tím, že se jí zdály ošklivé sny o siamské kočce (o Andy nikdy neslyšela a ani ji neviděla). Tu noc jsem si polštářek vzala do postele a celou noc se mi zdálo, jak sedím na židli, na klíně mi leží Andy a já ji hladím. Příští den se sen opakoval, ale jen když jsem spala s polštářkem. Od smrti mé sestry uběhlo letos 15 let. Mám manžela a děti, ale i tak každou noc spím s polštářkem a každou noc se mi zdá o Andy. Možná jsem si to vsugerovala, ale nikdo mě o tom nepřesvědčí.

Život bytosti se obnovuje, jako člověk, možná i zvíře? A tak lze přemítat, kdy snad jde o výskyt téže bytosti v novém tvorovi.

Již pár let jezdíme s kamarádem na různá starobylá místa, kde provádíme průzkum. Tentokrát jsme jeli na místo bývalého bojiště, kde se v 16. století odehrála bitva. Místo se nacházelo v hustém lese. Na místě jsme po ohledání našli několik pravidelně rozmístěných hromad kamení. Už toto působilo dosti zvláštně, ale nedali jsme se odradit a začali jsme jednu hromadu kamení rozebírat. Po určité chvíli, když jsme si chtěli odpočinout, jsme zjistili, že veškeré zvuky v lese utichly. Nebylo to takové to typické lesní ticho, bylo v něm cosi zlověstného. Vítr přestal foukat a nám začala být najednou zima. Upřesňuji, že byl červenec a slunce docela pálilo. Přesto jsme se pustili do další práce, když tu se mému kolegovi udělalo náhle nevolno a sesul se k zemi. Nevěděl jsem, co mám dělat, protože byl úplně bledý a jenom sípal. Vzal jsem ho podpaží a pomalu jsme se začali vzdalovat od tohoto divného místa. Když jme ušli asi 200 metrů, tak les najednou ožil a kolega začal lépe dýchat. Asi po hodině jsme potkali lesníky a mluvili s nimi o našem zážitku. Nechtěli se o tom vůbec bavit, jen jeden z nich odvětil krátce:

Často se mi stává, že usínám a jsem v jakémsi polospánku, když slyším křik. Křik, který není srozumitelný. Jako by křičelo několik lidí, či čeho. Hrozně mě to děsí. Vím, že se musím pohnout, promluvit, nebo otevřít oči aby to přestalo. Někdy, když usínám znovu, opakuje se to. Jednou to dokonce trvalo několik hodin, tak jsem se zvedla a šla do vedlejšího pokoje spát. Pak to přestalo. Většinou se mi to stává u babičky, ale někdy i doma. Nevím, co to je, ale hrozně mě to děsí. Ten nesrozumitelný, hrůzostrašný křik...

Našla jsem ve své mikině dva lidské zuby. Vůbec nevím, co by to mohlo znamenat, ale nemám z toho vůbec dobrý pocit. Jak se tam ty zuby mohly dostat? Někdo za mnou doma pořád chodí a funí mi na záda. Mám z toho strach. Co to může být?

Je to už několik let. Měli jsme psa, který velice miloval svého pána - mého tatínka. Tatínek onemocněl a ten den, co umřel, jsme pozorovali zvláštní neklid u psa. Pes se dožadoval vstupu do domu, i když tam nikdy nebyl a nikdy předtím to nedělal. V průběhu dne se ztratil, našli jsme ho ležet u dílny, kde tatínek, dokud byl zdráv pracoval. Z toho soudím, že věrný pes poznal, nevím jak, že tatínek už doma není.