Jsem na tom hodně podobně. Na veřejnosti se za bosé nohy stydím, a vůbec neplánuju takový vodvaz, co popisuješ. V mém botníku se nějaké sandály nenajdou. Před hodně lety jsem měl bolavý palec na noze a s normání botou to dost bolelo. Tak jsem si pořídil jedny otevřené, ale jedině s ponožkama.

Omlouvám se že sem se včera tak rozepsal, ani sem si to neuvědomil. Chtěl sem ale co nejlépe vystihnout svůj dřívější "problém". Jsem moc rád, že už nemám problém chodit bos mezi lidma, protože je to opravdu moc dobrý pocit si takhle cupitat městem nebo přírodou a neřešit při tom, co si kdo myslí, nebo jestli mi čumí na nohy. Za svá chodidla se už nestydím ale pořád je považuji za intímni část, zejména ty ženské, protože na jejich chodidlech můžu oči nechat. Moc rád bych je masíroval, líbal a tak různě.

Stydlivče, neomlouvej se za délku příspěvku - jsou tady i delší. Navíc tahle záležitost by zasloužila ještě širší diskusi, když vidím, kolika lidí se to týká, každý to má (nebo měl) trošku jinak a v něčem stejně a informovanost bídně nízká. Jen díky internetu se to hodně změnilo k lepšímu; s úsměvem si připomínám ty první nesmělé zmínky na diskusních fórech roku 2004 (Lopuch, O2, Lidé.cz), poznání lidí, že nejsou sami, že nejsou úchylní, první přiznání veřejně známých osob (Pergnerová, Nesvadba)...

Jirka II A ty taky chodíš venku bos? Jestli ano, jak si zvládl svůj stud a jak ses k tomu odhodlal?

Já jsem se kdysi taky styděl za bosé nohy. Pak jsem začal nosit korkové dřeváky a zjistil jsem, že se nemám za co stydět.