49 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

strach v zaměstnání

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Jarmila (anonym)
Kolegyně v práci se mnou za celý den skoro nepromluví. Na pracovní otázku odpovídají úsečně, na ostatní otázky, či snahu o komunikaci nereagují.Jsem stále mimo dění i v některých organizačních záležitostech. Když odchází dříve než já, vypnou radio, tiskárnu, světlo, jako bych tam nebyla. Sebemenší moji chybu okomentují peprnou omáčkou, místo aby mě nechali něco jen vysvětlit a nebo vše obrátí proti mě. Začínám se bát jakoliv se projevit nebo s nimi mluvit. Bolí mě žaludek, celá se klepu a potím, točí se mi hlava hned jak přijdu do práce, nebo do ní mám ráno odejít.Jsem tam skoro rok a nevím co mám dělat.
2. Červenec 2004 - 21:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Ahoj Jarmilo, úplně přesně Tě umím pochopit, zažila jsem to stejné jako Ty a navíc si přede mnou i šeptaly (hrozný pocit),pomlouvaly mě po celém podniku,rozbily mi plánovanou svatbu - s nastávajícím jsem se rozešla, ale to mě dnes taky nemrzí. Když jsem šla na oběd prohledaly mi kabelku a protože jsem tam měla osobní dokument ofotily si ho a já ho náhodou našla schovaný pod papírama (nevím co s ním měly v plánu) a nakonec na mě nastražily léčku společně s nadřízenou - to by bylo dlouhé povídání, nechci se k němu vracet. Měla jsem z toho nervózu žaludku. Bála jsem se tam chodit a život mě vůbec nebavil, protože jsem žila v neustálém strachu. Měla jsem v tom neštěstí jedno velké štěstí, že jsem našla moc krásné místo kde jsem šťastná dodnes. Má rada je jediná, zatím vydrž, ale stále hledej nové zaměstnání a věř, že třeba to nebude hned, ale že se Ti to podaří. Stejně bys tam nevydržela nějakou výrazně delší dobu, protože by ses taky mohla sesypat. Ani já jsem k tomu neměla daleko. Moc Ti držím palce.
2. Červenec 2004 - 22:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Vera (anonym)
Jarmilo,i já jsem zažila něco podobného. Nastoupila k nám do kanceláře nová pracovnice, která byla velmi sebevědomá, a také strašlivě vulgární a přesto dokázala obě stávající kolegyně přetáhnout na svoji stranu a začaly na mne terorizovat - ponižovat a pomlouvat. Byla jsem přesně ve stavu, v jakém ty. Bála jsem se už promluvit, měla jsem bolesti břicha a celá jsem se klepala. Bylo to tak zlé, že jsem nakonec zkolabovala a byla delší dobu nemocná. Po nemoci to pokračovalo ještě hůř. Kolegyně se cítily tak silné, že si přestaly dávat pozor, aby šikanovaly mne i před druhými lidmi. Když však toto vidí nestranný člověk, a pokud je slušný a má trochu rozumu a citu, postaví se na tvou stranu. To pomohlo i mě. Lidem z okolí - ze sousední firmy, klientům apod. se tento způsob jejich jednání se mnou nelíbil a dávali mi najevo sympatie a situace se obrátila. Dokonce se mi jedna z těch kolegyň po čase omluvila, že se tak chovala. Vím, vypadá to jako pohádka, ale pokud je to jen trochu možné, zkus to jejich chování ukázat nestranným osobám, které nejsou ničím povinní k těm tvým kolegyním a zkus si získat spojence jinde. Ozvi se, jak to půjde.Držím pěsti.
3. Červenec 2004 - 17:32
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
Tohle jsem sice nezažila, ale vím, že o tom existuje celá kniha, která daný jev popisuje a snaží se poradit, co v takové situaci dělat (říká se tomu myslím mobbing). Kniha se jmenuje Můj šéf, můj nepřítel?
7. Červenec 2004 - 15:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Lisa (anonym)
Pane boze, a proc v te praci zustavas? Reseni je jenom jedine a to okamzite odejit!
8. Červenec 2004 - 0:45
Obrázek uživatele Návštěvník
ni-ka (anonym)
Čím dál víc si začínám myslet, že my ženský jsme prostě krávy, toto snad chlapi nedokážou, takhle se nenávidět a ničit. Nejlepší řešení- pokud to jde- smíšený kolektiv v práci.
8. Červenec 2004 - 8:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Z. (anonym)
je to pravda chlapsky kolektiv je super zensky,to je hotove nestesti. zazila sem to na vlastni pest, kolegyne na me donasela jak sem neschopna, dost dlouhou dobu rekla mi to jina kolegyne bala se totiz,ze ji ohrozim tak sem chystala pomstu,cekala na ten pravy okamzik a sla sem na ni bonzovat taky a pak chudera brecela. a ja mela nejvetsi radost na svete a jeste si vyslechla jaka sem chytra a ze na me nema. Ja uz sem byla ale na odchodu z firmy ted mam v kanclu dva dedecky pred duchodem a je mi super. mezi zensky? nikdy!!!Sme vazne kravy. Radim-nejlepsi obrana je utok, verte mi!!!!
8. Červenec 2004 - 9:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Markyta (anonym)
Ja jsem nikdy v ciste zenskem kolektivu nepracovala - pracuju v IT a 80% mych kolegu jsou chlapi - ale panove po sobe taky jdou dost tvrde. jenom taktiku maji jinou; nepomlouvaji se a nedonaseji - ale vzajemne si lezou do zadku a nedej boze, aby byl nadrizeny blbec - samozrejme nepovysi nikoho jineho nez dalsiho blbce nemluve o tom, ze ma casto ego vetsi nez petrinska rozhledna a mysli si, ze je "ve sve praci nejlepsi". To jenom k tomu muzskemu kolektivu. Jarmilo - odejdi, je to lehci rict nez udelat, ale je to fakt jediny reseni. Marketa
8. Červenec 2004 - 14:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Markéto rad by bylo hodně, záleží na tom, co jsi schopna udělat. zažila jsem to také, když jsem v 18 šéfovala skupině ženských, které mě hned první den rozporcovaly a sežraly.Byly i slzičky, ale já je vždy i když s bolavým srdcem odzbrojila ignorací jejich poznámek, pohodou( relativní, uvnitř jsem trpěla jak pes) a úsměvem, ten je vytáčel nejvíc.Čím víc totiž je vidt jak ti ubližují tím větší je to pro ně motivace, pokud uvidí, že jsi v pohodě( i když jen navenek,ale to víš jen ty). Co takhle,,kdyby tam někdy za tebou přišel tvůj muž( je to velká opora )jen tak třeba ke konci práce tě vyzvednout, nebo s "něčímů pomoci?A pokud toto všechno nezabere radím také útok, ačkoli jsem introvert, když mě někdo naštve, ráda provokuju, což zase naštve jeho a někdy i dost brutálně. Od tvých kolegyň je to pouhopouhá závist, že jsi třeba lepší, nebo se cítí ohrožené. Já jsem tak trochu sopka, dlouho si bublám pro sebe,ale pak když bouchnu tak to stojí za to, zkus také bouchnout, ať vidí , že se nedáš a nenecháš si jejich slabomyslné škodolibosti jejich žabomyší války líbit. Bude tě to stát možná mnoho síly a nervů,ale třeba si časem nějakou solidní pozici respektu vybuduješ a dají ti pokoj. Nebo zkus reagovat úplně stejnou mincí. S tou neurozou se na ně vykašli, povznes se na ně, jsou to chudinky, které neumí nic jiného , než podrážet nohy,protože si tím zvyšují své ego, které jim někde jinde také někdo sráží.( je to jako se šikanou ). No a v poslední řadě je ten odchod, proč až naposled, protože ti nikdo nezaručí, že se v novém zaměstnání nenajdou opět takovéhlé kravěny.A k mužskému kolektivu, resp. smíšenému, stačí jedna žena, která touží po muži a ostatní jsou pomyslné rivalky, nikdy to není černé a nebo bílé. Přeji hodně štěstí, pevné nervy, hodně nadhledu a napiš jak jsi dopadla.
9. Červenec 2004 - 7:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Woland (anonym)
Zkus o tom otevrene, osobne a soukrome promluvit se sefem? Spousta vedoucich umi vnimat osobni potreby svych podrizenych, protoze jim je jasne, ze kdyz nejsou v pohode = nemaji vykon = vykon sefova oddeleni neni optimalni = sef ma u sveho sefa problem.
9. Červenec 2004 - 11:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ženský kolektiv?To není žádný kolektiv,to je snůška drbů,osobních útoků,šikany,pomluv,donášení a přetvářky.
10. Červenec 2006 - 14:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Johny (anonym)
Tak jak to tak čtu tak mám dojem, že ženský jsou docela svině :-) Jenom doufám, že ne všechny...To všude člověk čte jak jsou ženy tolerantnější a feminní prostředí není tak agresivní atd...ale z těch příspěvků ten dojem nemám...
10. Červenec 2006 - 15:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Johny (anonym)
Tak jak to tak čtu tak mám dojem, že ženský jsou docela svině :-) Jenom doufám, že ne všechny...To všude člověk čte jak jsou ženy tolerantnější a feminní prostředí není tak agresivní atd...ale z těch příspěvků ten dojem nemám...
10. Červenec 2006 - 15:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Anda (anonym)
To se lehce řekne, odejdi, ale co když není kam_ Já už jiné východisko, než se vším skončit, nevidím, jen nevím, jak na to, je to ostuda pro rodinu, nechám tu děti, jak to udělat aby to vypadalo jako nehoda a bylo to hned za sebou_ Nevím, jak , kam dál , mám chuť ji zabít
9. Leden 2007 - 18:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Moobing - šikan (anonym)
http://mobing.tajemstvi.eu/
29. Květen 2007 - 1:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Ajda (anonym)
Je to hrozné, když čtu vaše příběhy. Já pracuji už více jak 25 let a zažila jsem leccos, ale tohle teda ne. Jsme v kanceláři samé ženy a užijeme si i dost legrace. Je to hrozná smůla, když člověk narazí na takové mrchy. Lépe odejít. Jinak mužský kolektiv je daleko lepší, chlapi jsou v práci většinou v pohodě.
29. Květen 2007 - 9:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Zažil-vyřešil (anonym)
Lidi jsou prasata.Když útočí,hodte jim na hlavu ještě větší svinstvo,pak se leknou,a utečou-Ceský člověk se totiž neumí chovat slušně k tomu,z koho nemá strach.Příklad-kdo je nad nima,tomu se klanějí,kdo je pod nima,na toho plivou,ptotože ho považují za slabého.Jsme národ strašných vlezprdelků,pokud z toho máme profit,a rádi si kopneme do slabého.Rešení?Za žádných okolností se nedejte,ikdyž by jste měli zůstat sami,ale mít klid.Zjistíte,že se bez nich obejdete.Lidé všeobecně Vám v nouzi nikdy nepomůžou,je tedy zbytečné je mít jako falešné přátele,když jste v pohodě.Budte soběstační i s málem,chovejte se samostatně,a je jedno,kolik peněz vyděláváte.Tito lidé ,když uvidí,že je nepotřebujete,za vámi přilezou sami.
29. Květen 2007 - 17:54
Obrázek uživatele Návštěvník
zidane (anonym)
ale proč odcházet? proč ustupovat bestiím? proč není zaměstnanec chráněn proti takovému porušování pracovního práva a lidských práv? proč nejsou ty bestie potrestány?
4. Listopad 2007 - 12:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Kid Lomihnát (anonym)
Neber ohled na to že s tebou jednají ošklivě, jednej s nimi normálně a dělej že ti to nevadí. Mluv s nimi normálně a občas ze i zeptej na něco, když potřebuješ poradit. A když uvidíš že něco dělají špatně a budeš přesvědčená že ty víš jak to udělat líp tak jim to řekni, ale vše v klidu. Hlavně nesmíš jejich nevhodné jednání vracet stejným způsobem, to by jsi byla stejná jako ony.
4. Listopad 2007 - 12:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Irena (anonym)
i já momentálně prožívám peklo na pracovišti a šikanu, ale rozhodla jsem se bránit. Počítejte vždy s tím, že šikanující udělá také chybu.Pokud odejdete, tak přijde někdo další a bude se to opakovat. Našla jsem podporu ve svém nadřízeném, který se za mně postavil. A to dělá hodně. Prostě vím, že nesmím udělat chybu, ale nejsem na to sama a můžu kdykoli za ním přijít a nebát se mu říci, co cítím a jak to chci následně řešit.Také mi pomáhá tuto situaci řešit.Věřím, že se to podaří.I vám všem přeji, abyste to zvládli a bojovali s tím a ve svých nadřízených našli zastání.
18. Listopad 2007 - 20:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Mnog (anonym)
Je hloupost rikat "nesmim udelat chybu", protoze ji stejne udelate, zrovna tak, jako je delaji vsichni ostatni.Mate-li takove nepritelkyne, je velmi dulezite vse si zapisovat, tim myslim JEJICH veskere chyby, na ktere prijdete. Chuby v lejstrech, zapomenuty podpis nebo razitko, nevypnute pocitace nebo proste cokoli, co jsou ony ochotny predhodit vam.Casem se toho nastradam, ze byste se divily a v pripade budouci konfrontace je to velmi silna zbran. Z hlavy si za par dni nic pamatovat nebudete, ale vytahnout najednou takovy seznam vsech jejich kiksu a prohresku, plne zdokumentovanych, vcetne datumu a casu, ma cenu zlata.Jednou jim to otrete o hubu a budete mit pokoj.
18. Listopad 2007 - 21:42
Obrázek uživatele Návštěvník
libuska (anonym)
Ja v kanceláři nepracuji,ale zato je uklízím.To,co dělají některé"dámy"je až zarážející.Stoly hrůza,květináče s květinamy přelité i vysypané.přímo v kanceláři se i přesazují,koberce polité čímkoliv,zašlapaná čokoláda či svačina.Svinčik kam se člověk podívá.Vypadá to tam,jak kdyby snad ani nic jiného nedělaly.Zachody pomalované štětkou na wc ze všech stran výkalama včetně zdí i dveří.Jen na něco upozorním,tak zanedlouho tu mám další schválnost.Už jsem se jednou kvůli tomu dostala na psychiatrii a nyní jsem opět v jeho péči.Jelikož jsem před důchodem a práce tady u nás v okolí není,a ani by mě již nikdo nezaměstnal,tak to protloukám,jak se dá.Spojence žádného nemám a nebýt natočeného videa ,tak by mě ani doma nevěřili,že je toto vůbec možné.
11. Září 2008 - 9:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Libusko, umím si to představit. Pracuji v kanceláři, ale ten neskutečný svinčík, co dokáží někteří lidé se vzdělaním po sobě nechat na WC! To je fak hrůza. Prasata.
11. Září 2008 - 12:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Moira (anonym)
Já pracuji ve škole a moje kolegyně v kabinetě je workoholička. Chodí do práce přes prázdniny a neustále pracuje. V podstatě nesnáší volné dny. Je xtrémně puntíčkářská a vše , co ělá chce mít perfektní - to i za cenu , že tomu věnuje veškerý svůj čas. Je sice vdanná, ale nemá děti, takže doma ji toho moc nedrží. JSem s ní už 9 let a z počátku jsem měla obrovský pocit viny , který do mně vkládala, ze své nedokonalosti. Nemohla jsem nikdy naplnit její představy a čím dál víc si na mě dovolovala. Například, když za mnou přišli studenti z mé třídy s dotazem, odpovídala jim dřív, než jsem se stačila nadechnout a nebo před nimi zkritizovala moje jednání. Problém byl v tom, že byla velmi ceněná vedením a nikdo si moc neuvědomoval, že za perfektní prací stojí velmi nepříjemný neurotik. Teď se situace trochu obrací, asi jsem už silnější, ale přes to, s ní stále sedím v jedné místnosti a je to pro mne značně obtížné. Můj předchozí obdiv a strach se změnil v čirou nevraživost. Sice se snažím o diplomatické jednání, ale asi tím, jak cítí, že přestávám být její energetickou potravou, má někdy opravdu nepříjemné výpady.V podstatě nevím, jak z toho. Někdy mi přijde, že jediné řešení by bylo odejít z práce vůbec a zbavit se jí tak, ale vím, že všude je něco a v podstatě si člověk ten problém nosí sám v sobě, tím jaký je a jak druhým umožňuje, aby se k němu chovali. Jenže od teorie k praxi je daleko :).
16. Srpen 2009 - 21:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Já pracuji rok v jedné malé firmě. Jsem tam rok práce úžasná, moc mě to bavilo. Dařilo se mi. Je to výroba takže člověk se musí otáčet. Ale poté jsem lehla po prvé s nemocí. Zůstala jsem 14 dní doma a když jsem se měla vrátit zpět vůbec jsem neměla radost naopak měla jsem strach jak mě příjmou a jak budu zvládat práci. Nevím proč se to stalo. Teď bojuji s depresí bolesti žaludku, třes, nechutenství. Musela jsem pro léky. Pořád přemýšlím proč ? Jinak jsem byla velký optimista a sluníčko mě provázelo celý den. Má někdo podobný případ?
1. Květen 2013 - 12:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Robert (anonym)
Prožívám taktéž těžké období v práci,které by se dalo kvalifikovat jako mobbing!Jsem v té firmě(dá-li se to tak nazvat firmou)dnešním dnem přesně 7 let a 5 měsíců a moc se mi tam nelíbilo už při nástupu.Už tenkrát jsem chtěl doslova zdrhnout,ale manželka mě přemluvila,ať tam ještě chvíli vydržím,byla to chyba,protože jsem se odtamtud ještě nevyhrabal dodnes.Mě se středním odborným vzděláním a i úplným středoškolským vzděláním,tam buzerují líní,pokřivení,často i primitivní a prospěchářští idioti se základním vzděláním a s exekucemi,kteří kdyby tam nepracovali,tak jejich další kariérou je dlouhodobá registrace na pracovním úřadu(sami se tam o to klepou aby je nevyrazili)
1. Květen 2013 - 21:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Robert-pokračov (anonym)
kteří jsou rádi,že doslova a do písmene dejchaj,ale ty schopnější už dokázali vyštípat a zlikvidovat(já jsem poslední na řadě)!A přito mvýplata tam stojí za ...,lépe placení jsou anální lízači a primitivní práskači.Dokážou jenom pomlouvat,udávat,donášet,výmýšlet podrazy,házet svojí vinu na druhé a svojí primitivnost zakrývat tím,že se snaží pod svojí úroveň srážet ty vzdělanější,schopnější,lidi se šťastným rodinným zázemím(závist),lidi o kterých vědí nebo tuší že z té firmy(kde se k sobě chovají někdy i hůř než vězni)jednou utečou,zatímco oni tam shnijou na věčné časy,protože by je v žádném slušnějším zaměstnání ani nevzali a nechtěli!Sháním práci jako divý,ale nedaří se mi,povětšinou personalisté ani neodpoví a tu a tam dá někdo zamítavou odpověďDokážu to(zatím)vydržet jenom kvůli rodině,máme 6-ti letého syna!I když následky tohoto zaměstnání se na mě už v posledním půlroce začínají objevovat v podobě zvracení a průjmů(dráždivý tračník)když tam mám jít,ztráty tělesné váhy o 15 kg,smutek a domácí rodinná pasivita a apatie,špatné spaní a sny,nervozita,podráždění,a pod.Navíc vysokou školu,kterou jsem začal na podzim studovat jsem musel v lednu zanechat kvůli vynervování ze zaměstnání.Zdravotně už na tom jsem tak,že mě manželka pomalu na řetězu a div že ne násilím žene po doktorech(gastroskopie,koloskopie,vyšetření,p ankreas,RTG plic,vyloučení celeakie apod)!Panebože,prosím,kdy už mi ten valdickej kriminál(pracoviště v Praze-Michli)skončí!!!
1. Květen 2013 - 22:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Roberte, (anonym)
já měla něco podobného. U mně to navíc bylo těžší, jelikož i šéf byl nevím co(!), cítil se mnou ohrožený, nedokázal rozdýchat, že jsem daleko schopnější, než on a tak mi dával vyžrat svou závist a nenávist až do dna. Navíc vědomě ještě druhé popichoval k tomu, aby mne dělali naschvály a potíže, aby mnou pohrdali a dívali se na mne skrz prsty a samozřejmě, nikdo se nedal 2x pobízet a jelo to fest. Lituji, že jsem tenkrát nešla pryč hned, mohla jsem si alespoň zachovat hrdost. A mohla jsem si ušetřit i zdravotní potíže, jelikož to, co popisuješ, jsem měla přesně také. Jednou pro mne musela přijet i sanitka, dostala jsem strašný záchvat nevolnosti a bolestí, nemohla jsem ani vstát, nebo se posadit, ani dýchat... Nějaký čas jsem si pak poležela v Motole- na nic samozřejmě nepřišli, poněvadž, jak mi později došlo, bylo vše ze stresu, nervů a velkého pracovního vytížení. Po několika letech odtamtud odtáhla pryč s přesvědčením, že horší to jinde už být nemůže. Práci jsem si našla do 14ti dní jinou. Vzala jsem první slušnější místo, které se mi naskytlo a udělala jsem dobře. Psal jsi, že nemůžeš najít práci- samozřejmě, že člověk nemůže čekat, že hned najde práci svých snů, člověk by měl ale v takové situaci a životním období vzít to, co je. Hlavně vypadnout ze stresujícího prostředí. Protože to, co popisuješ, je cesta do pekel. Zničí to napřed tebe duševně, potom tvé fyzické zdraví a nakonec se to nešťastně odrazí i v rodinném životě. A to fatálně a krutě. Opravdu. Ještě k té práci- psát emaily a dopisy nemá cenu, opravdu neodpoví. Nejlepší je obejít firmy osobně. Práce je. Tak hodně štěstí!!!
2. Květen 2013 - 8:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Mám v práci něco podobného. Můj manžel je vedoucí firmy, já pro ně pracuji na ŽL. Máme malé děti, takže můžu pracovat i doma. V práci pracuje spolehlivá kolegyně před důchodem. Nikdy bych nevěřila co člověk udělá pro udržení svého pracovního místa a pro mizerných 10.000 odměny. Tato paní dokáže zradit i vlastní mamku. Chodí každý den práskat nejvyššímu řediteli. Tady nejde o poctivou práci , ona chrání své spolukolegy, kteří se díky jí vezou a nemusí pracovat. Ona kryje své kolegy, kteří mají i několik jiných zaměstnání. Pivku má pouze na vedoucí pracovníky, kteří řídí podniky patřící do holdingu. Práská se vše. To, že jdete na večeři s někým nežádoucím, to , že nestihnete svojí práci a práci za jiné, které ona kryje. Díky jejímu pracovníku nasazení odešla nedobrovolně značná část zaměstnanců. Někteří si to zasloužili, ale ti největší flákači pořád zůstávají. Když řadový pracovník neudělá co má , dostane za něj vedoucí pracovník . Tato paní se o to vždy přičiní, ale že vedoucí pracovník opakovaně žádal svého podřízeného o udělání práce, to nikdo nevidí. Je to taková paní Nagyová. Já jsem díky ní přišla o práci a dokonce mi nezaplatili několik faktur . Manžel začal uvažovat o odchodu. Je ředitelem jedné z firem, ale připadá si jako králíček , který nic nemůže dělat. Snaží se , aby firma prosperovala. Manžel svojí práci má rád, pracuje pro ně víc než 20 let a vypracoval se od píky. Nikdo krom mého může a mě netuší, že tato paní donáší a likviduje nepohodlné. Nebo to možná tuší, ale nikdo si jí nechce znepřátelit. Ve firmě se o tom nevmluví. Bývalí zaměstnanci s námi odmítají mluvit. Od kamarádů se dozvídáme věci, nestačíme se divit. Prostě pomluvy a pomluvy. Tato situace trvá mnoho skoro 5 let. Je to čím dál horší a my jsme z toho unavení. Zkoušeli jsme si najít práci, ale je to hodně složité.
20. Červen 2013 - 13:28
Obrázek uživatele Návštěvník
. (anonym)
I já prožívám v zaměstnání peklo, pracuju ve fabrice a šéfujou tam tomu samí pitomci, kteří na to šéfování nemají žádný pořádný vzdělání, jen obyčejnej výučák v oboru a odpracovaný roky a to já mám taky, z dělníků jsem se svými odpracovanými 18 roky služebně nejstarší, ale o to nejde. Jde o to, že ti pitomci se k tomu šéfování dostali díky bratříčkování a kamarádíčkování s hlavní šéfovou o které se ví, že si povyší na vyšší funkce své oblíbence, kterým sprostě nadržuje a ti zase sprostě nadržujou svým oblíbencům a po ostatních jdou jako hyeny. Tak si jistě umíte všichni dobře představit, jak to tam vypadá. Samá šikana, buzerace, žalování, donášení, lezení do zadku, házení vlastní viny, chyby na jiné lidi podobný sviňárny a házení klacků pod nohy. Jedním slovem hrůza. A mimochodem, pracuju v kolektivu, kde jsou ženský i chlapi a můžu vám říct, že není pravda, že je takový kolektiv lepší, neni a vůbec, je to stejný, ne-li horší, než kdybych pracovala jen s ženskýma, i chlapi umí být hodně zákeřní.
20. Červen 2013 - 16:29

Stránky

Přidat komentář